Taiji x Shinya - K vašim službám. - část 4.

(Taijiho pokoj)

Shinya

Shin vůbec netuší, jak odsud bude schopný odejít. Je tu pro něj hromada věcí, které by si potřeboval prohlížet mnohem déle a navíc ho úplně fascinuje atmosféra celého místa. Už jen to, jak se k němu Taijiho babička chová a co viděl v jejích očích, když zmínil pečení. Kdyby to jenom trochu šlo, asi se snad na celou soutěž vykašle a zůstanou tady. Samozřejmě se červená nad Taiijiho poznámkou, protože si představí jen jednu konkrétní věc a vybaví se mu všechno, co se dělo v kině, už zase. Teď jsou tu sami, ale v domě, kde může každou chvíli přijít babička…Ne, nesmí nad tím vůbec přemýšlet nebo to vážně půjde vidět. Naštěstí má chvíli rozptýlení ve věcech kolem, a když Tai začne hrát na basu, je to něco, co ho nutí na něj koukat, jako by byl nějaké božstvo. Nemůže si pomoct, ale hrozně mu to s ní sluší. Nedokázal by si představit lepší pohled, možná jen když ho vidí s motorkou. Tai je prostě strašně návykový a on od něj nechce být ani minutu. 

"To budeš muset a nejenom jednou." Vyjde z jeho rtů něco, o čem by si nikdy nepomyslel, že dokáže vyslovit. Pokud spolu budou, chce tu být opravdu často. Vzhledem k jeho práci to asi tak snadné nebude, ale moc by si přál, aby tu mohli trávit hodně času, už jenom kvůli babičce. Neví, k čemu se vrátit a s čím zase začít. Nakonec se přece jen zdrží u těch fotek a s úsměvem poslouchá jeho vyprávění. 

"Ty jsi byl teda pěkné kvítko." Usměje se na něj s jiskřením v očích. I ta představa se mu prostě líbí. 

"Ale hrozně ti to sluší prostě." Dojde na další kompliment a odloží fotku stranou. Nejradši by mu nějakou z nich zabavil, ale možná na to jednou dojde. Asi by si ji přilepil na víko svého kufříku a tahal ho všude s sebou. Bude se červenat, když to někdo uvidí, ale stejně by si ji tam dal. Jen ať se všichni kouknou, jak krásného má přítele…Totiž. Snaží se nevypadat provinile, když si něco podobného pomyslí. Už si toho řekli hodně a on se stejně zdráhá uvěřit, že by vážně mohl mít takové štěstí. Podobným pocitům ale propad velmi snadno a bylo těžké se tomu bránit. 

"Nemáš vůbec za co děkovat. To já mám a za spoustu věcí, Tai-chan." Broukne měkce a tiše vydechne, jakmile k němu je dost blízko. Nedokáže odolávat nutkání, aby byl daleko a přesto se hrozně stydí, protože má pocit, že Tai ví, na co myslí. Se zčervenalými tvářemi se nechá přitáhnout blíž k němu a mírně se uculí, než se dokonale poddá jeho polibkům. Jeho tělo povolí a nechává se konejšit pevnou náručí. Je to, jak kdyby se mu úplně podvolil a nedokázal si přestavit lepší místo. Jen ať ho nepouští. Když přijde vyznání už má nohy jako ze želé. Zvládne si jen mez jednolitými prolnutími tiše povzdechnout. Jeho tělo reaguje velmi dobře a za chvíli je jasné, jak moc na něj Taijiho přítomnost působí. Trochu víc se zapře dlaněmi do jeho hrudníku, aby se mohl zlehka odtáhnout, a skoro vyděšeně se mu podívá do očí. Kdyby byli kdekoliv jinde, asi se to zvrhne víc, ale tady přece nemůžou!

"Co mi to děláš?" Postěžuje si a místo toho, aby se zkoušel dostat z jeho sevření, stiskne látku jeho svršku mezi prsty. 

"Babička bude za chvíli zpátky." Snaží se o trochu káravý podtón, protože Tai může za to, jak se právě teď cítí, nebo spíš co jeho tělo cítí a chce. 

"V kině byli cizí lidi." Snaží se celé své obavy vysvětlit, ale klasicky se do toho ještě víc motá. 

"Nic jsem neřekl, vůbec nic jsem neřekl." Rychle od něj odvrátí pohled a už zase klopí oči. Nevydrží mu to dlouho. Když se mu znovu podívá do tváře, ani neví jak, ale už ho zase líbá a tiskne se k němu o něco naléhavěji. Později sám sobě asi hodně vynadá. 

"Určitě tu bude všechno slyšet." Už očividně neovládá ani své myšlenky ani svůj hlas, když řekl právě tohle. Místo toho, aby se od něj snažil dostat, co nejdál to jde, vyjede dlaněmi zase nahoru, aby ho mohl obejmout kolem krku a zlehka prsty zabloudí mezi jeho prameny.

Taiji

Kvítko asi byl, to je pravda. Pořád je. Musí se usmívat do jeho rtů, když si v mysli přehrává, jak mu Shinya říkal, že mu to hrozně slušelo. Líbí se mu tady, opravdu ano, je to vidět. Kdo by si to o tomhle brlohu plném vzpomínek pomyslel, ale Taijiho to těší a je to další signál, který mu říká, že tohle celé je správně. Že oni dva mají společnou budoucnost. Když ho sem bral, hodně váhal. Byl to takový spontánní nápad, impuls, o kterém nebyl moc přesvědčený, ale srdce mu radilo dobře. Trvá to jen několik prolnutí rtů, když mu Shinya dokonale povolí v rukou a o chvilku později ucítí tlak proti svému klínu. Klíče v Shinyově kapse to opravdu nejsou. Musí si sám povzdechnout. Cítit ho a nic s tím nedělat je příliš velké dráždění. Už ho jednou rukou chtěl pustit a vážně mu tam sáhnout, ale ucítí jemný tlak do svých prsou a tak ho pustí a podívá se mu s otázkou v očích do těch jeho kukadel. Vypadá nějak vyplašeně, přehnal to? Kdo koho vlastně začal líbat? Málem vyprskne smíchy, když mu Shinya vytkne, co mu to dělá a jakmile začne mluvit o babičce, je Taijimu naprosto jasné, na co přesně myslí. Mimoděk kmitne pohledem k posteli, která je jen malý kousek od nich. Je dost malá, obklopená policemi a Taiji si je jistý, že jakmile ho tam hodí, zvedne se takový oblak prachu, že pod ním Shinyu ani nenajde a babička si bude myslet, že došlo k erupci sopky na Islandu. Při slovech o kinu zamrká, protože Shin je hrozně roztomilý jak ho napomíná za něco, co pokaždé páchá spíš on a pak se doopravdy rozesměje. Na chvíli spolu skončí v dalším polibku, než mu chce Shinya ještě něco říct. Používá u toho budoucí čas a zní hodně přesvědčeně. 

"Je to tady všechno hodně slyšet." Řekne mu. 

"Ale byl bych rád, kdyby to bylo zrovna tady..." Řekne mu velmi tiše. 

"Povím ti, co uděláme. Babička bude co nevidět zpátky s jídlem. Tak půjdeme dolů a najíme se a pak jí zajedeme pro nákup, aby mohla dělat i večeři. Ty zavoláš Takeshimu a hezky ho poprosíš, jestli bychom nemohli přijít až ráno. Přijedeme brzy. Ještě, než všichni vstanou." Jako s tím kinem, co chtěli lézt do hotelu oknem… 

"Pak jí uděláme radost a řekneme, že přespíme. Myslím, že převlékne postel a to je vážně dobře a pak, až půjdeme spát, budeme opravdu, opravdu velmi potichu..." Už mu to šeptá do ouška, zatímco ho k sobě silně tiskne. Nikdy nebyl typ, co by si něco dovedl naplánovat a potom nedej bože čekat, ale teď si to situace žádala. Chtěl by, aby na sebe měli čas, aby to bylo, jako by byli doma… A aby nehrozilo, že za nimi babička přijde. Ona bude šťastná, že je někdo v domě a bude spát jako miminko a oni spát vůbec nemusí. Problém byl ta soutěž a to, že měl Shinya večer práci… O pár vteřin později se dole ozve hlas a kroky. 

"Chlapci! Pojďte se najíst! Podívejte, co mám!" Taiji se usměje do Shinyových vlasů. 

"Je to babička, jí se tady pořád. Je to vážně hrozné..." Možná se to nezdálo, ale i on držel linii. 

"Už jdeme! Jsme nahoře!" křikne zpět, jako by to nebylo jasné. Konečně se na Shinyu pořádně podívá. 

"Pojedeme nakupovat po mém. Ukážu ti, kam jsem celé dětství musel pro rohlíky a dědečkovi pro pivo a koupím ti levný kopřivový šampon. Garantuju ti, že budeš mí vlásky jako nikdy!" Myslí to vážně. Pak ho vezme za ruku a s těžkým povzdechem ho vede ke dveřím. Ani jeden nejsou zrovna ve stavu, kdy by se jim dobře chodilo a k tomu ty Taijiho těsné džíny… Jakmile sejdou strmé schody, Taiji se úmyslně drží při nábytku a za linkou. Stůl pěkně obejde a vděčně za něj zapluje. Je na něm ubrus. A taky plno jídla. 

"Uvařila to sousedka, ale vždycky si navzájem nosíme, ona je taky vdova." Řekne babička, kde to všechno vzala. Taiji se usměje. Jemu je to jedno, sní cokoliv.

Shinya

Shin neví, jestli se v první chvíli propadnout hanbou nebo být spokojený s tím, že se to děje. Pere se v něm hromada pocitů, ale vlastně nic negativního. Přemýšlí nakonec nad samými příjemnými věcmi, i když by si to měli asi nechat do hotelu. K němu…Na později. Trochu káravě se na něj podívá, když vidí, že Tai by se mu nejradši smál. Co na tom je k smíchu, on si připadá spíš k pláči, ale nakonec se přece jen usměje. Chová se tu jak malý kluk, který nikdy s nikým nespal. Jen tu nervozitu měl asi prostě vrozenou a nešlo s tím moc dělat. Musel přestat přemýšlet, aby to celé mohl hodit za hlavu. Asi tak, jako právě před pár sekundami. Sám vykoukne na Taijiho starou postel, kde málem oba skončili. Tedy on na to samozřejmě nemyslel vůbec! Vypadá trochu přistiženě, jakmile se na něj Tai podívá zpátky. Není si jistý, co by měl říct a jestli by na sebe neprozradil ještě něco dalšího,a že už se mu povedlo, tak radši chvilku mlčí. Má hodně práce, třeba si prohlížet Taijiho tvář a zkoumat každý jednotlivý detail, aby zvětšil seznam svých oblíbených míst. Nakonec to nejspíš to dopadne tak, že tam obsáhne úplně celého Taijiho do posledního vlásku. Ano, je vážně rád, že mu nevidí do hlavy, jinak by hodně rychle utíkal. Sklopí zahanbeně hlavu, když se mu dostane potvrzení, že je to opravdu hodně slyšet. Pak musí očka rychle zvednout a zasvítí mu v nich nadšení, které by tam být nemělo. 

"Já bych taky byl rád." Kousne se do rtu, když mu to přizná. Jde o to, že by to bylo, jako v době kdy třeba chodili na školu. Procházky, randění a pak společně chvíli v pokoji. Přijde mu to hrozně kouzlené. Je tvář snad září ještě víc, když mu Tai nabídne, aby tu zůstali. Nic jiného si ani nepřál a bude to naprosto krásné zakončení dne. Rychle přikývne na ten nákup a pak mu koutky trochu opadnou. Má ještě práci a nechce Takeshiho zklamat a zároveň si nepřeje nic jiného, než tu zůstat. Pere se v něm zodpovědnost se srdečními záležitostmi.

"Já…" Přemýšlení trvá asi dvě vteřiny. 

"Zkusím mu zavolat, ale nic neslibuju. Pokud mi řekne, že mě potřebuje, budu se muset vrátit." Odvrátí do něj na chvíli pohled a nakonec vytáhne telefon rovnou a napíše mu zprávu. Sotva stihne strčit telefon do kapsy, už je u Taijiho v náručí a vážně doufá, že mu Take nebude volat, protože ze sebe nedostane ani hlásku. Zvládne jen rozechvěle vydechnout a je rád, že ho drží za svršek, protože po tom šeptání by asi skončil na zemi. 

"Budeš mi muset zalepit pusu, mám problém být potichu." Je jasné, že nevnímá nic co se kolem nich děje, ani to co říká. Pomalu se mu podívá do očí a už už by se nakláněl k dalším polibkům a je jen těžko říct, jak by to vlastně dopadlo, ale zespodu se ozve hlas babičky. Shin mu dá jen krátce pusu a pomalu se vymaní z jeho sevření. 

"Když já s tebou nevím, kdy přestat." Přizná se mu, a uhladí si svršek na hrudi, jak kdyby se díky tomu dokázal opanovat a mohli opravdu sejít dolů. 

"V takovém stavu jsem ještě na návštěvě nebyl." Uculí se ještě ve dveřích. Sám je nesvůj, protože události nahoře na něj měly velký vliv. Naštěstí ho dost vyděsil hlas babičky a za chvíli už nejde nic vidět. Jak on bude vůbec pracovat, když kolem něj Tai bude, to neví. 

"Vypadá to lákavě." Nakloní se Shin, aby na to viděl. Vzápětí vyskočí na nohy a pomáhá babičce chystat stůl a nadávat jídlo. Nakonec tu holku zastane bez mrknutí a to ho těší. Jídlo proběhne v podobném duchu jako sezení venku a Shin dál vyzvídá detaily se Taijiho života. Někdy během toho mu pípne smska v kapse, ale nepřijde mu slušné o teď otvírat. Až ve chvíli, kdy s babičkou uklízí nádobí, dovolí si sáhnout po přístroji a přečte si smsku. 

V pořádku, Shin-chan. Za jeden volný večer se nic nepokazí. Užij si dovolenou, stejně ti dlužím volné dny tak za pět let zpátky. Mám vhodnou osobu, která mi pomůže a navíc si to užije taky. Dobou noc, ale sladké sny ti přát nebudu, to nepotřebuješ.

Shin vážně zrudne, když si zprávu přečte a radši přitiskne telefon na hruď. Pak přeostří na Taijiho a jen přikývne, čímž mu potvrdí, že tady můžou zůstat. Teď je na řadě ten nákup. Je to součást toho, co by chtěl vidět. Zajímá ho sebemenší detail. Počká tedy, než se Tai s babičkou domluví, doufá, že to projde a pak můžou vyjít na ulici. Shin podvědomě natáhne ruku jeho směrem, aby sevřel jeho dlaň, a pak si to rozmyslí. Má to jen jeden prostý důvod. Kdyby je viděli, mohla by mít babička problémy. Je si vědomí jistých předsudků, které společnost má. A tady v tomto koutku to možná bude mnohem horší.

Taiji

Je rád, že může schovat klín za ubrusem. Nějak to nechce povolit, protože má plnou hlavu Shinyi a toho, co se dělo nahoře. Neví, jak to Shin dělá, že úplně obyčejná místa dostávají zcela jinou atmosféru. Byl to prostě jenom jeho starý pokoj, ve kterém už byl kde kdo, ale s ním jako by to bylo to nejlepší místo na světě. Jako by to mohlo být jedině tady, protože to má nějakou přidanou hodnotu. Taiji na tohle nikdy nebyl, ale teď to najednou nejde jinak. Žmoulá ubrus, vnímá, že se u stolu o něčem hovoří, ale jeho myšlenky brousí okolo smsky pro Takeshiho. Shinya ji poslal, ale on ještě nezná odpověď. Nemyslí si, že by ho pustil. Večer je soutěž, na které budou chybět oba. Taijimu to nejspíš může bodově ublížit a Shinya je podle něj nenahraditelný. Pak z ničeho nic nepatřičně vyprskne, když si připomene Shinyova slova o tom, jak mu bude muset zalepit pusu. Asi aby nekřičel v nejlepším. Jediné, co by Taiji nahoře našel, by byly samolepky jeho oblíbených Pokémonů. Shin si může vybrat, jestli bude souložit s ústy zalepenými Charmanderem nebo Psyduckem. 

"Čemu se směješ?" Chce vědět babička, co před něj zrovna podstrkuje přeplněný talíř a Taiji raději zavrtí hlavou. 

"Jen jsem si vzpomněl na jednu kachnu..." Řekne zdánlivě nesmyslně a babička se podívá na Shinyu pohledem Tohle dělá pořád. Jenže Taiji vlastně nelže. Pomalu stočí oči na Shinyu vedle sebe, který dostal úplně stejnou porci. Má plnou hlavu jeho očí a jeho slov o tom, že neví, kdy přestat. To je dobře, protože Taiji taky ne a je fajn vědět, že to nepřežene, když na něj bude pořád chmatat. Třeba některým holkám to vadilo… K nepochopení… Během jídla si hodně popovídají, babička se snaží vyzvědět něco o Taijiho posledních novinkách ze života a pak taky něco nového o rodičích, ale tomu tématu se Taiji vyhne jako obvykle. Mezi hovorem Taiji zaznamená znamení od Shinyi, že tady zůstanou a užasle zvedne obočí. Takeshi to dovolil?? No on mu snad taky koupí jeden šampón. 

"Babi? Chtěl jsem se tě na něco zeptat. Myslíš, že bychom tady dnes mohli přespat?" Řekne jí a babička se zhrozí. Položí si dlaně na tváře a Taijiho málem raní mrtvice, že je tady nechce. 

"Vy jste něco provedli? Končíte v soutěži?" Vyhrkne a Taiji protočí očima. 

"Ne, jen máme nakonec volno, změna plánu. Nikdo nás odnikud nevyhodil." Zvedne ruce v konejšivém gestu. Infarkt mají očividně oba dva. Babička si ho ještě chvíli podezřívavě měří a pak se na její tváři objeví obrovský, upřímný úsměv. 

"Ale já nemám uklizeno..." Začne vzápětí. 

"V pohodě, my ti zatím skočíme na nákup." Řekne Taiji, aby věděla, že bude mít náskok. Stejně by na tom úklidu trvala a nevymluvil by jí to. Takeshi ani neví, jaký dárek dal především jí. Sleduje oba dva, jak uklízejí stůl i nádobí. Teď by se jako děda natáhl po novinách nebo by odešel na dvorek dát si kávu. Jenže děda tu nebyl… Nakonec se Shinyou vyjdou ven a přelezou branku. Taiji by jel klidně na motorce, ale tak daleko to nebylo. Když od něj Shin oddálí svou dlaň, trochu zmateně se na ni podívá, protože mu nejdřív nedojde, že myslí především na babičku, ale má pravdu. Ještě tady spolu nebydlí… a nemá cenu ji tomu vystavovat, dokud se jí nebudou moct zastat při každé příležitosti. Lidé někdy uměli být vážně zlí. A tak vykročí prostě jenom vedle sebe po ulici dolů a Taiji při tom kývá ze strany na stranu starou šíťovkou a kouří. Krámek je hned pod kopcem, venku se blýská zelenina a ovoce a nějaké sazenice a uvnitř je úplně všechno, včetně drogerie, trafiky a papírnictví. Výloha je stará a přeplněná a vede to tam pár ve věku babičky. 

"Brý den!" Houkne Taiji, když se zjeví ve dveřích a sáhne pro košík. 

"Dobrý… no ne! To je Taiji-kun!" Spráskne ruce majitelka. 

"Vy jste mě snad nepoznala hned?!" Zlobí se Taiji.

Shinya

Shin vůbec netuší, čemu se Taiji směje, ale úplně mu stačí, že se vaří ve svých vlastních myšlenkách. Musí to nějak dostat z hlavy, jinak by se k tomu stolu mohl vážně vrátit zpátky, už odtud asi nevstane. Shin by taky rád věděl něco o Taijiho rodině, ale zdá se to bude u nich zatím trochu zakázané téma. Stejně jako Shin nemluví o té své, zdá se, že Tai taky bude o jisté části asi mlčet. Nemá mu to za zlé, sám moc dobře ví, jaké to je, když se vás někdo ptá a vy o tom vůbec nechcete mluvit. Culí se maličko, když se Tai začne ptát a vlastně ho potěší, když babička dostane strach, že je vykopli. Je to příjemný pocit, když to vypadá, že na vás někomu záleží. Ne, že by ji chtěl děsit, to v žádném případě. Vrtí hlavou, aby potvrdil Taijiho slova o tom, že v soutěži pokračují. Je to jen chvíle, když pomůže s nádobím a u toho pořád dokola švitoří, dokonce se odhodlá jí znovu poděkovat za to, že tady můžou zůstat. Nejradši by tu strávil mnohem víc času, ale to bohužel nejde. Venku si drží menší odstup, ale nevadí mu to. Bylo by to sice hezké, kdyby se s Taijim mohl držet za ruku, ale zase ne za každou cenu. Proč děla problémy, když to není potřeba? Však on tuší, že se mají rádi, tak proč by to měl víc pokoušet. Cestou se nedokáže nerozhlížet kolem sebe, ptá se Taijiho na různá místa a taky na ta, která má on sám rád. Chtěl by si to všechno projít s ním, ale první musí stihnout ten obchod, pak třeba bude čas, aby si to všechno mohl důkladněji prohlédnout. Anebo taky ne, z druhé strany, jistě tu nejsou naposledy. Doufá, že tu nejsou naposledy. Jakmile dojdou ke krámku, hned ho to okouzlí. Je to už dlouho, kdy v podobném byl a hrozně mu to chybí. Takové to místo, kde se všichni znají. To se mu vzápětí potvrdí, když prodavačka Taijiho pozná. On sám tiše pozdraví s lehkou úklonou hlavou, aby byl dostatečně zdvořilý a hned ho něco zaujme, tak se tím směrem vydá.

"Páni, tady je vážně všechno.ů Broukne si pro sebe a už obhlíží různé drobnosti. Měl by asi koukat na jídlo a podobně, ale nedokáže se odtrhnout od ostatního zboží. Nahází si něco málo do košíku, co rozhodně i na jednu noc bude potřebovat a pak se pomalu přesune k sušeným kytkám ve vázách. Je tam od každého něco a jsou po jedné, očividně čekají, až je někdo naváže do velké kytice. Kousne se do rtu a očima vyhledá prodavačku. 

"Můžu?" Zeptá se, jak kdyby to snad nechtěl koupit, ale on chce. Odloží košík a na chvíli se vrátí k jiné poličce, kde si vezme ozdobné mašličky a různé třpytící se proužky, vypadají jako letní slunce, tak moc září. Vybere si několik kytek, který začne skládat k sobě. Je vidět, jak je tím moc zaujatý. Trvá to pár minut, kdy Shin netuší, co se děje kolem něj a když se nakonec otočí, má v rukách vázanou kytici, která jen září barvami a přesto to k sobě hezky ladí. Zarazí se, když si všimne, že na něj prodavačka kouká.

"Pardon, já…" Neví, co by měl na omluvu víc říct, jen pomalu přistoupí k pokladně a kytku i to co má v košíku zaplatí a nechá jí tam o hodně víc. Jak jinak by to mohl odčinit.

"Radši mě už nikam neber." Broukne k Taijimu s rudými tvářemi. 

"Myslíš, že se jí bude líbit?" Zeptá se ho s obavami. Samozřejmě, že myslí babičku, ta kytka je pro ni a ještě jí chvíli vydrží. Má tam i něco pro něj, ale to je zahrabané na dně košíku, aby to nebylo vidět, chce mu to dát později, až budou sami. Nakoukne do košíku a přemýšlí.

"Mohl bych ráno udělat snídani. Vstávám dost brzo, aby si babička odpočinula." Přemýšlí nahlas a vlastně úplně automaticky. Vůbec mu nedochází, jak to před prodavačkou mohlo znít. 

"Co máš rád?" Zeptá se ho s téměř neznatelným dotekem na jeho předloktí. Jakmile si to uvědomí, rychle ruku stáhne a sklopí hlavu, aby nebylo vidět, jak se červená.