Issey
Dokonce i v této chvíli nad ním Issey musí zavrtět hlavou, protože by si nikdy nepomyslel, že se s někým bude přetahovat o vlastní penis. Tedy, že si na něj někdo bude činit větší nároky, než on sám. "Obvykle jsem trpělivý muž, ale na jisté záležitosti nejsem dost trénovaný ani já sám. Rád bych ti slíbil, že ti dám příště více prostoru a případně snesu tvé odmítnutí, ale bojím se, že toho nejsem schopen." Řekne mu těsně před tím, než do něj vstoupí. Špičkovat se očividně budou už na věky. Očekává, že v Hydově překrásné tváři spatří odmítavé pocity, které budou patřit počáteční bolesti, je si jistý, že to musí přijít, ale ono se to neděje a místo toho se pod ním Hyde propne slastí a své jednání podpoří i stiskem Isseyova pozadí. Issey musí znovu žasnout nad tím, jak náruživé stvoření má nejspíš před sebou a je mu jasné, že odhalil něco nečekaného a ojedinělého. +Nakonec to budeš ty, kdo mě jednou užene?+ Napadne ho zatím ještě pobaveně, ale Hyde má před ním pár let náskok, pokud jde o mládí a jednoho dne to bude vidět. +Za hodně, hodně, hodně dlouho...+ Napomene sám sebe. Má skvělou fyzičku a jen tak o ni nepřijde, ale dojde mu, že se snad poprvé bojí toho, aby byl v posteli dost dobrý a to už napovídá, že Hyde je pro něj za ten krátký čas mnohem víc, než kde kdo jiný. Jednou spolu dokážou velké věci. Pustí ho ke všemu… Tam někde skončí tok jeho myšlenek, které si konečně naplno vezme slast. I jeho hlas se rozezní ložnicí, všechny emoce se mu probíhají po tváři, protože teď se před nikým hlídat nemusí a i když se snaží být ohleduplný a pomalý, stejně se co chvíli přestává ovládat. Nevypadá to, že by to Hydovi jakkoliv vadilo. Nechá se jím objímat a svoje boky svobodně tančit a vrací mu polibky, které jsou čím dál divočejší až do okamžiku, kdy se je Hyde rozhodne přerušit. Skloní hlavu, nechává se jím přitahovat blíž a tiše si povzdechne, když ucítí jeho rty na citlivém oušku. Přivírá pod jeho doteky oči a jakmile na něj Hyde promluví, v první chvíli si snad ani nedovede přebrat, čemu přesně jeho slova patří. Jsou to drahoty a vysoká cena, kterou sám sobě Hyde dal nebo to myslí právě naopak? Ať už je to jakkoliv, nechá ho říkat, co jenom chce a usměje se.
"Máš pravdu." Odpoví mu tiše velmi chraplavým a touhou silně podbarveným hlasem. Nastaví trochu hlavu, aby mu víc vybídl vlastní šiji a nechá se unášet jejich splynutím až do samého konce. Měl by si dát záležet zejména na tom, aby jeho konkubína byla dřív, než on a on tak naplnil svou pozici neochvějného vládce, který má všechno pod kontrolou, ale najednou chtěl, aby to všechno bylo prostě přirozené a tak, jak to přijít má a ne tak, jak byl navyklý. Nechce kontrolovat svůj vlastní vrchol, ani ten Hydův a je si jistý, že svede pokračovat ještě malou chvilku potom nebo to prostě dokončí jinak. Hyde by jistě ocenil i jiné způsoby. Když se to stane, na jeho tváři sedí upřímný, jemný úsměv a oči má pevně zavřené. Je znát, že je na okamžik ve svém vlastním světě a bezpodmínečně si tuto chvíli užívá. Když oči znovu otevře a vrátí se zpět na zem, uvědomí si mokro na vlastním břiše a satisfakce se dostaví okamžitě. Tak přece se to stalo. Musí se sesunout na bok a vzít ho trochu s sebou, protože by se mu vzápětí začaly chvět svaly na rukou. Kdyby byl princem, do pár minut by je obtěžovalo velmi konkrétní klepání. On je ale nyní císařem a proto je jeho slovo to jediné, co stačí. Nikdo sem nepřijde. Ty doby jsou pryč. V tom má Hyde velké a celkem výjimečné štěstí proti spoustě ostatních.
Hyde
Překvapeně se na císaře podívá, když mu plně dojde, co to vlastně řekl. Vážně by ho mohl odmítnout, kdyby chtěl a nic by se nestalo? Tedy pokud by to očividně vydržel? Ale na tom teď nezáleží, je však jasné, že už to nedostane z hlavy. Ne, rozhodně by nebyl schopný mu říct, že nechce, nebyla by to pravda, ale jen fakt, že by mohl, v něm zvedá vlnu nepopsatelných pocitů. Issey mu zdařile plete hlavu a Hyde tomu není schopný ve svém věku vůbec vzdorovat a už vůbec ne ve chvíli, když dělají právě tohle. "Nepotřebuju víc prostoru." Ujistí ho, že tohle je přesně to, co chce. Možná bude příště přece jen vynalézavější a možná to přijde až tak za pět let, kdy dokáže zkoušet taky něco jiného, než si požitkářsky vychutnávat jeho blízkost. Je to jak s jídlem…Ne, je tisíckrát lepší jak jídlo. Jakmile uslyší Isseyův hlas, je úplně v koncích. V tu chvíli sevře jeho pozadí mnohem víc a pak už ani neví, kde se nachází. Každý pohyb mu maže veškerou mozkovou aktivitu, která se zrovna nesoustředí na prožitek. Nedokáže se ovládat, ukazuje mu úplně všechno, co se uvnitř něj děje, jak výrazem ve tváři, tak i svým hlasem, který se jako píseň rozléhá po celé ložnici. Učí se hodně rychle. Za chvíli už nemá problém mu oplácet divočejší polibky a taky přijít na to, jak pohnout boky, aby snad jim oběma dopřál mnohem větší prožitek. Přijde i souhlas nad tím, co mu šeptal do ouška a nemohl by být spokojenější. Za chvíli přestane vnímat, kde je nahoře a kde dole. Sám si užívá jeho rty a taky šíji, která mu byla nabídnuta. Neví, kde by byl dřív a radši, ale snad zvládne úplně všechno, než skončí. Dává asi dvě vteřiny, než ho císař vyžene svými pohyby na vrchol, ale kupodivu vydrží mnohem déle. Stejně netuší, jak by to celé mohl oddalovat. Jeho tělo je v jednom ohni a má pocit, že se postupně vsakuje do toho nad ním. Chce mu být, co nejblíž, ale víc to nejspíš ani nejde. Jeho tělo nakonec pohltí taková slast, kterou už nejde snést. Propne se jen trochu, víc ani nemůže a se zavřenýma očima si užije svůj vlastní výlet na vrchol. Nemá ani tušení, že Isseyově kůži trochu ublížil, od prví vlny orgasmu nevnímá vůbec nic. Takový výbuch svět neviděl, vážně tomu věří. Dýchá, jak kdyby oběhl desetkrát palác a když oči otevře, naskytne se mu úžasný pohled. Než stačí cokoliv udělat, ocitne se na boku, když ho Issey přitáhne k sobě. Spokojeně se uvelebí na jeho hrudníku a přehodí nožku přes ty jeho. Bradu si opře o jeho prsa a trochu posune ruku, aby se mohl konečky prstů dotýkat hrany jeho tváře. Vypadá krásně a uvolněně, je těžké od něj vůbec odtrhnout oči.
"Je něco, co císař neumí?" Připadá si velmi příjemně a uvolněně a v tuto chvíli se u vůbec nechce držet v sobě to, co chce říct. Později se zase srovná, aby se choval tak, jak by měl.
"Víš, říkal jsi, že bych se měl učit. Právě teď jsi zařídil, že se chci učit úplně něco jiného." Odmlčí se na chvilku, když mu dojde, že vynechává vykání a patřičné oslovení.
"Promiň, můj pane, je těžké teď přemýšlet nad tím, jak bych se měl chovat." Věnuje mu hříšné pousmání, když se trochu poposune, aby rty přejel po jeho kůži. Z hrudníku se dostane až na krk, kde se na chvilku zdrží. Konečky prstů klouže po jeho těle, až se dostane na vzdálený bok a pak pokračuje po jeho břiše v blízkosti klína. Hraje si, po tom všem nemůže mít ani jinou náladu.
"Myslím, že si dokážu představit, co budu teď kreslit." Uculí se, když se trochu dotáhne a podívá se Isseyovi do očí. Trvá to jen chvíli, než se vytáhne do sedu a usadí se na jeho klín. Hodlá totiž pokračovat v tom, co začal před touto zkušeností. Sáhne po dalším granátovém jablku. Není si úplně jistý, že to vydrží dokončit, ale za pokus to stojí. Mne si rty o sebe a za pár minut se mu daří vytvořit linie, které ztvárňují onu šelmu, kterou má vlastně před očima. Dokonce zvládne i trochu stínovat, i když to není jako s barvami.
Issey
Úlevně se položí na záda a hledí na strop svého obývacího pokoje. Nedošli ani do té ložnice… zem pod nimi je studená, polštáře rozházené do všech stran, ale pod nimi rozhodně nevydržely a stejně mu to nevadí. Hyde bude mít otlačená záda a on zase kolena. To je tak když v pohodlí paláce souložíte jako dřevorubci někde v lese… Pobaveně zvedne koutky nad svou vlastní myšlenkou a přivře oči, když ucítí Hydův jemný dotek. Když zazní Hydova otázka, jeho hruď se podvědomě nadme pýchou nad sebou samým. Každý chlap je zvědavý na to, jaký byl. Někteří se na to dokonce zeptají, on sám byl zdráhavější, ale měl rád, když mu to jeho protějšek řekl sám od sebe a příjemně tak zahřál jeho ego. Jako právě teď. "Jak bych ti měl jenom odpovědět..." Vydechne a zní to trochu unaveně, ale spokojeně. Měl by umět všechno a nejlépe a když neumí, lidé okolo něj ho o tom stejně utvrzují. Jestli ale chcete umět něco skvělého kromě diplomacie nebo války, tak je to milování. To náhlé tykání mu zarezonuje v uších, ale zároveň je mu sympatické. Sblížili se tak, jak jenom dvě bytosti mohou a vykat si je tedy nadále nepříjemné. Před lidmi samozřejmě budou muset, ale teď tady nikdo nebyl. Musí se tiše zasmát a stočit tvář tak, aby na něj viděl.
"Víš, můj největší zájem leží na tom, abys byl opravdu dobrý ve všem, co budeš dělat. Máš obrovskou konkurenci, lidi, kteří mají roky náskok, ale abys u mě mohl být co nejblíž, musíš se orientovat ve všem, především v politice. Takže se musíš snažit a soustředit, ale..." Na chvíli se odmlčí a obtáhne rty jazykem, aby si je navlhčil.
"Vlastně nemůžu poslouchat nic krásnějšího, než že budeš myslet jenom na mě a tuto chvíli a že by ses rád zdokonaloval pouze v tomto umění. Protože někdy to umění opravdu je, hm?" Připomene mu začátek dnešního milování.
"Abych k tobě byl upřímný, myslím si, že i já budu mít nějakou dobu potíže se soustředěním. Doufám, že mě nečeká nic složitého." Řekne mu. Hyde by měl vědět, jak velký dojem na něj udělal. Zaslouží si to, tím spíš, že to byla jeho úplně první zkušenost.
"Když jsem tě poznal, pomyslel jsem si, že bych chtěl ještě jednou v životě zažít velké milostné dobrodružství… myslím tím všechny ty motýlky v břiše… Doufal jsem, že bys to mohl být právě ty." Pokračuje ve své upřímné promluvě.
"Zatím se to děje." Jemně se kousne do spodního rtu. Tohle jsou informace, kterých by proti němu Hyde mohl zneužít. Mohl by si myslet, že si ho snadno omotá okolo prstu, že si ho bude vodit jako pejska a sám se stane někým důležitým. I teď mu Issey maximálně věří, protože je přesvědčený, že to se nestane. Přijde omluva a on přikývne na znamení, že to je v pořádku. Je si jistý, že Hydovi nemusí vysvětlovat, jak to nadále bude mezi lidmi nebo i jen před sluhy, ale pokud spolu budou sami, má svolení mu tykat. Povídají si jenom chvilku, než se Hyde nechá zlákat novými doteky a polibky a dostojí tak svým předchozím slovům. Issey si musí spokojeně povzdechnout, protože jeho pokožka je stále velmi citlivá a všechno se zdá být mnohem intenzivnější, něž jindy. Jakmile ho polechtá na břiše a ještě o kousek níž, svaly se mu zřetelně zachvějí. Je to skoro na hranici snesitelnosti. Skoro vyprskne, když dojde na obrázky a vypadá to, že budou hodně hanbaté.
"Budeš mi je ale muset ukazovat, abych ti schválil, jestli si všechno pamatuješ dobře." Samozřejmě, že je chce všechny vidět! Nejspíš si je bude chtít i nechat. Bude si je vkládat mezi oficiální dopisy a prohlášení pro Radu a doufat, že se nestane faux pas. Tomu se říká mladická a nerozvážná zamilovanost! A pak si Hyde zničeho nic sedne a rovnou se přesune na jeho klín. V Isseyovi doopravdy zatrne, protože to vypadá, že Hyde si přeje další kolo právě teď a je na to plně připravený, zatímco on by si teď nejspíš trochu urval ostudu. I tak položí ruce intuitivně na jeho boky a ostražitě ho sleduje. Hyde sahá po dalším jablku, nasvědčuje tomu úplně všechno, ale o další milování nakonec nejde. Issey může fascinovaně sledovat, jak se vrací ke svému předchozímu dílu a tentokrát jej tvoří do samého konce. Snaží se zvedat alespoň na předloktí, jenže tekutina moc stéká. Jeden by si vykroutil krk a vykoukal oči.
"Teď mě opravdu mrzí, že to vidím vzhůru nohama a ne tak hezky jako ty..." Postěžuje si se rty do podkovičky.
Hyde
Hyde čeká, co mu na to odpoví. Vlastně doufá, že se dozví jen jedinou věc. Pořád si není úplně jistý, jestli nebyl příliš...Asi mu vadí možnost, že by byl pro něj nudný. Bylo to jeho poprvé a stejně z toho není smutný nebo cokoliv podobného z pocitů, které mají asi ostatní. Jeho tíží jediná věc, že by ho třeba mohl poslat pryč, protože se mu to nelíbilo. Nakloní hlavu na stranu s mírně pozvednutým obočím a pak mu koutky začnou pomalu stoupat nahoru. Z toho celého si vybere hlavně jednu věc. Jistě, bude muset být dobrý ve všem, ale teď má mnohem lepší motivaci. Aby mu mohl být co nejblíže. To je přesně ten hlavní důvod, proč klidně nebude spát. Nejde o to, že je Issey císař. Kdyby to řekl nahlas, přijde mu to jako klišé, které musí slýchat dnes a denně, ale je to tak. Pak už dojde na jiskřičky v očích a provokativní úsměv, kterým dá jasně najevo, že přesně tohle chtěl slyšet a nic si nepřál víc. Po tom prohlášení se velmi pomalu předkloní a opře se po předloktí s bradou na nich položenou. Prohlíží si jeho tvář a vypadá opravdu zamyšleně. Pak se znovu pousměje. "Umění je to rozhodně. Čeká mě ještě hromada práce. Jen…" Odmlčí se na chvíli, než posune ruce a dotkne se jeho kůže rty těsně vedle bradavky stranou od šelmy na jeho hrudi. U toho má oči pořád přikované k jeho tváři. Velmi opatrně se na jeho klíně zavrtí, jakoby hledal ten správný posed. Trochu ho testuj, jak se na jeho provokace bude tvářit.
"Nejspíš budu potřebovat někoho, kdo mě tím provede." Oblízne se rty, než mu věnuje další polibek a pak se pomalu narovná.
"Nakonec mě asi bude mrzet, když tě uvidím, jak se nesoustředíš. Jak asi vypadá císař z myšlenkami tak trochu ve větru." Zatváří se pobaveně. Už si začíná uvědomovat, že mu tyká, ale po tom všem? Jak by nemohl? Jakmile opustí tyto komnaty nebo sem někdo přijde, přepne rovnou, ale teď ani nechce. Je to vlastně nádherná chvíle, kterou si chce užít.
"Taky je můžeme kreslit společně." Zavrní měkce.
"Nejlepší kresby vznikají ve chvíli, kdy je model nastudovaný do nejmenšího detailu." Na potvrzení svých vlastních slov položí dlaně na jeho hrudník a dlouze ho pohladí. Skončí s nimi až u svého v podstatě i klína a zavrtí se zlehka znovu. Jsou to jen neznatelné pohyby, protože si ještě pořád neodpočinuli pořádně, i když on sám….Asi by se nebránil, ještě nemá tu hranici, na kterou by si měl dávat pozor. Nechá ho, prohlédnou si jeho výtvor na hrudi a spokojeně se zavrtí, protože je opravdu upřímně rád, že s emu líbí. Když vidí jeho výraz, nejradši by ho přitiskl k sobě a trochu konejšil. Vypadá, že je z toho opravdu smutný. Promne si rty o sebe a rozhlédne se po pokoji.
"Dej mi chvilku." Líbne ho na nos, než vyskočí na nohy a rozejde se k druhému konci pokoje. Je mu očividně úplně jedno, že tady běhá s holým zadkem. Sebe zrcadlo velikosti tácu pod jídlo a zamíří s ním zpátky. Cestou si do pusy strčí pár kousků ovoce. No co, po takovém výkonu má prostě hlad. Musí se zastavit uprostřed kroku a zase se vrátí, když zjistí, že to bylo chutnější, než čekal a ještě si zobne. Zasměje se tomu a pak se vrátí a rovnou se usadí zpátky na jeho klín.
"Myslím, že můj obraz bude vypadat jako ty a bude to mít namalované. Pak to ukážu všem kolem, aby viděli, jak ti to sluší." Zarazí se po chvíli, když si představí, že by to někdo viděl.
"Tak ne, nechám si to pro sebe. Ještě bys tu měl zástupy za dveřmi." Hraně nafoukne tváře, než se rozesměje. Znovu se pomalu předkloní, aby mu byl blíž a pozvedne dlaň, aby mu srovnal trochu rozcuchané prameny.
"A já bych měl začít s učením, radši rychle." Kousne se do rtu, než přitiskne rty na jeho hruď a začne jimi pomalu mířit dolů. Nezastaví se a uvelebí se pohodlně na jeho stehnech. Očividně mu vůbec nepřekáží fakt, že jsou na zemi. Ostatně spal na ní dost dlouho.
"Nebo myslíš, že to není dobrý nápad?" Zeptá se, ale místo toho aby počkal na odpověď, se rty dotkne jeho chlouby.
Issey
Není úplně snadné dívat se pořád dolů do jeho tváře, když chce mít hlavu položenou a odpočívat, ale přitáhne si pod ni dva polštáře a tím to částečně vyřeší. Chvílemi nechává víčka klesnout a užívá si Hydovy jemné doteky rtů spíš ostatními smysly. Nejraději by mu řekl, že on rozhodně průvodce nepotřebuje, ale to už by bylo moc pochval najednou a ještě by mu Hyde zpychl. Tiše se zasměje, když dojde na jeho patrnou budoucí zasněnost. "Minimálně podivně. Bojím se, že si to s tebou dají příliš rychle dohromady, ale nemohu dopustit, aby mě označili za neschopného." Řekne mu. Bude svou zamilovanost muset nějak kontrolovat. Trochu povytáhne obočí, když dojde na společné kreslení.
"Právě jsi narazil na jednu z věcí, které císař neumí." Řekne mu. Byl schopný trochu skicovat, vypadalo to nakonec docela slušně, ale rozhodně by to nikdy nikdo nenazval uměním a on by rozhodně nikdy netvrdil, že je v tom dobrý. Samozřejmě mu bude rád aktuálním modelem, ale svoje tahy do toho míchat nebude, jinak by to bylo spíš k smíchu, než k obdivu. Hyde se na jeho klíně začíná vrtět a jemu je jasné, že pro něj čerpání energie skončilo. Issey by potřeboval spíš několik hodin, aby zopakoval svůj první výkon, ale to rozhodně nedá nijak najevo. Se zájmem ho sleduje, když z něj vstává a odchází ke stěně pokoje. Najde si trochu příjemnější polohu, tu a tam se víc vypodloží polštáři a pokrčí si nohu v koleni. V tu chvíli už má Hyde zrcadlo v rukou a jeho by zajímalo, co s ním chce dělat. V této zemi nebyla zrcadla nijak běžnou věcí a pokud byla někde k vidění, tak v chrámech, protože se říkalo, že to jsou brány do světa božských kami. Pokud si s sebou někdo vozil zrcadlo, šeptalo se, že sám sebe považuje za boha. V tomto paláci jich několik bylo, ale většinou šlo o malá zrcátka, ve kterých se člověk mohl upravit, toto bylo jedno z největších a taky bylo zdrojem různých klepů. Issey si je ale jako císař mohl dovolit, jen to nesměl moc přehnat. Hyde dosedne bez okolků zpět a nastaví mu zrcadlo tak, aby na sebe a svou malbu viděl. Musí uznale pootevřít rty a dlouze si to celé prohlíží. Oči mu ale co chvíli ujíždějí nahoru k Hydově tváři. Je opravdu krásný, tam nahoře mu to sluší a i když je tygr hoden obdivu, má zdatnou konkurenci. Hyde není jediný, kdo se zarazí, když pronese, že ten obraz bude všem ukazovat. Je to vteřina, než si to Hyde zase honem rozmyslí a on udělá něco jako výraz No proto.
"Hmm..." V očích mu šibalsky zasvítí.
"A ne jen konkubíny, ale co všichni ti úředníci a státnici, služky a další obyvatelé paláce..." Teď si ho vyloženě dobírá, ale chtěl by vědět, jestli by Hyde za tu krátkou dobu žárlil. Issey je celkem v klidu, v harému bylo zahýbání velmi komplikované, ale on mohl chodit kde chtěl a za kým chtěl. Hyde si to zdá se dobře uvědomuje, protože pronese to o učení a Issey se zasměje. Nevydrží mu to dlouho. Hydovy horoucí rty se mu rychle propalují do pokožky a jakmile začnou klesat, má v hlavě jenom jedinou představu. Nečekal by, že by si dnes Hyde na něco takového troufl, ale pro všechny Kami, ať to udělá. Zatáhne trochu břicho, jakmile se dostane hodně nízko a rukama se jemně dotkne jeho ramen a pohladí ho ve vlasech. Musí se znovu pokusit podívat dolů.
"Zatím tě napadají jenom samé skvělé věci..." Musel by být vážně nemocný, aby odpověděl něco jiného, ale to asi každý na světě. Kdyby to bylo jenom na něm, asi by mu ten obličej přirazil dolů, ale to nikdy nebyl jeho styl.
Žádné komentáře:
Okomentovat