Hromadné - Já si asi skočím k baru pro panáka. - část 5.

(bar)

Taiji, Hiroto, Takeru

Taijimu přišlo maximálně zajímavé, že zatímco do něj se Daichi strefoval hlava nehlava bez ohledu na to, co kdo řekl, Takeru stačilo jedno slovo a byl klid. Zajímalo by ho, jestli to Shinya vidí stejně. Má co dělat, aby Daiciho nepodroboval předstíraně psychologickému pohledu a nedělal si tak z něj legraci, ale co už… Jestli takhle bude Takeru spokojený, ať si tu bestii klidně krotí. On sám by z toho byl za chvíli asi unavený a je rád za svého andělského Shinyu s tou pravou dávkou ostřejšího koření, která však není přítomná vždycky. Taiji se na Shinyu vedle sebe dlouze zadívá. Ještě před chvílí vypadal, že by ho dohazování bavilo, ale čím víc se různé osudy zamotávají, tím víc má asi obavy z nešťastných událostí, jak ho tak zná. Zvláštní při tom bylo, že měl pocit, jako by se to jich dvou nikdy nemohlo týkat. Takeru si samozřejmě všimne, jak si Daichi kouše ret, když mu dává do pusy sušenku, stejně jako si všimne toho drobného zakuckání a proto si je téměř jistý, že bude s jeho návrhem souhlasit a to se taky stane. Pro sebe se pousměje a pak se podívá na dno vlastní sklenice. Nemyslel si, že jedno pivo s Taijim změní tolik, ale za ty roky už si na to asi mohl zvyknout. Ten kluk měl kliku a to se očividně vztahovalo na všechny, kdo byli zrovna v jeho těsném dosahu. Málem by zapomněl, že Taiji se upsal nějaké soutěži, o které mu povídal a tihle kluci tady s ním nejspíš taky budou soutěžící. Cosi mu zajiskří v očích. 

"Co je?" Zeptá se Taiji, protože to hned vidí a Takeru uchopí sklenku a rozvíří její obsah, zatímco se stále culí. 

"Ale nic, nic, jen si říkám, že při téhle konkurenci v tomhle kole vypadneš asi ty." Rozesměje se a Taiji po něm hodí podtácek. 

"To mám za svou dohazovačskou dobrotu." Připomene mu, že díky němu Daichiho potkal, ale pak se pozornost Takeru stočí zase k Daichimu, aby mu mohl odpovědět. 

"Doufám, že se to nestane, ale kdybyste měli nějaké neplánované volno, třeba by to vyšlo nebo bych si udělal výlet." Prozradí mu, že ve dvou dnech to opravdu nestihne, ale kdyby mohl plánovat, je ochotný za ním jet. Taiji spráskne ruce. 

"No tohle? To je jako letní vysokoškolská láska. Potkali se na víkendu u moře a pak za sebou jezdili přes celé Japonsko!" Dělá si z nich dobrý den, ale jestli tohle klapne, tak bude svět zase o něco hezčím místem. Takeru pomalu zvedne oči k nově příchozímu, který se se všemi očividně zná a příliš se mu nelíbí, jak se na Daichiho zamračí. Nemá ale ani ponětí, o co tady jde, a tak zatím mlčí. Hiroto se zamračí ještě víc, když se Daichi chytne jeho slov a ještě takovým způsobem. Nebyla určena jemu, ale Shinyovi, měl mlčet, ale on vypadá, že ho snad vyzývá. +To nedělej, jestli se máš rád.+ Je si jistý vlastní převahou, jakkoliv by mohl být Daichi škodolibý. Shinya naštěstí jeho narážku pochopí a hned se zvedne, aby na toalety zamířil. Hiroto si ještě nezvykl na ten pohled, že veřejně líbá Taijiho, ale zjistí, že už mu to najednou nevadí. Mírně mu kývne jako poděkování a pak se znovu podívá na nového soka. 

"O tobě taky moc hezky mluvil." Oplatí mu stejnou mincí a přesune pohled na Takeru, aby dal jasně najevo, že on mezitím nikoho dalšího nebalil, ale Daichi nemůže říct totéž. Taiji rozhodí rukama a ukáže na volnou židli. 

"Dej si pivo, Hiro-chan a něco na zub." Hodí mezi ně trochu klín, ale Hiro zavrtí hlavou. Jen se dlaněmi opírá o opěrky dvou židlí. Vypadá to, že očekává brzký návrat kluků, ale to se nějak neděje. 

"Říkám ti dej si pivo." Řekne Taiji, vstane, aby ho za rameno zarazil do židle a objedná mu. Hiroto už určitě něco popil, je si jistý, že za chvíli zkrotne a bude povolnější. Přibere k tomu i panáka a představí mu Takeru. 

"Hiroto je syn pana majitele soutěže." Dodá a Takeru se zatváří užasle. No, tak to by Daichi asi moc provokovat neměl. Hiroto se znovu zamračí a plácne Taijiho po rameni. 

"Proč jsi to řekl?" Nesnáší, když si ostatní myslí něco o protekci, ale Taiji se jenom zasměje a zůstává stále nad věcí. 

"Jsou tam dlouho, že?" Prohodí a Hiroto vystřelí na nohy, ale Taiji ho znovu zarazí zpět a podává mu panáky. +Záleží ti na něm, teď jsem si to ověřil.+ Možná vypadá jako hlupák, ale hloupý vůbec není. Hiroto vypije všechno, co mu donesli a Taiji si je jistý, že až bude chtít vstávat příště, už to tak snadno nepůjde. Ten jeho sveřepý výraz už povolil. +Zye-chan, opíjím ti kluka, dělejte.+ Baví se v duchu. Pak se rozhodne reagovat na slova Daichiho. 

"Sice jsem Takeho hodně dlouho neviděl a vážně moc jsem si s ním chtěl osobně popovídat a taky mu ukázat Shinyu." Řekne na plnou pusu. 

"Ale jestli, chcete, klidně utíkejte, já tady mám společnost a slibuju, že zavolám." Mrkne na Takeru a pošle mu vzdušný polibek. Hiroto mezi nimi přeskakuje očima. Takeru nechce jen tak odejít a nechat tu Taijiho, protože si ještě neřekli vůbec nic, ale snad poprvé v životě je ve vážném pokušení to doopravdy udělat. Hlava mu jede na plné obrátky a zvažuje všechny možnosti. Nechtěl to moc uspěchat ani si někoho vodit domů první noc. Rád by si s ním normálně popovídal, možná ho někam vzal a zařídil tak, že tím spíš na něj Daichi nezapomene, ale na druhou stranu teď uprostřed noci…? Jak to bude vypadat? Nakonec mávne na obsluhu a doopravdy začne platit. 

"Vy to dojíte, že ano?" Poukáže na plný stůl jídla, kterého se ani nedotkl a Taiji se začne znovu culit. 

"Jasně." Ubezpečí ho, Takeru vyřídí platbu a pak se skloní a líbne Taijiho na tvář jako Shinya. 

"Zavolám ti." Dobírá si ho, což Taiji moc dobře ví a plácne ho do prsou. 

"Jasně bejku, nenechám si tě ujít." Dodá ještě Taiji, než se Takeru narovná a nenuceně kývne hlavou Daichimu, jestli půjde s ním. Nemá moc času, zítra má něco velmi důležitého, na co se musí vyspat a býval by ani tady nepobyl zase tak dlouho, ale budou mít čas se projít a popovídat si. Brzy společně opouštějí lokál. Takeru si na chodníku všimne Shinyi a kouřícího Zyeana a mávne jim na rozloučenou. Už si nevšimne pohledu mezi Daichim a Zyeanem, pokud nějaký byl, protože mu nabízí rámě a míří s ním na opačnou stranu ulice. Hiroto mezitím zůstane u stolu s Taijim sám. Začíná cítit podivně uvolněnou náladu, na tváři už mu sedí celkem stálý úsměv a jediné, nad čím přemýšlí je, co tam ti dva řeší tak dlouho, že pořád nejdou. Co Zyean potřebuje rozebírat? Když mluvil s ním, vypadal, že má všechno jasně srovnané v hlavě. Pomalu se podívá na Taijiho tvář. 

"Jsi otcův oblíbenec." Řekne a Taiji se na něj pomalu podívá. 

"Jo." Řekne mu na to. 

"Nevím sice proč, ale vážně bych to potřeboval vyhrát." Zasměje se. Podle něj je šance minimální, ale něco mu říká, že to Sena před koncem vzdá. Protože on už svou soutěž nejspíš vyhrál dávno. Mluvit ale zrovna teď o Senovi mu nepřijde nejlepší, i když by ho v Hirotových očích taky rád očistil.

Shinya, Zyean, Daichi

Shin postřehl to samé, co Taiji. Na Daichiho platí zdá se úplně jiný metr, než na něj. Kde kdo by mohl říct, že jsou si podobní, co se vystupování týká, ale jakmile Dai otevře pus, je to úplně jiné. Krátce se podívá na Taijiho a jak kdyby si uměl v jeho očích přečíst, že si myslí to samé. Shin může jen doufat, že by Taiji nebyl radši za podobný typ, on by nikdy takový být neuměl a už vůbec ne na veřejnosti. Daichi se toho zdá se nebojí. Shin téměř neznatelně stáhne obočí, protože pro něj je nepředstavitelné, že by Taiji vypadl. To se prostě nestane a podle něj nemá konkurenci, leda tak Senu. Je mu opravdu hodně vidět na očích, jak je o tom přesvědčený. Nadechne se, aby to Takeru řekl, ale vzápětí na něj letí podtácek a on se zasměje. Dai už se vedle dusí smíchy, protože to bylo moc hezké rýpnutí. Pak se ale zarazí a podívá se na Takeru, kterému jeho soutěž ani v nejmenším nevadí a co víc, neodmítá ho jen proto, že teď nemá čas a mohl by na něj taky čekat týdny. Navrhne něco, po čem Dai zkrotne úplně a jeho oči jsou snad ještě větší a vřelejší. 

"Vážně?" Zeptá se ho a najednou je celý o poznání zranitelnější. Takeru zahrál na notu, na kterou s Daichim nehrál vůbec někdo. Neměl strach někoho oslovit a zkusit ho sbalit, nikdy se toho nebál a možná proto ostatní čekali, že za nimi přijde. Takeru je úplně jiný a je to on, kdo za ním chce přijet. Ví vůbec jak daleko to může být? Nejspíš ví, o soutěži měla podvědomí většina Japonska. 

"Věnuju ti klidně celé svoje volno." Broukne tiše, aby ho slyšel jen on, a chce, aby věděl, jak moc to na něj zapůsobilo. Tentokrát ale nechce čelit Taijiho poznámkám. Stočí na něj pohled, když zmíní fakt, jak dlouho se znají a trochu se na něj zamračí. 

"Nech toho." Napomene ho tiše, ale ne nějak útočně. Jen je znát, jak moc mu to celé teď kazí. Shin si všimne toho podtextu v Daichiho očích a položí krátce dlaň na Taijiho předloktí. 

"Je to vlastně hrozně hezké." Naznačí mu, že tohle není asi místo, do kterého by měl rýpat. Celé to Daichimu zkazí až přítomný Hiroto. Rozhodně se mu nechce sedět zrovna s ním u jednoho stolu. Podle něj prostě neví, co chce. První to vypadalo, že Zyeho nechce, teď spolu zase seděli na baru a vypadalo to v pohodě a za vteřinu na to musel za Zyem Shin. Tak o co tu jde? Střelí po něm ledovýma očima, když mu to vrátí. 

"Hm, to mě těší. Je pravda, že jsme si hodně popovídali a já ho vyslechl. To přátelé dělají. Občas je potřeba si mezi sebou věci ujasnit a pak je všechno v pořádku." Brání se a navíc naráží na to, jak se mu Hiro vyhýbal. O Zyeho zájem měl, ale brzo taky pochopil, že to nemá smysl. S Takeru je to jiné, to cítí už teď. Daichi u radši mlčí a pohrává si se svou vlastní sklenkou. Přemáhá nutkání vstát a odejít. Jenže to by musel pryč od Takeru a to se mu nechce. Daichi zvedne oči, když mu Tai prozradí, kdo Hiro je, ale očividně se nebojí, že by ho kvůli tomu vyhodili. Nepotřebuje to nutně vyhrát, je tu jen pro zábavu. Propálí krátce Hirota pohledem, aby bylo jasné, že na něj to dojem neudělá. Protočí očima, jakmile chce Hiro vystřelit ze židle. Zdá se, že si něco uvědomil, ale Dai si pořád nemyslí, že to je někdo pro Zyeho, spíš mu podle něj ublíží a vadí mu to. Vzápětí mu Taiji nabídne možnost útěku a ještě by mohl s Takeru strávit nějaký čas. Tedy kdyby chtěl. Vděčně se usměje na Taijiho. Podívá se na Takeru až ve chvíli, kdy dojde na jídlo a věnuje mu upřímné pousmání. Tohle byla záchrana na poslední chvíli. Pozoruje ty dva, jak se loučí a kývne Takeru nazpátek, protože rozhodně jde s ním. 

"Tak se tu mějte." Rozloučí se nakonec s oběma a ukládá si do hlavy, že Hirotovi něco provede, jestli se zítra dozví, že něco provedl Zyemu. Pak už vyrazí s Takeru ven z lokálu. Podívá se na Zyeho, ale ten vypadá celkem v pohodě Shin mu zdá hodně pomohl. Pozvedne jen zlehka koutky, a když mu Zye úsměv oplatí a ještě mu mávne stejně jako Shin, hned se mu lépe dýchá. Daichimu to celé mohlo být jedno, ale rozhodně by nechtěl, aby se na něj Zye zlobil. Zavěsí se do Takeru a vykročí společně s ním. 

"Děkuju." Podívá se na svého společníka. 

"Udělal jsi tento večer o honě krásnějším, než by mě kdy napadlo." Narazí na konverzaci o jeho výletu za ním. Prostě měl potřebu mu to říct, aby věděl, jak moc to pro něj znamená, i když se vůbec neznají. 

Zye má už o hodně lepší náladu. Hodně mu pomohla slova Shinyi, které bylo vážně pro tento svět škoda. Stojí tu spolu už chvilku. Zye má dokonce trochu obavy, jestli Shinyovi nebude zima. Ještě chvíli kouká za odcházejícím Daichim, než stočí pohled přes sebe a pozvedne obočí v náznaku otázky. 

"Je to Taijiho kamarád ze školy. Je moc milý, elegantní a taky zábavný. Daichi je v dobrých rukou." Ujistí ho Shin a nejspíš řekne víc, než Zye potřeboval vědět. 

"To je dobře." Ozve se Zye, ani v nejmenším mu to nevadí. Právě naopak, je rád za Daichiho. Byl to jeden z lidí, kteří mu v posledních dnech hodně pomohli. Sice ještě před pár hodinami uvažoval, že by to spolu zkusili, ale teď už ví, že by to vůči Daichimu nebylo fér. Takto to bude mnohem lepší a snad bude alespoň jeden z nich šťastný. 

"Půjdeme dovnitř?" Zeptá se Shin, když má Zye dokouřeno a ten kývne, než mu taky nabídne rámě, aby ho bezpečně dovedl zpátky. 

"Zasloužíš si to nejlepší zacházení, Shin-chan." Poděkuje mu ještě trochu jinak. Jakmile projdou dveřmi zamíří jako první k baru, kde mu objedná pořádný drink s hromadou ovoce a nějakými deštníčky. 

"Chceš jít za nimi?" Zeptá se Shin Zyeho, protože si není jistý, co přesně se stalo a jestli bude chtít sedět s Hirotem u jednoho stolu. 

"Půjdeme za nimi. Taijimu už je určitě bude smutno." Rozhodne Zye a je přesvědčený, že to bez obtíží zvládne. Pomáhá Shinovi, aby se protáhl mezi lidmi a sám si nese pivo. 

"Bavíte se dobře?" Zeptá se Shin úsměvem, když dojdou až k nim. 

"Můžeme za vámi?" Zeptá se opatrně, aby je náhodou nevyrušili. Zye se mezitím podívá na Hirota a odhaduje, kolik toho už vypil. 

"Myslím, že Shin chce říct, abys ho pustil k Taijimu." Uchechtne se a sleduje, jak Shin postupně rudne. Stejně dostane jemné plácnutí po paži. 

"Ty jsi ale. Já bych ho přece nikam nevyhazoval." Napomene Zyeho, ale pravdu je, že by byl radši, kdyby vedle Taijiho mohl být. 

"Páni, vy tu máte jídla." Žasne Zye. Už by zase jedl, ale to není žádná novinka.

Taiji, Hiroto, Takeru

Když mu Daichi poděkuje, Takeru se na něj na krátko podívá, než upře pohled zpět na chodník před nimi a pousměje se. 

"Ani já jsem nečekal, jak moc by se mohla jedna schůzka se starým kamarádem změnit v něco úplně jiného." Řekne. Ne nadarmo se říkalo, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Na pivo jdete v životě tolikrát, že prostě nepředpokládáte podobnou událost, ale ono se to stalo. Má hodně otázek, ale ani jedna mu nepřipadá vhodná na první seznámení. Tak za prvé ta nevraživost mezi Hirotem a Daichim a taky fakt, že Dai očividně netušil, kdo Hiroto je. A co se děje kolem toho kluka, který byl venku a o kterého očividně celou dobu šlo? Nevypadalo to ani na nejlepší vztahy s Taijim a Daichiho odchod od stolu byl vlastně dost vlažný. Jenom pouhé Tak se tu mějte, při tom Shinya vypadal jako miláček a na svého kamaráda nedal Takeru dopustit už vůbec. A přes to všechno se rozhodl vsadit na kartu jménem Daichi a dát mu prostor, aby si k sobě našli cestu. Opravdu moc se mu líbil, ale fyzická stránka byla jedna věc. Teď přijít na tu složitější. 

"Pověz mi něco o té soutěži a o volnu, o kterém jsi mluvil." Vyzve ho. 

Hiroto mezitím převaluje v hlavě Taijiho slova o tom, že by tuto soutěž potřeboval vyhrát. Ještě ho nijak neznal, ale hodně kluků tady asi pocházelo z poměrů, kde by se jim hodně peněz hodilo. Podle něj vedle Shinyi tu výhru zase tolik nepotřebuje, ale možná to má ještě jiný důvod. Vlastně neví, co by mu na to měl říct nebo jak navázat konverzaci, ale nakonec ani nemusí, protože se nad nimi ozve Shinyi hlas a on se prudce otočí. Je s ním naštěstí i Zyean a vypadá docela v pohodě. Žádná rozmazaná tužka od pláče ani výraz rozčarování a rozhořčení. Hiroto mu chvíli hledí do očí, ale není schopný z nich zase tolik vyčíst. 

"Líp, než před chvílí." Zahučí Hiroto a myslí tím samozřejmě Daichiho. Proti Takeru nic nemá. Taiji na něj krátce stočí oči a zvedne koutky rtů nahoru, ale nemá se k žádnému vysvětlování. To bylo tady mezi nimi a Zye o tom nemusí vědět, i když by ho třeba potěšilo, jak ho najednou brání polovina města. Taky by ale mohl být smutný z toho, že se kluci nemusí a očividně se to ani nikdy nezmění. Daichi byl dost zarputilý, jeden na něj musel být trochu stavěný a to Hiroto nikdy nebude. Zye si rýpne do Hirota, aby laskavě zvedl zadek a posunul se, ten se na něj trochu nevěřícně ohlédne a pak to kupodivu opravdu udělá. Taiji se culí ještě víc, trochu se houpe na židli a mlčí. Oba se konečně usadí k nim a Zye se jako první vrhne na jídlo. Hiroto se nadechne, aby mu řekl, že je to nedojedené Takeruovo jídlo a ne jejich, ale jaký by to mělo smysl? On to stejně všechno sní. Je jako na trní, aby se dozvěděl, co se na toaletě dělo, ale nikdo mu očividně nechce nic říct a tak tiskne rty do nespokojené čárky a na nic na stole nemá ani pomyšlení. 

"Hmm, jste zábavní společníci, ale očividně chcete být sami. Hlavně Shinya." Využije možnosti Shina trochu poškádlit a Taiji na svou lásku taky stočí oči. 

"Vážně? Chceš se mnou být sám? Proč to neřekneš hned? Můžeme jít na pokoj." Řve málem na celou hospodu a taky to dost lidí slyší. Hiroto se zatím pokusí vstát, protože chce Zyeanovi nabídnout podobný odchod, kde si ještě promluví a alkohol konečně zafunguje. Odešle ho to rovnou pod židli a on se zatváří velmi užasle. Nechápe, kde se tam vzal a proč, jenom vyjukaně hledí na Zyeana nad sebou, zatímco se Taiji nahlas chechtá. 

"Syn majitele soutěže, ale ani jednou nedojde domů po svých, to je reputace." Říká už potichu, protože mu nechce dělat ostudu.