Hromadné - Tentokrát mě nedostaneš. - část 1.

(bojiště)

Boogie, Mana, Hide, Taiji, Aoi, Kai, Kaoru

Boogie na okamžik zaváhá a skutečně se zamyslí. Tamaki má pravdu. Nejspíš nevypadá úplně vyrovnaně jako jindy. Měl by se trochu uklidnit, než půjde pozdravit svou matkou, i když si v momentálním rozpoložení nedovede uvědomit, že vypadá dočista jinak. Jenže pak mu Tamaki odpoví i na jeho otázku a on k němu pomalu otočí tvář a posléze i celé tělo. Ty bytosti po nich půjdou. Po Hydovi i Tamakim. Ať už Hyde provedl cokoliv, pořád byl jeho a Boo ho miloval a pokud se ho nerozhodne zničit sám, rozhodně to nikdo nebude dělat za něj. Ani neví, kdy se mu dostal do hlavy tento démonický postoj. A pokud jde o Tamakiho, ten neprovedl už vůbec nic, takže kdokoliv by mu chtěl ublížit, bude se muset postavit hlavně Boogiemu. 

"Hm..." Povzdechne si skoro lítostivě. 

"Nikdy jsem jim nic neprovedl. Jestli mi chtějí ublížit jenom proto, že mám nějakou moc a tobě jenom proto že jsi můj přítel, budeme jim v tom muset zabránit za každou cenu. Co kdyby potom chtěli ublížit i mojí rodině?" Řekne a jeho hlas začíná znít jinak. Jako kdyby mu Temnota omotala i hlasivky. Znovu se zarazí a vzpomene si na výboj energie, kterým Tamakiho donutil přeletět celou místnost. 

"Omlouvám se. Nevím, jak se to ovládá." Řekne mu upřímně. Pak pomalu zvedne oči nahoru k nebi, kde krouží Hydův pták. Je v něm přítomná Hydova mysl stejně jako v Boogiem samotném. Slyší jeho hlas. Díky Tamakimu a jeho konejšivé přítomnosti už není tak rozčilený jako před chvílí, takže ho nechá mluvit a dokonce se zamyslí nad jeho slovy. Má pocit, že mu Hyde nelže. Hyde si myslí to samé, co Tamaki. Budou ho chtít zabít nebo zbavit svobody, aby nemohl používat svoje schopnosti, i když s nimi nic špatného neprovádí. Pomalu se ohlédne přes rameno na dům v dálce, kde v okně vnímá Hydovu postavu. Už je moc daleko a moc maličká, ale stejně má pocit, že se dívá přímo do jeho očí. Boogie neví nic o tom, co se dělo před jeho narozením, ale teď už stejně není čas na všechny otázky. Příliš nerozumí tomu o rodině, ale začíná mu to být jedno. Jediné dvě bytosti, které se o něj v poslední době staraly, jsou tady s ním a ty další jim jenom ubližují. Hyde v jeho hlavě mluví dál a připustí, že je pro něj Boogie obrovskou hrozbou. Že by ho mohl možná snadno zabít. Boogie to uvnitř sebe cítí, ale Hyde má pravdu. Mohl se ho zbavit už tehdy na ulici, když Boo ještě nevěděl nic a jeho moc spala. A neudělal to. Místo toho byl s ním a přiživoval ho, takže vlastně riskoval vlastní život. Všechno najednou začalo dávat smysl. +Máš pravdu.+ Pošle Hydovi myšlenku a pak se podívá na nabízenou Tamakiho dlaň. Teď domů nemůže. Mohl by s sebou přivést i nezvané hosty. Nejdřív musel zničit to, co ohrožovalo jeho mámu a taky dva muže, které… nejspíš oba miloval. Teď si svými emocemi vůbec není jistý, ale Tamaki si našel místo v jeho srdci až příliš rychle. Asi je to jiné, než to, co cítí k Hydovi, ale to neznamená, že to není dost silné. Takže když podá Tamakimu dlaň a pevně ji sevře, ocitne se přímo před Inoranovým domem. Nedostane se přímo do zahrady a k jezírku, na to je dům příliš dobře chráněn, ale stojí na lesní pěšině v místě, kde začíná neprostupný les, je tam závora proti autům a nějaké výstražné cedule ohledně medvědů a přírodní rezervace. Lidé sem zkrátka nejdou a vždycky se tady vinou kouzla otočí. Jenže Boogie ví, co je za tím. Chce udělat krok a impulsivně vejít, ale před jeho tělem se zhmotní bílá mlha a postrčí jeho tělo zpátky. Boogie nakloní hlavu k rameni. Neví, co má dělat, ale má pocit, že by se toho měl být schopný hravě zbavit. Vedle něj stojí Tamaki, ještě pořád je člověkem, ale to se nejspíš rychle změní. Boogie se na něj podívá, nevypočitatelně se usměje a pak se k němu nakloní, aby ho mohl líbnout na rty. 

"Pro štěstí. Neopouštěj mě ani potom." Řekne mu ještě, dokud může a je přesvědčený, že se ani jednomu z nich nic nestane. Cítí nad nimi ptáka a přibližující se Hydovu moc. I on už ví, kde tohle místo je a rychle sem míří a nejen on. Ze stínů hvozdů se začnou drápat stínové úponky, proplétají se podrostem, hledají si rychle cestu a narůstají do neskutečných rozměrů. Mana je tady a nejspíš se ani neobtěžuje s lidskou podobou. Vzal na sebe rovnou tu nejstrašnější a podle všeho by měl mít obrovské rozměry. Boogie je pořád především člověkem, takže ho začíná ovládat strach a touha před Manou utéct, ale okolo kotníků se mu ovine hadí tělo a všechno to zmizí. Shlédne dolů na Tamakiho. Ne, bez něj by to určitě nedokázal. Jakmile oči zase zvedne, už k nim ze stínů Manova těla míří Kamijo. Vypadá neskutečně, jde z něj velký respekt a zároveň elegance a Boogie si vedle něj přijde jako dítě, ale pravda je trochu někde jinde. 

"Kde je Shinya..." Ozve se neskutečný skřípavý zvuk, znějící jako meluzína někde z výšek korun stromů. Je to Mana, na vrcholu temnoty se formuje démonická hlava a rozhlíží se po mravencích u svých nohou. Ani jeden z nich není on a jeho kouzelník. Všichni se museli připravovat a odpočívat a tak jim unikl jeden velmi důležitý fakt. Mezitím, se totiž jeden anděl a jeho štěně vypravili za Hidem a Shinyou. Torovi se povedlo sehnat někoho, kdo věděl, kde přibližně Shinya bydlí a pak už pro Taijiho nebylo zase tak složité najít i hnízdo samotné. Oba dva jeho obyvatelé byli velmi nedůvěřivý a Taiji po pravdě netušil, jak s nimi navázat rozhovor, aniž by nerozpoutal nějakou potyčku. Zůstávali se Zyeanem dole před domem, ale svou mocí jim dali o sobě vědět a v podstatě si posílali energii nahoru do patra a zase nazpátek, jako nějakou podivnou morseovku. Shinya byl extrémně opatrný, bál se jakékoliv pasti a Hide zase extrémně útočný. Taiji vytušil, že v něm sídlí nějaká neobjevená moc a nechtěl riskovat, že ji Hide použije, stejně jako nechtěl, aby je pak podle jejích erupcí vystopovali i další bytosti. Zyean byl vetší diplomat, než on sám. Bez zábran a upřímně volal nahoru na Shinyu všechno, co se událo, co jsou oni zač a na čem se domluvili a jak by i jim dvěma mohli vlastně pomoci. Hide se je snažil poslat pryč, ale Taiji měl pocit, že to byl nakonec on, kdo se nechal zlákat jako první a začal doopravdy poslouchat. Shinya se moc bál zradit svého pána, ale Hide slyšel na každou možnost, jak poslat démony do háje a žít svůj ukradený /*život se Shinyou. Nemohli jim nic slíbit, nemohli přeběhnout hned, Hyde by si to v Shinyovi okamžitě přečetl, ale mohli o tom doma přemýšlet a nějak se připravit na to, co bude. A teď, když bitva začala, zatím tady nebyli. Ještě někdo na bojišti zatím nebyl ani k němu necestoval. V ten okamžik, kdy se to začalo dít, sledoval Kaoru v televizi fotbal, ale pak přestal dávat pozor a pomalu otočil svoje oči směrem k Urhovi, který si u linky chystal v kávovaru kávu. 

"Volá mě." Řekne jednoduše. Uru moc dobře ví kdo a proč. Hyde je svolal k boji, ale pořád neví nic o tom, že Kaoru má Uruhu. 

"Je nejvyšší čas vyložit svoje karty a zbavit se ho." Dodá a pomalu se zvedne, míříc k Uruhovi. 

"Jestli o to pořád stojíš." Řekne v jeho těsné blízkosti a prohlíží se jeho tvář. Yoshiki se nevrátil a nevypadalo to, že by do boje mohl jakkoliv zasáhnout. Uruha byl stále přesvědčený, že je po něm. 

"Všechno je to jenom na tobě. S kým chceš žít… jak..." Zvedne dlaň a odhrne vlasy z jeho odhalené kosti. Uruha mu může dát košem, může ho zradit, může udělat cokoliv. Budou tam jeho přátelé a on… zatím si nic nevyznali… 

"Jdeme." Nebude sentimentální ani nedá najevo strach, ale pravdou bylo, že pro něj právě riskoval vlastní existenci a nezbývalo mu, než mu věřit. Usadí se balkoně do podřepu a jeho tělo se začne měnit na obrovského hromového ptáka s jakousi lidskou hlavou. Ohlédne se na Uruhu v obýváku. 

"Proletíš se?" Nabídne mu možnost nevšedního svezení. Ještě nikdy nikoho nenesl… nebo už si to nepamatuje. Jakmile se démonické síly shromáždí u domku, Taiji okamžitě ví, že je zle a nejen on. Vyskočí na nohy, ale vzhůru nohama je celá domácnost. 

"Jak je tohle možné?" Nechápe, jak je mohli najít. Mysleli si, že je sami vylákají na místo, na jaké budou chtít a vypadalo to, že byli extrémně naivní. Pud sebezáchovy a jakési automatické návyky uvnitř něj způsobí, že na sebe okamžitě začne brát andělskou podobu, i když ne tu zcela pravou. Objeví se křídla rudá jako krev, zbroj i plamenný meč, který zatím nezažehl. Aoi doslova vyběhne z ložnice, zvládne se u toho moc nepřerazit a ví, že jeho hlavní nepřítel je venku za zdí. Obrovské monstrum, které je obtížné vidět i očima, natož když je slepý. Ale zatímco má Mana stíny, on má ve stejné konzistenci krev. Podvědomě najde Toru, jako by se mu chtěl podívat do očí a kývne na něj. Jsou domluveni, Aoi Manu naláká. Musí se ho zbavit co nejrychleji. Mohli být připraveni lépe, ale Aoi ví, co si obléknout, aby tam mohl dát zásoby krve i Torovy ampulky. Všichni je mají.

"Co je to tam venku?" Zeptá se Kai, kterému za krkem a hřbetech rukou raší černé chlupy, jak se pere se svou vlastní podstatou. Vlk se dere na povrch, aby se tak mohl lépe bránit, ale on potřebuje být ještě chvíli člověkem. Cítí Boogieho, ale neví, kam ho zařadit. Nevnímá démona, ani život ani smrt. Rozhlédne se po všech svých přátelích a má obavy, aby byli na něco podobného vůbec nějak připraveni. Nemá ani ponětí o tom, jestli mají na cestě nějaké posily, jestli Hideho a Shinyu přesvědčili a začíná mu z toho celého být špatně, ale cítí také velké odhodlání. Přejde k Torovi, padne mu kolem krku, chvíli tak zůstane a nasává jeho vůni a pak ho nečekaně vášnivě políbí. Maličko si odkašle, když Taiji udělá to samé, obejde i ostatní, aby jim popřál hodně štěstí a pak se zastaví u svého bratra. Pevně si ho přitáhne do objetí. 

"Drž se u nás. Prosím neriskuj, neumírej mi. Nevím, jestli bych to dokázal zvrátit." Šeptá mu do ucha. Asi by měl mít větší strach o Toru, ale jeho malý bratr pořád zůstane pod jeho největší ochranou, i když je to sám život. Pohladí ho po zádech a podívá se mu do očí. Pak už si ho vezme proměna a místnost trochu zacpe obří černý vlk. Jen na chvíli, protože je to právě Kai, kdo jako první impulsivně vyběhne ze dveří. Jako pokaždé, když je vlkem. Zvenčí se ozve táhlé zavytí a obrovské tělo zmizí v podrostu.

Hyde, Uruha, Kamijo, Shinya, Zyean, Inoran, Tora, Tamaki

Tamaki byl vážně zvědavý na to, co mu Boo odpoví. Všechno zůstávalo na něm a Hyde mu očividně dostal do hlavy myšlenky, jak by to být mělo. Tamaki to nezpochybňuje, svým způsobem s Hydem souhlasí, i když se v jistém ohledu jejich názory liší. Přesto všechno nic neříká, jen přikývne. Zůstane po jeho boku přesně, jak slíbil a bude ho bránit do poslední chvíle. 

"Nemáš se za co omlouvat, Boo-chan. Tvoje reakce byla pochopitelná. A já si dám příště pozor, abych stál dál, až budete mít mileneckou při." Dělá si z toho legraci, i když ho bolí celé tělo. Sám ale moc dobře věděl, jak je těžké některé věci ovládat. Moc dobře cítí, že jeho čas v lidském těle končí. Jsou to jen drobné náznaky, které prozrazují, že brzo se promění. Hyde je mezitím pozoruje a pak se mu koutky vyhoupnou nahoru. +Společně to zvládneme, Boo-chan, budu vždycky na tvé straně.+ Slíbí mu, než se plně ponoří do mysli dravce, aby je mohl následovat. Nebude to daleko a on je takto dožene a pak se k nim připojí. Mana už určitě bude na místě a zbytek taky. Sám sebe nechá do zálohy a první s i prohlédne situaci. Ještě než se pohne z místa, pošle znamení Kaoru, aby byl připravený a pomohl jim. Je mu jasné, že by mohl být vrtkavý a možná nepřijde, ale přece jen si myslí, že ho to nakonec dožene a dorazí. Přemístění Tamakiho stojí dost sil. V lidském těle je to náročnější, než v tom hadím a je to znát, když trochu víc vydechne. Tamaki se rozhlédne po místě a vidí bariéru před nimi. Nevypadá to tu vůbec špatně, nakonec by se mu tu jako hadovi líbilo. Překvapeně se ohlédne na Boogieho, když se k němu nakloní a políbí ho. Ruce mu automaticky vystřelí na jeho boky a bez váhání mu polibek oplatí. 

"Neopustím tě nikdy, neměj strach." Usměje se na něj s vřelostí a citem v očích. Než se stačí Mana plně přiblížit, Tamakiho si vezme proměna. Nebolí to, možná jen trochu, jak se kloub hojí, ale není to nic, co by nedokázal vydržet. Když je zpátky v hadím těle, něco je jinak. Už nemá tři hlavy, ale jen dvě. Sám to nechápe, je to však příjemná změna. Už to nejsou tři hadí hlasy a rozdílné myšlenky, ale jen dva. +Hm, zdá se, že pomáháš spíš ty mě. Dáš mi ještě pusu?+ Pošle mu sovu myšlenku se sykavým zasmáním. Plazí se vedle něj, neopouští jeho blízkost, a přesto se mu neplete pod nohy. Nahoře nad nimi už je i dravec, jako důkaz Hydovy přítomnosti. +Popřejem jim krásné dobré ráno.+ Vtipkuje podobně jako Tamaki, jen jiným směrem. +To nevím, volal jsem ho, už by tu měl být. Jestli nás zradí oba, neujdou svému trestu.+ Zlobí se Hyde v myšlenkách poslaných Manovi.

Mezitím uprostřed města sedí Shin na kraji houpací postel s hlavou složenou v dlaních. Přemítá si každé slovo, které jim Zye a Tai řekli. Je to jejich naděje nebo to spíš bude zkáza? Sám neví, ale cítí, že ho Hyde volá, protože není tam, kde má být. Doširoka otevřené oči upře na Hideho, který stojí opodál. Za chvíli taky začnou neklidně přecházet oba. 

"Co když se ti něco stane?" Zeptá se ho s jasně starostlivým podtónem. Ne, nezáleží mu na sobě samém. 

"Stejně tam musíme." Povzdechne si a pomalu vstane, aby došel na menší balkónek. Křídla se zhmotní během vteřiny a pak natáhne k Hidemu ruce. Bude to tak lepší, aby neplýtvali energií při přesunu. Vzdušnou čarou to není daleko. Nejsou ještě rozhodnutí, co budou dělat, ale Hide ví, že by se toho nejradši neúčastnil vůbec. Mají ale na výběr? A co když je anděl chce jen využít? Jak mu můžou věřit? A proč vůbec věří Hydovi? Protože jim nic jiného nezbývá, má je v moci. 

Uruha měl za sebou příjemnou noc. Bylo na něm znát, že se dobře vyspal a s každou další hodinou se Temnota uvnitř něj víc a víc rozpínala. Cítil se, jakoby na to celý život čekal a byl tam, kde má být. Je to sotva hodina, co vstal z postele a dal se dohromady. Vlasy, tvář už zdobí odhalená kost. Dokonce už ji nepřekrývají ani vlasy, tedy většinou, dokud se mu neuvolní zpoza ucha. Kaoru mu dal pocit, že by na to měl být hrdý a ne se za to stydět. Líbí se mu tak, tak proč by se měl schovávat? Pomalu se k němu otočí a opře zadkem o hranu linky, když k němu dolehnou slova. 

"Nemůžeš mu to nezvednout?" Dostaví se potemnělý humor, ale pak si povzdechne. Z jedné strany se mu do boje nechce, z druhé…Svou pomstu nevzdal. Jakmile si to uvědomí, v očích se mu temně zablýskne. Pozoruje ho s lehkým úsměvem, když míří k němu. 

"Stojím." Kývne hlavou. 

"Slíbil jsem to sám sobě a taky to dokončím." Stojí si za svým rozhodnutím. Jakmile se ho Kaoru dotkne a odhrne vlasy stranou, nechá víčka na chvíli klesnout. Musí se pousmát, protože to dělá zase. Chce ho vidět takového, jaký je. Je to příjemné přijmout sám sebe a taky je skvělé, když vás takovým způsobem přijme někdo jiný. 

"V tom už mám taky jasno." Podívá se mu upřeně do očí, ale nic konkrétního nedodá. Ještě chvíli ho sleduje, když zavelí a jde k oknu. 

"Ještě jsem si ani nedopil kávu." Prskne trochu uraženě, ale je to hrané. Bez váhání se k němu rozejde.

"Cítím se poctěn, že můžu." Dobírá si ho malinko, ale bez váhání se nechá dopravit na místo. Ostatně neměl by plýtvat svou energií. Uru se přitiskne víc do peří, ostatně je to pohodlné a hebké, to se mu líbí. Stíny se k nim připojí a doprovází je celý let. 

"Nespěchej, dost si to užívám." Prohodí s nádechem pobavení. 

V domku je Inoran na nohou stejně rychle. Pocit uvnitř hrudníku, který mu napovídá, že jsou blízko, jen roste. 

"Nemohli nás jen tak najít." Jeho ochrana byla dost silná a přesto…

"Boogie." Napadne ho rovnou, protože nikdo jiný tu moc mít nemohl. Nemohl by to být démon a proti kouzlům byla jeho ochrana taky odolná. Částečná proměna Taijiho vyvolá reakci i u něj. Křídla se objeví, společně s toulcem, šípy a lukem. Rychle se ohlédne na Aoiho, aby mu pomohl, ale ten vystřelí jako blesk a je ten tam. Nestačí na něj dlouho zírat, na to prostě není čas. Nevšimne si pohledu na Toru. Ten automaticky zachytí pohled Aoiho a kývne s vražedným pousmáním. Sám si do krku pošle obsah svou lahviček. 

"Tomu se říká párty na rozloučenou, pro ně." Odpoví Kaiovi bez váhání. Pak ho k sobě automaticky přitáhne, který ho políbí takovým stylem, že se mu snad poprvé v životě vážně podlomí kolena. 

"Teď je nesnáším mnohem víc, tohle jsem si chtěl užít." Zavrčí nepříjemně a samozřejmě to dává za vinu těm venku. Můžou se na něj jen těšit. 

Zye začíná podvědomě blednout, když se všichni zvedají a chystají do boje. On sám křečovitě svírá lahvičku od Tory a hledí na Taijiho s úžasem a taky trochu strachem, ale spíš aby se mu nic nestalo. Sám v sobě cítí stupňující se příval energie, který roste v závislosti na tom, jak se démoni blíží. Krátce se přitiskne ke Kaiovi a přikývne. 

"Dávej na sebe pozor, bráško." Pošeptá mu a pak už sleduje jeho proměnu. Sám k ní nemá daleko, a jakmile se promění i jeho krev, nedokáže tomu zabránit. Sám zůstává ještě chvíli uvnitř. Aoi je pryč, Tora je pryč a Kai už taky. Inoran se na něj naposledy podívá a pousměje se. 

"Naděje umírá poslední." Prohodí a sám vyběhne ze dveří a pak už se jeho nohy odlepí od podlahy a proletí korunami stromů. Jako první mu do očí padne Mana v jeho gigantické podobě. Půjde po Aoim, to je mu jasné a taky tuší, že se Aoi svého plánu vzdát nechce. Mezi stromy zahlédne Toru, na kterého už lektvary začínají působit. Jeden znásobil jeho sílu a druhý tělesnou konstituci. Najednou vypadá jako dvou a půl metrový tank, obalený horou svalů. Očividně měl ještě esa v rukávu, o kterých nikdo neviděl. Inoran se pohne směrem k Manovi a vystřelí první šíp, kterým ho zasáhne. Kolem se rozprostře ostré světlo. Nejspíš mu ublíží, ale brzo zhasne. 

"Hledáš mě?" Křikne po něm, aby na sebe upoutal pozornost. 

Kamijo se objeví opodál, stojíc v kruhu vypálené trávy. Jeho pohyby rukou jsou jako vždycky elegantní a kolem něj proudí hromada nakumulované energie, posílené poutem s démonem. Jako první pošle proud magie proti Inoranovi na obloze. Příliš pozdě zareaguje a jeho tělo se vznese nárazem Torova obřího těla. Brání se magií, ale ta se od něj odráží, jak kdyby byl Tora sám obalený nějakým štítem. 

"Tentokrát mě nedostaneš." Zavrčí Tora, ale Kamijo má taky nějaká esa v rukávu. Podaří se mu dosáhnout pro dýku připevněnou na stehně a nechá její ostří projet Torovým bokem.

"To ty na mě nemáš pijavice." Vrátí mu to zpátky Kamijo ledovým hlasem. 

"Jsem mocnější, než ty tvé lahvičky." Dýka napuštěná krví démona a protne i jeho zesílenou kůži bez větších obtíží. Tora je nucený ho na vteřinu pustit a toho Kamijo využije, aby se dostal zpoza něj. Díky magii zvedne velký kmen, který leží poblíž a pošle ho proti němu. Tím se ho na chvíli zbaví a doufá, že v tom lese, kam ho silou poslal, dlouho zůstane. Inoran sám zatím posílá světlem napuštěné šípy, proti Manovi, aby odlákal jeho pozornost. Začíná ztrácet přehled, jen vidí proběhnout Zyeho směrem k Boogiemu, před kterým ho zastaví dvouhlavý had. 

"Proč to děláš?" Štěkne na něj a nakročí směrem k hadovi. Ten se o něco málo zvětší a vstřelí v náznaku útoku proti Zyeho tlapce. Zye se ale nelekne a celkem obratně uhne. Jeho očí se rozzáří mnohem víc. 

"Někdo přijde k úrazu, jen proto, že chce Hyde moc. O nic jiného nejde. To za to nestojí." Brání život zuby nehty. 

"Jsi přece člověk, copak tohle chceš?" Štěkne na něj a znovu se zkusí pohnout blíž, ale had mu brání. 

"Co si to vůbec dovoluješ na něj mluvit." Ozve se temnotou podbarvený hlas, který ale nepostrádá svou typickou melodičnost. Kolem se nese tíživé dusno, která Zyeana nutí zalapat po dechu. 

"Snažím se ho přesvědčit, aby se na tebe vykašlal." Mluví jako vždycky rychleji, než myslí. Hydův smích se nese kolem v děsivé ozvěně. V očích se mu zlostně blýskne a jedním plynulým máchnutím pošle temnou sílu k Zyenovi. Ten se brání svou vlastní silou, která pramení z přírody kolem a života. Objeví se před ním jakýsi štít, který Hydovu sílu zmírní, ale stejně je náraz natolik silný, že odletí několik metrů dozadu s tichým zakňučením.