Taiji, Hiroto, Takeru
Některé věci už byly očividně moc i na Zyeana a jakmile se začne čepýřit, že si Hiroto moc věří, musí se Hiroto upřímně a pořádně hlasitě konečně rozesmát. V ten okamžik jako by padly všechny ty zábrany, které do teď měl. Zye je vážně roztomilý, když se takhle vzteká, Hiro ani netušil, že to umí a nejspíš ho bude popichovat jenom proto, aby to zase viděl. Dělá na něj obličej značící Jasně, jasně, ale radši se pořádně napije piva, aby si zacpal pusu. "Jaké bohužel." Zamračí se pro změnu Hiroto, ale pravdou bylo, že se to hezky poslouchalo. Usměje se, když ho Zye ještě jednou ujistí, že tohle je dobrý nápad a hůl nad ním nezlomil a pak se na něj podívá s obočím vytaženým nahoru. Co se změnilo? Vážně mu to má celé vysvětlovat? No, možná mu to trochu dluží. Skloní oči a je jen malý krůček od toho mu říct, že mu ten projekt vážně jedno byl, ale to by ho zranilo a to už Hiroto nechce.
"Než bych to dopovídal, bylo by ráno a my měli u loktu pavučinu." Řekne mu jako první a pak se uchechtne, když to Zye svede na svou ukecanost.
"Možná je teď řada na mě, abych trochu povídal." Rozhodne se nakonec a dopije první pivo. Objedná si rovnou panáka.
"Všechno souvisí se vším. Vždycky. Od plenek." Protočí novou sklenku mezi prsty a že sem dorazil Daichi, o tom nemá ani ponětí. Ani jeden nemají důvod otáčet se od baru.
"Vždycky mi bylo líto, že na nás táta nemá čas. Když jsem byl starší, chápal jsem samozřejmě proč, ale pak přišla doba, kdy jsem si všiml, že dělá ty věci. Myslím tím, že si všímá kluků." Zkřiví dotčeně rty.
"Nevím, proč to máma nevidí nebo co si slíbili, ale mám ji hodně rád a vadí mi to. Kamkoliv jedeme, najde se někdo, na koho se takhle dívá a tráví s ním čas. Ne doma, ne s mámou. Jasně, je to pracovní cesta, nejsme tam, ale tenhle Sena je jen jeden z mnoha dalších a co víc, vypadá to, že tentokrát to není jen povyražení. Vadí mi, že se na to všichni dívají. Vadí mi, že se na to dívám já a jemu je to jedno. Vadí mi, že je s ním víc, než se mnou, rozumíš?" Podívá se na něj a nejspíš je teď už jasné, proč tak moc nemůže překousnout, že by šel v otcových stopách a taky se podíval na kluka.
"Když jsem viděl, co se děje na té konferenci, jak se tam Sena přinesl, vážně už mi povolily nervy a na chodbě jsme se hrozně pohádali. Nejspíš jsi to všechno slyšel." Na chvíli se odmlčí. Ta noc v hotelu tak nějak vyplývá z toho všeho, stejně jako to, proč se pohádali se Zyeanem a proč se Hiro všem vyhýbal.
"Něco mi zabránilo, abych odjel, abych to vzdal úplně, ale zároveň jsem nebyl schopný v ničem pokračovat, jenom jsem chodil okolo. Až do dneška." Asi nechá Zyeho, aby na to něco řekl a podle toho to bude rozpitvávat dál nebo ne.
Kdyby už nekráčeli ke stolu společně s Takeruem, Taiji by asi reagoval docela jinak, když mu Shin řekl, že mu chce připomínat, proč má doma jeho. On to moc dobře věděl, teď už ano, ale takové připomínání by chtěl mít několikrát denně, takže bude klidně předstírat mentálně retardovaného, jenom aby se to stalo. Zye ale vypadá, že by to mohl mít hodně podobně jako Shin, jen se od něj něco málo přiučit! Společné čtení Taijiho recenzí se Shinyovi očividně hodně líbí a Taiji se usměje pod fousy. O to by ho nepřipravil a sebe už vůbec ne. Kdyby si Taiji nebyl vědom toho, jak dobře Takeru vypadá a že Shin musel zákonitě čekat někoho jiného, asi by snad i žárlil, když vidí, jak na něj Shin zírá. Kromě toho se sám hned ptal, jestli je Take singl a ten mu věnoval další zaskočený pohled, ale žádnou odpověď. Asi chudák vůbec nechápal, proč se ho na to Taiji ptá. On sám už to vlastně taky vůbec neví. Asi, že na něj se vždycky stála fronta. Když se pak usadí ke stolu a Shin trochu vysvětlí, o co tady jde, Takeru se na něj vděčně usměje.
"Díky. Z něj něco dostat, na to aby si člověk sehnal Enigmu." Ohodnotí Taijiho vyjadřovací schopnosti, zatímco Taiji pohupuje nohou přes nohu, vytočený tělem do lokálu a zírá úplně jinam, jako by snad ani neslyšel.
"Slyšels to Take? On si myslí, že nevypadáme jako sportovci. Jen proto, že mám vzhled hospodského povaleče a ty zase číšníka z luxusní restaurace." Takeru nakrčí obočí a prohlédne si svůj zevnějšek.
"Cože?!" Vypadne z něj s uchechtnutím.
"Platí jenom to o tobě." Řekne honem Taijimu a pak sebou prudce trhne, protože do něj někdo vrazí dost neurvalým způsobem a málem mu skončí na klíně. Prudce se ohlédne i Taiji a taky Shinya a když všichni tři zjistí, že ten nebožák, za to nemohl, vrhnou zlostným pohledem po tom, kdo je viník, ale ten bez omluvy rychle mizí v davu. Takeru je dokonce politý a hned se ukáže, že kluci tohoto nováčka znají. Vzápětí na to se jeden druhému podívají do očí a Takeru k nim zůstane na chvíli přikovaný. Dal by ruku do ohně za to, že to je dívka, ale když Daichi promluví a kluci zase na něj a řeknou jeho jméno, je hned jasné, že by se hodně pletl. Je ale malý a drobný a má tak velké oči, že takové snad nemají ani nikde v Evropě.
"To nic." Řekne honem a sáhne po ubrousku na stole, aby zažehnal alespoň to nejhorší. Na tmavé látce skvrna není tak vidět a oblečení není zase tak drahé, ale je to škoda. Snad to půjde vyčistit.
"Ne, ne, vážně se nic nestalo." Brání se Takeru nabízené pomoci a Taiji se začne tvářit pobaveně. Ani on nechce, aby si Dai všiml těch dvou na baru, ale jakmile se to stane, uvědomí si, že nehrozí, aby tam Daichi běžel. On moc dobře tušil, že u Zyeana asi nemá šanci a teď se mu to potvrzuje a když Taiji vidí ten smutný pohled, je mu ho najednou hrozně líto. Vážně by bylo lepší, kdyby sem dneska nepřišel a tohle celé si ušetřil. Daichi jejich nabídku přijme a teď je Taiji zase rád, že odsud neutíká, protože být sám někde na pokoji a tesknit by asi taky nestálo vůbec za nic. Daichi se usadí a když Takeru nabídne ruku na seznámení, ten přijme a znovu se usměje. Tázavým pohledem znovu najde Shinyu. Nechce se ptát nahlas na věci, do kterých mu nic není, ale je docela všímavý a neuniklo mu, že tady jde o někoho vpředu a že je to Daichimu líto. Nakonec se u nich znovu objeví obsluha, aby se všech zeptala, co si dají a zase odešla. +Tak, to bychom měli.+ Pomyslí si Taiji. Jeden rozchod vztahu, který nikdy nezačal by zařídili a teď ještě zařídit támhleten vztah.
"Zrovna tady seznamuju Shinyu se svým kamarádem ze školy." Vysvětlí Taiji Daichimu, kdo Takeru je.
"A Shinya tvrdí, že nejsme sportovci." Stěžuje si.
"Byla by škoda se s vámi nepotkat, když už jste ve městě." Řekne Takeru a když se obsluha vrátí a nese docela velkou nálož jídla, kterou se všechnu snaží naskládat před Takeru, zatváří se nevinně jako panenka.
"Promiňte." Řekne, protože polovina nádobí obtěžuje ostatní a culí se.
Shinya, Zyean, Daichi
Zye se trochu zarazí, jakmile se začne Hiroto smát. Uvědomí si, jak musí asi vypadat a netrvá to dlouho, než se začne smát taky. No dobře, on se zase trochu uklidní. Kdyby jen věděl, kvůli čemu by vlastně Zye tak naštvaný, asi by se tolik nesmál. Dobrá náladu mu ale nejde ovládnout a nakonec si na chvíli opře čelo o předloktí, které má odložené na baru. "Máš pocit, že jsi ta nejpříjemnější společnost na světě?" Rýpne si do něj a koutky mu dost viditelně cukají.
"Podívej se na mě, jak jsem se kvůli tomu naštval a mě k takovému rozpoložení dokopat, to je vážně umění." Hodí to Hirovi celé na hlavu bez mrknutí oka, než se znovu rozesměje. Očividně se mu hodně ulevilo, když s ním do toho Hiro půjde a budou dál pracovat na společném projektu. Sice to pro Zyeho bude trochu mučení, ale svou psychiku klidně obětuje, jen aby to dokončili. Zye se trochu zamračí, jakmile dojde na vysvětlování a to jak klopí Hiro hlavu v něm vyvolává zvláštní pocity. Slyšel, co na sebe křičeli s tátou a je mu ho líto. Asi se dokáže vcítit do jeho kůže, i když předtím bránil Takeshiho. Možná byl taky trochu škodolibý, a to být neměl.
"Nepotřebuju moc spánku." Zkusí ho trochu pobídnout, aby mu řekl o tom, co má na srdci. Hiro skutečně začne mluvit a Zyemu začíná hezky pomalu svítat o čem to celé je. Samozřejmě, že ví, co je mezi Senou a Takeshim. Trávil s nimi hodně času a viděl, jak se na něj dívá. Vlastně mu nepřišlo na mysl, že jeho rodina to může brát trochu jinak, rozhodně ne v pohodě, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pokud byl Takeshi věčně mimo domov, Hirotovi jistě chyběl. Podobný pocit Zye neznal. Rodiče měl rád a vždycky se o něj starali oba, i když neměli moc peněz. Vyslechne si ho do samého konce, jen na tu zmínku o tom, jestli všechno slyšel, přikývne. Jenže teď s tím vysvětlením, dostávají Hirotova slova jiný smysl. Chápe ho, i když se nedokáže vcítit do jeho kůže, ale to asi nikdo, kdo to sám nezažil. Nebyla by pravda, kdyby řekl, že ví, jak se cítí. Když Hiro domluví, stočí k němu oči a krátce položí dlaň na jeho rameno. Vlastně ho má chuť obejmout, ale nemá na to tu odvahu. Po tom, co se stalo v hotelu už vůbec ne.
"Mrzí mě, že to máš takto." Řekne s naprostou upřímností, tak jak to vždycky uměl.
"Jen možná…Nerozumí tomu, jak to vnímáš ty. Nechci ti radit, co máš dělat. Já jsem ten poslední, co by měl, ale co si s ním zkusit promluvit v klidu?" Nadhodí opatrně, protože to, co slyšel, rozhodně v klidu nebylo.
"Hiro-chan." Osloví ho a trochu se k němu nakloní.
"Viděl jsem tvé nadšení a nejspíš rozumím i tomu, proč ses projektu vyhýbal, ale…Pokud máš focení opravdu rád a děláš to i kvůli sobě, byla by škoda to kvůli tomu zahodit. Neříkám to kvůli sobě, ale kvůli tomu, jak se cítím, když nemůžu dělat to, co mě baví." Snaží se trochu zjistit, kolik toho v sobě Hiro má.
"Já vím, je to tvůj táta a štve tě, jak se chová. Ale hlavně záleží na tobě a na tom, kam chceš svůj život vést ne?" Chce poznat jeho ne to, co představuje jeho rodina.
"Muselo to být hrozně těžké, tak vyrůstat. Věřím, že ti hodně lidí říká, jak je to skvělá mít ho jako tátu a už si neuvědomují, co všechno to obnáší a teď nemluvím o…No víš." Povzdechne si tiše.
"Klidně mi toho řekni víc, rád bych to slyšel." Vybídne ho ještě a rovnou jim objedná panáka. Tentokrát ale něco slabého, aby se nezrušili jako minule.
Shin se mile pousměje, když mu Takeru poděkuje. Zlehka se mu ukloní místo slov, že není za co. Tiše se zasměje nad jeho poznámkou, ale je pravda, že on s tím neměl problém. Nejspíš věděl v jaké chvíli se zeptat a Taiji mu vyklopil úplně všechno. To si radši nechá pro sebe, jen trochu zrudne nad tím, o čem přemýšlí. Po očku sleduje přestřelku a už se skoro začal bránit, že to tak nemyslel, ale naštěstí do toho vpadne Dai, který ho vlastně zachrání. Asi mu později poděkuje, i když to vypadá, že se to ani jednoho z nich nedotklo. I Dai se trochu chytí do pohledu Takeru a asi vypadá jako pitomec, když na něj takovým způsobem zírá. Vůbec nechápe, kde se tu někdo tak sympatický vzal, ale k soutěži nepatří, to už ví. Vůbec by ho nenapadlo, že to je známý Taijiho, možná spíš Shina. Stáhne obočí provinile k sobě, když je ujištěn, že se nic nestalo. Bohužel stalo a hodně, i když za to svým způsobem nemohl, stejně mu to nejspíš nedá spát.
"Bohužel stalo." Odporuje mu trochu a snad přijde na způsob, jak mu to vynahradit. Možná zajde do nějakého obchodu a vybere nějaké slušivé sako, které mu nějakým způsobem pošle. Určitě nebude problém na něj sehnat kontakt. Rozhodně vybere kvalitní kousek, prostředků má dost. Svůj smutek se snaží rychle zamaskovat a vůbec by ho nenapadlo, že si toho Taiji a Shin všimli. Nasadí svůj nejlepší úsměv, když se k nim posadí, ale očka mu pořád těkají vedle na Takeru. Nemůže si prostě pomoct. Shin zrovna zachytí pohled Takeru a rád by mu to vysvětlit, protože je mu jasné, že si toho taky všiml, ale nechce stavět Daichiho do nepříjemné situace a tak mlčí a jen téměř neznatelně zavrtí hlavou, aby mu dal najevo, že se o tom nesluší mluvit.
"To je tvůj kamarád?" Vytřeští na něj Dai oči a je jasné, že jeho jazyk není rozhodně tak nevinný, jak vypadá.
"Rozhodně bych rád viděl fotky ze školy." Zasměje se tiše. Nedělá si legraci z Takeru, ale Taijiho. Když dojde na sport, trochu vyprskne smíchy do dlaně.
"Promiň Tai-kun, u Takeru bych si to dokázal představit úplně bez problémů, ale u tebe ne…Pokud ke sportu nepočítáš tu svou motorku. Možná motorkářské pólo." Dodá ještě a podívá se na Shina, který se taky culí. Dai to očividně vidí podobně. Shin se odvážně nadechne, aby Daichiho zastavil, ale to už se před nimi objeví hromada jídla.
"No páni." Ujede Daichimu i Shinovi najednou.
"Jé slané koláčky." Rozzáří se Dai, protože je tu kdysi dávno ochutnal, když tu byl s rodiči a málem by a to zapomněl. Po jednom se natáhne, aniž by se zeptal a zakousne se. V půli sousta mu to dojde a zatváří se nevinně. Dožvýká a podívá se na Takeru.
"Omlouvám se, je to hrozně dávno, kdy jsem je měl naposledy a jsou stejně dobré jako tehdy. Lepší jsem nikdy nejedl." Natáhne se po dalším a nabídne ho Takeru, aby si kousl. V ten okamžik se mu podívá do očí, a aniž by si to uvědomil, usměje se tak, jak nejlépe umí. Shin se nenápadně uculí a dloubne do Taijiho nenápadně loktem. Když se na něj Taij podívá zformuje neslyšně rty další dohazování. Jedno se jim už nejspíš povedlo a Takeru neodpověděl, jestli je singl nebo ne. Daichi by aspoň nemusel být smutný.
Taiji, Hiroto, Takeru
Na tohle Zyeanovi nemůže nic říct. Moc dobře ví, že je to s ním někdy složité, ale byl raději zásadový a nepříjemný, než aby někomu lezl do zadku a falešně se na něj usmíval. Tímhle byla celá tahle společnost přímo prolezlá. Hlavně se nikoho nedotknout na úkor čehokoliv, třeba i vlastní rodiny. Jakmile dokončí první část svého vyprávění a Zye se dotkne jeho ramene, obrátí k němu obličej, ale slova o lítosti jsou to poslední, co by potřeboval slyšet. Je to milé, ale v podstatě to není k ničemu. Měl by být rád, že ho někdo vyslechne, že se mu samotnému uleví, že se vypovídal, ale zároveň má ten vnitřní chlapský pocit, že by se s podobnými věcmi měl umět poprat sám a neotravovat s tím okolí, což očividně dělá. Bude muset ještě pořádně dospět a tohle se naučit. On má být oporou, pevnou skálou a ne ufňukaným puberťákem. Možná to bude znamenat úplně se od otce odstřihnout a zvyknout si na horší, než byl jeho luxus, ale bude se tomu muset postavit čelem. Pak mírně rozhodí dlaněmi do stran, když Zye řekne, že by s otcem měli v klidu mluvit. Samozřejmě, že měli. "A o čem? Poslouchat, jak si nemůže pomoct, že tohle je součást jeho života? Myslíš, že potřebuju poslouchat, že já s ním na služebce být nemůžu, ale když se tam někdo nachomýtl, přece nebude sám? A co moje máma? Ať už s ním je pro cokoliv, i kdyby pro peníze, tohle celé je trapné. V zásadě ho mám rád, ale nikdy se nesnažil omezit svou práci proto, aby mohl být se mnou. Je zářivým příkladem toho, že peníze očividně nejsou všechno." Najednou si sám odpověděl na svou předešlou myšlenku, jestli se neodstřihnout.
"Chci začít sám. Někde daleko. Postavit se na vlastní nohy a smýt tuhle pachuť. Pak už se nemusí shánět po mých pracích ze školy. Víš, Zye-chan, on si pro ně taky nepřijde ke mně. Neřekne mi Pošli mi je mailem nebo jinak. Raději si je shání tak, že o tom nevím já, ale Shinya ano. Ať si dělá, co chce, je dost starý." Nemá chuť být ten rozumnější, prostě nemá. Má otci za zlé, že to v jeho věku není on. Je příšerně paličatý, vždycky byl a možná si kvůli tomu nevidí na špičku nosu, ale byl to jeho život.
"Máš pravdu." Řekne posléze.
"Byla by to škoda, jenom proto, že to dělá táta a kdyby se mi dařilo, nejspíš se nikdy nezbavím srovnáváním s ním a poukazováním na to, že mi ušlapal cestičku, jakkoliv to není pravda, ale je to jen další důvod, proč odjet. Chci jet někam daleko. Možná na Okinawu, možná na Hokkaido, prostě jinam. Zkusit žít. Po svém." Řekne mu jako by byl Zye najednou jeho důvěrnou vrbou už dlouhý čas.
"Nebude složité získat stipendium jinde, co říkáš?" Ne snad, že by do toho automaticky zahrnoval Zyeana. Netuší, jak to má doma a s rodiči a jestli by kdy do takové šílenosti šel, ale pokud by Hiro odjel teď někdy, zase by byl jejich projekt v ohrožení. +A kdybyste jeli společně? Víš přece, co k tobě asi cítí...+ Najednou, když si představí, že jsou na severu, v malé vesničce, zasypané sněhem, úplně sami… vážně, opravdu vážně by se mu nelíbil? Když se na něj podívá znovu, má v očích něco nového, asi tak milionkrát vřelejšího a stejným způsobem se na Zyeana i usměje. Jako by mu najednou chtěl cíleně motat hlavu. Téma se stočí zase zpět na otce a na Hirotovo vyrůstání a on pokrčí rameny.
"Není toho o mnoho víc. Máš všechno, tak máš být rád a mlčet. Je to pravda. Nikdy jsem nezažil hlad ani pohromy. Ale někdy si říkám, že ty útrapy se lépe snáší s někým, kdo tě bezpodmínečně miluje. Víc, než svoji práci." To bude asi ono. Má z otce pocit, že dává práci vždycky přednost. Že ji miluje víc.
Takeru si všimne pohledu, kterým mu Shinya naznačí, že se dál nemá vyptávat a samozřejmě to plně respektuje. Místo toho se zatváří pobaveně, když se Daichi na plnou pusu diví, že zrovna oni dva jsou s Taijim přátelé.
"Co se tak divíš? Zavři pusu, nalítají ti do ní mouchy." Zamračí se Taiji na Daichiho a vypadá chvíli skoro hrozivě, ale je to jenom hra. Nikdy by ho podobná věta nemohla urazit, naopak baví ho to. Takeru vsaje rty dovnitř, aby se nesmál, když si Daichi nedá říct a pokračuje. Očividně se hned tak nelekne a Taiji si ho zatím prohlíží jako lev, který přemýšlí, jestli je tahle myš vůbec k jídlu.
"Všichni museli ve škole sportovat." Vyřeší to po svém, ale kdysi, když byl mladý, nemohl mít tak dlouhé vlasy, tolik tetování a tolik pít, to by mu babička dala. Takeru to moc dobře ví, taky ji zná, ale nahlas to Taiji neřekne, protože Daichi by se mu podle smál na celou hospodu.
"No, ty taky vypadáš vyloženě jako sportovec." Okomentuje to nakonec. Dai se svou mikro postavou nejspíš neuzvedne ani míč.
"Na tvém místě bych se bál, že se u sportu zpotím a nezachrání to ani vodě odolný make-up." Řekne mu, aby mu to trochu vrátil a už se těší, jestli bude špulit pusu. Když tak ještě přitvrdí. Ještě že přinesou to jídlo nebo by to zašlo kdo ví kam. Daichi očividně nemá vůbec žádné brzdy, protože se na to vrhne, jako by to Takeru objednal jemu. Taiji se pobaveně zapře do židle a usrkává pivo.
"Nedivím se, že ho Zye nechce, je to ještě větší voda, než on." Pošeptá Shinyovi tak, aby ho Dai neměl šanci slyšet. Takeru stačil sáhnout po hůlkách a to bylo asi všechno. Teď se zaraženým a dost roztomilým výrazem sleduje Daichiho počínání. Prohlédne si koláčky, které jsou běžně k dostání na každém rohu a je mu jasné, že Daichi trochu kecá, aby zamaskoval svoje jednání, ale očividně mu to vůbec nevadí.
"Asi nás budeš muset všechny pozvat. Máš štěstí, že Shinya skoro nejí." Okomentuje to Taiji a tahá cigaretu. Možná to neměl dělat, něco mu říká, že o tu krabičku za chvíli přijde jako Takeru o jídlo.
"Naštěstí to vypadá, že máš hodně peněz." Prohodí ještě a baví se tím, jak Takeru zrovna šilhá na koláček, který mu Daichi podstrkuje. Očividně zabral ten okouzlující úsměv, protože otevře pusu a kousne si. V ten moment se jim ti dva nevěnují a tak se Taiji může naklonit blíž k Shinyovi a pochopí, co mu to šeptá. Udělá cosi jako Ahááá až je málem prozradí a hned je jasné, že je pro. V tom jsou přece specialisté.
"Tak pověz, Take, nějaké zásnuby? Vlastní auto, byt, firma…?" Zkoumá výhodnost této partie. Takeru se narovná.
"Ne, ne, zatím jsem normálně zaměstnaný, jezdím Hyundayem i30, ale byt mám." Řekne a Taiji mírně pokrčí rameny.
"Prostě kluk jako my." Tají Shinyův skvělý papírový původ. Určitě je z nějaké starobylé samurajské rodiny, ani by se nedivil.
"Ale máš slušně našlápnuto, to je vidět. Takeru totiž ještě studuje. Na rozdíl ode mě šel na univerzitu a bude z něj architekt." Práskne na něj a přísahal by, že Takeru červená.
Žádné komentáře:
Okomentovat