Aoi x Uruha - Tak na tebe a tvé preference. - část 1.

(hotel ve Francii)

Uruha

Od toho večera, kdy Uruha mluvil s Takeshim dodržoval všechno, co mu slíbil. Hlavně v sobě schoval všechno, co k němu cítil a přemluvil sám sebe, že se nic podobného ani nikdy nedělo. Bylo to těžké, ale Uru nebyl z těch, kdo by své sliby nedodržoval a dál se třeba pokoušel o Aoiho Takeshimu přímo před očima. Za to s Takeshim to bylo těžší. Vůbec by ho nenapadlo, že to bude takový mezek, který se ze začátku jejich soukromého rozhovoru tak moc snažil popírat, že se nechová tak, jak mu Uruha naznačil. Chvíli to dokonce vypadalo, že na tu golfovou hůl dojde. Uru ale ve výsledku zabodovat a s Takeshim si narovinu všechno vyříkali. Uru sice trochu lhal a tvrdil mu, že o Aoiho nestojí, ne způsobem, který si Takeshi domýšlel. Tvrdil mu, že by nic podobného jeho psychice neprospělo a že to bylo jen poblouznění, které ho zase přešlo. Povedlo se mu to a Take mu slíbil, že konečně začne bojovat za to, co opravdu chce a nebude jim dávat prostor, který podle Uruhy vůbec nepotřebují. Uru si konečně mohl pořádně vydechnout a další dny na lodi probíhaly v klidném duchu. Uru dokonce kývl na nabídku Yukiho a šel s ním ven. Jako první ale chtěl, aby si všechno vyříkali a nedával mu plané naděje, že je to příslib něčeho hlubšího. Yuki s tím souhlasil a nakonec se dost nasmáli a užili si pohodový večer, kde se sice malinko vyhýbali jídlu, ale stejně to bylo fajn. Takeshi měl díky tomu čas, být s Aoim o samotě a i tam proběhlo jakési vyříkávání věcí, které se staly a taky jisté omluvy. Při asi čtvrtém podobném večeru, se Uruha Yukimu přiznal, jak to vlastně má a co přesně je důvodem, proč je tady s nimi. Yuki to k jeho překvapení vzal velmi dobře. Dokonce to vypadalo, že jeho hlubší zájem o Uruhu to ani trochu neohrozilo. Přesto na něj netlačil a držel se dál zpátky, aby mu dal potřebný čas a Uru si uvědomil, že je mu s ním vlastně dobře. Během urovnávání vztahů dorazili až ke břehům Francie, na kterou se všichni těšili. První večer na pevnině proběhl v duchu romantických večerů, který si užili každá odděleně. Další den strávili Aoiho programem, ale večer měl Uru vegetit na hotelu společně s Aoim. Takeshi se jim smál, že to bude vážně hezká dámská jízda. Jenže on u toho být nemohl. Uru mu hezky vynadal, aby přiznal, že tohle není dovolená, ale pracovní rozšiřování kontaktů, protože si domluvil schůzku s jedním ze svých starých známých. Samozřejmě šlo o firmy a jejich možnou spolupráci. Yukiho ale vzal s sebou. Ten Takeshiho uprosil, protože potřeboval doplnit zásoby alkoholu a různých nápojů, před tím, než vyplují na další cestu. Taky chtěl Uruhovi dokoupit dárek a to by v jeho přítomnosti nešlo a tak to zkusil tímto způsobem. Když Takeshi i Yuki opustí hotel, Uru už je v županu a míří ke dveřím Aoiho pokoje. S sebou nenese nic, zbytek totiž zařídí hotel. Mají domluvené masáže a různé zkrášlovací procedury, které Uru naprosto miluje a teď na ně má celý večer. Aoi chvíli vypadal, že se bude cukat, ale nakonec souhlasil. Zaťuká na dveře, které se vzápětí otevřou. Sotva je dovře, ozve se další ťukání. Dovnitř vpustí obsluhu, která přes sebou tlačí vozí s občerstvením a kompletním nápojovým lístkem. Tohle kdyby vypili, tak budou mít v krvi ještě sto let. Uru se trochu skepticky dívá na jídlo, ale tohle k tomu bohužel patří a on se moc snaží, aby se zlepšil. Mladík jim připraví všechno jídlo na stůl a pak začne tlačit vozík ke dveřím. O dýško se očividně postaral Takeshi. 

"Vaše masérky dorazí za deset minut." Oznámí jim. Uru počká, až se za ním zavřou dveře a pak se upřímně rozesměje. 

"Takeshi má strach, že by ti padl do oka nějaký pěkný Francouz. Hlavně žádné maséry. Pak že nežárlí." Baví se nad tím pořádně a jde obhlížet stůl. 

"Ale na mě vůbec nemyslí, já bych se klidně podíval." Postěžuje si nahlas.

Aoi

Aoi o detailech Uruhova a Takeshiho rozhovoru nic netušil, ale po pravdě vlastně ani nechtěl. Bylo to mezi nimi, Uru dodržel svoje slovo a promluvil si s ním a nakonec to mělo dokonce velmi příjemný výsledek. Ne, že by snad nebyl zvědavý na to, jak se mu to podařilo, ale některé věci prostě byly jenom mezi nimi. Uru sám se choval jako Aoiho nejlepší přítel, byl stále na blízku, dokonce plný pozitivní nálady a nic mezi nimi už nepřekračovalo žádné pomyslné meze. Díky tomu se Aoi mohl chovat naprosto uvolněně a z Uruhy se brzy stal jeho důvěrník. Taky věděl, že si Uruha párkrát vyrazil s Yukim a díky tomu, že i s ním měl Aoi skvělé vztahy, věděl, že je to mezi nimi docela nadějné. Doopravdy jim fandil, protože je měl oba moc rád a byli to podle něj vyjímeční kluci, kteří si nezasloužili být sami. Mohli tvořit vážně úžasný pár, jaký se jen tak nevidí. I on a Take si trochu promluvili a všechno se vrátilo do dob, kdy spolu byli na lodi ještě sami. Jenom teď měli s sebou skvělé přátele. Jakmile dorazili do Španělska a posléze i do Francie, už byl zase ve svém živlu, nutil je nachodit desítky kilometrů a pořád naříkal, nad tím troškem času, který na všechno měli. A do toho mu Takeshi hodil vidle, když mu oznámil, že tady má nějakou pracovní schůzku. Aoi kvůli tomu málem ztropil scénu i před klukama. Jasně si řekli, že tohle je dovolená, že se na ní rozhodně nebude jakkoliv pracovat a i když se během ní Aoi setkal s mnoha Takeshiho známými, Take to docela dodržoval, až na pár nezbytných emailů někdy večer. A teď, když byli konečně ve Francii a tlačil je tolik čas, on najednou nechá promarnit celý jeden večer takhle! Nabručeně seděl na židličce se založenýma rukama na prsou tak dlouho, dokud Take neodešel, ale postaral se jim o velmi královský program. Aoi byl nabručený ještě dlouho, ale pak mu Uruha připomněl, jak bohatý Takeshi je a kolik takových Francií si ještě mohou soukromě podniknout a Aoi konečně splaskl. Uruha měl pravdu a tohle byla malichernost. A tak mu alespoň napsal pár zamilovaných smsek a dokonce jednu celkem nenápadnou omluvu, aby se necítil tak provinile. Cítí se trochu divně, když se svléká do naha a obléká jenom černý župan a kdesi vzadu v jeho hlavě se připomene něco, co teď pár dní spalo. Totiž Uruhova předešlá náklonnost a pak to, na co myslel, když spolu byli na promenádě. Mohl si vzít bílý hotelový župan, ale vždycky se cítil lépe ve vlastním. Dojde Uruhovi otevřít, pozdraví se s ním a pak už je tady i jejich občerstvení. Oba dva si to udiveně prohlížejí. Uruha vypadá skvěle i jen tak. Aoi svůj obličej nijak neupravoval. Prostě se jenom pečlivě vykoupal a dokonce má ještě mokré vlasy. Připadá si vedle něj trochu moc nedbale, ale masérkám to může být jedno. Netrvá to dlouho a jsou společně sami. Uruha se okamžitě rozesměje a navíc něčemu, co by Aoiho vlastně ani nenapadlo. Protáhne obličej. 

"Tak to Takeshi zapomněl, že před ním jsem chodil zásadně s holkami." Prohodí na sebe něco. Asi vážně vypadá jako gay, ale než přišel Takeshi, na kluky se ani nepodíval. Bylo zvláštní, že ho nakonec utáhl zrovna on, ale prostě se to stalo. Pak se taky zasměje. 

"Neboj, Francie je jich plná. Kdyby ti Yuki nestačil..." Maličko si rýpne a najednou by docela rád znal detaily. Kam až se dostali, pokud někam? Ještě pořád nemá odvahu se zeptat. Možná později, až se napije. To pak provádí netušené věci. Zvědavě otevře lahev pravého sektu a rovnou jim oběma nalije. Pak se se skleničkou v ruce zadkem opře o okraj stolu a prohlédne si ji. Trochu při tom zapomene, že nemá boxerky, ale je to jen tak tak. Při masáži se totiž prádlo nenosí, že ano…? Naznačí přípitek. 

"Tak na pánskou jízdu v našem podání." Řekne mu a ochutná. 

"Kruci, je to tak dobré, že se příchodu masérek možná ani nedožiju." Rovnou si dolévá.

Uruha

Pro Uruhu bylo pořád zvláštní pozorovat Takeshiho a Aoiho, když jsou spolu. Stejně se do toho musel malinko vložit, i když byl Aoi nafučený a pomohl tak Takeshimu k tomu, aby se na něj nezlobil. Nebylo to pro něj jednoduché, kde kdo by toho využil, aby je od sebe dostal, ale Uruha takový nikdy nebyl. Možná byl občas škodolibý, většinou trošičku panovačný, když měl dobrou náladu, ale nikdy nebyl vyloženě zlý. Měl sám ze sebe dobrý pocit, když se mu je podařilo usmířit a Aoi už zase vypadal spokojeně. Vlastně o to šlo úplně nejvíc. Když vám na někom záleží, uděláte všechno proto, aby byl šťastný, a nezáleží na tom s kým nebo kde. Svými myšlenkami si jen potvrdí, že ho to zas tak úplně nepřešlo, ale stejně lže sám sobě a ujišťuje se o tom, že je to jen kvůli jejich přátelství, nic víc. Má Yukiho, napůl spolu vlastně randí a poslední večer strávený s ním byl opravdu kouzelný. Byl pozorný a dělal všechno, co Uruhovi na očích uviděl. Kdyby nepotkal Aoiho, nejspíš už by byl po uši zamilovaný. Takto je pořád hodně opatrný. Očima sjede Aoiho a jeho černý župan a jen se pousměje. To asi měl čekat. Víc si ho ale neprohlíží, radši nebo by ještě došlo na komplimenty, protože mu to jako vždycky hrozně slušelo. Uchechtne se, když vidí jeho protáhlý obličej a vůbec nechápe, na co se teda zlobí.

"V tom případě bych se tak měl tvářit já a ne ty. Buď rád, že konečně troch žárlí." Prohodí s protočením očí v sloup.

"Zkus si to konečně trochu užít. Ty holky na tobě můžou oči nechat." Prohodí, když se k němu trochu nakloní a vzápětí toho zalituje. To nebyl dobrý nápad a rozhodně už by to dělat neměl. Vykročí ke stolku, aby si prohlédl, co jim přivezli a vzápětí se prudce otočí na Aoiho s trochu nafouknutými tvářemi. 

"Tsech. samozřejmě, že mi stačí, nejsem do větru ani nic podobného. Jen se rád dívám a hodnotím, jak kdo vypadá. Co je na tom špatného?" Pohodí vzdorovitě hlavou a už se zase dívá pod poklopy. Doufal, že tou bude něco hodně dietního, něco čím by Aoimu zavřel pusu, když by to snědl, ale jen vidí jakákoliv jídlo, už je mu zase trochu těžko. Nevadí, dá si bublinky a bude. Řekne mu...Ne, prostě mu nedokáže lhát. 

"Navíc je na mě Yuki hrozně hodný, tohle bych mu neudělal." Prozradí mu něco, co by si možná měl nechat pro sebe, ale nějak mu to nejde. Jenže z jeho hlasu je taky znát, že to není taková ta pravá zamilovanost, kterou už by možná měl cítit. Uruha si to uvědomí a málem si povzdechne. Má ho rád, opravdu ano. Z druhé strany je přece hezké být s někým, koho má rád.+Pořád je to jen náhrada.+ Jeho hlava dokáže být pěkně škodolibá i k němu samému. Otočí se na Aoiho, protože k té lahvi chtěl zrovna jít a dost se zasekne. Oči mu krátce těknou k jeho nohám a pomalu vyjíždí až k místu, kde končí župan a v podstatě už začíná zadek. Je mu jasné, že je bez prádla, to Uruha taky. Díky tomu mu najednou začne být nesnesitelné horko. Vzpamatuje se hodně rychle, když se Aoi ujme nalévání a podá mu skleničku. Už není ani trochu vidět, jak moc ho rozhodil. Tenhle večer asi nebude zase tak super, jak si myslel. Naštěstí je tu alkohol a ten by to mohl vyřešit. Přikývne na jeho přípitek.

"Na pánskou jízdu." Pozvedne krátce sklenku, napije se a pak Aoiho málem poprská.

"Víš, kolik si toho můžeš dovolit?" Naznačí mu, že bar je zaplacený. Mohl by říct, že už jim tu chybí jen barman, ale to by narážel na Yukiho a to nechce. 

"Už se těším, až se zase o mě někdo bude starat. Tohle v nemocni nemají, ale měli by. Víš, jak by se tam hned líp přebývalo?" Nechtěl narážet na minulost, nechce se o tom bavit, ale tohle byla prostě pravda.

"Viděl jsem tam i nějaké stoleté lahve." Pozvedne obočí s jasnou výzvou napsanou v očích.

"Když už nás tu nechali, ať vidí, že nám nebylo smutno." Uculí se na něj rozverněji a vlastně s trochou provokace v očích.

"Jak moc umíš rozhazovat?" Zeptá se ho skoro smyslně, když se trochu nakloní. Nebyl to cílený flirt, pořád to myslel jako škádlení, ale s Aoim to jde prostě samo. Radši se rychle rozesměje a natáhne se po lahvi, aby jim dolil. Sotva se napije, už jsou tu dámy, které se o ně mají postarat.

"Hm, ale nevypadají vůbec špatně a když to říkám já, tak to už je co říct." Dloubne do něj loktem a jde se připravit na první příjemnou proceduru.

Aoi

V tom měl Uruha pravdu. Přimět Takeshiho žárlit se zdálo skoro nemožné, ale stalo se to. Upřímně se divil, že tady Yuki nechal Uruhu. Asi si myslel, že s Aoim se opravdu nemůže nic stát. Konec konců on sám je o tom taky přesvědčený. Zatím… Spokojeně se usměje, když Uruha pronese, že se za ním holky otáčejí a pak se pobaveně zasměje jeho reakci přefouknutého balónku, když dojde na možnou nevěru Yukimu. Vyvodí si z toho, že spolu tedy chodí, jinak by nepoužil slova Nejsem do větru a vlastně je rád, že Uru už není tak opuštěný. Vnitřně se mu uleví, jako by z něj spadl kus jeho vlastní viny. 

"Nic, nic." Zvedne dlaně v obranném gestu.

"Všichni se rádi díváme. Take by mohl vyprávět, ale to určitě sám víš." Nemá ponětí, co spolu ti dva měli nebo ne, ale bedlivě sleduje, jak se promění výraz Uruhovy tváře, protože by mu mohl něco napovědět. Uruha má potřebu dál trochu rozvíjet svůj momentální vztah s Yukim a Aoi by lhal, kdyby měl tvrdit, že není zvědavý. Je a hodně. Hodný Yuki, to znělo přesně jako on. Určitě není tak rýpavý jako on sám, jak kdyby na tom záleželo… 

"To je dobře." Řekne Uruhovi upřímně. V duchu své vlastní povahy si vůbec nevšimne Uruhova pohledu na svůj vyhrnutý župan a už vůbec by ho nenapadlo, co se mu při tom prohánělo hlavou a prostě mu jenom podá skleničku. Přiťuknou si a Aoi se podívá na bar. Uruha má pravdu. Bylo úplně jedno, co tady dneska rozhází nebo ne, protože všechno už bylo stejně koupené. Připadalo mu to jako neskutečné plýtvání, protože kdyby to měli vypít, otrávili by se alkoholem a umřeli do dvaceti vteřin, ale ony jim ty lahve pak zůstanou. Tedy respektive Yukimu na baru.

"Hmm..." Zapřede na znamení souhlasu a pak se zasměje Uruhovým slovům o nemocnici. Nevnímá to jeho očima, takže mu to přijde prostě jenom vtipné a ne bolestné. 

"Nemají to tam schválně, protože bychom si úmyslně lámali ruce a nohy, jenom aby nás někdo takto hýčkal. Ostatně… třeba ti to teď někdo dopřeje pravidelně." Prohodí. Yuki vypadá jako ochotný otrok, co bude Uruhova ramena hníst celé hodiny. Jakmile Uruha zmíní stoleté lahve, Aoi zaujatě stočí pohled tím směrem, odlepí se z místa a jde se podívat. Musí se trochu sklonit, protože lahve jsou ležmo, aby byl nasátý korkový špunt a neuvolnil se. Je to nebezpečný pohyb, ale není schopný si to uvědomit. Oba jsou přece kluci a fakt, že měl vztah s Takeshim a věděl, že Uru je taky na kluky, to taky nedovedl změnit. Možná časem… za pár let… Zase se narovná a Uruha je najednou velmi blízko. Zřetelně ucítí jeho parfém a taky šampón na vlasy a když skoro zapřede, jestli umí rozhazovat, stočí k němu svoje oči a na chvíli si podrží pohled těch kočičích. Tohohle si všiml už i on. 

"Neumím, ale něco mi říká, že ty ano a dneska mě to naučíš." Řekne s lišáckým úsměvem a pak už tu nejsou sami. Masérky jim pokynou na lehátka, která mají vedle sebe. Mohou si vybrat z nekonečné škály všech možných procedur a typu masáží a Aoi se rozhodne, že když už má ty mokré vlasy, začne masáží hlavy. Do pár minut přede blahem, má pocit, že se asi rozpustí a odkýval by každému úplně všechno. Kdyby po něm chtěl někdo něco nesplnitelného, tohle byla chvíle, kdy si o to říct. Uruha měl pravdu, ty holky byly nádherné a i když už nebyl sám, neznamenalo to, že se nepodívá. 

"Dám si masáž úplně všeho." Zahučí do díry na obličej v lehátku.

"Skoro..." Dodá honem, protože od toho tu dámy nejsou a jedna se rozchichotá. Možná by se nenechala moc přemlouvat. Aoi cítí, jak rudne a stočí tvář tak, aby se podíval na Uruhu a uculil se skoro jako puberťák.

Uruha

Ještě chvíli si Aoiho podezřívavě měří pohledem, než se rozhodne, že jeho odpověď je dostačující. Ano, moc dobře ví, jakou má Takeshi nejoblíbenější činnost, i když v tomhle ohledu spolu nikdy nic neměli. Bylo to zvláštní a Uru věděl, že se mu líbí, ale jejich vztah měl úplně jinou podstatu. Sám by řekl, že pro něj Takeshi nebyl vždycky jako otec a kdyby chtěl být hodně troufalý, řekl by, že Takeshi to má stejně, ale nahlas si nikdy nic podobného neřekli. Nebylo to jednou, kdy vedle sebe spali v posteli a Uru se schovával v jeho náruči. Byly to ty nejlepší a zároveň nejhorší chvíle jeho života, když byl na pokraji sil. Jen díky Takeshimu je pořád ještě tady, to on moc dobře ví. Usměje se na Aoiho s nic neříkajícím výrazem, protože moc dobře vidí, jak si ho prohlíží. Je mu celkem jasné o co jde.

"Vím, co tím myslíš." Kývne hlavou, jak kdyby se bavili o počasí.

"Ale proč se nezeptáš na přímo na to, co tě zajímá nejvíc." Rýpne si do něj, protože má pocit, že mu vidí do hlavy. Jenže tak by přemýšlel asi každý, kdyby šlo o jejich přítele. Uruhu to uvnitř žárlivě popíchne, ale jde o Aoiho ne o Takeshiho. Možná taky proto vycouval, protože chce, aby byl konečně taky šťastný on s někým, koho očividně miluje.

"Nikdy jsem s ním nespal, Aoi-chan a nikdy spát nebudu. Mezi námi je úplně jiný vztah." Rozhodne se ho netrápit dlouho. Uru krátce sklopí pohled, když dojde na Yukiho, protože Aoi je za to očividně rád, ale on sám si není ničím jistý. Ne, když je tu zrovna s ním, protože s ním neustále přítomné pocity cloumají ze strany na stranu. Nesmí je pustit, prostě nesmí. 

"Nikdo neříkal, že to musíme vypít, stačí jen ochutnat." Rozesměje se krátce a pak pokývá hlavou. Aoi má pravdu, kdyby byl v nemocnici takový servis, všichni by tam byli jako doma, on určitě.

"Na tom něco bude, asi bych si předplatil doživotní pobyt." Dodá ještě s tichým smíchem a najednou mu nevadí o tom mluvit.  Takhle vtipkovat by klidně mohl, i když má na nemocnici ty nejhorší vzpomínky. Trochu nakrčí obočí, protože je mu hned jasné, na koho naráží a zase se trochu nafoukne.

"Nemám nikoho jen proto." Skoro to vypadá, že si hledá otroka a ne, že možná potkal svého nového přítele. Na to je sice ještě brzo, ale vážně to tak znělo. Aoi vzápětí otestuje znovu sílu jeho vůle, protože se začne předklánět a on se vážně snaží odvrátit pohled, jenže tomu prostě nejde poručit. 

"Nechceš si spíš dřepnout." Vynadá mu, ale tak tiše, že ho nejspíš ani neuslyší, možná jen nějaké mumlání. Tohle vážně není fér, kdo to má vydržet.

"Zajímavý výhled co?" Prohodí vzápětí nahlas, protože to nešlo vydržet a doufá, že si to Aoi přebere jako vždycky úplně jinak, totiž, že je tam spousta zajímavých kousků. Ten nejzajímavější je Aoiho zadek, na ten má vážně skvělý výhled. +Ale už stačilo.+ Prosí ho v duchu, aby s tím přestal, protože je krucinál vážně sexy a Uru má co dělat, aby po něm prostě nezkusil vyjet. Alkohol potřebuje jako sůl. Stejně si dá za úkol otestovat své hranice a klidně Aoimu oplatí pohled, když jsou si tak blízko. Vynadal by si, proč to dělá, ale z druhé strany, když to nejde jinak, může to zkoušet alespoň takto. Aspoň na pár chvil si to užít, i když Aoi o tom podtextu neví. Neměl by to dělat, není to fér vůři Takeshimu, ale Aoi je odolný, on to určitě přežije, aniž by si toho všiml. 

"Bude mi potěšením, tě to naučit. Je to hodně jednoduché, jak to chce přepnout tady." Zvedne dlaň a bříškem ukazováčku mu poklepe na spánek.

"To půjde samo." Usměje se na něj a krátce si skousne ret, protože je asi vteřinu od toho, aby vyzkoušel jeho rty. Naštěstí je vyruší a on začne radši přemýšlet nad procedurami. Sám se uloží na lehátko, ale on rozhodně hlavou nezačne. Nesnáší, když mu někdo sahá na vlasy a tak nastaví svůj obličej a nechá si o něj pečovat. Stočí pohled k Aoimu a rozesměje se, na jeho poznámku. 

"Nejsem si úplně jistý, že ti Takeshi zaplatil i hromadný sex, Aoi-chan." Klidně to řekne na plnou pusu.

"Myslím, že to by se nelíbilo ani jemu." Klidně to dál rozvádí. 

"Ale přiznám se, že některé preference bych od tebe nečekal. A to sis mě dobíral s těmi Francouzi. Nebylo to od tebe vůbec fér." Nenechává toho ani na chvíli a dámy se pořád pochechtávají a taky už trochu červenají. Očividně se jim líbí oba a tak neutíkají. Uruhu to nechává úplně chladným, protože být s holkou už zkoušel opravdu to není nic pro něj. Nechá si pečovat o obličej po chvíli přijde na řadu i zábal a maska a když mají první kolo za sebou, dají si přestávku na menší občerstvení. Uru se přesune k baru a sáhne o jedné z drahých lahví, aby jim oběma dolil.

"Hm, voní to skvěle." Zhodnotí to rovnou a podá sklenku Aoimu. 

"Tak na tebe a tvé preference." Rýpne do toho ještě jednou s tichým uchechtnutím a vyprázdní sklenku. Vzápětí sáhne po druhé, aby vyzkoušeli ještě tu.

"Další přípitek je na tobě. Ještě pak stihneme jednu, než budeme pokračovat." Dodá a ještě sáhne po ovladači, aby jim k tomu pustil hudbu. S prvním tónem se zlehka pohne v bocích. Tohle mu šlo vždycky samo, aniž by si to uvědomoval.