Sena x Ju-ken - Pro ně je vážně Asiat, jak Asiat. - část 2.

(areál školy)

Sena

+Vážně?+ Pomyslí si, když mu Ju-ken sebevědomě řekne, že má něco nakoukaného a že by ho Sena nezmátl. Vypadalo to, že teď se mu to docela obstojně daří a to bylo dobře. Tohle byla vlastně taková zkouška. Když někdo nebyl Asiat, jeho mozek fungoval trochu jinak a často nerozeznal jednoho od druhého, ale oni jako příslušníci jedné rasy uměli vnímat rozdíly a nikdo jim stejný nepřišel. Kromě toho Ju-ken musel z domova znát jistou japonskou zálibu v převlékání za dívky, což šlo díky jejich androgynním rysům vážně dobře a stejně ho nic nenapadlo, dokonce ani když promluvil. Výborně! To by ten rok mohl nějak zvládnout. Přikývne, když ho Ju pobídne, aby se nebál. Ano, možná se bojí konkurence, pokud se jim jeho vzhled alespoň trochu líbí, ale to může být vážně velký problém. Jakmile dojdou mezi ostatní, nastane typické kolečko představování, kdy Sena stíhá zapomínat jména ostatních hned poté, co je vyslovili. Je to těžké, když mu v uších znějí tak cize. Přesto se všem uctivě uklání a tiskne jejich ruce a po očku pořád sleduje, co se děje vedle u kluků. Ju-kena tam plácají, jako kdyby mezi ně přivedl hotovou trofej a protože Sena není dívka, ale kluk, musí se hodně snažit, aby nad nimi neprotáčel očima. To by se divili, kdyby došlo na chvilky, kdy by to zjistili. V duchu se tomu pobaveně zasměje, představí si nějaký ten úprk a hned mu vesele a přátelsky jiskří oči. Sena přijde o rozvrh, ani neví jak. Cítil jen zatahání mezi prsty a už ho nemá. Podívá se na dívku, co mu ho vzala a ta mu rovnou oznámí, s kým bude ve třídě. Je rád, že to není zrovna Tiffany. Když mu slečna pošeptá, jaké má štěstí, musí se na toho Angela hned podívat. Je to krásný kluk, podle západních měřítek určitě, ale Sena si dá dobrý pozor na svůj výraz, aby tyto holky hned nenamíchl. Sklopí oči, zase se podívá na tu s brýlemi a pousměje se. 

"Můžeš mě tam alespoň chodit navštěvovat." Řekne jí šeptem, společně se zasmějí a Tiffany na něj hned přivře oči, jestli už náhodou není moc populární. 

"Vedle tebe?" Podiví se Sena, protože v Japonsku měli všichni oddělené lavice po jednom. Bože, zrovna on musí mít vedle sebe volno? Ještě víc ale vykulí oči, když Ju-ken toho kluka odvleče jako pračlověk a začnou se mezi sebou šťouchat a strkat. Dívky okázale protáčejí očima, ale zároveň se rozhlížejí po okolí a užívají s pozornost všech. Jakmile se ozve prohlášení o kung-fu, Sena pozvedne obočí a vyprskne smíchy s dlaní před ústy, když na něj Ju promluví Japonsky. 

"Teď už chybí jenom prohlášení o Jackie Chanovi jako národním herci." Doplní ho ve stejném jazyce. Toho chlapa kvůli jeho názorům upřímně neměl rád. Sena se trochu lekne, když se u nich objeví profesor, protože v Japonsku tohle mohl být velký problém. Profesoři měli absolutní autoritu, uměli ukládat velké tresty a všechno tam bylo jinak, než tady. Tady to vypadá jako vypeskování od kamaráda, studenti si dokonce dovolí něco oponovat a laškovat, i když v mezích nějaké té slušnosti a Sena je z toho celý pryč. Tohle by u něj doma tedy neprošlo a vlastně si není jistý, co je lepší. Pro děti možná tohle, ale co když si pak neváží nikoho a nic neumějí? To se koneckonců o mladých Američanech hodně říkalo. Je tu teprve chvíli, ale už teď je hrdý na zemi, ze které pochází, i když tady to raději nahlas říkat nebude. Strýček mu vysvětlil, že Američané jsou hrozní patrioti, i kdyby tady měli žít sotva chvíli. Celá parta společně někam vykročí, Sena ani neví kam, asi na obhlídku těch pozemků. Hned má Angela vedle sebe. Je vysoký. Musí k němu hodně zaklonit hlavu. Obdrží pozvání na trénink. Rád by se podíval do svého rozvrhu, jestli má vůbec čas, ale pořád ho má ta holka. V Japonsku měli všichni kroužky až do večera a on neměl tušení, že tady to tak není. 

"Zkusím to." Řekne neurčitě a maskuje všechno za rozpaky.

Ju-ken

Angelo hned horlivě přikývne, když se ho Sena zeptá a jasné, že i kdyby vedle sebe volno neměl, tak si ho hned udělá. Ju-kenovi to rozhodně není po chuti, ale je přesvědčený o tom, že je to proto, jak na něj kouká. Jak kdyby byl Sena nějaká dobrá svačinka, to se mu prostě nelíbí. +Trochu úcty, pane.+ Okomentuje si to v duchu. Podle něj využije každé chvilky, aby na něj mohl sahat. Už přece na podobné škole byl, jen v jiném městě a viděl toho taky hodně. Některé věci, které tady byly běžné, se v Japonsku neviděly a tohle byla podle něj jedna z nich. Naštěstí už strhnou pozornost na sebe, když se začnou za všeobecného veselí pošťuchovat a taky si Ju všimne, že dojde na uzavírání sázek. Vždycky mu bylo celkem jedno, jestli prohrál nebo vyhrál, ale teď se mu ta představa nezamlouvá. Asi chce udělat dojem, ale na koho vlastně? Pokud jste měli dobrý nástup, byla škola brnkačka, ale pokud ne, nevedlo se vám tady dobře. Taky hodně záleželo na lidech okolo, jestli jste pro ně byli vzduch nebo někdo, do koho se můžou trefit a to on rozhodně být nechtěl. Doma si toho zažil hodně, právě proto odešel. Musí se pořád dokola pochechtávat Senově poznámce. Bylo snadné si z nich trochu utahovat, když jim nerozuměli, ale tohle byly věci, na které prostě čas od času narážel. Tady se házeli všichni Asiati do jednoho pytle a jemu to zase tolik nevadí, ale je to úsměvné. Když se konečně přestanou pošťuchovat a vykročí pryč, Ju jde taky. Pořád ještě školu pořádně nezná a i pro něj to bude svým způsobem nové. Kráčí několik kroků za Senou a Angelem a ani mu nedojde, že právě záda toho kluka propaluje. Překvapeně zamrká, když si uvědomí, že vedle něj někdo mluví. Je to Cath, holka, která ještě pořád svírá Senův rozvrh. Nakloní se k ní, aby se do něj podíval a měla pravdu, uvidí se se Senou každý den a na každé hodině. Angelo se nenechá jen tak odbýt a ohlédne se přes rameno, aby Cath sebral Senův rozvrh. Zdá se, že ne ani možná nebere jako odpověď. 

"Vidíš, máš tu volno, takže je to jasné." Blýskne po něm širokým úsměvem, který září z opálené tváře. Ju už za tu dobu, co je v Americe chytl barvu, ale Sena vůbec a mezi nimi rozhodně vyniká. 

"Ty si nedáš pokoj, nech ji nadechnout." Dobírá si Ju Angela a jeho poznámku ocení smích všech kolem. Teda asi kromě Tiffany, která si pořád Senu dost zkoumavě měří. Angelo se ohlédne a ukáže mu vztyčený prostředníček. 

"A odkdy jsi bodyguard?" Vrátí mu to i úroky, ale Ju se nedá jen tak. 

"Od té chvíle, kdy jsem ji přived za vámi." Překvapené pohledy neřeší, už to řekl a nemá v plánu to brát zpátky. Je jasné, že Angelo se nebude chtít jen tak vzdát a Ju-kenovi to trochu pije krev. Dojdou až k hřišti, které je napůl prázdné. Jen po obvodu běhají atleti, kteří začínají den tréninkem. 

"Vypadá to tu vážně dobře." Ohodnotí to Ju rovnou. Hřiště na staré škole nebylo nic moc, tohle je úplně jiná liga a on si tu zase připadá trochu nepatřičně. 

"To víš, na starou školu můžeš zapomenout." Prohodí kapitán, který se usadí společně s Tiffany na lavičku tribuny. 

"Lepší hřiště, lepší škola, mnohem, mnohem lepší holky." Ozve se zase Angelo a už Senovi naznačuje, aby si sedl vedle něj. 

"Nicméně Ju v pátek bude párty na začátek sezóny, počítej s tím. Sežeň si doprovod." Prohodí ještě Jordan a Angelovi úsměv opadne, on už totiž někoho pozval a je jasné, že by to nejradši zrušil. 

"Ještě tu nikoho neznám." Pokrčí Ju rameny a znovu je slepý k tomu, jak se jedna holka nakrucuje, aby si jí všiml. Jeho oči ale padnou rovnou na Senu. 

"Nechtěla bys jít?" Vyřeší to rovnou a ozve se hned několik povzdechů. 

"Ale upozorňuju rovnou, že zásadně netancuju." Přispěje vtipem na svou vlastní adresu. 

"Hlídat pití ti klidně budu." Zazubí se a ozve se druhá vlna smíchu. 

"To je doprovod k pohledání." Okomentuje kdosi z bandy. 

"Jen říkám, jak to je. Alespoň ví, do čeho půjde." Rozhodí Ju rukama s pobaveným výrazem.

Sena

Jakmile se rozvrh objeví u Angela, což je hned vedle něj, Sena po něm sáhne, jednoduše mu ho vytrhne s elegantním úsměvem a konečně ho schová. Všichni ho už mají nastudovaný lépe, než on sám, to je hrozné. Pak k němu dolehnou Ju-kenova slova o tom, že mu bude dělat bodyguarda a on se po něm musí ohlédnout. Málem při tom zakopne a zachytí ho bohužel Angelo. Sena po něm vrhne děkovným pohledem a dívky okolo se rozesmějí jeho nešikovnosti. Nejvíc bohužel Tiffany. To bylo špatné, Sena bude muset hodně rychle vymysle, jak si ji omotat okolo prstu. Možná kdyby za ní později šel, že je nemehlo a chtěl by se naučit chodit jako ona? Normálně nesnášel, když musel lézt někomu do zadku, doma to nikdy nedělal a spíš měl pro každého několik ostrých slov, ale tady mu asi nic jiného nezbude. Když se po očku rozhlédne, všimne si, že Ju-ken svým prohlášením některé kamarády zaskočil. Někdo se tomu směje, ale někdo očividně neví, jak s tím vtípkem naložit a Sena by byl nerad, kdyby kvůli němu tohohle kluka vyloučili z party. Byl tu cizinec stejně jako on a bylo by to pro něj hodně složité, obzvlášť jako pro člena důležitého sportovního týmu. Jakmile se všichni zastaví poblíž velkého hřiště, je na klucích vidět, jak moc jsou na něj hrdí. Dokonce i některé holky. Pro Senu je to prostě kus trávy, nějaký atletický ovál a takové ty hlouposti, co ho nutí dělat věci, co nechce. Píchá ho z toho v žebrech, má bolavé nohy a vůbec ten pocit nesnáší, hlavně, když se zpotí. Je to hezké, vypadá to draze a to je tak celé, co to Senovi říká. Jenže se na něj dívá polovina party a očekává se nadšení. Sena sebou trhne a spojí ruce. 

"Trochu mi to vzalo dech. U nás v Tokyu podobná hřiště vůbec nemáme, je to tam moc malé. Některé školy je mají na střechách svých budov, ale to je tak na basket." Řekne a oddechne si, protože kluci vypadají spokojeně a začínají se dmout pýchou. Sena by řekl, že některá japonská hřiště jsou vlastně mnohem originálnější a že tu jistě žádné na střeše nemají, ale raději si to nechá pro sebe. Sena se chvíli pokouší přehlížet, že mu Angelo ukazuje, aby se posadil a pak si ukáže na sukni. Pomačkal by si ji. Naštěstí se začne mluvit o párty a tím se to trochu zakecá. Sena samozřejmě vidí tu dívku, kterou Ju-ken vůbec ne a když pozvání nakonec přistane jemu, pootevře rty a už zase neví, co dělat. Mohli by skončit jako outsideři ze společné země. To už by neměl nepřítele jenom v Tiffany. 

"Promiň, ale nejsem si jistá, jak to do pátku bude. Jsem tady jenom chviličku, žiju se strýčkem a jeho rodinou a možná pro mě budou mít nějaký uvítací víkend." Začne z toho bruslit ven a u toho si nervózně pohrává s vlasy, které namotává na prst. To není žádné vypočítavé gesto, ale jeho skutečné emoce. 

"Když mi to vyjde, ráda se za vámi přijdu podívat." Řekne nakonec. 

"Ale moje kamarádka má čas." Řekne a postrčí tu dívku před Ju-kena. Hotovo. Na tu párty by rád zašel, nechce se mu sedět doma. Ale bude lepší, když tam půjde prostě sám za sebe. 

"A Ju… tančím moc ráda." Mrkne na něj ještě a tentokrát se rozesměje i Tiffany. 

"Vážně? To bys mohla do našeho týmu roztleskávaček..." Prohodí. Sena se zamyslí. To jsou sukně a nohy hodně vysoko. 

"Gymnastiku bohužel nezvládnu." Sklopí Sena oči a Tiffany je očividně ráda, že umí něco, co on rozhodně jen tak nedožene. Celá parta se dá zase do pohybu a míří podél hřiště dál na pozemky. 

"Tohle je knihovna." Ukazuje Cath na očividně nejmilejší budovu tady a její nadšení nikdo nesdílí. 

"Tak tam budou mít jistě archivní čísla Cosmopolitanu." Prohodí Sena a najednou se všechny holky na knihovnu podívají úplně jinýma očima. Nejspíš si zlámou podpatky, aby tam byly první a půjčily si nejlepší čísla.

Ju-ken

Málem vyprskne smíchy, když vidí, jak Sena vytrhl svůj rozvrh. On by to asi udělal mnohem dřív. Nikdy nebyl zrovna trpělivý člověk a o to víc, když byl na neznámém místě. Všimne si, jak se po něm Sena ohlédl a chtěl se na něj široce zazubit, ale u toho se málem přerazí. Taky vyrazí dopředu, ale Angelo je rychlejší, což mu způsobuje tik v oku. Nedá si pokoj a nedá. Sena ho musel dost zaujmout a jemu to vadí. Proč mu to vadí? Protože ho sem přivedl a měl by na něj troch dát pozor, tak je to. Zvykl si na ten fakt nějak rychle, ale není ten typ, který by se nad tím dlouho zamýšlel. Ju se taky krátce rozhlédne po hřišti a je znát, že se mu tu líbí. Celkově i škola vypadá dost luxusně. Je to něco, co by si doma rozhodně dovolit nemohl. Tady taky ne, ale má stipendium, které mu tu dovolí být. Musí mít ovšem dobré známky a být úspěšný i v týmu. Pro něj osobně to znamená ještě ta brigáda, aby měl něco navíc pro sebe. Ju se po Senovi ohlédne, když hodnotí hřiště a něco mu napovídá, že tohle není to, na co by se šel podívat jako první. Osobně by mu to bylo jedno, i kdyby řekl, že se mu nelíbí. Je to holka, přece by po ní kluci nechtěli, aby nad hřištěm slintala. Pokývá hlavou na vyprávění o hřištích v Japonsku, ale taky to po jeho příkladu dál nerozvádí. Proč taky? Dělat si vroubek hned ze startu, že se mu to třeba nelíbí. To nechce. Vážně moc doufá, že na tu párty půjde Sena s ním. Nejde o to, že by to bral jako rande. Právě proto pozval jeho. Doufal, že to pochopí a dojde mu, že nechce zvát žádnou z holek, která by to jako rande brát mohla. Nemá na holky čas a rozhodně pozváním některé nechce začít celý pobyt tady. Potřeboval se trochu soustředit na školu, aby zjistil, jestli je pozadu nebo ne a nahnal známky, protože učení mu rozhodně nešlo samo a musel hodně dřít. Taky potřeboval mít čistou hlavu na tréninky a sladit se se zbytkem týmu. To taky nebylo hned. Párty týmu je bohužel jakási nutnost, aby jim ukázal, že mu nový kolektiv není jedno. A Sena mu do toho hodí obří vidle, když ho odmítne. Ohlédne se po něm, jak kdyby tomu nemohl uvěřit. A to má jako za co? Málem se neovládne a protočí nad tím očima. Co rozhodně neovládne je nakrčení obočí. Jenže Sena tím neskončil a ještě mu dohodí holku, u které si až teď všiml, jak na něj kouká. A to přesně nechtěl. Na moment mu unikne nešťastný výraz a dá mu jasně najevo, že to je to poslední, co chtěl. Všichni kolem s napětím očekávají, co se bude dít. Angelo vypadá navýsost spokojeně a je jasné, že pokud Sena na párty dorazí, už se ho nezbaví a očividně ho nezajímá, že tam nebude sám. A tu Ju dráždí ještě víc. Během vteřiny to ale vyřeší. Co jiného? Odmítnout stejně nemůže, protože by ho nejspíš ukamenovali a dopadl by mnohem hůř, než kdyby šel se Senou. 

"Jasně, to bude super." Vydoluje ze sebe úsměv na dívku, která vypadá taky hodně nadšeně, ale je to trochu z donucení. Tím se konečně přesune pozornost jinam a on hezky vzadu míří za nimi kolem knihovny. Ano, tam stráví taky hodně času. 

"Tuhle budovu rád vážně nemám." Prohodí s povzdechem, ale je pravda, že bez ní se neobejde. 

"Já taky ne." Ozve se vedle něj a je to ta dívka, se kterou má jít na párty. 

"Jo, ale bez ní to nejde." Povzdechne si, jenže to už není nad knihovnou. Jak jen se jí má zbavit? Nakonec se mu to podaří, když zapřede rozhovor s kapitánem. Mezitím obejdou školu a dostanou se až k budově krytého bazénu. Po pár krocích si uvědomí, že má Senu vedle sebe. Nakloní se k němu. 

"Tak ti teda pěkně děkuju. Dost si mi zavařila." Pošeptá mu. 

"Proč myslíš, že jsem pozval tebe? Protože mi bylo jasné, že nemáš zájem, chápeš?" Ano, je trochu naštvaný. 

"Můžeš mi teď poradit, jak jí mám ve výsledku odmítnout a nebýt za idiota u celého týmu?" Hodí po něm naštvaným pohledem, ale už si jich zase všímají a někdo se ptá, co si tam šuškají. 

"Nic nic, jen jsem chválil bazén, je vážně obrovský." Odpoví celkem pohotově a hned se narovná. 

"Jak velký je plavecký tým a je tu i polo?" Zajímá se dál.

Sena

Ten Ju-kenův pohled by nepřehlédl ani slepý, ale stejně předstírá, že se dívá na někoho jiného. Chápe ho, ale on má zase svoje důvody a ty jsou mnohem přednější. Ju bude hodný kluk, co mu chce pomoct a on bude ta vypočítavá mrcha, co z toho vytěží maximum a pak ho kopne mezi nohy, ale jeho sázka je přednější. S tou holkou to asi přehnal, ale chtěl se zavděčit kolektivu. Nečeká, že to Ju pochopí. Když vidí, jak těžce ze sebe Ju-ken doluje nadšení a jak moc je naopak nadšená ta dívka, která o něm sní, je mu jí snad i líto. No… to si budou muset vyřešit mezi sebou. Mávne nad tím v duchu rukou. Proplouvat touhle školní společností je těžší, než si myslel a to je tady teprve pár minut. Procházka neškodně pokračuje, na Senu na chvíli všichni zapomenou a on se taky ztratí ve svých myšlenkách až do okamžiku, kdy na něj Ju-ken promluví z bezprostřední blízkosti. Trhne sebou a podívá se na něj, protože si vůbec nevšiml, že se k němu připojil. Samozřejmě hned začne tiché spílání v japonštině. Sena se maličko kousne do spodního rtu. Trochu rozhodí rukama, ale když mu Ju řekne, že ho pozval jenom proto, že čekal odmítnutí a nic jiného v tom není, na krok se zastaví a dá si ruce v bok. 

"Cože? Tak tys mě nepozval, protože chceš a líbím se ti?" Sykne po něm, ale hned zase doběhne hlouček před nimi. 

"To nevím, třeba tě sama kopne do zadku." Teď je naštvaný zase Sena a dotčeně špulí rty s pohledem upřeným na trávu. Myslel si, že Ju-kenovi padl do oka od prvního okamžiku, ale ten hromotluk jenom hraje vlastní hru. 

"Můžu jí říct, že jsi na mě udělal příšerný dojem a že by s tebou nikam chodit neměla." Klidně mu to vrátí a to je to poslední, co stihne, než se na ně ostatní otočí a Ju-ken začne švitořit o bazénu. Sena si dá ruku před pusu a maskuje chichotání. Bazén je místo, se kterým bude mít do budoucna velké problémy a plavání bylo povinné, ale něco musí vymyslet! Samozřejmě nemá v úmyslu Ju-kenovi nijak škodit, chtěl ho jenom slovně potrápit a zároveň mu tím ukázat, že má ostré lokty a není taková cukrová princezna, za jakou ho asi mají. Pomalu obejdou celou školu a nastane čas, kdy se všichni musí rozejít do svých tříd kvůli první hodině. Před den se moc neuvidí, nemají mnoho společných hodin nebo projektů, ale pořád tu byli alespoň někteří. Celá parta se má sejít na obědě. Jakmile dojde s ostatními do třídy, zjistí, že lavice jsou opravdu po dvou a že si v podstatě nemá kam jinam sednout. Dívá se na něj celá třída, někdo okatě, někdo po očku. Většina lidí ztichla a po chvíli začala zase štěbetat. Je jasné, že si ho měří, kritizují oblečení a taky to, s kým už se kamarádí. Sena dojde ke své nové lavici a trochu neochotně se usadí na místo. Na klíně pevně svírá brašnu a trochu na něj doléhá úzkost z nového prostředí a kultury. Neví, co by si měl nachystat na lavici ani jak se tady chovat a když si Angelo sedne, málem ho svými rameny vystrčí do uličky. Kdyby Sena nebyl tak drobný, asi by se tu pěkně mlátili lokty. Tohle narušení osobního prostoru mu není ani trochu příjemné, protože na něj není ze školy zvyklý. +Pak, že v Japonsku je všechno malé. Mají tady hřiště velké jako letiště, ale v lavicích se upoceně mačkají.+ Postěžuje si v duchu a nenápadně se ohlédne přes rameno, protože Ju-ken sedí asi o dvě lavice za ním a trochu šikmo. Faux pas, protože se na něj zrovna díval. Sena by snad i zčervenal a honem se podívá dopředu. Ve stejnou chvíli zazvoní.

Ju-ken

"Ne, nepozval." Sykne na Senu zpátky. Líbí se mu, v tom lže, ale nebyla to prvotní myšlenka. Je jim chtěl pomoct oběma. Jindy by mu možná odpověděl jinak, ale když vidí, jak ho to štve, si ještě přisadí.

"Nejsi můj typ, víš." Zatváří se nadmíru spokojeně. Jenže Sena toho nenechá a ještě mu nabídne, co by jí mohl říct. Protočí nad ním očima a je jasné, že se mu to nelíbí. 

"Díky, tvoji pomoc už vážně nepotřebuju, vyřeším si to sám. Stejně si myslím, že by to nestačilo." Popožene své ego o trochu výš a víc už nestihne. Musí se hodně přemlouvat, aby před ostatními nedal najevo, jak moc ho Sena naštval. Naštěstí se zvládne zabavit s ostatními, tak už spolu vůbec nemusí mluvit. Nejspíš by mu ještě něco řekl nebo si rýpnul, ale nemá k tomu už moc prostoru. Škola je vážně velká. Asi bude mít první týdny problém, aby chvíli netápal, kam má vlastně jít, ale všude jsou popisky, tak to snad zvládne. Možná mu kluci z týmu pomůžou, aby nechodil na hodiny pozdě, jak tu bude bloudit. Daří se mu celou cestu i obstojně vyhýbat té, se kterou má jít na párty a oddechne si pořádně, až musí všichni do svých tříd. Z povzdálí sleduje, jak je Angelo spokojený a nemůže se dočkat, až si k němu Sena sedne. Vlastně mu to svým způsobem přeje, trochu škodolibosti ještě nikoho nezabilo. První si myslel, že se k němu bude přisouvat schválně, ale ty lavice jsou vážně malé, on sám má problém se do nich nasoukat. Měl vážně štěstí, protože je tu lichý počet studentů a on má lavici jen pro sebe. Další bod k dobru a tak hezky rozvalí a udělá si pohodlí. S jeho postavou, už by se sem stejně nikdo nevešel. Podívá se na Senova záda a zrovna v tu chvíli se otočí. Koutky mu vyběhnou nahoru a ještě pohodlněji sjede na židli dolů, aby demonstroval, jak moc místa pro sebe má. Sena se hned otočí zpátky a jemu vylétne obočí nahoru. Ten pohled vlastně vůbec nepochopil a ještě dlouho mu bude vrtat hlavou, co to mělo být. Ne, rozhodně se ho na to nezeptá. Naštěstí je tu brzo profesor. První je představí a pak začne vyzvídat, jak daleko jsou. Ju-kenovi už je jasné, že bude muset hodně dohánět, aby srovnal krok a nemá ani ponětí, jak to bude stíhat, ale prostě musí. No tak nebude pár týdnů spát, to je toho. Celou hodinu se snaží nějakým způsobem pochopit probíranou látku, ale je to marný boj. Ke konci hodinu už to vzdá. Je to vidět na jeho posedu s podepřenou hlavou a zíráním z okna ven. Nemá to mysl, dokud nedožene věci, které v minulé škole ještě nebrali. Dokonce si přeslechne zvonění. Z myšlenek ho vytrhne až Angelo, se svou otázkou, co se děje. 

"Vypadá to na hodiny šprtání. Tohle je úplně jinej level." Postěžuje si a položí si hlavu na složené paže. Další hodina v této učebně není o nic lepší a on začíná tušit, že je v mnohem větších problémech, než to ze začátku vypadalo. Když jim odzvoní na oběd, zůstane sedět ještě v lavici.

"Jdeš nebo ne?" Zeptá se Angelo, ale je vidět, že by se nejradši rozběhl za Senou. Kdyby Ju vnímal, všiml by si, že do něj hustil celou dobu.

"Jen běžte, potkáme se asi až po škole." Zahučí ze svého místa a promne si tvář, ve které je znát zoufalství. 

"Nebudu vás rušit." Dodá ještě s krátkým uchechtnutím. Pak sáhne po učebnici a snaží se přijít na to, kolik mu toho ještě chybí. Na papír si vypisuje poznámky a začíná tušit, že na ten oběd se nedostane. Jestli bude hlady, nevydrží s ním v místnosti vůbec nikdo. Vážně začíná uvažovat nad tím, že přestup sem, nebyl úplně nejlepší nápad. Tohle prostě nemá šanci zvládnout. Bude si muset sehnat doučování, ale to znamená další brigády, aby to nějak zaplatil. Je mu jasné, že ani kamarádi to zadarmo dělat nebudou a jak zjistí, že některé věci do hlavy cpe hrozně těžko, budou se mu vyhýbat obloukem. Snaží se si dělat aspoň nějaké poznámky a zorientovat se, ale jeho výraz napovídá, že je spíš víc mimo. Než aby něco pochytil.