Sena, Ruki
Jakmile Tora prohlásí to, že Ruki půjde domů pěšky kvůli vlastnímu nákupu, ohlédne se po něm takovým způsobem, že okamžitě vezme zpátečku. Vnitřně ho to uspokojí a pousměje se. Chudáček Tora, začíná být dobře vycvičený, což Rei samozřejmě okamžitě okomentuje. Ruki si málem dosadil, že ty tašky bude nějak držet a bude sedět na motorce, zatímco ji Tora bude tlačit, protože by jeli pomaličku a Rukimu by nic nepopadalo, ale Torovy myšlenky jsou ještě ďábelštější. Škoda, že se je nikdy nedozví. Jakmile dojde u brýlí na vtípek s ochrankou, Sena a Ruki docela dlouho vůbec nic netuší. Ruki si po chvíli začne všímat, že se lidé chovají malinko divně, začínají si dávat odstup a hodně se otáčejí. Jasně, jsou se Senou hlasití a mají blbé poznámky, ale že by byly až tak blbé? Pomalu se ohlédne přes rameno a jakmile je uvidí, vrazí do Seny loktem a oba se k nim jako na povel otočí čelem. Ruki okamžitě vyprskne smíchy, protože ti dva jsou hrozní agenti. Vlastně jim to sluší, ale stejně je to vtipné, to je tím, jak se tváří. Za to Sena maličko zbledne. Vzpomene si na všechno, co mají za sebou a jeho oči se naplní jistou lítostí. "Mrzí mě, že tohle musí zůstat hrou a už to nikdy nebude skutečné, ale máme pro vás překvapení. Snad se vám bude líbit." Hlesne v omluvě a protáhne se davem k dalším věcem. Ruki se prudce nadechne, rozhodí rukama a naznačí obličejem, aby to všichni hodili přes rameno. Jakmile je Sena maličko z doslechu, stačí jim ještě něco říct.
"Myslí si, že vaše kariéra skončila kvůli němu. Že jste měli hroznou smůlu, když jste narazili na něj a opravdového úchyla, protože kdyby se to nestalo, někde byste dál v klidu pracovali tak, jako dřív." Řekne jim šeptem. Co na tom, že Sena by byl nejspíš možná taky po smrti, protože by ho třeba někdo jiný neochránil tak dobře? Všichni se přesunou k polštářům a Ruki si podezřívavě prohlédne ten, co si Tora vybral. Vypadá to skoro jako obří penis. Marně uvažuje nad tím proč proboha tenhle, ale pak se najednou otočí Sena a v rukách dřímá polštář ve tvaru anime hrdiny. Má hrozně velké svaly, šílený úsměv a obecně to vypadá jako dost dominantní typ. Nejspíš je to hlavně pro holky.
"Kup si tenhle." Podá ho Torovi a Ruki se zlomí v pase smíchy. U čokolády si kluci nedají říct a vedou další nadržené řečičky a Sena s Rukim si vymění pohledy a úsměvy.
"Skoro to vypadá, že víc už toho nekoupíme a pojedeme rovnou domů." Prohodí Sena a Ruki sice přikyvuje, ale je trochu červený. Nějak nemůže dostat z hlavy jedno video… a to ani netuší, že Sena s Reitou mají podobné… Nakonec se všichni přesunou k židlím. Sena naklání hlavu k rameni a přemýšlí, jestli tady kluci opravdu chtějí něco kupovat. Přece jenom design interiéru byl něco, co by asi nepřenesl přes srdce, kdyby to bylo odbyté. Ruki vypadá taky dost nechápavě, když na něj Tora zavolá, aby k němu šel a ponouká ho, aby si vysedl na židli. Vymění si se všemi pohled a trochu tumpachový tam opravdu vyleze. Teprve potom mu to dojde a má pocit, že ho opravdu zabije. Sena se vzápětí hlasitě rozesměje a i když prodavač stále nechápe, Ruki sklouzne ze židličky, přetáhne Toru nákupem v igelitce a zahučí:
"Tu ne!" Všichni ho následují k oblečení, kde se hrabou dalších snad třicet minut a nakonec si Sena vymění s Rukim pohled.
"Pojďme najít něco k jídlu, kde se v klidu posadíme a budeme mít malé soukromí." Řekne Sena. Bazar nevypadá, že by při tom návalu lidí podobným místem disponoval, ale kus odtud bylo v dálce vidět molo a na něm bylo jen pár dětí a jinak nikdo. Mohli by si to odnést tam.
Reita, Tora
Tora moc dobře ví, jak teď vypadá, když se nechá od Rukiho tak hezky zastrašit, ale kupodivu mu to zas tolik nevadí. Už si v sobě ujasnil, co k němu cítí a jaký o něj měl strach, i když se ho události s Kurokim tak napřímo jak Seny netýkaly. Přesto si dost době uvědomoval, že byl v nebezpečí a to, jak se o něj po jeho pobytu v nemocnici staral…Nešlo to jinak, než by mu propadl a udělal všechno, co mu na očích uviděl. Teď si užívá svou malou akci společně s Reitou a ani jednomu nedochází, jaké následky by to mělo mít. Ani jeden z nich netruchlí po jejich bývalé práci. Zvykli si prostě na fakt, že už to dělat nebudou. Oba dva se dokázali dost dobře přizpůsobit nastalé situaci a nikdy si nestěžovali. Kdyby vyrůstali jinak, možná by taky reagovali trochu odlišně, ale takto je zas tolik věcí nerozhodní. Ne něco jako změna práce. Ostatně oba dva věděli, že už by ji stejně nemohl dělat, ne s tím, jak jsou oba zaláskovaní. Rei by rozhodně nevydržel být třeba půl roku pryč od Seny a to by musel, kdyby ve svém dřívějším povolání zůstal. Nebylo zbytí a stejně by toho nechal, i kdyby mu to nezakázali, měl to tak či tak v plánu. Netvrdil by, že mu to nechybí, ale nebylo to takové, aby si kdokoliv musel cokoliv vyčítat. Což se očividně děje. Rukiho pobavili a Tora se v první chvíli snaží držet vážný výraz, ale dlouho mu to nevydrží a rozesměje se taky. Jenže Senovi to vtipné nepřijde a Rei se svým smíchem brzo přestane. Rei na Senu vykolejeně zírá a než stihne cokoliv říct, je pryč. Ohlédne se na Rukiho a ten jim to začne vysvětlovat. Prostě mu to nedošlo. "Tak to přece vůbec není." Prohodí Rei posmutněle. Nechce si ani představovat, co by se mohlo dít, kdyby ho chránil někdo jiný, kdo by to třeba nebral vážně. Sám si vyčítá, že některé věci zkazil, ale teď už bylo pozdě přemýšlet nad tím, co při ochraně Seny mohl udělat lépe. Vrátí se mu pár vzpomínek na to, co se stalo v domě, když ho Kuroki držel v místnosti, ale hned to zase zaplaší daleko. Má teď jiný úkol a to je to, aby Senu přesvědčil, že si nemá vůbec co vyčítat. Zatím to téma nevytáhne ani jeden když se přesunou k polštářům. Tora nevěřícně hledí na ten, co mu vybrali a hned ho odmítavě vrátí zpátky.
"Nic takového, konkurenci neberu." Přidá další vtípek do prostoru a pak už ho zaměstnává výběr židle. Ru očividně vůbec nechápe, proč to celé dělá, za to Reitovi to dojde velmi rychle. Asi je to proto, že právě koukal na Senu a přemýšlel, co vymyslet s tou čokoládou. To pak podobné myšlenky naskakovaly velmi snadno. On by domů jel klidně hned. Tora se přiblíží k Rukimu na židli a sáhne po jeho stehnech, dokud ještě může a Rukimu to nedochází. Koutky mu cukají, a když vidí jeho výraz, který značí, že už ví, který bije, rozesměje se.
"Jsi hrozně roztomilý." Broukne za ním, když už mizí k dalšímu stánku. Tora Senův nápad vítá s radostí, i když netuší, že by s nimi mohli chtít něco probrat.
"Dobrý nápad, mám hlas jako vlk." Souhlasí s tím a už se snaží skrze dav nahlédnout na nějaké bistro.
"Tam to vypadá dobře." Kývne hlavou, vezme Rukiho kolem ramen a už s ním razí cestu tím směrem. Rei se Senou, kterého bere za ruku, se vydají v jejich stopách. Každý si vybere něco k jídlu. Tora chvíli přemýšlí nad něčím smaženým, ale to si brzo rozmyslí, když vidí pohled Rukiho, takže zůstane u salátu, už zase.
"Tohle mě zabije." Postěžuje i už zase trochu nevrle, protože z tohoto se rozhodně nenají a tak si k tomu přidá alespoň rybu. Rei si vybere variaci na nudle, a když už mají vybráno i Sena a Ruki vydají se k molu, kde by mohli mít klid. Od stánků k nim doléhá tlumený hluk, ale je to dost daleko, aby je to nerušilo. Složí si jídlo na molo a všichni se posadí. Jako poslední Tora, který jim vzal i něco k pití.
"Po tomhle bych si rozhodně dal ještě kafe." Dodá a tohle si asi vážně prosadí. Stačí, že odboural všechno ostatní, tak by si mohl dopřát odměnu.
"Tak co bude s tím překvapení?" Propálí to, co jim řekl Ru a očividně mu to nedochází. Navíc si myslí, že to bude jen nějaká drobnost a je zvědavý.
Sena, Ruki
"Roztomilý!" Mrmlá Ruki pro sebe a nejraději by po Torovi něco hodil, ale zrovna nedrží ani kelímek od pití. Hrozné. "Ty máš pořád hlad." Slyší za sebou se smíchem odpovídat Senu na Torova slova, než ho Tora dojde a jakmile ho vezme kolem ramen, přitiskne se k jeho boku a všechno je prominuto. U bistra si koupí nadýchané rýžové bochánky, plněné pastou z fazolí. Sena si vybere něco velmi podobného, jenom na sladký způsob a společně dojdou až na molo. V jednom rohu, hned u vodní hladiny, nikdo není. Sena si začne vyzouvat boty a ponoří nožky do chladivé vody. Bylo to velmi příjemné. Chvíli s nimi jen tak komíhá, než si na klín podá svoje jídlo a pak na ně Tora vypálí tu otázku s překvapením. Je hodně netrpělivý a Sena se znovu zasměje.
"Ru, mohl by prosím?" Řekne mu, aby zase nemusel vytahovat nohy z vody a Ruki se po kolenou přesune k Senově batohu. Je docela malý, ale A4 se do něj stejně pohodlně vejde. Otevře stahovací šněrování a opatrně vytáhne tenké desky, ve kterých jsou nějaké papíry. Desky jsou samozřejmě růžové a polepené roztomilými nálepkami s flitry. Ruki už si na to zvykl, ale vedle Senových věcí vypadal jako počítač v pouzdře s nápisem Fuck off hodně divně. Sena má všechno dobře připravené a tak trochu předběhl dobu, protože se kluků ještě neptal na souhlas. Kdyby odmítli, stálo by ho to hodně zbytečných peněz, ale nedal si to od Rukiho vymluvit. Ruki klukům desky pomalu podá, ať si je prohlédnout sami, zatímco Sena sedí na molu zády k nim, koupe si nohy a začne s vysvětlováním. Mluví se mu takhle tak nějak snáze.
"Víte… ještě hodně nás toho čeká. Nic není za námi definitivně. Moje i Rukiho rodiče k tomu všemu mají pořád dost, co říct a myslím, že jsou jenom ohleduplní, než se dáme zdravotně do kupy. Zároveň je ale vidět, že kdyby nás chtěli rozdělit, udělali by to už dávno." Řekne a Ruki přikývne.
"Všechno to ještě pořád otřásá bulvárem i zprávami a vyšetřování taky není u konce." Pokračuje Sena.
"Ale zároveň bych byl rád, kdybychom mohli začít vést normální životy. Rei-chan… slíbili jsme mému tátovi reklamní kampaň pro síť našich hotelů. Teď už ví, že jsme mu oba lhali a nese to velmi těžce. Myslím, že máma to na nás poznala hned a jemu jsi padl do oka, ale lež je velký problém. Říkal jsem si, že bychom to dotáhli do konce. Požádali o pomoc tvé přátele, ale také bychom se to skutečně naučili, aby viděl, že stojíme o to všechno napravit." Zatím mlčí o tom, že toho rodině dost dluží a tak hotely přece jen převezme. S jeho bývalou kariérou je stejně konec. Už to nikdy ze strachu dělat nebude. Skončili nejen kluci, ale vlastně i on sám.
"A pak, až to bude hotové, říkal jsem si, že by tě tohle mohlo bavit." Ani se neohlédne, ale Ruki poklepe prstem do návrhů a prospektů na garáže. Velmi luxusní garáže, které už jsou tak nějak koupené a na Reitu ta smlouva asi za chvíli vypadne.
"Je to všechno na tvoje jméno. Protože jsi mi zachránil život, Rei-chan." Hlesne Sena tiše. Na chvíli se odmlčí. Je si jistý, že Rei čučí do papírů, zatímco Torovi je jasné, že ta druhá věc Reitovi nepatří. Je tam smlouva na koupené prostory pro tetovací studio. A podobné návrhy, ze kterých je jasné, co přesně to má být.
"Promiň Tora-chan, nemám tolik peněz jako Sena a moji rodiče tě ještě ani pořádně neznají, je to všechno moje, ale můžeš mi pomáhat." Zazubí se Ruki a Sena vyprskne do dlaní. Zlatý Ruki… vždycky ví, jak to odlehčit.
"Neboj se, Tora-san..." Promluví zase Sena.
"Já jsem nezapomněl, že bez tebe bych tady taky nebyl, takže polovina toho studia doopravdy je tvoje a kdyby chtěl Ruki snad někdy odejít, nechá ti i zbytek. Přinutil jsem ho. Je příjemné krotit takové nezbedníky." Pronáší dál Sena. Je to skoro jako nějaká pitomá závěť, ale tak to není. Je to jejich budoucnost. Ruki samozřejmě kecal. Mezi všemi dokumenty jsou také přijaté přihlášky jich dvou k největším mistrům v oboru s daty, kdy mohou začít, které financuje zase on. Budou cestovat po celé zemi a nějakou dobu se se Senou a Reitou neuvidí, ale jinak to nešlo. Taky financoval počáteční vybavení. Ale seznamka s rodiči, ta vážně teprve proběhne. +To teprve bude peklo...+
Reita, Tora
Tora hodí po Senovi ublíženým pohledem a jeho oči říkají, co bych měl mít jiného, když se chodím pást a jím skoro jen zeleninu. Pro něj bylo jídlo a cigarety asi to největší peklo a hlavně dobu po operaci, kdy nemohl skoro nic. Teď už mu Ruki občas něco sytějšího povolí a je za to neskutečně rád. Taky ho tím jídlem dost často vydírá a za to by ho nejradši hodil přes rameno a udělal něco, co by se jim nakonec líbilo oběma. Ne, že by se to nestalo. "O jídle před ním radši moc nemluv nebo sní tebe." Pošeptá mu Reita kousek od mola tak, aby ho Tora neslyšel. Jistě by si pak vyslechl hodně. Rei se trochu zarazí uprostřed sousta, když dojde na to překvapení. Sám tomu věnoval pozornost, ale nechtěl být příliš zvědavý. Tora se podobných věcí nikdy nebál a je to vidět právě teď, kdy si o to překvapení rovnou řekne. Rei začíná mít pocit, že to bude něco velkého. Prostě něco tuší a zároveň se trochu bojí, že to bude něco, co Senovi nebude moct vrátit. Uvědomuje si, jaký je mezi nimi rozdíl. Zdá se, že jeho bratra ani v nejmenším nenapadne, že to nebude nějaký malý dárek. Musí se pousmát, když uvidí barvu desek a taky postřehne, jak Tora protáčí očima a on moc dobře ví proč. Nakonec si ty dva rozdělili úplně přesně. Jemu tyhle Senovy jedinečnosti vůbec nepřekáží, právě naopak, miluje na něm to, že se nebojí do podobných věcí jít, když se mu líbí. Oba dva zvednou oči, když Sena začne a ani Torovi se nechce jej přerušovat, což je až s podivem, že taky dokáže chvilku mlčet. Reita si trochu odechne, protože se mu moc nelíbilo, jak to začínal. Jasně, to by taky bylo překvapení, když rodiče některého z nich přišli s tím, že je od sebe chtějí oddělit. To se naštěstí naděje a proto se Reitovi dost uleví. Tora vypadá opět stejně zabedněně, očividně ho to ani na vteřinu nenapadlo. Rei na chvíli skloní oči, jelikož ho mrzí, jak dopadlo. Pořád má pocit, že mohl udělat něco navíc a měl tušit, že to Kuroki za vším stojí. Některých pochybností se nezbaví nikdy. Když k Senovi zvedne oči je v nich jasně napsané, jak moc ho to mrzí. Přikývne, když zmíní, co slíbili jeho tátovi a je pravda, že přemýšlí stejně, ani jeho nenapadlo, že by se na to chtěl vykašlat, ostatně času má teď celkem dost, aby se do toho pustili.
"Jsem rozhodně pro. Tvůj táta vlastně reagoval mnohem lépe, než bych čekal. Já bych na jeho místě sám sebe pěkně hnal." Přizná se mu k tomu, co se mu prohání hlavou.
"Ta reklama bude nejlepší, jakou kdy viděli." Pozvedne koutky a ve tváři je mu vidět odhodlání. Rei stáhne obočí k sobě, když to není všechno a podívá se na Rukiho, který má prospekty. Natáhne se po nich a chvíli je studuje. Jakmile mu dojde, co to je, musí si dlaní nutně promnout tvář, aby se ujistil, že se mu to nezdá.
"Sena-koi." Prohodí jako první zaskočeně.
"Já…" Jen těžko hledá slova. Přisune se k němu blíž, aby ho objal.
"Ani nevím, jak ti poděkovat. Ale ty víš, že tě budu vždycky chránit, ať se děje cokoliv, tohle jsi nemusel." Připadá si hrozně provinile. Samozřejmě udělá maximum, aby z jeho dárku vytáhl, co nejvíc.
"Arigato, Sena-koi." Zašeptá mu do vlasů, když se k němu přitiskne.
"Rei vydržovaná milenka." Prohodí pobaveně Tora, když nahlédne do papírů. Pak jeho pohled přitáhne Ruki a začne taky. Už mu dochází, že tohle nebude tak rozdílné. +Co nám to děláte?+ Obviní oba dva v duchu, protože on je hodně špatný typ na překvapení, prostě to neumí přijímat a je to znát na tom, jak se ošívá a drbe se prsty na temeni ve vlasech.
"Chceš mě zabít?" Zeptá se Rukiho rovnou, než sáhne po papírech a začte. Trvá mu to o chvilku déle, než Reitovi a pak se podívá na Rukiho.
"No moment, takže budu mít tebe jako šéfa? A to má být dárek?" Vtipkuje, ale v jeho očích je vidět, že tím jen maskuje své rozpoložení.
"Tak to ani náhodou, znám tě, budeš si to hrozně užívat." Hraně se na něj zamračí, ale pak jeho výraz povolí.
"Vy dva jste se úplně zbláznili." Dodá ještě, když se do toho vloží Sena a Rei už se pochechtává.
"Tak to ani náhodou buď si mě vezmeš Ru-chan a bude to naše nebo to nechci." Udělá to úplně po svém ostatně tak to bylo se vším. Věnuje mu úsměv, který říká, že to myslí smrtelně vážně.
"Tora-kun, ty jsi vážně vůl." Povzdechne si Rei a sáhne do kapsy své bundy, kde nosí už nějakou dobu jistou krabičku. Sám už se chtěl Seny zeptat, protože podle něj není důvod už dál čekat. Není to ještě za nimi, ale on si s každým dnem víc a víc uvědomuje, že potřebuje být vedle Seny do konce života. Bojí se o něj a miluje ho nade všechno. Jen Tora mu to zkazil.
"Tak promiň, máš být rychlejší. Než najdeš tu svou speciální chvilku, já už mám hotovo třikrát." Protočí nad svým bratrem oči a sáhne po Rukim, aby si ho přitáhl k sobě a pak na klín.
"Jsi šílenec, víš o tom a já doufám, že tak šílený, že si mě vezmeš. Svědky máme oba a prstýnky si můžeme vytetovat navzájem." Navrhne mu bez váhání.
"Tora romantik." Ozve se Rei.
"Tolik k barovým židličkám." Připomene mu ještě, co před chvíli zkoušel. Sám znovu zaboří tvář do vlasů.
"Vím, že jsem říkal, že s tebou chci chvíli randit, ale už to nevydržím." Prozradí mu.
"Miluju tě. Nikdy ti nedokážu ukázat, jak moc vděčný jsem za to, co pro mě děláš. Ještě o to víc vděčný jsem za to, že jsem tě měl možnost potkat a nosit na rukou, Poklade." Šeptá mu, protože kdyby to slyšel Tora, měl by na triku zase tisíc poznámek. No možné ne, když vidí, jak Rukiho mačká opodál. Zdá se, že tetovací studio je něco, co dává Torovi smysl a bude ho to dělat šťastným.
Sena, Ruki
Sena se musí pousmát. Ano, jeho táta opravdu reagoval lépe, než by mohli čekat. "Víš, taky mě to překvapilo. Myslím, že jsi mu sedl víc, než bylo z té schůzky poznat a taky než sedl on tobě." Řekne svou domněnku a na okamžik se ohlédne přes rameno, aby se podíval na Reitův výraz. Poznal, že některé věci měl Rei v ten den jinak.
"Já vám tak závidím..." Zahučí Ruki a Sena se znovu usměje a skloní hlavu. Ano, i on je rád, že ta první schůzka s rodiči už proběhla. Ruki měl dobré rodiče, ale jeho táta byl přísný. Na to, jak Ruki žil a že si vlastně dělal, co chce, až moc. Podle něj to Tora nebude mít snadné. Rukiho táta ho nevyžene, ale ani se s ním nebude chtít stýkat a bude to hodně na Torovi. Když se na něj Sena podívá, má z toho upřímný strach, ale tohle je bohužel na nich. Může zatlačit skrze mámu a Rukiho mámu, ale to je celé, co svede. Tohle Torovi ani jeden z nich neprozradili. Měl teď dost jiných starostí a kromě toho se ani před tím nijak zvlášť neptal. Možná proto, že on s Reitou si žili po svém už dlouho a rodiče neřešili. Ano, ta reklama bude nejlepší. Sena ví, jak na to a Rei se postará o techniku. On ví, že se na něj může spolehnout. Po delší chvíli ticha, kdy si pánové čtou, se konečně ozve Reitův hlas. Je velmi zaskočený. Vzápětí na to k němu Reita přejde a obejme ho a on si položí hlavu na jeho rameno. Maličko sázel na to, že se s ním Rei bude přít, že to nemůže přijmout a že si na všechno vydělá sám, ale nestalo se to a on je vlastně rád. Už asi pochopil, že to nemá cenu, že Senovo vnímání světa a hodnoty dárků je trochu jiné a že vždycky bude poněkud megalomanské a kromě toho… to bude živit je všechny. Je to Senova investice do budoucna. Kdyby byli manželé, stejně by bylo všechno jich obou. Jeho myšlenky utne Tora svou poznámkou o milence a Sena vyprskne. Vypadalo to tak. Měli to maličko obráceně.
"Na tvém místě bych mlčel." Řekne medově. Ruki po očku hledí na Toru a na to, jak se na všechno bude tvářit. Je z jeho reakce trochu nervózní. Může být jakákoliv. Ta Reitova byla vlastně podle očekávání, ale co když ho s tím Tora pošle do háje? Vidí jeho nervózní gesta a na oko to vypadá, že jediné, co Toru zajímá, je kdo bude šéf. Ale Ruki ví, že to tak není. Že si s tím vším jenom nedovede poradit a tak se to snaží otočit v legraci. Upřímně se usměje a pokrčí rameny.
"Někdo to být musí. Nemůžeš si dělat šéfa, nepřišel bys do práce." Utne tu debatu rázně. Tora byl ten typ, jehož podnikání na vlastní pěst by bylo značně nejisté a doslova chvíli nahoru a chvíli dolů. A pak ho šokuje tak moc, že kdyby seděl na Senově místě, přepadne obličejem rovnou do vody. Tohle tedy nečekal. Spadne mu brada a Sena se taky prudce otočí. V jeho očích sedí snad i něco jako závist.
"Jsem moc mladý na to, abych umřel." Vypadne z Rukiho nejdřív. To se má hrnout do chomoutu? On? A s ním? Z ničeho nic se široce usměje a prudce skočí Torovi kolem krku, až ho málem porazí. Ještě, že oba sedí. Ani by ho nenapadlo, že tím možná trochu něco propálil. Vlepí mu pořádnou pusu, nehledí na lidi ani děti kolem nich a pak se maličko ukázní, ale už z jeho klína nesleze. Vzápětí na to ho plácne dlaní naplocho do hlavy.
"Nemysli si, že mě máš tak snadno, pořád to můžu zrušit nebo se rozvést." Řekne místo svého ano, když tak rýpe do Reity a Sena trochu nervózně neví, kam s očima. Speciální chvilka? Takže taky něco chystá? Je těžké nepoposedat a nebýt nervózní. Ruki si zatím prohlíží prsteníček a uvažuje, jak by se mu líbil vytetovaný prsten. Líbil, ale šperky má taky rád. Asi bude potřebovat oba. A pak se vysloví i Rei a Ruki se začne potěšeně culit. Sena trochu pozvedne hlavu, jeho oči jsou plné šťastných jisker a po očku se po Reitovi podívá.
"Ale říkal jsi, že toho spolu musíme hodně prožít, abych se nerozhodoval impulsivně..." Připomene mu, i když celé jeho tělo doslova křičí odpověď.
"On snad dělá drahoty, ne?" Prohodí Ruki. Rei začne Senovi šeptat do ouška a Ruki už to neslyší. Zamračí se, protože se mu to nelíbí, ale dokonce ani on by nezkazil podobnou chvilku. Za to Sena se usmívá jako sluníčko, doslova září a honem přikývne.
"Ani já nechci čekat a…." Nedořekne větu, protože někdo nad nimi si odkašle. Je to strážník v uniformě.
"Promiňte, ale mohli byste… víte, ty důvěrnosti..." Slušně je vykáže z mola, protože děti zírají a oni se k sobě až moc mají. Sena zčervená jako jablíčko, přikývne a začne honem sbírat věci. Další aféru vážně nepotřebuje.
"Jistě." Řekne tiše a strážník se usměje a odchází.
Reita, Tora
Rei se spokojeně pousměje, když mu Sena potvrdí, že si s jeho tátou padli do oka. Tora by mu nejspíš řekl, že to není důležité, ale pro něj opravdu bylo, protože věděl, že Senovi na rodičích záleželo a rozhodně by byl rád, kdyby se mohli vídat společně. Senův táta byl sice přísný a některé věci moderní doby očividně příliš neschvaloval. Byl však zásadový a o svou rodinu se postaral. Svého syna miloval nadevšechno, i když nezapadal do klasických měřítek. Věří tomu, že časem se opravdu budou moci vídat bez předsudků. Ta reklama bude dobrý krok, tím si je jistý, aby vědě, že oni oba své slovo drží. "Jakmile to budete mít za sebou, řekneš si, že to tak hrozné nebylo." Mrkne na Rukiho Rei, aby ho malinko povzbudil, a podle výrazu Seny je mu celkem jasné, že to nepůjde tak…No hladce, jako u nich. Celou dobu taky přemýšlí, jak co nejlépe naložit se Senovým dárkem. Rozhodně je to zvláštní, když vám někdo věnuje něco takového a mohl by se s ním hádat a zároveň nechce. Sena byl dost paličatý na to, aby mu začal vyhrožovat, pokud to nepřijme. Proto se nebrání, je z toho vyloženě nadšený. Navíc chce věnovat všechno svou snahu do toho, aby jeho dárek patřičně zužitkoval a měli se z toho co nejlépe oba. Sena je na Torovu poznámku o milence rychlejší a tak se s chutí zasměje, protože Tora je rázem ticho a propaluje ho pohledem, který jasně říká, že to sice byla trefa do černého, ale nelíbí se mu to. Tora se podívá na Rukiho, když zmíní jeho možné příchody do práce a je vidět, že se nad tím na vteřinu zamyslel. Už to je úspěch.
"Na tom něco bude. Ale zas bych mohl úkolovat ostatní klidně i s postele. Byl bych tam samozřejmě s tebou." Obrátí to celé v jejich prospěch. Nemusel by do práce ani jeden.
"Umřeš, jestli mi to neodsouhlasíš. Už nevíš, co bys beze mě dělal." Zareaguje na Rukiho slova pohotově a vzápětí překvapeně pozvedne obočí, protože už ho má v náruči. +Já nevím, co bych bez tebe dělal.+ Přizná se sám sobě v hlavě. Samozřejmě ho hned obejme, ale stejně na poznámku dojde.
"Hm, Kdybych věděl, že se na mě tak pověsíš, nevím, jestli bych si to nerozmyslel." Rýpne si malinko, ale zpevní své sevření, aby mu nechtěl utíkat.
"Nedovolím ti to zrušit ani se rozvést. Jakmile tě to jen napadne, připomenu ti důvody, proč to nedělat." Pošeptá mu, aby bylo jasné, že to z jeho strany rozhodně vtip nebyl.
Rei chvíli ty dva pozoruje, než stočí pohled na Senu.
"Jo, to jsem říkal." Uchechtne se krátce.
"Nakonec jsme toho prožili dost, i když to nebylo to, co jsem měl na mysli. A já vím, že každý den s tebou je ten největší dárek. Když si mě vezmeš, bude to krásná čára za tím vším a já udělám všechno proto, abys toho nikdy nelitoval. Vezmu tě na ta nejlepší rande." Slíbí mu to, co mu říkal už předtím. Svatbou to přece celé začíná a nekončí. Tora se rozesměje, když Ru okomentuje Senovo váhání.
"Ještě, že ty se tak těšíš a žádné neděláš." Trefí se do něj a pak si ho přitáhne k sobě, aby mu nebylo tak moc líto, že ty dva neslyší. Když se ozve strážník, Torovi se na zátylku naježí všechny chlupy a už se začíná hrabat na nohy. Tohle jim nikdo zakazovat nebude, o to se postará. Sotva se dostane na nohy, už je na nich i Rei a hned mu dlaní zacpe pusu. Zná ho moc dobře a ví přesně, co by z něj vypadlo. Svaly se mu napnou, když se Tora snaží osvobodit a mumlá mu do dlaně. Další průšvih už vážně nepotřebují.
"Chtěl jen říct, že už jdeme." Snad zachrání celou situaci a rád by těm dvěma pomohl sbírat věci, ale první musí Toru dostat to bezpečné vzdálenosti, nebo toho strážníka smete jako tank. I Reitovi vadí ten přístup, ale dokáže to řešit s chladnou hlavou.
"Já vím, že by si zasloužil pěstí, ale pak máš nejspíš po svatbě. Rukiho rodiče, by vám to zakázali." Řekne mu tiše, aby mu dal důvod se přestat bránit. Když jsou dost daleko, Tora konečně trochu povolí, ale pořád vypadá hodně rozzlobeně.
"Co si o sobě vůbec myslí? Copak je to protizákonné? Není." Odpoví si rovnou, u toho propaluje strážníkova záda a pořád ještě uvažuje o tom, že ho doběhne.
"Jedeme pryč, někam, kde si můžeme dělat, co chceme." Navrhne jim všem a Rei přikývne.
"Po srazu s Kiko bychom se mohli stavit a dokoupit nějaké zásoby, pak si uděláme párty hm. Pozveme rodiče a tak." Doplní a po očku pozoruje Torovu reakci. Ten to v první vteřině ani nepostřehne. Pak mu to dojde a prudce se ohlédne na Reitu.
"Cože? Pitomější nápad nemáš? Já věděl, že ti to příliš nemyslí, ale tohle už je moc i na mě." Protočí nad tím očima.
"V tom případě se opiju ještě, než tam dojedeme." Slíbí jim všem, kdyby to někdo vzal vážně.
Sena, Ruki
Ruki Reitovo povzbuzení raději nijak nekomentuje. Nechce, aby to teď Tora zavětřil a začal se na to vyptávat a obvykle byl trochu pařez a jemné náznaky mu nedocházely. To se naštěstí stane i teď."Jaké ostatní? Ještě nic neumíš a žádné zaměstnance nemáš." Usadí Ruki Toru, ale vzápětí se rozesměje, když mu Tora tak sebejistě řekne, že už by bez něho nemohl žít. To má tedy pravdu. Trochu vášnivě mu zaplane v očích, když ho Tora takhle drží a u toho mu slibuje, že se oni dva nikdy nerozejdou. Byla to velká slova pro někoho tak prchlivého jako jsou oni dva, ale Ruki tomu doopravdy věřil a nikdy by si nepomyslel, že někoho takového pozná v tak mladém věku.
"Tak na to nikdy nezapomeň." Šeptne, než je vyruší ten strážník a on se musí vyhrabat z Torova klína a vstát. U toho trochu provinile klopí hlavu, ale Tora rozhodně ne. Ten vypadá, že se na policistu spíš utrhne a něco mu od plic poví, což je doprovázeno zděšeným pohledem Seny i Rukiho. V podstatě oba dva si myslí, že se nic nestalo. Policista jim to řekl velmi mile a odešel, aniž by čekal na odpověď a v Japonsku nebylo běžné ani u heterosexuálních párů, aby se k sobě na ulici takto důvěrně chovaly, ale Tora občas žil v úplně jiném vesmíru a když bylo něco jeho, měl nulovou toleranci. Ještě že tu v takové chvíle byl Rei. Oni snad nikdy nikam nepůjdou jinak, než ve čtyřech.
"Proč? Proč by si zasloužil pěstí?" Rozhodí Ruki nechápavě dlaněmi do strany a přísně se na oba podívá. Co se to s nimi stalo? Od kdy jsou takhle agresivní? Kdyby tušil, co se dělo na jistých schodech… Sena se podívá na Rukiho profil a pak raději vezme Reitu za rameno a odvádí ho davem pryč odtud.
"Vyzvedneme Kiko." Nechce se v tom rýpat. Možná jsou kluci prostě jen přehnaně ochranitelští po tom, co se stalo a nesnesou okolo nich dvou nic a nikoho. To bylo v pořádku, ale Ruki měl v tomhle mnohem horší empatii a někdy bylo lepší prostě ho nenechat dál mluvit. Protizákonné to nebylo, ale proti nepsaným japonským společenským pravidlům jistě ano a ta byla někdy mnohem horší, než zákon. Pokud chtěl Sena ještě kdy jakkoliv vystupovat na veřejnosti a nechce otce ještě víc zklamat, rozhodně nesmí mít záznam na policii. Jakmile Rei zmíní, že si později nakoupí a udělají párty, v Senovi to hrkne. Už to skoro vypadalo, že Rei zapomněl, ale nakonec si z Tory jenom dělá legraci a on s Rukim už se hihňají pod fousy.
"Lekl se pořádně." Řekne Sena.
"Úplně zbledl." Přisadí si Ruki, ale kdyby chudák věděl, co ho čeká, ani by mu to nemohl mít za zlé. Sena si zkontroluje hodinky.
"Je to akorát." Prohodí. Kiko na ně bude čekat na jednom z mnoha východů z tržiště, kde ji vyzvedne Senův řidič a ve velkém stylu ji, Rukiho a Senu odveze k Senovi domů. Kluci se musí vrátit pro motorky. Pak se všichni dají pořádně do gala a vyrazí na velmi drahou večeři, kterou zajišťoval Sena. Kiko nikdy nic podobného nezažila a podle něj si to zasloužila. Žila obyčejný život jako sta tisíce lidí v Japonsku, milovala svého bratra a pak se jí v jediný večer život otočil vzhůru nohama. Psychicky se položila stejně jako oni ostatní, ale něco je všechny táhlo k sobě. Kdyby Sena mohl chápat, jak velkou službu jim udělala, vnímal by to ještě v úplně jiném rozměru. Kiko té noci taky málem umřela a kdyby jí nebylo, byl by Rei a nejspíš i Tora ve vězení. Nic z toho se nestalo jenom díky ní a zejména kluci ji velmi ochraňovali a až přehnaně na ni nedali dopustit. Jako by se teď stala jejich sestrou, když o svého biologického bratra přišla. Podle Seny to tak osud zařídil schválně, protože si prostě zasloužila něco lepšího. Jakmile ji uvidí, všichni se k ní nadšeně rozeběhnou a objímají jí přímo na ulici, ať si kdo chce, co chce myslí. Limuzína je tu co nevidět.
"Máte nějak málo tašek." Prohodí Kiko nevinně a Sena se zarazí. Několik dlouhých okamžiků hledí přes rameno, že se vážně ještě vrátí a něco dokoupí, ale pak nasedne do auta a zamává klukům na krátkou rozloučenou. Původně měli jet na motorkách i s těmi nákupy, ale Kiko by byla v autě sama a navíc jí oba musí nadšeně vyštěbetat, jak byli požádání o ruku a jak je čeká nový začátek a nový život.
"Tak, Kiko-chan." Řekne z ničeho nic Ruki.
"Teď ještě sehnat ženicha tobě. Nebo nevěstu?" Prohodí za šokovaného pohledu Kiko. No… měli celý večer na to, aby někoho sehnali. A celý život na to, aby byli spolu.
Žádné komentáře:
Okomentovat