Kamijo
Kami se vlastně ani nestačí divit. Všiml si úplně všeho. Ať už šlo o tempo, které chtěl mít Mana ve vlastní režii, až po uvolnění, ke kterému došel. Neušly mu ani úponky, které očividně svým uměním potěšil a užívaly si to taky. Jestli kdy opravdu uspěl, tak to bylo právě teď a taky je to to jediné na čem mu záleží. Jde jen o Manovu spokojenost a taky o to, aby věděl, že je mu plně oddán. Zdá se, že to funguje na obě strany a nic by ho nemohlo víc těšit. S Thierrym, démonem, který ho všemu naučil to bylo úplně jiné. Tam byl pořád jeho sluha, i když hodně oblíbený a vlastně dost hýčkaný oproti ostatním. Stejně se nikdy ani trochu nepřiblížil na jeho úroveň. Teď má pocit, že je tomu jinak a že je Manovým partnerem, ne kořistí ani sluhou. Tohle je rozhodně nemalý životní úspěch. Už je jen krůček od toho, aby se celý jeho život úplně otočil a stalo se z něj to, co si vždycky přál. Požádá ho, probere to s ním, ale až bude po všem a budou mít čas na podobné věci, teď bylo potřeba se soustředit na Hydovo vítězství. Kamijo věří tomu, že pokud on sám bude užitečný, nakonec jeho návrh podpoří oba i za cenu velkého rizika. Když za sebou bude mít Manu, věří tomu, že to zvládne. Rozhodně nemá v plánu si nechat svůj sen a vlastně i osud vzít. Spokojeně si povzdechne, jakmile se jeho prameny proběhnout Manovy prsty. Podvědomě jim jde hlavou naproti, aby si jeho doteků užil mnohem víc. Teď je to on, kdo se mu úplně poddá a nechá své tělo trochu víc klesnout, aby se mohly svaly víc uvolnit. Pozvedne tvář přesně ve chvíli, kdy Manův prst zmizí mezi rty a musí se krátce zasmát. "Jsem rád, že ti chutná." Málem by nad tím protočil očima. Určitě mu zůstaly pěkné škrábance, ale jemu to odpustí. Mana si s ním prostě může dělat úplně všechno. Pak se ale trochu zamračí a zavrtí nad ním hlavou.
"No moment, můžeš mi klidně lámat kosti, ale mou kůži zas tak netyranizuj." Vypadá na chvíli, že to myslí vážně, než se svůdně pousměje a povytáhne se, aby dosáhl na jeho rty.
"No možná povolím ve svém přesvědčení, jen když to bude ve správném zápalu vášně." Pošeptá mu do rtů a pak ho krátce líbne.
"Ale ty sám nechceš, aby moje kůže příliš trpěla." Naráží na to, že by mu po něm zůstaly nevzhledné jizvy. Pochybuje, že by se to Manovi ve výsledku líbilo, i když teď říká něco jiného.
"Svou krev ti můžu dát i jinak, když ti tolik chutná." Blýskne se mu v očích a velmi pomalu se přesune vedle Many. Počká, až mu to úponky dovolí a natáhne se vedle něj na bok. Podepře si hlavu dlaní s paží opřenou o loket a nechá konečky prstů, aby se proběhly po jeho těle.
"Asi se nedožiju rána, ale musím to říct. Umíš být neskutečně roztomilý, Mana-sama." Schválně použije toto oslovení, i když se to k roztomilosti příliš nehodí. Stáhne ruku z jeho těla, aby plynulým pohybem zápěstí přivolala karafu s vínem a k tomu dvě velké skleničky z tenkého skla. Dává si záležet, aby se mu podařilo nalít do obou, když levitují ve vzduchu a ani kapka nepřišla nazmar. Za tu dobu, co je s ním a kdy se může pořádně projevit, si to vyloženě užívá a snaží se pořád zlepšovat. Podobné úkony vypadaly jednoduše, ale chtělo to dost soustředění, aby se předměty ve vzduchu netřásly.
"myslím, že jsem na řadě se sháněním bydlení." Pokrčí zlehka rameny s trochu povýšeným výrazem. Ani trochu mu nezáleží na tom, co způsobil, jen mu vadí, že by se zase měl stěhovat.
"Možná by nebylo na škodu nějaké ochranné kouzlo opačným směrem." Podívá se pomalu na manu, než pozvedne sklenku na jeho zdraví.
"S tebou se nedokážu ovládat. Řekl bych, že je mi to líto, ale oba víme, že by to pravda nebyla." Dojde na další smyslné pousmání.
Mana
Tiše zavrní na tu chuť. Ochutnávat svého milence je velmi návykové, ale aby se z něj v zápalu vášně nestal kanibal. To by Kamijo asi neocenil. Škodolibě se usměje, když dojde na lámání kostí. "Dej si pozor, co nabízíš démonovi, mohl bych tě vzít za slovo." Řekne mu, ale je to jenom škádlení. Neléčí ho tady pro nic za nic, aby ho pak z rozmaru zase polámal. Na to může mít jiné hračky. Je zvláštní, že od té doby, co má Kamija, na žádné ani nepomyslel, ale on takový nikdy nebyl. Vlastně byl docela samotář a vedle sebe dlouhodobě snesl jenom Shinyu. Až doposud. Předstíraně ohrne nos, když mu Kamijo řekne, že ho přece sám nechce poškodit. Má k tomu trochu jiné důvody, než kterými před chvílí přemýšlel Mana, ale pravdou bylo, že Mana ctil stejné estetično jako Kamijo. Zjizvené a poničené věci se mu nelíbily. Nechá ho, aby se přesunul vedle něj a taky si trochu odpočinul a líně k němu stočí svoje oči, když mu Kamijo nabídne svou krev. Jsou propojeni víc, než by kdy kdo mohl být, ale tohle by to ještě umocnilo. Zatím na to nic neřekne, jenom se usměje a natáhne ruku, aby ho mohl pohladit po tváři. Jakmile dojde na možné brzké skonání, Mana trochu vytáhne obočí, ale pak musí hned protočit očima.
"Máš vážně pokřivený názor na svět." Řekne mu, ale už se zase usmívá. Právě proto jsou spolu… Pak už je svědkem drobné přehlídky Kamijovy moci a nechá si od něj velmi speciálním způsobem nalít víno. Teprve, když je hotovo, sklenku si převezme. Sám se musí pootočit na bok a podepřít se o předloktí a na chvíli si tak přes hrany skleniček hledí do očí. Jakmile Kamijo nadnese, že by se měli zase přestěhovat a možná použít nějaká kouzla, Mana se nad tím doopravdy zamyslí a upije ze své sklenky. Své předešlé hnízdo měl rád, než ho musel kvůli Hydovi zničit a od té doby se stále stěhovali. V Kamijově klubu být nemohli, to bylo příliš předvídatelné. Pokud by si měli dát tu práci a použít tak silná kouzla, aby se k nim nikdo nedostal a zároveň se nic nedostalo od nich ven, až zase dojde k náhlému výbuchu jejich magie, mělo by to být něco, kde je opravdu jen tak někdo nenajde a taky něco, co by dostatečně vyhovovalo jejich vysokým požadavkům. Jeho poslední sídlo bylo na vrcholku vyhlášeného mrakodrapu, kde měl všechno na očích, ale stejnou strategii opakovat nemůže. Mohl by vytvořit jinou dimenzi, ale bylo by to příliš náročné a mnohdy i nestabilní. Oba potřebovali být blízko městu. Sám byl stínem… pak ho něco napadne. Vstane z postele a najde Kamijův telefon. Nepotřebuje znát kódy, aby se přístroj aktivoval a pustil ho dál. Chvilku něco hledá na internetu a pak mu ukáže zvláštní dům. Je to malá vesnice kousíček od Tokya. Je u velkého jezera a nedaleko jednoho břehu stojí na ostrůvku velký dům v evropském stylu. Spíš takový letní zámeček. Jeho schodiště vede rovnou do vody. Při přílivu se k němu dá dostat jedině lodí. Při odlivu si někdo může dovolit brodit se přes mokřad. Dům je velmi dlouho opuštěný, ale není zchátralý. Kdysi v něm žila velmi bohatá rodina, ale údajně se tam stalo něco špatného a od té doby dům nikdo nechce koupit. Prý v něm straší, rozsvěcejí se v něm světla a je slyšet hrající hudba, ale jsou to jenom povídačky. Na dům je ze břehu celkem dobře vidět, ale nikdo k němu nechodí. Takové místo by šlo snadno zabezpečit a je dost daleko od vlivu všech velkých démonů a při tom dost blízko. Uvnitř bude jistě i zařízení. Pomalu zvedne oči ke Kamijovi, co si o tom myslí. Nemusel by se ho ptát. Takhle to vypadá jako když si mladý zasnoubený pár hledá u realitky první společné bydlení. Ono to tak bude…
Kamijo
Musí se lehce pousmát, když ho Mana škádlí, aby si dával pozor. "Kdyby si skutečně dával pozor, nebyl bych tady a s tebou. O hodně bych přišel." Dojde na další, trochu zaobalený kompliment. Neopatrně pozvedne obočí, když pozoruje, jak si jeho slova Mana přebírá v hlavě, ale je mu jasné, že mu nic z toho, co si promyslel, nepřizná. Nepotřebuje to slyšet, už totiž tuší, co by se mu mohlo prohánět hlavou a ano, i jeho sebevědomí mu v tom pomáhá. Kdyby byl ustrašený a nevěřil by si, žraly by ho pochybnosti. Jenže to není jeho případ. Skloní hlavu a krátce se zasměje. V tom asi musí s Manou souhlasit a jde o všeobecný pohled na celou realitu, ne jen to, že mu přijde roztomilý.
"To mám." Souhlasí s ním nakonec i slovy a prohlédne si rudou tekutinu ve sklenici.
"Nechápu upřímně, jak to ostatní můžou vnímat jinak a vůbec přežít." Dostane se k všeobecné rovině. Dobro, zlo…Odvěký boj a k čemu? Stejně většina lidí nakonec propadne hříchu a nechá se jím ovládnout. Lidský život je krátký, tak proč se omezovat nějakými pravidly, která jen kazí chuť o cokoliv se snažit. Jeho nápad s domem a místem, kde budou moci být v klidu a už se nemuset nikam stěhovat mu roste v hlavě pořád. Ochutnává víno a užívá si jeho chuť přesto se toho nápadu vzdát jen tak nechce. Nebyl zrovna typ, který by se často a rád zabydloval. Miloval své pohodlí a krásné věci, kterými si vybavil své bydlení. Dovolená v luxusních hotelech…Sem s ní, ale nejspokojenější byl, když měl své sídlo, kam se mohl vracet a věděl, že tam bude mít všechno po ruce a lahodící pro oči. To se dalo částečně i při podobném stěhování, ale pořád to nebylo ono. Zdá se, že Mana nad tím přemýšlí taky a možná nadnesl nápad, který by se mu mohl líbit. Obočí mu jde nahoru, když se Mana zvedne a vezme si jeho telefon. Klidně ho nechá, jen se trochu pozvedne a pohodlněji opře o čelo postele. Nesahá po pokrývce a klidně tu odpočívá nahý. Po chvíli se přece jen zvedne a přesune na kraj postele, aby mu byl blíž. Když k němu Mana natočí telefon, chvíli si prohlíží dům, který mu ukazuje. Sáhne zlehka po jeho zápěstí a ještě chvíli si stavbu mlčky prohlíží. Ten dům má rozhodně potenciál velkého a přepychového sídla.
"Úplně náš styl." Nepřipustí svými slovy, že by tam třeba Mana chtěl být sám. Ostatně, kdyby chtěl, tak mu to ani neukazuje. Přejde ještě pár obrázků.
"Myslím, že mám i vhodného překupníka, který by nám během krátké chvíle sehnal potřebné vybavení. Něco málo mi dluží." V očích se mu blýskne, kdy je zvedne k Manovi a trochu zlověstně se pousměje.
"Dostatek pokojů i koupelen. Tanečné sál, salónek a taky..." Odmlčí se, aby najel na tu správnou fotku.
"Důmyslné podsklepení. Vlastně všechno, co bychom mohli potřebovat v jednom." Znovu přejede o pár fotek zpátky a najde pokoj s obrovskou terasou.
"Ložnice." Vidí to úplně jasně.
"Radši bych to viděl na vlastní oči." Podívá se na Manu, co on na to.
"Viděl bych to na příjemně strávené týdny nad katalogy a taky dostatek vína." Sáhne po jeho pasu, aby si ho mohl velmi pomalu přitáhnout k sobě. Očima sjíždí celé jeho tělo a je znát, že ta chvilka mu na odpočinek stačila.
"Možná ještě několik výběrových večírků. Budeme potřebovat pár otroků." Někdo je obskakovat musí, bez nich by to nebylo ono. Přece nebudou zrovna oni dva uklízet celý dům a starat se o něj. Od toho jsou tu lidé, aby je mohli cíleně zneužívat.
"Vlastně mě celkem vzrušuje představa tebe, jak je mučíš svými úkoly. Rád bych to viděl." Pošeptá svůdně a mrkne na něj, než si zase na chvíli ukradne jeho rty. Víc ho k sobě přitiskne, než se jich aspoň trochu nabaží a zase se pomalu odtáhne.
"Líbí se mi a opravdu hodně." Ujistí ho, že ten výběr je skvělý, i když možná tak úplně nemluví o domě.
Mana
"Ty to ale neděláš kvůli přežití..." Zkonstatuje Mana. Kamijo měl možná silný pud sebezáchovy, ale on tohle všechno nedělal proto, že by měl pocit, že bez toho přijde brzy o život a jinak ve skrytu tyto věci odmítal. Nedělal se silným jenom kvůli tomu, on tento svět takto opravdu viděl a to, že ho to posílilo, byl vlastně příjemný bonus. Byl prostě zkažený od narození, nejspíš nějaký druh psychopata, jak by se lidé domnívali, ale o takových bylo známo, že měli velmi vysoké IQ. Jistě, že měli, jinak by s ním Mana nevydržel. Nikoho hloupého by vedle sebe nesnesl ani chvíli. Zní to trochu zvláštně, když Kamijo nahlas použije slova Náš styl. V podstatě je to takové usvědčení a nahlas pronesené prohlášení, že teď spolu opravdu žijí, že jsou pár. Kdyby Hyde neměl Boogieho, asi by se jim od srdce zasmál, ale jen ať si něco zkusí! A Shinya, ten bude štěstím bez sebe a bude nadšeně vrkat, jak je to úžasné. Už teď z toho má cukrovku a stejně se nad tím musí v duchu usmívat. S vybavením si sám hlavu nikdy moc nelámal, ale pravdou bylo, že lepší bylo mít věci podle lidských pravidel, protože pak vám nikdo nemohl nic říct. Ne, že by snad komukoliv dovolil, aby vešel dovnitř a pak zase vyšel ven a byl schopný o něčem roztrubovat. Ti lidé už se ven nikdy nedostanou nebo si kouzly a rituály zařídí, že rozhodně nebudou schopni něco povídat, vzpomenout si a tak podobně. Kamijo musel pracovat podobně. Pochyboval, že své podřízené udržel jenom pomocí smluv. "Taneční sál." Zopakuje po něm. Nebyl typ, co by chtěl hostit plesy, obecně měl rád velký dům, ve kterém ale vůbec nikdo nebyl. Něco mu ale říká, že ten sál se bude týkat spíš jich dvou. Kamijo byl přesně ten druh muže, který jistě ovládal velké množství klasických tanců a rád si jimi krátil čas. Mana jako démon se něco podobného naučí během chvíle, ale že tak bude trávit svoje volno i on? Musí se nad tím opravdu zamyslet. Podivně ho to však láká. Pokývá hlavou na to sklepení. Podobné domy měly celé sítě, něco možná bude i pod vodou. Bude zajímavé se podívat, co přesně se tam nachází. Nad těmi katalogy protočí očima. To bude asi především na Kamijovi, nicméně není nic snazšího, než dostat se do prázdného domu.
"Jistě… kvůli výběru otroků uděláme večírek…" Řekne mu, zatímco se jím nechává přitahovat blíž. Musí kleknout zpět na postel a nechat se vtáhnout do jeho náruče, ale to mu vyhovuje.
"Budu je mučit všelijak a úkoly budou to nejmenší, co je bude trápit." Slíbí do jeho rtů. Oplácí mu jeho dlouhý polibek a když se od sebe konečně trochu odtáhnou, Mana mu věnuje jeden ze svých vzácných upřímných úsměvů.
"Jinou možnost ani nemáš." Řekne mu, ale ten kompliment ho samozřejmě těší. A pak ho bez varování vtáhne do přemísťovacího víru. Není to příjemné, nikdy není a oni ani nebyli oblečení. S tím si ale Mana celkem dovede poradit. Ocitnou se přímo uprostřed jednoho z pokojů tajuplného domu s výhledem na jezero a schodiště do něj vedoucí. Je to v patře, asi nějaký velký sál nebo salón. Je tu hodně prachu, nábytek je zakrytý prostěradly, stejně jako jsou zakryté obrazy na stěnách, krb i další doplňky. Během chvíle si Mana kolem pasu utahuje stínový župánek a na nohou má stejně stínové pantoflíčky. To samé, jen ve více pánské verzi se objeví i okolo Kamijova těla, ale je cítit, že to oblečení není. Pořád jsou to jen stíny, podivně chladí a lidem by asi byly nepříjemné. Kamija už ale podobné emoce nezdržují dlouho. Mana se rozhlíží a rovnou vykročí k oknu, aby se podíval ven. Schody jsou trochu pobořené a zarostlé plevelem. V dálce je vidět střechy několika domů a malou silničku. Na jezeře se pohybuje jediná loďka s rybářem, jinak je tu klid.
Kamijo
"To nedělám." Přizná mu nakonec bez váhání. "Dělám to pro vlastní potěšení." Koutky se mu mírně pozvednou a v očích blýskne vlastní magií. Pořád v nich zůstává Manův odraz, ale to už jinak nebude. Nechtěl by to jinak. Nakloní hlavu trochu na stranu, když zmíní zrovna sál.
"Netančíš?" Prohlédne si jeho postavu, jak kdyby ho hodnotil. Nic takové se v jeho hlavě však neodehrává.
"Neodpovídej, stejně bych ti nevěřil, bude ti to slušet." Ujistí ho bez váhání, velmi rád mu ukáže, jaké by to mohlo být. Nepotřebuje nákladné plesy nebo podobné nesmysly. Koho by tam zval? Možná osoby, které by později mohli využít. Mana jistě ví, co se mu prohání hlavou, tak to nevysloví nahlas.
"Bude mi potěšením tě tím provést." Je mu úplně jasné, jak jeho první pokusy skončí a nakonec ten přesun do ložnice bude velmi rychlý. Užívá si pohled na to, jak se Mana přesouvá za ním do postele. Nechá dlaně sklouznout na jeho boky, aniž by spustil oči z jeho tváře. Už jen myšlenka na to, že se baví o společném bydlení, v něm probouzí další touhu a taky začne přemýšlet nad tím, jak daleko by se společně mohli dostat. On už dávno ví, kam by se chtěl dostat a teď s Manou se ta možnost stává reálnější.
"Těším se na to." Ujistí ho, že to pozorovat bude velmi rád.
"Nakonec bych toho všeho mohl být součástí." Odmlčí se na chvíli.
"Jednou." Dodá, aby bylo jasné, že vyčkávání je to poslední, co by ho trápilo. Není bláhový, aby chtěl všechno a hned, je mu jasné, že to není otázka týdnů a měl by se na podobnou možnost pořádně připravit. Sám ale vnímá, že to rozhodně není daleko. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale všechno spolkne díky víru, který je vtáhne oba. Dokáže se na pocity z přemisťování připravit velmi rychle. Jakmile se ocitnou uprostřed domu, pomalu otevře oči a dlouze se nadechne. Musí se trochu zkoncentrovat, aby se mu nerozechvěla kolena. Nakonec to ustojí bez sebemenšího zaváhání. Na jeho těle se objeví něco jako oblečení a ano, líbí se mu. Kývnutím hlavu poděkuje Manovi a konečně se rozhlédne kolem. Pak přesune oči na Manu a doprovází ho svým pohledem až k oknu. Sám se vydá k jednomu z prostěradel a prudce za něj trhne, aby odkryl jeden z menší stoků. Zveden se vlna prachu, který svou vlastní magií spoutá a nechá zmizet. Před ním se objeví i stařičký gramofon. Je jako nový, nikde ani škrábnutí.
"Hm." Vymění jehlu za jednu z nových, kterou vtáhne z malého šuplíčku na boku přístroje. Pak přejde k druhému prostěradlu, které odstraní stejným způsobem i s prachem a najde nákladně vyřezávanou skříň s deskami. Jednu z nich vytáhne a hned se usměje. Jedna z jeho oblíbených. Vloží ji do gramofonu a za pár vteřin už se ozve typický zvuk s prvními tóny. Kamijo už v tu dobu míří k Manovi. Obejme ho zezadu kolem pasu a vyhlédne přes jeho rameno ven.
"Myslím, že lepší místo jsi vybrat nemohl." Pošeptá mu do ouška a s dalším partem už se společně s ním pohne v bocích.
"Ten dům má potenciál, stejně jako mi dva." Cíleně se ho snaží svádět svým hlasem a jeho dlaně se rozběhnou po Manově těle. Přes stínové oblečení jde cítit každá linie jeho těla. Přitiskne rty krátce na jeho rameno, než zase vzhlédne.
"Mám přímo před očima, jak by to mohlo vypadat." Zašeptá znovu, než na chvíli jednu dlaň odtáhne od těla a ukáže mu svou vlastní představu. Je to jen iluze, ale vypadá to, jakoby vážně všechno změnil během vteřiny. Schody jsou upravené, stejně jako prostor kolem nákladného sídla. V očích ostatních to bude pořád ten stejný dům, pokud použijí ta správná kouzla. Pro ně to bude nádherné panství zařízené jen pro ně.
"Těším se na ty nejmenší detaily. S tebou." Vrátí pohled k jeho profilu a přitiskne ho víc k sobě. "Nějaké speciální přání Mana-sama?" Zeptá se ho, co by si přál. To je totiž to jediné, na čem v tuto chvíli záleží.
Mana
Hledí z okna, ale nepřeslechl nic z toho, na co Kamijo narazil. Ještě před chvílí ve vaně měl Mana pocit, že má hodně času, než se začne honit za svou proměnou, ale najednou si tak jistý není. Byl by skutečně rád, kdyby to byl on, kdo by mu ji mohl dát, kdyby to Kamijo přežil a byli spolu na věky jako jeden druh, ale zároveň má trochu strach to riziko podstupovat. Je dost sobecký na to, aby to nechtěl, aby se mu nic nestalo… Jenže když Kamijo zůstane člověkem, byť kouzelníkem s delším životem, nakonec jednoho dne zemře. Mohl by se stát také upírem nebo vlkodlakem, ale to bylo něco zcela jiného… To odmítne, tím si je jistý. Mana nemohl zachránit jeho duši a vkládat ji zas a znovu do nového těla, to nešlo. To nedokázal dokonce ani Hyde, i když stvořil mnoho věcí a mimo jiné i Uruhu. Jenže Uruha byl míšenec s tolika problémy, že by bylo lepší, kdyby neexistoval. A teď jim navíc hází klacky pod nohy. A tak Mana nemá na výběr. Kamijo zemře teď nebo za pár let, jaký je v tom rozdíl? Nebo to přežije… +Vážně moc nechceš přijít o chvíle s ním.+ Řekne v duchu sám sobě a jeho uší se dotkne hudba z gramofonu. Musí chvíli poslouchat, aby skladbu rozpoznal. Zvuk je nádherně čistý a dokládá, že jde o drahý a kvalitní stroj, stejně jako o desky ve skvělém stavu. Někdo se tady o všechno opravdu dobře staral. Proč tu asi všechno nechali a nic nerozprodali? V další chvíli už uslyší Kamijovy kroky směrem k sobě a vzápětí i jeho dotek. Oblečení, které má na sobě, je pořád jenom stín. Sice halí jeho tělo pro oči, ale dlaně jím projdou jako nic, takže se ho Kami dotkne přímo na pokožce. Tiše si povzdechne, ale je to trochu ustaraný, i když spokojený povzdech. Pořád mu neodpověděl, ale získává tím trochu času. Je si jistý, že Kamijo to téma otevře brzy znovu a bude ho konfrontovat mnohem jasněji a výrazněji. Teď, když už je jeho partner, bude mnohem odvážnější. "Hmm..." Zavrní, když mu Kamijo pochválí výběr místa. Pohled na jezero je opravdu krásný. Nebrání se pohybu jeho boků a jde společně s ním. Znamená to nechat se vést, což je proti jeho přirozenosti, ale je to stejné jako v ložnici a není tady nikdo, před kým by nechtěl, aby toto bylo vidět. Kamijo si neodpustí další doteky a jemné polibky a Mana by se málem rozesmál. On ví moc dobře, co má právě před očima. Zajímalo by ho, jestli jeho erekce stínový župánek nadzvedne nebo prostě protne. Ještě chvíli a zjistí to oba dva. Jedna Kamiho dlaň se oddálí stranou a najednou je všechno okolo nich. Mana pozvedne obočí a musí se pohnout z místa, aby se rozhlédl kolem a zároveň krátce vyhlédl z okna. Původně si myslel, že přiznají veřejnosti, že dům někdo koupil a skutečně všechno upravili, ale fakt, že by za iluzí mohl zůstat stále opuštěný a zchátralý, zatímco realita by byla úplně jiná, je mnohem lepší. Pomalu se otočí čelem ke Kamijovi s obočím hodně vysoko.
"Musím uznat, že teď jsi mě skutečně příjemně překvapil." Řekne mu. Byl to prostě geniální nápad. Zase se otočí zády, aby se ještě jednou podíval z okna, ale Kami nezůstane dlouho daleko. Ucítí ho na svých zádech a trochu se o něj opře. Chvíli zůstává zticha.
"Hmm, ano..." Zavrní nakonec.
"Nauč mě první kroky." Řekne mu, aby mu vyhověl a udělal mu radost a pomalu se pod jeho rukama otočí čelem k němu. Byla před nimi celá dlouhá noc, Hyde je zatím nevolal a on si je jistý, že dnes ani nebude, vzhledem k tomu, jak Boogie vypadal. Jedině kdyby se ocitli pod přímým útokem, ale jak by k tomu došlo? Shinya tentokrát prostě nezklame. Na chvilku si zatančí a pak se podívají na pěkná místa v tomto domě a dopřejí si ještě trochu vzájemné blízkosti…
Kamijo
Čím delší dobu tráví s Manou, tím jistější si je, že chce být někým víc. Ne, že by si předtím jistý nebyl, ale to uvědomění a touha je čím dál silnější. Ví, že mu nestačí jeden, byť o něco delší život vedle Many. Pořád by to bylo tak, že on je ten křehčí a snadno rozbitelný a nechat se stále zachraňovat je pod jeho úroveň. Nejde o rovnocennost jejich vztahu, nemá pocit, že by byl cokoliv méně. Jenže chce být ten, kdo se dokáže postarat, kdyby se cokoliv zvrtlo. Každý den navíc je najednou nemyslitelný. Vyčká, dokud celý plán Hyda nedojde do konce a pak Manu požádá, aby ho tím provedl. Důvěřuje mu natolik, aby šel přímo za ním, a ví, že to společně zvládnout. Ví, že to zvládne on a jeho tělo. Je to trochu buď všechno nebo nic, ale sám už moc dobře ví, že pokud nezariskuj, nebude mít vůbec nic. Stejně tak jednal ve chvíli, kdy Manu potkal poprvé a pozval ho na večeři. Pousměje se, když si vzpomene na první chvíli, kdy ho Mana testoval, čeho všeho je schopný a jak se bude chovat při jeho řádění. Mlčí, dokud mají před sebou iluzi, jak by vše mohlo vypadat. Byl to spontánní nápad, ale odmítavé reakce se nedočká, takže byl pravděpodobně dobrý. Ne, on nepotřebuje, aby všichni věděli, že tu někdo žije. Tak si alespoň uchovají své soukromí a nikdo jim sem zbytečně nepoleze, a pokud ano, určitě nebude mít snadný konec života. O to se Mana a snad i za nějakou dobu i on postarají. Ruce už se zvolna pohybují po Manově těle, a když přijde ujištění, že je to skvělý nápad, pousměje se znovu. "Jsem za to rád. Nikoho jiného bych s takovou radostí nepřekvapoval." Postaví ho na nejvyšší možnou příčku před všemi na světě i ve všech ostatních dimenzích. Jeho spokojenost ještě stoupne, když Mana svolí k prvním tanečním krokům. Těší se na to a je rád, že si to bude moci vyzkoušet rovnou.
"Bude mi potěšením." Pošeptá mu do ouška, o které se otře rty. Pomalu ho chytí pravou rukou za levou dlaň, pomalu od něj odstoupí a lehkým zatáhnutím jej navede to pomalé otočky a pak opatrně přitiskne k sobě. Položí dlaň na jeho pas a nakonec se neovládne a v očích se mu objeví trochu hravosti a provokace, když klesne na jeho zadek a jemně sevře.
"Hm, asi jsem se nechal unést, to nepatří ani do tanga. Bohužel." Povzdechne si a svým způsobem to myslí vážně, protože s Manou by si to rozhodně užil. Srovná svůj postoj a počká si na správné tóny, aby společně s ním vykročil v tanečním rytmu napříč sálem. Ruku na bedrech na chvíli oddálí, aby vyvolal novou iluzi a promění celý tančení sál v něco neskutečného. Drahé vybavení, všechno září novotou a je na první pohled jasné, kolik by stálo na cenovkách. Podaří se mu dojít až tak daleko, ž i ona dva jsou oblečení a celé ve stylu celého domu i sálu.
"Jsou věci, které si nedokážu odpustit. Trocha luxusu ještě nikoho nezabila." Sdělí mu svůj vlastní pohled na celou věc. Chce to trochu víc soustředění, aby udržel iluzi a dál ho mohl vést. Manovi to jde samo a jeho elegance je neskutečná.
"Věděl jsem, že ti to bude slušet." Nakloní se při pomalejší pasáži pro jeho rty. Tancem stráví dlouho dobu, nikdo je tady neruší a můžou si klidně dopřát několik hodin, které mají jen pro sebe. Možná poslední, kdo ví, co se bude dít dál. Nakonec se rozhodnou zůstat tady. Kamijovi stačí jen trochu magie, aby byla ložnice plně funkční. Na otázku, kde vzal potřebné věci, jen zlehka pokrčí rameny, ale neodpoví. Výraz ve tváři jasně napovídá, že někomu někde rozhodně chybět budou a podle toho, v jakém stavu jsou, nejspíš v nějakém velmi drahém obchodě. Když se oba přesunou do postele a po dalších velmi intimních chvilkách, přitiskne Kamijo Manu k sobě do náruče a nechá ho relaxovat na své hrudi. Postel mají natočenou směrem ke dveřím na terasu, které jsou dokořán.
"Až to celé skončí, o něco tě požádám." Sdělí mu dobu, po kterou ještě vydrží být člověkem.
"Budu doufat, že budeš souhlasit a provázet mě." Pošeptá mu do vlasů, než ho líbne a pak nechá víčka klesnout, aby si dopřál pár hodin spánku v jejich novém domě, kde snad jednou budou vládnout společně.
Žádné komentáře:
Okomentovat