Kai x Tora - Přiznej se, ty máš holku! - část 2.

(Kaiův pelíšek)

Kai

Kai musí zavrtět hlavou a usmát se. To by mohli… mít na sebe celý zbytek dne a nastávající noc… Chvilku nad tím jen tak sní a hlavou se probírá tím Torovým překvapením. Je to od něj hezké a zároveň si připadá trochu jako lahodná svačina. On z něj taky maso netrhá! Bude si na ten pocit muset trochu zvyknout a přijmout fakt, že upíři to vnímají jako něco erotického a smyslného a ne jako fakt, že si odskočí do bufetu. Kdyby Tora mohl slyšet jeho myšlenky, asi by si hodně klepal na čelo. Sám málem zakopne, podobně jako ten chlap, kterého míjejí, když ho Tora nepřejde jenom tak a něco za ním pokřikuje. Klepne ho dlaní do předloktí na znamení, že to se nedělá, ale Tora ho místo toho jenom přivine celého k sobě a tak se Kai tiše zasměje a nechá to být. Torova otázka ho překvapí, ale přivodí mu jenom mnohem lepší náladu. Široce se zazubí a přikývne. 

"Ano, moc." Řekne. To milování by bylo hezké, ale ono ještě bude. Najednou nedovede vnímat lidi okolo, jenom to, jak slunce krásně svítí a nebe je bez mráčku a taky, jak čerstvý je tu vzduch i když jsou uprostřed města a ptáci jistě zpívají, i když park je až za silnicí… Lítá v tom a užívá si to. Trochu zvážní, když Tora nahlas pronese to, na co on sám už taky párkrát myslel.

"My bychom taky byli. Ještě před pár dny jsme neměli ani ponětí, že je Asmodeus tady a že existuje nějaký Vyvolený." Prohodí šeptem a kradmo se rozhlédne jako by všichni okolo nich mohli být skrytí démoni. Někteří mohli, ale zase tolik jich tu nebylo a Kai by je nejspíš cítil. Podívá se na jeho profil, když Tora začne mluvit o tom, že by někomu ze smečky rád nakopal zadek. On taky a není jich málo. Jakmile skončí s alfou, má v hledáčku ty, co naháněli Zyeana a po lese a málem ho zavraždili. Těm rozhodně nikdy nedopustí, stejně jako jim nedopustí, že se nechali s bratrem vyštvat a málem odešli žít někam jinam. Ne, tohle bylo jejich město a jejich domov a smečka trpěla. Potřebovala konečně vyrvat ten nádor, který v ní byl a zase se očistit. Kai tam ostatní prostě nemohl nechat. Nadechne se a málem by se k Torově nadávání přidal, ale dojde na tu holčičku a naštěstí to rychle spolkne. Tora to dokonce zahraje ještě obratněji a nakonec se oba hlasitě rozesmějí. Na chvíli se zastaví u stánku se zmrzlinou. Kaie zarazí, když si Tora kupuje jednu i pro sebe, ale nechá se jím odvést stranou a brzy rychle pochopí. 

"Pořád mám divný pocit, když tohle děláš." Řekne mu. 

"Chápu, že si to asi chceš užít, dokud ten lektvar funguje, ale nebude pak ve tvém těle moc jedu, až účinek pomine? Co když ti bude špatně?" Krčí starostlivě čelo, ale to je asi to nejmenší. Co kdyby to dopadlo mnohem hůř? 

"Tobě to vážně chutná?" Usmívá se a promne si čelo. Chodit s upírem… nad tím bude žasnout ještě hodně dlouho. Cesta domů probíhá poklidně a utěšeně a Kai líže svoji zmrzlinu. Nakonec dojdou do klidnější čtvrti, kde jsou vedle sebe jen dvoupodlažní domky a taky pár maličkých, uzoučkých řaďáků. Jeden z nich je Kaiův. Pořídil si ho proto, že je to větší soukromí, než byt a taky kvůli té zahrádce. Je to jen taková nudlička, ale je plná zeleně. Po očku sleduje Torův úžas, zatímco hledá klíče, je to něco úplně jiného, než kde bydlí on, ale Tora je zároveň alchymista. Tohle by se mu mohlo líbit, svým způsobem. Ušklíbne se na něj a protočí očima, když ho obviní z randění s holkou. 

"To rozhodně..." Dodá, jak kdyby do teď snad s žádnou nikdy nechodil. 

"Zye má rád světlo. A květiny..." Spíš rostliny… toho už si Tora asi všiml, když pod ním všechno pořád bují. Byl kolébkou života a Kai zase jeho sklonkem. Odemkne branku a provede je oba malou zahrádkou. Pak odemkne i vchodové dveře a ustoupí mu z nich, aby mohl projít jako první. Prostor tam skutečně není velký, dominantní je kuchyň, která zabírá nejvíc místa a Torovi je naprosto k ničemu. Všechno je ve světlém dřevě a bílé, dveře jsou zašupovací a všude, opravdu všude, je plno květin a zeleně. Před kuchyňskou linkou je prostor k sezení, poměrně jednoduchá pohovka, maličký stolek a kulatý jídelní stoleček. Schody do patra jsou úzké a příkré a je tam jenom ložnice a Zyeanův malý pokoj. Povlečení je zelené, s temně modrým přehozem, kterému vévodí sytě vínové květy. Kai má dokonce zlaté doplňky, ale všechno to pěkně ladí a působí poměrně exoticky. Koupelna je tady zdaleka nejmenší. Jenom obyčejný sprchový kout a maličké umyvadlo, žádné dveře, jenom závěs. Toaleta je za dveřmi zvlášť.

Tora

Tora ani netuší, jak pitomě se usmívá, když ho Kai ujistí o tom, že ho opravdu miluje a moc. Něco uvnitř jeho hrudi se zvedne a naplní celého jeho tělo. Je to příjemné a hlavně pro něj hrozně nezvyklé. 

"Budeš mi to říkat často?" Dožaduje se podobných vyznání, protože, jak se to jednou stalo, nějak se toho nechce vzdávat. Uvědomí si, že se chová nějakým způsobem a poprvé za jeho neživot si uvědomí, že by to třeba mohlo někomu vadit. Nakonec se ale Kai zasměje a jeho to uklidní. Dobře, nic špatného zatím neudělal. Nepochybuje o tom, že dojde na dobu, kdy to vážně celé zkazí a pak toho bude litovat. Jenže pro tentokrát mu to vážně není jedno, jinak by se před tou holčičkou neopravoval. Pokývá hlavou, když přemýšlí nad démonem, který jim momentálně otravuje život. 

"To máš pravdu, ale vezmi si, že oni vůbec netuší, co se děje. Kolem nich lítají démony, chodí upíři a všechny ostatní entity. Některém jich chtějí ublížit a oni to neví. Nevím, pro mě je to prostě příšerná představa. A stejně prskají, když se stane, že zjistí, kdo jsi. Nepochopím." On se sice jako upír nenarodil, ale jiné bytí by rozhodně nechtěl. Když popřemýšlí, jaké by to bylo, kdyby člověk, tak mu běhá mráz po zádech. On je prostě rád upír a rád dělá své pokusy, které ne vždycky dopadnou dobře. O tom dvouhlavém psu mu radši nikdy říkat nebude. Démonické věci jsou někdy vážně zábavné. Zmrzlina mu vážně chutná, ale málem ho poprská, když se ho zeptá, jestli mu nebude špatně. 

"Jo, je to jako po pětidenním flámu, pak zvracím týden, budeš mi držet vlasy?" Chvíli mu vydrží, aby se tvářil vážně, ale pak se přece jen rozesměje.

"Není to tak, že by to jen blokovalo účinky tvé krve." Vysvětlí mu pomalu, kdy vykročí dál. 

"Ten lektvar promění kompletní strukturu. Díky lektvaru se z ní v mém těle stane obyčejná lidská krev. Chuť cítím, ale to je všechno." Odmlčí se na chvilku. 

"Moc jsem to chtěl zkusit, víš pro upíra je chuť jeho protějšku důležitá. Těžko se to vysvětluje, ale připadám si, že tím k tobě mám blíž. Poznám jednotlivé odstíny její chuti a věřím tomu, že bych tě bez obav našem mezi tisící ostatních, jen podle vůně." Není si jistý, jestli to kdy kdo může kromě upírů pochopit. Ale ano, setkal se i s těmi, kterým na tom nezáleželo, ale jemu vlastně ano. Střelí po něm podezřívavým pohledem, který jasně značí, kolik jich bylo přede mnou a jestli vůbec někdo, když se Kai zatváří a odpoví mu takovým způsobem. Na pár vteřin opravdu dovede pozornost od domu, ale brzo se k němu vrátí. A stejně…

"Tak kolik?" Zeptá se s pobaveným a trochu rýpavým výrazem. Schválně, jestli bude v rozpacích nebo ne. Projde do domu a nevěřím vlastním očím. Je to zvláštní, vždycky si myslel, že podobná místa mu budou proti srsti, ale není to tak. K těm štěňatům to prostě sedí a fakt, že je to dělané proto, že Zye je tu spokojený, je…

"Štěně má štěstí, že má bráchu jako ty." Řekne něco, co by od něj asi nikdo nečekal, ale muselo to ven. Přejede očima kuchyň, která přitáhne jeho pohled, stejně jako koupelna za závěsem.

"Kde máš ty kosti?" Zeptá se s nádechem pobavení, než se s rukama v kapsách vydá na obhlídku. U některých kytek se zastaví, u pár z nich promne list mezi prsty a pak je přiloží k nosu. 

"Víš, že polovina z nich je použitelná i k jiným věcem, než na to, aby tu jen stály?" Věnuje se chvíli své vlastní zálibě. Některé jen ovlivňují barvy lektvaru a jiné jsou třeba neutralizační a používají se k mírnění účinků, aby někoho nezabil. Zastaví se kousek od linky a hrábne po Kaiově zápěstí, aby si ho přitáhl prudce k sobě. 

"Máš to tu hezký. Vaříš?" Zeptá se ho se zaujetím.

"To je jedna z věcí, co mi vážně chybí." Povzdechne si. 

"Krev ti ochutí všechno, ale pořád je to svým způsobem stejné." Protáhne ruce kolem jeho pasu a podívá se mu zblízka do očí. 

"Ale za tebe bych toho vyměnil hodně." Začne se pomalu sklánět. Jakmile však ochutná jeho rty, jde s pomalým tempem konec. Vážně si užívá fakt, že se nemusí příliš krotit.

Kai

Jistě že mu to bude říkat často a rád. Na podobná slova skoupý nebyl, když došlo na opravdové city. Uměl být strohý a přísný, stejně jako uměl být tím největším sluníčkem na světě, ale tohle přirovnání by Tora asi neslyšel rád. A nebo se mu po slunci stýská a rád by měl jedno, co ho nespálí? Tedy, pokud ho Kai zrovna neškrábne. 

"Škoda, že si na sebe nemůžeme vypěstovat nějakou imunitu. Třeba jako při nemoci. Slyšel jsem, že když se dostatečně dlouho necháváš bodat včelou, tělo si na jed zvykne a přestane pro něj být toxický. Musí to být v malých dávkách a postupně." Tohle asi vůbec neměl říkat. Vzhledem k Torově profesi by to mohla být první věc, kterou poběží zkoušet a až umře, Kai může vynadat leda tak sám sobě. Té jeho teorii se musí rozesmát. 

"Jak by neprskali, když se je polovina z nás snaží zabít? Právě jsi to sám řekl. Ty se na nich taky krmíš, děsíš je!" Obviní ho, jako kdyby všechny místní terorizoval právě Tora. 

"A co teprve démoni? Kdybych byl člověk, stačilo by mi jenom to slovo, abych nespal a ty bys mi řekl, že existují? Děkuji pěkně… nevědomost je sladká." Má na to očividně jiný názor. Podívá se na něj s předstíraným zděšením, když dojde na ten pěti denní flám. Ani mu tolik nejde o to, že by mu ty vlasy měl držet, jako spíš o tom, že si nedovede představit, že bude Tora pět dní v limbu a když mu teď něco řekne, bude vypadat jenom jako stíhačka. Asi toho bude hodně, co o sobě navzájem neví a co budou zjišťovat. Kromě toho, tohle je určitě jeden z těch jeho vtípků. Alespoň se tím může uklidňovat. Nad Torovým vysvětlením ohledně lektvaru povytáhne obočí a snaží se to pochopit, ale je to marné. Vůbec si nedovede vysvětlit, jak by něco mohlo změnit celou strukturu, jak by mohlo změnit atomy a molekuly, ale on sám je přece ze světa, kde se mění do vlčí podoby a v tu chvíli je opravdu vlkem a ne člověkem, včetně krve a tělesné stavby a co teprve jiné světy, rituály… Nemá smysl nad tím bádat, ale uspokojí ho, že Tora zvracet nebude a zase se usměje. Maličko se ošije a nepatrně zčervená, když mu Tora řekne, jak moc ho chtěl ochutnat. Nějak se mu z toho zapalují lýtka. Prostě to zní eroticky. Vlastně je to hrozně hezké i romantické a Kai se musí na Toru zamilovaně podívat. Pak se zatváří tajemně jako hrad v Karpatech a rozhodí rukama. Jsou věci, které Tora nemusí vědět hned. Tím spíš mu Kai bude připadat zajímavější a tak ho místo toho provádí svým domečkem a nechává ho tápat. Jestli si ale myslel, že Tora bude dorážet a on bude mít chvíli navrch, tak se přepočítal. Místo toho Tora upřímně ocení, jakou rodinu se snaží pro Zyeana vytvořit a on se po něm rychle ohlédne. Znovu se usměje. Někomu by to mohlo vadit. Mohl by si myslet, že Zye je dospělý a měl by se starat sám o sebe a ne se vrtat Kaiovi do života nebo že mu Kai dělá mámu, aniž by o to kdokoliv stál. Je rád, že Tora jejich vztah chápe a dokonce ho oceňuje.

"Občas v koši." Řekne se smíchem. 

"Ale dlouho jsme tu nebyli. Však víš..." Řekne. 

"Málem jsme se odtud nechali vyštvat..." Zamračí se a v tu chvíli vypadá vlastně hrozivě. Vlastně… vůbec si není jistý, jestli ten byt Zyemu nevěnuje. Nemyslí si, že by to bylo místo, na kterém by Tora chtěl žít a k tomu ta jeho laboratoř… Trochu nervózně ho pozoruje, když se prochází kolem a voní si ke květinám. Ještě nahlas pořádně nic neokomentoval a on hoří zvědavostí nad tím, co se mu honí hlavou. Maličko přikývne. 

"Nevím, ale myslel jsem si, že ty budeš mít nápadů plno." Usměje se. Oni se Zyenamem měli pocit, že když kytičce utrhnou lístek, hrozně jí to bolí. Málem vyjekne, když si ho Tora z ničeho nic přitáhne k sobě, ale hned se usměje a protáhne dlaně kolem jeho pasu. Dlouze se nadechne nosem a horkost z Torova bytu je zpět. Trochu se začervenám, když mu Tora byt konečně pochválí. 

"Ano, docela hodně." Připustí. +Vlastně je to moje vášeň, když mám zrovna čas.+ Doplní v duchu. Zatváří se trochu lítostivě nad tím, že Tora nebude moci nikdy nic ochutnat. Tohle byla vážně škoda. Kai byl na své umění patřičně hrdý, trávil tím čas, zval přátele a Tora bude navždycky jenom divák, kterému to nic neřekne. 

"Máme toho hodně, co bychom měli v naší rodinné alchymistické firmě vynalézt." Řekne mu tiše. Je to krásné, že je to Torovi jedno, hlavně, že budou spolu a polibkem se nechá pohltit stejně rychle jako on. Je to taková nečekaná smršť, že cítí, jak se mu podlomí kolena a jak honem hledá dlaněmi linku za Torou, zařinčí první police s nádobím.

Tora

Tora vypadá hodně zamyšleně, když dojde na jakousi imunitu, kterou by mohl mít. Možná nebylo potřeba, aby byl imunní vůči vlkodlakům, ale stačilo by jen něco, co by mu dovolil ochutnat Kaiovu krev. Speciální sérum přímo pro ně dva. Je jasné, že jakmile bude mít možnost, sedne nad to a bude se tomu opravdu věnovat, aby jim usnadnil život. Adrenalin je fajn, ale taky by ho nerad dávkoval celý svůj neživot a pravdou je, že by to taky Kaie mohlo za chvíli přestat bavit a to je to poslední, co by chtěl.

"Ano, to je škoda." Souhlasí s ním nakonec, ale víc neříká. Sám si není jistý, jestli je to vůbec možné a bude ho to stát spoustu experimentů, které bude muset podstoupit. Nic, co by z dřívější doby neznal. Jen zlehka pokrčí rameny nad tím, že lidi děsí.

"Právě, že neděsím, někteří za mnou chodí dobrovolně. Ale máš pravdu, nevědomost je pro ně asi nakonec lepší. Viděl jsi třeba Manu, to prostě nechceš potkat na ulici a ty jeho úponky." Natáhne k němu ruce s nataženými prsty, jakoby ho předváděl. 

"V kterém filmu to bylo…Takovej divnej doktor a ze zad mu trčela chapadla." Snaží se marně si vzpomenout, ale je to zbytečné.

"Byl to úplně stejný magor." Protočí očima v sloup. Popravdě by si rád zapálil, ale už jen to jak je dům světlý a čistý, ne tady prostě ne. Vrátí mu úsměv, když se mu dostane zamilovaných očí a Kaiovy tváře zčervenají. Má další věci, které mu může říkat a přivádět ho do rozpaků. Tu chuť mu později popíše do detailu ani nemrkne a taky to, jak na něj působí. Zatváří se podezřívavě, když Kai mlčí a neodpoví mu na otázku o jeho ex. Ušklíbne se, ale nechá se provést domem. Rád by dostál své povaze a přišel s nějakou poznámkou, ale upřímně, je to krásné místo, i když on by si ho nevybral. Je prostě na tmavší barvy a vždycky byl. Navíc onako upír, by tu dlouho nevydržel. Zasměje se společně s ním a pak se zamračí. Samozřejmě, že ví, co se tady nejspíš dělo, Zye mu toho hodně svěřil. Tora byl hajzl, ale tohle vážně nechápal. Zye nebyl typ osoby, která by komukoliv ublížila a to on sám dokázal ocenit. 

"Nakopat zadky bude vážně málo." Vrčí si pro sebe. 

"Já mám vždycky dost nápadu a hlavně těch nejlepších." Dodá, ale to už má oči jen pro Kaie a kytky jsou mu někde hluboko u zadku. Než se začne zase zavírat do své laboratoře, asi to bude pár let trvat aneno tam Kai bude muset být s ním. Začíná mu však docházet, jak moc odlišné životy žijí a co to Kaie bude stát, aby mohl být s ním. Ano Kaie, protože on na slunce mohl a žil přes den, zatímco Tora má v sobě lektvar, který nakonec vyprchá a namíchat další…Nejde to dělat denně. Uchechtne se do jeho rtů, jakmile Kai při polibku něco shodí. Stačí mu jen myslet na to, co by všechno mohli shodit a je v pytli. Sevře ho víc v pase, aby mu náhodou nechtěl padat, pootočí se s ním a vysadí na linku. Ozve se další řinčení. 

"Gomen, ale máš tu moc pořádek. Pokud máme cokoliv zkoumat, chce to organizovaný chaos." Na chvíli se odmlčí a položí si dlaně na Kaiova stehna, po kterých přejede a zakotví opravdu vysoko, kde je stiskne. Udělá krok blíž, aby se na něj mohl přitisknout a tiše si povzdechne. Podívá se Kaiovi do těch kouzelných očí a…

"Víš, že s tebou přes den chodit nemůžu…Opravdu to chceš?" Je vidět, že i jeho dohnaly pochybnosti. 

"Neříkám, že možná nepřijdu na to, jak to změnit a najdu něco, co mi dovolí s tebou trávit čas přes den, ale to může trvat roky." Proč o tom vůbec mluví? Nemělo by mu to být jedno? Není, protože mu na něm záleží. Vezme opatrně jeho tvář do dlaní, jak kdyby se bál, že mu ublíží, což je samozřejmě hloupost a bříšky palců ho hladí po kůži na tvářích, přesně v místech kde se červená.

"Nebudu ti mí za zlé, když si to jednu rozmyslíš." Ujistí ho, než se nakloní a líbne ho první na jednu tvář a pak na tu druhou. 

"Popravdě, na tomto domě jsi stejně nejhezčí ty." Osvětlí to, proč si dál neprohlíží interiér ani vybavení. Nemá čas.

Kai

V tu chvíli, kdy Tora řekne, že za ním lidé chodí dobrovolně, nejde Kaiův výraz popsat jinak než slovem Žárlivý. Snaží se, aby to tak nebylo, ale při tom začíná špulit rty. Chápe, že Tora potřebuje k životu krev, ale se vším tím ujišťováním, že v pití je mnohem víc, že je to erotické a že by vám někdo mohl nezdravě zachutnat, se mu to najednou vůbec nelíbí. Ta představa, že si k někomu někdo chodí jako on pro polibky, je prostě nepříjemná. Potřebuje se s tím nějak poprat, ale teď, když se na něj Tora dívá, to jde docela těžko. Tora naštěstí dál mluví o něčem jiném, předvádí Manu a Kai se tiše zasměje, ale vtipné to tehdy vlastně vůbec nebylo. Kdyby nemusel, už by se s ním nikdy nechtěl potkat a co teprve nebozí lidé. Co s nimi asi dělá, aby se nakrmil? Slyšel o něm, že je démonem strachu, musí to být hrozné… Pak se ale zasměje podruhé. 

"To byl Spider-Man, ale podle toho, co jsi předváděl, jsem si myslel, že děláš Střihorukého Edwarda." Směje se dál. Ten stinný mrak při vzpomínce na smečku se přes ně přežene hodně rychle a jakmile Tora začne s tím, že jeho nápady jsou nejlepší, Kai pozvedne obočí a začne se culit. 

"Jó? Vážně?" Odpovědi se nedočká, protože se zrovna líbají. Podvědomě se pootočí přesně tak, jak Tora chce a nechá se od něj vysadit na linku. Je to trochu zvláštní, ale vlastně mu to vůbec nevadí. Nijak nepřemýšlí nad tím, když dává nohy od sebe, aby ho k sobě pustil blíž. Pořád se ho pevně drží za látku jeho trička okolo pasu a svoje rty od něj neoddálí, dokud nemusí. 

"My máme pořádek rádi..." Zamumlá do jeho rtů, ale vlastně je mu dost jedno, co přesně se rozbilo. Normálně mu to jedno nebylo, měl tady hodně drahých kuchyňských robotů, na které nebylo tak snadné si vydělat, ale jako robot to neznělo a nějaký hrnek snad oželí. +Neoželím, je to do sadičky a některá keramika je vzácná...+ Mluví trochu jako babička, ale některé věci zdědíte, ani nevíte jak. 

"Jsi zvyklý pracovat v bordelu a ani nevíš, jak negativně působí na tvoje podvědomí." Řekne mu. Když Tora promne jeho stehna a vyjede dlaněmi tak vysoko, Kai se zachvěje, ale vůbec by nečekal, jaká slova opustí jeho rty. On v podobnou chvíli myslí už opravdu jenom na něj, když to před tím tak přerušili a přesouvali se sem, ale Torovu mysl očividně trápí něco důležitějšího. Kai se musí zase malinko probrat a začít se soustředit na to, co Tora říká. V první chvíli vypadá snad i zmateně. Momentálně je neotřesitelně přesvědčený, že to je to jediné, co chce a nechápe, proč se ho na to Tora ptá, ale vlastně ho to nutí být do něj zamilovaný ještě víc. Chtěl by mu rovnou něco říct, ale Tora ještě pokračuje a tak se nechá vzít za tváře a dívá se přímo do jeho očí. Bylo by hezké, kdyby opravdu něco vynalezl, ale Kai se k tomu raději upínat nebude. Naděje je sice důležitá, ale on si nechce namluvit, že se to stane a pak být zklamaný z toho, že to nejde. Chce ho vzít takového, jaký je teď, bez očekávání v něco lepšího. Pokud se to změní, bude to krásný bonus, ale bez toho to bude stejně krásné. Jeho další slova ho přimějí sklopit oči. To jsou ty chvilky, kdy by mu rád jednu střelil, ale tohle v něm vzbudilo zvláštní směsici emocí. Neví, co se jednou stane, ví, že všechny páry čekají různé krize a vždycky to asi nebude nejrůžovější, ale opravdu nechce myslet na to, že by ho jednou už nemiloval a chtěl odejít. Ne, tak to nebude. Znovu se usměje, když mu Tora složí specifický kompliment. 

"To skoro zní, že se ti tady nelíbí." Řekne velmi tiše, ale pak ještě jednou zvážní. 

"Tora-koi… když jsi umíral… a ty jsi umíral, já to vím a nikdo to nemůže vědět lépe..." Kdyby ho andělé nezachránili, nebyl by tady… jak jen to popsat? 

"Dělo se se mnou něco strašného. Nikdy jsem se tak nebál, byl jsem nepříčetný. Nevěděl jsem, co dělám, nevěděl jsem, že chci ublížit Inoranovi a to jen proto, že byl příliš blízko tebe, když jsi byl v ohrožení. A když jsi pak křičel a trhalo tě to na kusy, připadal jsem si, že mě to trhá taky. Já jen… chci jenom říct, že… Nepotřebuju nad ničím přemýšlet, protože větší důkaz lásky stejně nikdy nedostaneme..." Usměje se. Asi to zní pitomě, ale chtěl mu jenom říct, že si sám v sobě ověřil, jak moc ho miluje, aniž by takové ověření vůbec kdy chtěl zažít.