Die x Kamijo - Nikdy bych neřekl, že by ses bavil podobně jako já... - část 6.

(hotel)

Die

Pere se s nastavením kohoutku a v duchu uvažuje nad slovy, která mu Kamijo řekl naposledy. Totiž, že mu komplimenty jeho směrem jdou samy od sebe. Po tom všem, co se mezi nimi stalo, je to opravdu jednoznačné prohlášení a on na podobná není zvyklý. Dali to dohromady, protože z toho měli oba dva nějaký zisk a teď to vypadá, jako by si je citečky našly hodně rychle. Pořád se tomu podvědomě bránil, jako by to bylo něco špatného, jako by se mu za to měli všichni vysmát. Měl by si uvědomit, proč mu na veřejném mínění tolik záleží, ale kdyby nezáleželo, nepopřel by sám sebe? V tu chvíli myslí taky na Toshiyu a na to, že nejvíc by se smál právě on, ale byl to přece Toshiya, kdo začal jako první balit nějakého chlapa. Dokonce pana veganského aktivistu o hodně staršího a vidláka navrch. A Die se nesmál. Nejspíš jde o to, že to je právě Kamijo. +Jestli se smát bude, možná bys měl uvažovat, proč pro něj platí jiné zákony, než pro tebe.+ Napadne ho. Ne, vsadí na kamaráda a maximálně se spálí, ale vždycky Toshiyovi věřil a tak se pro sebe usměje a konečně to všechno hodí za hlavu. Myšlenkami se přesune k dalšímu tématu a to je obsah Kamijovy tašky. Nejdřív to pochopil tak, že tam má prostě nějaký gel, možná kondomy, ale ten Kamijův dovětek zněl, jako by do ní nacpal celý sado-maso salón a když Die řekl Tak dobře, tohle tím zrovna nemyslel. Bude si muset počkat na to, jakého králíka z klobouku na něj vytáhne a podle toho se zařídit. Pro sebe se zasměje, když dojde na to, že měl Kamijo málo času na jeho zadek. 

"Jak se to vezme… očima možná." Odpoví mu stejně nahlas, ale to už slyší kroky za svými zády a následně ucítí i celé jeho tělo přímo na tom svém. Kamijo se pustí rovnou do nových polibků a Die z toho naskočí husí kůže. Přivírá oči pod sametem jeho rtů a v jednu chvíli hrozí, že tu sprchu snad i upustí, ale ovládne se. Kamijo ho přiměje vstoupit pod sprchu a on hadici zavěsí nahoru nad hlavu, takže jim voda sice bude stékat do tváře, ale zároveň na ně bude neustále dopadat a nebude jim tak zima. Jakmile gel začne klouzat po jeho pokožce, je to ještě slastnější. Opře se dlaněmi o stěnu před sebou a nepokrytě si to všechno užívá. Kamijo měl nakonec možná pravdu. Jestli ho skutečně naplňuje zrovna tohle, Die si neumí představit nic snazšího, než si to nechat líbit. Vždycky si myslel, že každý chce být ten rozmazlovaný a hýčkaný. Každý chce být ten masírovaný a nikdo nechce být ten, co masíruje, ale oni snad existovali lidé, co to měli obráceně, neuvěřitelné. Co přesně z toho Kamijo má, to úplně neví, ale je mu to jedno, takhle mu to vyhovuje. Do ucha mu zavrní Kamiho hlas a on mírně povytáhne obočí. 

"Kdybych to chtěl říct, tak už bych to udělal." Řekne mu tiše. Teď si užívá a je spokojený, copak to není vidět? Kamijovy ruce pomalu klouzají po jeho těle dolů až dokud se nedostanou ke klínu a nevyhnou se mu. Samozřejmě Die potřebuje umýt i tam, ale ty pohyby jsou jednoznačné. Pootočí za ním tvář s mírně pootevřenými rty, ale Kamijo ho vzápětí ujistí, že nemá žádné podobné úmysly jako v posteli. I přes to by tohle bylo pro Die už potřetí v krátkou chvíli. Nejspíš to ještě dokáže, i když toho v něm už moc nebude, ale domů pojede vážně vyřízený. Jenže se už úplně vidí zítra, jak vymýšlí, jak to co nejdřív zase uskutečnit. Teď teprve nastane to pravé peklo. Tiše si pod jeho rukama povzdechne a zakloní hlavu trochu dozadu. Prsty víc zatne proti chladné stěně.

Kamijo

Musí se tiše zasmát, když Die okomentuje to, jak si užil jeho pozadí. Má pravdu, a když si na všechny detaily jejich milování Kami vzpomene, nemohl by mít lepší náladu. Obecně, když je s ním, tak se cítí příjemně a uvolněně. Vlastně by si měl pokládat otázku, jak to, že se to teď tak otočilo, ale…Nikdy moc nepřemýšlel nad věcmi, které se staly. Spíš žil přítomností a myslel na budoucnost. Samozřejmě zářivou budoucnost, jinak to ani nebude. Teď je v jeho přítomnosti hlavně Die a rozhodně mu chce dát pocítit, že s ním počítá. Rád by řekl, že víc, než na jedno léto, ale v tom mu nechává dostatek prostoru. Nic ještě není rozhodnuto a nebyl tak naivní, aby si myslel, že to jeden sex ovlivní, i když po čertech skvělý. Bude muset vymyslet jiné místo, které musí objevit hodně brzy, aby si to Die náhodou nestačil rozmyslet. Jindy by byl přesvědčený o tom, že je to kvůli tomu, aby si nezničil reputaci, ale…Nebude si lhát, o tom už to chvíli není. 

"Rád se dívám." Prohodí nakonec na jeho poznámku, ale nad ničím jiným už přemýšlet nechce, teď se může dotýkat a náležitě si to užívá. Die ho pokožka k tomu vyloženě vybízí a k jeho překvapí i ten gel příjemně voní. Čekal něco obyčejného, ale vypadá to, že si na tom dávají záležet. Vlastně to příjemně dokresluje celou atmosféru a Kami nakonec bude litovat, že se sem do tohoto hotelu nejspíš nevrátí. Nemůžou, podobná výmluva by jim už neprošla. 

"Já vím, že ano." Je mu jasné, že kdyby se Diemu cokoliv nelíbilo, už by to měl na triku. No v tuto chvíli spíš na hlavě.

"Nevím, jestli se mi stýská po tvých poznámkách, nebo budu koukat na své ego do vesmíru, že jsem tě přiměl mlčet." Prozradí mu své pocity, které momentálně vnímá, ale je to taky spíš trochu dobírání. Je nadmíru spokojený, že si to Die užívá. Nic víc by si nemohl přát. Dlaněmi mapuje celé jeho tělo, některým místům se věnuje s větší péčí a úplně nejvíc jeho klínu, i když zatím jen zlehka, aby ho zase trochu probral. Zase tolik práce mu to nedá. Oba si očividně potřebovali užít, ale Kami to měl malinko jinak. Klidně se o něj postará a sám zůstane trochu stranou. Největší potěšení mu dělá fakt, že si to společně užijí a ukáže mu, jaké by to mohlo být. Má to i trochu postranní úmysl, nutně potřebuje být ten dominantnější, i když jen pozvolna a zlehka, takto je totiž nejspokojenější. Pokud se dobře postará, Die by si nemusel vzpomenout na to, že by to třeba chtěl jinak. Rty najde jeho krk, když se mu tak pěkně nastaví s hlavou zakloněnou a věnuje mu několik dlouhých polibků. Mohl by chtít škodolibě zanechat značku, ale…Stačí, že jí nechá v jeho hlavě, jeho kůži chce vidět nenarušenou. Jednou dlaní pomalu zpracovává jeho klín, a jakmile je plně připravený, věnuje se pořád pomalým, ale za to mnohem přímočařejším pohybům. Druhou dlaní bloudí po jeho hrudníku a nakonec se zastaví na jeho bradavce, kterou tak víc potrápí. Zatím na ně neměl čas, teď jim to může hezky vynahradit.

"Jen si to užij, budu tě jistit a nemusí jít jen o dnešek." Podsouvá mu další myšlenky na možné pokračování. Při těch slovech trochu víc stiskne jeho bradavku a sevře chloubu mezi svými prsty. Snaží se ho vydráždit, co nejvíc to půjde. Zpátky ho klidně odtáhne, o to příjemnější to pro Kamiho bude. Jakmile cítí, že by mohl být vláčnější, jednou paží ho obejme kolem pasu a víc se natiskne na Dieho tělo. Jeho chloubu už masíruje v pravidelném rytmu, který postupně zrychluje, dokud si není jistý, že víc k vrcholu ho poslat nemůže.

"Die-chan." Broukne spokojeně na jeho výraz ve tváři, i když vidí jen část. Rty se přitiskne kousek pod jeho ouško, pak se kůže dotkne i jazykem a vyžene ho až na vrchol slasti a posledními rychlými pohyby. Jak slíbil, tak i udělá a víc ho sevře kolem pasu vzápětí i druhou paží a nepustí ho, dokud si nebude jistý, že to opravdu ustojí. Po chvíli ho přece jen přetočí ve svém náručí čelem k sobě a pohladí ho po tváři. 

"Teď už můžeme pomalu zpátky." Odsune sebe na druhou kolej a nakloní se pro dlouhý a hluboký polibek.

Die

"Hmm… vlastně musím přiznat, že tě úplně chápu." Řekne mu na tu úvahu o mlčení a mluvení. On sám je z toho pořád rozhozený a vlastně neví, co je lepší a co ne. Jakmile nechá hlavu spadnout do záklonu a Kamijo si najde jeho krk, přijde dlouhé a důkladné laskání, které už si dovede naplno užít bez jakýchkoliv pochybností. Je to hrozně příjemné a společně s tou masáží přímo v klíně se ztrácí někde mimo tuto realitu. V tuhle chvíli zapomíná na to kde jsou, i kolik je hodin a jestli to za ně nehlídá Kamijo, hrozí jim průšvih, až se vrátí pozdě nebo dokonce přijdou o poslední spoj. Kamijo ho začne trápit i na hrudníku a jeho rty začnou opouštět nové steny. Poslouchá jeho podmanivý hlas a není si tak docela jistý, jak tohle zase myslí. Die nepotřebuje jistit! Dovede se o sebe dost dobře postarat sám! Má sto chutí vzpurně pohodit hlavou, ale zrovna teď má trochu jiné myšlenky. +Jestli si myslíš, že mi podklesnou kolena, tak to se hodně pleteš.+ Pošle mu alespoň vzdorovitou myšlenku, ale Kamijo se činí opravdu přesvědčivě a čím víc se Die zapomíná, čím víc nadechuje horký vzduch ze sprchy do plic a čím víc sténá, tím spíš se mu točí hlava slastí i vyčerpáním a ke konci už sám tiskne obě dlaně na dlaždice, zatímco na nohou drží jen silou vůle a díky tomu, že se k němu Kamijo zezadu tiskne. Cítí, jak to na něj potřetí přichází, na uchu ho hladí Kamijův hlas a pak se mu zatmí před očima. Na jeden večer už toho bylo hodně a pokaždé je citlivější, než před tím. Je si jistý, že několik vteřin ani nevnímal, co se s ním děje a kde přesně je a možná by se k té podlaze doopravdy svezl. Nakonec se sebere a nechá se Kamijem pomalu otočit. Opře se zády o stěnu a cítí se tak o něco jistější. Otevře oči, když ho Kamijo pohladí po tváři, k jeho uším dolehne, co přesně říká, ale než stačí odpovědět, ztratí se v ještě jednom dlouhém polibku. Zvládne při tom vymyslet, že tohle není úplně fér skóre, že by možná měl ještě něco udělat, ale není toho schopný. Cítí se úplně vyčerpaně. Dneska mu to Kamijo bude muset prominout, ale něco mu říká, že s tímhle on počítal, když spolu do té sprchy šli. Die umí taky překvapovat a oplatí mu to co nejdřív. 

"Asi budeme muset." Řekne ještě pořád trochu omámeně a nakonec sáhne po kohoutku, aby sprchu vypnul. Cítí se neskutečně dobře, utahaně a zároveň maličko provinile, že mu neoplatil ani zlomek toho všeho a to se u něj děje asi poprvé v životě. Ostatní mu byli vždycky jedno, na prvním místě měl vždycky sebe nebo Toshiyu a v poslední době občas Shinyu, záleželo, co se dělo, ale teď? 

"Příště budu zábavnější." Omluví to trochu ironickým tónem hlasu, aby zůstal alespoň trochu sám sebou a vymotá se ze sprchy. Ani se mu nechce do toho použitého oblečení, ale nic jiného tady nemají a když se posadí, aby se obul, cítí podivný tlak v zadních partiích. Na tohle si vážně bude muset zvyknout a snažit se, aby to na něm nikdo nepoznal. Zazvoní telefon u postele a on po něm sáhne. Recepční jim oznamuje, že jim zařídila tu večeři na účet podniku a zřejmě si myslí, že tu budou nocovat, ale Die jí s politováním sdělí, že se našlo místo v autobuse a oni musí přece jen odjet. Na druhé stranně se rozhostí ticho, protože recepční si nejspíš myslela na malé povídání s Kamijem, možná i něco většího a tak toho Die využije a prostě zavěsí. No co, zaplaceno mají a okolo ní klidně projde, aniž by se ohlédl. Za pár týdnů už se stejně oba vrátí domů a do téhle vesnice se nejspíš už ani nepodívají. Na chvíli se zamyslí a je jasné, že má něco za lubem. 

"Hmm… takže ti mám začít říkat miláčku?" Prohodí a zapíchne pohled do Kamija.

Kamijo, Shinya, Aki

Musí se krátce pousmát, když mu Die jeho nerozhodnost potvrdí. Jistě si užije obě stránky a bude na to mít dostatek času, ale teď momentálně spokojený s tou, kterou vidí. Ostatně kdyby toho Die namluvil víc, asi by byl i na rozpacích, že není dost dobrý, aby ho na pár vteřin umlčel. Začíná s každým pohybem pomalu poznávat Dieho tělo, které k němu mluví svým vlastním jazykem. Rozpoznává jednotlivé záchvěvy, které mu říkají, kde je to lepší a kam se vracet nemusí, protože to nestojí za nic. Cíleně žene Die dalšímu vrcholu, který si určitě užije. Jeho chvění je o dost citelnější, než po poprvé a je jasné, že se začíná opravdu uvolňovat a přestávat se kontrolovat. To přesně chtěl, jen díky tomu totiž pozná, co má dělat. Je spokojený s tím, jak se k němu tiskne, snaží se ho zároveň jistit a taky dráždit. Pořád je v tom dostatek starosti a dává mu pocítit, jaké to je, když někomu záleží na tom, jak se cítí. Překvapuje tím vlastně i sám sebe, i když podobné chování měl v sobě vždycky. Jen byla škoda jím plýtvat na ostatních. U Die je to prostě jiné. Když by nad tím přemýšlel do hloubky, bylo to tak od první chvíle, kdy s ním vyrazil do města. Zapomíná úplně na všechno, jen podvědomě ví, že by si měli pospíšit. Mají neskutečně málo času a možná je to na poprvé i dobře. Taky by ho svou starostí mohl zničit. Musí se pousmát do jeho kůže, když si to představí. Rozhodně to jednou zkusí a je zvědavý, jak se Die bude bránit. Jakmile cítí, že Die už je na vrcholu, pomůže mu pár rychlými pohyby v jeho klíně, aby ho přinutil zažít co největší extázi. Pevněji ho sevře kolem pasu, aby se mu opravdu neodporoučel k zemi. Nesnesl by pomyšlení, že by se mu cokoliv stalo a už ho to vlastně ani neděsí. Usměje se, když se ocitne v tváři tvář a nakloní hlavu mírně na stranu, aby si ho mohl pořádně prohlédnout.

"Jsou věci, které mě asi nikdy neomrzí." Řekne trochu neurčitě a zároveň jako pochvalu. Už je to dlouho, kdy jich rozdal v jeden den tolik.

"Taky se mi zrovna nechce." I když to Die neřekl napřímo, tak on sám se toho nebojí. Vážně se mu nechce zpátky a nejradši by tady tu noc strávil, ale to nejde. Už tak budou rádi, když to stihnou. Sám se natáhne po ručnících a do jednoho ho zabalí. Ne, prostě s tím nepřestane, jen se asi bude muset trochu krotit, až přijedou zpátky. Musí se na Die nevěřícně podívat a dokonce na chvíli přestane sušit své tělo.

"Vážně?" Pozvedne obočí.

"Tak to se mám na co těšit. Mě jsi dneska připadal velmi zábavný." Zdůrazní poslední slova a tím mu říká, že si to neskutečně užil a vůbec mu nevadí, že sám sebe odsunul trochu stranou. Jeho vzrušení už pomalu opadá, i když to není příjemné, rozhodně nemá v plánu si stěžovat. Svého cíle očividně dosáhl. Nechá Die vyřídit telefon a pak už konečně můžou pomalu vyrazit na autobus. Mají nejvyšší čas. Kamijo zůstane stát na místě, protože otázka Die ho hodně překvapí.

"Hm." V očích se mu zablýskne.

"Můžeš mi tak klidně říkat." Blýskne se mu v očích.

"Až budeš opravdu chtít. Myslím, že ještě pár chvilek podobné starosti a mohlo by na to dojít." Mrkne na něj se svůdným pousmáním a pak ho beze slova popadne za ruku. Zahlédl totiž autobus, který za chvíli odjede. Doběhnou ho jen tak tak. Kamijo ho při nastupování pustil, ale v autobuse ji zase vezme. Sedí úplně vzadu, je malá šance, že by je někdo viděl. Přiblíží dlaň Die ke svým rtům a přitiskne k ní rty. 

"Slíbil bych ti, že za tebou přijdu do postele." Pošeptá mu, když se trochu nakloní. 

"Ale…Je nás tam moc. Na hromadný sex vážně stavěný nejsem." Vtipkuje trochu. Cesta trvá až příliš krátce a pustí ho, když už musí vystoupit. Míří zpátky k farmě, kde potkají Akiho. 

"Ale ale jaké bylo rande?" Zeptá se jich hned pobaveně. Kami se ohlédne na Die, úsměv jasně značí, že to nebude jen tak. Pak se velmi pomalu podívá zpátky na Akiho, a jak kolem něj prochází, rozhodne se odpovědět.

"Hodně povedené. Užil jsem si ho plnými doušky." Odtuší ledově, tak jako vždycky.

"Nemám pravdu Miláčku?" Ohlédne se přes rameno na Die a Akimu málem vypadnou oči z důlků. 

"Cože?!" Vypadne z Akiho vykolejeně a vzápětí se upřímně rozesměje.

"Jo jasně." Je vidět že ani jednomu nevěří.

"Za chvíli bude večeře, většina už je v kuchyni." Nasměruje je oba. Kamijo se už ani neohlédne a vstoupí do domu. Zastaví se v chodbě, tak aby nebyl na první dobrou vidět, a počká si, až Die půjde kolem. Popadne ho za zápěstí a přitáhne prudce k sobě, než ho krátce ale velmi intenzivně políbí. Pak ho pustí a usměje se.

"Dezert určitě nebude, tak jsem si vymyslel jiný." Dodá a popožene ho s plácnutím přes zadek před sebe. Je to tak tak, protože se za nimi objeví Shin.

"Jaké bylo město?" Vyzvídá a hodlá tím Die otravovat celou večeři.

Die

Vlastně to asi měl čekat. Nejen, že mu to Kamijo dovolí, ale dál hraje na poměrně vážnou notu toho, že jejich vztah myslí vážně. V podstatě Die řekne, že mu tak může říkat, až si bude sám jistý, že to doopravdy chce. Dieho vtípek tak vyjde na prázdno, ale místo toho ho nutí přemýšlet, stejně jako nad tím, když mu Kamijo řekl, že dneska podle něj zábavný byl. Die nebyl tak úplně sám sebou, byl mnohem krotší a vlastně milejší, ale možná že s ním takový i bude. Není si jistý, jestli se Kamijovi nebude stýskat spíš po jeho klasickém já a jestli se mu to vlastně bude líbit, ale nemá smysl si kvůli tomu okusovat ret nebo nespat. Znali se ze školy, ale tam mohli být úplně jiní, než v soukromí mezi svými přáteli. Nebyli by zdaleka jediní. Někteří jedinci měli tak trochu dvě já, Japonsko tím bylo hodně známé. Jedno pro veřejnost a jedno pro sebe a rodinu. Když ho Kamijo přede všemi popadne za ruku, vážně se lekne, ale i on si všimne autobusu a k němu už oba běží jako šílenci. Protlačí se uličkou až dozadu, kde je naštěstí místo a Die zahučí k okýnku. Sáhne po slunečních brýlích, které teď večer sice vůbec nepotřebuje, ale cítí se tak anonymně a nasadí si je. Všiml si, že Kamijo to dělá docela často taky. Jeho oči navíc přitahovaly pozornost a někdy chtěl mít člověk klid. Stočí oči ke své dlani, když na ní ucítí dotek a celkem překvapeně se podívá do jeho tváře, když ji políbí. Mluví o posteli a jemu je taky docela líto, že si večer alespoň na chvíli nemůžou vlézt do jedné. Ne kvůli sexu, ale třeba si jenom popovídat. Jenže v pokoji, kde jsou palandy a polovina třídy to nebylo možné, i kdyby snad všichni věděli, že k sobě patří. Některé věci byly jeho soukromí a nemusel se na ně dívat každý a asi v tom nebude sám. Pousměje se té jeho poznámce o hromadném sexu a přikývne. 

"Ani já ne." Řekne. +I když… kdo ví...+ Napadne ho vzápětí a znovu se pro sebe pousměje, ale neprovokuje ho. Die uměl být hodně nevyzpytatelný a pro Kamija by ta nejistota mohla být jistým druhem koření. Od autobusu k farmě se oba dva docela courají a Die má dlaně zaražené hluboko v kapsách, ale jakmile potkají Akiho a ten se jich zeptá na rande, Die přivře za brýlemi oči. Kamijo je s odpovědí rychlejší a Aki má nejspíš štěstí, protože by se do něj Die jinak strefil, že na rozdíl od něj už si užil. Takhle se jenom pousměje, přikývne a vezme Kamija na chvíli kolem ramen. 

"Nikdy jsem se necítil naplněnější." Odpoví v úplně stejném duchu a přeje Akimu, aby alespoň zakopl o hromadu hnoje, až se bude ohlížet s otevřenou pusou, ale to se bohužel nestane. 

"Zdá se, že nás pořád má za nepřátele." Hlesne ke Kamijovi, než vejdou do budovy. Naštěstí všechno stihli a nebude žádné vysvětlování. Chce projít chodbou rovnou do kuchyně, ale Kamijo ho popadne za ruku a s nebývalou silou ho přitáhne k sobě. Polibek je vášnivý, rychlý a až moc krátký. Die zřetelně ucítí, že tři orgasmy nebo ne, něco by asi ještě zvládl, ale mají oba smůlu. Rozesměje se, když ho Kamijo plácne po zadku, ale to už je u nich Shinya a jemu vážně na chvíli zatrne, že je viděl. Naštěstí ne, to by na něm poznal. 

"Je to díra." Zhodnotí to Die a vyslouží si trochu káravý pohled Sugiza. 

"Příště tam nemusíte." Řekne jim medově a Die je v tu ránu jasné, že mu Toshiya nedal. Nejspíš nebyli sami. Jak rád by mu to řekl, ale kousne se do jazyka a místo toho najde očima svého přítele. A když vidí tu náladičku, jenom se mu to potvrdí. +Je mi tě snad i líto.+ Řekne mu v duchu, aby ho před ostatními neshodil a posadí se vedle něj, jak je jeho zvykem. 

"Kdyby se někdo cítil osaměle." Bouchne o desku stolu telefonní číslo na paní recepční a zajiskří mu v očích. Nečeká, že by na to někdo volal. Ale kdyby ano a ona řekla, že tam byli a tak podobně… řekněme, že je to adrenalin. Přes stůl najde Kamiho, co on na to, zatímco mu před nosem přistane talíř s jídlem, která rozdává Shinya. 

"Dobrou chuť." Řekne pobaveně přímo Kamijovi. A vlastně má příšerný hlad.