Tora
Užívá si Kaiův hlas, který se roznáší po domě. Netušil u něj, že bude až takový, když se mu to bude líbit, ale vůbec mu to nepřekáží, právě naopak. Neměl moc v lásce typy, u kterých člověk nevěděl, jestli se jim to líbí nebo vůbec a Tora nebyl z těch, kteří by se po tom ptali. Taky proč, když je viděl většinou poprvé a taky naposledy? S Kaiem je všechno jiné a zarývá se mu to hluboko pod kůži. Jen tak to ven nedostane. Jak jenom budou dělat něco úplně jiného, to vážně netuší. Nakrčí trochu obočí, když dojde na větu o Středě a vůbec tomu nerozumí, ale podle toho, jak se jeho milenec tváří, to asi bude chtít vědět. Doufá, že nedostojí své paměti a nezapomene to v další vteřiny. S tím, co dělají, by to většinou bylo hodně pravděpodobné. Nakonec přece jen přikývne a zapíše si to do pomyslného deníčku v hlavě. Snad to tam po prožití vrcholu zůstane. Udýchaně se zasměje, jakmile Kai okomentuje ten chleba. To prostě jinak nešlo a on věděl, že mu bude chtít nadávat. Nakonec Kaiova metoda bude fungovat a nejspíš si tím ušetří spoustu nedorozumění. Víc už nedokáže ani vnímat ani řešit. Vrchol si ho vezme s takovou intenzitou, kterou snad v životě i neživotě nezažil. Rozhodně je to to nejlepší, co kdy bylo a Kaiem pojem po čertech dobrý sex, dostává úplně nový rozměr. Je to možná i o běžném strachu, že by někoho mohl rozbít. Tady to nehrozí, dokonce to vypadá, že si Kai jeho silnější stisknutí užívá. Co víc by si mohl přát? Ne, nic jiného, ani nikoho jiného nechce. Už jenom když si uvědomí chuť krve, kterou mu dopřál při polibku….Už by asi zase mohl. No dobře, bude muset chvíli vydržet, protože ani jeho tělo nedokáže zázraky, ale taky ví, že na to bude myslet opravdu dlouho a je to dobrá motivace, aby přišel na věc, která by jim to mohla dovolit běžně. Bude muset zasáhnout hodně do svého těla, hlavně do genetických proporcí, ale to zvládne, je přece nejlepší. Prohlédne si jeho tvář, když se trochu vzpamatuje a u toho se vlastně dost něžně usmívá. "Sluší ti to." Složí mu na jeho vkus dost obyčejný kompliment, ale jinak to prostě nejde. Opatrně ho obejme kolem pasu a přitiskne k sobě. Druhou ruku přesune pod jeho zadek, aby ho mohl zvednout a bez větších obtíží s ním přejde k pohovce, kde se natáhne i s ním na klíně. Chce si tu chvilku užít do poslední vteřiny. Starostlivě mu odhrne pár pramenů z tváře a nakonec u nich chvíli vydrží, aby si s nimi mohl pohrávat.
"Kai-koi." Osloví ho měkce, zase má potřebu mu něco říkat a je to trochu k zbláznění, ale vzhledem k tomu, co je čeká…Prostě nechce se nechat rozprášit a mít pocit, že něco nestihl nebo neudělal, i když mohl.
"Ať se stane cokoliv…Díky, že jsi mě sem vzal, jsem rád, že jsem mohl vyzkoušet tvou linku." Ne, tak tohle asi není prototyp romantického vyznání.
"Prostě chci, abys věděl, že tě miluju." Nakloní se, aby ho mohl líbnout na čelo, než se zase pohodlně uvelebí. Dal by si cigáro, ale nějak se nemůže přinutit mu to tady zadýmit.
"Co to bylo s tou Středou?" Zeptá se ho zvědavě a pochválí sám sebe, že to z hlavy nevypustil.
"Říkal jsi, že to budu chtít vědět, takže to bude nějaká prasečinka." Tolik k romantice, protože v jeho případě mu to asi nikdy dlouho nevydrží. Když by se vlastně rozhlédl kolem, Kai na takové věci nejspíš bude. Dostává se zpátky k otázce, co na něm vlastně vidí. Asi jsou věci, na kterých by vážně mohl zapracovat. Nikdy nad tím nepřemýšlel a možná je to taky o tom, že Kai ho k ničemu nenutí ani netlačí. Jak kdyby si počkal, co z něj vypadne a pak ho nenápadně nasměrovat, kam potřebuje. Asi by mu to mělo překážet, ale vlastně mu to až podivně vyhovuje.
Kai
Sám sebe si neuvědomuje ještě několik dlouhých chvil. To až když mu Tora řekne, že mu to sluší, trochu se na lince narovná a vrátí mu kouzelný úsměv. Potřeboval by si posunout zadek trochu dozadu, ale to by přerušil jejich spojení a to se mu ještě nechce. Tora jako by mu v tu chvíli četl myšlenky, protože si ho přitáhne na svoje tělo a zvedne. Kai ho podvědomě obejme nohama a stiskne, zatímco rukama se ho drží kolem krku. Není proti němu zas takový drobeček, takže je tohle nesení trochu divné, ale stejně se u toho na něj řehní a když přistanou na pohovce, ještě pořád jsou spolu jedno tělo. Kai klesne na obě předloktí a položí si na něj hlavu spánkem, aby se mohl taky trochu uvolnit. Už zase ho zaráží, že neslyší žádné divoce tlukoucí srdce. Na tohle si bude muset ještě nějakou dobu zvykat a pokaždé se nelekat, že má Tora infarkt. Prostorem zazní jeho jméno a Kai si není jistý, jestli je to jenom tak nebo po něm bude něco následovat, ale pak Tora přece jenom promluví znovu. Ať se stane cokoliv, jsem rád, že jsem mohl vyzkoušet tvojí linku? Kai stáhne obočí, zvedne tvář a nechápavě se na Toru podívá. "Co je tohle kruci za blábol." Zasměje se a zavrtí nad tím hlavou. Ta oprava už je o něco lepší, Kai pozvedne obočí a pak se znovu rozesměje. Vrátí svou tvář na jeho tělo a na chvíli zavře oči.
"Já tě taky miluju. Jen nevím, jestli tě rovnou nepřejmenuju na Chleba. Amano Chleba..." Už mele podobně jako on. Jakmile dojde na Středu a Tora prohlásí, že je to prasečinka, Kai se zazubí a posadí se na něm. Dlaněmi se teď opírá o jeho prsa.
"Je. Je to prasečinka. Víš, myslel jsem, když jsi byl tam dole… ehm… tváří..." Jak mu to má popsat? To mu má říct na plnou pusu Když jsi mě lízal??
"Myslel jsem na to, že je to tak skvělé, že si o to nejspíš někdy sám řeknu. Ale nevím, jestli by mě to nepopadlo v nějaké málo bezpečné chvíli a tak jsem si říkal, že by to mohla být Středa. Když řeknu Středa, budeš přesně vědět, co chci." Řekne mu otevřeně a zavlní obočím. U toho podvědomě pohne i svými boky. Sleduje jeho tvář, co on na to, zatímco si sám uvědomuje příjemné pocity, které si tím začal způsobovat. Není si jistý, jestli toho jsou schopni znovu a hned teď, ale pořád ho má uvnitř sebe a možná by to bylo lepší, než později, až odvykne a bude citlivější? Mimoděk zvedne oči ke stropu, protože ho chtěl odvést do své ložnice a další kolo si dát později v pohodlí postele. Tahle pohovka je dost malá a taky dost tvrdá. Polovina polštářů už je na koberci a taky je tu blízko stolek, o který se Kai za chvíli praští kolenem, to je mu jasné. Stejně toho nenechá a pokračuje v čím dál pravidelnějších zhoupnutích, zatímco rukama začne cestovat po své vlastní pokožce. Tedy do chvíle, než někdo zabouchá pěstí do okna jen malý kousek od místa, kde teď oba jsou.
"Kai-san? Jste doma? No tak, jste tam? Nereagujete na moje vzkazy a už několik dní nejste k zastižení! Jestli neotevřete teď, zavolám policii!" Je to stará sousedka, obyčejná lidská žena, ale tak trochu si vzala do hlavy, že tyhle domy tvoří nějaké společenství vlastníků a když má pocit, že je potřeba opravit lavička v ulici, shání podpisy všech okolo a pak to vyběhává u města. Tohle bude podobný problém. Kai se jí tak lekne, že zahučí rovnou mezi pohovku a stolek a honem se natahuje po dece, aby si ji přes sebe přehodil. To je to poslední, co potřebuje, aby viděla. Jeho nahaté já, jak sedí obkročmo na jiném muži.
"Kruci, já věděl, že ty rolety mám dát dolů." Postěžuje si, když vyskakuje na nohy. Celý se zamotá do deky, když míří ke dveřím. Bude předstírat, že je nemocný.
"Už jdu! Jen nikoho nevolejte!" Křikne.
Tora
"Náhodou, se mi to povedlo." Ozve se Torův hlas a naoko se po jeho smíchu urazí. "Rád bych ti řekl, že jsem zkoušel být romantický už hodně dávno, ale pravda je taková, že jsem to nezkoušel nikdy." Přizná se mu bez váhání, než se rozesměje společně s ním. Kai očividně může všechno i dělat si z něj legraci, ale ono to možná nebude tak daleko od pravdy. Je mu jasné, že ho bude štvát sedmkrát do týdne. Ne schválně, bude to jen proto, že jsou dost rozdílní a uznávají trochu jiné hodnoty. Stejně se nebojí, že by to nefungovalo, ale v duchu si nakáže, že se bude snažit. Obočí mu jde nahoru, když se konečně začne dozvídat, co má ta Středa znamenat.
"Tolik se ti to líbilo?" Není v tom žádné rýpání a koutky a mu lezou nahoru ve spokojeném pousmání.
"A budeš to říkat často? Já jen, že bychom mohli přejmenovat klidně každý den v týdnu." Pokrčí se skoro nevinným výrazem rameny. Kdyby to bylo na něm, dopřeje mu podobný zážitek, klidně i třikrát denně.
"Anebo si můžeme najít, hm, skvělé věci na každý den v týdnu. První to trochu otestujeme a pak to pojmenujeme. Myslím, že bych zvládl ještě pár podobných kousků a…" Nestihne do doříct, protože se Kai znovu pohne a jemu…Kruci, tohle je skvělé už teď. Ruce mu vystřelí k jeho bokům, které sevře. Zatím je tam nechává bez pohybu. Oči má přikované ke Kaiově těle.
"Tohle bude třeba Pondělí." Kousne se do rtu, až si ho poraní. Myslí tím samozřejmě, Kaie na jeho klíně, protože ten pohled je absolutně skvělý.
"Možná bychom mohli mít každý svých sedm dní, záleží na tom, kdo je řekne. To už by bylo čtrnáct možností, jak si zpestřit den. Když to řekne oba, máme o zábavu postaráno." Už se zase zubí a snaží se odolat touze ho dostat znovu pod sebe. Musí se hodně krotit, protože stejně by skončili spíš na zemi.
"Proč nemáš větší pohovku?" Zeptá se ho vzápětí, když se dlaněmi dostane na jeho stehna, která už zase tiskne. Asi na nich začíná být závislí nebo co. Zrovna nechá víčka klesnout a chtěl by Kaiovými boky trhnout proti sobě, když se ozve to zaklepaná.
"Kdo do pr-…" Zarazí se právě včas, než se vztekle podívá ke dveřím. Vážně dotyčného roztrhne a je mu jedno, jestli to bude někdo z bývalé smečky. No možná o to lepší. Protočí očima, jakmile se ozve ženský hlas a o Kaie vzápětí přichází. Promne si tvář a alespoň se vysouká do sedu. Shlédne otrávené do vlastního klína, který byl ještě před chvíli hezky schovaný a teď…je mu smutno.
"Nemám rád lidi." Střelí vražedným pohledem ke dveřím a pak přeostří na Kaie v dece. Musí se krátce uchechtnout. Zvedne se, dojde si pro prádlo. Počká, až Kai otevře a pak se vydá k němu, aby se opřel vedle dveří a vyhlédne z nich na starší paní.
"Dobrej." Pomalu si ji prohlédne od hlavy až k patě. Hodlá se jí zbavit co nejdřív a vrátit se k tomu, co se právě chystali udělat, což na něm jde samozřejmě vidět a očividně ho to příliš netrápí.
"Už vám někdo řekl, že dospělí lidí můžou být i několik dní pryč?" Zeptá se a je v tom samozřejmě pořádné rýpnutí. Kdo by taky byl příjemný, kdyby ho někdo vyrušil v takové chvíli a ano, má jí to dost za zlé.
"On už tu stejně dlouho bydlet nebude. Jsme v procesu stěhování, takže si na to asi budete muset zvyknout." Odpálkuje jí rovnou a trochu děsivě se zazubí. Je dost možné, že se ani nenaštve, protože typické upíří kouzlo působí vždy a všude. Někteří lidé jsou na něj však imunnější a jiní ne.
"Netěšilo mě a sbohem." Vyřeší to rovnou a už by se otáčel a mířil zpátky do domu. Je dost svůj na to, aby ji práskl dveřmi před nosem. Podívá se na Kaie a v očích se mu blýskne.
"Středa?" Nabídne mu jednu možnost.
"Klidně jakýkoliv den v týdnu, ale už kruci pojď nebo budu první svého druhu, komu praskne cévka v mozku."
Kai
Tu Torovu poznámku o tom, že nemá rád lidi, na poslední chvíli ještě slyšel a pak otevřel dveře. Dívá se rovnou do tváře paní, které je asi kolem šedesáti, je ostříhaná na krátko a vypadá jako typická japonská důchodkyně. Energická, ještě dost mladá, ale prostě už babička. Dokonce má cosi jako šusťákovku a okolo pasu ledvinku. Na rtech má červenou rtěnku a dívá se na něj přísnýma očima někoho, kdo si myslí, že je babička všech a tudíž ji všichni musí poslouchat. "Promiňte, nevím, kde mám roušku, držte se ode mě dál, jsem hrozně nastydlý." Řekne Kai, který má teď deku dokonce i přes hlavu a pro jistotou hlasitě kýchne do dlaně. Dáma udělá krok vzad a protáhne obličej, protože se očividně nechce nachladit, ale k odchodu se nemá.
"Nutně potřebuju, abyste se vyjádřil k tomu, co máte ve schránce." Řekne mu a Kai se přes její rameno podívá na cestičku k brance a chodníku, kde je schránka. Když tam půjde takhle, nepochybně si toho všimne tak polovina ulice. Víc toho vyřídit nestihne, protože Tora se objeví vedle něj a jak ho zahlédne jenom periferně, v první chvíli se vážně lekne, že je úplně nahý! Naštěstí má alespoň prádlo! Paní maličko zbledne, pak zrudne, sjede ho pohledem a nasadí pohoršený výraz dámy, co žije ve společnosti, kde je i podání ruky intimní gesto. +Jen se nedělej, určitě se ti moc líbí, co vidíš.+ Pomyslí si Kai. Její manžel takhle určitě nikdy nevypadal. Nebo jí vadí ta tetování? Podle něj mu kouká spíš na břicho a možná ještě o něco níž. Jakmile Tora promluví, Kai skryje tvář v dlani a promne si čelo, zatímco paní zalapá po dechu.
"No, ale..." Asi mu chtěla říct něco o tom, že tohle u Kaie nebývá zvykem nebo že ji Kai neinformoval o tom, že má dovolenou.
"Ona nám tu zalévá kytky, když..." Hlesne Kai, ale je to zbytečné, protože Tora si vede svou a rovnou na ni vybalí, že se Kai bude stěhovat. To je asi tak to samé, jako kdyby jí oznámil konec světa, protože jestli se ta paní něčeho děsí, tak je to nový nevychovaný soused.
"Nebojte se, můj bratr tady bude bydlet." Řekne, aniž by se kdy Zyeana zeptal, paní dostane maličko zdravější barvu, ale stejně to pořád není ono a pak zase promluví Tora.
"Netěšilo?" Slyší jenom říkat tu paní, když jí Tora zavírá dveře, ale stihne tam dát špičku boty.
"Jasně, Středa. Za chviličku." Řekne mu a dveře zase otevře.
"Jdu do té schránky." Oznámí trochu smířlivě a vydá se v dece po cestičce. Jakmile to spatří sousedčin pinč, vrhne se na její lem a začne trhat. Kai ho dovláčí ke schránce a zase zpět, kde se ho všichni snaží asi deset minut sundat z deky a málem se provalí, že Kai není oblečený. Vykoukne mu jenom ramínko a jenom na chviličku, ale stejně by přísahal, že viděl ten podezřívavý pohled. Za deset minut o tom bude vědět celá ulice. Nakonec se zbaví psa a dokonce i té paní a podaří se mu zavřít dveře s příslibem, že to vyřeší do zítřka. Ani se na tu obálku nepodívá a hned jde zatahovat rolety. Je si jistý, že ona brousí někde kolem a praská zvědavostí. Popadne Toru za ruku.
"Jdeme." Už nehodlá riskovat, že je dole někdo uvidí. Do ložnice dohlédnout nejde a kdyby náhodou důchodci lezli po stromech, zatáhne rolety i tam. Nakonec úlevně dosedne na vlastní postel, na které v šeru vyniká smaragdově zelená a zlaté prvky a nechá deku sklouznout z ramen. Ihned si vzpomene na všechna ta slovíčka, co mu Tora šeptal před tímhle vším a na jeho tváři se začne zvedat typický úsměv.
"Líbilo. Myslel jsem si, že to bylo poznat i beze slov." Řekne mu a podívá se do jeho tváře.
"Myslím, že to testování a pojmenovávání by se mi líbilo." Řekne mu a v jeho hlase je znát vracející se touha. Vždycky měl velký apetit, i když by si kde kdo mohl myslet opak.
"Můžeme mít tolik dní, kolik jenom chceš." Řekne už velmi tiše.
"Líbilo se ti, když jsem byl nahoře?" Provokuje ho dál a jeho pohled ztěžkne.
Tora
Tora se málem neudrží a vyprskne smíchy, když se Kai tváří jak nemocný. Napadlo ho, že to svede na to, ale když ho teď vidí, po uši zabaleného v dece a když si vzpomene co se tu dělo ještě před chvíli a jak ho přepadl…+Jo nemocný, já z tebe tu nemoc dostanu hodně rychle.+ K překvapení jeho samotného si to jen pomyslí a neřekne to nahlas. Prohlédne si dámu v letech od hlavy až k patě a musí si znovu odfrknout. Nejradši by si ji vyfotil a pak omlátil tu fotku Aoimu o hlavu. Pak že on nemá styl. To řekněte zrovna téhle. "Jo, to bude jistě něco životně důležitého." Protočí očima.
"Asi jako, dnes jsi zapomněl zalít kytky, což je smrtelný hřích číslo jedna." Mumlá si spíš pro sebe, ale rozhodně ne nějak potichu.
"No ale máme práci, dámo. Sbohem." Chystá se zavřít dveře, ale Kai mu v tom zabrání.
"Ono to vůbec nefunguje. Chce to lepší slovo, než Středa." Dostojí své občasně nevrlé povaze, ale kruci, potřebuje Kaie někam povalit, jinak se mu asi rozskočí…No jo, ještě pořád to vůbec neopadlo a oni tady zatím řeší jakýsi pitomý dopis. Ohlédne se přes rameno, aby Kaie popohnal, ale on tam není. Rozhodí rukama a zavrtí nad ním hlavou.
"Já tu ženskou nesnáší a to ji ani neznám." Vyhlédne ze dveří a to byl ten nejlepší nápad, jaký mohl mít. Vidět Kaie v souboji s pinčem je něco, co do smrti nedostane z hlavy. Kdyby měl čas, asi vyrobí transparent, kryso do toho, na podporu té čtyřnohé parodie na psa. Vážně je to k smíchu, když si uvědomí, kým Kai vlastně je a že by ho zabil jedním máchnutím tlapou. To Tora by rozhodně tolik trpělivosti neměl. Musí ustoupit dovnitř, když se tam Kai nahrne a už se o něm začne natahovat, ale zase má smůlu.
"Já to snad do té doby rozchodím." Teď už si stěžuje pěkně nahlas. Nebrání se, když ho Kai táhne s sebou, ale čeká ho ještě další kolečko zatahování. To už stojí uprostřed ložnice, pořád má na sobě prádlo a taky ruce založené na hrudi.
"To taky mohlo počkat." Střelí vražedným pohledem na obálku, jakoby jí to celé měl za zlé. Má to za zlé té babě, ale tu už nemá na očích. Teď už rozhodně nepřipustí nic jiného, než že se Kai odstěhuje k němu. Koutky mu na vteřinu vyběhnou nahoru, když si uvědomí, že tu se Zyeanem bude Tai….Prostě se rozesměje. Nejde to jinak. Mává rukou před Kaiem, aby si náhodou nemyslel, že se směje jemu.
"Promiň…" Snaží se ze sebe dostat.
"Ale dokážeš si představit, že nastoupí na Taijiho nebo na nás oba? Říkám ti tu ženskou klepne." Podaří se mu trochu zkrotit své představy. V očích se mu blýskne, když si uvědomí, že na sobě Kai už nic nemá.
"Chceš odpověď?" Pozvedne pravé obočí, než ze sebe stáhne prádlo. Plynulým pohybem ho povalí do postele a přetočí se společně s ním tak, že ho vzápětí má pěkně usazeného na klíně. Podařilo se mu to vážně docela ladně. Mohl by na sebe být pyšný.
"Kdyby mi nebylo líto toho, co ještě vymyslíme, řeknu, že tohle bude ob den." Ujistí ho, že je to vážně příjemný pohled. Vytáhne se do sedu, objeme ho kolem pasu a přitiskne k sobě.
"Tohle bude Sobota." Pošeptá mu do rtů.
"Na neděli si dám to, jak se svlékáš sám. Ta deka byla skvělá a díky ní mě to napadlo, ale víc kousků bude napínavější. Sice to pár let nejspíš nevydržím do konce, ale to nevadí ne?" Sklouzne dlaněmi na jeho zadek a prudce ho políbí. Nejspíš ho zase trochu poraní, ale s jeho krví je to…Všechny lektvary, které už měl, se můžou jít zahrabat.
"Začínám mít obavy." Prohodí, když se odtáhne a oči už mu hoří touhou. Něco jiného taky a už od chvíle, kdy ho Kai nechal dole na pohovce.
"Že ty dny budeme muset hodně znásobit, jinak jsme pěkně v háji." Vejde mu dlaní do vlasů, druhou nechá na jeho pozadí, aby s ním trhl k sobě.
"Kde jsme to skončili?"
Kai
To tedy nemohlo! Kai by se ani nedivil, kdyby ta paní seděla na větvi jednoho ze stromů před jeho domem a snažila se nahlédnout dovnitř a on před ní souložit nebude! Zas tak zatemněný mozek ještě nemá a jsou jisté hranice, za které se mu nechce. Nahlas už nic nekomentuje, protože to už před ním sedí nahý a pokouší se ho znovu svést, jenže místo všech očekávaných účinků se Tora začne z ničeho nic smát. Kaiovi trochu opadnou koutky a zírá na něj jako na zjevení. To se jako směje jemu? Honem se podívá na své tělo doleva i doprava, dokonce ho i zcestně napadne, jestli na něm pořád nevisí ten pes, ale neshledává na sobě nic divného a pak se Tora rozhodne začít milosrdně mluvit. V první chvíli nad ním protočí očima, ale pak se rozesměje společně s ním, protože ta představa vtipná prostě je. "Taijiho to čeká, nemysli si. My oba jsme se Zyeanem diplomati, většinou si s ní nějak poradíme a vycházíme s ní, ale on na to bude zírat jako na zjevení. Navíc Zye to tady nebude chtít opustit a podle mě je Taijimu jedno, jestli bydlí tady nebo tam, takže se sem určitě odstěhují a budou jí mít za krkem až do smrti." Ne, tomuhle by se neměl smát, ale ono to nejde.
"Vsadím se, že dokonce i Aoi by se smál tak jako my, kdyby tohle slyšel. Jenom Ino by se nesmál." Řehtá se jako kůň a chvíli mu trvá, než zase zvážní. Musí si otřít hřbetem dlaně slzy od smíchu. Jakmile se uklidní i Tora, jsou během chvilky zase tam, kde byli. Kai málem zapomene dýchat, když ze sebe Tora tak přímočaře svléká to prádlo. Už byl před chvílí nahý a stejně mu to přijde zase tak hříšně sexy jako na začátku. Ten pohled by si mohl přehrávat pořád dokola, jako když přetáčíte kazetu. Ten okamžik, kdy látka odhalí jeho klín… jemně ho pohladí a sklouzne. No nic. Pohodí trochu hlavou, aby se probral ze svého soukromého tranzu, protože Tora už jde k němu. Za chvíli letí zády napřed do peřin a o vteřinku později už se otočí a posadí na jeho klín.
"Hmmm..." Zapřede spokojeně na jeho odpověď. Tora dlouho nevydrží jenom tak a ocitne se přímo u něj. Nechá se jím obejmout, ale je si jistý, že kdyby se vydržel chvíli válet a jenom se dívat, taky by se mu to líbilo. Budou to muset odložit na později, až se všeho trochu nabaží a vydrží to. Kaiovi je vlastně příjemné, že od něj Tora nevydrží moc daleko ani na chviličku. Pořád se mu dívá rozpáleně do očí a už dlaněmi klouže po jeho ramenou, když mu Tora říká, co budou dělat v neděli. Kai se před ním nestydí, klidně se mu ukáže, ale zatím to vypadá i že Tora nevydrží ani jedinou ponožku. Cítí prudký přesun jeho dlaní na zadek a vzápětí na to se znovu políbí se stejnou intenzitou jako dole. Kai na chviličku málem ztratí pevnou půdu pod nohama, zavře oči a zachvěje se, když vydechne do jeho rtů, ale zvládne se opanovat. Tře se svým klínem o jeho břicho a je to k nesnesení skvělé. Musí se krátce zasmát jeho poslední poznámce, ale pak už ho nechce nechat mluvit a tak se sám vrhne do polibků, které ho donutí zapomenout, jak se skládají slova a snad dopřejí jeho mysli, aby taky odplula na chvíli někam daleko. Vůbec mu nevadí, jak s ním Tora cloumá proti sobě, ale ví, že to moc dlouho nevydrží ani on sám. Chce opravdu navázat tam, kde před tím skončili a k tomu potřebuje, aby byl zase uvnitř, takže ho vezme za dlaň, kterou má Tora v Kaiových vlasech a přiloží mu prsty ke svým rtům, aby si je Tora naslinil a trochu jim v tom pomohl. Mohl by to udělat sám, ale dost špatně by se mu tam dozadu sahalo. Takhle to bude mnohem lepší.
Žádné komentáře:
Okomentovat