(loď)
Aoi
Sledovat Uruhu, jak zírá na tu luxusní zaoceánskou loď, bylo sympaticky zábavné. Nejspíš na ni zíral úplně stejně, když ji viděl poprvé. Vypadá spíš jako obří plovoucí mrakodrap a Aoi dodneška nechápe, jak je možné, že se nepotopí. Bylo to něco úžasného. Když je stevard vede do kajuty, překvapí ho, že jdou někudy jinudy, než byl zvyklý. Zůstalo jim tady hodně věcí, i když nevěděli, jestli se vůbec vrátí. Takeshimu se ale nějak podařilo usmlouvat nový apartmán se dvěma ložnicemi a koupelnami a společnými obytnými prostorami. Aoi nechápe, jak je možné, že se to podařilo, protože loď byla beznadějně obsazená a k jejich původním privátním prostorám patřil i bazén, bar a další příslušenství, ale Takeshi je ujistí, že tady to budou mít také. Podle Aoiho prostě někoho vyhodil. Slušně, samozřejmě a nejspíš za hodně vysokou úplatu, ale prostě jim zrušil dovolenou. Nemá smysl nad tím pátrat, jejich cesta pokračuje a mají plout přes Panamský kanál směrem do Evropy. S cestou okolo Jižní Ameriky loď bohužel nepočítala. Byla to obrovská zajížďka na už tak dlouhé cestě. Aoimu je jenom líto, že vlastně nepočítá ani s druhou stranou pobřeží Severní Ameriky. New York byl opravdu hodně nahoře, ale stejně. Teď budou několik dní pouze na lodi, pak je čeká Barcelona a Marseille a odtud rovnou do Messiny a Dubaje. Pak už jenom Phuket, Singapour a domů. Aoi si povzdechne, protože je to všehovšudy šest zastávek a zdá se, jako by jejich pouť skončila, ale tak to není. "Tolik toho chybí… Jižní Amerika, Afrika…" Mumlá si pro sebe. +Antarktida...+ Ne, tam vlastně vůbec jet nechce, ale chybí, to ano! Mezi tím vším je ještě několik maličkých zastávek, ale to je jen na pár hodin, obhlédnout přístav a šup zpátky. Během svých úvah a lítostivého šeptání sám sobě si ani nevšiml, že už jsou před pokojem a stevard je pouští dovnitř. Předává Takeshimu karty, loučí se a odchází. Aoi zapluje dovnitř a užasle se rozhlédne. Je to stejně krásné místo jako to předešlé. Trhne sebou a málem si rovnou kecne na zadek, když na ně někdo promluví. Je to Yuki, i on jim zůstal a Aoi si moc dobře pamatuje, co společně s Takeshim prováděli naposled. Tedy… vlastně si nepamatuje vůbec nic a to je právě to!!! Cítí, jak se mu hrne červeň do tváří, plaše se usměje a zamumlá pozdrav. Yuki mu oplatí úsměv a mrknutí, ale pak už si prohlíží nově příchozího. Aoi na to zaskočeně hledí a kdo ví proč ho píchne žárlivost uprostřed hrudníku. Uruha je jejich! Tedy pod jejich ochranou!! Když na to přijde, vlastně si ani neuvědomil, že mu Takeshi nijak nevytkl jeho poranění. Ráno toho bylo tolik, hotový shon kvůli přesunu sem a nestihli si o tom ani popovídat. Dokonce ani v autě ne. Uruha ale vypadal dobře, měl barvu v obličeji a dokonce s nimi u snídaně zvládl sedět u stolu. Zatímco Aoi do sebe házel toasty a vajíčka, on popíjel smoothie a… prostě něco polykal! Oba s Takeshim kouřili jako tovární komíny, ale Uruha ani moc ne a Aoimu se to na něm vlastně líbilo. Sáhne do brašny, kterou má přes rameno a vytáhne svůj zápisník a tužku. Trvá to jen pár vteřin, než se mu to přepne v hlavě a začne zase pracovat.
"Cesta do Evropy potrvá čtyři dny. Loď má jako obvykle nabitý program od speciálních večírků, po divadelní představení, tématické večeře a různé párty. Tady je seznam, kde si vybrat." Hodí po nich prospekt, který ukořistil při nastupování.
"Potom budeme v Barceloně, ale jenom na jednu noc. Ve Francii dvě noci. Cože? Jenom dvě?" Vrhne po nich vyděšeným pohledem. Je to Japonci milované a romanticky vyhlášené místo.
"To nevadí. Zkusím do toho narvat úplně všechno a do Paříže pojedeme jindy." Loví telefon a tablet. Má neodkladné nutkání naplánovat výlety hned teď.
Takeshi, Uruha, Yuki
Uru byl trochu ztracený ve vlastních myšlenkách, když mířili k lodi. Už se smířil s tím, že jim zůstane tak trochu viset na krku, ale bylo mu jasné, že Takeshi by nic jiného nedovolil. Bohužel došlo i na vysvětlení toho, co se mu stalo, a v očích staršího muže viděl odhodlání, že se to stalo naposledy. Byl mu vděčný a zároveň se cítil provinile. Oba dva se o něj starali, i když Aoi to měl i s poznámkami a stejně to Uruhovi nevadilo, právě naopak. Cítil, že podobný přístup je pro něj daleko lepší, aby si uvědomil, co je špatně. "Páni." Vydechne obdivně, když se podívá na velkou loď. Hledí na ni skoro zasněně, než sebou malinko trhne, protože se mu na rameni objeví Takeshiho ruka.
"Je to nádhera hm." Souhlasí s ním a pak se společně nalodí. Takeshi neříká nic, ale pravdou je, že sehnat druhý pokoj byl opravdu problém. Jeho tvář tomu ani trochu nenasvědčuje, protože není nic, co by pro ty dva neudělal, ale pravdou je, že ho to stálo opravdu hodně telefonů a taky dost peněz. Uruha jde pomalu za nimi a poslouchá Aoiho mumlání, které mu žene koutky nahoru. S Takeshim bylo jednoduché si zvyknout na podobné věci, navíc vám dával pocit, že je to prostě úplně normální a že se nemusíte stydět cokoliv chtít a Aoi už to zdá se taky pochopil, i když to zatím nahlas neřekl. Uru ale není jediný, kdo to slyší. Takeshi se na Aoiho ohlédne a mírně pousměje.
"Aoi-chan, není to poslední cesta, kterou společně podnikáme, nech si něco i na příště." Zatváří se nadmíru pobaveně a tak trochu doufá, že ho přivede do rozpaků. Uru za nimi se pochechtává, ale zatím nic neřekne, jen se neustále rozhlíží kolem a snaží se postřehnout každý nádherný detail lodi. Je to neskutečné a on si prostě připadá ve snu. Ještě před pár týdny to byla spíš noční můra, ale to se teď hezky obrací. Jakmile přijdou do jejich pokojů, pozdraví se s Yukim, který tu na ně čeká. Uruha si neznámého zvědavě prohlédne a automaticky popotahuje dlouhé rukávy, aby nebylo vidět, že se mu cokoliv stalo. Když se však pozornost přesune na něj, na chvíli se podívá do země a pak znovu na Yukiho, který se na něj usměje. Je moc hezký, to se musí nechat. Oplatí mu trochu váhavě úsměv a radši se zase rychle podívá jinam.
"Uru-chan, tohle je Yuki. Je to naše celo výletová společnost a taky vynikající barman. Věřím, že si jeho koktejly zamiluješ." Ujme se Takeshi představování.
"Tohle je Uruha. Můj dlouholetý velmi blízký přítel." Představí i jeho a sleduje jak se Yuki pohne, aby Uruhovi podal ruku. Yuki se zarazí, protože si všimne obvazu a v jeho očích se objeví starost.
"Jste v pořádku?" Zeptá se starostí v hlase a Uru trochu zčervená.
"A-ano, jen malá nehoda. Klidně si můžeme tykat." Nabídne mu rovnou a pokusí se pousmát. Naštěstí to jde celkem samo a vykouzlí celkem hezký výraz, i když pořád trochu nejistý. Když Yuki jeho ruku nepouští delší dobu, Uruha se trochu vykolejeně podívá na Aoiho, jak kdyby mu mohl pomoct. Ani neví, proč to udělal, ale automaticky u něj hledá záchranu.
"Připravil jsem vám drinky na uvítanou." Poukáže Yuki na bar opodál a konečně Uruhu pustí. Když se vydá k baru, aby to všechno připravil, ještě se po něm ohlédne.
"Já…se omlouvám, ale první bych si něco málo vybalil. Jsem z toho pak nervózní." Ozve se Uru a z jeho výrazu je jasné, že malinko utíká. Zvykne si na další osobu, ale nebude to hned.
"Bude mi to chvilku trvat." Poukáže na ruku. Aoi ho částečně zadrží tím, že začne plánovat další místa a je k nezastavení. Uru se tomu musí smát a Takeshi od baru má taky koutky nahoru. Uru si od něj převezme prospekt a Takeshi už je taky u nich. Obočí jde nahoru oběma.
"Zdá se, že Aoi nás hodlá zničit novými zážitky." Prohodí Uru pobaveně a pak se podívá na Takeshiho.
"Dá se nějak zastavit?!" Zeptá se ho se smíchem a dotazovaný jen zavrtí hlavou.
"Nedá, je díky němu jsme toho tolik stihli. Znáš mě, já bych zůstal na jednom místě, dokud bych ho neznal nazpaměť." Takeshi se vrátí k baru, odkud oba dva pozoruje. Uru udělá krok k Aoimu a položí mu zdravou ruku na předloktí.
"Nemusíš to všechno stihnout během hodiny. Stačí přece naplánovat další zastávku." Zkouší ho trochu uklidnit, aby si malinko odpočinul.
"Můžu ti pak pomoct, když ty teď pomůžeš mně." Dodá ještě a v očích se mu objeví provokace, o které ani neví a pak ho pustí. Takeshi se zatím pohodlně opírá o bar a sleduje ty dva.
"To…je…" Ozve se Yukiho šepot a Takeshi se na něj ohlédne.
"Vlastně úplně v pořádku, Yuki-chan." Odpoví mu stůněš tiše, aby ho ti dva nemohli slyšet a sáhne po drinku.
"Na Francii se opravdu těším. Jeden můj starý známy tam napůl žije a fotky odtud jsou opravdu nádherné." Další místo, které mu připomíná člověka, se kterým pár společných chvil strávil. Měl rád nová místa, ale mnohem víc ho fascinovaly lidské povahy a osudy. Pokud se spojili s místem, vyvstávaly mu díky tomu vzpomínky. Ten pocit měl Takeshi opravdu rád.
Aoi
Jakmile ho Takeshi napomene, že tohle není jejich poslední cesta, Aoi pootevře pusu a ohlédne se po něm. "To možná není, ale neříká se náhodou, že máš žít tak, jako by tě žádný jiný den už nečekal?" Řekne mu s úsměvem, čímž vyřeší všechny případné protesty, ale nic hlubšího tím nemyslí. V duchu už se probírá společně strávenými budoucími léty a vším, co by společně mohli dělat, maluje si růžovou budoucnost, aniž by si kdy pomyslel, že je něčeho takového vůbec schopný a spokojeně se při tom usmívá. Jakmile dojde na představování s jejich barmanem, natahuje Aoi uši, aby mu náhodou něco neuniklo a když dojde i na zranění a vyptávání se, co se stalo, Aoi se ohlédne a sleduje je přímo. Uruha je z toho očividně v rozpacích a honem neví, co říct, ale není to Takeshi, na koho se podívá, aby u něj našel oporu a on za něj něco řekl. Je to on sám. Tak moc ho to vyvede z míry, že se sám zakoktá a vůbec nedovede vymyslet, jak se sestavuje slovo. Yuki ty rozpaky přeruší oznámením, že pro ně má namíchané drinky a Aoi se konečně usměje. Vstane ze svého místa, protože by si ho s radostí dal, zatímco Uruha začne okamžitě couvat. +Tam žádné kalorie nejsou.+ Pomyslí si Aoi mrzutě, i když to ani omylem nebyla pravda. Bylo to ovoce a alkohol, tedy spousty a spousty cukru. Sám dojde k Yukimu, vezme si od něj s díky skvělý drink a zase si sedne nad práci, zatímco se k němu Uru i Take přidají. Musí protočit očima, když Uruha jeho úsilí označí za úmyslné ničení jejich osob, ale když se pak Takeshiho zeptá, jestli se dá nějak zastavit, na několik vteřin dostane opravdový strach, že Takeshi vypálí nějakou libovku – třeba Jedině v posteli nebo něco takového. Bylo pravdou, že tam Aoi docela krotl a stával se z něj někdo trochu jiný a taky po tom býval hodně unavený, což bylo skoro divné, když uvážíte, kolik je jemu a kolik jeho milenci… No, raději nad tím ani nebude přemýšlet nebo o sobě začne ještě pochybovat. Takeshi naštěstí nic takového neřekne, takže Aoi by měl skoro strach, jestli není nemocný, ale doopravdy si oddechne a konečně se napije. Teď je to bezpečné a snad se kvůli něčí hlášce nezakucká a neutopí. Zvedne hlavu k Uruhovi, když se ho dotkne a řekne mu, že to dneska nemusí strhnout. Jak jen by mu vysvětlil, že je už takový, že když se do něčeho opře, tak to musí dotáhnout do konce? Kromě toho pak míval problém věci dokončit, takže je raději neodkládal.
"Myslel jsem si, že se těšíte." Řekne a je z nich snad i smutný. Podívá se do počítače a uvažuje nad Uruhovou nabídkou pomoci, ale moment… co to bylo za pohled??? Vůbec ho nepochopil! Otevře pusu a ohlédne se po něm, ale Uruha už se zase tváří normálně. Nejspíš má jenom nějaký stihomam a Uru tím nemyslel nic, kromě vlastních kufrů, což je vzhledem k jeho zranění pochopitelné. Navíc Takeshi měl věk, tak asi nechce obtěžovat jeho. To on by ho klidně obtěžoval… +Od kdy jsi nemravnější, než on?+ Napomene sám sebe v duchu. Aoi nemá ani ponětí, že takový Yuki je mnohem bystřejší, než on sám a už to s Takeshim rozebírají.
"Ty máš vůbec všude podezřelé známé." Řekne a vrhne zlomyslným pohledem po Uruhovi, aby mu vrátil všechny nevyřčené provokace, ale pak konečně odloží laptop a vstane. Sklenku pořád třímá v ruce. Ležérně přejde k baru, volnou rukou si mezi rty vloží cigaretu a pak se nakloní blíž k Yukimu, aby si nechal připálit. Úmyslně teď Takeshiho škádlí a vlastně i Uruhu, jenom o tom zatím ještě neví.
"Tak co budeme dělat dneska a obecně na lodi, když jste oba tak chytří?" Rýpne si do nich a rovnou si objedná další koktejl. Sluníčko pálí, je žízeň a on bude za chvíli pod barem. Zase. V Yukiho přítomnosti by si měl dávat větší pozor.
Takeshi, Uruha, Yuki
Uru se trochu skepticky podívá na drink a snaží se nemyslet na to, jak se Aoi zakoktal, když se na něj ohlédl. Vůbec netuší, co to mělo znamenat, ale je pravda, že mu moc nepomohl. Drinky sice vypadají nádherně, pro oko určitě, ale jeho žaludek a hlava se na ně moc netváří. Nejradši by se jim vážně vyhnul, už tak toho dneska spořádal dost. Z druhé strany nechce ani v nejmenším Yukiho urazit, když se na něj tak hezky smál a vůbec to nevypadalo, že by mu jeho pohublé tváře a jen malinko viditelné kruhy pod očima vadily. Jistě, snažil se je zakrýt, ale nikdy to nešlo stoprocentně. Měl by se jít upravit a to hned!
Takeshi ho skenuje pohledem a on pod jeho očima udělá několik kroků k nim, vezme si drink a krátce se napije. Je to dobré, rozhodně sladké a…To pít přece nemůže. Využije toho, že Aoi vypadá najednou nějak smutně, protože neprojevili podstatné nadšení.
"To těšíme, ještě jsem pořádně nic neviděl." Usměje se na něj upřímně a přitáhne si jeho podklady pod nos, aby na ně dobře viděl, a už jimi listuje. Drink zůstane bez povšimnutí dál ležet a je jasné, že tohle prostě nedopije. Je mu to vlastně líto, vzhledem k Yukimu, ale nemůže si pomoct. Takeshi to zpozoruje a trochu podezřívavě přivře oči. Nacpou do něj něco na svačinu, ať se bude bránit nebo ne. Yuki je Uruhovým chováním dost vyvedený z míry, ale nic neřekne. Zpátky do reality barmana vrátí až Aoi, který si nechá připálit. Takeshimu se zablýskne v očích a mírně pozvedne obočí, jakoby se ho ptal, jestli mu to dělá schválně. Má nutkání se s Aoim podívat do ložnice a trochu mu připomenout, co by mohlo být. Z druhé strany pohled na ně dva je…Vážně jim to sluší, ostatně už viděl, jak moc a rozhodně by si to představení rád zopakoval.
"Hm, zdá se, že některé věci se ti líbily až moc." Okomentuje to vzápětí.
"Nakonec bys nejradši pomáhal našemu milému barmanovi hm?" Dostává se zpátky do formy a rozhodně mu není nic svaté. Uruha je ale slyší taky. Zarazí se uprostřed listování a na chvíli opravdu ztuhne. Kočičí oči se krátce podívají přes rameno zrovna ve chvíli, kdy Yuki na Aoiho zálibně kouká a on se tomu nebrání. Takeshi vypadá, že mu to ani v nejmenším nevadí, za to Uruhovi to opravdu začíná vadit a to by nemělo. +Na co žárlíš? Nic spolu nemáte a tak nikdy mít nebudete. Podívej se na sebe.+ Vynadá si v duchu a hrdlo se mu s těmi myšlenkami trochu stáhne. Ne, teď už by do sebe nenacpal vůbec nic. Tiše zamumlá omluvu, že jde do svého pokoje a taky něco o kufrech a vykročí pryč. Takeshi to zpozoruje a trochu na Uruhova záda přivře oči.
"Zdá se, že tvoje provokace měla trochu jiný efekt, Aoi-chan." Nebojí se o tom mluvit. Uruhu bude opravdu dost snadné dostat do špatného rozpoložení. I Yuki trochu zostražití a pak se podívá na Takeshiho.
"Mohl bych mu jít pomoct, stihnu se vrátit na další drink." Zamumlá provinile, jak kdyby měl potřebu něco odčinit.
"To přece nemusíš, nemáš to ve smlouvě." Ujistí ho Také s pozvednutým koutkem, že věci navíc od něj neočekává.
"Mě to nevadí, vypadal, že by potřeboval pomoct a trochu rozveselit." Uculí se jako první, než zčervená. To znělo úplně jinak, než měl v plánu.
"Opravdu?" Takeshiho obočí jde nahoru a ve tváři se mu objeví pobavení. To bylo rychlé.
Aoi
Aoi vyfoukne spokojený obláček kouře, jakmile mu Yuki připálí a ohlédne se nejprve po Uruhovi, který si konečně prohlíží naplánovanou trasu a pak po Takeshim. Málem vyprskne smíchy, když vidí to jeho obočí i otazníky v očích, ale dál se povzneseně usmívá a najednou je hrozně na koni. Takeshi se konečně rozhodne pořádně promluvit a samozřejmě mu to okamžitě naplno vrátí. Aoimu trochu spadnou ramena, nafoukne tváře a zrudne. On si pořád vůbec nic nepamatuje a jediné, co ho uklidňuje je fakt, že Yuki to má nejspíš stejně. Takeshi ho stejně jenom tak špičkuje a nic nebylo, ale jeden prostě nevěděl a ten fakt ho bude popichovat ještě hodně dlouho. Rozhodně tak dlouho, dokud s nimi Yuki bude. "Jistě." Řekne nakonec, když se rozhodne přejít do protiútoku.
"Já mu klidně pomůžu." Obejde barový pult a postaví se Yukimu po bok. Vyhrkne si dlouhé rukávy nad lokty, nechá cigaretu v koutku a sáhne pro shaker a led. Yuki už mu něco málo ukazoval a teď je čas zjistit, jestli si z toho něco pamatuje. Kromě toho kluci za barem jsou vždycky sexy a když do něj ještě žďuchne bokem a mrkne na něj, to by bylo, aby to s Takeshim konečně nepohnulo. Jenže by ho ani ve snu nenapadlo, že místo toho se po něm dotčeně ohlédne zrovna Uruha a vzápětí doopravdy zmizí v jejich kajutě. Aoi zůstane chvíli zaraženě hledět do místa, kudy odešel a pak přesune zrak k Takeshimu.
"Cože? Co tím chceš říct?" Rozhodí rukama s shakerem. Když se Yuki nabídne, že by za Uruhou zašel, podívá se stejně udiveně i na něj, ale teď se naplno projevuje jeho zabržděná povaha. Takeshi se to Yukimu snaží vymluvit a Aoi nechápe proč vlastně. Rozveselit? Takeshi už se culí a Aoi je pořád docela dobře mimo, ale nakonec pokrčí rameny.
"Jen ho nech jít, když chce." Vystrčí Yukiho z poza baru. Konec konců Yuki byl sexy kus a Uru byl vážně dost opuštěný, třeba si budou mít o čem povídat a když už jsou u toho… Párkrát si potáhne, znovu vrátí cigáro do koutku a pokračuje v míchání.
"Nejsem si jistý, co z toho vyleze, pane. Říkejte tomu Aoiho probuzení." Řekne a lije nekřesťanské množství alkoholu do shakeru. Tím probuzením myslel všechno možné, především to, jaká je teď růžovoučká jejich láska, ale vzhledem k tomu, co všechno se tady dělo, co Aoi vůbec nepostřehl, se Takeshi nejspíš udusí smíchy, jak moc se Aoi trefil.
"Co kdybychom si zahráli minigolf?" Navrhne mu z ničeho nic, zatímco dodělává svoje speciální koktejly. Jestli tohle vypije, tak nejspíš stejně vůbec nic netrefí.
"Asi ti to uniklo, ale mají tady místo na jedné z horních palub, kde je vysutý trávníček. Máš pocit, jako bys hrál přímo na oceánu a taky máš dokonalý výhled ze zádi lodi. Ještě, že mě máš, protože kdybych vás neotravoval sovu neustálou přípravou, o tohle bychom přišli." Tak trochu vybírá něco volnějšího. Mají za sebou docela stresující zážitky a kdyby chtěl jít Uruha s nimi, nemusel by zvládnout kdo ví co.
"A večer bychom mohli jít na balet." Dodá, vezme oba koktejly i s paraplíčky a obejde bar, aby mu mohl jeden podat. Zároveň tím dává najevo, že i když je mladý, dovedl by si užít i o něco sofistikovanější zábavu, než většina jeho vrstevníků. Nikdy na ničem podobném nebyl, už jenom proto, že prostě nebylo s kým jít a taky se to hrávalo v divadle a bylo to drahé, museli jste mít vhodné oblečení a tak dále… Chtěl by si zkusit jeden večer v trochu snobském duchu a zároveň prostě v klidu. A až se společně vrátí do kajuty… Málem se rozkašle, protože se napil docela hodně a alkohol ho okamžitě začne pálit v krku.
"No kruci!"
Žádné komentáře:
Okomentovat