Hiroto x Yusuke - Kde máš prstýnek? - část 4.

(hotel)

Yusuke

Na malý moment se opravdu zarazí, když mu Hiroto připomněl, že mu před chvílí říkal něco jiného. Vážně už je na tom tak špatně, že některé věci prostě vypouští z hlavy? Nejspíš ano, ale zase tolik mu to nevadí. Horší bude, až se přestane ovládat. Nesmí se na něj vrhnout, prostě nesmí a moc by chtěl. Tohle bude šílené mučení a o to víc se na to těší. V jiném směru by to vlastně mohlo být bráno jako jakási forma sebepoškozování a Yu na tom má prostě závislost. Hiro ještě neví, kam vůbec přišel, ale některé věci si zatím nechává pro sebe. Bude se prostě dál týrat tím, že na něj musí opatrně, dokud se mu úplně nepodvolí. Nechce ho zlomit, o tom to nikdy nebylo, ne u něj, i když někteří jemu podobné se v tom vyžívali. 

"Vidíš, jaký na mě máš vliv a ty mi pořád nevěříš." Nakonec se přece jen rozhodne to nemaskovat a nezkoušet se z toho vymluvit. Je mu jasné, že by ho Hiro prohlédl nebo by si to minimálně myslel. Třeba mu tím udělá radost a dostane se zase o kousíček dál. Ostatně, kdo rád neslyší, že je z něj někdo takovým způsobem unesený. Koutky se mu pozvednou, když si všimne, že jeho další kompliment měl úspěch. Rozdával je rád, ale taky se snažil, aby se neopakoval a vymýšlel stále nové, tento se mu očividně povedl a je za to rád. 

"Budu ti podobné věci říkat často, pokud mi to dovolíš." Připomene mu, že záleží jen a jen na něm, jestli se uvidí znovu nebo ne. 

"Baví mě to a s tebou to jde snadno." Přizná se mu ještě k další slabosti a jisté obsesi. Samozřejmě taky záleží na osobě, kterou proti sobě má. Dokáže vymyslet jakýkoliv kompliment, i když se není příliš čeho chytit, ale nikdy nelže. Znatelněji vydechne, jakmile dojde na souhlas, který mu trochu povolí otěže. Pořád se hodně kontroluje, ale už se nemusí tolik brzdit. Hiro mu dal souhlas a tím v podstatě začne celý večer. 

"Arigato, Hiro-chan." Poděkuje mu za jeho slova. Ano, stačilo jen jediné, aby byl nadmíru spokojený, a teď si vybere svou vlastní odměnu v podobě těla před ním. Dlouze si ho prohlédne, aniž by to Hiro věděl a pak už dojde na polibek, který s ním znovu patřičně zamává. Vypadá to, že to není jen na jeho straně a jeho společnost s emu přizná, že to příjemné je. Není si očividně úplně jistý, ale jsou na velmi dobré cestě, aby to tak zůstalo. Nesmí za žádnou cenu šlápnout vedle. 

"Výborně, v tom případě můžeme pomalu pokračovat. Jsem zvědavý, co mi odpovíš příště." Zašeptá, než ho znovu políbí. Jeho ruce už zase svírají Hirotova ramena a jemným tlakem ho donutí se položit. Nohy mu nechává na zemi a sám se jednou dlaní musí po chvíli zapřít vedle jeho hlavy, aby ho náhodou nezalehl. To by rozhodně nebylo příjemné. Druhou rukou skončí zase na jeho stehnu, které jemně promne a pak silněji stiskne. Nemůže od něj odtrhnout oči, opravdu mu to na té posteli sluší a ta páska vlastně taky. Samozřejmě doufá, že jednou jeho oči uvidí, ale vzhledem k okolnostem se mu to doopravdy líbí. Znovu si ukradne jeho rty a dlaní na stehnu začne pomalu stoupat výš. Přeběhne spíš přes bok, jak se pořád vyhýbá jeho klínu, ale lem trika už nemine a zapluje pod něj na holou kůži. Ten dotek je elektrizující. Hirotovo tělo jej neskutečně hřeje. Míří pořád nahoru a tím hrne látku trika výš. Rty začne pomalu sklouzávat až na jeho šíji, kterou podrobí vlastnímu nájezdu. Není to nic přehnaně dravého, nechce mu zatím nechat žádnou památku pod dnešní noci, ale taky už se tolik nedrží zpátky. Zmizí z jeho hrudníku, a sáhne po jeho zápěstí, které začne pomalu zvedat nad hlavu. Jen krátce očima těkne vzhůru a užije si ten pohled. Uvězní jeho ruku na posteli a pak se o nic víc opře, aby mohl to samé udělat i na druhé straně. Nepřestává hýčkat jeho kůži na krku na všech místech, kam až mu látka trika dovolí. Není toho mnoho, ale zatím to stačí. Jakmile má obě ruce nahoře, přechytne si jeho zápěstí, a pak už mu stačí jen jedna ruka. Druhou se vrátí na jeho hrudník, první jen v jemném pohlazení v jeho středu a pak se přesune k jedné bradavce, aby ji trochu potrápil. Triko jde po chvíli ještě kousek výš a rty zase níž. Látka už nekryje skoro vůbec nic a on si může užít další pohled, tentokrát na odhalenu hruď. 

"A co teď? Jak se cítíš?" Zeptá se ho znovu a počká, až pootevře rty, aby mu vynadal nebo odpověděl. V tu chvíli ty své přitiskne na kůži na jeho hrudi a rovnou v místě bradavky, kterou obkrouží jazykem a dál si si s ní hraje. Je zvědavý, jak se jeho hlas změní právě teď.

Hiroto

Často… Yusuke vypadal jako někdo, kdo bude hodně zaneprázdněný. Kdo si udělá dovolenou jenom sem tam. Možná ale nepracoval nijak daleko a doma se taky moc zdržovat nemusel. To skoro ukazovalo na to, že nemá žádné malé děti, jinak by s nimi jistě trávil čas především a neběhal by po seznamkách a inzerátech. To poděkování mu přijde zvláštní. Chvíli musí vážně přemýšlet nad tím, proč to Yusuke udělal, než mu dojde, že mu děkuje za to, že se mu dává. Bylo to vlastně milé. Nechtěl by být něčí samozřejmost, i když sem přišel dobrovolně a ne bez odměny. Peníze samozřejmě uvidí až tehdy, kdy dá Yusuke agentuře vědět, jak byl spokojen. To ale vůbec není jeho dnešní motivací. Kdyby ano, byl by ticho a dělal všechno přesně tak, jak Yusuke chce. 

"To jsme dva... "Zamumlá tiše v návaznosti na jeho slova a podívá se krátce někam nad sebe, i když vidí jenom látku pásky a v podstatě tmu nebo přítmí. Nechá se jím znovu políbit, už si zvyká na jeho tempo i chuť, ale že ho bude chtít Yusuke hned pokládat, s tím zase tak nějak nepočítal. +A co si představuješ? Že tady s tebou bude sedět jak s pannou dvě hodiny, než se laskavě pohnete o kousek dál? Nebo bys radši souložil ve stoje?+ Peprně vynadá sám sobě. Yusuke by se divil, že tak, jak uměl být nepříjemný na jiné, to uměl i sám na sebe. Byl k sobě stejně přísný jako ke svému okolí. Chvíli se nic neděje a on dlouze vydechne skrz pootevřené rty. Umí si domyslet, že Yusuke si ho právě teď prohlíží a pak už se postel vedle jeho hlavy zhoupne a on ho má nad sebou. Měl by něco udělat, možná ho alespoň chytit za boky, ale ještě pořád toho není schopný. V leže je to vlastně příjemnější, nemusí být tolik napnutý a o dost víc se může soustředit na prožitek a na to, co se děje s jeho tělem, než když musíte držet rovnováhu a nejste v relaxační poloze. Yusukeho dlaň se znovu objeví na Hirotově stehnu a míří nahoru. Prudce se nadechne, ale nejde vnitřní stranou, jenom po vnějšku a skončí na boku. Je to taková masáž a je velmi příjemná. Hiroto na ně nechodil, ale tohle ho vážně nutí uvažovat nad tím, že začne. Nejspíš svoje tělo v jistých ohledech zanedbával. Jakmile se Yusukeho dlaň dostane pod košili, Hiroto se mírně prohne v zádech, napne tělo a povzdechne si. Jeho kůže je rozpálená jako plotýnka už teď, ale Yusukeho dlaň taky hřeje. Není to nepříjemné. Jeho břicho je velmi citlivé. Vnímá to jako místo ohrožení a málokomu dovolí na něj svobodně sahat. Za normálních okolností je mu to tam vlastně velmi nepříjemné, ale teď je všechno správně. Dokonce si začíná užívat i tu pitomou pásku. Kousne se do spodního rtu a chvíli tak zůstane, než povolí. Ví, že mu tyhle sexy pozice jdou, má je natrénované a najednou má chuť je použít a taky Yusukeho trochu potrápit. No tak, tohle přece zvládne! Není jen panenka, sám umí být žhavý, když chce. Yusukeho polibky ho nenechají ani na chvilku vydechnout a rty se začíná dostávat na Hirotův krk. Uhýbá mu stranou, dělá mu prostor a zase se začne zapomínat. Až do chvíle, když jde jedna jeho ruka nahoru a skončí v sevření. Maličko ho to probere a zamračí se. Tohle nemá úplně rád a omezování svobody, když se skoro neznají je pro něj něco nepřípustného, ale možná je Yu jenom hodně vášnivý. Jenže to by se mu to nesmělo stát i s druhou rukou a to už se Hiroto výrazně ošije. Na napětí jeho těla i výrazu zbytku tváře je vidět, že je v pozoru a čeká, co bude. Počítá s nějakým vysvětlením nebo otázkou, zda je všechno v pohodě, ale vůbec nepočítá s nájezdem na vlastní bradavky. Nejdřív ho to rozhodí, chce se nadechnout a něco Yusukemu říct, ale copak to jde? Celý se pod jeho rukama ošije a svine jako had, otázka konečně přijde a on mu chce něco pořádného odpovědět, ale místo toho ucítí jeho rty na bradavce a hlasitě si povzdechne. Tohle není fér!!

Yusuke

Musí se pousmát, když si ani Hiro není jistý, co by mu mohl říct příště. Nepovídá mu to, že sám se zase tolik bránit nebude, pokud nepřekročí určitou hranici. Musí ji jen velmi pomalu posouvat, protože u sebe má někoho, kdo si pořád rozmýšlí, co mu dovolí. Dává mu tím signály, které potřebuje, aby věděl, jak rychle pokračovat. Zatím je přesvědčený o tom, že se dneska všechno nestane, ale možná nakonec Hira přesvědčí, že to chce on sám. Jak mu nenásilně vnutit podobnou myšlenku? Ví, kterým směrem jít, aby se to stalo, a zároveň není jisté, že se mu to skutečně podaří. Stejně to zkusí a bude doufat, že má dostatek zkušeností, aby to společně dotáhli do konce. Ostatně z noci zase tolik neubylo a do rána bylo ještě daleko. Sám musel do práce, ale byl ten typ, který vydržel nepsat a pak to všechno dohnat. S radostí mu věnuje svůj vlastní spánek a ne jenom jeden. 

"V tom případě uvidíme, co se bude dít." Nechává ta slova pořád ještě otevřená, aby mu dal najevo, že se neženou za žádným konkrétním cílem. Hiroto jeho dotek okomentuje povzdechem, což mu znovu způsobí úsměv na tváři. Nenechává se očividně ovládat možnými předsudky a dokáže si užít něco, co je mu příjemné. Těší ho, že se mu to povedlo a bude pokračovat dál. Užije si spoustu doteků na jeho hrudníku a nevynechá ani jediné místečko, na které reaguje víc. Oči má přikované k jeho tváři, aby zachytit sebemenší detail jeho mimických svalů. Napovídají mu opravdu hodně a své zkušenosti i z práce využívá i teď. Ostatně je velmi úspěšný a to taky díky tomu, že je schopný odhadovat reakce, ještě dřív než přijdou právě z těchto náznaků. Líbí se mu, jak naklání hlavu na stranu a nechává se olíbávat. Další znamení, že nedělá nic, co by mu bylo nepříjemné. Tuší, že ty ruce nad hlavou, už možná budou příliš, ale není snadnější řešení, než ho vzápětí pustit. Vždycky je možnost udělat krok zpátky a zase ho začít víc hýčkat, aby neměl tendenci utíkat. Ví, že mu zrovna teď nedává příliš mnoho prostoru, ale to přijde, až si bude jistý, že je Hiroto rozhodnutý. Zatím podobné signály nedostal a tak je potřeba pokračovat v jeho něžném trápení. Všimne si jeho zamračení, ale teď si musí být jistým sám sebou, jinak to nedotáhne do konce. Však on mu zase všechny negativní myšlenky vyžene z hlavy a má pravdu. Dostane se mu jen povzdechnutí, které mu na jeho otázku odpoví. Ještě chvíli trápí jednu jeho bradavku, než se pomalu přesune ke druhé. Ještě něco mu chce říct, ale to si nechá až za chvilku. Opírá se o ruku, která svírá jeho zápěstí nad hlavou, rty má přitisknuté na jeho kůži a vrcholku, který trápí dál a volnou ruku vrátí zpátky na jeho stehno, které pohladí, vzápětí stiskne a pak zamíří do jeho klína.

"Chci tě svléknout, Hiro-chan. Vidět všechno, co skrýváš pod zbytkem oblečení." Prohodí, když se na pár vteřin odtrhne do jeho hrudníku, ale vzápětí se na něj zase vrátí. Celou plochou dlaně ho pře dlátku kalhot pohladí v klíně a pak se zase vrátí na stehno.

"Udělám to." Jeho hlas je podbarvený touhou.

"Ale mám jednu podmínku." Dodá ještě, když se znovu odtáhne a tentokrát ho jemně v klíně stiskne. Pak z těch míst zase zmizí.

"Až si o to řekneš. Dřív se to nestane." Nařídí mu, aby mluvil, pokud chce dál pokračovat. Je to příjemná hra, kterou zvláštním způsobem chce docílit toho, aby se mu Hiro podvolil úplně a zároveň je to pořád jen na jeho milenci, jak se rozhodne. 

"co bych si počal, kdybys mě nakonec obvinil ze znásilnění." Nebojí se toho, agentura je v tomto dobře pojištěná a on taky, ale stejně mu to nebrání trochu vtipkovat. Dopřeje si další vlnu vášnivých polibků, při které se už pravdivě dlaní pohybuje v Hirotově klíně, ale vždycky mu po nějaké době dopřeje pauzu, aby náhodou nebyl příliš brzy. Na to si musí dávat pozor, jinak budou mít po zábavě.

"Tak co Hiro-chan, co bych měl udělat teď?" Zeptá se ho napřímo a je zvědavý, co mu odpoví. Při své otázce pevněji sevře jeho chloubu a jazykem přejede přes jeho rty. Sám si musí tiše povzdechnout, už i na něj to začíná být příliš. Je pro něj problém ho při tom všem pozorovat a to se mu stávalo opravdu málo.

Hiroto

Trvá to ještě dlouho a on může maximálně tak zatínat zuby a pokoušet se držet povzdechy, které si stejně nacházejí svou cestu. Chvílemi se zapírá proti jeho rukám, ale spíš proto, aby si tím nějak ulevil, než že by se mu chtěl vykroutit. V uších ho pohladí Yusukeho hlas, ale jeho slova jsou velmi hříšná. Hirota zabrní celé tělo a jako na povel se jeho klín ještě víc zpevní. Jak kdyby to ještě šlo. Začíná to bolet a on si uvědomuje, že si buď pomůže, nebo ho budou pálit třísla ještě zítra, až se odtud bude pokoušet nějak odejít bez uspokojení. Kruci… nejspíš nechce odcházet. Škubne sebou, když se ho Yusuke dotkne v klíně a hladí ho, ale ne proto, že by mu to bylo nepříjemné. Jen je až příliš citlivý a má pocit, že nesnese ani ten letmý dotek. Rozhodně by nečekal, že si Yusuke začne stanovovat nějaké podmínky. Vlastně ho to vnitřně zase trochu popíchne, otevře oči a podívá se do těch jeho s výzvou, aby nezkoušel žádné pitomosti. To on by měl dávat podmínky jemu a ne naopak! Procedí skrz zuby zasténání, když ho Yusuke stiskne v klíně. Jeho hlavě chvíli trvá, než si tu podmínku přebere, protože ji nečekal. Yusuke zrovna moc nečeká na reakci a povídá něco o obvinění ze znásilnění. Jak by něco takového mohlo jít, když sem člověk šel dobrovolně přímo za tím účelem? To by Yusuke musel hodně porušit pravidla nebo na něj vzít něco nehumánního. Asi se to mohlo stát, ale co by z toho takový násilník měl? Agentura měla jeho záznamy a všechno by šlo hned na policii. A kromě toho, Hiroto by toho nikdy takto nezneužil, ale nad něčím podobným už dneska přemýšlel v souvislosti s tou páskou. 

"Ty jsi hrozný pitomec." Řekne mu místo všeho a sklidí za to nové trápení v podobě polibků a teď už taky v klíně. Má pocit, že ještě chvíli a dostane se na vrchol v oblečení. V čem půjde potom domů, to netuší. Nepomyslel na to, aby si bral druhé kalhoty. Prádlo ano, ale ne celé kompletní oblečení. Myslel si, že se to stane a pak zase půjdou. Na to se hodí nové prádlo, ale neměl v plánu tady ani spát. Málem při tom všem zapomněl na jeho otázku, ale Yusuke se samozřejmě připomene. Uslyší snad první jeho docela tichý povzdech a moc dobře si uvědomuje, že ho kdesi u stehna cosi tlačí. Yusuke začíná být nedočkavý. +No tak… nestydíš se. Tohle sis rozhodl dávno před tím. Teď nebudeš utíkat. Nejsi zbabělec.+ Prohodí rychlou hádku sám se sebou. 

"Tak se podívej." Vybídne ho. Nestydí se, podle sebe nemá za co, i když je docela malý. Dělá ale všechno pro to, aby byl velmi udržovaný. Docela rád by se teď na Yusukeho podíval. Chtěl by vidět, co bude mít napsáno v očích, až ho uvidí poprvé v životě. Znovu už se to nikdy nezopakuje, i kdyby se dohodli na tom, že se ještě uvidí. To se ale bohužel nikdy nestane. Některé věci byly v životě docela smutné a tohle Hirotovi připadalo jako jedna z nich. Je to jeho poprvé s nějakým mužem, vypadá to, že to bude dokonce hodně dobré a on o dost věcí přijde, protože nevidí. Jenže takhle si to vybral. Mohl jít na ulici a někoho sbalit nebo požádat odvážného kamaráda. Mohl to udělat jakkoliv. Tohle je daň za způsob. Yusuke ho nejdřív dovysvobodí z košile. Stejně už ji měl někde pod bradou, ale je docela příjemné zbavit se tlaku vyhrnuté látky a rukávů. Vzápětí na to by měly přijít na řadu boty a kalhoty. A taky prádlo. Nebo možná taky všechno najednou. Ani neví, kde skončilo jeho sako a všechny ty drobnosti v něm. Měl by ho na ně upozornit? Ne, nechá to na něm jako všechno ostatní.