(Hydův klub)
Aoi
"Obvykle podobné nápady nemívám, je to podobné spíš Rukimu a rozhodně Uruhovi, ale pojď." Vezme ho z ničeho nic za ruku a tahá ho od baru. Nemíří ale k východu, nýbrž k plechovému schodišti, vedoucímu na ochoz. Výhled na parket je to poslední na co myslí. Projdou po lávce a zamíří k dalším schodům, které jsou zahrazené stříbrným řetízkem. Obvykle tady stává taky ochranka, ale teď tady Hyde není. Aoi s precizní opatrností řetízek odendá stranou a protáhne Toru na druhou stranu. Vystoupají druhé schodiště a ocitnou se na malém prostoru přede dveřmi. Aoi vytáhne klíč a odemkne. Okamžitě je přivítá netopýrovo mlácení křídly do stěny klece, ale není mu to nic platné. I teď za nimi Aoi pečlivě zavře a zamkne a pak se s trochu rošťáckými jiskřičkami v očích podívá na Toru. Nechce tady šmejdit ani jinak lézt Hydovi do zelí.
"Myslel jsem si, že bychom mohli být chvíli sami a v domě je Hyde s Gacktem… v tom druhém zase Uruha s Rukim..." Ano, už moc dobře ví, kde jsou, ale kdyby o tom řekl Torovi dřív, určitě by jim chtěl jít škodit pod okno. Aoiho z ničeho nic popadne zvláštní nervozita. Možná to maličko vypadá, jak když ho tahá do hodinového hotelu a to ještě neviděl tu ložnici, co má Hyde vedle. Aoi ji viděl, ale jenom proto, že mu tam Hyde chtěl ukázat něco ve skříni. Jeho skříně obecně musely být plné věcí, o kterých Aoi i za svého dlouhého neživota nikdy neslyšel, ale ustyděl by se k smrti a taky… on tam prostě nepoleze. Nejspíš… V opilosti byl mnohem povolnější a rozvernější, takže musel hlídat nejen Toru, ale především sám sebe. Nemá tak docela v úmyslu Hydovi lézt do té postele, to je docela soukromá věc, ale je tu dost jiných pohodlných věcí. Vana… pohovka… víc pohovek… Zrudne, protože má dojem, že mu Tora musí vidět do hlavy. Nikdy nebyl takhle nadržený, aby to tak okatě předváděl, ale nějak si dneska nedovede pomoct. A to mu Tora jistě ani nedal nic do pití. Netopýr toho nenechá asi ani na chvíli, ale Aoi ho pustí z hlavy a projde do ložnice. Tam je ta druhá pohovka a dveře do koupelny, bar a všechno ostatní. Ať si to zvíře tady v tom předpokoji dělá, co chce. Stejně nic neuvidí.
Tora
Tora se ve výsledku hrozně divil, že jim to prošlo tak snadno. Zbavili se Many a na nějakou dobu i Tetsuyi. Jediné, koho mu bylo líto, byl Aqui. Ten chudáček s ním musel strávit nějakou dobu a podle něj to byl trest nejvyššího kalibru. Pro něj by rozhodně byl. Brzo však chudáčka Aquiho pustí z hlavy úplně, protože se s Aoim víc, než dobře baví a ani nechce myslet na nikoho jiného. Stačí mu jen jeden Aoiho pohled a přestává vnímat cokoliv kolem sebe. Zdá se, že chmury byly zažehnány i u druhého týmu a Hyde odešel spokojeně s Gacktem. Teď už jen nějak ukecat Tetsuyu, aby Hyda obojku zbavil. Nebo spíš na něj vytáhnout úplně jiný kalibr a to by možná mohl být Aqui. No, budou ho muset někde potkat a pak by na něj mohli zatlačit. Musí ještě mluvit s Gacktem, ale to si nechá až na zítra. Možná spíš tak za týden, když vidí, jak se Aoi dobře baví. Pořád si ale netroufá doufat, že by si dneska mohli být blíž. Aoi ho naučit jedné věci a to bylo to, že si prostě musí počkat a radši počítat s tou horší variantou, i když v jeho případě bylo slovíčko horší hodně přehnané. Tora měl sice pořád své oblíbené poznámky, ale rozhodně mu nedělalo vrásky, že ho Aoi dál pálkuje. Dneska má však pocit, že je to jiné. Aoi je v lepší náladě, je trochu přiopilý a jeho stupeň roztomilosti stoupá s každým drinkem. Tora už má taky malou hladinku a baví se s ní náramně. Co však nečeká je, že brzo od toho baru odejdou a Aoi ho vede stranou. Samozřejmě ho napadne jen jediná věc, kvůli které by tam mohli jít, ale je to spíš provokace, než aby si myslel, že se to opravdu stane. Spíš si někde v klidu popovídají a půjdou domů. Ano, pěkně zkrotl, co je s ním, když tak přemýšlí. Jenže už to není jen o tom, strávit s někým noc. Děsí ho to a zároveň by nemohl být spokojenější. Stačí se jen podívat před sebe a pomalu sklouznout na Aoiho zadek, který se před ním vlní. No dobře, tam by se koukat neměl, pokud to chce ještě chvíli vydržet. "Cože?" Zareaguje o hodně později na jeho slova, jak kdyby se právě probral.
"Jaké nápady?" Je vidět, že si asi šlape po vedení, ale u Aoiho by prostě takové myšlenky nečekal. Jakmile se za nimi zavřou dveře a Aoi začne o soukromí, Tora se zatváří zmateně a zároveň trochu přistiženě.
"Já na to nemyslel." Pořád má pocit, že mu Aoi viděl až do žaludku a dostane za to vynadáno. Nejradši by se plácl do čela, jak se chová, ale nemůže si pomoct. Pak mu to začne pomalu docházet a to jen díky tomu, že Aoi vypadá tak nervózně.
"Vážně?" Zeptá se ho s širokým úsměvem a už se jako šelma blíží za ním, když vykročí k ložnici.
"Asi jsem na něco zapomněl, možná na svoje narozeniny, protože tohle je vážně skvělý dárek." Znovu mu oči sklouznou na Aoiho pozadí. Udělá několik rychlých kroků k němu, objeme ho kolem pasu a už mu nedovolí ani krok. Je mu upřímně jedno, kde jsou a kdo tu bydlí nebo nebydlí. Hlavní je, že tu nikdo není a Aoi ho chce. Víc vědět nepotřebuje. Nosem odrhne jeho prameny a věnuje mu několik polibků na bledou šíji.
"Je ti doufám jasné…" Pošeptá mu do kůže.
"Že teď už se mě nezbavíš. Krásně jsi mě svedl a já doufám, že to budeš dělat častěji." Prozradí mu, jak moc to na něj zapůsobilo. Pomalu společně s ním dojde až k baru, kde ho vezme za vzdálený bok a trhnutím otočí čelem k sobě.
"Ale nepočítej s tím, že mi teď utečeš." Blýskne se mu v očích, když se na něj nevypočitatelně usměje a trochu ho přitiskne na bar.
"Nepustím tě už jen proto, jak se umíš roztomile červenat." Přidá mu ještě jeden kompliment, než se natiskne na Aoiho tělo a prudce ho políbí. Užívá si jeho rty a dává mu svými polibky jasně najevo, jak moc ho chce a jak těžké pro něj bylo celé to čekání.
Aoi
Aoi se musí zastavit čelem k němu a několik chvil na něj kouká, když se Tora brání, že on na to nemyslel. Pomalu si olízne rty. "Ale já ano." Přizná se mu a cítí, jak se mu hrne krev do tváří. Možná je upír, ale přísahal by, že cítí, jak je mu najednou horko. Je to už dlouho, co to s ním všechno takhle cloumalo, možná je to tím Hydovým pokojem, místo voňavky tady cáká feromony nebo tak něco, ale ne… Aoiho to popadlo už dole. Velkou vinu na tom nese alkohol, ale mnohem větší Torovy zvláštní oči, jeho široká ramena a taky to tetování, co zrovna teď není vidět. Aoi si trochu nervózně zahrne vlasy za ucho a vydechne. Nakonec je taky jenom chlap a teď, když jsou s Torou konečně spolu a on mu tolikrát dokazoval, že si na něj počká… Všechno je pořád intenzivnější a krásnější a Aoi najednou ví, že je tady správně. S ním je tady správně. Musí se něžně usmát, když mu Tora řekne, že tohle je jako dárek k narozeninám a sklopí stydlivě oči. Ještě chvíli a přejde ho všechna odvaha, i když… teď už asi ne. Raději se otočí, aby pokračoval v cestě, ale Tora je doslova dvěma kroky u něj a už se tiskne k jeho zádům a hlavně pozadí. Už teď je to příjemné, Aoi krátce zakloní hlavu a přivře oči a dopřeje si tichý povzdech. Prý, že on ho svedl… ale hezky se to poslouchá, připadá si nějak žádostivější a taky odvážnější. Tora ho svým tělem tlačí k baru a on to místo pozoruje s otazníky v očích. Asi chce ještě trochu popít, než se posunou o kousek dál? Bar je vysoko, je docela úzký a ty stoličky taky nic moc, rozhodně pro první sblížení… Co Aoi nečeká je to, jak prudce s ním Tora trhne. Nečekal to, ale asi měl, protože to nebyl tygr pro nic za nic a na něžné románky ho asi moc neužije. A Aoi by si jeden klidně dal. Zaplane mu v očích, aby mu dal alespoň trochu najevo, že podobné věci si k němu nedovoluje jen tak někdo, ale stejně to není k ničemu. Uhne tváří do strany v jakémsi nah, když mu Tora připomene to jeho červenání se. Pro lidské oko je snad i neviditelné, ale upíři ho cítí už jen tím, jak se rozproudí krev, kterou vypili. Pak už se ale líbají a je to divočejší, než by si Aoi pomyslel. Začne se mu z toho točit hlava a je to taky tím, kolik toho vypil, ale stejně by se mu nejspíš za chvíli podlomila kolena. Položí dlaně na jeho široká ramena a promne je. Málokterý Japonec je měl jako Tora a rozhodně je, co zkoumat pod rukama. Nechává se jím tisknout k baru a sám cítí, že chce pořád víc a víc. Chce jeho. Docela to trvá, než se od něj udýchaně odtrhne.
"Myslel jsem si, že to tady nejdřív trochu prolezeme. Že sice nebudu chtít, ale ty nedáš pokoj." Podívá se mu do očí. Možná mu to ale nebude připomínat. Hyde tady bude mít plno věcí, které by Tora mohl chtít používat a na to on není připravený. Prostě se moc stydí, vždyť se v téhle rovině ještě vůbec neznají. Místo toho raději začne rozepínat knoflíčky jeho košile.
"Košile ti vlastně hrozně sluší. Jsou takové nedbalé, ale jsi na ně typ." Tora nosil hlavně každodenní košile s krátkým rukávem, které byly podle poslední módy, rozhodně nic do kanceláře nebo pod sako. Tím svlékáním ho snad odláká od možných nápadů se skříněmi. Mezi polibky si udělá další přestávku, když kývne přes rameno k velké pohovce, potažené rudým sametem.
"Hn?" Nabídne mu. Tora by byl schopný nutit ho škrábat se na bar.
"Nebo jsi mi chtěl něco umíchat? Klidně tam na tebe počkám." Zapřede a do tónu jeho hlasu se dostane nebezpečně sexy podtón, podbarvený vší touhou. Mohli by si to trochu zpestřit. Jen co zabije toho netopýra, co sebou vedle pořád hází. Asi přes něj dojde něco hodit, třeba trenýrky nebo tak.
Tora
Tora nestačí zírat. Aoi je najednou úplně jiný. Je to, jak kdyby někdo mávnul proutkem anebo ho vyměnil. Líbí se mu to, hodně se mu to líbí, ale pořád nemůže uvěřit, že se to vůbec děje. Stačí mu jen Aoiho slova, že on na to myslí, je dokonale v koncích. Uculí se nad jeho slovy a očividně už nemusí zapírat."Já na to myslím vždycky, když jsem s tebou." Přizná se mu, teď už má pocit, že prostě může a třeba to Aoiho nakopne ještě trochu víc. Ostatně musí mu to být vidět na očích a nejspíš mu brzo steče slina z koutku a pak už Aoi uteče určitě. Pořád ještě se drží trochu zpátky, jak kdyby mu dával možnost si to celé rozmyslet a couvnout. Poslední, co by je chtěl, je aby ho něčím naštval a už by s ním nepromluvil vůbec. Jeho rozpaky jsou ještě kouzelnější, když ho upozorní na téměř neznatelnou změnu barvy jeho tváří. Samozřejmě, že si toho všiml, protože to bylo znamení, že je všechno, jak má být, i když se očividně trochu stydí. Svírá ho pevně za boky, aby ho případně jistil, když polibky nabírají na intenzitě a už ví, že prostě nedokáže zastavit. K jeho překvapení vydržel opravdu dlouho, aby se na něj podobným způsobem nevrhl. Vždyť už to chtěl udělat hned ten první večer! Spokojeně si povzdechne, jakmile mu Aoi promne ramena a přemýšlí, jak ho na ten bar dostat, protože všechno ostatní je příliš daleko. Je mu jasné, že by Aoi protestoval, ale stejně by se snažil vymyslet způsob, jak by se mu to líbilo. Všechny další myšlenky nechá na chvíli stranou, když na něj Aoi promluví. Ne, nedokáže přemýšlet nad více věcmi najednou. Jestli někdy nějaký mozek vůbec měl, tak je momentálně hodně dole a ještě chvíli tam zůstane.
"Ehm?" Podívá se na něj s mírně pozvednutým obočím a je jasné, že přestal vnímat všechno kolem sebe.
"Hyde se jen tak nevrátí, čas bude potom." Odsune všechny plány stranou. Netopýra nevnímá už vůbec. Pak mu dojde, že tu Hyde má možná věci, které by se mohli hodit. Určitě je tu má.
"Všechno ostatní je proti tobě absolutní nic." Složí mu kompliment a je rád, že to dal vůbec dohromady. Je pořád v jeho těsné blízkosti a už už by se zase naklonil, ale má smůlu. Shlédne na Aoiho prsty, které mu právě rozepínají košili. Sám by si ji nejradši přetáhl přes hlavu, ale zatím se udrží.
"Arigato." Poděkuje mu upřímně za kompliment a asi žádné trika balit s sebou do jejich nové domova nebude, od teď chodí jen v košilích. Konečně se dostane k dalším polibkům, ale netrvá to dlouho. Ohlédne se k pohovce, na kterou upozorňuje Aoi a v duchu s ním souhlasí, že je to nakonec dobrý nápad. Jen škoda, že není blíž.
"Žádné koktejly, teď ne." Odmítne to rezolutně.
"Ale moment." Natáhne se přes něj nad bar a zašmátrá pod jeho deskou. Podaří se mu dostat na dveře malé ledničky, která je tam schovaná. Otevře ji a vytáhne několik sáčků s krví.
"Něco si přece jen dáme." Blýskne se mu v očích, když se podívá do těch Aoiho. Jednu ruku má plnou, ale v druhé nic nemá. Ovine paži kolem jeho pasu, pak s ní sklouzne víc pod zadek a zvedne ho několik čísel nad zem, tisknouc jej k sobě. Podívá se nahoru a povytáhne bradu, když mu Aoi opětuje pohled, aby ho mohl políbit. Naštěstí to tady zná, tak je velká pravděpodobnost, že se nepřerazí. Jakmile je až u pohovky, začne ho na ni pomalu pokládat, zatím spíš do sedu. Odloží si sáčky s krví, než se začne pasovat s jeho svrškem, aby odhalil Aoiho hruď. Jakmile má možnost si ho prohlédnout, v očích se mu hladové zablýskne a pak už na nic nečeká. Opře se dlaněmi o opěradlo pohovky a skloní se, aby jeho nově odhalenou kůži mohl řádně olíbat.
"Tohle si musím vychutnat." Zamručí do jeho kůže a na pár minut není po spěchu ani památky. Jendu ruku stáhne z opěrky a zašmátrá vedle sebe, pro jeden ze sáčků. Špičákem ho protrhne a nechá první kapky dopadat na Aoiho bledá hrudník.
"Asi ze mě bude umělec." Zazubí se, než jednu z nich s tichým, spokojeným zavrčením slíbne.
Aoi
"Já vím." Řekne měkce a pousměje se, ale nejen, že mu to Tora kolikrát řekl a pokoušel se ho dostat, ale navíc je to na něm prostě vidět. Nejdřív si Aoi myslel, že tohle zkouší na každého a proto se mu tak dlouho bránil. Chtěl mu být vzácný a sám sobě dokázat, že nepůjde s každým. A taky dokázat Torovi, že nemůže mít každého hned. Ale mezitím uplynulo hodně času a stalo se mnoho věcí. Musí se zasmát, když je Tora po jeho otázce tak moc mimo. Je vážně kouzelný, ani o tom neví. Možná by mu to mohl občas říct, ale aby s ním pak bylo k vydržení…? "Dobře." Hlesne tiše, ale upřímně doufá, že ho sám zaujme a zaměstná natolik, aby se tady Hydovi vůbec nemuseli hrabat. Na tohle měli doma jiné experty, on ctil jisté soukromí, i když by lhal, kdyby měl říct, že není zvědavý. Vzápětí na to mu Tora složí kompliment v duchu toho, nad čím před chvílí přemýšlel a Aoi krátce přestane s rozepínáním košile. Možná to znělo jednoduše, ale vlastně to byla nejkrásnější věc, kterou kdy v životě slyšel. Řekl to tak spontánně a prudce, vůbec o tom nepřemýšlel a když si Aoi představil všechny zajímavé věci a sebe vysoko nad nimi, nutně ho to odeslalo na povznesený růžový obláček. Teď už mu věří každičké slovo a taky to pomáhá jeho jinak ne tak vysokému sebevědomí. Kdyby mu viděl do hlavy, musel by se znovu rozněžněle zasmát tomu, jak Tora přemýšlí o svých tričkách a košilích. Kdo by si jenom pomyslel, že na něj bude mít takový vliv? +Jenom aby to fungovalo, kdyby se dostal do úzkých.+ Vzpomene si na všechno, před čím ho varovali Hyde a Tetsuya, ale o tom teď přemýšlet nechce. Teď jsou spolu a nic jim tu krásnou chvilku nezkazí. +Koukej zůstat doma, Ruki!+ Napomene preventivně posledního možného narušitele a pak už se dívá na to, jak Tora něco hledá za barovým pultem. On ani neví, že tam nějaká lednička je, ale je to logické. Trochu zaskočeně a trochu chápavě upře pohled na sáčky s krví. Tora s nimi očividně má nějaký nápad. Pochybuje, že by se teď chtěl najíst? Vůbec by nečekal, že ho Tora bude chtít zvednout a když se to stane, málem by vyjekl. Naštěstí se opanuje a pevně se ho chytí kolem krku. Je to vlastně romantické a jemu se to nakonec líbí.
"Kdo by si pomyslel, že budeš mít takovou sílu, abys mě unesl?" Prohodí, ale samozřejmě, že jako upír ji má. Je to jen malé popíchnutí. Oplatí mu něžný polibek a nechá se poponést k pohovce. Tora ho na ni položí opravdu opatrně, žádné odhození a když se ho Aoi pustí a poposune se kousek dozadu, přistihne se, že se už zase červená. Jeho nervozita se vždycky nějak vrátí, ale to neznamená, že nechce pokračovat. I on sám má na sobě košili, ale Tora není zdaleka tak trpělivý, aby se zdržoval s rozepínáním všech knoflíčků. Udělá to jen s některými a pak mu ji přetáhne přes hlavu. Toho prvního pohledu se Aoi snad i bojí, ale když vidí, co sedí v jeho očích, znovu se usměje.
"Mám z tebe trému." Přizná mu. Tora na to nic neřekne a místo toho svoje rty zaměstná úplně jinak. Aoi se trochu zakloní a nechá hlavu spadnout víc dozadu, aby mu udělal místo. Na bradě ho šimrají Torovy vlasy, ale to je nic proti tomu, co provádí s jeho hrudí. Tahá ho z toho až dole v podbřišku a stupňuje to jeho vzrušení a touhu. Slyší šramot, jak Tora něco hledá a sám hlavu zase narovná, aby na to viděl. Je to ta krev. Tora vypadá sexy, když ten sáček prokousne a Aoi se musí prudce nadechnout, když se první kapky husté tekutiny dotknou jeho hrudi. Lidé si hrají s jahodami a zmrzlinou a oni s tímhle… Bylo to stejné, ale Aoi tohle nikdy nedělal. Tora by se asi divil, co všechno nikdy nedělal. Chvíli se dívá do jeho očí, zatímco se jeho vlastní pohled stává stále více spalujícím a pak s tichým zasténáním nechá hlavu zase spadnout dozadu. Musí zvednout jednu ruku a prudce ji Torovi zabořit do vlasů, které něžně tahá. Ani si neuvědomí, jak se mu stehna začínají chvět touhou.
Tora
"Já mám sílu na spoustu věcí, ale to si předvedeme, až dojdeme do sprchy. Trochu později, teď momentálně vůbec nemám čas se kamkoliv přesouvat." Asi mluví nesmysly, ale pravdou je, že by to s Aoim klidně zvládl i v té sprše, kdyby ho musel celou dobu držet. Rozhodně by si to užil a nejspíš ne jen jednou. Je hrozný, ale nemůže si pomoct a teď, když už má svolení, jak kdyby jen to protrhlo celou hráz. Zarazí se v půli pohybu, jak se k němu chtěl celým tělem naklánět a koutky mu vyběhnou po Aoiho prohlášení nahoru v upřímném pousmání. Ani netušil, že se tak umí usmát, ale když nad tím nepřemýšlí, tak to jde samo.
"Vážně?" Zeptá se ho, jak kdyby se potřeboval ujistit.
"Já bych byl taky, ale mám v hlavě úplně prázdno, jenom když tě vidím." Dojde na další kompliment. Přemýšlet bude až po tom a asi o tom, jestli byl dost dobrý a jestli se to Aoimu líbilo. Když prokusuje sáček, ani na vteřinu z něj nespustí oči a užívá si výraz v jeho tváři a intenzitu černočerných očí. Je úžasný, každý kousíček na něm ho vzrušuje a začíná mít obavy, že to dlouho nevydrží. Přesto se pokusí to protáhnout na co nejdelší dobu, aby z toho něco měli oba. Dlouho nevydrží daleko a je mu jasné, že ty dva sáčky budou hrozně málo. Olíbává Aoiho kůži užívá si její chuť smísenou s chutí krve a když ucítí jeho ruku ve svých hlasech, už se neovládne ani on. Spokojeně si zavrčí do jeho kůže a mírně ji stiskne mezi zuby. Nepoškodí ji, jen ji trochu potrápí. Když mu pro tuto chvíli dojde krev na Aoiho kůži, pozvedne sáček ke svým rtům a trochu rudé tekutiny vtáhne do úst a pak se povytáhne, aby dosáhl na Aoiho rty a prudce ho políbí. Možná je na něj už moc hr, ale nejde to ovládat. Vezme ho volnou rukou polem pasu a začne ho pomalu pokládat na pohovku. Nalehne na jen na půl, zvládne se dost dobře držet na jedné paži. Popustí víc své boky, aby se dotkly těch Aoiho a v pravidelném rytmu se proti němu začne pohybovat. Chce jeho i sám sebe ještě trochu potrápit, než se vrhne na svlékání kalhot. Přidá si ještě trochu krve mezi rty a znovu Aoiho políbí, aby mu dal ochutnat ještě trochu a pak už se opravdu narovná a začne se pasovat se zapínáním jeho kalhot. Aoi začíná být už slušně zamazaný a hrozně mu to sluší.
"Kdybys jen tušil, jak moc sexy teď vypadáš." Ano, už se nad ním rozplývá, ale to prostě nejde jinak. Tím, že ho tak dlouho nepustil blíž, v něm jen vystupňoval touhu a nedokáže ho vidět jinak. Ne, že by to předtím bylo jiné, ale teď to vnímá mnohem intenzivněji. Promne si rty o sebe, čímž mezi něco dostane zbytky krve a konečně si poradí i s knoflíkem. Už mu nic nebrání, aby ho začal svlékat. Přes klín je opatrný, ale jakmile se za tu hranici dostane, začne to z něj rvát. Samozřejmě i s prádlem, to už by bylo příliš velké zdržení, kdyby mu ho nechal. Kalhoty letí kamsi do prostoru a rozhodně vzduchem. Tora zvedne sáček a začne si značit cestičku krví, kudy se později vydá. Začíná kousek pod kolenem, míří pomalu nahoru přes stehno, kde to hezky pomalu stéká na vnitřní stranu. Vezme to těsně kolem Aoiho chlouby a pak středem hrudníku až na krk. Vyjde mu to tak akorát. Prázdný sáček bez ostychu odhodí na zem a začne pěkně od začátku slíbávat rudou cestičku, kterou vytvořil.
Žádné komentáře:
Okomentovat