Hiroto x Yusuke - Kde máš prstýnek? - část 1.

(hotel)

Yusuke

Bylo to už pár let, kdy si Yusuke uvědomil, že mu jeho život prostě nestačí. Tedy ne ve směru, který by si dovolil s kýmkoliv konzultovat. Byl uznávaným majitelem několika firem, ve svých pětatřiceti měl na kontě tolik úspěchů jako málokdo a nepotřeboval k tomu ani bohaté rodiče. Všechno si vydřel sám a makal na tom už od školy, kdy si uvědomil, že rozhodně nechce žít někde na okraji města a mít sotva na misku rýže. Tohle by rozhodně nebyl život pro něj. K jeho štěstí zdědil opravdu skvělou hlavu, která dělala ta nejlepší rozhodnutí. První se živil jen jako konzultant a jeho náplní práce byla motivace lidí, aby měli ty nejlepší výkony. Postupem času si řekl, že tohle mu nestačí a nebude cizí firmy pozvedávat, aby měly lepší prodeje. Chtěl zvětšovat obrat své vlastní firmy. Tak se stalo, že koupil jednu malou, která se věnovala designu aut. Stačilo jen málo a brzo byli nevyhledávanější návrhářskou firmou, která bořila žebříčky prodejů a on si mohl dovolit koupit další a další podniky. Všechno se točilo kolem bohatých lidí a drahých strojů. K autům přibyly i motorky, brzo vlastnil celou síť, která se starala od designu, po různé barvy a polepy, až k modernímu vybavení. Jeden komplexní balíček, který vlastnil právě on. Společenský žebříček ale nesl různá úskalí a k tomu patřila i vážená rodina. Je to sotva pět let, kdy si našel přítelkyni. Byla dokonalá, podle japonských měřítek rozhodně a netrvalo ani rok, než se uskutečnila svatba. Jeho společenský kredit ještě narostl, ale jemu pořád něco chybělo. Nepřipouštěl si to dlouho a v duchu se vymlouval na nedostatek volného času. Jenže tím to nebylo. Stalo se to jednoho večera na služební cestě v Americe, kdy potkal mladíka, který mu ukázal, co mu opravdu chybí. Byla to jen záležitost jedné noci, a přesto se to pro něj stalo nezapomenutelnou událostí. Od té chvíle věděl přesně, co mu v životě chybí, ale nevěděl o způsobu, jak toho dosáhnout. Tohle se nedalo praktikovat s kýmkoliv a chtělo to velkou dávku důvěry. Ne, nebylo to nejvhodnější, kdyby se jednalo jen o náhodné známosti, ale nemohl si dovolit dlouhodobější závazek bez toho, aby si pojistil jistou mlčenlivost. Na smlouvy se nikdy nemohl spolehnout. Možná by z dotyčného vysoudil i prádlo, ale to neznamená, že by se to nerozkřiklo. Mohl by tím zničit úplně všechno, co vybudoval. Chtělo to vymyslet způsob, který by neohrozil nic z toho, na čem dlouhé roky pracoval. Jeho nálada byla na bodu mrazu, i když to pečlivě skrýval uvnitř sebe. Jednoho dne, když ráno projížděl poslední zprávy, ho něco vyloženě praštilo do očí. Udělá to pěkně po staru a zkusí si dát inzerát na jedné z velmi privátních seznamek. Vstupné do nich bylo nákladné a stálo ho to tolik, jako pronájem pokoje v luxusním hotelu, přesto to s radostí zaplatil a pak bylo na čase sepsat vhodný inzerát. Popsal všechno, co požaduje a co přesně si představuje a poslední podmínka byla, že dotyčný si musí přede dveřmi zavázat oči. Vlastně to byla jediná věc, kterou opravdu vyžadoval a ve které se nechtěl přizpůsobovat. Potřeboval mít nad vším kontrolu, ale to neznamená, že by přáni toho, kdo přijde, nebylo na prvním místě. O to mu právě šlo a vždycky nejspíš půjde. Potřebuje cítit tu důvěru mezi nimi. Ve světě, kdy se člověk musel neustále ohlížet přes rameno, to bylo něco, co se hledalo velmi špatně. Nechce, aby to bylo o tom, jaké jméno nese, ale o tom kým ve svém nitru je. Trvalo to asi čtrnáct dní, než se mu dostalo odpovědi a právě v dnešní večer se měla schůzka konat. Vybral k tomu jeden z hotelů na okraji města, který byl dostatečně luxusní a zároveň velmi diskrétní. Měl tu nejlepší pověst, dokonce se ani nemusel potkat s obsluhou. Rezervaci vyřídil online, kartu s číslem pokoje mu doručil poslíček do schránky a pak už stačilo jen vejít dovnitř, aniž by kdokoliv věděl, do jakého pokoje míří. Druhou kartu poslal na adresu, kterou si vybral ten z inzerátu. Chtěl ho ušetřit jakéhokoliv setkání s někým dalším. Sám dorazí s velkým předstihem, aby si všechno připravil. Pečlivě zkontroluje, jestli je všechno připraveno, jak si přál, hlavně dostatek občerstvení a pak odloží kufřík na křeslo u krbu, který se mu opravdu zamlouvá. Vlastně to má všechno kolem hodně příjemnou atmosféru a je mu vlastně líto, že to příchozí neuvidí. Pak už se jen posadí a čeká. Nedává si ani kapku alkoholu a rozmýšlí nad tím, jestli je nervózní. Uvědomí si, že není vůbec a velice se těší, co ho dnes večer potká.

Hiroto

Jsou chvíle, kdy nesnášíte sami sebe. Tohle je jedna z nich. Mohlo to vypadat, že už nejde udělat krok zpět, ale ono to ještě pořád šlo. Nikdo netušil, kdo je, nikdo ho neviděl přicházet a stejně tak si je jistý, že ho nikdo ani nebude hledat, pokud na dveře nakonec nezaklepe. Ten dotyčný si prostě najde někoho jiného. Okusuje si spodní ret, co to jenom jde, hledí několik snad i minut na špičky svých bot a odhodlává se k poslednímu kroku před zaklepáním, totiž k nasazení pásky. Tohle je jedna z věcí, která ho držela zpět, než na inzerát odpověděl. Přišlo mu to hrozně divné, vážně pošahané. Co když se mu něco stane? Nikdo nebude vědět, kam zmizel. Ale na seznamce se dušovali, že tu jsou jenom horem spodem prověření klienti a že nic podobného se nikdy stát nemůže. Všechno je seriózní, žádné úchylky ani deviace… prostě si jenom skočíte do hodinového hotelu a není to s manželkou, to je celé. Co se bude dít dál, jestli se zase uvidíte, jestli se sblížíte, to už seznamku nezajímalo. Ten na druhé straně dveří byl movitý zákazník, který potřeboval upustit páru s někým spolehlivým, kdo ale není profesionální prostitut. Chce jen kluka z ulice, někoho normálního, koho si nemůže dovolit oslovit jinak a jinde. To bylo celé. Jeho peníze jdou na účet seznamky, ale taky jemu samotnému. Za to, že přišel. Že mu dá… +Pak, že nejsi rajda...+ Pomyslí si. Sám sebe slyší hlasitě dýchat. A pak se ve vteřině rozhodne, pásku bleskově nasadí a zaklepe. Pamatuje si, kde přesně je čtečka karty, projede ji bez problémů, projde dveřmi, ty tiše klapnou a pak už je na druhé straně. A neví nic. Když sem šel, prohlížel si fotky pokojů, aby měl alespoň přibližnou představu, ale stejně ví čert, jak to tady vypadá. Dokonce o svém protějšku něco málo ví. Tedy to, kolik je mu přibližně let, že je dost vysoký, aby ho to později nepřekvapilo a snad by měl být i pohledný podle obecných měřítek. Samozřejmě mu záleželo na tom, aby to nebyl malý,   stoletý, ošklivý chlapík. Nebyl totiž ten prostitut, pro kterého to byla práce. Rozhodl se darovat to nejlepší, totiž sebe a spolu s penězi za to taky něco chce. Alespoň představu, že by se mu to mohlo líbit. Stejně jako jeho protějšek, i on absolvoval zdravotní prohlídku, aby se nedočkali žádných nechtěných dárků. Dokonce měl s sebou jakousi povinnou výbavu, ale to ten druhý taky. Bože, tohle bylo opravdu trapné. Díky myšlenkám mu ta vteřina, co stojí za dveřmi, připadá jako dvě stě let. Nemůže se pohnout z místa, protože by se mohl o něco přerazit. Může jenom čekat, až ho ten druhý vyzve nebo až mu pomůže. Jestli bude mít pitomý hlas, vážně vyprskne smíchy. Má hrozný strach, že kvůli své impulsivní povaze udělá nějakou pitomost, třeba si strhne pásku nebo řekne něco, za co ho ten druhý pošle do háje, ale co už může dělat? Jiný nebude. Dlouhá chvilka narůstá a on cítí, jak mu začíná rozpaky flekatět krk. Měl by pozdravit první? Ale koho a kde? Než sem šel, dal si záležet, aby mu to slušelo. Myslel si sám o sobě, že je hezčí, než většina kluků a taky že má cit pro módu. Kromě toho si dost dával záležet na své postavě, takže jestli se mu nebude líbit, vážně ho kopne mezi nohy. Jenže ten druhý mohl mít jakýkoliv vkus. Má rád malé, velké, štíhlé, silnější? Nebo agentura úmyslně vybírá takové, co mu padnou do oka? Nemá moc smysl nad tím bádat. To nejlepší z něj ten cizinec stejně neuvidí. Totiž oříškové oči jako dvě trnky, které nedávají nic zadarmo. +Mám i krásné rty a taky zadek.+ Pochválí sám sebe a pousměje se. 

"Ahoj." Řekne prostě a jednoduše a nejspíš se udusí ve vlastních rozpacích. Co ho to jenom napadlo? Jenže jak jinak přijít konečně všemu na kloub? Nijak veřejně by to prostě nedokázal. Poupraví si bílou košili s jemnou smetanovou výšivkou a na zápěstí mu zachrastí několik náramků. Cítí vlastní parfém a není si jistý, jestli je to dobře. Nepřehnal to? Snad ne. Jen se víc potí, tak je výraznější.

Yusuke

Yusuke pozoruje hodiny, ale ví, že druhá strana má ještě dost času. Neví, jestli je dochvilný, ale byl by raději, kdyby byl. Nebyl zase tak striktní, aby mu nějaká ta minutka navíc překážela, ale přece jen by rád začal zlehka a pomalu a zbytek noci…To zas není tolik času. Ne pokud hodlá vyzkoušet sám sebe a zjistit, jestli je to přesně to, co hledá. Ostatně není to první pokus a některé věci se prostě nedají uspěchat. Když bude večer úspěšný, vlastně na něj ani nemusí pořádně sáhnout. O tom to celé není, ale byl by vítaný bonus. Yusuke má však trpělivosti dost a tak nepočítá s tím, že by to zašlo až tak daleko. Znovu očima těkne k hodinám a zjistí, že už moc času nezbývá. Těší se a zároveň je nervózní, jak tohle celé dopadne. Moc by si přál, aby narazil na někoho, kdo mu bude v tomto ohledu vyhovovat a zároveň po něm nebude chtít, aby opustil svůj stávající život. Nemohl by to udělat, už jenom kvůli své ženě, která je jeho nejlepší přítel, ale o lásce to není, to ví oba dva. Stejně by ji nedokázal vystavit takové ostudě a ponížení, proto začal věci řešit tímto způsobem. Pomalu vstane a asi po sté zkontroluje své vlastní věci, stejně jako občerstvení na stole a pak se to stane. Karta cvakne a dveře se otevřou. Ten zvuk by v tom tichu přeslech jen těžko. V tu chvíli si uvědomí, jak moc velké ticho tu je. Sáhne rovnou po ovladači a pustí tlumenou hudbu. Jen velmi tiše, aby je nerušila a zároveň přehlučila tíživé ticho, které doteď ručilo jen praskání v krbu. Přejde dál do místnosti a konečně ho uvidí. Pomalu ho očima sjede od hlavy až k patě a gratuluje agentuře, protože vzhledově se opravdu strefili. Je nádherný a je vidět, že se o sebe stará. To pro něj bylo opravdu důležité. Sám Yusuke má na sobě sice jen pohodlné triko a volné kalhoty, ale většinu dne tráví v obleku a košili. První dojem je důležitý a má rád, když jeho společnost vypadá skvěle. Nově příchozí to splňuje do puntíku. Koutky se mu pozvednou, když si to uvědomí a konečně promluví. 

"Ahoj." Ozve se jeho hlubší hlas, který se nese ve své sametové rovině a dává znát, jak moc vysoký je. 

"Přemýšlel jsem, jak bys mi mohl říkat, ale přiznám se, že všechny přezdívky se mi zdály ne moc vhodné." Pokračuje dál svým hlasem, který není přísný, ale jistý nekompromisnost z něj cítit je.

"Pro začátek by myslím stačilo jméno. Později se můžeme domluvit na čemkoliv jiném. Jsem Yusuke." Pomalu se přesune až k němu.

"Dovedu tě na místo, kde se na chvíli posadíme." Neptá se, a přesto mu říká, co bude následovat, aby se náhodou nelekl. Vezme ho opatrně za předloktí a pak ho obejde, aby ho mohl chytit i za to druhé a vede ho rovnou jednomu z křesel. Sám si ho ještě jednou prohlédne a musí se znovu pousmát.

"Něco k pití? Je toho tu opravdu hodně, i když se přiznám, že do některých věcí nerad míchám alkohol. Je tu víno, pivo i nějaké tvrdší kousky. Pak samozřejmě ovocné nápoje a taky voda, ať už perlivá nebo neperlivá." Nabídne mu, počká, jestli si něco vybere a vzápětí ho i obslouží. Ostatně taky kvůli jisté starosti tu je. 

"Věřím, že ti na první schůzce není páska příjemná, ale mám k tomu své důvody, které mi nedovolují jednat jinak. Je to příjemné zpestření, vždycky bylo, ale není to věc, kterou bych si dobrovolně vybral, když se setkáváme poprvé." Jedná s ním narovinu a mluví opravdu otevřeně. Některé věci si musí projednat první a díky tomu, jak bude mluvit, už ledasco pozná. 

"Jak ti mám říkat?" Zeptá se ho, když se usadí do křesla naproti a tím, že se nekloní a zapře předloktími o kolena, je mu o kousíček blíž. 

"Prozradíš mi, co ho od toho očekáváš a co už jsou hranice, za které nejsi ochotná zajít? Oba jistě víme, že je to důležité a já ti můžu slíbit, že vše, co mi řekneš, budu respektovat. Neměj obavy, nesáhnu na tebe dřív, než si přesně tohle ujasníme. Je pravdou, že tento večer bude nejspíš jen o mluvení. I když přiznávám, že jsi mě překvapil tím, jak vypadáš, opravdu se mi líbíš." Složí mu kompliment a natáhne ruku, aby se ho konečky prstů mohl dotknout na předloktí v jemném pohlazení.

Hiroto

Hiroto sebou trochu cukne, když se pokojem z ničeho nic rozezní hudba. Je to jen potichu a je příjemná a nerušivá, ale stejně je to trochu zvláštní, protože když vstupoval, ještě bylo ticho. Čekal by, že bude dál nebo hudba bude dávno hrát. Možná není jediný, kdo je trochu nervózní? Málem neovládne další trhnutí těla, když neznámý promluví. Má dost hluboký hlas, na Japonce rozhodně a jenom tím potvrdí fakt, že má být vysoký. Hiroto si najednou není jistý, jestli se ho nebude spíš bát. +Říká se, že ti malí si léčí komplexy. Tenhle žádné mít nebude.+ Ubezpečí sám sebe a pak mu dojde, že malý je tady on a taky umí být dost protivný. Panebože, tohle je jak psychologické sezení… Yusuke jde hned k věci, s ničím se nezdržuje a bere řeč na sebe, za což je mu Hiroto vděčný. Přece jenom tady jsou hlavně kvůli němu a Hiroto tady není proto, aby ho dobře bavil. Předmět jejich obchodu je trochu jiný. Tohle prostě není práce. Přesto se trochu uchechtne. 

"Ne moc vhodné? To ti říkají nějak legračně?" A už je to tady. Jsou spolu přesně třicet vteřin a Hiroto vypálí první rýpavou poznámku, ale Yusuke si prostě naběhl sám, on za to nemůže. 

"Promiň..." Zamumlá vzápětí a opře na chvíli jazyk o patro, když se pomyslně podívá jinam. 

"Já jsem Hiroto." Představí se mu na oplátku. Čemkoliv jiném… třeba miláčku? Málem se neuhlídal podruhé a řekl to, ale tentokrát se zvládl udržet. Yusuke brzy zjistí, s čím má co do činění a bude po penězích. 

"Těší mě." Řekne, když se dozví jeho jméno a jakmile uslyší kroky a fakt, že se Yusuke blíží, zatrne mu a maličko vroste do země. Kruci… na chvíli se posadíme. A pak? Co asi… Odvaha je ten tam a nervozita zpět v plné síle. Nechá ho, aby se ho dotkl a zahalí ho závoj jeho parfému. Na předloktích ucítí jeho velké dlaně a nohy má trochu jako želé. Možná tam k sakru ani nedojde! Udělá několik opatrných kroků, snaží se, aby byly jisté, ale rty má při tom pootevřené soustředěním. Pak dosedne, málem až moc zprudka, do křesla. Je to těžké, když nevíte, kde je a jak je vysoko. Yusuke se ho zeptá, jestli by si dal něco k pití, ale hned dodá, že by to nemusel být alkohol. Hiroto se nadechne, protože si není jistý, jak by tedy měl reagovat, ale on pít nikdy nijak zvlášť nemusel a tak pokrčí rameny. 

"Stačí voda." Jestli si dá něco ovocného, hrozilo by mu, že se mu udělá těžko a limonády jsou ještě nebezpečnější. Navíc moc nestojí o to, aby tady začal potřebovat na záchod. Yusuke mu vtiskne sklenici do dlaně, ale nedotkne se ho a to ho docela překvapí. Bývala by to byla skvělá příležitost. Rovnou začne o pásce a o tom, proč ji musí mít. Hiroto to samozřejmě chápe, stejná slova mu přišla i od agentury, ale stejně mu to není příjemné. Prostě jenom nutné zlo. Zatím jen pokývá hlavou a zapíše si do paměti, že ten druhý se s ní občas rád miluje. 

"Klidně ti ji někdy příště nandám, když mě nezklameš. Alespoň si to zkusíš na vlastní kůži..." Tak a je to tady zas. Nejen že se pasoval do role toho, kdo má být spokojený, ač neplatí, ale ještě mu dal jasně najevo, jak příjemně mu teď je. Znovu pokrčí rameny. 

"Prostě Hiroto." Možná je trochu odtažitý, měl by se usmívat, snažit se vytvořit atmosféru, ale na tohle byl hrozně levý. Yusukeho další otázka ho málem odešle k zemi. Je dost blízko, to cítí, a ptá se ho, co přesně budou dělat v posteli. Kdyby věděl, tak by se tak blbě neptal… Hiroto vlastně nečekal, že by to mělo být něco speciálního, co by se tu mohlo dít. Během vteřiny mu hlavou prolétnou všechny možné hokus pokusy, co kdo v ložnici vyvádí, ale když mu řekne, že bude mít co dělat s naprostou klasikou, Yusuke se tmu zasměje a zavolá na agenturu, že té komedie už bylo dost a teď ať pošlou toho pravého. Vzápětí na to ho Yusuke naprosto vykolejí podruhé. Cože??? Tenhle večer bude jen o mluvení? Příště?? Teď ho vážně nechápe a stejně nechápavě asi i vypadá. 

"Cože? Zaplatíš za večer, u kterého nemáš žádné záruky, že přijdu zas nebo že se ti to bude líbit?" Vzápětí na to dokonale zrudne, když mu Yusuke složí kompliment ohledně vzhledu. Takže se mu líbí? Vzrušuje ho? Jeho pusa a mozek už asi o dost míň. 

"Ty mě taky." Vypálí a snaží se neušklíbnout. Ví přece kulové, jak vypadá. Ale je milý, to se mu musí nechat.

Yusuke

Yusuke se na chvíli zarazí, když se ho Hiro zeptá, jestli mu říkají nějak legračně. Koutky se mu pozvednou nahoru a vlastně mu to přijde vtipné, protože si Hiro mohl domyslet úplně cokoliv. Přemýšlí, kdy se to stalo naposledy a už si asi vážně nevzpomíná. Některé nápady ovšem úsměvné být mohli a různým variacím, by se rád vyhnul.

"Neřekl bych, že legračně. Spíš mi přijde na začátek lepší, když dojde na jméno než na nějakou přezdívku. Později můžeme vybrat to, co ti bude příjemné." Stočí řeč zpátky na něj a dává mu tím znovu najevo, že by se tohle celé mohlo točit hlavně kolem něj. Ostatně tak je to vždycky, i když si někteří myslí opak. 

"Nic se nestalo. Vlastně jsi mě pobavil a celkem by mě zajímalo, jakou přezdívku bys zrovna ty vymyslel, jako vtipnou." Ujistí ho, že nemusí celou dobu mlčet nebo se bát cokoliv říct, i když netuší, jak moc by si tím mohl naběhnout. Jakmile opravdu začnou, možná se pravidla změní, záleží na tom, co Hiro bere jako příjemné. Pokud bude chtít mluvit, klidně si může dovolit další poznámky, a pak mu s radostí ukáže věci, při kterých nebude moct vymyslet ani jednu. V tmavých očích se zablýskne, když si představí, co všechno by se mohlo dít. Nedělá mu problémy vidět Hira před očima a tím se vlastně ujíst, že vzhledově je to ta správná osoba. Druhá otázka je, jestli i povahově. Rozhodně tu není proto, aby kohokoli lámal. Taky by se mohlo stát, že by ho tím úplně zničil. Slyšel o takových případech a pár jich viděl na vlastní oči. Tohle není to, o co by stál. Podá mu vybranou vodu a jen on sám ví, jak ho těší, že si nevybral alkohol. V malé míře by sice ničemu neškodil, ale kdyby ho bylo víc, už to nebude ono. Potřebuje jeho smysly čisté, aby byl jeho prožitek větší. Je si jistý, že to dokáže a pochybnosti o sobě měl možná kdysi dávno na začátku, teď už žádné nejsou. Obočí mu jde nahoru a pak stočí hlavu mírně na stranu, když Hiro vytasí drápky a klidně by mu chtěl nasazovat pásku. V tu chvíli se Yusukemu na tváři objeví upřímný úsměv a krátce se zasměje.

"To by se ti líbilo hm?" Nepřijde na žádné spílání, ani omezení, že by si to dovolit neměl. Baví ho jeho povaha a vůbec ji nechce krotit. Ne tak, že by mu zakazoval si něco takového vůbec myslet. Proč taky, může to být příjemné koření. Pomalu a tiše vstane, zapře se dlaněmi o područky jeho křesla a přiblíží rty k jeho uchu.

"Mohl by ses jednou dočkat." Pošeptá mu, aniž by se ho dotknul. 

"Ale věř mi, že udělám všechno proto, aby se ti to líbilo i s ní." Dokončí a pak se zase spokojeně usadí. Další náznak toho, že i když platí, neznamená to, že půjde jen o jeho potěšení a že vlastně na Hirotovi záleží nejvíc. Je znát, že buď jeho dnešní protějšek potkal lidi, kteří úplně nechápali pravou podstatu, anebo nemá žádné zkušenosti zrovna s tímto a chce to vyzkoušet. Za tu druhou možnost by byl raději, protože by neměl mít negativní očekávání. Rozhodně by se s tím mnohem lépe pracovalo.

"Těším mě, Hiro-chan." Dovolí si tentokrát on trochu provokace. Sám sáhne po sklence s vodou, aby se trochu napil. Jeho otázku měl čekat, ale co přijde potom, ho donutí se upřímně rozesmát.

"Nevím, jestli to děláš vědomě, ale rozhodně mě bavíš." Prozradí mu a radši odloží sklenici nebo se ještě polije. Kdyby to udělal schválně a Hiro ho viděl, ale takto by to asi efekt vůbec nemělo. 

"Nechám tě klidně si mě prohlédnout, jen trochu jinak než čekáš." Nechá ho trochu tápat. 

"Ale ano. Jsem ochotný zaplatit celý večer, i kdyby se nic nedělo. Podle toho, co řekneš a jak to řekneš, zjistím, jestli to opravdu má smysl a je to to, co možná hledáme oba. Pokud budu mít pocit, že nám to pomůže, budeme jenom mluvit, ale upřímně si to nemyslím. Všiml jsem si, že některé věci vidíš jinak, ale rád bych tě ujistil, že jde hlavně o tvé potěšení a tím dub spokojený i já. Proto je důležité, abychom si popovídali o tom, co bych rozhodně dělat neměl a kam až jsi ochotný zajít. Přiznám se, že na některé věci nejsem stavěný ani já a rozhodně se nevyžívám v krajních praktikách." Dodá ještě, aby bylo jasno, že pokud bude mít Hiro jisté preference rozloučí se rovnou. 

"Pokud si sám nejsi jistý, můžeme klidně začít a domluvit se na znameních, která mi dají jasně najevo, že je to už příliš. Půjdu krok po kroku hezky pomalu, abys měl dostatek času přesvědčit sám sebe, že je to to, co chceš. V tom nevidím problém." Mluví pořád stejně klidně a vyrovnaně.

"Můžeme začít třeba s tím, že si mě prohlédneš." Odloží sklenici na stůl, postaví se a udělá krok k němu, aby mu byl, co nejblíže. Pomalu sáhne po jeho dlani a nasměruje bříška prstů na svou tvář. 

"Chce to trochu představivosti, ale to jistě zvládneš." Dodá ještě tiše a nechá ho, aby klouzal po pokožce a prohlédl si takovým způsobem jednotlivé rysy. Mezitím ho on sám hladí bříšky prstů po předloktí a pozoruje jeho tvář, aby se ujistil, že by začít opravdu mohli. Nasměruje ho po chvíli o kousek níž až na svou hruď, kterou si může taky pořádně prohlédnout. Látka trika těsně obepíná svaly a je tenká, takže tvoří jen velmi malou překážku.

"Jak se cítíš?" Zeptá se ho.