Sena x Ju-ken - Pro ně je vážně Asiat, jak Asiat. - část 1.

(areál školy)

Ju-ken

Ju-kenovi se vlastně do Ameriky vůbec nechtělo. Tedy ze začátku rozhodně ne. Jeho rodiče v tom, však viděli skvělou příležitost, jak by jejich dítě mohlo vidět kus světa. Ju byl dobře vychovaný a neřekl jim na to vůbec nic. Když nad tím přemýšlel večer v posteli, došlo mu, že ho tady vlastně ani nic nedrží. Ve škole neměl zrovna hromadu kamarádů. Většina s ním nechtěla mít nic společného, protože nebyl typický Japonec. Už jen výškou jim dával co proto a stavbou těla vlastně taky. Bylo mu to v podstatě jedno, trávil čas s mnohem staršími kluky a bylo to v pohodě. Narážky ve škole se však stupňovaly a přišly i od učitelů. Uměl být hlučný a rozhodně nebyl nenápadný. Uběhlo jen pár týdnů a začal se do Ameriky těšit. Byl přijat na výměnu do sportovního programu, který zahrnoval americký fotbal a taky box. Musel mít obojí, i když by radši bral jen ten box, jenže když viděl videa, co je to druhé, nakonec se mu to zalíbilo a začal se zajímat o ten fotbal. Měl nasledované tréninky, stejně jako pravidla a v den odjezdu byl připravený. Máma to samozřejmě obrečela a on ji jen uklidňoval, že to bude v pořádku. Jediné, co mu dělalo vrásky, byla cesta letadlem a trochu angličtina. Jako většina Japonců si s tím moc nevěděl rady, ale byl ujištěn, že to zvládne během školy, jak si to naposlouchá. Věřil tomu, protože jeho největší problém nebyl překlad ani poslech, ale mluvení. Když se letadlo odlepilo od země, začal mít pocit, že začíná úplně nová etapa jeho života, tak trochu na vlastní pěst.

Je to už rok, kdy vylezl z letadla a dostal se až do areálu školy. Bylo to tady úplně jiné, jak přístup lidí, tak prostředí, na které si prostě musel zvyknout. Co ho ale překvapilo nejvíc, byl fakt, že na něj nikdo nekoukal skrze prsty kvůli tomu, jak vypadá. Právě naopak, když při prvních trénincích zjistili, jak na tom fyzicky je, zapadl hodně snadno. Trvalo to asi měsíc, než se dostal na první příčky v oblíbenosti. Začali ho zvát na párty a obecně měl kolem sebe spoustu lidí, kteří ho brali. Byl to vážně úplně jiný svět a on měl pocit, že se mu ani domů nebude chtít, ale to bylo ještě minimálně tři roky daleko. Je zrovna po prázdninách, které strávil na brigádě. Pomáhal na stadionu a sledoval fotbalové hvězdy, jak běhají po hřišti. Pořád se nemohl rozhodnout, čemu by dal přednost. Box měl taky moc rád a pravidelně chodil na tréninky ještě do posilovny ve vedlejší čtvrti. Byla to jeho momentálně největší starost, ale podobné myšlenky ho přejdou hned, jak vyleze z pokoje na koleji. Tam se k němu připojí jeho nejlepší kamarád, a jakmile vyjdou na chodbu, začnou se na ně nabalovat další kluci. Brzo jsou jedna velká banda a venku už se k nim připojí i několik holek. Samozřejmě roztleskávačky, kdo taky jiný? Nikdo je nenapomíná, aby byli potichu, ani když řvou na celý kampus. Před hlavní budovou se samozřejmě zdrží, před první hodinou je ještě čas. Dojde na balón a dlouhé přihrávky a taky na fórky, když Ju jednomu klukovi hodí tak dlouhý míč, až přepadne přes keř opodál. Následuje hlasitý výbuch smíchu od nejbližšího okolí. Ju nakonec doběhne ke keři a podá klukovi ruku, aby mu pomohl ven. 

"Promiň, tohle jsem neodhadl." Směje se dál a vytáhne ho na nohy. 

"Jo jasně, kdybys nekecal." Dostane bouchnutí do ramene. 

"Hej Ju odpoledne jedeme do města, jedeš s námi?" Zeptá se ho druhý a on jen přikývne. 

"Jasně, trénink je až večer." Souhlasí s dalším, než dojde na další házení míče. 

"Hele sledujete, máme tu nový maso." Křikne jeden hromotluk z dálky. Je to ten typ kluka, který je s nimi jen proto, že většině z nich píše úkoly. 

"Užijeme si s nimi, ať to nemají tak jednoduchý." Ozve se podruhé a kluci kolem nadšeně přikyvují, všichni kromě Ju-kena.

"Jako vážně?" Prohodí hlubokým hlasem a obočí mu jde nahoru. Zdá se, že jako kapitán týmu tu má dost velké slovo. 

"A proč?" Vydá se ke klukovi, kterého to celé napadlo. Možná reaguje trochu přehnaně, ale když si vzpomene na to, co zažíval doma, tady mu to před očima prostě nikdo dělat nebude. 

"Nic jsem neřekl." Brání se brýlatý kluk a všichni kolem už jsou taky ticho. 

"Super." Udělá od něj krok dál a pak zaslechne hlas profesora, který si ho zavolá k sobě. Jde o přestup na jinou školu. Nabídli mu plné stipendium na mnohem lepší škole, díky náborářům, kteří ho viděli hrát. Díky tomu začne trénovat i na tamějším stadionu s profi hráči. Zatím jen na zkoušku, ale je to cesta dál. Musí se během jednoho dne rozhodnout, jestli to přijme nebo dá přednost místu, které zná a svým kamarádům. Vlastně to není těžká volba.

Vyřízení netrvalo dlouho a tak za týden už je po chodbě nové školy, kde zná jen pár kluků, kteří proti nim hráli zápasy a taky pár z boxu. Čeká, že dojde na rivalitu a bude si muset projít naschvály a podobnými kousky, ale to se nestane. V první volné hodině už je s ostatními venku a jsou jedna ruka. Nejspíš jsou rádi, že ho mají v týmu. 

"Za chvíli je tu máme." Prohodí Jordan, který zrovna svírá míč. 

"Královny školy na scénu." Všichni jako na povel stočí hlavy ke dveřím do budovy. Ju-ken si přehodí mikinu přes potetované rameno, které dává na odiv díky tílku. Následuje jejich příkladu, protože zdejší holky ještě neviděl a rozhodně ho to zajímá. 

"A stojí to za to?" Zeptá se pobaveně, aniž by pohled odtrhl. 

"To si piš. Věř mi, že vaše roztleskávačky se můžou jít zahrabat."

Sena

Kdo by nechtěl žít na Floridě? Záliv Tampa a celé krásné město byly jen kousíček od takových perel jako je Orlando nebo dokonce Miami, ale co Senu zajímalo ještě víc byly Bahamy, Bermudské ostrovy nebo dokonce Dominikánská Republika. Všechno v dosahu by potřeboval procestovat ideálně hned a rozhodně věděl, že se odsud nechce hnout a vracet se do Japonska. Měl svou zemi rád, byla nádherná a s úžasnou historií, ale po pravdě se v ní nežilo snadno a už vůbec ne, když jste vybočovali z řady. A on vybočoval a hodně. Proto pokaždé, když se blížily prázdniny, nemohl dospat dne, kdy si zabalí kufřík, nasedne do letadla a odletí za svými příbuznými do Ameriky. Měl obrovské štěstí, že se tam kdysi vdala jeho teta, otcova sestra a vzala si tam vlivného muže. Měla čtyři děti, všichni žili právě na Floridě a Sena si s nimi dobře rozuměl. Znali se od útlého dětství a Sena tam létal někdy i vícekrát za rok, takže mu teta se strejdou byli jako náhradní rodiče. Dalším Senovým štěstím bylo, že obě poloviny rodiny byly celkem bohaté. Ta Americká rozhodně a ta jeho dost na to, aby si mohla dovolit letenky a lepší oblečení, aby tam nepůsobil jako chudá myška. Když Sena trochu povyrostl a začala se ukazovat jeho pravá povaha a podstata, v Japonsku z toho byl velký problém. Jeho rodiče – silně ovlivnění americkou kulturou – neměli tak velký problém s tím, co Sena nosí na sobě, ale stejně je to nedokázalo ochránit před společností, problémy v ní a šikaně v Senově škole. Sena by musel přestat nosit makeup, barvit si vlasy, prostě všechno a tím by potlačil sebe. Na poslední vánoční návštěvě Floridy to neunesl a rozplakal se strýci na rameni. Bylo mu sedmnáct, navštěvoval teprve druhý ročník střední přípravné školy, motal se ve své orientaci i identitě a v Americe se mu žilo mnohem jednodušeji. Jenže nemohl jenom tak odcestovat a žít tady. Neměl tu občanství, získat ho nebylo snadné a kromě toho bylo brzy na to, aby se ve svém životě vzdával japonských kořenů. Toho večera si se strýcem povídali do noci a strýc hodně pil. V opilosti ho napadl docela šílený plán, ale jak byl jednou vysloven, Sena se ho držel zuby nehty a naléhal jako to nejrozmazlenější a nejzranitelnější dítě na světě. Jeho strýc byl totiž ředitelem školy. Střední školy přímo v Tampě. Problém byl, že to byla sportovní škola, zaměřená především na hráče amerického fotbalu. Dostat se na ni jako chlapec, znamenalo předvádět skvělé sportovní výkony alespoň v nějakém sportu a Sena… upřímně nechytil ani klíče, když mu je někdo hodil. Jeho fyzická zdatnost byla hrozná, i když hodně cvičil, spíš posiloval, aby měl pevné tělo. Dalším problémem byla samozřejmě angličtina a rozdílové zkoušky. Když si ho jeho drahý strýc dobíral, že by tam mohl chodit jedině, kdyby snad byl dívkou, ještě netušil, co tím rozpoutá, ale celý večer nakonec skončil šílenou sázkou. Když se Senovi podaří složit zkoušky a odchodit na škole rok jako dívka, aby ho nikdo nepoznal a nikdo se o tom nikdy nedozvěděl, zařídí mu stipendium na nějaké jiné škole, kde už bude moci být normální a nechá je u nich bydlet po celé roky studia. Pokud se mu to nepodaří, Sena pošupajdí zpátky domů a smíří se se svým osudem. Rodiče by se to samozřejmě nesměli dozvědět a museli si myslet, že je tam Sena normálně sám za sebe. Fígl byl v tom, že všechny doklady by měl vyplněné jako kluk, i před rodiči, ale ve třídě by byl za dívku, což jeho strýc ředitel hravě dokázal zařídit. Byl to podvod a koukalo z něj hodně problémů, ale nakonec si potřásli rukama a stalo se. Když Senovi přišel výsledek zkoušek, málem se zbláznil radostí. Vřele nechal za sebou celé Japonsko i všechny kamarády a rodinu a odcestoval. Většina jeho kufru obsahovala věci, o kterých jeho rodiče ani netušili, že je má. Teta a její děti o všem věděly, ale chodily do jiných škol a samy chtěly vědět, jak tohle celé dopadne, takže souhlasily, že ho neprozradí. Dnes byl první den, kdy se měl Sena ukázat. Je silně nervózní, na sobě má školní uniformu a vyčnívá už jen díky svému asijskému vzhledu a růžovým vlasům, kterých se odmítá vzdát. Make-up je precizní, ale jakmile uvidí ze školy vycházet Královny, je mu jasné, že konkurence tu bude obrovská. Není na nich chybička, jsou jako plastové panenky v těch nejdražších věcech a potrvá přesně tři vteřiny, než si nové dívky všimnou. Ten podzim bylo Senovi osmnáct a začínal třetí rok jeho pobytu na střední škole.

Ju-ken

Ju-ken stojí společně s ostatními kluky a kouká na vchod, dokud vyjde parta holek a on musí uznat, že kluci měli pravdu. Tohle je úplně jiná liga, než na jeho bývalé škole. Ostatně tohle je taky úplně jiná vrstva a on by tu nemohl být, kdyby nedostal plné stipendium. Jeho rodina by si nic podobného vůbec dovolit nemohla, a kdyby neměl chodit na dobře placené brigády, nemohl by si dovolit vůbec nic. Takto si zvládá šetřit na motorku a taky si dal za úkol, že si ji nejpozději za půl roku pořídí. Ostatně už mu bylo osmnáct, tak si může pořídit vyšší třídu, na neomezený si bude muset ještě počkat bohužel. Vrásky mu to nedělá a v tuhle chvíli by mu je asi nedělalo vůbec nic. Kluci ho plácnou po zádech, aby se trochu probral a on vyrazí společně s nimi ke královnám. Kapitán školního týmu jde rovnou k jedné z holek, kterou si k sobě přitáhne a ukáže všem kolem, proč jsou nejsledovanější pár na škole. Ju je přesvědčený o tom, že takovou popularitu by rozhodně nechtěl. Ostatně už si všiml, že o těchto dvou se šušká úplně všude. Ostatní se ujmou jeho představování a brzo už je středem pozornosti taky. Není to vůbec nepříjemné a přistihne se, že si to opravdu užívá. Očividně byl neokoukaný a navíc na něj práskly, že nikoho nemá, takže ideální kandidát na to, aby se na něj za pár vteřin dvě holky vážně pověsily a začaly z něj tahat odkud je, jak se sem dostal a jestli nepůjde večer ven. Tohle bylo vážně rychlé, až je z toho malinko v rozpacích a zatím nikomu nic neslíbí. Dneska večer ho ještě čeká brigáda a sám neví, jaké směny mu zrovna napíšou, tak by nerad sliboval něco, co nemůže splnit. Pravda je, že odmítnout je dost těžké. 

"A podívej, máš tu konkurenci z tvé země." Kývne jeden kluk hlavou k místu, kde se objeví holka s růžovými vlasy. 

"Já a její konkurence, to těžko." Rozesměje se. 

"Není dotud?" Zajímá se Ju, který nakukuje, aby nově příchozí viděl. 

"Není, to vím jistě. Říkala to máma, dělá v kanceláři." Ozve se kluk, který na růžovovlasou upozornil. Sena má najednou pozornost celé bandy, možná taky trochu proto, že si Ju už nevšímá nikoho jiného. Udělá krok dopředu a málem se přerazí, když do něj kapitán dloubne. 

"Tak běž pro ni a vem ji mezi nás. Aspoň uvidíme, co je zač. Proklepnout pořádně není nikdy na škodu." Ju se po něm prudce ohlédne a vůbec nevnímá, že holky, které na něm visely, se malinko nafouknou. Na tohle byl klasický pařez. 

"Proč já, jsem tu první den." Je znát, že v jistých ohledem ta sebejistota trochu pokulhává. Na zrovna tuhle ligu si netroufá, stejně jako by si netroufl jít za královnami a říct pitomé ahoj. 

"Ber to jako úkol k pasování do týmu." Pobídne ho kapitán ještě jednou a Ju pořád váhá. 

"Tak když on nechce, půjdu já." Zvolá jeden z kluků, který je členem útočícího týmu a vzápětí se k němu přidá druhý. 

"Anebo půjdu já, to není vůbec žádný problém." Už už se derou dopředu, ale to už se Ju vzpamatuje, vezme je oba dva za rameno, když ho obchází a stáhne je zase dozadu. 

"Jdu já, je to můj úkol." Rozhodl se ani neví jak, ale prostě se mu je tam pouštět nechce. 

"A tady konečně někdo zabral." Ozve se smích od několika kluků a Ju jim pošle zvednutý prostředníček, než vyrazí za nově příchozí studentkou. Tak trochu jí zastoupí cestu. 

"Ahoj, jsem Ju." Představí se rovnou a málem si nafackuje, protože mohl taky vymyslet něco o hodně lepšího. 

"No víš…" Začne pomalu a přemýšlí, jak by to měl kruci říct. 

"Mám tam pár známých a říkali jsme si, jestli se k nám nechceš přidat, než začne hodina? Můžeme ti ukázat školu a tak." Přešlápne na místě a za jeho zády se ozve pískání a povzbuzování. Ju-kena málem odváží. 

"Tohle mi vážně dělají schválně." Postěžuje si s protočením očima.

"Myslím, že bych byl rád, kdybys mi pomohla, můžeme je klidně pomlouvat a oni nám rozumět nebudou." Zatváří se pobaveně, protože teď plynule přešel k Japonštině. 

"Jinak jsou celkem v pohodě a holky taky." Snaží se ji trochu nalákat, protože jestli přijde sám, dají mu to vyžrat.

Sena

Trvá to jen pár vteřin, než se ke Královnám obrátí pozornost celé školy a na něj na chvíli všichni zapomenou. Sleduje nějaké vysoké a svalnaté sportovce, jak nim taky zamíří a u některých je rovnou jasno, kdo ke komu patří. Samozřejmě, že kapitán fotbalového týmu musí mít za partnerku vedoucí party těch holek, asi i hlavní roztleskávačku. To už bylo takové americké klišé. Senu napadne, co by se asi stalo, kdyby se ti dva spolu pohádali. Dělali by divadlo na veřejnosti nebo by se americký kontinent rozpadl na několik dílů? A pak si ho najednou z ničeho nic všimnou a hlavy celé té partičky se jako na povel otočí na Senu. Sena mírně pootevře rty a má tendence otočit hlavu za sebe, jestli tam někdo nestojí, ale moc dobře ví, jaké emoce vyvolává na první pohled a tak to nakonec neudělá. Jenom jim oplácí docela plachý a nejistý pohled a poupraví si řemen kabely na rameni. Jasně vidí, jak se kluci začínají pošťuchovat a protože pořád hledí na něj, je to kvůli němu. Není tak dobrý v angličtině, aby na tu dálku odhadl, co přesně říkají, ale podle pohledů a výrazů těch holek to asi nebude nic negativního. Nejistě se usměje a v očích se mu cosi blýskne. Neměl ani trochu v plánu dostat se do křížku s těmito holkami, mohly by mu z pobytu na škole udělat hotové peklo a on tu sázku potřeboval nutně vyhrát. Zatím to pro něj nevypadalo moc dobře a to jenom proto, že se na něj kluci trochu víc dívali. Možná se na ně neměl usmívat, ale odjakživa byl soutěživý, prostě kluk. Bude muset víc přemýšlet. Kluci se začnou trochu pošťuchovat a nakonec jeden z nich vykročí přímo k němu. Poslali Japonce, jak příhodné. Sena si uvědomí, že na ně hodně ostatních studentů hledí ať už přímo nebo po očku a někteří dokonce i odmítavě. Většinou ti divní nebo oškliví. Zhluboka se nadechne, zatímco k němu Ju-ken dojde. Úměrně k tomu musí Sena zvednout oči nahoru. Ju-ken se představí, ukáže za sebe na své přátele a nabídne mu společně strávený čas. Sena by byl za nové kamarády a pomocnou ruku rád, ale když se vykloní z poza jeho ramene a podívá se na obličeje těch holek, není si vůbec jistý, co by měl odpovědět. Zase za ním zmizí a nejistě se kousne do spodního rtu potřeného leskem. Jahodovým… Trochu vyprskne smíchy, když se ozve všechno to pokřikování a pískání. Pohled má sklopený k zemi, volnou rukou najde pramen navlněných vlasů a začne si ho namotávat na prst a mírně se zavrtí v bocích sem a tam, rozpaky samy. Pak Ju-ken přejde do japonštiny a on se na něj podívá. Co kdyby byl třeba Korejec a on se spletl? 

"Myslela jsem si, že jsem si nalíčila docela velké oči, ale stejně to neschovám." Řekne konečně něco a musí si hodně myslet na barvu hlasu, protože ho má od přírody poměrně hluboký. Rozhodně ne dívčí. Proto mluví spíš tiše. Přísahal by, že tím Ju-kena maličko zaskočil. +O holkách s hlubokým hlasem se říká, že mají hodně hormonů a tudíž jsou sexuálně chtivé.+ Řekne mu alespoň v duchu a málem by zavlnil obočím, ale tváří se líbezně jako panenka a nedá najevo, že je tu něco trochu divného. 

"Bojím se, že ty slečny mě nevidí úplně rády." Řekne na plnou pusu svoje obavy, ale má tady rytíře, který ho snad ochrání. Trochu nejistě se zařadí po jeho bok a s ještě větším pískáním a jásotem se nechá doprovodit směrem k celé partě. Holky si ho měří hodně z patra. 

"Ahoj. Jsem Tiffany. Vedoucí týmu." Řekne mu blondýna s nosem hodně nahoru, ale podá mu ruku a usměje se. 

"Jsem Sena, těší mě." Řekne Sena a ukloní se po japonsku, což u někoho vyvolá nadšení a u jiného špitání, jak je divný a neměl by to dělat.

Ju-ken

Ju se snaží tvářit, že je úplně v pohodě, ale tak to vůbec není. Obecně uměl být nervózní, i když si jeho okolí myslelo, jak je pořád nad věcí. Dokázal se proti hodně věcem obrnit. Nic jiného mu nezbývalo, když už potřetí změnil školu a přijel do cizí země, ale stejně…Sleduje, jak se vyklání, aby se podíval na tu bandu, a on je v duchu prosí, aby se chovali trochu normálně. Marná snaha, kluci začnou povykovat mnohem víc a on má pocit, že spíš roste do země. No skvěle. Jeho oči přitáhne kousnutí do rtu, které ho vykolejí ještě mnohem víc. No fajn, tímto si zavařil asi úplně nejvíc, protože má pocit, že nebude schopný poskládat souvislou větu., dojde mu, že se mu Sena, jak se dozví, hodně líbí. Možná je to tím, že kořeny se opravdu nezapřou. Koutky mu vyskočí nahoru, když ho pobaví a trochu se uklidní. Aspoň třeba není za pitomce a donutil ho, se usmát, to se počítá jako bod k dobru. 

"Mám to nakoukaný už pár let, mě jen tak nezmateš." Ujistí ho, že by se nespletl ani hned po probuzení a krátce se ohlédne přes rameno, aby viděl, co se mu děje za zády. Senův hlas ho dost překvapil, ale není mu to nějak protivné, jen to prostě neřekl a tím ohlédnutím to podle něj dost bravurně zamaskoval. Teď se musí během několika vteřin zase dostat do formy, aby na něj necivěl, jak idiot. Když k němu vrátí pohled, musí se zase trochu pousmát. 

"Chce to pozitivní přístup, sluší ti to, tak se nejspíš bojí konkurence, ale neboj, já jim to zatrhnu." Probudí se v něm ochranitelské sklony, díky kterým se nejspíš klidně nechá vyhodit z týmu, jen aby jim řekl, co si o podobném chování myslí, ale podle něj na podobný scénář vůbec nedojde. Podle něj jej vezmou mezi sebe a udělají další královnu, která bude nad obyčejnými kluky ohrnovat nos. Jeto povrchní, ale je to škola, tady se nedá čekat nic jiného. Vyjde společně se Senou k ostatním a ti už zase povykují, protože Ju ho vážně přivedl a zdá se, že mu nikdo z nich moc nevěřil. Ju dostane hned pár plácnutí po zádech a taky ujištění, že je vážně dobrý, takové typické honění ega. Holky se zatím věnují nově příchozí dívce. Dojde na představení všech a chvíli to trvá, než se objede celé kolečko. Ju-ken se musí usmát, jakmile Sena předvede dokonalou úklonu. On sám už toho pustil, ale hrozně se mu to líbí. Jedna z holek, ta co má brýle a očividně je mezi královnami jen proto, že jim zajišťuje dobré známky, vytáhne opatrně Senovi rozvrh z rukou a prostuduje ho.

"Hm, takže jsi ve třídě společně s Angelem, Bev a Ju tam bude taky. No ty máš štěstí." Šeptne Senovi tiše a je jasné, že její pohled patří právě novému hráči, který to vůbec nevnímá. Ju stačil zaregistrovat jen první část, ale není sám. Angelo se taky chytí. 

"Tak to je skvělý, můžeš klidně sedět vedle mě." Nabídne Senovi rovnou a už je u něj dost blízko a troufne si sáhnout na jeho vlasy. To už Ju moc dobře nenese a tak Angela popadne do kravaty a táhne ho trochu dozadu. 

"Tak se zase uklidníme nebo se lekne a radši uteče." Dodá, než začnou kluci za ním skandovat, protože to vypadá na boj. To v plánu neměl a nakonec je z toho přátelské pošťuchování ve středu kroužku, který se kolem nich vytvoří. Za chvíli si Angelo kecne na zadek na zem, když mu Ju podrazí nohy, ale stejně ho přidržuje, aby si nenabil moc. 

"Bacha na něj to je to jejich kung-fu." Ozve se Jordan se smíchem a Ju se nadechne, že by ho opravil, ale nechá to tak. 

"Pro ně je vážně Asiat, jak Asiat." Prohodí v japonštině.

"Asi nemá smysl na to cokoliv říkat." Pokračuje dál a ozve se pokřikování, aby jim řekl, co si to říkají. Ju se zatváří samolibě a zavrtí hlavou. 

"Ani nápad to je jen mezi námi." Ohlédne se na senu a mrkne na něj. Natáhne ruku k Angelovi, aby mu pomohl na nohy a je to právě včas, protože kolem nich projde jeden z profesorů a samozřejmě začne kluky trochu krotit. Marná snaha, jen zajde za roh, už jsou zase hluční. 

"Dneska máme první trénink." Prohodí Angelo k Senovi.

"Přijdeš se mrknout?" Pozve ho rovnou.