Issey x Hyde - Kvůli mě nemusíš. - část 5.

(park)

Hyde

Hyde si moc dobře uvědomuje, jak po něm všichni koukají. To mu zase tolik nevadí, ale nebyl zrovna rád, že na něj takovým způsobem koukal Issey. Docházelo mu, že je toho značně nervózní, i když vlastně nevěděl proč, mělo by mu to být jedno. Jenže není. Ani si neuvědomoval, jak moc hlasitý byl nebo ne. Naštěstí hudba dost zakryla a tak se mu trochu i ulevilo. Stejně má podivnou tendenci utíkat, jak kdyby byl při zpěvu příliš odhalený. Zvláštní, klidně by tu běhal jen ve spodním prádle, to mu bylo jedno, ale ve chvíli, kdy zpíval, to bylo prostě jiné. Má své důvody, ale nebyl by zrovna rád, kdyby se o něj měl dělit. Podívá se na něj už s jistým úsměvem, který dost dobře umí a pak přikývne.

"Já bych jedl pořád." Sdělí mu, že v tom nevidí vůbec žádný problém. To sladké si klidně můžou dát potom. Po celém dni za volantem byl vždycky snad i bezedný a dokázal toho spořádat opravdu hodně. To se Teru bude ještě divit a Issey taky. Napadne ho, jak se jeho nový spolubydlící má a doufá, že po tom dni usnul a nečeká na něj. Nebyl by rád, kdyby ho našel třeba polospánku na pohovce a rány by kvůli němu byl Teru nevyspalý. Přejde společně s ním ke stánku a natahuje krk, aby i obě jídla prohlédl. Teď Issey zjistí, že je ho rozhodně lepší šatit, než živit. 

"Dám si oboje a pak ten zákusek." Zazubí se na něj před rameno a už si objednává. Očividně mu nedělá vrásky, že to Issey zaplatí. No co, jeho peněženka to nepozná a Hyde si to určitě zaslouží za to, jak se o něj celý den staral. Už si ani nevzpomene na to, do jakých mezí se jejich špičkování dostalo. Následuje ho dál, až k malému posezení, kde budou mít oba dva pohodlí. Uvelebí se na židli a přitáhne si jako první ramen. Krátce si o misku nahřeje ruce, i když je teplo, ale prostě má rád ten pocit. Pak se nad ni nakloní a s požitkářsky přivřenými víčky si přivoní. 

"Voní to naprosto úžasně." Začne se rozplývat a je jasné, jak moc si jídlo dokáže užít. Na tohle by ho utáhl, kde kdo, to je prostě vidět. Je tu větší klid a Hyde tak trochu doufá, že se Issey nevrátí k tomu, že před chvíli zpíval. Podle něj si na to už nevzpomene, ale nemohl by se mýlit víc.

"Dobrou chuť." Dojde mu až po chvíli, že mu ji přál a on na to před výbornou chuť úplně zapomněl. Ale to mu snad promine. Málem se utopí, když Issey zmíní jeho zpěv a trochu se zakucká.

"Jsme tu na večeři nebo u psychologa?" Vypálí na něj rovnou a teď se vůbec nestydí, i když to mohlo znít, že jsou na rande. 

"Zas tak starý nejste, abyste se musel bát infarktu. I když možná jste jen zachovalý." Snaží se do něj trochu rýpat, aby svou odpověď oddálil, ale zároveň mu vlastně neřekl nic zlého. Nakonec to byl kompliment, jen v jeho osobitém podání. 

"Je to složitější." Povzdechne si nakonec. 

"Když jsem se začal starat sám o sebe, potřeboval jsem jistou práci, abych neskončil na ulici. V Tokyu je hodně lidí, kteří mají talent a dost z nich končí na ulici, bez příležitosti. Ze začátku to taky bylo kvůli otci. Chtěl jsem mu dokázat, že se o sebe dost dobře dokážu postarat sám. Nakonec mi došlo, že ať budu dělat cokoliv, nikdy to takové nebude." Pokrčí rameny a zdá se, že tahle kapitola je pro něj už uzavřená. 

"Zpívat mě učila babička. Trávili jsme tím klidně celý den. Byly to skvělé chvíle. Když umřela, zařekl jsem se, že už nikdy zpívat nebudu. Hrozně mi ji to připomínalo. Pořád mám zvláštní pocit, když to dělám." Krátce vzhlédne pohled k jeho očím a najednou je snad i o trochu snadnější o tom mluvit. Neříkal to nikomu a najednou má pocit, že může. 

"Nejde se tomu bránit, když slyším známou písničku…" Odmlčí se na chvíli a zas sklopí pohled ke svému jídlu, ve kterém se teď tak trochu nimrá.

"Pořád je to vlastně takové hodně osobní, když to dělám. Jak kdyby to bylo něco, co patřilo jenom jí." Dodá a vlastně ani neví, jestli je k pochopení.

"Proto jsem do toho nakonec nikdy nešel a pravděpodobně nikdy nepůjdu. Rád sedím za volantem, pořád mě to baví." Ukončí to celé a pak oči znovu zvedne a namíří na něj hůlky.

"Teď je řada na mě." V očích mu zajiskří.

"Kde máte ženu…" Zarazí se.

"Muže?" Krátce se uchechtne.

"Trávíte celé dny v práci a večery se svými řidiči? A není to trochu škoda?" Vrátí mu to dost podobně, jako vyslýchal on jeho. 

"Peněz máte dost, takže dobrá partie." Analyzuje ho bez známky studu, pak se trochu vykloní, aby ho celého prohlédl.

"Žádnou vadu taky nevidím." Usměje se nevinně.

"Trochu vtipný, trochu urýpaný, možná trochu moc perfektní. Tak kde je problém? Mohl bych vám napsat inzerát, jsem v tom dobrý."  Pozvedne obočí a vloží si další sousto do úst, už má zase hlad.

Issey

Když si Hyde začne objednávat obě jídla, upřímně valí oči na jeho záda. Nejen proto, že je toho enormní množství, ale taky proto, že jsou to dost podobná jídla. Jestli smažené nudle se zeleninou nebo polévka s podobnými nudlemi a zeleninou… on by pak nudle nemohl měsíc vidět. Kromě toho se oboje prodávalo v opravdu velkých porcích. To, že to musí zaplatit on sám, ho při tom nenapadne vůbec, natolik je jím vyvedený z míry. Sám si dá ty nudle a společně s ním se přesune k sezení. Když se ho pak při jídle zeptá na hudbu, čekal by toho hodně, ale rozhodně ne reakci, která přišla. Hyde ho docela nepříjemně odpálí se slovy o psychologovi a on vůbec nerozumí tomu, proč se to stalo. Jeden by řekl, že zpěv je poměrně běžný koníček spousty lidí a že je to tak nevinné téma, že nemůže nikoho urazit, ale opak je očividně pravdou. V první chvíli se mu chce nadechnout a odpálit ho, že když se mu podobné otázky nelíbí, tak ať prostě před lidmi nezpívá, ale je jím tak konsternovaný, že to ani nedokáže a nakonec je to dobře, protože Hyde se rozhodne sám od sebe mluvit a celou záležitost mu trochu osvětlit. Na konci celého toho vyprávění už chápe, proč se na něj tak utrhl, ale stejně by mu ty jídelní hůlky nejraději strčil do nosu. Aby toho nebylo málo, Hyde se strefí i do jeho věku. Ne, že by neexistovali lidé s infarktem ve třiceti, ale co mu na tohle má říct? Opravdu mu to má vysvětlovat? Nebo popisovat, že to byla metafora? Proč se Hyde vrací k jejich předchozímu hroznému chování, když už to na chvíli vypadalo, že to nechají za sebou a stanou se z nich přátelé? Upřímně ho nechápe a taky nechápe sám sebe, že je ještě zticha. Asi je opravdu unavený. Vysvětlení ohledně zpěvu bylo nakonec dost jednoduché. Prostě to nebylo stabilní zaměstnání pro někoho, kdo byl jinak bez prostředků. Jenže časy se změnily a pokud byl Hyde schopný starat se o Teru, jistě by bylo možné, aby to i při své práci ještě někde zkusil. No nic, ptát se ho na to už nebude, nemíní to zase poslouchat. Je mu líto, že přišel o milovanou osobu. Ne každý v životě zažil tak pěkný vztah s někým blízkým a tudíž tomu nemohl rozumět, ale ty ztráty pak byly o to horší. Opírá se lokty o stůl, dlaně má svěšené před obličejem a prsty propletené a jak se mu honí hlavou všechny tyto myšlenky, naprosto zapomněl jíst. Přikývne na jeho poslední slova o tom, že jeho hlas patřil jenom jí. 

"Možná je právě to, co ti Kami a ona věnovali a mohla by být škoda nechat to jenom spát, ale to rozhodnutí je vlastně na tobě. Třeba je to nutný krok k vnitřnímu uzdravení. Tak by to jistě řekl můj psycholog. Nebo Takeshi..." Odtuší a konečně si dá do úst první sousto. Všechno to nové naštvaní mezi nimi zase zmizí a Hyde se pro změnu zeptá na jeho život. Je fér mu to oplatit, když se mu nakonec tak otevřel. Uchechtne se, když dojde na druhou polovičku. 

"Nikdy jsem ženatý nebyl. Je to můj velký škraloup ve tváři japonské společnosti, prostě se to nedělá. Ale všichni kolem mě pořád chovají naději, že se to ještě stane. Zatím mi všechen život polyká práce, ale aby to neznělo tak nudně, opravdu mě to baví. Naplňuje… Není to jenom korporát, kancelář a honba za penězi." Řekne upřímně. Ještě by pokračoval, ale Hyde brebentní a vlastně ho nepustí ke slovu. Děkovně přikývne na slova o dobré partii, protože tou doopravdy je. Když se dozví, že mu to ještě navíc sluší, udělá uznalý obličej. 

"Připadám ti perfektní?" Chytne se jeho posledních slov a dlouze si prohlédne jeho tvář. 

"Ano. Problém je, že by to byli kluci." Řekne mu nakonec tak otevřeně, jako nikomu kromě Takeshiho. A pak se prostě zvedne a zamíří pro kávu a sladké.

Hyde

Hyde moc dobře ví, že se nezachoval příliš dobře. Jenže v podobných chvílích to nedokázal příliš ovládnout. Nejspíš měl podobnou otázku očekávat. Nebylo to o tom, že by si nevěřil nebo nevěděl, že má dobrý hlas, spíš o tom, co se při zpívání odehrávalo uvnitř něj. Připadalo mu, že se někdo hrabe v jeho soukromí a byla to jen obranná reakce. Měl si to odpustit, ale stejně to neudělal. Jak kdyby nechtěl, aby Issey věděl, že má nějaké slabosti. Chtěl před ním být stejně sebevědomý tak, jak vystupoval doteď a to se mu nepovedlo. Měl se prostě ovládnout a nezpívat nebo tu otázku snést s větší grácií. Nepovedlo se a nejspíš nemá mysl plakat nad rozlitým mlékem. Teď už to je potřeba jen pořádně utřít. Překvapí ho, když Issey dlouho mlčí a vůbec se nebrání. Vždycky měl ke všem jeho poznámkám co říct a najednou se to neděje. Buď ho tak moc překvapil nebo se u něj shodil na nejnižší možnou příčku. K jeho zděšení se mu příčí ta druhá varianta. Ani neví, proč by na něj měl dělat dojem. Budou trávit společně pár týdnů a pak už se pravděpodobně vůbec neuvidí. Zkoumavě si ho prohlíží, když se opírá o stůl a vlastně kouká na jeho desku. Nechápe, proč mu zatím nic nevyčetl. Teda hlavně to, že se zachoval vážně špatně. Nestane se to ani po chvíli a možná za to trochu může to, jak mu to celé vysvětlil. Issey ho tím vlastně trochu znejistí a tak se radši tváří, že se hrabe v jídle. Nakonec to sní, ale přiznává si, že ho trochu přešla chuť. Zvedne k němu oči, když mu nastíní možný pohled na věc. Hyde už nad tím několikrát přemýšlel podobným způsobem, ale nikdy se k němu neodhodlal. Bylo to trochu o překonávání sama sebe. Neměl v tom většinou problém, u ostatních věcí vůbec, ale tohle byla jeho největší slabost a s ní si moc poradit nedokázal.

"Na tom nejspíš něco bude." Sice na něj před chvíli nemluvil zrovna hezky, ale nebude lhát, že to tak taky možná několikrát mohl vnímat. 

"Nevím ke komu z nich bych šel raději." Je trochu ironické a zároveň v podstatě vtip, aby to celé nějak odčinil a trochu uvolnil napětí, které uvnitř sebe cítí. 

"Možná s tím opravdu něco udělám." +Kdyby to bylo jinak, zeptáš se ho, jestli ti pomůže on sám.+ Připomene mu jeho podvědomí, jak by se zachovalo, kdyby Issey nebyl jeho šéf a Hyda to trochu vyděsí, protože mu dojde, že se mu jeho přechodný šéf asi vážně líbí. Něco jeho nitro k němu táhne a špatně se to potlačuje. 

"Vlastně mi pomoc nabízel." Připomene to, čím ho Takeshi trápil, když se viděli naposledy. Nabízel mu místo, a kdo ví, co jiného, i když by Hyde přísahal, že to bylo jen kvůli popíchnutí Isseye. Zabere to i teď nebo ne? Zvedne k němu oči podruhé, když se mu Issey svěří, jak to vypadá na jeho straně. Chápavě pokývá hlavou, protože společnost nikomu nedávala nic zadarmo. On sám to poznal, i když v jiném okruhu. Mírně se pousměje, když si obhájí svou práci a řekne, že ho to baví. Kdyby ho viděl poprvé, asi by mu nevěřil, ale teď s tím vážně nemá problém. Zarazí se a málem mu zaskočí, když na něj vypálí tak přímou otázku. Mohl by mu říct, že vůbec, že není jeho typ a třeba ho tím trochu naštvat, ale jeho provokace se znovu hlásí o slovo.

"Záleží vám na mém názoru?" Vypálí na něj otázku zpátky s upřeným pohledem do jeho očí. 

"Připadáte." Odsouhlasí mu to vzápětí.

"A to, že nemáte manželku, to vlastně jen vylepšuje." Ne, tohle asi říkat neměl, ale jeho povaha to vidí jinak. Chce si vložit další sousto do úst, když se Issey na plnou pusu přizná, jak to ve skutečnosti má. Hyde jídlo málem spolkne s celou miskou a začne se dusit. Tohle opravdu nečekal a je to znát. Třeští na něj oči a neví, jestli se udusí a pak mu něco řekne nebo to zvládne naopak. Ani k jednomu nedostane příležitost, protože jeho společnost se zvedne a odchází. Nechá všechno jídlo jídlem, konečně přestane kuckat a zamíří rovnou za ním. Musí počkat, než Issey nakoupí všechno, co v tu chvíli chtěl. Využije toho, že má ruce, popadne ho za předloktí a vleče bezmyšlenkovitě trochu stranou. Zastaví se kousek dál od lidí a podívá se mu do tváře.

"To jako vážně?" Vypálí na něj jako první, aniž by nad tím chvíli přemýšlel. Kdyby to bylo jinak, asi si to hned na místě otestuje, ale tohle by bylo v tuto chvíli moc i na něj. 

"Proč mi to říkáte?" Přijde mu to trochu bláhové. Kdyby s tím šel ven, asi by mu nakonec nikdo nevěřil, ale i tak to podle něj bylo nebezpečné. Hyde nebyl takový, aby s tím šel za kýmkoliv jiným, i kdyby se mezi nimi stalo cokoliv. Shlédne na kávu v jeho rukách a nepatřičně se uchechtne.

"Tohle by bylo spíš na panáka." Znovu k němu vzhlédne.

"Vždycky to byli kluci?" Jeho hlava si neodkáže připustit, že tohle je nepatřičné a neměl by se v tom dál hrabat. Jenže je prostě hodně zvědavý.

Issey

Cesta ke stánku je jenom krátká, ale je před ním dlouhá fronta a tak má Issey dostatek času přemýšlet nad jistými věcmi. Jednou z nich je, že i přes fakt, že se na něj Hyde kvůli zpěvu ještě před chvílí zlobil, nakonec vlastně pronesl, že s tím možná něco udělá. Issey si nepřipadal jako někdo, kdo by na něj mohl mít podobný vliv, vzhledem k tomu, že se moc neznali a ještě se většinu času hádali, ale ono se to dělo. Jejich vztah se od první chvíle dal označit za velmi nevšední. Když pak sám zmínil Takeshiho, Hyde mu připomněl, že mu jeho přítel pomoc nabízel, ale Issey nedovedl pochopit, k čemu přesně ta zmínka byla. Ano, stalo se to a ano, Hyde toho mohl využít, ale nevypadal, že by chtěl jinou práci ani že by chtěl vyměnit Teru, kterého měl doma. Hodí to za hlavu a posune se ve frontě kousek dopředu. Ale co ho zajímalo zdaleka nejvíc a co bylo jedním z důvodů toho, proč utekl, byla Hydova odpověď. Řekl mu jen před malou chvílí, že mu připadá perfektní a nejen to – že je skvělé, že není ženatý. To by přece ani on neřekl jenom tak, ne? Kromě toho to naprosto popíralo jeho domněnky, že začíná žít s Teru. Možná to nakonec bylo celé jinak? Má opravdu hodně otázek a všechny jsou velmi soukromé a nehodící se. Kromě toho se ještě ani on sám nerozhodl, co by měl udělat. Takeshi do něj vandroval, ať si trochu popustí uzdu, ať si dovolí románek s někým jako je Hyde a zval je na společnou večeři. Issey žil hodně osamoceně, ale ani on nechtěl umřít starý s tím, že v životě jenom pracoval. Možná by tomu mohl dát šanci? Mohl by mu věřit? Okusuje si ret a ani si nevšimne, že se fronta posunula snad o dva metry, dokud mu někdo nepoklepe na rameno a nepopožene ho. Dostane se až k okénku a objedná všechno, co chce a v tu chvíli se Hyde objeví vedle něho. Tušil, že to tam po jeho prohlášení nevydrží. Stočí k němu koutky očí a mírně zvedne rty v úsměvu, až se mu kolem nich udělá drobná vráska. Co ale nečeká je, že ho Hyde popadne za předloktí a vleče někam stranou od lidí. Issey se musí hodně snažit, aby kávu nerozlil po svých rukách a je trochu jako žonglér v cirkusu, ale podaří se mu to. Nadechne se a studuje výraz v jeho očích. Ne, nedělal si z něj legraci, ale není si jistý, jestli po něm Hyde nevyjede, že je úchyl, co to na něj zkouší nebo tak něco. 

"Proč ti to říkám?" Musí se chvíli odmlčet a dívat se stranou. 

"Protože ses mi upřímně svěřil s něčím, co tě rozčilovalo a přišlo mi fér ti tu laskavost oplatit. Jsou to témata, o kterých běžně nemluvíme, že?" Tváří se trocho nevinně. Hyde se po chvíli uchechtne, takže se nekoná žádný křik ani par facek. Issey si to myslel, jinak by s ním sem tam neflirtoval a zmínka o Teru doma by ho vytáčela taky. Měl o Hydově orientaci slušnou představu. 

"Na panáka to bylo kdysi, teď se snažím věřit, že jsem vlastně normální." Řekne a podívá se mu konečně do očí. Samozřejmě to jde glosovat tím, že on rozhodně ne, ale myslí to v o něco vážnějším tónu očima společnosti. 

"Vždycky. Nevzpomínám si příliš, kdy mě oslovovaly dívky. Docela dlouho mi trvalo všimnout si vůbec někoho. Měl jsem rád sporty a celou pubertu jsem měl v hlavě spíš míčky a míče, než možné protějšky. Přišlo to později a to už jsem byl na univerzitě. Neměl jsem ani velkou potřebu experimentovat." Myslí tím se ženami. Míně pokrčí rameny, napije se kávy a zakousne se do rýžového koláčku. 

"Jsou skvělé, nejsou moc sladké." Řekne mu. 

"Vem si moje auto a jeď domů. Nenech ho čekat. Dojím tohle a vezmu si taxi." Řekne mu a myslí to vážně. Je unavený, trochu se projde a Hyde mu to stejně radil už v kanceláři. Už ho nechce zdržovat jako před tím.

Hyde

Hyde si ani v první chvíli neuvědomil, co vlastně řekl. Začne si to v hlavě přebírat postupně, až při cestě za Isseyem. Vypálil to tak spontánně, že na tom asi něco pravdy bude. Tedy to, co si myslí on sám. Proč by mu nemělo být jedno, že není ženatý? Jsou věci, které by rozhodně neměl říkat, hlavně když si vzpomene na to, co se dělo u něj doma. Stejně si je jistý, že by ani po tomto uvědomění řekl něco jinak. Dokáže si dost dobře připustit, že ho k tomuto muži něco táhne a že celé to odpoledne mělo zvláštní kouzlo a taky ho hodně bavilo. Něco už bylo opravdu přes čáru a to byly věci, které si řekli, než sem přijeli a zároveň se to zase celé srovnalo, ani sám neví jak. Bylo to trochu jako na houpačce, ale ten adrenalin mu byl hodně blízko a bavil ho. Ještě chvíli ho může pozorovat z dálky a snaží se přesvědčit sám sebe, že je to jeho šéf a že by ho neměl přitahovat vůbec, jenže to by asi musel být minimálně z kamene, aby to bylo jinak. Sám nad sebou si povzdechne a možná by ho už měl nechat, rozloučit se a odjet domů, aby si to nějak přerovnal v hlavě a přestal přemýšlet nad pitomostmi a stejně to neudělá. Už jen to, jak se na něj Issey usměje, když se na něj otočí, s ním zvláštně a rozhodně příjemně pohne. Jakmile se zastaví stranou, dojde mu, jak ho táhl až sem a v jeho tváři je vidět menší omluva. Tohle úplně nedomyslel, ale prostě to nešlo jinak. Měl divné nutkání to trochu víc rozebrat a možná se i trochu ujistit, že se mu to třeba jen nezdálo. 

"To teda nemluvíme." Hyde byl hodně otevřený, ale přesto je mu jasné, že tohle se neříkalo na potkání, ne v jejich společnosti. U muže jako je Issey to platilo dvojnásob. 

"To přece neznamená, že se mi budete svěřovat taky." Ani ta to v Japonsku nefungovalo. Hyde se sice svěřil, ale rozhodně neočekával, že by se mu to vrátilo. Když si ještě uvědomí, co bylo jeho téma, které se mu rozhodl prozradit a s čím vyšel Issey... Byl v tom opravdu rozdíl. Hledí na něj trochu zkoumavě a pořád dost zvědavě, ale když se Issey uchechtne, musí se zasmát taky. 

"Nepadlo by mě, že se dneska něco podobného dozvím." Jeho výraz napovídá, že je za to rád a zároveň trochu neví, co si s tím má počít. Rozhodně se díky tomu cítí v jeho přítomnosti mnohem uvolněněji. No, tohle možná Issey neměl dělat, když si uvědomí, jak prostořeký umí být. Issey ale ještě nekončí a rozhodne se mu po pravdě odpovědět, jak to celé bylo. Při slově míče a míčky se musí rozesmát. 

"Nevím proč, ale nedokážu si to představit, musel bych to vidět." To si prostě nemohl odpustit. Překvapí ho fakt, že Issey v tom měl hned jasno, to Hyde vůbec ne a chvíli mu trvalo, než si to pořádně uvědomil. 

"Málokdo je jako vy." Kývne hlavou a přistihne se, že ho pozorně sleduje, jak se zakusuje do koláčku. Sám se podívá na své dlaně a přemýšlí, jestli si dát taky. Prudce se na něj podívá, když ho pošle domů. V očích se mu odrazí zmatení a trochu ho to zamrzí. Řekl to ale jasně, je to podruhé, kdy ho posílá domů a to nebude odporovat ani on, i když by ho rád zavezl a dokončil svou práci. Musí to na něm být hrozně vidět a tak se to radši snaží hned zamaskovat. 

"Mohl jsem vás odvézt." Prohodí se zvláštně vyhaslým pohledem v očích. Vytáhne svůj vlastní telefon a chvíli listuje seznamem, než najde jisté jméno a pošle mu ho na mobil.

"Zavolejte si tohle. Je to fajn chlápek a má moc hezké auto. Pojede se vám dobře. Tak tedy dobrou noc, uvidíme se ráno." Pozvedne koutky. 

"A díky." Dodá ještě, než se otočí na patě a zamíří pryč. Už se neohlédne, i když vlastně chtěl. Najednou má pocit, že by neměl a ani nemůže. Nechce se mu odjíždět a zároveň se těší domů za Teru, byla to zvláštní směsice pocitů, se kterými i neví rady ani on. Usadí se do auta a zamíří daným směrem. Přistihne se, že vnímá cestu jen na půl a myšlenky se mu derou do popředí a míchají jedna přes druhou. Nejspíš to tak bude ještě pár dní a pak si to možná v hlavě urovná, ale tím si není jistý ani on sám.

Issey

Hyde mu domněnku potvrdí a Issey na chvíli sklopí oči, ale není to proto, že by se ho bál. Respektive toho, co by s nově zjištěnou informací mohl udělat. Spíš se rozhodl řídit Takeshiho radou a jít s kůží na trh a jako muži zvyklému na úspěchy by mu bylo líto, kdyby pohořel na plné čáře, ale kdo nic nezkusí, nic nemá. To byla známá pravda. Jeho osobní profil byl velmi pečlivě hlídaný, čistý, nikdo ho nikdy s nikým nepatřičným neviděl a on neflirtoval kudy chodil, ale všechno se mohlo změnit. Naštěstí už měl velké jméno, poměrně pevné postavení a ať už se lidé tvářili jakkoliv, vlivní muži mívali podivné úchylky a tahle byla jednou z těch menších, pokud chcete homosexualitu nazývat úchylkou. Gaučové obchody se praktikovaly snad všude, kde už o něco šlo, i když se to dozvěděli jen zasvěcení a vážně bylo hodně skrytých homosexuálů nebo bisexuálů či jiných sexuálů. Mimoděk mu cuknou koutky nad vlastní myšlenkami, ale pak už se snaží věnovat Hydovi. Opravdu udiveně se na Hyda podívá, když mu řekne, že se mu přece nebude taky svěřovat. Je to trochu herecký výkon, ale ty mu jdou dobře a zároveň tím řekne mnohé, aniž by musel otevírat pusu. 

"Mě by taky nenapadlo, že se něco takového dneska dozvíš." Odpoví mu jeho vlastní větou a nasadí si pro změnu masku nevinnosti. Dneska se hodně hádali a špičkovali a i kdyby k tomu nedošlo, ještě před pár minutami nebyl rozhodnutý, že chce do čehokoliv otevřeně jít, ale nějak se to zlomilo samo. A když se Hyde rozesměje a tím dá najevo, že jeho emoce nejsou v nejmenším špatné, usměje se taky a pak se chytí jeho slov. 

"Ale to vůbec není problém. Nejsem moc dobrý na fotbal, ale můžeme si dát třeba basket! Znamená to velký míč, hodně pohybu a tílka." Neovládne se a mrkne na něj. +Taky pot, sexy slepené vlasy a sprchy.+ To je moment, kdy musí okřiknout sám sebe, ale taky je jenom muž. 

"Budu se tvářit, že to byl kompliment." Řekne mu, zatímco žvýká svůj koláček, ale už Hyda zase špičkuje. Když ho pošle domů a spatří výraz v jeho očích, je to vlastně dobré znamení. Issey to musí udělat, než se rozhodne provést další krok. Hyde zmínil, že tam na něj někdo čeká a zpočátku to nevypadalo jako kamarádství. Ať už se tam dělo cokoliv, Issey potřeboval vědět, jak se to vyvine a teprve potom se uvidí a proto teď Hyde musí jet domů. Věří si, že by neudělal nic neuváženého, ale takhle to bylo rozumnější. 

"Ještě mě odvezeš mnohokrát, než náš měsíc skončí." Řekne mu a nejraději by mu pozvedl bradu, ale zakáže si doteky, dokud nebudou víc oprávněné. Když mu pípne telefon, vytáhne ho, aby se na něj mohl podívat a s Hydovými slovy hned pochopí, co to je. Přikývne a upřímně se na něj usměje. 

"Díky." Řekne mu. A pak se Hyde prostě otočí a odejde pryč. Jen tak… Isseyovi ani nevystydla káva v ruce. V jednu chvíli tady byl a v další se díval na jeho záda, než mezi lidmi zmizel úplně. I jemu je to najednou podivně líto. Podívá se do svého kelímku, všechno dojí a dopije a pak se ještě nějakou dobu prochází po festivalu, prohlíží si vystoupení a při tom přemýšlí. Vnitřně cítí, že je všechno tak, jak má být, i když netuší, jestli jde odolávat zrovna Teru. Byl to mladý, bezbranný chlapec s velmi upřímnýma očima, byl moc krásný a ještě nevinný. Byla by chyba se ho vzdávat kvůli starému pardálovi jako je on a přesto si dovolí doufat. Nechce tím kazit románek Teru, ale pořád byli muži, predátoři, a kdo po ničem nešel, neměl nic. Nakonec si zavolá doporučené taxi. Je přesně takové, jaké Hyde říkal a míní ho tím trápit celý zítřejší den. Vybírat si mezi tolika dobrými řidiči byla totiž hrozná dřina a ošklivý taky nebyl.