Aqui, Boogie
"Aha." Hlesne Aqui, když se dozví, že Aki se s J rozešel jen před malou chvilku a zčervená ještě o něco víc. Na parapetu stojí malá kytička, vypadá to, jako když Aki pěstuje chilli papričky, takové ty ozdobné. Mimoděk si začne pohrávat s jedním lístkem a když ho utrhne, nervózně se zasměje a hodí ven z okna. Ops… J se sveze z koně a opře o okno a on od něj pořád nemůže odtrhnout zrak. Sleduje na něm každý malý detail, ale když kůň zvědavě strčí nos do papriček a očichá je, udělá krok vzad. Má z něj velký respekt. Kůň nic neuždibne, asi mu to nevoní, ale hladí lístky svým čumákem a pak jeho velká hlava zmizí někde za oknem, když začne otrhávat drny podél domu. Někdo by měl trochu vyplít… "A co ti nejde?" Řekne Aqui, než se J posune k dalším slovům. Docela mu to trvá, ale vypadá jako někdo, kdo toho zase tolik nenamluví. Podle toho, co Aqui viděl ve filmech o Indiánech na té prérii asi ani nemá s kým mluvit. Tam moc lidí nepotkáte. Jeho omluva ho doopravdy překvapí. Nečekal to a vlastně si za celou tu dobu ani nepomyslel nic o tom, že je to křupan, co mu zašpinil oblečení od koně, že mu pak smrděly ruce nebo že naštval Kamija a kdo ví, jak to teď mezi nimi bude. Vážně mu to celé dojde až teď a slušně tím vykolejí sám sebe. To oblečení muselo do prádla, takže je samozřejmě převlečený, ale… stejně se ani na chvíli nezlobil. Pomalu udělá zase krok blíž a teď si pro změnu hraje se svými prsty. Kůň se pořád pase a je z něj vidět jenom kohoutek. J zvedne svou ruku a natáhne ji k němu a Aqui neucukne. Jenom sleduje jeho prsty, dokud nejsou příliš blízko a pak pohled přesune k jeho očím. Právě dělá takovou tu prázdninovou šílenost z knížek. Jeho rodiče by vyletěli stropem, kdyby to viděli.
"Nezlobím se." Řekne mu na tu omluvu a pak se honem podívá na koně. J to došlo taky a když dodá, že by šli pěšky, oba se zasmějí. Tekoucí koňské sliny na Jově rameni jsou něco, co ho donutí trochu nakrčit nos. No fuj…
"Jsi si jistý?" Je jasné, že kůň tady sám být nechce. Na tu cigaretu zvedne koutky nahoru. Taky mu to tady hodně chybí. Pak přikývne.
"Dobře, ale venku to moc neznám. Spíš ve městě." Na první pohled je jasné, že jsou každý z jiného těsta a v přirozeném prostředí toho druhého se budou cítit pitomě. Aquiho napadne, že tam by J stejně nedostal a tak přeběhne pokoj a dosedne na Akiho postel.
"Já se přezuju." Začne si honem zouvat bílé tenisky na menší platformě a otevře kufr, aby se podíval, co tady ještě má. Výběr je slušný, ale zoufale nevhodný. Najde bílé plátěnky, které snadno promoknou i se ušpiní, ale jinak jsou to prostě kecky a obuje si ty. Teď se mu k tomu vůbec nehodí zbytek oblečení. Podívá se na sebe, pak do zrcadla a jeho hlava začne vymýšlet, to musí být jasné i J. Další pobíhání po pokoji je trochu zmatené, ale potřebuje alespoň taštičku přes rameno a osobní věci. Telefon, kapesníčky, balzám a tak… J ho nejspíš za chvíli vytáhne oknem ven, až mu dojde trpělivost.
Boogie se znovu honem podívá na Frisco. Vypadá, že je na sladké? Asi ano… Zasměje se, když se mu Aki tak ukloní, ale pak už ho sleduje, jak něco chystá v kuchyni a po pravdě je hodně zvědavý, co to bude. Chvílemi má nutkání zvednout se a jít se sám podívat, co to je, ale vydrží si počkat na jeho služby. Oči překvapeně zvedne až v okamžiku, kdy mu dojde, že se Aki svléká. Otevře pusu a chvíli na něj hledí. Proč to udělal? Jejich pohledy se střetnou, Boogie okamžitě zrudne a prudce sklopí zrak dolů. Aki vypadá hodně dobře, má skvělou postavu od vší té práce tady a je hodně opálený, ale po těch všech narážkách ho Boogie v duchu znovu obviní, že to dělá schválně. Ono je horko, ale stejně to mohl vydržet.
"Nic." Pípne sotva slyšitelně na to nařizování, ale to už je Aki u něj a podává mu růžičku. Boo se na ni s planoucími tvářemi podívá, ale znovu se usměje a převezme si ji. To políbení nečeká, prudce zamrká a vyčítavě se na Akiho podívá, ale vydrží mu to přesně dvě vteřiny, protože Aki začne s omluvami a vysvětlováním. Byl pitomý, když se k němu tak choval. Aki zatím řešil hodně důležité téma jeho života. Boo si ani nedovede představit, jak by mu bylo, kdyby se dozvěděl, že má bratra a že je na cestě. Zvedne k němu zahanbený pohled a neví, co by měl říct.
"Nic se mezi námi nestalo." Pípne a protáčí jahodu v prstech, až mu po nich teče šťáva. On ví, miluje Zyeana. Nenechá si ho vzít. Když mu pak Aki nabídne, že by šli ven bez ostatních, najednou chce. Už jen proto, aby si konečně všechno vyjasnili a taky, aby si mohli pořádně popovídat o jeho bráchovi. Aki mu donese koktejl, který namíchal.
"Vypadá jako od profesionála." Řekne Boo užasle a honem ho vezme do ruky. Pak trochu ochutná. Je to výborné a osvěžující.
"Kde ses to naučil?" Je vidět spokojenost v jeho očích a znovu upíjí. Sobě Aki neudělal? A pak se doopravdy zakucká, když mu Aki svou přímočarou otázkou vyrazí dech. Co mu vadí? Co mu… cože??? Raději to pití odloží a pomalu se podívá do jeho tváře.
"Nepřijde mi možné milovat dvě osoby úplně stejně." Řekne a oči skloní.
"Ten vztah by nikdy nebyl rovnocenný, vyvážený, fér..." Je o tom přesvědčený.
"Chci do něj dát všechno a dostávat všechno a ne čekat, kdo bude úspěšnější a kdy mi někdo z těch, na které si zvyknu, řekne, že chce ve svém free životě pokračovat zase o kus dál." Je opravdu těžké formulovat tak složité myšlenky takto nepřipraven.
J, Aki
Jovi se na tváři objeví úsměv. Aqui je roztomilý, když se začne červenat ještě víc. I jemu začíná docházet, že takto ho dostane víc do rozpaků a možná s ním dokáže komunikovat mnohem lépe, když na něj nebude tak moc hr. Pozoruje ho, jak Akimu ničí jeho pěstitelské výkony a klidně mu přinese nový plevel, který může Aqui oškubávat, jen ať je z něj aspoň trošku nervózní ještě chvíli. Kdyby nebyl, asi to brzo vzdá, protože by to nemělo smysl. Dokonce se ani nebrání jeho pohlazení a to je to nejlepší znamení, že klidně může pokračovat, ale musí trochu opatrněji. Dá si asi tisíc plusových bodů, že na to vůbec přišel. "To je dobře, jiní by mě už hnali. Občas dělám věci, které se ostatním moc nelíbí a mě to ani nedochází." Pokrčí rameny. Některé věci klidně přizná nahlas a rozhodně se za ně nestydí. Sám se po Aquiho otázce ohlédne na hřebce a ten vypadá, že by mu stál za zadkem pořád. Pohladí ho ze strany krku, vzápětí trochu poplácá a hřebec pokývá hlavou.
"Nebo může jít za námi. Bude hodný, slibuju." Ujistí Aquiho, že nic nestojí v cestě jejich plánu.
"Je pravda, že jsme do teď moc od sebe nebyli a přiznávám, že ho nerad nechávám někde samotného." Rozhodí trochu rukama. Je mu jasné, že se to jen tak nevidí, ale většina bere psa taky všude, jen on má trochu větší zvíře.
"A slibuju, že tě na něj nevysadím, pokud nebudeš chtít." Dodá ještě rychle, aby bylo jasné, že nic pokoutného nechystá. Tedy ne v tomto ohledu.
"Tak já budu šéfovat tady a ty mě pak vezmeš do města." Vidí to úplně jednoduše.
"Tedy, pokud bys s někým jako já do města šel." Usměje se široce, protože jemu jsou obecně názory ostatní lidí dost jedno. Taky tím ale říká, že by rád neskončil u jedné procházky. Kývne hlavou na to přezutí a ani ve snu by ho nenapadlo, jak si tím zavařil. Aqui najednou začne lítat po pokoji a vypadá to na minimálně módní přehlídku. Musí se nutně rozesmát, protože tohle bude na dlouho, pokud…Odsune nenápadně chuděru oškubanou papričku stranou, pomyslí si něco o tom, že nemá moc dobrý den a během vteřiny se protáhne oknem a je uvnitř.
"Tak to vyřešíme trochu jinak." Sáhne po Aquiho telefonu, hodí si ho do kapsy, ještě vezme cigarety a zbytek nechá tam. Vezme Aquiho za boky a směruje ho k oknu. Trpělivostí zrovna neoplývá.
"Já jen abychom se stihli do večera vrátit, víš." Trochu si ho dobírá a vzápětí ho vysadí na parapet.
"Tak šup. Dveře jsou většinou přeceňované." Počká, až vyleze, on sám je venku rychle a vykročí směrem k pastvinám, kde byl před chvíli s Akim. Hřebec jde poslušně tak metr za nimi a spokojeně si pofrkává.
"Říkal jsem, že Many bude hodný." Snad se díky tomu Aqui přestane trochu bát.
"Su říkal, že tu jsi na prázdninách. Jak to, že zrovna tady?" Vyzvídá trošku a pak si vzpomene na kluka, co se kvůli Aquimu nafukoval.
"Lovíš tu studenty na pobytu?" V očích se mu blýskne a frajerský úsměv nemizí. Jakmile už jsou trochu za farmou, vytáhne Aquiho cigarety a podá mu je. Sám loví ty své a zrovna mu nabídne připálení.
"Už lovit nemusíš, u mě to fungovalo." Prohodí na plnou pusu po prvním potáhnutí.
"S radostí tě budu krást oknem pravidelně." Napůl mu nedochází, co mu tu nabízí, ale taky ví, že nechce, aby s tou primadonou kamkoliv šel. Podle něj by se s ním nutně musel unudit k smrti.
"Se mnou bude zábava, to ti garantuju." +A Su mě ve výsledku asi zabije, nevadí.+
Mezitím Aki v kuchyni potěšeně zjistí, že se Boo kvůli němu červená. Kdyby se mu nelíbil, dělat to nebude, takže není všechno tak úplně ztraceno, stejně jako se Zye nebránil jeho polibku, v prvních chvíli určitě ne. Možná, když na to půjde pomaleji, dostanou se do fáze alespoň nějakého lepšího přátelství. Byl by rozhodně pro aspoň tuto variantu, než nemít vůbec nic. Chybí mu všechny aspekty vztahu, ale nahlas by to nejspíš nepřiznal. Ostatně má přece hromadu práce a ne moc času, když si k tomu připočítá své oblíbené uspořádaní, teda větší počet lidí, je to o to složitější.
"To je škoda, zasloužil bych si to." Prohodí s úsměvem. I kdyby ho Boo honil od čerta k ďáblu, stejně to bude dělat s úsměvem.
"To je moc dobře, že máte mezi sebou všechno v pořádku. Zye by byl hodně smutný, kdyby nebylo. Má tě opravdu moc rád." Přikývne krátce, aby potvrdil svá slova. Na ten koktejl skoro zrudne on, ale to by muselo být vidět.
"To táta. Jak je to přírodní spotřebuje úplně všechno." Zazubí se s tichým smíchem.
"Vlastně mě to hodně baví a dobře se díky tomu flirtuje." Dodá, aby ho ještě trochu vyvedl z míry. Boo pak řekne, co si o tom všem myslí.
"Možná jen chápu lásku trochu jinak. Měl jsem dva kluky a jsem přesvědčený o tom, že jsem oba miloval stejně. A oni to měli taky tak. Víš, na každém miluju něco jiného a jsem s ním z určitého důvodu. Každý jsme přece originál. Nemůžu s čistým svědomím říct, že bych někoho miloval méně nebo více. Bolelo to opravdu hodně, když jsem najednou přišel o oba a už se nejspíš nevrátí, ostatně kdo by chtěl žít tady." Pousměje se, ale trochu posmutněle. Pak se ale podívá do jeho tváře a očka mu zase zasvítí. Vztáhne ruku k jeho tváři, zlehka ho pohladí a pak sklouzne dlaní po jeho pramenech.
"Už musím letět, moje pauza je u konce. Zítra vás vezmu ven, tak o vyřiď Zyemu." Mrkne na něj, znovu ho líbne na tvář a pak odpeláší ven.
Aqui, Boogie
J má velké štěstí, že narazil na někoho tak mírného, jako je Aqui. Ten ho jen tak s něčím nepožene, ale snad toho pak J nebude příliš zneužívat. "Když to neděláš schválně, je to polehčující okolnost." Řekne mu věcně, zatímco hledá svoje věci. Na chvilku se zastaví a podívá na koně v okně, když J navrhne, že by šel s nimi. Bude hodně blízko, může se poplašit a rozeběhnout. Aqui se kvůli tomu necítí moc bezpečně, ale… J ho jistě zvládne. Myslí toho koně! Ne, někdy je lepší, že mu nikdo nemůže vidět do hlavy. Pousměje se, když mu J slíbí, že už ho na koně posazovat nebude a nakonec přikývne. Rád by J řekl, že tady by se jeho koni určitě nic špatného nestalo, ale bylo tady hodně těch nových kluků, které neznal a za ty mluvit nemůže. Zdravili se, vypadali sympaticky, ale stejně o nich vlastně nic nevěděl. Zalíbí se mu Jův návrh, že si prohodí vůdčí role a půjdou postupně na obě místa a přikývne znovu. Jenom do města už půjdou bez koně, ale sám požádá Akiho, jestli by na něj nedal pozor. Ten to zvládne určitě. Při vzpomínce na něj trochu zčervená, protože jeho odmítl a s jeho bratrem se chystá ven. A co teprve Kamijo…? Schopně se do toho zamotává a nějak z toho bude muset ven, ale prozatím to odsune stranou. Už je přezutý a v taštičce má polovinu důležitých věcí, když si najednou všimne J, jak leze oknem dovnitř. Doopravdy se ho lekne, udělá hhnnn, když se prudce nadechne s dlaní před rty, ale to už je tajemný cizinec jen malý kousek od něj. Udělá krok dozadu, zrudne a zároveň má snahu okukovat okno, jestli není okopané, ale o moc víc toho nestihne. J sáhne po jeho mobilu a po chvíli i po jeho bocích a už ho strká k oknu. Aqui se trochu brání, jako by se ho chystal vyhodit ze sedmého patra. Na parapet leze hodně neochotně, ale na druhé straně seskočí jako nic. J se protahuje za ním, zatímco on si kontroluje kalhoty a bílé fleky od omítky. Sliní si prsty a snaží se je setřít a u toho pronáší, že nezamkl a nezavřel to okno. Snad nikoho nenapadne lézt do Akiho pokoje? Co kdyby se mu tam něco ztratilo? Něco mu ale říká, že J by dotyčného vyčmuchal a rovnou zabil. Několik kroků se pořád ohlíží po koni za nimi. Jestli se rozeběhne, rovnou je přejede a nestihnou ani uskočit, ale teď to nevypadá, že by Many chtěl kamkoliv běhat. Mává ocasem a odhání mouchy a nos má nad zemí jako pes. Padne očekávaná otázka a Aqui se pomalu nadechne, ale to by si J nesměl rýpnout a on se zase zarazí.
"Spíš oni loví mě, ale..." Zčervená a neví, kam s očima.
"Měli jsme pár hezkých chvilek, myslel jsem, že bychom spolu mohli jít ven..." Jde s pravdou upřímně ven, ale hrozně se stydí, když je tady teď s J.
"On je trochu jako já. Vlastně to souvisí s tvou otázkou. Ještě nejsem plnoletý a naši odjeli na dovolenou, po letech sami dva. I přes to, že máme služebnictvo a rodinného šoféra si myslí, že bych neměl být doma sám. Známe Sugiza, co si pamatuju. Vždycky jsem mu říkal strýčku. Nikdy nechodili k nám domů, ale občas jsme zajeli my sem. S Akim ani nechodíme do stejné školy, ale..." +On chodí do národky a já do soukromé za úplně jiné školné...+ hodně se potkáváme ve městě a vlastně jsme celé ty roky kamarádi." Trochu vzdálení, ale jsou. Kradmo se po něm podívá. Podle něj si J ani nedovede představit, jaký je Aquiho běžný život. Uvědomí si, že během svého povídání někde utrhl stéblo a hraje si s ním. Sáhne po cigaretě. Je tenká a sotva poloviční intenzity, než ta Jova.
"Tipl bych tě na doutníky." Prohodí a nechá si připálit. Špička mu chybí, nemá rád, když jsou mu cítit prsty. Trochu se zakucká, když mu J řekne, že ho sbalil a honem se na něj podívá. Tohle myslel vážně? Skoro to tak zní, když doplní, že by ho rád tahal oknem pravidelně? Už vidí Akiho, jak se směje, až bude u toho. Ani neví, jak reagovat na tu zábavu. Tohle znělo vážně všelijak a J vypadá, že je schopný čehokoliv. Zahrne si pramen vlasů za ucho, ale vítr mu ho hned zase bere a pak Many z ničeho nic dupne, asi po mouše, Aqui sebou škubne a div neskočí J do náruče.
Boogie musí naklonit hlavu k rameni, když na sebe Aki práskne, že by si to zasloužil.
"Vážně?" Povytáhne obočí.
"Zlobíš často? Jsi kvítko?" Vyptává se. On není a Zye taky ne. Oba jsou hodní kluci. Okamžitě zrudne a uhne tváří stranou, když si do něj Aki rýpne, že se mu skrze koktejly dobře flirtuje. Kruci… Jak to, že mu vždycky tak nahraje? Pohled k němu ihned vrátí, když Aki začne mluvit o své minulé lásce. Tedy láskách. Dívá se na něj dlouze, zkoumavě a trochu smutně, protože je mu to líto, že o ně přišel. Vypadá to, že Aki o ně hodně stál a že to nebylo chtěné ze všech stran. Chtěl by se ho zeptat na to, proč se to stalo, i když Aki naznačí, že to bylo kvůli tomuto místu. On odsud nejspíš nikdy neodejde, nenechá tady tátu samotného. S tím se jeho partneři museli smířit. Jako by nestačilo, že to je stejné pohlaví a ještě tenhle model. Aki moc vyhlídek na podobný vztah nemá. Boogie mu dokonce ani neucukne, když se ho Aki dotkne na tváři a ve vlasech. Je jen malý kousek od toho, aby mu prozradil také cosi o sobě, ale v tom mu Aki řekne, že má povinnosti a musí běžet. Má pravdu, Boo je má taky a už ho musí hledat. Yoshiki mu dá, jestli ho najde tady a s drinkem. Zamrká, když ho Aki zase políbí na tvář, ale když odběhne, nepřítomně se pousměje a konečky prstů se dotkne toho místa. S těžkým povzdechem sáhne po koktejlu, vypije ho skoro naráz, pečlivě umyje a schová skleničku i to Frisco a utíká za spolužáky.
J, Aki
"Polehčující okolnost?" Podivín se J na Aquiho slova a hned na to se mu na tváři objeví úsměv."Jsi asi jediný, kdo to tak vidí. Tedy co jsem měl zatím možnost potkat." Přizná se nakonec, že úplně štěstí na lidi kolem sebe neměl. Tedy ne na ty, kteří by jeho povahu dlouhodobě přežili. Hlavně šlo o fakt, že říkal, co si myslí a taky hodně často možná až přehnaně vyletěl, ale to mu říkat nebude, i když si toho Aqui už možná všimnul. Aqui je venku raz dva a ani neprotestuje, i když mu neušel jeho poděšený výraz. Horší měl ale, když ho vysadil na koně, takže to zase tolik přes čáru nebylo.
"No vidíš, jak to hezky umíš. Za chvíli budeš mít natrénováno." Prozradí mu, že asi nebude ten typ, který by ho slušně vyzvedával u dveří. Dá si za úkol, že za týden poleze Aqui rovnou z okna za ním na koně. To bude hračka. No dobře, tohle mu asi říkat nebude, jinak mu uteče rovnou. Rozesměje se, jakmile Aqui prohlásí, že lovná zvěř je spíš on.
"Vlastně se jim ani nedivím. Spíš by mě zajímalo, kdo by tě lovit nechtěl." Podívá se na něj s pozvednutým pravým koutkem v provokativním pousmání. Pak ho ale nechá mluvit, aby se dozvěděl, jak moc velká je ten blonďák konkurence. Podle něj moc velká ne, ostatně na nízké sebevědomí J nikdy netrpěl a je to znát. +Takže jenom pár chvilek, tak teď už má smůlu.+ Udělá si v hlavě dost jasný a přímočarý plán. Sice bude mít hromadu práce, ale to zvládne nějak skloubit. Trochu překvapeně se na něj podívá a poprvé mu asi i zatrne. Tak služebnictvo…Výborně, tohle je dost jiná liga, které J svým stylem života a rodinnými poměry asi nesahá ani po kotníky. Najednou ho napadne, jestli existuje vůbec nějaká šance, že by s ním Aqui chtěl trávit čas. Jasně, právě se jdou projít, ale…
"Hm, vypadáš skvěle o tom žádná, ale asi by mě ani ve snu nenapadlo, jaká princezna jsi. Nemyslím to zle." Vysvětlí to rovnou.
"Spíš jde o ten hrad." Upřesní to radši rovnou, protože by mohl narazit na problém.
"K tomu většinou patří sedmihlavej drak a já mám koně, víš jak." Ano, on je opravdu princ k pohledání, jen co je pravda. Rozesměje se znovu.
"No dobře, musel bych si sehnat brnění, ale z okna už jsem tě vytáhl. Aki vypadá hodně v pohodě a taky je vidět, že se o tebe stará." Narazí ještě na svého nově objeveného bratra. Je pravda, že pokud měl hranici, tak je to právě to, že by mu lezl do zelí. To by vážně nechtěl. Sice mu o tom řekl svoje, ale stejně to potřebuje ještě trochu vyšťourat.
"Doutníky jsou fajn. Dával jsem si je na ranči, pěkně večer, když jsem si dal panáka něčeho lepšího. Sedíš na terase, koukáš na koně, když slunko zapadá. Jinak jsem spíš na cigarety." Rozesměje se znovu, protože svým prohlášením Aquiho asi vážně zaskočil.
"To jsem nechtěl." Ujistí ho, že to nebyl záměr.
"Ale myslím to vážně. Klidně tě budu tahat ven denně, kdybys chtěl. Dneska nám to šlo hezky na to, že se známe, asi…" Podívá se na oblohu.
"Tři hodiny." Ohlédne se na hřebce, který jde pořád klidně za nimi, jen se občas někde zdrží kvůli trsu trávy. Pak si dupne a J se nestačí divit. Najednou má Aquiho blízko sebe, jak kdyby se tu chtěl schovat. Automaticky ho obejme pažemi a přitáhne k sobě. Rozhodně by neřekl, že využil situace, ale dochází mu, že má potřebu na něj dávat pozor. Tohle nakonec bude hodně zajímavé, když vezme v potaz, že si musí sehnat pracovní vízum a ještě pomáhat tady. Je mu však úplně jasné, že asi nebude spát, aby do toho stihl zamontovat i Aquiho, když bude chtít. +Určitě bude.+
"Ahoj, princezno. Kočár bohužel nemám, ale zkusím ho sehnat." Prohodí, když ho od sebe trochu odtáhne a shlédne do jeho tváře.
"Vážně ti neublíží, jen ho otravují mouchy." Vysvětlí mu to jednoduše.
"Je to stejný vyděděnec jako já." Zavtipkuje trochu, ale je to pravda. Oba dva nikdy moc nezapadali do běžných měřítek. Many málem nepřežil a on…Ve společnosti taky moc ne. U mámy nezapadal, protože byl moc jiný a v Americe proto, že nebral svého koně jako dopravní prostředek a spotřební věc.
"Pojď, pořádně tě s ním seznámím, uvidíš, že to nic není. Neudělám nic, co by tě vylekalo, vážně." Slíbí mu. Žádné vysazování v plánu nemá. Otočí Aquiho zády k sobě a objeme kolem pasu. Mlaskne na hřebce, který se dost ochotně rozejde směrem k nim. Natáhne hlavu rovnou k Aquimu, jak kdyby čekal, že pro něj něco má a začne mu očichávat oblečení.
"Asi mu voníš. Mě teda jo." Dojde i na kompliment. Vezme jeho drobnou dlaň a položí ji hřebci kousek na nos nad nozdry.
"Vidíš, že to jde. Nic na tom…" Zarazí se, protože přesně víc, co přijde za dvě vteřiny. Hřebec si odfrkne a J by přísahal, že u toho má škodolibý výraz.
"No výborně. Já chci udělat dojem a ty mi to zkazíš." Obviní Manyho.
"A žádné pamlsky, rozumíme si." Ukáže na něj prstem levé ruky, pravou paží pořád svírá Aquiho pas.
"Promiň, princezno, tohle mi dělá schválně." Ušklíbne se a pokusí se mu otřít oblečení vlastní rukou. U toho se k němu tiskne a naklání přes rameno. Asi ho zapomněl pustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat