Hromadné - K vašim službám. - část 1.

(Matsumoto)

Shinya, Zyean

Shinya měl pořád plné ruce práce. Poslední hodiny ho hlavně zaměstnával Sena, který se rozhodl jít po hlavě do něčeho, čemu by se on sám vyhnul obloukem. Samozřejmě byl neskutečně nadšený, že mu mohl pomoci a připravit ho. Vyhrál si a přesto to bylo podle jeho gusta. Nic složitého a velmi lehkého. Věděl, že Senovi nebude z tváře příliš mnoho vidět, ale stačil jen drobný detail opravdu dlouhých řas a ten stín bude dokonalý. Ano i na takové drobnosti si potrpěl, proto bylo jednoduší, když věděl, co Senu čeká. Červenat se nepřestal za celou dobu a ani Tai, který byl pořád někde kolem něj, mu k tomu příliš nepomáhal. Skončili velmi pozdě večer a tak přede dveřmi svého pokoje popadl Taijiho za ruku a vtáhl k sobě. Trochu se třásl, co se bude dít, ale než se Tai vůbec stihl rozkoukat, Shin usnul v polo sedu na posteli. Ráno se bude proklínat, že se nestihl ani odlíčit ani převléknout, ale už byl opravdu unavený. Když se ráno probudil, ležel už v posteli, měl na sobě triko, které předtím leželo na hromádce složených věcí a byl spokojeně zchumlaný pod peřinu. Tai byl vedle něj a tak se mu podařilo zaspat, protože místo toho, aby po budíku vstal, se k němu přitulil. Probralo je oba až zaklepání a fakt, že musí být asi za deset minut v autech nebo snad i pojedou bez nich. Jsou beznadějně poslední. Shin klopýtá za Taijim, který mu pomáhá s taškami. Shin musí s ostatními členy speciálním autem, tak Taijiho rychle líbne na rty na rozloučenou a pak už za ním zaklapnou dveře. Čeká je asi tříhodinová cesta, taky záleží na tom, jaký bude provoz. Během ní stíhá Shin pracovat na svém notebooku anebo podřimovat. Čím je soutěž dál, tím si připadá unavenější, ale tak to bylo vždycky. Na očích mu seděly velké sluneční brýle a tak někteří z jeho kolegů s ním mluvili, i když byl v říši snů a že byly moc hezké. Jakmile dorazili před hotel New Station v Matusmotu, probral se s takovým trhnutím, že jeho notebook málem skončil na zemi. Několik mužů to pobavilo. Klasicky zčervenal, než se vysoukal z auta. Jako první ho čekalo vynesení věcí nahoru, než se sešli s Takeshim a naplánovali další dny. Bylo před polednem, takže u toho stihli oběd a pak měli až do zítřejšího odpoledne volno. Zdá se, že se jim dařilo plnit plán soutěže a tak si to mohli dovolit. Samozřejmě to neplatilo jen pro ně, ale i pro soutěžící. Ostatně bylo tu, co k vidění, takže si většina naplánovala výlet. Shin by jindy dělal to samé, ale teď, hlavně díky Taijimu, měl jiný plán. Musel se stihnou nachystat a má na to jen dvě hodiny. Už teď nestíhá. První bylo potřeba všechno pečlivě vybalit a vybrat kousky na odpoledne. Samozřejmě si je musel trochu přežehlit, protože by na sobě nesnesl ani jediný sklad někde, kde nemá být. K tomu doladil pár šperků, téměř neznatelné líčení a nesmí zapomenout na vlasy. Nakonec to nevydrží a doběhne si pro Senu, protože potřebuje nutně pomoc. Najednou si není jistý, co si na sebe vzít, protože vůbec netuší, kam půjdou. 

"Já to vzdávám." Sedne rezignovaně na postel a podívá se na Senu, jak kdyby to byla jeho spása.

"Mám už jen půl hodiny a prostě se mi nic nelíbí. Tedy líbí, všechno, ale když si vezmu tohle a půjdeme po památkách, budu vypadat jak pitomec. Když si vezmu druhou možnost, bude to přesně obráceně." Nejradši by si promnul tvář, ale neudělá to, pořád myslí na svůj make-up. Kdyby si zkazil ještě ten, asi by se vážně zavřel v koupelně.

"Jestli nebudu nechystaný, až zaklepe, vyskočím z okna." Povzdechne si nahlas. Zaklepání se opravdu ozve, ale o hodně dřív. Shina hned napadne, že je hloupost, aby to byl Tai. Má pravdu, je to Zye.

"Ahoj." Zazubí se na oba, když strčí zatím jen hlavu do dveří.

"Páni, měl bych chodit častěji, ale asi bych přišel o oči, jak vám to sluší." Věnuje oběma kompliment. Se Shinyou mluvil o samotě a všechno si vyříkali, dokonce se mu omluvil za své chování a přiznal se mu, že mu oči padly ještě na někoho jiného.

"Nech toho." Pípne Shin s rudými tvářemi a začne se znovu nervózně probírat oblečením. Už ty kombinace mění asi po sté.

"Mám tu vzkaz od Takeshiho, říkal, že budeš nervózní." Vměstná se do dveří a je znát, že to jde těžko, protože má plné ruce. Shin se ohlédne a hned se musí pousmát.

"Tohle je pro tebe." Natáhne Zye ruku s kyticí kopretin, doplněných o vlčí máky.

"A pro tebe. K vašim službám." Ukloní se oběma teatrálně, když podá Senovi tu pro něj z pivoněk, které mají bílý střed a růžový okraj. Vypadají, jak malované. Zůstane stát u dveří, než se uculí.

"Můžu se koukat?" Nadhodí pobaveně, když vidí, že se Shin nejspíš převlékat.

"Zye-kun." Napomene ho rozpačitým hlasem. Už málem neodtrhl nos od kytky, ale nakonec sežene vázu a dá ji do ní. Sáhne po béžovém topu a přitiskne si ho na tělo, jak kdyby na sobě nic neměl.

"Nemáš náhodou práci?" S nevinným zamrkáním ho chce vyhnat, ale Zye nevypadá, že by chtěl odejít.

"Řekni mu něco." Otočí se na Senu s prosbou v očích, protože přece nestíhají, ale stejně se musí nenápadně usmívat za kusem látky povytaženým před nos.

Sena, Taiji

Taiji už si ani nevzpomínal, jestli si se Shinyou řekli, že budou před ostatními předstírat, že spolu nic nemají kvůli soutěži nebo se na to vykašlali, ale nějak se stalo, že si s tím hodně rychle přestali lámat hlavu a chovali se na veřejnosti víc, než důvěrně. Pokárání od Takeshiho nepřicházelo a tak neměl Taiji žádný důvod s tím skončit. Nosil mu tašky, spal u něj v pokoji a už vůbec nejezdili do hotelu každý zvlášť jako tehdy, když se vraceli z kina. No tehdy… ono je to pár dní, ale Taijimu to občas připadá jako tehdy a překvapivě vůbec ne v tom špatném slova smyslu. Užíval si tohle celé jako prázdniny, kdy mohl celé dny blbnout, lítat po venku, užívat si luxus hotelu a svobodně randit se Shinyou a něco z té šťastně naplněné bezstarostnosti se asi celou dobu odráželo v jeho očích a výrazu tváře, protože lidé mu stále dávali svoje hlasy a on se bezpečně držel na předních příčkách. Novináře, kteří za nimi jezdili nejčastěji už měl taky slušně omotané kolem prstu, se dvěma si i tykal a tudy snad nikdo špínu hrabat nebude. Horší byli ti, co se v každém městě objevili poprvé a před nimi by si měl dávat pozor, ale to by nebyl on, aby tomu tak bylo. Ten Senův projekt mu přišel pěkně praštěný, ale byla to pořádná špatnost, ve které ho samozřejmě důkladně podpořil a Shinya taky. Brzy byli jedna ruka i se Zyeanem, na kterého se přestal mračit. Proč by ne, když mu kluci prozradili, kde leží jeho preference. Ten kluk – Hiroto – se od nich držel pěkně daleko a nedalo se s ním ani prohodit pár slov. Taiji nechápal, proč si Zye vzal do hlavy zrovna jeho, ale rozhodně Senovi přísahal, že ho dostanou. Na něco jo, i kdyby ho měli opít a dovléct do Zyeanovy ložnice. Podle Taijiho to bylo nejjednodušší řešení, ale to už prý jednou kikslo.

"To bylo proto, že jsi mu nesáhl mezi nohy. Pro pána krále, mám tě učit, jak se to dělá?" Lamentoval Taiji. Příště to prostě vyjde, každý chlap povolí, když se mu tam sáhne. Půjdou do hospody všichni, Hirota přinutí jít taky a tam si s ním společně poradí. Tak! A Zyeanovi to neřeknou, aby si nemyslel, že je to moc strojené a nestávkoval. Jeho motorka už k němu neodmyslitelně patří a i když by měl cestovat v autobuse společně s ostatními, bylo levnější, když na ní jel, než kdyby ji převáželi. Díky Shinyovi má u Takeshiho občasné protekce a tohle je jedna z nich. Polovinu cesty vezl Zyeana a tu druhou má za zadkem Daichiho. Dala se tady dohromady parta skvělých kluků, se kterými chodí pokecat a na pivo, když Shin nemůže a on byl jedním z nich. Roztomilý drzounek, škoda ze ho bude muset v některém kole vyšachovat. Úmyslně s ním jezdí okolo autobusu, co Shinya na to, ale kde by ho napadlo, že ten celou cestu spí a o ničem nemá ani tušení? Matsumoto znal jako svoje boty a měl k tomu jisté důvody. Z toho důvodu ho ani za mák nezajímaly památky nebo místní pajzly, měl je vymetené do jednoho, ale i tak zašel s ostatními dopoledne do města. Shinya, Sena ani Zye nešli. Zato šel Hiroto a on slíbil Senovi, že do něj bude trochu hučet. Jakmile se vrátí, vytáhne Shinyu ven sólo, už se domluvili. Shinya nebyl jediný, kdo v autobuse spal. Sena o té cestě taky nic neví, protože měl přes oči růžové klapky a doháněl svou noční práci navíc. Byl z toho plný dojmů, i když výsledek ještě neviděl a po zbytek noci nemohl vůbec spát. Nákupy si ke zděšení všech okolo odpustil, ale bylo to především pro Shinyu a pak… doufal, že když je volno, on s Takeshim také někam půjde. Teď se se Shinyou čančali společně u něj v pokoji, ale Shin měl méně času. 

"Jestli tě potáhne na motorce, nemá polovina z toho cenu." Zlobí se na oko. Shin se zašpiní a rozcuchá a vůbec… co to bylo za dopravní prostředek? Podle něj Taiji ani nepozná, že se tady připravovali, byl ten typ, ale nahlas nic neřekne. 

"Podle mě tě na památky nevezme..." Odtuší. Kdyby byl Taiji, kam by šel? +Do hospody v poledne snad ne!+ Pohorší se v duchu. Kam jenom můžou jít? Pomáhá Shinyovi vybrat nějakou zlatou střední cestu. Když někdo zaklepe, prudce se otočí ke dveřím, ale je to jenom Zye. 

"Ahoj." Máváním ho popohání k nim dovnitř, aby z chodby nikdo nečuměl. Zatváří se užasle, když jim Takeshi pošle květiny, ale pak si je s pyšným výrazem převezme. To je jeho přítel, vždy pozorný a galantní a ne jako ti ostatní! Pak rozhodí rukama, když ho Shin prosí, aby Zyeana vyhodil. Sena je ten poslední, kdo by se teď před ním styděl, nějak mu to už připadá jedno. Střelí nevraživým pohledem po hodinách.

"Jde pozdě. Zase!" Zlobí se na Taijiho, který má přesně jednu minutu zpoždění bez ohledu na to, že etiketa velí přijít o deset minut déle, aby dámy stíhaly. Myslelo se na všechno. Jenže Taiji nemešká kvůli etiketě, tím si je Sena jistý. O vteřinu později visí po pás z okna, až to vypadá nebezpečně a hledá ho venku, jestli tam někde nekouří, ale Taiji tam nikde není a u chodníku není ani jeho motorka. 

"Tohle dělá pořád!" Prská. +Jestli jsi někde s tím Daichim, objedu ji klíčema, to si piš! Nebo vážně mluvíš s Hirotem?+ To by ho tak jediné omluvilo.

Shinya, Zyean, Daichi

Shin se mile pousměje, když se Sena zlobí, že všechno zkazí, pokud pojede na motorce. Jemu to vůbec nevadí, klidně s ním pojede a má to jen jediný důvod, i když si teda musí přiznat, že ho to začíná vážně bavit. 

"Sluší mu to na ní." Přizná se z trochu zrudlými tvářemi, protože se pořád trochu stydí. Sklopí na chvíli hlavu, když dojde na památky, kam pravděpodobně nepojedou. To asi tuší taky a dál si bude muset lámat hlavu s tím, kam by asi mohli jet. Vzpomene si na kino, které by možná ostatním připadalo obyčejné, ale mu se tam líbilo. Říct ale nahlas, že by rád nějaký obyčejný výlet, tak ho asi Sena vlastnoručně uškrtí. Naštěstí ho z podobných myšlenek vytrhne Zye se svým příchodem. Očividně nechce jen tak odcházet a trochu Shina zlobí tím, jak se dívá. 

"Vidíš, Senovi to vůbec nevadí." Trápí ho ještě trochu. 

"Tady není nic ke koukání." Prohodí tiše Shina u toho už Zye vrtí odmítavě hlavou. 

"Tak to rozhodně není pravda. Vážně se mi odtud nechce. Moc ti to sluší, Shin-chan. Taijimu vypadnou oči, jen bych měl strach, aby neboural." Usměje se na něj upřímně, ale nakonec má pravdu a on už musí jít. 

"Tak si to užij, a kdyby na tebe nebyl hodný, tak se ozvi, něco s tím uděláme." Mrkne na Shina a vyjde ze dveří. Prochází chodbami hotelu a míří zpátky na svůj pokoj, kde má ještě práci na jejich druhém projektu, který rozjel s Takeshim a se Senou. Protáhne se dveřmi a ohlíží dozadu, když do někoho vrazí. 

"Omlouvám se, nechtěl jsem." Hned to začne brát za svou chybu, když si uvědomí, že vrazil do Hirota. No kruci. Žaludek mu hned udělá několik kotrmelců. Ne, z hlavy ho vážně nepustil. 

"Já…" Přijde o slova, protože by to chtěl nějak urovnat, ale to očividně nepůjde. 

"Už ti půjdu z cesty." Ujistí ho místo toho, aby řekl cokoliv jiného s trochou smutku v očích. 

"Zye-kun, Zye-kun." Ozve se kdesi za nimi a Zye se nechápavě rozhlédne, než mu do očí padne Dai, který se čert ví odkud vynořil. 

"Ahoj." Zašvitoří Dai se skoro nevinným pohledem. Vlasy má podél obličeje pěkně navlněné, jak kdyby šel někam ven. 

"Hledal jsem tě, potřebuju nutně zachránit." Dai vypadá opravdu nešťastně a podobné oči dělá i na Zyeana.

"Ale ty asi teď nemůžeš že?" Podívá se na Hirota a pozdraví i jeho, jak kdyby si ho do té doby ani nevšiml. 

"Ne, to je v pohodě mám čas." Usměje se Zye a protáhne se kolem Hirota. Dai se rozsvítí jako sluníčko a jeho úsměv je vážně kouzelný. 

"To je skvělé. Můžeš se prosím podívat na jedny záběry, něco se mi na nich nezdá a zítra bych to chtěl mít hotový." Vezme Zyeho ze předloktí a vede si ho s sebou. Ten se ještě ohlédne na Hirota. 

"Tak se měj." Popřeje mu se zvláštním výrazem v očích a pak Daichimu kývne na jeho slova. 

"To nebude problém." Ujistí ho rovnou.

"To je skvělé, mám to na pokoji, nikdo tam není, budeme mít klid." Uculí se na Zyeho a ten snad i zrudne, tohle znělo….Ne, to je hloupost. 

Shin se musí pousmát, když se sena zlobí na Taijiho, že jde pozdě. 

"To přece nevadí, nevíš, co chystá." Brání ho naprosto automaticky. Je trochu nervózní, jestli by na něj třeba nezapomněl. Shin se zatím zvedne ze židle a zamíří k Senovi u okna. Vezme ho zlehka za předloktí. 

"Tak půjdeme dolů a dáme si třeba ještě kávu?" Nabídne mu nesměle. 

"Ještě pro tebe něco mám." Zatáhá ho podruhé, aby šel s ním. Z jedné ze skříněk vytáhne větší, dárkově zabalenou krabici. 

"Chtěl bych ti moc poděkovat." Dodá ještě s lehkým pousmáním a krabici mu předá. Uvnitř je nový, větší kosmetický kufřík osázený třpytivými kamínky s růžovým odleskem a uvnitř samozřejmě i několik přípravků, které Shin vybral. Už má přece jen odzkoušené, co je pro jeho pleť nejlepší a co mu sluší nejvíc. 

"Snad se ti to bude líbit." Proplete paže před tělem a trochu stydlivě se zadívá do země.

Sena, Hiroto, Taiji

Hiroto zrovna vychází ze svého pokoje a zamyká, když do něj někdo vrazí, až mu vypadnou klíče z ruky na zem. Tiše zanadává a sehne se, aby je zvedl, ale jak se zvedá do stoje, už očima stoupá po Zyeanově postavě. On byl vážně továrna na katastrofy, už se to o něm dokonce šuškalo, i když v dobrém. Zye se trochu zakoktá, když se na něj dívá a Hirotovo obočí jde mimoděk maličko nahoru, ale když mu řekne, že mu hned půjde z cesty, nadechne se pro změnu on. To, jak se naposledy pohádali s otcem uprostřed chodby, to prostě muselo být slyšet a vlastně se nepohodl ani se Zyeanem. Nedařilo se mu tady najít klid a přátelskou notu a uvažoval, že svou práci vzdá, ale něco si slíbili a i když v tom od té doby nepokračovali, bylo to to jediné, co ho tady ještě drželo. Jenže to by nesměl přijít ten další kluk a začít na Zyeana cukrovat. Hiroto celou tu dobu hledí nebo spíš shlíží do Daichiho tváře a to je co říct, protože sám moc nevyrostl. Vypadá trochu zmateně a začíná se pomalu mračit a když ho ten kluk pozdraví až teď, jako by do té doby snad ani neexistoval, zamračí se ještě víc a neodpoví. Už si ho tady všiml, byl nebezpečně krásný a na rozdíl od něj očividně netrpěl společenskými konvencemi ohledně vztahů s jinými kluky, protože tohle tokání se ani jinak vykládat nedalo. V tom nenadálém zaskočení si Hiroto ani není schopný uvědomit, že mu to někde uvnitř hrozně vadí a že se na to nedívá rád, ale něco Zyeanovi řekl a měl by si za tím asi stát. Nemělo smysl dávat mu nějaké naděje, protože Hiroto si rozhodně nebyl jistý, že by do podobného vztahu šel. A stejně… Zyean se velmi těsně protáhne okolo něj, až může cítit slabou stopu jeho parfému a šampónu na vlasy a prostě odejde s ním. A ještě se po něm ohlédne. Hiroto jenom slyší jejich hlasy, jak se baví o tom, že půjdou k Daichimu do pokoje a budou tam sami. Pracovat… to rozhodně… Hiroto už je na chodbě sám, když udělá Tsss a pohodí vzpurně hlavou, ale popravdě by si nejraději došel pro nějakého jiného nejhezčího kluka tady a taky ho tak okatě někam vzal. Ano, kluka, protože jinak by to Zyeanovi bylo úplně jedno. 

"Co si o sobě myslíš..." Řekne si pro sebe šeptem, jako by snad Zye odmítl jeho a ne naopak, ale svého plánu na balení někoho dalšího se nevzdá. Tohle mu tedy rozhodně nedaruje jenom tak! 

Mezitím v Shinyově pokoji visí oba dva kluci z okna a hledají Taijiho, který tam prostě nikde není. To byla pravda. Taijimu to na motorce opravdu slušelo. Většině kluků to na ní slušelo, bylo to sexy, ale Taiji se pro ni snad narodil. Jenže to teď Senu vůbec nezajímalo, protože ho příšerně štval a Shinya ho ještě bránil. Oba zase zalezou a chtějí odejít, ale Shinya Senu ještě zadrží. 

"Co?" Hlesne Sena zaskočeně a je na něm vidět, že to upřímně nečekal a netuší, proč by měl cokoliv dostávat, ale zároveň mu začíná jiskřit v očích, protože na tohle prostě slyší. Zvědavě přejde k Shinyovi a jeho skříni a jakmile mu oči padnou na velkou krabici, váhavě natáhne dlaně. Jakmile se jí ale zmocní, začne nedočkavě sundávat mašli i papír a pak už s hvězdami v očích odklápí víko naprosto dokonalého kufříku s úžasným obsahem. Podobné věci by mohl dostávat klidně pětkrát denně. 

"Shin-chan..." Řekne okouzleně a dychtivě. 

"Vůbec nechápu, proč si myslíš, že bys mi měl dávat dárky, ale je naprosto úžasný. Myslím, že nikam nepůjdeš a budeme si zkoušet make-up." Řekne mu, ale ve stejnou chvíli se z ulice ozve klakson od motorky. Zní nedočkavě a jakmile se do dvou vteřin nic nestane, zopakuje se to. Sena protočí očima. 

"Přijede pozdě a ještě buzeruje. A v takové chvíli!!" Rozeběhne se k oknu, prudce se z něj vykloní a zakřičí. 

"Dej pokoj!!! Za trest si tam počkej!" Taiji dole protočí očima. 

"Jestli ho hned nepošleš za mnou, přísahám, že ti vjedu do ložnice!" Křikne zpátky a Sena vytřeští oči. Zamává ve vzduchu zatnutou pěstí na znamení To si zkus, ale už bere Shinyu za ramena a strká ho ke dveřím. 

"Honem! On to vážně udělá! Je to blázen!"

Shinya, Zyean, Daichi

Zye se jen mírně usměje na Daichiho, když si uvědomí, jak se ho drží a jak se vedou. Je to vlastně hrozně příjemné, když má někoho tak blízko a co si budou…Dai je vážně krásný. 

"Skončím si ještě pro pár věcí." Ujistí ho, že mu s tím pomůže, jen se musí stavit u sebe na pokoji. 

"Doprovodím tě, aspoň si můžeme popovídat." Uculí se na něj Dai a tváří se, že nevidí, když se Zye ještě ohlédne přes rameno na konci chodby a podívá se na Hirota. Tak moc s ním chtěl mluvit a zkusit to urovnat, když ale vidí mračení, rychle ho to přejde. Tady to asi vážně nemá smysl. Je nejspíš čas se podívat jiným směrem, jinak se do konce soutěže opravdu zblázní. Je mu to líto, ale přece nemůže nikoho nutit, aby něco zkoušel nebo s ním spolupracoval. Vždyť ho slyšel, nestojí o nic z toho. Je mu to pořád líto, ale…

"Můžu objednat něco k jídlu, počítám, že to nebude na pět minut." Prohodí Zye směrem k Daichimu a ten se rozzáří, protože tohle zní možná jako rande. 

"Budu rád." Pak už si povídají a nepřestanou s tím, ani když se za nimi zavřou dveře Daichiho pokoje. 

Shin chvíli jen tak stojí s propletenýma rukama a pozoruje Senu. Nebyl si úplně jistý, jestli mu vůbec může něco dávat, ale když mu přišla nabídka od jedné z firem, odkud bere své pomůcky, prostě nepřemýšlel a naházel do košíku všechno, co by se Senovi mohlo líbit a co by mohl potřebovat. Proč ostatně ne? Tráví s ním čas a Shin má konečně pocit, že má přítele se kterým může trávit čas a užívat si večery, které by ke kdo označil za pitomé. Uculí se nad jeho slovy a je rád, že by to šel hned vyzkoušet. 

"Ten večer si určitě uděláme." Ujistí ho, že se mu ten nápad hrozně líbí. Trochu sebou trhne, když se ozve klakson a uvnitř něj se znovu ozve nervozita. Pořád je přítomné příjemné brnění v žaludku, když si jen vzpomene, že má s Taijim jít ven. Funguje to i ve chvíli, kdy ho jen potká na chodbě. +Jsi ztracený.+ Pomyslí si, ale úsměv z jeho tváře nemizí. Rozesměje se, když ho Sena začne strkat ke dveřím. U nich se ještě otočí a obejme ho. 

"Děkuju, Sena-chan a drž mi palce." Pošeptá mu, než ho pustí a z trochu zrudlými tvářemi zamíří dolů, kde už na něj čeká Taiji. Přepadne ho trochu větší nervozita, když sahá po klice hlavních dveří. Musí se dokonce dvakrát pořádně nadechnout, než vyjde na ulici. Zamíří rovnou k Taijimu, ze kterého nedokáže spustit oči. Prostě je na té motorce úplně dokonalý, jinak to ani říct nejde.

"Ahoj." Pípne sotva slyšitelně i přes to, že se zase červená k němu přijde a líbne ho na tvář. 

"Moc ti to sluší." Podaří se mu dostat ze rtů i kompliment. Je to takové obyčejné, ale on v jeho blízkosti není schopný poskládat delší větu. Zlehka se ohlédne přes rameno a zahlédne hlouček procházejících soutěžících, kteří je znají. Je vidět, že si něco špitají a koukají na ně. Shin sklopí hlavu k zemi a stejně se musí pořád culit. Když se probere svými pocity do detailu, vlastně je to příjemné, když na ně tak koukají. Jen má podezření, že spíš koukají na Taijiho. Měl by se začít bát? Ne, on není typ, který by chodil kolem a vrhal na ostatní žárlivé pohledy. Pomalu zvedne očka, která jsou snad ještě větší, než jindy k Taijimu a zlehka se pousměje. 

"Kam pojedeme?" Zeptá se a pak se trochu zarazí. 

"Nebo nepojedeme?" Neví, jestli se náhodou nepůjdou jen projít. 

"Něco jsem ti přinesl, i když si nejsem úplně jistý…" Zamotá se do toho trochu, ale nakonec sáhne do své malé tašky, kterou má na boku a vytáhne další fotku. Už mu jednu dal, ale na této jsou společně. Je to z prvního focení, kde je Takeshi oba dostal do křesla. Shin trochu zrudne, když mu ji podává. Dokonce je i z druhé strany popsaná. Stojí na ní, nezáleží na tom, zda jsme dokonalí nebo ne, dokud jsme dokonalí pro sebe. Nejistě přešlápne z jedné nohy na druhou, možná to vážně přehnal.