Hromadné - Jsem jen někdo, kdo chce koupit vaši zeď. - část 2.

(soutěž)

Hyde, Takeshi

Takeshi už se celkem pohodově baví s mužem. Zdá se, že peníze v některých ohledech vážně zmůžou všechno. On to přece moc dobře ví a taky toho umí využít. Byl by blázen, kdyby neuměl, a už ve svém věku rozhodně nebude naivní. Když se podívá na mladíka, který vypadá hodně vykolejeně a hlavně dost vystrašeně, je mu ho vlastně líto. Samozřejmě ho napadne, co všechno se muselo stát, aby byl takový. To není jen obava z dopadení, to by se teď tvářil úplně jinak. Je opravdu moc hezký a jeho velmi zajímá, co by mohl stvořit. Stočí oči zase k muži, od kterého si bere údaje a pak se s úklonami rozloučí, když se ohlédne, vidí neznámého odcházet. Je už dost daleko na to, aby ho zkoušel dojít. No, zdá se, že tato zeď zůstane dnes nedotčená. Přesto za ním ještě chvíli kouká a vlastně je mu to líto. Mohli si hezky popovídat. 

Hyde vypadá nadmíru spokojeně. Oblečení mu prošlo, zdá se, že i neschopnost používat různé serepetičky v autě. Den by asi nemohl být lepší. Trochu sebou trhne a vyčítavě se podívá do zpětného zrcátka, když ho pošle převléknout, tedy spíš doobléknout. Kdyby jen věděl, že kdyby se oblékl pořádně, bude vypadat příšerně. Všechno je mu hrozně velké. A navíc…Vypadá skvěle, tak o co mu jde? Nic nudného. No jistě, vyšší vrstva, to on nikdy nebude. Trochu se mračí před sebe. 

"Budu muset zajet na nákupy." Oznámí mu a ne, nemá z toho radost. 

"V mé práci jsem řidič, ale jsou spokojení s tím, jak vypadám." Neodpustí si menší rýpnutí. 

"Bohužel je mi oblečení mého strýce velké a já se to dozvěděl včera." Vypíchne ještě dobu, po kterou to věděl. Bude muset utratit polovinu nájmu, aby set trochu oblékl, ale ve výprodejích se toho dá sehnat hodně, to nějak zamaskuje. Překvapeně zamrká, když mu sdělí, jak dlouho spí a dokonce zaregistruje i úsměv. +Vážně se usmál?+ Vyhodnotí, že se ho nikdo na podobné věci asi neptá. On by umřel spát tak málo. Kdy nestíhá a musí do práce, tak to většinou dospává později. 

"Tak to bude to kafe nutnost." Prohodí si spíš pro sebe. Po očku ho pořád pozoruje a tiše se zasměje, jakmile uvidí, jak civí ven. Tohle se mu povedlo zdá se. 

"Nejsem sice vhodně oblečený." +Tedy podle tebe.+ Přidá si poznámku v duchu. 

"Ale za to vám zařídím kávu navíc, možná i svačinku a u toho si poklidně přečtete, co já vím, třeba noviny." Usměje se skoro svůdně, když se pootočí na něj. Jede pomalu, nikam nespěchá, ale když se ohlédne zpátky, uvidí před autem kluka. Co tam dělá, tady nemá, co přecházet! Prudce dupne na brzdy a auta s pískáním zastaví těsně před nohama mladého kluka, který je snad duchem úplně mimo. Hyde před sebe třeští oči a u toho si pěkně zanadává. Rychle vyskočí z auta a hned se žene k mladíkovi a začne ho prohlížet. 

"Jsi v pořádku, nestalo se ti nic?" Zasypává ho otázkami a otáčí všemi směry. Naštěstí to vypadá, že se mu nic nestalo. Pak mu dojde, jak kluk před ním vypadá a v očkách mu vesele zajiskří. 

"No páni, já si umím vybrat, koho málem srazit. Máš hezké…" Odmlčí se na chvíli, když se očima proběhne po jeho těle a zastaví se u barev.

"Barvy, hned bych něco začal tvořit, ale bohužel jsem v práci. Tedy pokud mě právě nevyhodí." Krátce se ohlédne přes rameno. Issey už je venku. 

"A kruci, tohle nebude hezký." Pořád něco povídá a u toho rovnou svršek, aby byl Teru opravdu jako ze škatulky. 

"Vsadím se, že se bude hodně mračit a nebude řešit, že jsi v pořádku, ale že jsem tě málem srazil." Mluví tiše, aby ho Issey neslyšel. Takeshi opodál už sleduje dění na silnici. Už má u ucha telefon a volá svému příteli, kterého právě zahlédl u auta. 

"Zdá se, že máte menší komplikace, Issey-san." Prohodí s nádechem pobavení. 

"Byl bys tak laskav a vzal toho málem sraženého mladíka s sebou. Mám s ním malé jednání, ale světe div se, snažil se mi utéct." Oddá s krátkým, chraplavým zasmáním. 

"Budu ti velmi vděčný." Dodá ještě, než se rozloučí a ano, už si zase připaluje. Jeho doktor by vyloženě skákal radostí.

Issey, Teru

Jakmile dojde na nákupy, Issey trochu stiskne rty, ale podívá se rovnou do zpětného zrcátka a znovu se potká s Hydovýma očima. Znovu nakloní hlavu trochu stranou, když si Hyde bez okolků rýpne a už ho napadají kousavé poznámky, co je to asi za práci, kde to nevadí, ale jakmile přijde ještě další vysvětlení, chápavě si povzdechne a skloní oči ke své tašce. Jsou věci, na které prostě nestačí myslet, ale rozhodně je jeho povinností oblékat svého řidiče. 

"Jistě." Řekne jenom a podá mu přes rameno stočený balíček peněz. Je to nemalý obnos, ale Issey trvá na konkrétní uniformě, košili musíte mít na každý den, oblek na míru, rukavičky, čepice, nebylo toho málo. 

"Ošacení je součást platu." Vysvětlí krátce i on. On sice nemůže za to, že je jeho řidič indisponován a nenajal si nového, ale taky je rád, že se dneska po městě nevozí sám. To by ani nemělo smysl vystrkovat nos z kanceláře. Znovu se pousměje, když Hyde zmíní, že kafe bude nutností. Pořád na to myslí… Pomalu stočí oči zpět k zrcátku. 

"Víš, možná by sis měl dát pozor, abys svého strýce nepřipravil o práci. Na podobný luxus bych si mohl snadno zvyknout a pokud se najde někdo lepší, než je on, proč bych toho neměl využít?" Nemyslí to tak docela vážně, Hydův strýc byl dobrý zaměstnanec, dlouhodobě prověřený, ale očividně se to pořád dalo dělat lépe a to bylo prostě lákavé. Ani on si nevšiml chlapce, co jim z ničeho nic skočil do silnice. Tohle v Japonsku nebylo moc běžné, všichni se tady striktně drželi pravidel a pokud jste se chtěli zabít, existovalo mnoho spolehlivějších míst, než pěší zóna. Na sedačce to s ním slušně trhne, až se dlaněmi opře o přední polstrování, jak Hyde prudce šlápne na brzdu a než se naděje, je Hyde venku a běží se podívat, jestli nešťastníka nezranil. Issey má okamžitě nepříjemný pocit v žaludku. V autě je samozřejmě kamera a bude to jejich vina, že se řidič ohlížel a nevšiml si chodce. Tohle dopadne špatně… 

Teru si vůbec nepamatuje, jak se autu dostal do cesty. Prostě jenom šel po ulici a probíral se svými myšlenkami a najednou se to stalo. Tak strašně se lekl, že prostě zůstal stát s očima vytřeštěnýma na auto a popadaly mu všechny věci, které měl v náručí. Teď se kutálejí po silnici na všechny strany a on se nemá k tomu, aby je sbíral. Konečně mu dojde taky to, že na něj někdo mluví a zaskočeně k Hydovi stočí oči. Dojde mu, že on je ten řidič a svět zase začne fungovat. 

"Promiňte! Moc se omlouvám!" Vyhrkne a nešťastně se rozhlédne na spoušť okolo svých nohou. Otočí se na místě kolem dokola, ale auto se ho ni nedotklo. Byly to milimetry, ale nestalo se mu vůbec nic. Podívá se do Hydovy tváře. On mu tady vážně skládá komplimenty? Tenhle kluk? Muž? Okamžitě zčervená a stočí oči na auto, ze kterého vystoupil ještě někdo. Vypadá hodně přísně a Teru by se nejraději vsákl do asfaltu. Naštěstí nestačí nic říct, protože mu v tu chvíli zazvoní mobil a je pro něj důležitější, než tohle všechno. Issey chtěl začít nadávat, vážně ano, ale když uviděl na displeji Takeshiho jméno, bylo mu jasné, že mešká. Musí být někde tady kousek. 

"Takeshi-san..." Stačí jenom říct, ale k vysvětlení událostí už se nedostane. Místo toho se rozhlédne kolem sebe po ulici, ale ještě ho nevidí. Nakonec zakotví očima zase na Teru. 

"Samozřejmě. To je to nejmenší." Řekne Issey a zavěsí. Rychle dojde ty dva a vezme Teru za ruku. 

"Ty malý potížisto, očividně nejsem jediný, komu jsi dneska skočil pod kola. Někdo by s tebou rád mluvil." Řekne mu způsobem, který donutí Teru vytřeštit oči a podívat se na Hyda pohledem srny, kterou se chystají podříznout. Issey se po Hydovi ohlédne také a mrkne na něj. Takeshi rozhodně nebyl z těch, kdo by komukoliv nadávali a pokud tomu chlapci něco chtěl, týkalo se to něčeho úplně jiného, ale očividně nebylo na škodu toho hošíka trochu vycukat. V tu chvíli už si všimne Takeshiho, jdoucího po ulici. 

"Běžte prosím zaparkovat, pak se převlečte a najděte nás tady." Dá Issey Hydovi instrukce a vede Teru s sebou po ulici. 

"Jen pojď!"

Hyde, Takeshi

Když se jejich oči střetnou, Hyde čeká, že dojde na nějaká slova o tom, jak ho to nezajímá a podobně. Mohlo to tak být, ne všichni byli tolerantní. Možná taky proto dělala taxikáře a ne to, co jeho strýc. Na něj si prostě člověk musel zvyknout a to se dělo málokdy, co se práce týká, tak určitě. Ohlédne se přes rameno, když mu podá peníze. Nejradši by je odmítl, ale z druhé strany vlastně nemůže.

"A poradce taky patří k tomu, jak se znám vyberu něco úplně pitomého." Vtipkuje trochu, ale vděčně kývne hlavou a peníze přijme. Ten vtípek snad přejde, rozhodně nepočítá s tím, že někdo tak moc zaměstnaný jako on, měl čas lítat s ním po obchodech. Jistě, vybere si to, co má, jen neví, jak odolá lákadlu nakoupit si za ty peníze úplně něco jiného. Ty hadry mu prostě slušet nebudou. Naštěstí už nemá možnost mu dopovědět na možný vyhazov jeho strýce. Musel by se hanbou propadnout, kdyby se to stalo. Uloží si do hlavy, že už žádné minuty navíc, aby se to náhodou nestalo. Už tak má černé svědomí z toho, že by si měl vzít jeho výplatu, stejně mu tam část nechá, protože on rozhodně není kvalifikovaný osobní řidič, ani v tom nemá praxi. Myšlenky už se mu stáčí úplně jiným směrem a to hlavně k mladíkovi, který mu vešel před auto. Začne se hned omlouvat a Hydovi vyběhnou koutky nahoru.

"To je v pořádku, ve výsledku se nic nestalo. A on to taky přežije, možná si trochu narazil nos." Pošeptá mu, když začne vtipkovat na adresu jeho momentálního šéfa. Tak, aby ho neslyšel samozřejmě. Doupraví oblečení kluka před sebou a začne sbírat jeho věci.

"Máš toho požehnaně." Vydechne ztěžka, když se naposled narovná. Zarazí se trochu, když Issey promluví a už se na něj mračí. To teda vůbec není hezké chování. Chudák Teru vypadá hrozně vyděšeně. 

"Prostě to auto přehlédl, to se stane." Mumlá si pro sebe a už protáčí očima v sloup. Nadechne se a pak přeostří na staršího muže, který se k nim blíží. Kdo to kruci je a co mu chce? Issey mu dá úkoly Hydovi se najednou odcházet nechce. Co kdyby mu chtěli něco udělat?! 

"A nešlo by…" Pokusí se odmlouvat a zůstat tady, ale Isseyův výraz je…To bylo mrknutí? Asi nikdy nebyl zmatenější. 

"No tak dobře. Drž se." Popřeje neznámému mladíkovi. Na jedné z laviček nechá jeho věci a pak zamíří auto zaparkovat. Ty nákupy si odbude hodně rychle, aby mohl být co nejdříve zpátky a zjistit, co se tady dělo po tom, co odjel. 

Takeshi mezitím pozoruje celou scénu a musí se usmát nad Isseyovým chováním. Jeho přítel ho vždycky dokázal pobavit i tím, jak se dokáže před ostatními chovat. Uměl se skvěle ovládat toho si Takeshi cenil.

"Potkáváme se podruhé." Promluví, když je k nim dostatečně blízko. Kývne k Isseyovi hlavou pak pomalu přeostří na vyděšenou srnku.

"Zdá se, že máš dneska velké štěstí na problémy, ale neměj strach, další už nepřijde." Pokusí se ho uklidnit, ale není si jistý, že to bude mít efekt.

"Měl bych na tebe jen menší žádost. Dokončil bys prosím svou práci, opravdu rád bych ji viděl." Požádá Teru, aby se vrátil ke stěně.

"Teď už to bude všechno legální a nemusíš mít obavy z problémů." Věnuje mu pokřivéný úsměv, než svůj ohled stočí k Isseyovi.

"Rád vidím, že ti čas vyšel. Dokonce jsi tu ještě dřív, než jsem předpokládal. Vlastně právě včas." Narazí na to, že se mu podařilo odchytit objekt jeho zájmu. Na chvíli z něj zase spustí oči a věnuje se svému dlouholetému příteli.

"Co se vlastně stalo s tvým řidičem? Viděl jsem už z dálky, že je to někdo jiný. Doufám, že ho nemáš v plánu obléknout do té příšerné uniformy, byla by to škoda." Malinko si ho dobírá, ale je to pravda. 

"Teda pokud bych zblízka nezměnil názor." Baví se nad tím tématem dál a u toho dává pozor, aby mu Teru znovu nechtěl utéci. Když promluví, osloví rovnou jeho. 

"Jsi na podobné soutěži poprvé?" Zeptá se zvědavě. 

"Pracuješ pro nějakou firmu?" Snaží se z něj něco dostat. Zdá se, že to nebude tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Pak se pomalu odívá na Isseye.

"Je tu dneska celkem plno, ale jedno místo kousek dál je volné, můžeme si dát kávu." Nabídne mu rovnou.

"A budeme mít skvělý výhled na jednu konkrétní stěnu." Dodá s neskrývaným nadšením.

Issey, Teru

+Prostě to auto přehlédl…?+ Škoda, že už nemá čas okomentovat to nahlas, protože vede Teru s sebou zpět a Hyda poslal pryč. Jak může někdo přehlédnout tunu plechu, to opravdu nechápe. V hlavě mu chvilku vrtá i to, jak se ho Hyde zeptal, jestli půjde nakupovat s ním. Na tyto uniformy byl samozřejmě specializovaný obchod. Prostě se tam přišlo, ukázalo se na konkrétní uniformu a zase se odešlo, takže nikdo pomoc opravdu nepotřeboval. Nebo to byla narážka na něco úplně jiného? Od cizího muže, se kterým se sotva zná? To sotva… Issey asi spíš jenom nepochopil Hydův jistě specifický humor. A to nemá ani ponětí, jak se o něm jeho nový řidič bavil společně s Teru. Dovede svého malého vězně k Takeshimu a potřese si s ním rukou na uvítanou. Po jeho první větě se na Teru podívá. 

"Ne? A to víš jistě?" Otázka patří samozřejmě Takeshimu. On by v tom toho kluka nechal koupat ještě o chviličku déle. Teru se nedívá ani na jednoho z nich. Oči má skloněné do země a trochu odevzdaně čeká, co s ním bude. Podobným způsobem nakonec vždycky ze všeho vybruslil docela dobře. Pomalu zvedne čokoládová očka nahoru až ve chvíli, kdy ho Takeshi požádá o dokončení zdi. Je to mnohem delší pohled, než lidem obvykle věnuje, ale potřebuje zjistit, jestli to ten muž myslí vážně. Má se vrátit a zase malovat? Issey se ničemu nediví. Koneckonců proto sem dnes s Takeshim oba dva přijeli. Aby tady hledali mladé talenty a Take si očividně vybral. 

"Má vůbec smysl, aby to dělal? Jak si jednou vybereš, budeš tvrdit i o dětských omalovánkách, že je to umění..." Prohodí dobrosrdečně a jeho oči se usmějí. Celý jeho výraz najednou získá úplně jiný nádech a Teru k němu po očku zvedne oči. Mate ho to a není si jistý, co si o tom myslet. A co si vůbec Takeshi vybral? Co přesně tím myslel? Od jisté doby byl silně nedůvěřivý k jednání všech mužů, dokonce i vrstevníků a stávalo se mu, že byl zbytečně paranoidní. Na druhou stranu by to vážně rád zkusil, když dostal druhou šanci. Pořád neví, kdo ten muž je, třeba někdo důležitý. Zatím je bez odpovědi sleduje, jak si spolu povídají. Issey se usměje. 

"Můj nový řidič předvádí za volantem zázraky a způsobuje mi morální dilema." Na chvíli se odmlčí. Úplně vidí ten Takeshiho výraz a je mu jasné, čemu patří. 

"Ne, nemyslím TOHLE dilema. Chci tím říct, že bych rád zaměstnával toho nejlepšího, ale zároveň je trochu nelidské vyhodit toho stávajícího, když celé roky pracuje dobře." Vysvětlí celou situaci a protočí očima, když dojde na příšernou uniformu. Byla úplně normální a nosili ji všichni řidiči. Take klidně nechal svoje lidi běhat, jak je napadlo, ale to si Issey při jednáních se svými klienty nemohl dovolit. 

"Určitě změnil, je to ten typ, co mu sluší všechno, uvidíš." Řekne, čímž ho vlastně ujistí o tom, že Hyde se brzy vrátí a společně za tím dojdou k té zdi. Teru nechal polovinu věcí tam, co je položil Hyde a ohlédne se po nich. Issey ten pohled vidí, pootevře rty a potlačuje nutkání nad ním zavrtět hlavou. Kam tihle mladí kluci dávají hlavu? Jenom do oblak… 

"Takhle si na chleba nevyděláš." Řekne mu a Teru zrudne. Honem se rozeběhne zpět na místo, ale tentokrát ne proto, aby znovu utekl. Všechny věci posbírá a vážně se s nimi vrátí. Issey se zatím dívá za jeho zády. 

"Můj řidič onemocněl a prý to bude minimálně na měsíc. Tohohle kluka za sebe poslal jako náhradu. Neměl jsem čas shánět tak na rychlo někoho jiného, takže to zkouším." Shrne maličko novinky ze svého auta. To už je Teru zpátky a přikyvuje na Takeshiho otázku o soutěži. 

"Poprvé." Hlesne a sotva je ho slyšet. Na tu firmu po něm vrhne tak zaskočený výraz, až se Issey musí rozesmát, protože to vypadá, jako by se Teru Takeshiho očima ptal, jestli se zbláznil. Představa angažmá pro firmu je pro něj jako vzdálený vesmír. 

"Výborně." Řekne Issey na nabídku kávy a nechají Teru prostě tak, zatímco společně přejdou silnici. Ten chlapec teď na ně stejně nebude mít čas a nejspíš docela dlouho. Jakmile se usadí, Issey se k Takeshimu nakloní blíž. 

"Co si myslíš, že z toho bude?" Kývne hlavou ke stěně. Neptá se na motiv, spíš na celý oříšek jménem Teru.

Hyde, Takeshi

Hyde se přistihne, že opravdu pospíchá. Viděl, jak se Teru tvářil a rád by ho trochu podpořil, protože ti dva vypadali, že si svou nadvládu nad tím klukem budou užívat. Nenapadlo by ho, že to všechno mělo svůj účel a šlo hlavně o to, že je neznal. Sám byl většinou opatrný ohledně důvěry k někomu jinému. Netrvá to dlouho, než najde obchod, kde by si mohl nakoupit a samozřejmě, že nejde pěšky. Proč by to dělal, když má k dispozici auto. Některými zásadami, které měl jeho strýc, on prostě netrpěl. No přece nepůjde pěšky? Issey stejně auto nepotřebuje a i kdyby ano, bez řidiče mu bude k ničemu. Zapadne do obchodu, kde mají spoustu nudných uniforem a jemu se nelíbí ani jedna. V tom bude vypadat jako šedesátiletý důchodce, tak to ani náhodou. A pak zabrousí kousek dál, kde…Ano, to je ono. V očích mu zasvítí. Je to sice výprodeje, očividně věc, která se nechytila, ale jemu se neskutečně líbí. Neřekl přece, jak přesně má vypadat, no ne? Na tváři se mu objeví typicky provokativní pousmání a už si to štráduje do kabinky, aby si to vyzkoušel. Nestojí to víc, než ta klasická, dokonce i ušetřil, protože to byl výprodej a poslední kus. Když vyjde z obchodu má sobě klasické kalhoty, protože nic jiného zrovna tady nevymyslel, dokonce má i tu směšnou čepici, ale i tu přežije a hlavní je něco na styl kabátku, který viděl tak možná ve filmech z Evropy. Na hrudi několik našitých kusů látky napříč, které vypadají jako přezky a k tomu velké, stříbrné kuličky, díky kterým se to dá celé zapnout. Sedí mu úplně přesně a taky dost přiléhá k tělu, prostě úplně akorát. Po cestě se ještě zastaví do jedné z nejlepších kaváren, kde vezme dvě kávy a vyrazí zpátky. Ty už zaplatí sám. Jednu z nich po cestě hodlá vypít a tu druhou přiveze pro Teru. Pánové si jistě koupí v kavárně nedaleko, o tom vůbec nepochybuje. A vůbec Issey ho pro kávu neposlal a navíc je přece řidič.

Takeshi se pokřiveně pousměje, když k němu chlapec zvedne oči. Když vidí nejistotu v jeho očích, krátce přikývne. 

"Jen běž a užij si to. Pak mi prozradíš své jméno, ale počkám si." Pošle ho ke stěně a zvědavě ho pozoruje, když odběhne. Vážně měl na vteřinu pocit, že mu uteče, ale to se nestane. Vrátí svůj pohled k Isseovi. Ozve se krátké chraplavé zasmání. 

"Pleteš se příteli." Ujistí ho s úsměvem. 

"Pokud by to nestálo za to, objevím talent na něco jiného. Každý nějaký má, jde jen o to, kdo ho hledá." Osvětlí mu svou vlastní vizi. 

"Ale v jedné věci máš pravdu, některé osoby bych si nerad nechal proklouznout mezi prsty." V očích se mu blýskne. Issey ho zná až příliš dobře a je jeden z mála, který ví o tom, co ve svém volném čase dělá rád. Stará se o mladé kluky, kteří na něco talent mají, ať jsou to čísla nebo cokoliv jiného a občas se stane, že po jeho boku tráví víc času, než by podle společnosti bylo vhodné. Nikoho k ničemu nenutí, ale taky se nebrání a asi nikdy nebude. Jakmile dojde na dilema, je jasné, že by rád něco řekl, ale Issey ho předběhne, očividně se znají opravdu dobře. 

"Divím se, že to není TOHLE dilema. Malé zpestření běžného pracovního dne, není na škodu." Baví se o tom, jakoby šlo o počasí. Párkrát pokývá hlavou, když nad tím vším přemýšlí. 

"Tvůj původní řidič už není nejmladší. Myslím, že by se vůbec nezlobil, kdyby mohl zvolnit tempo. To tvé je doslova vražedné." Mluví, jak kdyby on sám neměl podobné. 

"Zařiď mu dobře placené místo, kde se nebude muset tolik hnát, kde bude mít výhody, které u tebe ne, možná stálou pracovní dobu. Mám pár kontaktů, které bych ti mohl poslat, rozhodnutí je na tobě. Vlastně máš teď možnost, dát mu zkušební dobu." Vidí to všechno úplně jednoduše. 

"Poprvé hm." Vrátí se pohledem k chlapci.

"Tak uvidíme, c ov tobě je. Jistě pro to najdeme nějaké využití." Dodá a pak ho pozoruje, jak míří pro své věci. Na vteřinu dokonce zapochybuje o tom, že se vrátí, ale neuteče mu, tentokrát už ne. 

"Jsem zvědavý, co vytvoříš." Pobídne Teru, i když ho nemůže slyšet a přesune se ke stolu, kde se pohodlně usadí a ano, už tahá další cigaretu. Po otázce jen pokrčí rameny. 

"Něco nového." Pozvedne pravý koutek. 

"Sám ještě nevím, ale dám na intuici a taky jisté vzorce chování. Ten kluk šel úplně jiným směrem, než ostatní. Ve výsledku se toho nebojí, i když chtěl utíkat. Jde jen o to, na co zrovna myslí. Pokud dostane ty správné podněty, mohlo by to být k užitku. Ale upřímně…Věřím, že jsem našel člověka, kterého hledám." Přesune oči od zdi k Isseyovi.

"A pokud ne, mohl bych ho vzít na večeři." Dodá osobitý vtip, který je vlastně částečně myšlen vážně a pak se chraplavě zasměje. 

"Jak se daří, dlouho jsme se neviděli?" Zeptá se ho na jeho byznys, ale zároveň i na osobní sféru života. Oči mu zase sklouznou ke zdi a zá pár vteřin mu unikne tiché uchechtnutí. Teru už u zdi totiž není sám. Je tam Hyde a podává mu kávu, stejně jako malou svačinku v krabičce. 

"Na, dej si, určitě máš hlad a kafe taky vždycky bodne. Ber to jako omluvu za to, že jsem tě málem srazil." Odloží mu to kousek stranou na malou zídku. Take se očividně dobře baví. 

"Jak se zdá, tvé dilema nabere mnohem větších rozměrů. Nicméně musím mu pochválit styl." Nakloní hlavu na stranu. 

"Rozhodně je originální, ale vlastně mu nemůžeš nic vyčíst, v podstatě." Take sáhne po své vlastní kávě a pak už nic neřekne, protože Hyde už je u nich. Ten úsměv by mu měl někdo skoro zakázat. 

"Jsem zpět pane, auto zaparkované a tady je účet a peníze nazpátek." Položí mu na stůl ještě dost slušný obnos a je jasné, že si z toho nenechal vůbec nic a jídlo a kafe pro Teru zaplatil sám. Takeshi se zvědavě nakloní dopředu, aby se na to podíval. 

"Klobouk dolů, že ještě tolik ušetřil." Pochválí Hyda a ten mu věnuje okouzlující úsměv. 

"Snažil jsem se." Ukloní se mu. 

"Kdybys náhodou měl nouzi o práci, ozvi se." Natáhne se Takeshi k Hydovi a ten si trochu zaraženě přebere vizitku s jeho jménem, kterou schová do kapsy. 

"Děkuji za nabídku, ale zatím ji musím odmítnout." Rozhodně není typ, který by ze své práce jen tak utíkal, navíc nemá důvod. Ani netuší, že Takeshi je spíš zvědavý na reakci svého přítele, které ho tím třeba popostrčí.