Sena x Ju-ken - Pro ně je vážně Asiat, jak Asiat. - část 4.

(hřiště)

Ju-ken

Ani sám neví, proč tak moc vystartoval. Něco uvnitř ho neskutečně žralo a on si nedokázal připustit, co přesně to je. Ju v zásadě nad věcmi příliš nepřemýšlel a nerozebíral, co se uvnitř něj děje. Jenže teď se snažil popřít něco, co by ostatní mohl vidět mnohem lépe. Není to přece o tom, že se mu líbí. Sena je hezká holka, ale to neznamená, že to dělá kvůli tomu. Pořád si krásně lže do kapsy a tvrdí sám sobě, že za to může jejich společná národnost, možná to, že jsou oba dva nováčci. Nic víc v tom není. Jeho hlava mu napovídá, že by Angelovi neměl ublížit. Bude z toho problém tak jako tak, ale jestli poteče krev, nejspíš ho pošlou šupem zpátky. Přesto se párkrát velmi dobře trefí a taky několikrát dostane. Přijde mu, že má navrch a to ho neskutečně těší. Udělal přece to, co je správné, i když asi ne tím správným způsobem. Ale jak jinak to mohl udělat? Přece mu to říkal a stejně ho neposlouchal. Zaslechl výkřik Seny a musel se tomu pousmát. +Praštil a jak.+ Pomyslí si stejně pobaveně, ale díky tomu se tolik nesoustředí na další ránu a dostane. Brzo už jsou na zemi, Ju má nad Angelem rozhodně navrch a drží ho u země, aby se nemohl hýbat, i když se o to ze všech sil snaží. V první vteřiny mu ani nedojde, že je od sebe rve trenér a zdá se, že není sám. On i Angelo se snaží pustit ještě do něj, ale jeho rozpražené ruce a dlaně na prsou obou jim v tom brání. Ju skoro překvapeně zamrká, když po nich začne řvát a teprve teď mu dojde, jak velký průšvih to bude. +No fajn, můžu jít balit.+ Má v tom celkem jasno a díky těm myšlenkám začíná blednout v obličeji. Podívá se přes trenéra na Angela, který má ve tváří vítězoslavný úsměv. Jemu toho zas tolik nehrozí, kromě nějakých trestů, možná podmínečného vyloučení. On je tu doma, ale Ju ne. Ten už má zase před očima pomalu rudo a nejradši by se do něj pustil. Jeden kluk z týmu se jim snaží trochu pomoc a ukecat to na legraci, ale krev mluví za všechno. Na ošetřovnu už jdou oba mlčky. Ju se dostane za plentu na lehátko a vyfasuje mašličky na natrhnuté obočí. Jak se to stalo, to ani neví. Angelo krvácel z nosu a může jen doufat, že to nebude zlomené. Trenér přijde i za ním a sdělí mu trest a taky to, že pošupe zítra k řediteli, aby s ním vyřešil další kroky. Očividně to není všechno, co by se ještě mohlo stát. Ju už je pokora sama a stojí na místě s hlavou sklopenou k zemi. Několikrát se omluví, ale zdá se, že už mu to moc platné nebude. Zařekne se ale, že důvod proč se to stalo, nikomu nepoví. Hlavně Senovi ne. Teď bude muset makat třikrát tolik, aby ukázal, že není jen rváč. Angelovi se obloukem vyhne a zamíří rovnou ven. Když se opře do dveří ze školy, zahlédne v dáli Senu. Toho prostě přehlédnout nejde. Vzpomene si na jeho slova ve třídě a…Je čas spolknout všechno, co si usmyslel a udělat maximum proto, aby tu zůstal. 

"Sena-chan." Zavolá za ním a pak se rozběhne, aby ho dohnal. Malinko se mu zhoupne žaludek a zamotá hlava, ale to je mu jedno. Hlavní je, aby to vyřešil. Teda alespoň se o to pokusil. Uvědomuje si, jak musí vypadat a cítí se trochu pitomě, ale stejně se zastaví až před ním. Vypadá, že neví, jak začít a tak první jen přešlápne z jedné nohy na druhou. Teď by se klidně porval znovu, tam by si trochu jistý byl, za to teď není vůbec. 

"Měla jsi pravdu." Vypadne z něj jako první. 

"Gomen za to, co jsem ti řekl." Něco mu říká, že začít omluvou by bylo nejlepší. 

"Rád bych tě poprosil…No víš,…" Leze to z něj hodně pomalu. 

"Jestli bys mi s tím učením nepomohla. Ne zadarmo samozřejmě." Ujistí ho rychle. 

"Díky tomu…no průseru. Prostě nechci přijít o stipendium." Rozhodí trochu rukama, protože už tak mu to zní hrozně pitomě. Musí vypadat uboze. Je oválený na obličeji má trochu zaschlé krve. Sena by blázen, kdyby mu na to kývl. Úplně ví, co si bude myslet. Totiž to, že přijde, až mu teče do bot. Částečně je to pravda, ale taky to není všechno. Po tom, co od Angela slyšel, si stejně nedá pokoj a chce ho trochu hlídat.

Sena

Sena se kousne do rtu a po pravdě si není jistý, co by měl udělat. Když půjde okamžitě za klukama, holky to vezmou špatně a možná ho vyloučí z party. Navíc jsou kluci dospělí – tedy on to tak vnímá – udělali si to sami a neumírají, takže jeho pomoc nepotřebují. Přesto ho cosi v něm nutí jít se za nimi podívat, jak na tom jsou. Nakonec se rozhodne zůstat s Cath a společně odejdou na dvůr před školou. Sena by měl jít domů, dát si tam věci a převléct se a pak jít s ostatními do nákupního centra. Cath mu řekne, kde se všichni potkají, rozloučí se a on ji chvíli sleduje, jak nastupuje do svého vlastního auta. To by do ní neřekl. Asi bude šikovnější, než si ostatní myslí. Co by on dal za to, aby taky nějakým mohl přijet? Jenže pro něj dneska nestihne přijet ani teta. Bude se muset vydat na autobus a je lepší, že u toho ostatní z party nebudou, protože něco takového je určitě pod jejich úroveň. Tohle se rychle rozkřikne, ale i kdyby mu rodiče poslali peníze na auto a nějaké tu honem sehnal, musel by udělat nějaké zkoušky, kvůli zahraničnímu oprávnění a stejně by to nebylo hned. Už by ale mohl mluvit o tom, že se na tom pracuje. Znovu se kousne do rtu. Silně sebou trhne, když na něj někdo zavolá a prudce se otočí. Málem ho přistihli, jak jde na zastávku. Nakonec je to ale jenom Ju-ken. Tedy ne jenom, ale… ten vadí nejméně. Teď je černou ovcí a možná by s ním vůbec neměl mluvit, ale nikdo tady už není. On si ten ret dneska asi rozkouše, ale sepne ruce před sebou na uchu svojí tašky a počká, až k němu dojde. Nebo spíš doběhne. Ju-ken je jako tank a Sena si není jistý, jestli by před ním neměl uskočit do příkopu, ale naštěstí ho nesrazí jako spoluhráče ve fotbale k zemi a nezalehne, ale skutečně zabrzdí. Musí se zasmát do dlaně svojí představě, ale hned to zakryje vážným výrazem. To prvotní prohlášení ho dokonale zmate. Teprve když dojde na učení, začne mu maličko svítat. Nemá ani nejmenší ponětí, co se stalo na ošetřovně nebo proč tohle celé přišlo, možná jen nechce být definitivně vyloučený z kolektivu. Sena popravdě neví, co dělat, aby nevyloučil i sám sebe a tak stydlivě sklopí oči a hraje rozpaky. To mu jde opravdu věrohodně. Zvedne oči, když Ju zmíní, že by to nebylo zadarmo, ale ještě nic neřekne. Pokývá hlavou na to o stipendiu. To byla vážná věc a nikdo nechtěl jet domů. I kdyby snad chtěl, byla by to taková hanba, že snad bylo lepší zůstat tady a být bezdomovec. Musí se okamžitě rozhodnout o svém vlastním osudu. 

"Musím se nejdřív zeptat doma." Hlesne a už zase klopí oči k zemi jako by ani nebyl tím, kdo zasazuje kousavé a bolestné hlášky a má trefné poznámky. Tím si zároveň získává trochu víc času. 

"Ještě nevím, jestli si někoho můžu vodit domů nebo kdy můžu být venku." Vysvětluje, že pravidla jeho nové rodiny jsou pro něj trochu neznámá a tak nemůže slibovat žádné časy a místa. Něco uvnitř něj mu ale pořád chce pomoct. Co kdyby nebyl součástí té party? Co kdyby královnou školy už nebyla Tiffany, ale někdo dočista jiný? Je vůbec reálné, aby se to povedlo cizinci jako je on? Byla to rozhodně velká výzva. Sena si byl jistý, že už má maličko Cath. A Ju by mohl být další. Konečně k němu zvedne oči. Pak začne cosi hledat v tašce. Najde vlhčené ubrousky a jeden z nich vytáhne. Mají třešňovou vůni. Vytáhne se na špičky a začne čistit Ju-kenovu zaschlou krev na čele. Jde to špatně a je to hodně vysoko. 

"Bolí to hodně?" Zeptá se ho, když se mu jakoby náhodou podívá do očí a pak se zase honem podívá na svou činnost.

Ju-ken

Chvíli si vážně myslel, že se s ním Sena nebude chtít bavit. Asi by ho to mrzelo, ale rozhodně mu nikdy neprozradí důvod toho, proč se vlastně porval. Musel by to z něj někdo vymlátit a je rád, že u toho byli jen kluci, silně pochybuje, že by kdokoliv z nich mluvil proti jejich kamarádovi. Ju-kena by očividně klidně potopili a na to si bude muset začít dávat vážně pozor. Vypadalo to, že mezi ně zapadne, ale tím, že Senu bránil, si vykopal trochu hrob, jenže nepohřbil svou vlastní sebeúctu. Kdyby nedal ránu, nemohl by se na sebe podívat do zrcadla. Pochybuje totiž, že by slova něco zmohla, i když rána asi taky nepomůže. Ne dokud bude mít Angelo pocit, že boduje a ten pořád má. Teď trochu doufá, že Sena na tu párty nepůjde, protože má obavy, že by se tam mohlo strhnout něco dalšího a on už by byl asi vážně vyloučený a mohl by si vyřídit letenku zpátky domů. Nechce se vracet, ale udržet se taky nejspíš nedokáže. Nejlepší řešení by asi bylo se na ten večer hodit marod a nikam nejít. Obočí mu jde nahoru, když Sena nad jeho prosbou klopí oči, ale přistihne se, že se usmívá. Líbí se mu, to si už dokáže přiznat, ale pořád to na věcech nic nemění. Nechce si s nikým nic začínat, protože podle něj není v jeho možnostech, aby to stíhal a navíc... Jeho ego není natolik vysoko, aby si myslel, že by se za ním Sena třeba jen otočil. Ne, nezapadá do kolektivu americké mládeže ani trochu a nakonec ho to možná to stipendium opravdu stát bude. Neuhlídá si výraz, a když mu Sena řekne, že se musí prví zeptat doma, trochu posmutní. Měl pocit, že je s odmítnutím smířený, a i když tohle přímo odmítnutí nebylo, zní mu to trochu jako typické pohovorové, my se vám ozveme. Dává si očividně na čas a pak mu nejspíš napíše zprávu, že to nepůjde. Vlastně je to ideální odmítnutí.

"Jasně, to chápu." Pokývá hlavou, aby ho ujistil, že to nebere zle nebo cokoliv jiného. I kdyby ho Sena odmítl se slovy, že s ním nechce mít nic společného, asi by to po tom všem, co se dneska stalo, pochopil. 

"Víš, chtěl bych se ti za dnešek omluvit. Já vím, že je těžké někam zapadnout a moc jsem ti to nejspíš neulehčil. Pochopím, když se se mnou nebudeš chtít bavit. Bylo by to logické." Dá mu najevo, že ho klidně může odmítnout. Prostě má pocit, že by mu to říct měl. U nikoho z týmu podobné nutkání neměl. Otevře pusu, že by ještě něco dodal, možná by ho varoval, že si má dávat pozor, ale nějaký hlásek uvnitř mu poradí, ať mlčí. Jak kdyby dokázal tušit, že Sena se nedá jen tak snadno a najde si svou vlastní cestu. Už už se chtěl rozloučit a nejspíš mu i poděkovat za čas, když k němu Sena přistoupí a začne čistit zaschlou krev. Měl si ji umýt sám, ale spěchal za ním, doufajíc, že ho ještě stihne. Zůstane na pár vteřin konsternovaně zírat na jeho tvář, která je opravdu blízko. Nějak se zapomněl, což se mu běžně nestávalo. Nechá víčka na chvíli klesnout a nadechne se třešňové vůně. Dal by si koláč…Třešňový. Otevře oči, a i když si nechce hrát na hrdinu, zavrtí nepatrně hlavou.

"Už moc ne. Zítra to bude veselejší." Pozvedne pravý koutek. Počítá s tím, že zítra to bude hrát všemi barvami.

"Angela to bolí víc." Nadhodí a je zvědavý, jak se bude Sena tvářit. Podle toho chce usoudit, jak velké obavy by o něj měl mít, po tom co dneska slyšel. Oplatí mu pohled a usměje se, i když už to Sena nemůže vidět. Po chvilce, kdy se nechá opečovávat, sáhne po jeho zápěstí, které kupodivu celkem jemně sevře.

"Arigato, Sena-chan." Prohodí mile. Aniž by ho pustil, sáhne do svého batohu a vytáhne vodu ze zdejšího automatu, kterou u Seny dneska viděl. Má růžovou barvu. Je jasné, že ji nekupoval pro sebe. 

"Pozval bych tě na něco lepšího, jako poděkování, ale asi by nebylo nejlepší, kdyby tě se mnou viděli." Dodá, aby bylo jasné, že si riziko uvědomuje. Teprve v ten okamžik ho pustí. 

"Myslím, že máš na to je všechny strčit do kapsy." Dodá něco, co by taky říkat neměl. 

"Nenech se jimi odradit a dávej si pozor." Přece jen ho musí varovat. Vyloví z batohu ještě peněženku, aby vyhrabal drobné na autobus, a u toho mu z něj vypadne malý letáček. Je to casting pro modely na jednu vyhlášenou značku sportovního oblečení. Nějaký kluk, cosi rozdáváním podobných věcí vydělával, mu ho vrazil a Ju o tom přemýšlel jen kvůli honoráři. Hodně věcí by mu to vyřešilo.

"Ehm, mám tu brdel, promiň." Dodá rychle a snaží se kus papíru rychle sebrat. 

"Jo, už první den." Zkouší to zamluvit.

Sena

Sena zvedne k Ju-kenovi oči, když se mu omluví a chvíli do nich hledí. Před malou chvílí se mu toho v hlavě prohnalo opravdu hodně. Musel doslova na koleni učinit zásadní rozhodnutí, které ovlivní celou jeho budoucnost a není si jistý, jestli se právě nepropadl do pekla, ale vždycky byl trochu jako malý růžový ledoborec. Sám cítí, že by se v roli Královny necítil dobře, že mu s těmi lidmi není dobře a to není nejlepší, když tady vůbec nemůže být sám sebou, ale za někoho se vydává. Potřebuje se soustředit, aby neudělal chybu a taky na studium. Nemůže si dovolit, aby ho někdo odhalil. Možná by se tím spíš měl držet co nejdál od všech kluků, jenže bez přátel se taky daleko nedostane. Dostane, ale bude sociálně izolovaný a to nikdy nenesl dobře. Nebyl zrovna samotář. Zamyšleně si opře ukazováček o rty a oči zase skloní. Je jasně vidět, že nad něčím přemýšlí a Ju-ken a jeho prohřešky to zrovna nejsou. Vzpomene si na jedno japonské anime a napadne ho, co by na to asi řekl strýček. Jenže tohle nebyla ryze chlapecká škola. Jak by to měl celé pojmout? Pak už se ale musí věnovat Ju-kenově zranění a jakmile dojde na Angela a na to, že ho to bolí víc, Senovi se docela zlomyslně zvedne koutek. Veškerá jeho dívčí nevinnost je v tu chvíli ten tam, ale je to jen okamžik. 

"Je to pitomec." Prozradí Ju-kenovi, co si o něm doopravdy myslí a dá tak najevo mnohem otevřeněji svůj postoj.

"Nevejdu se k němu do lavice. Pořád do mě vráží loktem." Postěžuje si. 

"Asi budeme mít modřiny oba." Dá si záležet na dívčím hlásku. Do holek se přece nestrká. Strhne pohled za Ju-kenovými prsty, když sevře jeho zápěstí a zastaví všechny pohyby. Není to agresivní ani nepříjemné, ale stejně… Ju-ken mu chce ale jenom něco dát. Když uvidí tu růžovou barvu, je mu jasné, že to není jen něco, co měl zrovna po ruce, ale že to od začátku kupoval cíleně pro něj. Usměje se a s úklonou si pití převezme. 

"Je třešňové." Řekne, kdyby si Ju-ken nevšiml a obhájí tak, proč ho pije. Poslouchá jeho varování a i povzbuzování. 

"Je hezké slyšet, že si o mě myslíš i něco dobrého." Připomene mu jejich začátky z dnešního dne. Trochu udiveně sleduje, co hledá v peněžence a sám se ohlédne proti směru jízdy autobusu, ale ještě nejede. Jakmile Ju-kenovi z peněženky vypadne nějaký kousek papíru, taky si přidřepne, aby mu ho pomohl zvednout a kupodivu má obratnější prsty. Když se narovnává do stoje, nedovede si pomoct. Zvědavost je silnější, než vychovanost a tak si letáček prohlédne. Hned na to k Ju-kenovi zvedne udivený pohled. On chce dělat modela? Nebo je to prostě jenom nějaký leták? A nosil by ho v peněžence? To sotva… Hmm… to by se mu taky líbilo. Jenže to by znamenalo hodně převlékání před lidmi a taky doklady a tak podobně. A to si nemůže dovolit. Poslušně leták odevzdá a snaží se přemoct zklamaný výraz ze svých možností. 

"Netipovala bych tě." Hlesne. Málem použil mužský rod. 

"Tedy ne proto, že bys nebyl hezký, jen mi to k tobě nesedí." Dodá a mává u toho omluvně rukou. Chvíli je ticho. 

"Tedy..." Okamžitě začne rudnout. Vážně mu právě řekl, že je hezký? Krucinál… Protočí nad sebou očima a podívá se do strany. 

"Myslela jsem si, že máš čas jenom na fotbal a doučování." Koutky mu začínají cukat a zavrtí se v bocích sem a tam. Autobus se objeví v dálce. 

"Víš, něco mě napadlo a kdyby se to nějakým zázrakem podařilo, všem by mohlo být jedno, s kým se stýkám nebo ne." Řekne tajuplně. Zatím na sebe neprozradí, že je jeho strýček ředitel této školy a že je vlastně velmi prominentní postavičkou. Stejně tak neprozradí, co je vlastně jeho nápad. Ještě nedostal svolení a to nejspíš ani nepřijde. Autobus zastaví přímo u nich, ale je to jiné číslo, než Ju-kenovo. 

"Uvidíme se zítra." Řekne mu, protože pochybuje, že Ju-ken s nimi půjde do nákupního centra. Vstoupí na schůdky a zamává mu. Jak si autobus odfoukne, zvedne mu to sukni málem až moc vysoko. Honem ji chytí, rozverně se uculí a zmizí uvnitř.

Ju-ken

Ju vypadá vážně hodně překvapeně, když dojde na Angela a Senův komentář na něj. Přemýšlel, jestli se náhodou nepřeslechl a pak se upřímně a široce usměje. 

"Už jsem se vážně lekl, že byl můj první dojem z tebe špatný a že to nevidíš." Vypadá, že se mu hodně ulevilo, ale Sena asi neví, proč vlastně přesně.

"A já jsem ještě větší, protože jsem se nechal vyprovokovat." Přizná se nesvému přestupku a že si uvědomuje, jak špatné to bylo. Neměl by se prát, obzvlášť kvůli tomu, co všechno je v sázce, ale když se dívá Senovi do očí, vážně by to asi udělal znovu. Krátce očima sklouzne po jeho postavě a koutky mu znovu vyběhnou nahoru.

"Na modřiny mám dobrou věc, klidně ti to pak starost vrátím a ošetřím tě." Hned, jak to vysloví mu doje, že tohle znělo vážně všelijak. Nebo se mu to jen zdá, protože o Senovi přemýšlí jinak, než by měl? Ne, to určitě ne. 

"Musíme si pomáhat." Zamluví to honem, aby si náhodou nezačal myslet něco jiného, ale tím spíš začne, když se to snaží takto zamaskovat. 

"Nabídl bych ti, ať si sedneš za mnou, ale to by sis moc nepomohla." Pokrčí rameny, ale je mu jasné, že to Sena odmítne z úplně jiného důvodu. Klidně by ho k sobě nakonec vzal, i když by se nejspíš popichovali dál tak, jako ze začátku. Kývne hlavou na příchuť pití. 

"Tuhle chuť mám rád, i když si ji normálně nekoupím." Práskne na sebe dokonce i tohle, protože chodit tu s růžovou vodou by mu zrovna nepomohlo. Ta předpojatost je bohužel i tady, i když v mnohem menší míře, než jinde. Zatváří se trochu omluvně, protože vážně nezačali nejlépe. 

"Myslím, možná víc, než by tě napadlo." Upraví možná názor na to, jak před ním normálně působí. Možná právě proto to, to tak vypadá, protože opravdu věří, že má Sena možnost se dostat mnohem výš. Ten leták je vážně poslední hřebíček do rakve. S pozvednutým obočím pozoruje Senu, jak se snaží svou první větu vysvětlit a žene mu to koutky nahoru, než se upřímně rozesměje.
"Díky za kompliment, to bych od tebe nečekal." Neodpustí si poznámku, než letáček zase schová.

"Já sebe taky ne, buď v klidu. Ale je za to dost peněz a ty se mi prostě hodí, proto jsem o to přemýšlel, ale myslím, že se na to nakonec vykašlu a zkusím spíš další brigádu." Aniž by si to uvědomil, prozradí mu své poměry a to, jak se musí otáčet, aby tu vůbec mohl být. Zároveň mu tím odpoví na další větu. Musí to prostě stíhat, jiná možnost pro něj není, i když toho moc nenaspí a má co dělat, aby učení vůbec stíhal. Ale má výdrž, prostě musí, aby se nevrátil s ostudou domů, to by prostě nepřežil. Nadechne se, aby ještě něco dodal, ale Sena to zabije svým prohlášením, po kterém na něj zůstane nechápavě zírat.

"Cože? Počkej, to přece…" Nestihne dodat, že to dělat nemusí, že si snad nějak poradí, i když by byl rád, kdyby to doučování nakonec klaplo. Hrozně moc se mu nechce jít za nikým jiným. Pořád to ale ještě úspěšně svádí na to, že pocházejí ze stejné země a že to díky tomu bude snadnější. 

"D-dobře." Pořád na něj ještě konsternovaně zírá, když se s ním loučí. Chce za ním ještě něco zavolat, ale zůstane očima zaseknutý na sukni, který se díky větru zvedne. Vážně málem zčervenal, místo toho se mu na tváři objeví zaujatý výraz.

"Sena-chan." Zavolá za ním těsně předtím, než nastoupí. 

"Arigato." Dodá, protože sprostě říct musel. I kdyby to nevyšlo, tak pro to pravděpodobně něco udělal a za to mu vážně chce poděkovat. Hodí si batoh přes rameno a vyrazí na zastávku na druhé straně. Pojede domů a začne na sobě vážně makat, než bude muset na brigádu. Díky tomu, že by ho v nákupáku neviděli rádi, má pár hodin pro sebe, což se vždycky hodí. Když před půlnocí vychází z obchodu, kde má brigádu, zkontroluje telefon, na kterém objeví zprávy od Tiff. Nechápe, proč zrovna jemu píše, ale zatím to nechá být, protože se zastaví u automatu. První ho chce jen přejít, než do něj nakonec vhodí mince a vypadne mu třešňová limonáda. Zasměje se sám sobě a úplně zapomene, že na telefonu vůbec nějakou zprávu měl. Prostě sedí na lavičce, pije růžovou tekutinu a přemýšlí, co všechno se vlastně dneska stalo. Nejvyšší čas jít spát, zítra se uvidí, jak to vlastně všechno dopadne.