Kai x Tora - Přiznej se, ty máš holku! - část 1.

(Torův byt)

Kai

Když se Kai konečně probudí, má silný pocit deja vu. Hledí nad sebe do stropu nějaké hodně tmavé místnosti. Je tu doopravdy tma, ale ne taková jako v noci. Je to spíš jako když máte zatažené hodně těžké závěsy a venku zrovna moc nesvítí sluníčko. Jakmile si uvědomí, že už tady jednou byl a poznává vůni i obrysy nábytku, na chvíli má dojem, že se nikdy nic z toho všeho nestalo. Bojoval s alfou svojí smečky, prohrál a ocitl se tady. Tora mu pomohl, možná se i milovali a potom usnuli a teď je Kai první vzhůru… Bylo velmi snadné tomu doopravdy uvěřit. Opravdu moc chtěl, aby to tak bylo. Jenže vzpomínky se postupně začnou tlačit do jeho hlavy a připomínají mu všechno, čím si prošli. Nebylo to zrovna málo bolesti a utrpení. Ne jen jeho, ale všech jejich přátel. Uruha odlétal ve velmi zlém stavu, Aoi byl slepý a Tora… Okamžitě si přitiskne dlaně na uši, když se mu v hlavě rozezní jeho děsivý křik a nářek při vymítání, vymrští se do sedu a podívá se vedle sebe. Tora je doopravdy tam. Spí a tiše oddechuje, i když se mu hrudník zvedá jen nepřirozeně pomalu. Na první pohled vypadá naprosto v pořádku. Je špinavý, má ve vlasech trávu, ale nikde žádné zranění. Dokonce je převlečený, oni oba jsou. Honem zkontroluje svoje tělo. Čisté tričko, původní prádlo, žádné kalhoty… Kluci museli být vyřízení, ale nechtěli je dávat do postele celé od bláta. Musí se tomu usmát. Velmi opatrně zvedne dlaň a natáhne ji k Torově rameni v místě, kde byla ruka skoro odtržena od těla. Nic necítí. Je to proste normální ruka. Honem mu vyhrne rukáv, co to jde, ale není tam ani jizva. Tora se zcela zahojil. Pomohli mu, dostali to z něj. Ani Kai na sobě už nemá žádné škrábnutí. Oba vypadají, jako kdyby nikdy nikam nešli. 

"Nic bych si nepřál víc. Jenom jít večer do kina, pak na pivo a zase se vrátit sem… nebo ke mně..." Řekne velmi tiše, ale to mu asi ještě nějaký čas nebude dopřáno. Teď, když ví, že je vlčím strážcem, má strach, aby po Hydovi nepřišlo zase něco jiného. Jako ve Spider Manovi nebo tak někde… 

"U mě jsi dokonce nikdy nebyl… víš vůbec, že i vlkodlaci někde žijí a není to nora ani jeskyně?" Říká mu a pomalu vstane na nohy. Tentokrát nemá v plánu hrabat se v jeho věcech tak jako posledně, když ho málem sežrala Torova okrasná květinka. Chce jenom najít záchod. Rovnou si tam umyje obličej a trochu vlasy a bos se vrátí zase zpět. Moc to tady nezná, ví že jsou v Torově sklepě a že byt s kuchyní je nahoře, kde asi spí kluci. Snad jsou tam. Potichoučku vyjde ze dveří a zmizí na chodbě. Nahoře je ticho. Potkává nějaké oblečení, co tu kluci zahodili, když šli spát, ale nejspíš jsou zavření vedle. Cítí bratrovu přítomnost. Na digitálních hodinách na lince si všimne data a času. Spali dva dny… Překvapí ho to, opravdu ano, ale byli velmi vyčerpaní a nemocní. Hyde je asi taky, protože se zatím žádná apokalypsa nepřihodila. Když se Kai podívá z okna, život tam běží jako jindy. Po ulici chodí lidé, nikde nejsou kaluže krve ani rozbořené domy… Je tam prostě klid. Usměje se a vrátí se k lince. Tora snídá krev a bohužel to nemůže být ani ta jeho, takže to vzdá předem, ale on sám jíst musí. Nakonec udělá alespoň kávu a když hledí do upíří lednice, jen pramálo rozumí tomu, co a jak. Na sáčcích jsou napsány různé informace o datu spotřeby, krevní skupině a taky srážlivá a nesrážlivá. Když si něco lijete do horké kávy, asi by se to srazit nemělo. Tak tedy vezme nesrážlivou a nalije ji do Torova šálku. +Hlavně si to nespleť.+ Ksichtí se na hrneček už teď, když je oba nese zpátky do sklepa. Tora ještě pořád spí a je na něj krásný pohled. Kai se zamilovaně usměje a tiše se posadí k němu. Pak se prostě skloní a políbí ho na spánek. 

"Ani moc nesmrdíš. Za tu dobu jsem si zvykl..." Šeptne mu.

"Miluju tě." Dodá hned po tom.

Tora

Tora trpí ještě hodně dlouho. Snaží se být potichu a neskučet jim celou cestu, ale jde to těžko. Spíš podvědomě vnímá jejich hlasy a dokáže určit, kdo s ním v autě je. Otevřít oči je pro něj však příliš, je hrozně unavený a pořád to nepřestává bolet. Nakonec někdy během cesty prostě odpadne. Je to lepší, nic nevnímá ani necítí, ale za to sny, které má, stojí vážně za to. Nikdy netrpěl na zlé obrazy, ale teď jich má plnou hlavu a tak nějak už teď tuší, že se jich nezbaví. Měl v podstatě klidný neživot a tohle bylo rozhodně nejhorší, co kdy zažil. Říká se, že upíří patří do temnoty, ale kruci…s tímhle nechce mít už nikdy nic společného. Nicméně si to může říkat nebo myslet, jak chce, čeká je ještě boj s Hydem, takže se toho jen tak nestřepou. Jeden by řekl, že bude lepší se neprobouzet, ale jeho k tomu ještě něco jiného. Za zavřenými víčky se mu objeví obraz Kaie, který trhá na kousky stín, jenž obýval jeho tělo. Je to zvláštní pohled. Z jedné strany ho to fascinuje a z té druhé…Vážně se o něj bojí? Do té chvíle si nebyl stoprocentně jistý, co v něm tohle štěně probudilo, teď už nepochybuje. Záleží mu na něm a to hodně. +Problém na problém, Tora-kun.+ I jeho myšlenky si klepou na čelo, ale on se díky tomu uvědomění cítí mnohem lépe. Jak kdyby potřeboval ujistit sám sebe, že to tak je a že je to v pořádku. V jednu chvíli se napůl přetočí a hodí ruku přes tělo vedle sebe. Obrazy se zase trochu uklidní a jeho spánek je mnohem spokojenější. Ani neví, jak dlouho spal, než ucítí pohyb vedle sebe. Pořád je pro něj hrozně těžké odlepit víčka od sebe. Slyší Kaiův hlas, dokonce zvládne vnímat obsah slov, ale ještě se neprobere. Trochu se zavrtí na místě a spí dál. Když začne procitat podruhé, vzbudí ho vlastně vůně kávy. To je jeden z nejlepší budíčků, které by mohl dostat. Ještě by vymyslel jeden, možná dva způsoby, jak probrat sebe i tělo, ale to se asi nestane, bohužel. Víčka se zachvějí, jakmile ucítí rty na svém spánku. 

"Ty jsi problém na problém, Kai-chan." Ozve se jeho hlas s chraplavým podtónem. Je to jak po týdenním flámování. 

"Zamilovat se do upíra." Jen zlehka zavrtí hlavou a už konečně s úsměvem oči otevře. Místo dalších slov si ho přitáhne na své tělo a se spokojeným výrazem ho pohladí po tváři. 

"Ale co, já jsem taky potížista." V očích se mu blýskne a on si uvědomí, že po bolesti nejsou ani památky, z jeho hlavy to ale nejspíš niky nevymaže.

"Taky jsem si na tebe zvykl." Vrátí mu jeho slova. 

"Plusové body máš za to kafe, a že jich už je hodně." Složí mu kompliment, který by asi nevymyslel nikdo jiný. 

"Miluju tě. Nevím, jak se to přihodilo, ale už to tak bude." Nemá smysl se tomu bránit, málem se rozpadl na prach, tady už není prostor na nějaké otálení. Kdo ví, co s nimi Hyde provede. Teď na to ale myslet nechce, chce si užít chvilku klidu, i když by nevěřil, že kdy bude po něčem podobném toužit. Vezme ho kolem pasu a natáhne se pro jeho rty, než se pořádně pohne. Není to tak rychlé jako jindy, ale síly má dost. Přetočí se společně s ním a uvězní ho od svým tělem. Musí se na chvíli zastavit, protože vnímá svou vlastní slabost. Je to k vzteku.

"Přísahám, že na podobné párty už chodit nebudu." Nakrčí obočí, ale jeho tvář se zase uvolní, když se podívá na Kaie a pak očima sjede po jeho těle, kam ho jen to jeho pustí. 

"Hm, myslím, že už jsem zase v pořádku." Odhalí špičáky, když se upřímně usměje. 

"Co kdybys mě vzal k sobě domů? Nevěřím tomu, že to není žádná nora ani brloh." Dobírá si ho trochu a dává mu tím najevo, že ho slyšel, i když ještě nebyl pořádně vzhůru. 

"Určitě tam máš nějaké hračky a kostičky. Chci to vidět, než to stihneš uklidit." Krátce se skloní, aby ho mohl znovu políbit, když se odtáhne, trochu si mlaskne.

"Problém je v tom, že jsi neskutečně sexy a mě se vůbec nechce vstávat." Hodí mu to celé na hlavu a zároveň mu prozradí, jak na něj působí.

Kai

Doopravdy mu zatrne, když Tora promluví. Slyšel ho a to zase tak v plánu nebylo. Chtěl mu to říct někdy velmi brzy, ale ne v souvislosti s tím, že smrdí a tak vůbec… Mírně se nadzvedne, aby se podíval do jeho tváře, když Tora otevírá oči, ale vzápětí na to ucítí jeho ruce okolo svého těla a nechá se jím přitáhnout blíž. 

"Já nejsem potížista. Do chvíle, než jsem tě potkal, byl můj život naprosto vzorný a všichni mě za to chválili, měl jsem se skvěle." Řekne mu a tohle taky neznělo úplně nejlépe, ale takhle to taky vůbec nemyslel. Je z něj na rozpacích, ještě si nezvykl na pocit, že by mohli být spolu jako pár a dokonce se stydí. I po tom, co už se mezi nimi stalo. Připadá mu to tak dávno… Musí se pousmát a zavrtět hlavou, když mu Tora oplatí stejnými slovy a pak se honem podívá směrem ke kávě. Skoro by na ni zapomněl. Za ty plusové body si ale rozpačitě zahrne pramen vlasů za ucho a znovu se usměje. Hodně spokojeně. Trhne pohledem prudce zpátky k Torovým očím, když z jeho úst zazní stejné vyznání a cítí, jak se mu zřetelně zachvěl spodní ret. Je to zvláštní směsice úlevy a ještě větší nervozity. Vlastně se navzájem vůbec neznají a jejich společenství se tomu bude hodně divit, ale nejde to jinak. Není si jistý, jestli kdy bude moci být alfou smečky, až přizná vztah s upírem a mužem navrch, ale tajit se s tím nikdy nebude. To by nesnesl ani nevydržel. Ucítí, jak se Torovy paže napínají a vzápětí jako nic skončí pod jeho tělem. Není na to zvyklý, protože je sám celkem slušné konstituce, ale Tora je pořád o dost statnější. Dřív by si myslel, že kdyby snad chodil s klukem, tak rozhodně s někým křehkým a teď je to přesně naopak a on si musí přiznat, že ho ta Torova mužnost vzrušuje. Velké ruce, široká ramena, nezbedný úsměv… Všechno je vzhůru nohama. Dívá se nahoru do jeho očí, naprosto na lopatkách a vůbec mu to nevadí. Zaznamenal tu Torovu chvilkovou změnu výrazu, je mu jasné, čemu to asi muselo patřit a je mu to líto, ale nemohou po sobě navzájem chtít, aby za dva dny měli kondici, jako by se nikdy nic nestalo. Zvedne dlaň a konejšivě ho pohladí po tváři. 

"Víš… posledně jsme si slibovali, že až spolu budeme příště, bude to se vší parádou, abys mohl říct, že jsi zkrotil vlkodlaka v plné síle. Nějak se nám nedaří tohle předsevzetí naplnit." Řekne mu a musí se krátce zasmát. Dneska to tak určitě nebude, ale něco mu říká, že to neznamená, že nebude nic. Vidí jeho pohled na celé své tělo a když k tomu Tora pronese tu provokaci, doopravdy zčervená. Na rozdíl od upíra mu to jde dost dobře. Dokonce i ten zubatý úsměv Torovi moc sluší. Je na to nějak typ. Jeho žádost ho doopravdy překvapí. Pozvedne obočí a na chvíli vypadá užasle. 

"Ty bys to chtěl vidět u mě doma?" Řekne mu. Uvnitř ho to doopravdy zahřeje. Je to takový důkaz, že Toru zajímá. I jinak, než nahý. To, že ho tím pádem musel slyšet, když si tady povídal pro sebe, to mu vůbec nedojde. Vzápětí se zamračí, když dojde na psí hračky a pochoutky. 

"Kosti tam budou, ale upíří. Je to docela umění, mají ve zvyku obracet se v prach, jen je zabiješ." Trochu mu z lásky vyhrožuje. Nechá se od něj políbit a jakmile mu Tora řekne, jak sexy je, tváře mu znovu zahoří. Cítí, jak se jeho vlastní tělo rozpaluje, jak se mu pod ním líbí a začíná doslova topit, ale zároveň… 

"Je to hrozně těžké. Taky se mi nechce vstávat a zároveň bych ti to tam nejradši ukázal hned teď." Řekne mu. Venku je sice bílý den, ale upíři uměli chodit ve stínech, s kapucí a amulety tak, aby krátkou cestu zvládli nebo stačilo vhodné auto.

Tora

Tora se trochu zarazí, když mu Kai řekne, že je to vlastně všechno jeho vina. Postupně se mu na tváři objeví úsměv a je vidět, že si z toho nic nedělá, právě naopak. 

"Hm, na tom něco bude." Řekne jako první. 

"Zkazil jsem tě, ale nemám v plánu toho jen tak nechávat." Prohlíží si jeho tvář i letmém gestu, kdy si dal vlasy za ucho a pomalu mu dochází, jak moc se mu líbí. Neměl pocit, že by se na někoho někdy díval podobným způsobem. Všechno se ale prohloubilo po tom, co společně zažili. Na uvědomění to zdá se celek stačilo a Tora není ten typ, který by se tomu týdny bránil, jako třeba Aoi. +No vidíš mrzoute a tebe dostal anděl.+ Baví se na jeho účet v duchu, aniž by tušil, co druhého upíra návštěva jiné dimenze stála. Jeho samotného nějaká pravidla, co se týká jejich společného soužití a jejich rasy vůbec nzajímají. Vždycky si zdařile dělal, co chtěl a ani tentokrát to nebude výjimka. Skloní se k jeho šíji, po které přejede špičkou nosu a postupně zjišťuje, že i Kaiova vůně se změnila. Tedy vnímá to tak. Není to nic, po čem by krčil nos, vnímá už jen jeho parfém a osobní vůni, která mu zdařile plete hlavu. Vůbec se mu od něj nechce a skoro lituje toho, že navrhl návštěvu jeho domu. Trochu se odtáhne a podívá se mu do tváře, než se pobaveně ušklíbne. 

"V tom máš pravdu, minule jsi byl na lopatkách ty..." Odmlčí se, protože mu dojde, že má Kaie zase pod sebou. 

"Dneska taky, to je pravda, ale kdo by odolal?" Skloní se znovu k jeho tělu a tentokrát rty vyjede pod ouško, kde mu věnuje několik dravějších polibků. Pořád je ale dost obezřetný, aby ho třeba jen svými zuby neškrábl. 

"Ještě budeme mít čas to naplnit. Přece jen nejsme lidé, bude trvat dlouho, než budeme v důchodu." Doplní ještě a možnou budoucnost, kdy Hyde vyhraje, vůbec nebere na vědomí. Když se mírně pozvedne podruhé a přestane trápit jeho kůži, zahlédne znovu jeho rudé tváře a musí se skoro něžně pousmát. 

"Právě sis určit svůj vlastní osud, budu tě trápit dlouho, jen abych viděl, jak se červenáš." V očích se mu blýskne a pak jen jednoduše přikývne. 

"Samozřejmě, že ano." Ujistí ho, že svá slova myslí vážně, než se rozesměje. 

"Tak to rozhodně musím vidět, jsi totiž hrozná kecka, nevěřím ti ani slovo." Doplní, než na něj víc nalehne a ukradne si jeho ty v dlouhém polibku. Dlaň mu mezitím putuje po jeho těle a skončí až na stehnu, které už s citelnou touhou stiskne. Pak se zarazí, odtáhne a krátce si povzdechne. 

"Dobře, jdeme hned, protože jestli tu budu ještě vteřinu, už nikam nepůjdeme další tři dny." Ne, nevěří, že by měli tolik dní, aby si tady mohli poklidně užívat a Hyde by počkal. Možná proto se rozhodl, že půjdou hned, za pár dní už by to vůbec nemuselo být reálné. Stačí si jen vzpomenout, co se stalo po průchodu zpátky. Pomalu a velmi neochotně se zvedne z jeho těla, při tom jediném pohybu stihne ještě několik polibků a pak Kaovi pomůže na nohy. 

"Dej mi chvilku." Plácne ho po zadku, než se vydá ke svým poličkám a něco hledá. Musí lovit hodně vzadu a nakonec přece jen dostane dvě lahvičky. Jednu pošle do krku sám sobě a trochu se otřepe. 

"Proč to vždycky musí být tak hnusné?" Postěžuje si. Ještě nepřišel na způsob, jak tomu dát jinou chuť, tohle prostě nic nepřebilo. Pak vezme druhou, ze které upije půlku a zbytek podá Kaovi.

"Jen to vypij, ukážu ti vzápětí, co to má být." Počká si, až do udělá, koukne na hodiny na zdi a počká asi minutu, než sáhne po jeho pase, přitáhne si ho prudce k sobě a dravě políbí. Podaří se mu poranit jeho rty a dokonce ochutná pár kapek jeho krve, ale nic víc se nestane. Když se odtáhne, chvíli vypadá, že jeho chuť zkoumá, než se široce usměje. 

"Hodně koření, to mám rád." Blýskne se mu v očích. Ne tento lektvar je hodně těžké sehnat ingredience a má tu jen malé množství, ale zrovna teď chce, aby si nemuseli dávat pozor. +Je to jak s holkou, aby nebyla v tom.+ Proběhne mu hlavou pobaveně. 

"Potřebuju ještě chvilku, než budu moci na slunce, asi pět minut. Zatím ochutnám, co jsi mi nachystal." Mrkne na něj a sáhne po kávě, která už víceméně vychladla. Obrátí jí do sebe asi na třikrát a spokojeně vydechne. 

"Tohle je lepší, než třicet lektvarů." Okomentuje ho a pak ho vezme za ruku a proplete s ním prsty. 

"Tak pojď, vezmu tě na rande, první procházka a pak tě zatáhnu k tobě domů. Výmluvy, že si upíry na jednu noc nevodíš, slyšet nechci."

Kai

"Ano, to ano..." Mumlá Kai celý na rozpacích a odklápí pohled stranou čímž jenom tím víc ukazuje svůj krk Torovi. Jenže ono je to tolik příjemné… Znovu se mu podívá do očí, když mu Tora připomene červenání, ale nemůže si pomoct. Cítí, jak mu žhnou tváře ještě víc, vždycky to tak bylo a je to jedna z těch věcí, se kterou se nedá bojovat a nezmění ji na sobě, takže je dobře, že se to Torovi líbí. Pak se ale zamračí a zavrtí nad ním hlavou. On i jeho bratr si vždycky zakládali na přímosti a pravdomluvnosti, je všechno možné jenom kecka ne a Tora uvidí, že je to tak! Zatím to ale nevypadá, že by kamkoliv šli, protože jeho dlaň pořád cítí na svém těle a oplácí mu letmé, rychlé polibky a pokud se nezvedne Tora, tak on teprve ne. To prostě nedokáže. Tora se nakonec přece jen rozhodne pro výměnu míst a musí mu na tom asi hodně záležet, protože jednak byli oba v situaci, kdy by se na sebe nejraději vrhli a jednak to asi nebylo to nejbezpečnější, co mohou po tom všem udělat. Kai se ale nebrání a pro jednou se chce chovat vážně nezodpovědně. Navíc anděl ještě spí, takže jim v tom taky nezabrání. 

"Jasně..." Zamumlá na tu chvilku a vymotá se z postele, aby našel kalhoty. Je docela rád, že si doma vezme nějaké věci a hlavně čisté oblečení a je tam toho hodně i pro Zyeana. Tomu samozřejmě zabalí taky. Po očku sleduje Toru, co to dělá. Není si jistý, že by do sebe měl okamžitě začít lít svoje lektvary, ale neřekne nic. On sám ví nejlíp, na co to je a proč a jestli by mu to mohlo ublížit, to už se tady Kai naučil minule. Sáhne po kávě, kterou si přinesl a upije. Vzápětí na to udělá takový obličej, že by mu mohl závidět i Grinch. Samozřejmě, že se spletl a je to ta s krví!! Naštěstí to není krev upíra. 

"Pro všechny chlupy…!" Posteskne si a honem hrnky vymění, aby to něčím zapil, ale stejně mu to zůstává na patře. V tu chvíli se Tora objeví u něj a cosi mu podává. Krátce se zaskočeně podívá do jeho očí, než klesne pohledem na lahvičku. Nečekal by, že bude taky něco pít a k tomu, že mu ani Tora neřekne, co přesně a na co to je, ale jsou přece pár, musí si věřit na sto procent a tak po ní natáhne ruku a obrátí jí do sebe.

"Brrrr…!" I tohle je pěkně hnusné a honem to zapije zbytkem kávy. Naštěstí tou správnou. Necítí na sobě žádné účinky nebo změnu, ale jen o malou chvilku později ho Tora z ničeho nic popadne a políbí takovým způsobem, že se Kai málem zlomí v pase při záklonu jenom aby mu unikl a zabránil mu v tom, co chce udělat. Nepodaří se mu to a brzy na jazyku ucítí další chuť krve. Doslova zpanikaří, odstrčí Toru od sebe a vyděšeně se na něj podívá. 

"Ko-koření?!" Vykoktá ze sebe rozzlobeně, protože Tora mu málem způsobil infarkt a konečně mu dojde, na co přesně to bylo. S chutí by se rozpřáhl a jednu mu vrazil, no vážně! 

"Ty jsi někdy pěkný idiot!" Zlobí se na něj. Tora si z toho vůbec nic nedělá a jde si vypít kafíčko, ale Kai ještě pořád vrtí hlavou a rozhazuje rukama. Tohle bude příšerné soužití, nejspíš ho jednoho dne zabije wok pánví. O chvilku později už mohou vyrazit na cestu. Kai se na chvilinku pozastaví a usměje. 

"To máš pravdu, to ti říct nemůžu. On je venku totiž den." Popíchne ho taky, ale vyjdou společně ze sklepa. Kai ještě na chvíli zamíří ke stolku, kde najde papír a propisku a napíše klukům krátký vzkaz, kde je najdou, kdyby se cokoliv dělo. Zodpovědnost se v něm prostě nezapře. Nechce je vystavovat leknutí z toho, až se proberou a budou je tady hledat. Teprve potom se s Torou vydají na cestu městem a je to zvláštní po dlouhé době jenom tak vyjít na ulici, kde se neděje nic. Za bílého dne… s upírem… jako by se nikdy nic špatného nestalo a stát ani nemělo… Takový život by Kaiovi stačil. Uvědomí si, že se snad poprvé pořádně a zhluboka nadechl a s úsměvem se podívá na profil svého nového přítele. Nepustí ho ani mezi lidmi, ať si hledí.

Tora

Kai je prostě naprosto k sežrání, když se červená a tím si právě zadělal na další a další provokace, jen aby to Tora mohl vidět. Něco ho na tom fascinuje a asi to bude tím, že on sám ani jeho rasa se červenat nedokáže. Nejspíš i u upírů platilo, že je přitahovaly věci, které nemohli dělat nebo neuměli. Stálo ho hodně, aby se z něj vůbec zvedl a asi ho nakonec přepadne v jeho domě, protože tam budou míst nejspíš čas. Musí si to rychle prohlédnout a pak asi vyzkouší Kaiovu postel, linku…Co on ví, co ho zrovna napadne? Pochybuje, že by se déle, než cestu k němu vydržel držet dál. Zasměje se upřímně nad jeho nadávkou. On sám už je na různé chutě zvyklý a ušklíbne se většinou už jen principu. Něco, jak když živí pijí panáka a už jich na kontě mají tisíce. Neřekl mu, co je to za lektvary schválně, aby viděl, jak se dokáže vztekat. Vlastně trochu počítal, že dostane do zubů, ale pořád by to bylo příjemnější, než ten stín, co si vzal jeho tělo. Rozhodně víc sexy. 

"Chlupy do pití rozhodně ne. Na tohle mě neužije." Okomentuje to po svém, když si oblízne koutek, aby setřel poslední kapku Kaiovy krve.

"Hm, rozhodně exotické a přitom nic přehnaného, akorát. Jsi k sežrání na všechny způsoby." Složí mu kompliment a znovu se rozesměje, když je označen za idiota. Rozhodně to neslyší poprvé, ale od kohokoliv jiného by už nejspíš vyletěl. Přiblíží se k němu, nakloní se, aby měl rty u jeho ouška.

"Možná jsem, ale stejně mě miluješ. Jinak tohle je překvápko." Když společně vyjdou, musí nad ním zavrtět hlavou.

"To je pravda, ale kdo říkal, že tu noc u tebe nestrávíme." Mrkne na něj a klidně si vykračuje. Už má cigáro v koutku a spokojeně si pokuřuje. Pohledy kolem sebe v podstatě nevnímá, až na jednoho chlápka, který na ně vyjeveně kouká.

"Mám hezkýho kluka co?" Osloví ho bez většího váhání, klidně líbne Kaie na tvář a vyfasuje další pohoršené pohledy. Sám se celkem vyhřívá na sluníčku. Umí namíchat takový lektvar, ale ingredience do něj jsou neskutečně drahé. Kai asi ani netuší, co pro něj právě udělal, ale říkat mu to nebude. Není z těch, kdo by chtěl sklízet obdiv za podobné věci, prostě to udělal rád. 

"Jsi rád, že jsme šli?" Podívá se na něj, jak se usmívá a nakonec ho za tu ruku zatáhne a vezme ho kolem ramen. Krátce zaboří tvář do jeho vlasů a dlouze se nadechne.

"Já jsem hrozně rád." Přizná se mu nakonec bez dalšího popichování a vytáhne z kapsy sluneční brýle, které si nasadí na oči. 

"Všechno plyne tak nějak v poklidu, aniž by tušili, co jim hrozí. Umí být hrozně naivní." Prohodí na adresu lidí a po očku je skrze skla brýlí pozoruje.

"Doufám, že potkáme někoho z té své partičky. Rád bych jim natrhl pr-…" Zarazí se, protože kolem něj proběhne malá lidská holčička a káravě se na něj podívá.

"Papír, natrhl bych jim rodný listy." Dokončí nakonec úplně jinak a radši Kaie popožene, aby mu ještě nedupla na nohu nebo něco podobného. 

"Co jsem komu udělal, že si nemůže ani pořádně zanadávat?" Mumlá si pro sebe trochu nevrle. Aoi by pukl smíchy. Nakonec to vezmou přes park, za ním se zastaví u jednoho stánku se zmrzlinou, kde Kaiovi i sobě jednu koupí. Jakmile jsou dostatečně daleko od lidí, sáhne po jeho dlani. Líbne ho na konečky prstů, než mu protne kůži a nakape si na citrónový kopeček trochu rudé.

"Promiň, ale jinak to vážně stojí za houby. Asi jako když se snažíš sníst popel." Zarazí se až za pár vteřin a protočí sám nad sebou očima.

"Ne, že bych to někdy zkoušel." Dodá, aby nedošlo na poznámky. Stejně na ně dojde, o tom nepochybuje. Nakonec se přece jen dostanou až k domu Kaie a Tora vypadá hodně překvapeně už jen zvenku. Stáhne si z očí sluneční brýle a pokývá hlavou.

"No…" Začne pomalu.

"Tohle vůbec nevypadá jako nora." Vážně čekal něco úplně jiného.

"To ty sám?" Zeptá ho zvědavě. 

"Přiznej se, ty máš holku!" Uhodí na něj s nádechem pobavení. 

"Jinak si nedokážu vysvětlit, že ti ještě nic nechcíplo." Narazí na kytky, které jsou nejspíš všude. Rozhodně i venku na parapetu. Jemu by rozhodně zvadly během týdne, i kdyby to byl kaktus.