Aoi, Yumeto
Aoi v klidu dokouří cigaretu a pak se rozhodne vrátit. Míří ke stolku a vidí Showa s Kazukim v poměrně přátelském rozhovoru. Kazuki to očividně přežil. Dosedne zpět na svoje místo a uvažuje, jestli se má omluvit za svoje chování, ale nakonec se jenom Showovi dlouze podívá do očí. "Předpokládám, že už souhlasil." Řekne a na Kazukiho se nepodívá, ale cítí na sobě jeho oči. Aoi nemá žádný opodstatněný důvod tohle odmítat, takže by byl vážně pitomec, kdyby Kazukiho nutil do snášení šikany v korejské čtvrti.
"Ta dohoda by byla příjemná." Dodá, aniž by počkal na Kazukiho hlasité vyjádření a pohled zase sklopí. Doobjedná si ještě kávu, černou a bez cukru a chvíli nad ní přemýšlí. Kdyby slyšel, že Kazuki musí být v práci už ve čtyři nebo že se tento podnik řídí spíš evropskými pravidly, pár věcí by mu hned bylo jasnějších, ale to se dozví později od Kazukiho. Teď byl rád, že se jejich problémy tak nějak samy vyřešily.
"Tentokrát se postarám o to, aby už Kazuki-chan nemusel z osobních důvodů utíkat." Řekne Showovi, aby mu konečně oplatil jeho laskavost a mírně se mu ukloní. Kazuki se u něj do ničeho nezaplete, Aoi má byt, zázemí, nějaké peníze, bude jim dobře. A až bude plnoletý a připravený vylétnout z hnízda… Divně ho z toho píchne na hrudi už teď. Aoi podobný pocit nikdy nezažil a už vůbec ne u někoho, koho zná pár hodin, doslova. Obrátí do sebe šálek s kávou.
"Jestli jste domluveni a Kazuki opravdu rozhodnutý, nebudeme vás už déle zdržovat a zastavili bychom se pro smlouvu a detaily ohledně nástupu, až budete připraven." Řekne. Má na paměti, že jim Show říkal, že má ještě další jednání. Pořád se nemůže zbavit pocitu, že je to všechno divné, ale třeba budou mít oba dva v životě taky kousek toho nehorázného štěstí? A pak mu cosi periferně zavadí o pohled. Cosi šedovlasého… Aoi tam automaticky obrátí tvář a když uvidí Yumeta obočí mu jde vysoko k linii vlasů. Tak toho by tady čekal ze všeho nejméně. Je sám, jde k baru a vyřizuje si objednávku s sebou. +Není tohle trochu drahé místo na tvoje příjmy?+ Pomyslí si Aoi. Yumeto netuší, čí je tohle podnik, je to celé doopravdy náhoda, že je zrovna tady a teď, ale když se mu v kapse objeví víc peněz, rád si hraje na vyšší třídu a taky si zrovna do kapes cpe asi dvacet cukrů a několik mlíček, i když je všem jasné, že je jen stěží dostane do svého kelímku. Nikdo mu však nic špatného neřekne.
"Yume-chan!" Zavolá Aoi polohlasem a mávne. Otočí se většina lokálu a on se víc zarazí do sedačky, ale zároveň s tím se otočí i Yume, rozjasní se mu tvář, zamává, až se málem polije a s hlasitým projevem se hrne ke stolku, takže přitahuje mnohem víc pozornosti. A tu Aoi nemá rád. Teprve po cestě si Yumeto všimne taky Showa, pusa mu jde od sebe, zakopne a oběma rukama přistane na jejich stolku. Talířky a lžičky se hlasitě posunou, káva málem polije Showovy kalhoty a celý lokál zírá jako v zoo. Rádoby nóbl Yumeto si odkašle, zapluje na místo vedle Showa a předstírá, že se nikdy nic z toho nestalo.
"Co tady děláte?" Zeptá se zvědavě Kazukiho a Aoiho a pak se hříšně usměje na Showa.
"Dobrý den, jsem Yume." Podá mu ruku ve hře Nikdy jsem vás neviděl. Aoi se nesmí dozvědět kde a jak se poznali!!! O jeho práci neví! Jakmile mu Show oplatí stisk, sevře jeho zápěstí i druhou dlaní a obrátí jeho ruku tak, aby zblízka viděl na drahé hodinky.
"Jé, to je Cartier? Není to padělek?" Užasne a Aoi ho pod stolem kopne do holeně, až trochu zmodrá. Aoi se snaží o neviditelné napomenutí výrazem tváře. On by mu ty hodinky byl schopný ukrást!
Kazuki, Show
Kazuki vypadá hodně nervózně, když se Aoi vrátí. Hned, jakmile ho uvidí, už z něj nespustí oči a ani mu nedojde, že je Show pozoruje a dedukuje si svoje. Totiž on moc dobře vidí, jak se na Aoiho dívá a taky ví, že by se mu to mohlo hodit. Nic na to samozřejmě neřekne, jen vrátí oči zase ke Kazukimu. "Ještě jsem nesouhlasil." Brání se, ale z jeho výrazu je jasné, že by na to kývl hodně rád. Show nepatrně pozvedne obočí a pak se podívá znovu na Aoiho, který mu připomene dohodu.
"Samozřejmě, to je ten nejmenší problém." Kývne hlavou a pak sáhne po svém telefonu a najde vhodný termín, kdy by se mohli vidět.
"Možná pátek? Navečer, nějaké příjemné posezení, kde to vyřešíme?" Nabídne Aoimu možný termín.
"Kazuki by mohl nastoupit od pondělí, ať mu dám ještě pár dní odpočinku, než se na to vrhneme." Usměje se a o něco přívětivěji, než předtím. Je znát, že z toho má opravdovou radost. I když ne kvůli tomu, že práci přijal, ale že ho bude mít na očích. Samozřejmě nezačne se svým plánem hned. Dá mu pocit, že je všechno v klidu a nic mu nehrozí a pak se do toho pustí.
"To by bylo skvělé. Takové důvody samozřejmě pochopím, ale nevidím to rád. Přece jen do toho oba investujeme čas, a pokud s tím budu moci cokoliv udělat, stačí jen říct." Podívá se na Kazukiho a je jasné, že se snaží získat si jeho důvěru. Kazuki zahanbeně sklopí oči do desky stolu a sám sebe ujišťuje, že už se to nestane. Musí se začít pomalu usmívat, protože jeho život začíná nabírat opravdu zajímavý směr. Skoro se bojí uvěřit, že by měl tolik štěstí. Největší bylo to, že ho Aoi našel a může s ním trávit čas. Tohle by mohlo být další. Asi by ho mělo začít děsit, že je toho tolik najednou.
"Arigato." Poděkuje oběma a samozřejmě se chystá zvednut společně s Aoim.
"Osobně mám ještě chvíli čas. Tohle setkání bylo kratší, než jsem si myslel. Klidně tu ještě chvíli zůstaňte a buďte mými hosty." Nabídne jim možnost ještě chvíli posedět. Počítal původně s tím, že je bude muset přemlouvat mnohem déle, ale nakonec to šlo opravdu snadno.
"Pokud tedy opravdu musíte, vezmu si na vás kontakt a pošlu vám místo našeho setkání." Dodá ještě a pak i jemu do očí padne velmi známá postava. Nepřehlédl by ho nikdy. Koutky mu povyskočí nahoru a uvědomí si, že i uvnitř jeho hrudi se něco pohnulo. Kazuki se prudce ohlédne, když Aoi na Yumeto zavolá a sám se začne usmívat.
"Ahoj." Připojí se k pozdravu. Show zatím z Yumeta nespouští oči a v oči mu zasvítí potlačovaným smíchem, když málem převrátí stůl. Show to vyřeší jemným mávnutím, aby se postarali o spoušť na stole. Samozřejmě mu to tady patří, tak nemusí čekat ani minutu.
"Mám práci." Zahlásí hrdě Kazuki, aby bylo jasné, proč tu jsou a už se zase usmívá jako sluníčko. Sám pomáhá obsluze uklidit na stole a je vidět, že ho to baví. Showův pohled zůstává na jediné osobě. Vyčkává potichu, co se bude dít a když přijde představení, málem se rozesměje znovu. Tohle je nádherná komedie, ale proč ne, klidně ji bude hrát s ním. Nemusí hned vědět, že už se viděli, pořád ještě potřebuje zjistit, jaké vztahy mezi nimi jsou.
"Show. Velice mě těší." Přijme nabízenou ruku a pevně ji stiskne. Yume ho ale nepouští a zaujmou ho jeho hodinky. V očích mu zasvítí a bez váhání je sundá a podá mu je.
"Jen se klidně podívejte, pokud je to padělek, tak ais mé oblíbené klenotnictví zažaluju. Možná nakonec budu potřebovat poradce." Nechá mu klidně hodinky v rukách, jak kdyby vůbec netušil, čeho by byl schopný. Odloží ještě na stůl svůj telefon a k němu i dotykové pero, které má speciální zdobení. Dělá to samozřejmě schválně, třeba si ho Yume přivlastní a je zvědavý, jestli si toho někdo všimne.
"Co ty tady?" Zeptá se Yumeta Kazuki na tu samou otázku.
"Když už jsme tu tak pěkně sešli, co kdybych vás pozval ještě na kávu a zákusek?" Nabídne jim Show.
"Příjemné společnosti není nikdy dost."
Aoi, Yumeto
Zatímco Show má oči všude a vnímá detaily, o kterých Aoi nemá ani tušení, Aoi sám na sobě sice cítí Kazukiho pohled, ale spíš má pocit, že je to proto, že je teď Aoi něco jako jeho ochráncem. Show je sice označil za milence, ale to byl takový nemístný vtípek, který mu Aoi sice nezapomněl, ale nevěnuje mu žádnou pozornost. Aoi opatrně pokývá hlavou. Pátek večer by pro něj mohl být velkým problémem. To si jeho šéf vždycky vymyslel nejvíc práce, která je najednou potřeba před víkendem honem dodělat nebo si chtěl jít povyrazit a všichni museli jít s ním. Aoi byl černá ovce, takže to obvykle vypadalo tak, že celá kancelář odešla se šéfem a on dodělával práci za ostatní mnohdy taky do brzkých hodin po půlnoci. Při nejhorším by Kazukiho poslal samotného. Nebo by mohl poprosit Yumeta, aby mu udělal staršího bratra? Ne, to rozhodně ne, byl tak nezodpovědný, že by tu smlouvu vůbec neprošel nebo v ní polovinu zapomněl. Konečně se na Kazukiho podívá, když jim Show dá jako den nástupu až pondělí. Kazuki chtěl začít hned kvůli penězům, ale těch pár dní už to rozhodně vydrží. Pak se pousměje na Showova slova a mírně se mu ukloní. To samozřejmě chápe, ale někdy byly důvody takové, že do nich ani zaměstnavateli nic nebylo. To mu ale neřeknou, bylo by to velmi neuctivé. Zaměstnavatelé měli někdy dojem, že jejich byznys je jako rodina, ale jejich zaměstnanci to zase tak často nesdíleli, protože většino ušlo o loajalitu směrem nahoru a ani ne moc naopak. Dostanou nabídku, aby tady ještě chvíli zůstali, ale podle Aoiho už bylo těch laskavostí dost. Neoplýval žádnými vizitkami, takže z peněženky vytáhne prostě malou cedulku a z tašky propisku a telefonní číslo na sebe Showovi pěkně postaru napíše. Samozřejmě mu ho mohl poslat smskou, ale… někdy byl prostě starosvětský. A pak se přihodí to všechno okolo Yumeta, ten s nimi najednou sedí u stolu a Aoimu je jasné, že teď už rozhodně neodejdou. Jakmile se Kazuki pochlubí, že má novou práci, Yumeto okamžitě střelí pohledem plným otázek do Showových očí. "Vážně?" Protáhne pomalu a drží si nadšený výraz, ale dokonce i na jeho naivní hlavinku byla tahle náhoda až moc do očí bijící.
"Jak vás napadlo zajít zrovna sem?" Zeptá se a dál sjíždí Showa pohledem nahoru a dolů.
"Jeden by ti to skoro záviděl..." Dá si záležet na důraze na slovíčko Skoro a oblízne si jazykem horní ret. Co by si s kým povídal, Show se mu hrozně líbí a i když s Kazukim nebude zrovna na place, to bylo přece jedno? A taky chce Showa potrápit nějakou tou nejistotkou. Aoi mezitím s povytaženým obočím sleduje, jak se Kazuki snaží uklízet a místo, aby to Show ocenil, že se snaží už teď, vidí jenom Yumeta a asi začíná vrkat. Aoi protočí očima, ale chápal, že jeho bývalý chráněnec byl vážně kus a navíc vypadal dost nepřehlédnutelně. Co vypadal… on se tak choval. Jako právě celý čas. Yumeto si se Showem klidně potřese rukou jako by se doopravdy viděli poprvé v životě a pak si převezme drahé hodinky. Důkladně si je prohlédne.
"S nadšením musím konstatovat, že jsou pravé. Víte, jak to poznáte?" Začne jim vysvětlovat neviditelné detaily, o kterých málo kdo ví, ale to by nesměl být zlodějíček jako Yume. Jakmile si Show odloží na stůl ještě další věci, v Yumetovi to trhne a střelí k nim koutky očí. V tu chvíli by si snad musel uříznout obě ruce, jak moc ho svědí. Ten úžasný telefon už viděl, ale co to pero? K čemu je dobré? Nešlo o to, kolik stálo, ani o to, že by mu třeba bylo k ničemu, bylo prostě zajímavé. Aoi si toho samozřejmě všimne, ví po čem se má dívat i ví, že to Yumeta zaujme a začne mít vážné obavy, aby tady Kazuki neskončil ještě dřív, než vůbec začal. Maličko neklidně si poposedne a neví, jak by Yumeta varoval.
"Na zákusek? No já nevím..." Upravuje si Yumeto pas, ale je jasné, že po ničem jiném netouží a pak se konečně podívá na Kazukiho.
"Jen náhoda, šel jsem kolem." Řekne upřímně.
"I když… náhody prý neexistují..." Obrátí oči na Showa a dlouze se zadívá do těch jeho. Není to divné, že něco svedlo jejich kroky dohromady, když se teprve nedávno poznali? Aoi do toho nemůže vidět, takže to vnímá jako flirt a znovu protočí očima.
"Jeden by si připadal jako křoví..." Odfrkne si. S Yumetem to samozřejmě ani nehne.
Kazuki, Show
Show přijme Aoiho napsané číslo převezme a rovnou uloží do telefonu. I přes to si papírek uschová do kapsy, jen pro jistotu. Vždycky byl ve všem pečlivý a neponechával nic náhodě. Přece jen bylo lepší, aby ho měl jak v elektronické podobě tak i u sebe. Nikdy nevěděl, co se může stát. Jeho pozornost má teď hlavně Yume, ale stačí vnímat i ostatní. Jinak by ani nemohl dělat to, co dělá. Kazuki nadšeně přikývne, když Yu potřebuje ujistit. Show se mu do toho zase vloží a ani nic říct nestihne."Za to můžu nejspíš já." Pokusí se strhnout pozornost zase na sebe. Po očku si všimne Kazukiho, který při slovech o závisti jen těkne koutky na Aoiho, aby ho viděl, jak se tváří. Je jasné, že na tom co si myslí jeho doprovod záleží úplně nejvíc.
"Ano, to ano." Souhlasí s tím nakonec.
"Jídlo bylo skvělé." Stočí debatu na úplně jiný důvod. Ne, že by Show vypadal dobře, ale jeho momentální středobod vesmíru je vedle něj a ne naproti. Kazuki se zaujetím pozoruje Yumeta, jak si klidně převezme hodinky a ještě je protáčí mezi prsty, aby jim ukázal, jak poznat, že jsou pravé. On má vážně obavy, že by mohly za chvíli zmizet u Yumeta a to by se Showovi asi nelíbilo.
"Páni to jsem netušil." Jeho úžas je však upřímný. A trochu se naklání, aby si jednotlivé detaily víc prohlédl. I Show vypadá upřímně překvapená tím, co Yume všechno ví.
"Výborně. Musím uznat, že máš přehled, Yume-chan." Osloví ho bez váhání a moc dobře víc, jakým způsobem ho oslovil. Yume s ním snad i flirtuje a on není z těch, kdo by mu to nevrátil.
"Ještě chvíli a začnu vážně uvažovat, že bych nabídl práci i tobě." Vrací mu malé provokace a v očích se mu blýská. Je jasné, že se dobře baví. Položí své prsty na pero u telefonu a zlehka si s ním pohrává. Tváří se, že si vůbec nevšiml Yumetova zájmu o tuto drobnost. Taky nebylo levné, je dělané na zakázku, ale cenou nesahá hodinkám ani po kotníky. Odloží pero o kousek dál, blíž k Yumetovi, jako by ho ani ve snu nenapadlo, co se může stát. Kazuki je z toho jako na trní, protože tuší, co by se vzápětí mohlo stát, tohle prostě nedopadne dobře. Show sklouzne očima na Yumetovu ruku, která je na jeho pase.
"Myslím si, že by sis mohl dovolit sníst všechny zákusky, co mám tady a nic by se nestalo." Ujistí je v podstatě všechny, že je dobrý nápad a očima vyhledá obsluhu. Zdá se, že má na starosti jen jejich stůl, protože je tu během vteřiny. Show si objedná černou kávu a tvarohový zákusek s mátou a ovocem
"Občas nejsou náhody na škodu a očividně existují, jinak bychom tu nebyli." Prohodí a oplatí bez váhání Yumetovi jeho pohled.
"Dnes jich bylo opravdu hodně, ale musím říct, že mi to vůbec nevadí. Je to velmi okouzlující rozptýlení.ů Nestydí se před ostatními projevit svůj zájem a sjede Yumeta očima od hlavy, až co mu jen stůl dovolí. Kazuki si objedná taky, ale pro něj je to karamelové cappuccino a čokoládový dortík se šlehačkou. On i to sladké prostě nemůže odpustit. Podívá se na Aoiho a tiše se zasměje.
"Tak to jsme tu na to křoví dva, takže to zas takové křoví nebude." Konečně se trochu projeví a zase je tu jeho druhá stránka, která se toho nebojí.
"Ale já moc křoví být nechci." Dodá ještě a trochu se nakloní, aby do Aoiho mohl drcnout loktem. Věnuje mu svůj nejlepší úsměv a pak zase trochu zacouvá zpátky, aby to nebylo příliš. Takto na veřejnosti, by to asi nebylo nejlepší. Jen má prostě radost, že bude mít dobře placenou práci a to se pak těžko ovládá. Pak mu dojde, že pero je ještě pořád na svém místě, ale stejně si myslí, že dlouho nebude. Znovu ho dostanou obavy. Podívá se na Aoiho a trhnutí hlavu mu naznačí, aby s tím něco udělal, než tahle věc skončí nenávratně v Yumetových spárech. Asi tak jako jeho mince. To by mohlo Showa opravdu rozzlobit a to nejspíš nechce ani jeden. Zkusí se po peru nenápadně natáhnout a posunout ho dál, ale Show, jak kdyby to tušil a sáhne po něm, aby i s ním pohrál a pak ho zase přesune o kousek blíž Yumetovi. +To snad není pravda, děláš to schválně nebo co?+ Obviní Showa alespoň v duchu.
Aoi, Yumeto
"Naučím tě to." Prohodí ke Kazukimu, když se tolik zajímá o detaily hodinek a v tu chvíli se Aoi zatváří jako bouřkové mračno.
"Tak to ať tě ani nenapadne!" Varuje ho předem a málem se zvedne kousek z místa, jak se chce naklonit přes stůl, aby Yumeto pochopil, že tohle není žert. Vypadá to asi podivně, protože Show přece netuší, jaké je Yumeto kvítko a jak krade, ale to se nedá nic dělat. Yumeto se potěšeně zasměje, když i Show ocení jeho talent, ale pak udělá jakési ohohó a zavrtí hlavou.
"To ne, dnešní hlavní hvězdou je Kazu-chan a měli bychom ho nechat zářit. Kromě toho by nám to neklepalalo." Otočí úsměv k Showovi. Myslí tím v práci.
"A jako poslední bod – já práci mám." Připomene mu, kde dělá a jak se u toho nakrucuje před cizími lidmi ve spodním prádle, zatímco ti si tajně honí pod stolem. Jestli se Showovi doopravdy tak moc líbí, tak mu jenom z tohohle žárlivostí bouchne hlava. Aoi je zatím jenom poslouchá, ale je to od Yumeta hezké, že nechce Kazukimu brát jeho místo na výslunní a do ničeho se neplete, i když by se tady asi měl lépe, než na tom místě, o kterém si myslí, že pracuje. Ať byl jakýkoliv, vždycky měl srdce na správném místě. Všichni si objednají, i když Aoi jenom kávu a Yumeto nakonec všechno zase postaví na hlavu, když si místo dortu, o kterém ještě před chvílí říkal, že ho chce, objedná club sandwich s vejci a majonézou. Pořád se culí jako měsíček, když mu Show složí nový kompliment ohledně okouzlující náhody a tím, že musí jídlo držet oběma rukama, zaměstná na chvíli svoje ruce. Jenže je to po čertech dobré a on má brzy prázdný talíř a jakmile si ruce otře do vlhčeného ubrousku, už má prsty zase jako na trní. Málem se poprská, když Kazuki odpoví Aoimu s tím křovím a takovým způsobem, že by mu rovnou mohl říct Líbíš se mi, pojď se mnou do postele. Střelí pohledem po Aoim, co on na to a Aoi se s mírně pootevřenou pusou podívá vedle sebe. Cože??? To myslel tak, jak to říkal? Ne, to určitě ne… Vrhne varovným pohledem po Yumetovi, aby to nerozváděl, ale Kazuki si dosadí, že křoví být nechce a Aoi se na něj znovu podívá. Kazuki nasadí svůj nejlepší úsměv, u kterého jeden neví, jestli si z něj střílí nebo ne, ale pak dojde na to všechno okolo pera a jakmile se ho zmocní Show jenom proto, aby ho posunul blíž Yumetovi, už se na pero soustředí úplně všichni. Kdyby si Aoi myslel, že Show snad Yumeta zná, i on by řekl, že to dělá schválně, ale takto? Yumeto po peru bezostyšně hrábne a protočí ho mezi prsty sám.
"Pěkné… je k tomu nějaký zbytek? Doplňky, taštička?" Vyptává se, zatímco si ho zblízka prohlíží.
"Proč? Hodláš si to odnést všechno?" Pronese Aoi na přímo a z Yumetovy pusy se stane dotčená podkovička. Udělá cosi jako tssss a vrátí pero před Showa. Tímto je možné odcizení nadobro zmařeno a Aoi se spokojeně zavrtí na své židli. Jedna nula pro něj.
"Už budeme muset jít." Řekne Yumetovi a Showovi a Yume najednou vyskočí na nohy taky.
"Já taky. Mám schůzku." Řekne, protože chce Showa dál napínat. Rozhodně mu neřekne kde a jakou!
Žádné komentáře:
Okomentovat