Hyde
Musí se tiše zasmát, protože si to vůbec nedokáže představit, ale je to hodně příjemné poslouchat. Neměl by se tomu smát, nikdo by neměl ani tušit, že by možná mohl s císařem takto mávat, ale prostě si neumí poručit. "Jak moc dobrý herec budeš muset být?" Neodpustí si menší poznámečku a je zvědavý, jestli Issey popožene ještě kousek jeho ego. Mělo by to spíš naopak, jenže Hyde zatím prostě nedošel do toho bodu, kdy by nad tím víc přemýšlel. To, jak moc se cítí uvolněně, se odráží na jeho chování, které je bezprostřední, jako už dlouho ne.
"Můžu tě to naučit. Je to jen o tréninku, ale to asi všechno." Uculí se rozverně, protože o tom tréninku před chvíli mluvili v úplně jiné souvislosti. Už zase se usmívá, když si všimne, že si sice jeho dílo prohlédl, ale mnohem víc kouká na něj. Zlehka ho přitom plácne do boku.
"Příště ti tam nakreslím sebe, když se ani nevydržíš chvilku soustředit." Vyplázne na něj špičku jazyka. Zarazí se a trochu hrdě pozvedne bradu.
"Tomu se říká zásobárna." Odfrkne si trochu a už nafukuje tváře.
"Tak to abych tě zničil takovým způsobem, že na nikoho jiného myslet nebudeš." Ujistí ho vlastně trochu nevědomky, že tam ta žárlivost někde je. Je mu jasné, že se o císaře bude dělit, ale teď na to ani pomyslet nechce. Trvá to jen chviličku, než se pořádně uvelebí dole a začne si s ním pohrávat. Nikam nespěchá, není potřeba, aby to kamkoliv hnal. Pohrává si s jeho chloubou a hledá místečka, na která Issey reaguje lépe. Velmi brzo se daří přesvědčit jeho tělo, že už je dostatečně odpočinuté. Dá si taky chvilku pauzu a nechá ho malinko vydechnout, než se natáhne po zrcadle a opře ho kousek od nich, spíš dozadu ke svému boku, aby měl Issey lepší rozhled.
"Vidíš dobře?" Trápí ho i otázkou. Hydovo tělo je už zase plně připravené na úplně cokoliv Ještě chvíli ho trápí svými rty i jazykem v klíně, než mu dá zase pár vteřin na uklidnění a začne se pomalu přesouvat nahoru.
"Jaká byla dnešní lekce, můj pane?" Oblízne si rty a hříšně se pousměje. Uvelebí se na jeho klíně trochu vzadu, aby měl jeho chloubu mezi svýma nohama a mohl se jí dotknout tou svou. Dlaněmi ho pohladí po hrudi a zase si zničí to, co vytvořil. Jeně se začne pohybovat v bocích, jakoby se chystal tancovat. Místo tanečních kroků se mu však daří věnovat sobě a snad i císaři příjemné pocity, které stupňují vzrušení. Hledí mu upřeně do očí, jen občas nechá víčka klesnout a doprovodí svůj výraz tichým zasténáním. Když už má pocit, že to déle nevydrží, zastaví se a koutek mu povyskočí nahoru. Teď nebo nikdy, ať Issey ví, že se dokáže dost rychle přizpůsobit nastalé situaci a nebojí se toho. Tady se mu bude odvaha hodit, a když ho pozoruje, jak pod ním leží, je to ještě lepší. Zapře se dlaněmi o jeho hrudník, skloní se pro jeho rty, které roztouženě políbí a nazvedne se v bocích, aby na něj mohl pomalu začít dosedat. Je to o něco horší, než poprvé, ale není to nic, co by nevydržel. Tuhle část bude muset ještě vyzkoumat, aby zjistil, co by pro sebe v tomto ohledu mohl udělat. Nakonec císařovu chloubu přijme v celé délce. Dává si pár okamžiků na vzpamatování přizpůsobení se, než je to on, kdo začne pomalými krouživými pohyby. Dlouho mu to nevydrží a brzo dojde na mnohem rychlejší přímočařejší tempo. Tváře mu hoří, vlastně spíš celé tělo a brzo se dostane na hranici hostnosti. Je to on kdo skonči na vrcholu první a není si jistý, kdy přesně došlo k tomu, že cítí uvnitř sebe plno. Zhroutí se na hrudník pod sebou, čelo si zapře o jeho rameno a hlasitě oddechuje.
"Můžu se nechat odnést?" Vydoluje ze sebe jen stěží a několikrát se musí odmlčet, aby se vzpamatoval.
Issey
"To bych taky rád věděl..." Odpoví mu na tu otázku ohledně svého herectví a zvedne oči ke stropu, protože Hyde stupňuje svoji pozornost v jeho klíně a začíná to být mírně neúnosné. Nejradši by mu jednu střelil za tu jeho provokaci o tom, co ho může naučit, ale místo toho se uchechtne a pořád se snaží soustředit, aby si zatím ani nepovzdechl. Přece mu to nedá tak zadarmo. "Namaluješ mi sebe taky do všech mých oficiálních papírů? Třeba by se mi pak vládlo mnohem jednodušeji?" Plácá pěkné nesmysly. Až doteď se mu dařilo mluvit moudře, tedy myslí si to, ale najednou je to obrovský problém a on začíná být za blázna. Hydův obrázek o něm se asi hodně rychle rozpadne, ale copak tomu jde poručit? Příště si bude muset dávat na svá přání mnohem větší pozor, protože když chcete být zamilovaní jako mladí kluci, souvisí s tím taky výplach mozku a na to za ty roky nějak zapomněl. Nikdy neztrácel svůj glanc, dokonce ani v posteli ne, ale dneska mu hrozí premiéra. Hyde se mu bude smát a… bude ho mít za hlupáka, co si snadno omotá kolem prstu. Už zase na to myslí. Nikdy z toho neměl takové obavy, jako právě teď. Tak rychle mu propadl? Na názoru jeho konkubíny by mu nemělo záležet, mělo by to být vždycky jenom naopak, ale… děje se to. Hyde mu začne vyhrožovat, že mu vyžene z hlavy myšlenky na všechny ostatní. +Ani nevíš, jak blízko tomu jsi.+ Pomyslí si a nechá víčka klesnout, aby si víc užil jeho pozornost. Nechává ho volně dělat, co jenom chce a jeho klín je už opět plně připraven. Oči otevře, když nastane ta malá přestávka a spatří, jak Hyde nastavuje zrcadlo. Je opravdu kreativní. Tohle Issey nikdy nezkoušel, ale už teď ví, že od toho místa oči neodtrhne. "Opravdu dobře." Řekne mu a hluboce vydechne skrz pootevřené rty, zatímco se snaží o nic nepřijít. Pomalu se blíží k tomu nejlepšímu, když mu Hyde jeho předchozí trápení začne vracet se všemi úroky. Všeho totiž nechá a přiměje ho zase maličko vychladnout. Jeho přesun nahoru na jeho klín ale také velmi přitahuje oči, až moc. Jakmile na něj dosáhne, konečně si zase může položit dlaně na jeho boky a víc je sevřít. Hydova pokožka sálá příjemným teplem a nejraději by si ho přitáhl mnohem blíž. Vždycky měl rád navrch a byl nahoře, ale výhled na Hyda je neskutečný a to jeden rád vyzkouší i něco jiného.
"Jsem velmi spokojený. Učíš se tak rychle, až by tě jeden z ledasčeho podezříval, což mi připomíná způsob, díky kterému jsme se vlastně poznali." Byly to hodně nešťastné události a okolnosti, ale Hyde v lidech vzbuzoval stejný pocit. Jenže zatímco Issey jej pro to obdivoval, jiní ho pak z duše nenáviděli. Ucítí přímý dotek Hydova klína. Hyde ho v podstatě uvězní mezi svoje stehna a Issey si je jistý, že takto by to taky šlo. Vzápětí na to přijde o kresbu a jak Hydovy prsty kloužou po tekutině, je to velmi příjemné. Jako masáž nějakým olejíčkem. Asi pak bude hrozně lepit od ovocné šťávy. Oni oba… Pozorně sleduje jeho tvář, ničím ho neruší a užívá si nastupující doteky a postupné dráždění. Je na něj fascinující pohled. Je to trochu divadlo pro jeho oči, Issey si tím je jistý, ale je opravdu krásné. Za chvíli už tiše vzdychají oba dva a on zatouží znovu se ho dotknout. Hyde jako by vnímal jeho myšlenky, protože se předkloní pro polibek a pozvedne v bocích a o chvilku později už cítí jeho horoucí nitro, jak ho opět pohlcuje. Dlouze zasténá do jeho rtů a vůbec nepozná, jak moc Hyde bojoval s nepříjemnými pocity. V tomto stavu toho není schopen, pokud nedostane jasný signál a ten nepřišel. Pomalý začátek dává tušit dlouhé chvilky plné něžného mazlení, ale nemohl by se více mýlit, protože za chvíli Hyde nastaví divoké tempo, které ho velmi rychle žene vstříc dalšímu vrcholu. Jsou na tom oba dva stejně, protože vzápětí ucítí na břiše horkou spršku Hydovy touhy, která dosáhne skoro na jeho prsa. To mu stačí k tomu, aby ho rychle následoval a jen tak tak stihne rozpřáhnout náruč, aby zachytil jeho hroutící se tělo. Vyčerpali se oba dva. Když se Issey pokusí odpovědět, jeho hlas zní přerývaně a namáhavě.
"To bohužel nebude možné. Já to teď nedokážu a nikoho jiného k tobě nepustím. Budeš muset chvilku počkat." Řekne mu a zavře oči. Možná polovinu noci… Hrudník se mu divoce zvedá a tiskne k sobě Hydovo zpocené tělo.
"Ten tygr se otiskl do nás obou..."
Hyde
Hyde se nestihne na jeho poznámku o papírech víc, než pousmát. To mu Issey vůbec říkat neměl, protože jakmile bude mít příležitost, něco mu tam vážně alespoň napíše. Samozřejmě bude kreativní a dá tam to, co poznají jen oni. Doufá, že se mu podaří sebejistému císaři připravit alespoň trochu horké chvilky. Ne, že by chtěl, aby si o něm myslel kdokoliv cokoliv špatného, ale moc by ho chtěl vidět, jak předvádí ty nejlepší herecké výkony. Musí si přiznat, že představa, jak ho trochu svým chováním trápí a dostává mimo jeho obvyklé já, dost baví. Je mu jasné, jak si celý život musí držet svou masku a on by mu to rád zpříjemnil a dal mu pocit, že za zavřenými dveřmi můžou dělat obyčejné pitominky, které zamilovaní lidé dělají. Asi by ho měly zarážet jeho vlastní myšlenky, ale neděje se to. Pokud šlo o podobné věci, Hyde se toho nikdy nebál a nechával své pocity klidně plynout, i když se to v harému moc nenosilo. Hrozně se mu líbí, když Issey říká podobné věci a doufá, že jich uslyší mnohem víc. Působí tak neobyčejně a přitom dokáže být tak obyčejně mimo. Ten kontrast je pro Hyda něco, co si chce pořádně užít. Pohladí ho po hrudníku i ramenou a ještě jednou si pořádně prohlédne jeho tvář. "Bude se ti vládnout jednodušeji." Ujistí ho.
"Hlavně ve chvílích, kdy si představíš temnou noc, svítící měsíc a my dva ve vodě bez nikoho dalšího." Podsouvá mu představy, které se pomalu dávají dohromady s jeho vlastním přáním, které mu prozradil. Třeba se jim to jednou opravdu podaří.
"Víš, jak nám to bude slušet?" Culí se u toho, protože on sám tu představu dlouho nedostane z hlavy, nakonec bude po chodbách spíš bloudit on, než Issey. Jeho pohyby pomalu zrychlují, ale pořád ještě dokáže mluvit.
"Udělám všechno, abys byl spokojený a šťastný." Vyjde z jeho rtů a v očích mu láskyplně zahoří. Bylo to rychlé propadnutí, ale jak by to vůbec mohlo být jinak. Issey se o něj staral od první chvíle, i když to Hyde netušil, ale už to ví a opravdu si toho váží. Issey byl císař, vůbec to nemusel dělat a mohl ho mít jako inventář, tak jako ostatní páni, jenže on takový prostě nebyl. Nedokáže ho vidět v jiném světle a ta důvěra v něj se mu odráží v očích. Vrchol ho smete příliš rychle. Cítí, jak mu tělo hoří a má pocit, že je celý zpocený, jenže taky naprosto šťastný a spokojený. +Taky uspokojený.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, ale i jeho myšlenek jsou udýchané. Krásně se mu leží, a když dostane ještě objetí, už se mu vůbec nikam nechce. Trochu se zarazí, když mu Issey odmítne odnášení a už se chce trochu nafouknout, že po svých rozhodně nepůjde. To, co však přijde vzápětí, jej donutí podívat se vykolejně trochu nahoru, nakonec se trochu pozvedne, aby si mohl na předloktí, položená na hrudi položit bradu. Už se culí.
"Umíte říkat nádherné věci, můj pane." Trochu se povytáhne, aby ho mohl líbnout na spodní ret.
"Já už k sobě nikoho jiného ani pustit nechci." Je dost možné, že to nebude reálné, ale může na chvíli snít.
"Má to ještě jedno velké pro. Dokud mě neodneseš sám, nebudu odsud muset, takže…Počkám klidně do rána." Je si téměř jistý, že to nebude možné. Je to z jeho strany spíš taková malá provokace.
"A když budeš mít pocit, že máš dost energie, abys mě mohl odnést, přepadnu tě znovu." Odsune paži stranou a přitiskne rty k jeho klíční kosti, kde mu nechá malou značku. Je to dost vysoko, aby to před oblečení nebylo vidět.
"A taky tam hodně dlouho zůstane." Ujistí ho, že ho nikdy neopustí, tedy myšlenkami a svým srdcem určitě ne. I kdyby byl stovky kilometrů daleko, nikdy na něj nezapomene a na tuto velmi výjimečnou noc taky ne.
"Hm, asi mám hlad." Zasměje se tiše.
"Viděl bych to na taktický přesun do postele." Nestydí se říct, co si myslí.
"Ale až za chvíli." Velmi opatrně se přesune vedle něj a přitiskne se na jho bok. Očka mu zabloudí ven z okna na noční nebe.
"Víš, není to tak dlouho, kdy jsem ležel na kusu látky na zemi a přemýšlel jsem, proč se to všechno děje zrovna mě." Mluví o době, kdy byl zraněný a nemohl se a skoro ani nadechnout. U svých slov se nepřestává usmívat.
"Teď už vím, že to mělo důvod a všechno to stálo za jedinou noc s tebou, kdy jsem tě mohl poznat." Zvedne k němu své oči.
"Arigato, ani si netroufám doufat, že takových večerů bude víc, ale moc bych si to přál." Líbne ho na tvář, než se znovu uvelebí na jeho hrudníku a spokojeně kreslí prstem kolečka do jeho kůže.
Issey
Že by se mu vládlo jednodušeji, tím si Issey nebyl tak jistý. Byl to jeden z důvodů, proč si někteří mocní muži drželi lásku od těla, protože jim snadno pletla hlavu a pak se rozhodovali pošetile nebo ve prospěch té lásky místo v ten obecný. Na druhou stranu byl svět mnohem hezčí a všechno se zdálo být jednodušší. Někdy stačil jenom pocit, že existuje někdo, kdo vás miluje a kdo by vám pomohl, kdybyste si o to řekli, ani tu pomoc nemusíte skutečně využít. Člověk si pak byl jistější a cítil oporu. Bylo to zvláštní rozhodování, co je lepší a co ne. Láska bolela, nakonec to tak vždycky bylo, ale taky si nedala poručit, pokud přišla ta pravá a Issey doufá, že tohle by mohla být ona. Kdysi hledal jenom mezi ženami, nebyl od mládí vyloženě na chlapce, spíš naopak, ale nakonec to osud všechno zařídil jinak. Možná taky proto, že v této pozici mu mohl rozumět jedině muž. Do poslední detailu ano, tak to prostě biologicky bylo. Ženy měly vždycky trochu jiný pohled na svět, než muži. Měly trochu jiné priority. A taky to tak bylo v pořádku. Hyde znovu zmíní svoje přání plavání při měsíčku. Issey na to sice neodpoví, ale nezapomněl. Až k tomu bude vhodná příležitost, možná si to doopravdy užijí. Má toho v plánu celkem dost. S podobným vyznáním ale nepočítal. Cítil to podivné pouto mezi nimi od prvního okamžiku, vkládal do Hyda svoje naděje, poznával ho a pohrával si s tou myšlenkou, ale že by to mohl mít jeho protějšek stejně a ještě tak rychle? Už zase by se mohl točit kolem myšlenek, jestli to není jenom promyšlené divadlo, ale ve chvíli nejvyšší extáze přemýšlel málokterý chlap. Pokud to tak bude, získá v Hydovi cenného spojence. Pro někoho otrok, pro něj životní partner, láska a rádce. Nikdo o tom nemusí vědět… Návrat k vykání ho přiměje nastavit uši, ale je to jen příjemné dobírání."Já vím. Kdyby ne, nebylo by se mnou k vydržení..." Řekne mu nadneseně. Stočí oči dolů, aby na něj viděl, když mu Hyde řekne, že se pro něj rozhodl a i kdyby tu možnost měl, nikam by od něj neodešel. Zamilovaně ho pohladí po hraně čelisti a znovu se usměje. Pak povytáhne obočí a nasadí předstíraný káravý výraz. Tak jemu se nechce vstávat?
"Víš… chtěl jsem si to nechat na později a maličko tě trápit, ale nepočítám s tím, že bys dnes odcházel někam jinam… Mám sice svůj pevný harmonogram, ale to neznamená, že se musím pokaždé probouzet sám. Jsem císař, ne princ. Některá pravidla jsou tu maličko jiná." Prozradí mu, aby ho ukonejšil. Přeci jen se mu tak bude mnohem lépe odpočívat. Na jeho další slova se rozesměje.
"Takže ty chceš spát na zemi? Nechceš mě přepadnout až v posteli? Nebo v lázni..." Prozradí mu ještě jednu možnost. Byli oba celí ulepení od té šťávy a i když jsou teď dost líní, jistě by se jim ulevilo a spalo o mnoho lépe. Hydovy rty se přitisknou k jeho klíční kosti a Isseyovi je jasné, co po sobě zanechaly. Míval vnitřní kimono dost vysoko, ale stejně… +To snad není pravda...+ Povzdechne si v duchu. Jeho žena by se zhrozila a jeho konkubína bude nafukovat tváře. Pokud je vůbec nechá, aby ho v dohledné době svlékaly… Znovu se usměje.
"Dostal jsi ode mě kousek duše tygra. Starej se o něj dobře." Řekne mu a pohladí ho konečky prstů po zádech. Na to prohlášení o jídle zvedne obočí. On by si na něj ani nevzpomněl, ale Hyde by, zdá se, jedl pořád. Vždyť večeřeli s chlapci! Když Hyde začne svoje vyprávění, v první chvíli neví, jestli mluví o své minulosti nebo o tom incidentu tady. Sám ale ví, odkud zhruba Hyde pochází a takhle se tam neměl a tak pozvedne obočí a prudčeji se nadechne v náhlém pochopení. Tohle že stálo za noc s císařem? Takhle by neměl mluvit. Je to krásné, ale neměl by.
"Tvoje zdraví je to nejcennější, co máš, ne já..." Řekne mu velmi tiše. Jako vládce by měl mluvit úplně jinak. Měl by mu vštěpovat vlastní nedocenitelnost.
"Hmm… nechci slibovat nemožné, ale troufám, si říct, že svůj volný čas si snad mohu zařizovat podle sebe..." Dá mu jistý příslib a usměje se na něj.
Hyde
Čím déle vedle něj leží a užívá si jeho blízkost, tím spokojenější je. Nikdy si nedokázal představit, že mu s někým bude takto a už vůbec ne, kdo to bude. Když si vzpomene, jak přísně se tvářil, šel z něj strach. Teď když vidí, jak se usmívá a jak příjemný a něžný výraz má, nemohl by mu odolat, prostě to nejde. To je přesně ta stránka, kterou chtěl vidět. To je ta lidskost, kterou viděl jeho syn a mohl si ji užívat, i když ostatní ne. Hydovi se vlastně postupně plní přání a možná to nebude poslední. Opravdu by chtěl věřit tomu, že teď už to bude v pořádku. Nebude to snadné, s tím vůbec nepočítá a vlastně by to ani nechtěl, ale už ví, že má v císaři podporu a bude na něj dávat pozor. Dával i před tím, i když to nevěděl, tak proč by to teď mělo být jiné? Nevadí mu, že mu na plavání nic neodpověděl. Hydovi je jasné, že to není jen tak, ale stejně to z hlavy nepustí. Teď už ho viděl, může si to představit a pak i nakreslit. Pořád je tu ta možnost, že může snít a to je pro něj opravdu hodně důležité, jinak by se mu špatně žilo. Při jeho pohlazení spokojeně přivře víčka a skoro by si zavrněl, jak moc si to užívá. Trochu se otře tváří o jeho hruď a pak se tiše zasměje. "Ale bylo. Myslím, že bych nakonec vydržel, i kdybys byl protivný, ale neber to jako radu do života." Vtipkuje dál, než přitiskne dlaň na tu jeho a zlehka ji sevře. Pozvedne obočí, protože nepočítal s tím, že by tu mohl zůstat.
"Vážně?" Vyjde z jeho rtů překvapeně, ale hned se zase kouzelně pousměje. Nikam se mu nechce a bude jen rád, když bude moci společně s ním usínat. Je mu jasné, že to nejde pořád, ale tohle je vlastně to nejlepší zakončení večera, jaké by si mohl přát.
"Většina si myslí, že můžeš úplně cokoliv. Jsi přece císař." Prohodí a pak se ušklíbne.
"Ale podle mě můžeš dělat jen velmi málo z toho, co bys třeba chtěl." Dodá svůj vlastní pohled na věc. Issey je svázaný pravidly a očekáváním, mnohem víc, než by si kdy kdo dokázal představit. Rozesměje se společně s ním.
"Copak bych si ve svém postavení mohl dovolit jít s tebou do postele?" Blýskne se mu v očích.
"Ale vlastně díky za návod. Kdo by nechtěl přepadnout císaře." Skloní se k jeho hrudi a jen zlehka stiskne zoubky jeho kůži. Zvážní zase na chvilku a podívá se na něj.
"Budu ji opatrovat a ani roky na tom nic nezmění. Díky za ten dar." Ujistí ho, že to rozhodně nebere na lehkou váhu a že si toho váží. Zlehka se zachvěje, jakmile ucítí pohlazení na kůži. Mohl by to klidně dělat celou noc a Hyde by se ani nepohnul, jen by vrněl blahem.
"To nejcennější, co mám je pocit, že mi na někom záleží a že by někomu mohlo záležet na mě. To je to, pro co stojí za to žít a riskovat úplně všechno. Zdraví je důležité, ale bez duše a jejího naplnění bych byl jen prázdná schránka." Prozradí mu, jak se na to dívá on sám.
"Budu rád, když si budu moct kousek ukradnout. Dokud mě nebudeš mít plné zuby." Otočí to v malé vtipkování, ale jeho oči jsou pořád stejně plné citu. Nechá mezi ně na chvíli prostoupit ticho, když si znovu pohodlně položí hlavu a přitiskne se k němu. Nakonec je to on, kdo se zvedne jako první a vezme jej za ruku, aby si užili tu lázeň. Je plná hlazení a hýčkání pokožky a všech něžností, kterých si všichni zamilovaní užívají. V posteli už se jim to zase trochu zvrtne a spát jdou opravdu pozdě. Měl by se cítit provinile, že bude císař ospalý, ale on sám hned po probuzení hýří energií. Další dny se jim daří trávit společně aspoň pár ukradených chvil. V čase, kdy má Issey své povinnost Hyde pracuje na svém zdokonalení. Učí se, většinu času leží ve svitcích ve svém pokoji a občas se tím baví, i když čeká na císaře v jeho komnatách. Možná víc často, než by měl. Jeho povaha se stará o to, aby se nenudili a tak se sem tam stane, že se sice tváří, že je zabraný do učen, ale taky na sobě nic nemá a válí se v jeho posteli. Příliš ho netrápí, když náhodou vejde někdo z jeho sloužících. Někdy se učí společně s císařem, když něčemu nerozumí a chce vědět, jak to ve skutečnosti je. S každým společně prožitým dnem jsou jeho city k němu silnější a taky hluboko v podvědomí roste strach, že by je mohli chtít rozdělit. Není si tím zkazit náladu a možná jsou oba trochu naivní, když si nepřipouští, že by mohli být trnem v oku obyvatelům paláce. Ale to asi k zamilovanosti patří. Hyde dál kreslí jejich společně chvíle a ve volnu svitky váže k sobě a tvoří jim vlastně takové album společných vzpomínek. Dokonce přibude i ta, kdy se opravdu přitom měsíčku vykoupají. Je to příliš krásné, aby to mohlo vydržet, ale čím déle to trvá, tím víc Hyde věří, že je to možné.
Je pozdě, už noc, když leží vedle sebe.
"Víš, že je to přesně rok, co jsem tu byl poprvé." Broukne Hyde melodickým hlasem.
"Něco pro tebe mám." Dodá, než se odvalí stranou a vytáhne v kůži svázané svitky. Jsou tam jeho kresby seřazené chronologicky s těmi nejlepšími okamžiky, které společně zažili. Počká, až si to trochu prohlédne
"Chystám se na druhý díl." Dodá ještě, než se vyhoupne na jeho klín a společně začnout tvořit další nezapomenutelné chvíle.
Žádné komentáře:
Okomentovat