Taiji x Shinya - K vašim službám. - část 3.

(Taijiho dům)

Taiji

Taiji asi není sám, koho Shinyova reakce naprosto zaskočí. Ještě si spolu moc nepovídali o tom, jak vážné to má doma, ale podle téhle reakce to vypadalo, že opravdu hodně. Vypadalo to totiž, že Shinya je velmi citlivá duše, na rodině a její podpoře naprosto závislá a celou dobu žije v totální deprivaci, jinak si to nedovede představit. Nutně by potřeboval vybudovat svoji vlastní a odstřihnout se od starého způsobu života. Na tohle si Taiji nutně musí dát další cigáro, protože si nikdy nemyslel, že se bude vázat tak mladý a že už nedostane šanci z toho nikdy couvnout. Kdyby to udělal, Shinya by se zhroutil nebo možná i hůř. Samozřejmě s ním není jenom kvůli strachu z toho, ale stejně se jeho život začíná vyvíjet úplně jiným směrem, než si myslel. Zamyšleně se opře a natáhne nohy před sebe. Kde kdo by si mohl myslet, že mu babička tu cigaretu vyčte nebo se na něj bude dívat ve smyslu, že by kouřit neměl, ale ona nakonec udělá něco docela jiného. Natáhne prstíky po krabičce a jednu si vezme. Pak se nakloní k Shinyovi. 

"Mohl bys?" Požádá ho, aby jí připálil a Taiji vytáhne obočí nahoru. 

"Babi, jsou fakt silný." Varuje ji Taiji, ale babička si nedá říct. 

"Nejsi zvyklá." Mračí se Taiji pořád víc, ale není to k ničemu a začíná být maličko vidět, po kom Taiji ve skutečnosti je. Ono se říká, že se všechno dědí ob generaci. A pak se smlouva mezi babičkou a Shinyou uzavře a Shinya začne pronášet svou řeč. Začíná to docela nebezpečně… Taiji neudělá nic, co by od něj Shinyu odehnalo. Taiji po něm stočí opatrný pohled, ale nic neříká a pokuřuje. Tak on ho zachraňuje… a dělá pro něj všechno. Moc toho teda ještě nestihl, ale přece se nepřizná. +Dokonce...+ Málem by protočil očima, když Shinya zmíní obyčejné kino, jako by to bylo kdo ví co. Žije přece po Takeshiho boku. S ním cestuje a poznává věci, o kterých se jiným ani nesnilo. I kdyby pocházel z chudých poměrů, kde kino bylo něco nevídaného, Shinya byl dávno někde jinde. Vydělával skvělé peníze, měl šikovné ruce, pracoval s drahými produkty pro vlivného muže… A Taiji na něj chodí s babiččiným domem a kinem. Babička ho po očku zkoumavě pozoruje, ale on si jí zatím nevšimne. Na ten krásný film a romantiku už pokyvuje hlavou a je na něm znát, že vzpomíná na něco úplně jiného z toho, co se tam dělo, ale to je prostě soukromá věc! Jakmile si Shinya uvědomí, jak moc vypráví, vypadá to, že bude na chvíli ticho a řeči se ujme zase někdo jiný, ale nevydrží to dlouho a už švitoří zase. 

"Nemáš zrcátko?" Zeptá se babičky, ale ta ho nemá. Shinya ho jistě má. 

"Na co?" Diví se babička. 

"Potřebuju se podívat, jestli mi nevyrašila svatozář." Nevydrží to Taiji, ale všichni se rozesmějí a on dá ruku kolem Shinyových ramen, aby si ho mohl prudce přitáhnout k sobě. 

"Už dost nebo mě odsud pošle rovnou na psychiatrii, že se mi něco stalo." Řekne dobrosrdečně a babička vypadá hodně spokojeně. 

"Je vidět, že si tě váží." Řekne babička Taijimu a ten doopravdy zčervená. Kruci… ještě chvíli budou pokračovat a půjde se utopit, no vážně. Támhle do té konve na kytky. Když se Shinya babičce ukloní, ona jeho úklonu opětuje. A pak dojde na ty historky. Taiji okamžitě vrhne po babičce varovným pohledem a vypadá, že se doopravdy lekl a babičce potměšile zajiskří v očích. Musí se opřít a chvíli přemýšlet. 

"Asi nechceš vyprávět o tom, jak nám jednou spadl do močůvky a byl cítit ještě za týden, že ne?" Začne a Taiji protočí očima. 

"No prima." Už to začíná! 

"Bylo to vážné, mohl se tam utopit. Jen si představ ten nekrolog! Utopený v močůvce!" Řekne babička vyděšeně. 

"No jasně, to je to hlavní, co že jsem mrtvý, ale ten nekrolog! Co řeknou sousedi? To není jejich vina, že ho nehlídali, to jen ten nezvedený prevít neumí ani pořádně umřít!" Řekne ofučeně, ale pak se zase všichni rozesmějí. 

"Bylo tam jenom po kolena." Osvětlí babička, že umřít vážně nemohl. Nebyla to to klasická žumpa pod záchodem.

Shinya

Shin se jen po očku dívá na Taijiho. Jsou to velmi opatrné pohledy, protože je mu jasné, co by to všechno mohlo znamenat. Nejde o to, že by se podobného závazku bál, to vůbec ne. Spíš má strach, jak se na to bude dívat Taiji a jestli ho to od něj ve výsledky neodežene. To by nechtěl. Kdyby to šlo postupněji, bude za to rád a nebude se tomu bránit. Jenže návštěva u babičky a odkrytí některých věcí, má za důsledek větší krůčky. Z toho má vážně strach. Shin překvapeně zamrká, jakmile si babička chce zapálit, ale ve výsledku mu to jen vyžene koutky nahoru. Samozřejmě, že Taiji po někom musí být a tím trochu dokresluje představu babičky za mlada. Nějak mu najednou nesedí představa, že by byla podobná obrazu běžné japonské mladé dívky. Moc rád by se jí zeptal jak to bylo, ale teď radši mlčí. Už toho vyvedl dost, měl by se začít trochu krotit. Bez váhání jí připálí, když sáhne po Taijiho zapalovači, který se válí na stole. On sám by ji nemohl nabádat k tomu, aby to nedělala. Ostatně nejspíš sama moc dobře ví, co dělá. To, co jim tu řekl o něm, napovídá opravdu hodně. Možná je to pravda, že to, co nemůžeme mít, po tom toužíme nejvíc. On by si vážně přál prožít obyčejný vztah, kde nezáleží na tom, kdo co má. Má peníze, vlastně víc, než by stíhal využít, ale na tom mu nikdy nezáleželo. Rád dostává dárky, ale mnohem radši ty obyčejné, které vám mnohem víc ukážou, jak na vás dotyčnému záleží. Mnohem radši dostává drobnosti, než okázalé šperky. Takeshi to ví, a proto dnes poslal kytky a ne cokoliv jiného. Po Taijiho slovech se rozesměje.

"Spíš růžky. Určitě mi to něčím vrátíš, abys mě vyvedl z omylu." Rozmluví se zase trochu víc, a když mu to dojde, tak opět zčervená. Cítí se tu příjemně a uvolněně, proto mluví víc, než bylo zvykem. Rozesměje se podruhé na tu psychiatrii, ale pak jen pokývá hlavou. 

"To vážím." Babička to trefila přesně. Mohl by ještě dodat, že ho má doopravdy rád nebo ještě o stupínek výš, ale to se sem nehodí. Asi mu bude trvat ještě chvilku, než se k tomu dokáže přiznat, i když to už ví. 

"Vážně?" Vytřeští na ní oči, když dojde na historku s Taijiho dětství a už se uculuje do dlaně. Má co dělat, aby se nezačal smát. Jen ta představa, je prostě kouzelná, tedy až na ten smrad, to si musí přiznat i on. Vyprskne smíchy, jakmile dojde na Taijiho komentář. 

"Myslím, že podobnou historku jsem nikdy neslyšel." Má co dělat, aby se nerozesmál znovu, ale to prostě nejde ovládnout. 

"Já nic takového nemám. Jen se mi jednou málem podařilo zapálit dům a vzápětí jsem ho vytopil." Přizná se k něčemu, co se mu stalo v dětství, aby v tom Taiji nebyl sám. 

"Vařil jsem, bylo mi asi pět." Pokrčí zlehka rameny. 

"První to vypadalo, že vyhoříme, tak jsem to chtěl zachránit a nakonec jsem nechal puštěnou vodu." Zatváří se provinile. Už dávno ví, že vodou by to vážně nezachránil. 

"Naštěstí byla nedaleko chůva. Nebo se mi podařilo uklouznout v jídelně. Vysypal jsem na sebe celý obsah tácu a měl nudle i ve vlasech, stejně jako omáčku. Vůbec to nešlo dolů. Musel jsem tak chodit celý den." Tehdy mu to zábavné nepřipadalo, ale teď už se nad tím vždycky jen pousměje. Tresty za podobné prohřešky doma…O těch radši povídat nebude, to prostě vytěsnil z hlavy a už nad tím nepřemýšlí. 

"Myslím, že jsi nebyl nešikovnější, než já." Připomene Taijimu, jak se vlastně poznali. Nebýt jeho tak skončil na zemi i ve svém věku. 

"Co se týká práce, nikdy se mi nic nestalo, ale jakmile jdu po ulici, jsem schopný zakopnout o čáru nakreslenou na chodníku." Doplní ještě a pak už radši vážně mlčí, než na sebe prozradí mnohem víc. Třeba to, jak často chodí s hlavou v oblacích, možná proto ty jeho nehody. Když se nesoustředí, dopadne to vždycky stejně.

Taiji

Když se všichni konečně dosmějí jeho zážitku s močůvkou, Shinya na sebe taky něco prozradí. Oba dva na něj s babičkou zůstanou hledět stejně zaraženě, protože něco spálit a zároveň vytopit je opravdu umění, ale pak tak nějak vyprsknou smíchy a hlasitě se rozesmějí. Kdyby tušili, jaké to celé mělo pozadí a jak to Shinya pokaždé odnesl, bývali by se nesmáli ani trochu, ale nevědomost je sladká a takhle to zní jako opravdu veselá historka a Shinya ji i tak dává k dobru. 

"Pro pána chlapče, kdo tě pustil v pěti letech k vaření?" Podiví se babička. Děti byly hodně šikovné, některé od tří let hrály na piáno, ale všechno se dělo pod dozorem školky nebo rodičů. Shinya musel být nejspíš sám a ne jenom chvilku, když stačil cosi dělat u kuchyňské linky. Taijiho v ten okamžik napadne, že to možná bude mít spojitost s tím, co naznačoval o své rodině a dokreslí to trochu temnou představu, kterou začíná získávat. Bude se ho na to později muset zeptat. Tak ona tam byla poblíž chůva? To asi moc dobře nehlídala. Když Shinya odvypráví i historku s nudlemi, babička se znovu rozesměje, ale Taijiho smích je už o něco úspornější. Stočí na Shinyu pohled a vybaví si okamžik, kdy se viděli poprvé. Pravdou bylo, že pokud Shinya zrovna nepracoval, uměl být neskutečně nešikovný, ale jakmile se nějak zaměstnal, jako by se to stíralo. Při práci nebo když byli spolu… Nepadal z motorky, nezakopával na ulici… Musela to být psychika a fakt, že vedle něj byl asi vnitřně klidný. Tedy po jisté stránce. Nakonec si ještě chvíli povídají a popíjejí čaj a pak babička přes plot zahlédne sousedku a něco ji napadne. 

"Počkejte tady okamžik." Požádá je. 

"Budu zpátky co nejdříve, hlavně beze mě nikam neodjíždějte." Strachuje se a zvedá se od stolku. 

"Neboj babi, máme čas do večera." Uklidní ji Taiji a sleduje ji, jak spěchá k brance. Beztak jde o jídlo, tím si je jistý. Jakmile jsou sami, podívá se na Shinyu. 

"Tak co?" Chce se ho vyptat, jaký má ze všeho zatím dojem, ale všimne si malých kluků, jak se motají okolo jeho motorky. 

"Jedeš odtud?" Vyskočí na nohy a taky běží k brance, aby se motorce náhodou něco nestalo. Kluci zapiští a honem utíkají pryč, ale nejdou moc daleko. Schovávají se mezi ploty a za harampádím a zvědavě vykukují. Taiji byl kdysi úplně stejný a když měl někdo ze starších kluků něco takového… ooo, to bylo jako světlo pro můru. Pomalu vykročí zase zpátky a po cestě už naznačuje Shinyovi, aby vstal a šel s ním. Vede ho dovnitř do domku. Je to stísněný prostor, jak už to na podobný domeček v Japonsku bývá obvyklé. V malém obýváčku je snad všechno, jenom ne moc místa, kudy projít. Knihy jsou dokonce svázány do komínků a leží jen tak u stěn, protože tu není místo na skříně. Na malé dvoumístné sedačce je háčkovaný přehoz a několik starých dek. Chodbička míří okolo malé kuchyňky a dveří kamsi na toaletu ke schodišti do patra. Je dost prudké. Nahoře je koupelna a malá ložnice taky Taijiho bývalý pokoj. Právě ten chce Shinyovi ukázat. Nevejde se tam ani velká postel, ale je tam nacpaný pracovní stůl a plno, opravdu plno různých sběratelských věcí, od placek na bundu, po starou kytaru, Cdčka nebo výfuk od motorky. Vládne tady jistý organizovaný chaos a je vidět, že babička tu sice setře prach, ale jinak tu neuklízí. 

"Můžeš si dokonce pustit televizi." Poklepe Taiji do malé obrazovky, která vykukuje z přeplněných polic a je ještě černobílá. Když byl malý, bylo to mezi sousedy vážně něco. Žádné domácí kino jako dneska. Není tady kupodivu žádný počítač. Jednoduše na něj nikdy neměl čas. Vždycky byl venkovní typ. Později garáž a motorky a kumpáni v hospodě… Na co počítač?

Shinya

Shin vypadá chvíli trochu zaraženě, protože si uvědomí, jaké pohledy na něj hází, ale když se rozesmějí, je zase všechno v pořádku. Nechce se bavit o tom, jaké to v minulosti bylo. Stejně by dal snad všechno za to, aby si mohl se svými rodiči sednout a aby přijali to, jak žije, kde a co dělá. To je však jen sen, který zůstane pohřbený někde hluboko uvnitř něj. Mluvili o tom s Takeshim tolikrát a jeho nejlepší přítel se ho snažil ujistit, že nedělá nic špatně. Za život a cestu, kterou si vybral, se přece omlouvat nemusí. Navíc, je velmi úspěšný a to je ještě o důvod navíc, aby na něj byli pyšní a neodvrhovali ho. 

"Máma o tom nevěděla, chtěl jsem to vyzkoušet. Vařím rád, to mi zůstalo i po tom zážitku." Přizná se k něčemu, co by jako kluk mít v oblibě asi neměl. 

"Později jsem zkoušel péct a to mi taky zůstalo. Jen nemám moc času bohužel." Přizná se i k tomuto s mírným pokrčením rameny. Je rád, že je svými historkami pobavil. On sám se nad tím rád směje. Svou nešikovnost prostě maskovat nemůže, i kdyby chtěl. Stejně je to vidět a dost často. Zvládne ještě několik šálků výborného čaje a u toho se i dost rozmluví. Přece jen toho po Takeshiho boku projel hodně a má taky několik historek ze zákulisí focení. Dojde i na velebení jeho mecenášem, protože mu snad nikdy nepřestane být vděčný. Byl by rád, aby to Tai věděl a došlo mu, jaký vztah mezi sebou mají. Takeshi měl sice zálibu v mladších klucích, ale u nich o něco podobného nikdy nešlo, i když spolu nejednou leželi v posteli a koukali na noční město. Takeshi se sklenkou a Shin s kbelíkem zmrzliny. Když se babička zvedne, je mu to vlastně trochu líto, ale je rád, když ji Tai ujistí, že ještě nikam neodjíždí. Cítí se tu vážně skvěle, a kdyby si měl představit život, bude to asi na podobném místě, ale hlavně šlo o lidi kolem něj. Kamery a to, že je přece jen známý by mu rozhodně nechybělo. Shin se nadechne, aby Taijimu řekl, jak moc spokojený tu je, když se utrhne na ty kluky. Shin pořád sedí a culí se. To jsou přesně ty momenty, které ho hrozně baví a líbí se mu. 

"Nebuď takový." Plácne ho hravě dlaní do prsou a u toho klopí oči.

"Mohl bys je třeba trochu povozit, měli by radost." Brání malé kluky, kteří jsou pořád schovaní opodál. Je mu jasné, že jakmile se Tai otočí zády, budou zase zpátky. Překvapeně zamrká, když se musí zvednout a jít za Taijim. Vede ho do domku a tam je znát, jak moc chce vidět úplně všechno. Je to místo, kde Tai vyrůstal, prostě potřebuje nutně znát úplně každý detail. Když ho však vede do svého pokoje, vypadá to, že tady bude snad lozit po kolenou a zkoumat kde jaké smítko. To skoro dětské nadšení nejde přehlédnout a je to snad ještě horší, než ti kluci u motorky. Prochází se po pokoji, u něčeho se zastaví a zlehka po tom přejde konečky prstů. Hlavně opatrně, aby nic nezničil. 

"Hraješ?" Zeptá se ho, když vidí kytaru. 

"Zahraješ mi?" Nepočká ani na odpověď a u své druhé otázky se na něj otočí s prosebným výrazem v očích. Moc by ho chtěl slyšet, přijde mu to romantické, kdyby mu vážně něco zahrál. 

"Je toho tolik, ani nevím, co si prohlížet dřív." Začne se znovu rozhlížet, než mu oči padnou na hromádku fotek. 

"Můžu?" Rozhodně je to pro něj zajímavější, než televize, to snad i přeslechl. Nakonec to nevydrží, ani nepočká na souhlas a už si je začne prohlížet. 

"Jé tobě to sluší. Takhle je skvělé." Ukáže mu jednu, která se mu líbí nejvíc. Tai vypadá mladší, ale už je tam s motorkou a s cigaretou v koutku. Nejradši by si ji nechal, ale jsou to jeho vzpomínky. Bojí se vůbec zeptat. Pomalu se k němu otočí a udělá několik kroků, aby mu byl co nejblíže. Pomalu se mu podívá do očí a kouzelně se pousměje. 

"Děkuju, moc si vážím toho, že jsi mě sem vzal. Máš úžasnou babičku a tohle místo…Je vážně skvělé. Už jen ty vzpomínky." Ujistí ho, že s emu tu hrozně líbí a taky odpoví na to, co se ptal venku. 

"Mám tě rád, mám tě opravdu moc rád, Tai-chan." Prohodí tiše a trochu se bojí, co se stane, když mu to řekl. Pořád je tam strach, že dojde na něco, co by ho od něj odehnalo. I přes to se mírně povytáhne a políbí ho. Nakonec se neovládne, protáhne paže kolem jeho krku a přitiskne se na něj mnohem víc.

Taiji

Je rád, že se Shinya tak upřímně rozpovídal, ale s babičkou to nikdy nebylo těžké a s ním vlastně také ne. Ani jeden z nich neposuzovali lidi tak jako většina společnosti, byli uvolnění a vlastně jim nic nepřekáželo a nevadilo. Většinou spíš oni překáželi lidem, protože nedodržovali konvence, byli až moc nad věcí a vůbec… Taiji měl vlastně dost volnou výchovu, tedy u babičky rozhodně, ale nikdy toho nezneužíval, za to doma byl kvítko z čertovy zahrádky a čím víc ho svazovali, tím to bylo horší. Už jako kluk potřeboval především důvěru v to, že dokáže ukočírovat sám sebe a on to doopravdy uměl, i když to tak nevypadalo. Vždycky dokázal rozeznat, co je správné a co ne, což nedovedli všichni jeho přátelé, ale doma to z nějakého důvodu nedodržoval. Asi měl potřebu dělat to podvědomě na truc. Jakmile Shinya prozradil, že umí péct, hned viděl na babičce, že jí je úplně ukradené, jestli by pekla s klukem nebo děvčetem, hlavně, že by se to dělo. Byla tady sama už dlouho a vařila vždycky moc ráda. Taiji si uměl udělat tak možná čaj ze sáčku, což bylo barbarství, ale kdyby tu měla Shinyu… Hned by byl ten důchod asi šťastnější… Jenže copak se tady dalo žít? Někdo jako Shin? Podle Taijiho dalo, ale Taiji byl úplně jiný. Nepotřeboval nic, jenom nějaké čisté prádlo, dvě trička a motorku. Oblékal se rád, měl rád doplňky, ale v zásadě se bez nich obešel. 

"Radši nic neříkej, Shin-chan, protože jestli někoho povozím, nebudou to oni a nebude to ani na motorce." Trochu ho po cestě do pokoje vyvádí z míry, ale to nešlo přejít bez poznámky. Byli spolu moc málo na to, aby přestal být nadržený a k tomu jeho věk… Ne, nepřejde ho to dřív, než mu bude alespoň tolik, co Takeshimu, ale když vidí, jak mladé milence si shání, asi nepomáhá ani stáří. Tedy stárnutí ehm, ehm… Jakmile se ocitnou u něj v pokoji, sám si na okamžik zůstane prohlížet některé věci, které dlouho neviděl, ale pak se pomalu otočí směrem k Shinyovi a zůstane na něm viset očima. Zadkem se při tom opírá o stěnu pod oknem. Přímo před sebou má maličký psací stůl. Tužky v kelímku rozhodně nejsou ořezané. Netuší, co se Shinyovi prohání hlavou, ale vidí jeho nadšení a zvedá mu to koutky nahoru. Na tak malý prostor je tady opravdu hodně, na co se dívat. Je to tu plné krabiček se sběratelskými kartičkami baseballistů a dalšími kousky, co měl doma asi každý kluk z jeho školy a to je jenom špička ledovce. Nakonec Shinya zvedne právě kytaru, Taiji trochu kmitne obočím a nakročí k němu, aby ji vzal za krk. 

"Je to basa. Nevím, jestli se ti bude líbit, co bych ti na ni zahrál. Je to spíš rytmus, než melodie, kterou by sis zazpíval." Řekne mu. Kromě toho ji nemá ani naladěnou, ani připojenou. Naposled na ni hrál… už je to dlouho. Přesto ji zkusí. Není to tak zlé. A pak se jeho prsty v neskutečném tempu rozeběhnou po strunách a předvedou cosi, za co Taiji vždycky sklízel uznalý obdiv těch, co trochu vědí. Je to jen krátká ukázka, než ji zase odloží a docela upřímně se usměje. 

"Asi sem budeš muset ještě jednou." Maličko ho láká a nechává ho, ať si prohlíží, co jen chce. Je tam plno fotek, ale ty poslední jsou hlavně s kamarády. Dělají plno věcí, od hry fotbalu, po hraní na kytaru nebo sezení na motorkách a popíjení u toho stolečku, od kterého před chvílí vstali. Je tam maličko fotek, když byl malý, hlavně s babičkou a dědou. Uchechtne se, když mu Shinya ukáže jednu konkrétní fotografii. 

"Nebudeš mi věřit, ale tady je mi teprve čtrnáct. Motorka je sousedů, můj kamarád měl staršího bráchu, ale někdy nás nechával tajně jezdit po ulici sem a tam." Taiji tam ještě nemá tak dlouhé vlasy, ale už si je hodně podobný. Když k němu Shinya vykročí, musí se nacpat mezi stolek a něj a žádné další místo mezi nimi nezbude. V tu chvíli Taiji ztratí dech a přiková se k jeho pohledu.

"Díky." Hlesne a snaží se vnímat všechno, co mu Shinya říká, ale jde to hodně těžko. 

"Uhm." Dostane ze sebe úplně pitomě na to jeho vyznání, ale vzápětí na to už má dlaně položené na jeho bocích a pak je protáhne víc kolem pasu, aby ho mohl pevně přitisknout k sobě. Oplácí mu polibky a dole zatím nikdo není. 

"Taky tě mám hodně rád." Řekne mu do rtů. Není mu moc rozumět, ale nemá čas, musí ho dál líbat!