(ulice)
Shinya, Zyean, Daichi
Daichi upře na Takeru překvapený pohled, když mu potvrdí, že o dnešním večeru přemýšlí podobně. Vůbec nechápe, jak se to stalo, ale je to nádherný pocit a najedou jako by mu svitla naděje. Přišel sem s pocitem, že už nejspíš nemá naději na něco hezkého, viděl Zyeana, jak se baví s Hirotem a už si byl stoprocentně jistý, že od něj by se toho nedočkal nikdy, protože byl příliš chycený Hirotem. Pak se objevil Takeru a najednou, jakoby mu svitla naděje, že by ho někdo mohl mít rád, opravdu rád. Jeho oči se ještě trochu zvětší pocitem naděje a důvěry zrovna v něj. Rychle tomu pocitu dokázal propadnout a šel si za tím. Teď mu reálně hrozí, že tomu úplně propadne a bude smutně vzdychat každý večer, protože bude příliš daleko. V tomto ohledu byl hrozně netrpělivý a chtěl věci většinou hned. "Hrozně hezky se to poslouchá." Špitne, jak kdyby tomu sám pořádně nemohl uvěřit. Nejradši by ho vzal za ruku a chvíli se jen tak procházel. Nemá ani potřebu být příliš hr, protože věří, že dnešním večerem to nekončí. Čeká otázku na to, co se dělo uvnitř a vypadá hodně překvapeně, když se Takeru zeptá na úplně něco jiného.
"No, za čtrnáct dní by měla být krátká pauza v soutěži. Budeme mít týden, abychom nabrali síly. Jen tomu předchází ještě několik vyřazování. Je možné, že se tak daleko ani nedostanu a budu mít volno mnohem dřív. Přece jen je tu hodně hezkých kluků. Taiji a Sena jsou vlastě velcí favoriti." Rozpovídá se trochu. On sám je v pořadí o něco níž, ale ve výsledku mu to zase tolik nevadí. On už své nabídky měl, věnoval se tomu po večerech, a proto potřeboval Zyeana, aby mu pomohl s jeho portfoliem. Po chvíli se zastaví a počká, až se na něj Takeru otočí.
"Proč se mě nezeptáš na to, co to bylo tam uvnitř?" Pozvedne pomalu obočí.
"Vlastně doufám, že by tě to mohlo zajímat a že by měl být důvod, proč bys měl některé věci vědět." Není si jistý, jestli je to k pochopení. Jde o to, že by byl rád, aby mezi nimi byl čistý stůl a nedošlo by na žádné domýšlení a podobné věci.
Zye se na chvíli potká s očima Hirota a zvláštně to uvnitř něj škubne. Ty bolestné pocity jsou malinko zpátky, ale už celkem ví, co s nimi. Shin měl pravdu. Tím, že se bude hroutit, ničemu nepomůže. Může se snažit být mu na blízku a Hiro si třeba uvědomí, že mu dá šanci. Je to jen a jen na něm. Zye se posadí vedle Hirota, který pustí Shina vedle Taijiho. Shin vypadá, že se za chvíli propadne studem do země. Rozhodně nechtěl, aby Zye něco podobného řekl, i když je to vlastně pravda. Hiroto se k tomu přidá a to už na něj začíná být příliš. Taiji to nenechá jen tak a díky tomu rudne ještě víc.
"Ale no ták." Šeptá a skoro u toho koktá, přesto se musí usmívat. Prudce na něj stočí oči, jakmile na plnou pusu začne říkat, že by spolu měli jít na pokoj. Rychle se rozhlédne kolem nich, jestli je někdo poslouchá a pak přitiskne dlaň na Taijiho ústa. Má pocit, že mu není schopný vynadat a tak to vyřeší úplně jinak. Nakloní se k jeho oušku, na které krátce vydechne.
"Slíbil jsem, že tu bude ještě minimálně hodinu a já své sliby držím." Pošpetá mu.
"Samozřejmě, že chci být s tebou sám a ráno nemusím vstávat, takže jen tak spát nepůjdeme a já vyzkouším něco podobného jako minule. Víš, mám pár nových kousků, ale jenom vršky." Taiji ho přistihl, jak se převléká a skončilo to…No nejspíš by si to všichni okázali domyslet. Naznačuje mu, co by se mohlo stát, kdyby to dělal cíleně.
"Jen musíš vydržet." Dodá ještě a pak se pomalu odtáhne.
"Asi si dám ještě drink." Prohodí, protože spíš zavařil sám sobě, než Taijimu.
Zye pozoruje ty dva před sebou a napadne ho, že by něco podobného taky ocenil. Jenže to se podle něj jen tak nestane. Podívá se na Hirota, co on na to, jenže ten se začne nečekaně zvedat.
"No počkej." Snaží se ho zastavit, ale něž cokoliv udělá jen pod stole. Zye to prostě nevydrží a vyprskne smíchy.
"Tobě by měl ten alkohol někdo zakázat." Dobírá si ho malinko, ale vzápětí už mu pomáhá na nohy. Musí si k tomu stoupnout, a když ho chce usadit zpátky na místo, ztratí rovnováhu i on sám a přistane zadkem na stehnech. Může mluvit o štěstí, že se nepřevrátili dozadu.
"Jestli tohle byla balící technika, tak má dost úspěch." Jeho jazyk je klasicky rychlejší, než jeho hlava. Hledí mu zblízka do očí a nechce se mu vůbec vstávat. Svět kolem nich přestal úplně existovat.
"Hiro-chan. Pošli mě radši rovnou do háje." Požádá ho.
"Protože jestli to neuděláš, budu si myslet, že mám nějakou naději a budu tě zkoušet přesvědčit, že to za to stojí." Je si jistý, že jim nikdo kolem nevěnuje žádnou pozornost. Ostatně všichni kolem jsou n tom dost podobně jako oni dva. Pravděpodobně si nikdo nebude nic pamatovat.
Taiji, Hiroto, Takeru
Takeru se pro sebe usměje, když mu Daichi řekne, jak moc hezky se to poslouchá. Má pocit, že je jím Daichi nečekaně okouzlený, ale nemůže tušit nic o jeho myšlenkách a o tom, co se mu stalo nebo jak žil. "Týden za čtrnáct dní." Zopakuje po něm, aby to nezapomněl a včas si zařídil nějaké volno. Asi to nepůjde na celou dobu, ale mohl by se pokusit, aby toho bylo co nejvíce. Takový týden by jasně mohl ukázat, jestli má jejich scházení smysl nebo ne. Daichi vypadá na motýlky v břiše a on je má vlastně také.
"Zní to jako velmi náročná soutěž." Řekne, protože by nečekal, že je při ní potřeba si odfouknout a ještě na tak dlouho. Když mu Daichi řekne, že ho možná vyloučí a bude mít volno ještě dříve, udiveně se podívá na jeho profil. Nevypadá jako někdo, kdo by trpěl nízkým sebevědomým, ale možná to jenom obratně maskoval. Jemu připadal opravdu velmi krásný a momentálně nechápal, jak ho mohl předběhnout zrovna Taiji. Ne, že by mu jeho přítel nepřipadal dostatečně sexy, ale že by to byl zase tak velký krasavec? Kam dala porota oči?
"To bych si asi musel jít stěžovat." Zasměje se a dá mu najevo svou podporu i sympatie. Udělá ještě asi dva kroky, něž ho Daichi donutí zastavit. Zadívá se na něj s mírnou otázkou v očích.
"Prodávají tady nějakou tvou oblíbenou věc?" Vypadá na chvíli velmi nevinně, ale o tom jejich zastávka není.
"Um." Stačí jenom udělat, když přijde cosi, co by mohlo znít snad i jako výčitka. Vůbec by ale nečekal, že se o tom Daichi spíš chce bavit, než že by si myslel, že to chce sám Takeru a je jen zdvořilý. Vytáhne obočí trochu nahoru, když mu Daichi řekne, že by mezi nimi měl být čistý stůl a dojde mu, že to, co se dělo uvnitř, by se jich dvou asi taky mohlo nějak týkat. To znamená, že některý z nich byl jeho ex? Podle toho, jak se na sebe dívali u stolu to tipuje na toho venku, se kterým šel ven Shinya, ale může mu toho hodně unikat.
"Dobře." Usměje se nakonec.
"Budu moc rád, když mi budeš vyprávět, co se stalo. Nepřišlo mi vhodné hned na seznámení strkat nos do soukromých věcí, ale pokud budu ten, kdo tě může vyslechnout, vlastně je to ten nejlepší první krok mezi námi." Kouzelně se na něj usměje. Svoje slova myslí upřímně.
Taiji čekal podobné gesto a poslušně ztichne, když ho Shinya umlčí, ale v očích mu září všichni čerti a všechna neplecha a jakmile dá ruku pryč, hodlá pokračovat. Jenže Shinya v sobě najde tu tajnou schopnost, o které málo kdo ví a poradí si s ním po svém.
"Komu jsi to slíbil? Proč hodinu?" Nechápe Taiji vůbec nic. Dokonce ani nevěděl, že má Shinya ráno volno a když mu začne vyprávět, že spát nepůjdou a co přesně budou dělat, má už obočí až někde u vlasů, živě si to představuje s mírně našpulenými rty a sám sebe se ptá, jestli si Shinya vážně myslí, že tady teď budou vysedávat? Prý musíš vydržet. Potlačí touhu se začít smát, ale Hiroto si na chvíli ukradne pozornost jich všech. Zyean se na celé kolo rozesměje a Taiji by se smál taky, ale pořád je ještě hlavou u Shinyových svršků. Hiroto má úplně jiné starosti, než sledovat vrkání Taijiho a Shinyi, protože už je zase opilý a vypadá přesně tak, jak Zyean říká. Jenže za tohle může Taiji, co ho tak naléval. Nakonec je docela rád, když se mu Zye rozhodne pomoct a podá mu obě ruce. Dokonce se mu podaří i postavit a následně se trefit zadkem na židli, ale jak je jeho rovnováha narušená a prostor u stolu malý, je to všechno vratké a prudké a Zye mu najednou sedí na klíně.
"Balící… cože?" Zeptá se ho nejdřív, protože to samozřejmě byla nehoda, ale pak zmlkne, protože mu dojde i význam toho zbytku. Má dost úspěch… Chvíli jeden na druhého zírají a Hiroto si uvědomí, že se začíná červenat. Málem by uhnul pohledem, ale Zye promluví a to, co řekne, skoro bolí i jeho. Už nechce, aby byl takhle nešťastný. Bude si myslet, že má naději a bude to zkoušet. Úzce to souvisí se vším, na co před chvílí u baru myslel, jen si myslel, že bude mít ještě trochu víc času. Hlavou se mu prožene celý večer, hlavně Daichi a pocit, které kvůli němu měl. Taiji to chvíli poslouchá, ale pak už jsou tady vyloženě navíc. Postaví se na nohy, vezme Shinyu za ruku a vytáhne ho na ně taky.
"Pojď. Sliby nebo ne, máme něco na práci a oni taky." Řekne a s tím opouští se Shinyou lokál. Ani se neloučí, stejně by ho ti dva neslyšeli. Ticho mezi Hirotem a Zyeanem se natahuje a s tím i doba, kdy je takhle někdo může vidět. Pak Hiroto konečně provinile sklopí oči.
"Doveď mě k sobě." Hlesne. Do ložnice… do té, ze které tolik utíkal… sám se netrefí ani do dveří, ale ať už se děje cokoliv, chce to konečně někam posunout.
Shinya, Zyean, Daichi
Daichi první jen zlehka přikývne, když po něm Takeru zopakuje, jak dlouho a kdy mají volno. Chvíli se zamyslí nad jeho slovy, že je to náročná soutěž. "Je a není, jak se to vezme." Pokrčí drobnými rameny a podívá s emu do tváře.
"Hodně psychicky, protože nemá příliš času na přípravu a vlastně taky fyzicky, i když to tak nevypadá. Celý den jsi na nohách, snaží se pořád vypadat skvěle a zvládat správné držení těla. Po pár hodinách to opravdu bolí. Navíc pod světly je hrozné horko." Neví, jestli je to k pochopení pro někoho, kdo t nezažil, ale to nevadí. Už si zvykl, že někteří to v tom prostě nevidí a nemá to nikomu za zlé.
"Navíc nejsem nikde dlouho. To stěhování taky něco stojí." Dodá ještě s jemným úsměvem. Očka se mu rozzáří, protože je to vlastně hrozně hezký kompliment.
"Děkuju moc, ale víš…Je tam spousta hezkých kluků." Dodá a trochu se červená.
"Nejvíc záleží na lidech a jsou tady mnohem zajímavější typy." Vidí to hodně realisticky.
"I kdybych skončil, žádná hrůza to nebude. Díky soutěži mě bylo vidět a já už předtím měl pár nabídek na práci. Potřeboval jsem jen být víc na světle." Prozradí mu, jak dlouho na svém jméně pracuje a snaží se vybudovat si kariéru i jinými způsoby. Ostatně nechce celý život jen fotit reklamy. S napětím očekává, jestli má mluvit dál a otevřít téma Zyean a Hiroto. Takeru ho pobídne a on se na něj opatrně pousměje. Má trochu strach, aby nevypadal někdo, kdo se od druhých otáčí velmi rychle. Možná to tak vypadalo, ale takový úplně nebyl. Jen dokázal poznat, kdy není naděje.
"Jde hlavně o Zyeana. Toho, co byl se Shinem venku." Začne bez dalšího váhání. Už se rozhodl a bylo lepší o tom mluvit rovnou. Vážně je o tom přesvědčený.
"Když jsem ho potkal poprvé, byl hrozně milý a hodný. Taky trochu smutný. Líbil se mi, opravdu ano a doufal jsem…Víš, vždycky jsem byl ten, co se snažil někoho najít, s kým by mi bylo dobře, ale moc jsem neměl štěstí. První to vypadalo, že by se to opravdu podařilo, ale po chvíli mi došlo, že Zye myslí jen na Hirota. To byl ten druhý kluk." Doufá, že mu to dává smysl.
"Viděl jsem, jak se trápí a bylo mi ho hrozně líto. Co vím, tak se pohádali a nemluvili spolu. Mají rozdělaný společný projekt a ani mu neřekl, že končí. Tak to opravdu vypadalo. Se Zyem jsme si všechno vyříkali, jsme přátele. Dneska když jsem zhlédl, co s ním provádí a musel to zachraňovat Shin, prostě mě to naštvalo, i když mi do toho nic není." Rozhodí zlehka rukama a znovu se na něj podívá. Posledních pár minut hleděl na šičky svých bot.
"Když jsem mluvil s tebou, přišlo mi, že…" Odmlčí se na chvilku. Najednou mu přijde zvláštní to říct, ale už to nakousl. Zamrká nevinně, než se rozhodne pokračovat.
"S tebou jsem měl pocit, že to nemusí být nutně celé na mě. Já…nejsem si úplně jistý, že je to k pochopení." Vypadá trochu bezradně.
Shin se nevinně culí, když Taiji vypadá hodně bezradně. Nechtěl ho tak úplně trápit, ale z druhé strany mu přijde jeho výraz kouzelný. Je hezké vidět, že na někoho tolik působí. Má pocit, že je to poprvé v životě, kdy se něco podobného děje.
"To uteče, uvidíš." Snaží se ho uklidnit, ale moc efekt to nemá. K tomu se musí hodně přemáhat, aby se nesmál Hirotovi. Chudáček, ten už se podle něj na alkohol ještě dlouho nepodívá. Má problém odtrhnout oči od Taijiho, ale nakonec se mu podaří přeostřit na ty dva a…Hrozně jim tu sluší. Zvládne se nad nimi rozplývat až do chvíle, kdy ho Tai popadne za ruku a Shinovi už je dávno jasné, že tady dlouho nezůstanou.
"Ještě máme padesát minut." Trochu si z něj dělá legraci, ale vzápětí přikývne a nechá se zvednout na nohy.
"Já už bych toho stejně víc nevypil." Souhlasí s odchodem. Ostatně vypadá to, že misi splnili. Je vážně zvědavý, co se bude dít ráno a doufá, že to nedopadne špatně. Jenže když vidí, jak se Hiroto na Zyeho dívá, nějak tuší, že to bude dobré. Vezme Taijiho za ruku po cestě se rozloučí se všemi a za chvíli už jsou zpátky na hotelu.
Zye vůbec netuší, co se odehrává kolem nich. Zvládá jen hledět Hirotovi do očí a čekat na verdikt, který rozhodne, co se bude dít následující dny. Je si téměř jistý, že pokud ho teď odmítne, jejich spolupráce skončí a on nejspíš skončí taky. Pochybuje, že vymyslí něco, co by se jejich nápadu alespoň trochu vyrovnalo. Ne, pokud bude mít Hirota na očích. Zklamal by tím rodiče, Takeshiho a vlastně i sám sebe, ale některým věcem se nedá poručit. Není schopný, se v tuto chvíli ani zvednout z jeho klína. Jen tam sedí, jak pitomec a trochu se přidržuje jeho ramen, jak kdyby měl strach, že za chvíli skončí na zemi, až se Hiro vzpamatuje a bude ho chtít dostat dolů. Hiro promluví a Zye v první vteřinu nechce uvěřit tomu, co slyší. Několikrát rychle zamrká a pak se na jeho tváři objeví ten nejupřímnější a nešťastnější úsměv. Není to o tom, že chce jít Hiro k němu, ale o tom, že ho neodmítl. Ještě chvíli zůstane sedět a přesune jednu dlaň na jeho tvář, aby ji zlehka pozvedl a mohl se mu podívat do očí.
"Arigato." Zvolí úplně jednoduché slovíčko a pak vstane. Sám už není úplně střízlivý, ale zvládne být dost stabilní, aby ho zvedl taky, a vede ho sebou pryč. Nevšímá si vůbec pohledů kolem sebe. No a co, tak mu pomáhá zpátky na hotel.
"Vezmu tě k sobě." Prohodí, když se venku zastaví dál do baru a vezme ho za obě ruce.
"Půjdeme si lehnout." Ujistí ho, že nemá v plánu nic navíc. Nechce s ním spát, dokud v tom nebude mít úplně jasno. Rozhodl se přece, že ho přesvědčí a tím by to mohl taky pěkně zkazit, pokud s tím Hiro ještě bojuje. Udělá krok blíž k němu a je znát, že je pořád trochu nejistý.
"Těším se, až se vedle tebe probudím a můžeme jít běhat." Navrhne mu něco málo, co by společně mohli dělat. Koutky mu malinko cuknout, než se pomalu nakloní blíž k němu.
"Mám tě rád, Hiro-chan. Opravdu hodně rád." Zčervená trochu, než zruší vzdálenost mezi nimi a první ho jen zlehka políbí. Dlouho mu opatrnost nevydrží a vystřídá jí typická hravost a trochu nedočkavost, když se do polibku víc ponoří a udělá ještě nepatrný krůček dopředu, aby mu byl o nejblíže.
Taiji, Hiroto, Takeru
Daichi měl v tomto ohledu pravdu, ale pořád to bylo jenom o tom vypadat hezky – žádná fyzická dřina, jako když někde kopete příkopy. Takeru se pousměje. Někdo jako Daichi by příkopy rozhodně kopat neměl. Byl moc křehký a taky krásný, zasloužil si lepší dřinu – tu, kterou právě provozoval. Na lidech samozřejmě záleží a Daichi byl hodně svůj. Nevypadal jako někdo, kdo usiluje o miss sympatie. Na druhou stranu však Takeru svýma očima momentálně zajímavější typ vidět nedokázal. "Takže hledáš práci jako model nebo v podobném oboru?" Zeptá se ho. To zkoušelo hodně kluků v Tokyu, jen málokdo uspěl. Konkurence byla obrovská. Daichi by byl nejšťastnější, kdyby si ho někdo vybral pro reklamu nebo nějaký televizní spot. Jinak se mu mohlo hravě stát, že hodně rychle zapadne. Když Daichi začne mluvit o Zyeanovi a zmíní, že byl také trochu smutný, domyslí si, že Daichi smutný je. Daichi to vysvětlí vzápětí. Nejspíš byl už dlouho osamělý a příliš hledal a bylo známo, že pak se to nedaří nebo člověk naráží jenom na ty špatné typy. Zye nebyl vyloženě špatný typ, ale už měl někoho v hlavě. Takeru si vybaví nepříjemného kluka u stolu, co k nim přišel a pochopí tu nevraživost mezi jím a Daichim. Prali se o Zyeana. Nemohl tu událost posuzovat, protože ty kluky neznal, ani neslyšel jejich verze příběhu, ale vlastně ho to ani nezajímalo. To byla minulost, kterou se Daichi rozhodl nechat za sebou a dal šanci pro změnu jemu samotnému. Už bylo úplně jedno, kdo v tom sporu měl nebo neměl pravdu. Pokud se s nimi Daichi bude chtít dál přátelit, Takeru bude jednoduše dělat, že o ničem neví. Ale pokud tenhle Hiroto začíná projekty a ani neřekne, že v nich nebude pokračovat, nevrhá to na něj nejlepší světlo ani před ním samotným.
"Nakonec bude tvůj přítel v pořádku, uvidíš. Nic jiného mu ani nezbude." Řekne mu s trochu starostlivým pohledem, ale téma se trochu stočí přímo k nim dvěma a to ho to teď zajímá výrazně víc. Tajuplně se pousměje a na chvíli se zastaví.
"Vzhledem k tomu, co jsi řekl před chvílí, to k pochopení je. Vypadá to, že kvůli tvému snažení tě všichni brali jenom jako samozřejmost. Řekli si Proč to nezkusit, když je tak hezký a pak to z různých důvodů vzdali. To nemělo s láskou nic společného. Rád bych zkusil být tím, kdo teď něco udělá pro tebe. Nechci, aby ses snažil. Chci, abys byl jenom sám sebou." Řekne mu s novým úsměvem a vezme ho okolo ramen.
"Budu se muset vrátit, ale vyprovodím tě, kam je potřeba. Tady je moje číslo." Řekne mu ještě a podá mu svou vizitku.
"Neměli jsme moc času, ale rád si počkám a budu se těšit za dva týdny." Řekne mu ještě a zbytek jejich cesty se nese už jenom v duchu bezstarostného a spokojeného tlachání. Když je pak čas rozloučit se úplně, Takeru mu věnuje pouze políbení na tvář a jinak zůstane velmi slušný a diskrétní. Pohladí ho po paži a pošle do hotelu a jestli se Daichi ohlédne, ještě mu zamává.
Hiroto je rád, že se prostor okolo nich vyčistil. Ještě není připravený na to, aby se všichni koukali na jeho nové intimnosti. Když ale vidí výraz v Zyeanově tváři, který způsobil těma dvěma slůvky, usměje se taky. Je unavený, ale ten úsměv je upřímný. Nechá si od něj zvednout tvář, pořád se dost stydí a taky si přijde trochu jako pitomec. Přijde mu, že to slůvko poděkování sem vůbec nepatří, že Zye nemá za co děkovat, ale mlčí a nechá si od něj pomoct na nohy. Trochu vrávoravě se s ním dostane až před bar, kde se ale Zye zastaví se vezme ho za ruce. Hiroto vydrží stát, čerstvý vzduch mu dělá dobře, ale stejně už by se nejradši zřítil do peřin. Zye se mu nejspíš snaží říct, že neočekává žádné intimnosti, ale jak Hirotovy zábrany jednou padly, už to nebylo hlavní téma řešení v jeho hlavě. Neuhýbá před ním, když Zye přistoupí o kousek blíž, ale když mu nadhodí ranní běhání, má pocit, že mu vynadá, že se zbláznil. Ještě, že je tak opilý a neudělal to, protože mu vzápětí dojde, že mu Zye chtěl jen udělat radost, protože se přece o běhání ráno bavili.
"Možná jednou vynechám..." Svěří se mu neochotně. Zatváří se skoro jako koloušek, když mu Zye řekne, že ho má rád. Moc dobře ví, co tím myslí, ale ani teď nestačí poskládat žádnou větu, protože ho Zye prostě políbí. Nechá ho, nebrání se a po chvíli mu začne svým velmi typickým způsobem odpovídat. Je výrazně vášnivější, brzy má snahu polibky prodlužovat a hrát si s jeho jazykem a naprosto zapomene, kde jsou. Vyhrkne, když ho mezi lopatky strefí kabelka a ozve se pohoršené nadávání postaršího procházejícího páru. Hiroto okamžitě zrudne, ale neomluví se.
"Jdeme..." Popadne Zyeana za ruku a trochu křivě se snaží jít co nejrychleji k hotelu…
Žádné komentáře:
Okomentovat