Mana x Kamijo - Kdybych věděl, co mě čeká, probudím se dřív. - část 2.

(nový byt)

Kamijo

Nutně se musí pousmát, když vidí, jak si to mana užívá. Lepší odměnu by si ani nedokázal představit. Mohl se nechat ovládat strachem, že nebude dost dobrý, aby Manu dokázal bavit dlouho, ale to by nebyl on, aby si něco podobného připustil. Démoni přece odhalí každou slabost a on zrovna touto netrpí. Nenechá se jí ovládat ani úplně pohltit. V tuto chvíli tady nemá vůbec žádné místo. Hýčká Manovu kůži, která ho tak hezky volá k sobě. Mohl by ji hodiny obdivovat a jednou si na to opravdu najdou chvilku, ale on už dávno ví, že teď to nevydrží tak dlouho. Je plný energie, kterou je potřeba někde uplatnit a upřímně, lepší způsob by vážně nevymyslel. Oči mu sklouznou na jeho nožky, které jdou víc do sebe a je mu jasné, proč se to děje. V očích se mu zablýskne. 

"To vidím." Odsouhlasí mu šeptem. 

"Ale ty přece chceš, abych si na to přišel sám." Odpoví mu po svém. 

"Budu tě obdivovat a milovat na věčnosti, Mana-sama, ať už udělám cokoliv." Nebojí se svých vyznání. Pokud mu nedá všechno, nemá tohle celé vůbec smysl. Nebojí se toho, není k tomu vůbec žádný důvod a taky malinko doufá, že tím možná Manu trochu vyvede z míry, ale spíš ne. Vydechne roztouženě, když ucítí úponky na svém těle. Neděsí ho, přijal je stejně jako Manovu podstatu a nehodlá se jim bránit. Proč taky, když jsou tak příjemné? Ostatní klidně vydrží, ale on si je může užívat a taky že to udělá. Přesun ve vaně se mu podaří stejně elegantně jako cokoliv jiného. Když má Manovo tělo na dosah, nenechá ho dlouho jen tak. Nechá dlaně proběhnout se po jeho hrudníku celou plochou a skončí až pod vodou, kde na chvíli za kotví na jeho stehnech. Rozhodně jeho nožky posadí na první příčku, i když by se dalo polemizovat, co je nejlepší. Nakonec asi úplně všechno. Nejde o to, jestli vidí lidské tělo nebo by pozoroval jeho pravou podstatu. V jedné z nich je čistí elegance a svůdnost a v druhé moc. V jeho očích jsou obě verze naprosto dokonalé. Manovy rty ho nutí se do nich víc opřít, i když jsou jeho polibky pořád stejně procítěně. Je znát, jak moc si to užívá, ale taky i narůstající touhu. Už neovládá své povzdechy, protože se mu dostává pozornosti po celém těle. Jakmile ucítí doteky v klíně i mezi polovičkami, nedokáže ovládnout hlasitější povzdech a na chvíli sklopí hlavu, aby se dokázal aspoň chvíli soustředit a mohl pokračovat. Po Manově otázce musí pozvednout oči a podívat se do těch jeho. Miluje ten pohled, kdy vidí do největší temnoty. Není to jen to, vidí i odraz sám sebe a své duše, kterou si Mana vzal. Nyní cítí propojení mnohem intenzivněji.

"To, co mi dáváš ty, mi nemůže dát nikdo jiný. Ani kdyby jich byly tisíce." Odpoví mu bez váhání s tichým zasténáním. Posouvá ruce po jeho stehnech, až kam mu dno vany dovolí, aby se dostal co nejblíž jeho pozadí. Magie kolem nich zlehka zajiskří a pozvedne Manu, aby mu mohl vsunout ruce pod zadek, a bez větších obtíží ho vyzvedne na okraj vany. Pomalu se přesune blíž, mezi jeho stehna. Nakloní se, aby se mohl rty dotknout jeho kůže na hrudníku, se kterou si hraje úplně stejně jako s nožkou a postupně se přesouvá níž. Mohl by vymyslet cokoliv, ale tohle si chce úplně obyčejně užít. Nakonec se přesune až na jeho chloubu, kterou velmi pomalu olíbá po celé délce. Dlaněmi mezitím masíruje jeho stehna a zajíždí i dozadu mezi polovičky, které jsou přes okraj. Díky tomu se dostane mnohem dál a dopřeje mu doteky i tam, zatím jen v podobě jemné masáže. Jakmile ho přijde mezi své rty, poškádlí ho prstem i uvnitř jeho nitra, ale jen krátce a pak ho zase opustí, než se do něj začne v pomalých intervalech vracet. Zatím mu ještě stačí dech, ale je mu jasné, že dlouhého trvání to mít nebude. Díky dotekům na jeho kůži to může celé ještě vylepšovat jemným brněním, díky magie, která se znovu rozpíná všude kolem nich.

Mana

Je to trochu samolibý úsměv, když mu Kamijo slibuje věčnou věrnost a lásku, ale už dávno opětuje jeho city. Neví, jak je to možné, nikdy se mu to nestalo a vlastně o tom ani nechce přemýšlet, jinak by musel začít pochybovat sám o sobě a o tom, jestli se s ním neděje něco špatného. Jakékoliv lidské city byly zakázané, ale mnoho démonů s nimi přímo pracovalo, byly jejich podstatou a součástí, takže by to vlastně neměl být takový problém? Na démona jeho ražení to byly až příliš filozofické otázky. Spokojeně se usměje a pokývá hlavou, když Kamijo nezklame a odpoví mu správně, přesně tak, jak jedině měl. Cítí, jak se jeho těla dotkne magie. Normálně by to pro něj bylo nepřípustné, ale stejně jako Kamijo věřil jemu, tak už nyní i on věří Kamijovi a tak ho nechá, aby pozvedl jeho tělo a pod zadkem ucítí studenou hranu vany. Normálně by se na ní nedalo takto sedět, když je umístěná v prostoru, ale je to vinou magie, že nespadne dozadu, ani necítí nepohodlí. Prostě tam drží, částečně ve vzduchu a vypadá u toho nenuceně, jako by to byla ta nejpřirozenější věc pod sluncem. Pořád musí držet kolena od sebe, protože mezi jeho stehny je nyní Kamijo a maličko pozvedne obočí nahoru, když si všimne, co chce dělat. Proč ne? Jeho tělo bylo hodno uctívání a jakákoliv poklona byla žádaná. Navíc si rád užíval možnosti lidského těla a nebyl ten typ, co by v tom musel být dominantní. Měl rád, když mu ostatní sloužili a to i v posteli. Obě dlaně nechává dlouho položené na okrajích vany, které jemně svírá a zase povoluje v závislosti na příjemných pocitech, které mu způsobují Kamijovy rty a nijak nezasahuje do toho, co tam dole dělá. Nakonec ale prohraje souboj sám se sebou, což by si nikdy nepřiznal a položí svoje ruce na jeho záda a do jeho vlasů, které začne hladit a mnout mezi prsty. Neodpustí si ani mnohá zatahání a nakonec se z jeho těla oddělí nové stínové části. Nyní vypadají spíš jako jazýčky a škádlí Kamijovy ušní lalůčky i jeho hrdlo, což by Mana sám v tuto chvíli nemohl. Nedá mu ani ne chvíli pokoj,i když v pozici, v jaké se nachází, je to poněkud riskantní. Společně s Kamijovými doteky až vzadu i jeho magií je toho nakonec příliš mnoho, než aby odolával ještě o něco déle a on ani nechce. Proč by měl, když mají před sebou spoustu volného času? Rozhodne se Kamija uštvat ještě jednou, ale úplně jiným způsobem, než to udělal Hyde. Možná by z něj teď měl Shinya radost. Nechá svůj vrchol prostoupit jeho tělem, hlava mu při tom padne dozadu mezi lopatky a dokonce zazní i jeho hlas, kterým jinak velmi šetří. Když se po chvíli blaženého uvolnění konečně zase narovná a podívá se dolů, ve vaně už toho příliš mnoho nezbývá. Odčerpali úplně všechno a už nebylo déle nutné zůstávat na tomto nepohodlném místě. Má lepší pozici pro to, aby vstal a tak přehodí obě nožky přes okraje vany a vstane a podá opět svou dlaň Kamijovi, tentokrát aby pomohl on jemu. Věnuje mu úsměv, než se otočí a za ruku ho za sebou vede ven z koupelny. Cestou procházejí vyzdobený pokoji a Mana se rozhoduje, kde by se mohli zastavit. Není zrovna všední osobností a přesto se rád nechává zlákat pohodlností postele. Je to složité, ale je příliš rozmazlený na to, aby se tísnil na naprosto nevhodných místech. To by musela být opravdu krizová situace. Zastaví se uprostřed pokoje s výhledem do dveří ložnice, za kterými je postel, ze které před časem Kamijo vstal a poklepe si ukazováčkem na rty. Kamijo se alespoň o to déle může dívat na jeho pozadí a nohy.

Kamijo

Je až k neuvěření, že se vůbec dokáže soustředit na to, co provádí v Manově klíně. Dojde na další povzdech, když ucítí jeho ruce ve svých vlasech. Byl by rád, kdyby je tam nechal a dál pokračoval, protože ho tím dráždí a provokuje jeho vzrušení. Po očku kouká nahoru na výraz v Manově tváři, aby se ujistil, že nic z toho není špatně a co je hlavní, že se mu to líbí. Očividně ano. Musí se tomu v duchu pousmát a věnuje se dál jeho menšímu trápení. Periferně vidí další pohyb a zahlédne další úponky, které Manovi přišly na pomoc. Jen tak dál, už ve vaně byly skvělé a ani teď se jim nebrání. Bere je jako součást Manova těla, která může celou věc vylepšit a taky, že se neplete. Podvědomě trochu natáčí hlavu, aby je dostal na místa, která jsou mnohem citlivější. Svou ruku přesune na Manovy boky, aby ho trochu ujistil, a posílá k němu další malé proudy magie, aby ho udržel ve stabilnější pozici a bylo to příjemné a ne k vzteku. To by prostě neunesl. Druhou rukou si prohrává s jeho nitrem, aby mu dopřál ještě kousíček ze svého umění, na které je rozhodně pyšný. Opatrně se prsty dostává dovnitř, když se Mana víc uvolní a zároveň ho připravuje na věci, které by se měly dít později. Automaticky si bere energii z tekutiny z vany, když vnímá, že tam ještě nějaké zbytky jsou a může si je užít. Sotva si pomyslí, že by měl trochu zrychlit své tempo a dopřát mu vrchol, stane se to. Ucítí podvědomě chvění mezi svými rty a po chvíli už je Mana naplní. Oči se mu rozšíří překvapení, když ucítí všechny Manovy pocit s právě prožitého orgasmu. Je to jakoby sám došel na nejvyšší příčku a upřímně…Zamotá se mu z toho hlava, jak příjemné to je. Málem skončí tak ještě dřív, než vůbec začal. Bez váhání přijme všechno do poslední kapičky a pak se velmi pomalu odtáhne, usadí se se ve vaně na paty. Pravý koutek se mu pozvedne ve spokojeném, trochu omámeném pousmání. 

"Po skvělé večeři není nic lepšího, než výborný dezert." Okomentuje pohled na něj a sám dýchá víc zhluboka. Pozoruje Manu, jak vstává a sám ho velmi brzo následuje. Je to skoro škoda, zvládl by nasávat sílu ještě dlouho, ale tady už nic není a tak se začne pomalu zvedat a vystoupí z vany. Díky energii a magii, která je dokonale probuzení nepocítí ani trochu chlad, jen příjemné teplo, které se rozlévá jeho tělem. Pomalu následuje Manu zpátky do pokoje a chvíli vyčkává, co si vybere. Má chuť to nechat na něm. Sjede celou jeho postavu očima, zastaví se na jeho pozadí a nakonec neodolá tomu, aby k němu zezadu přistoupil. Protáhne paže kolem jeho pasu a natiskne se na štíhlé tělo. Rty se dotkne kůže na jeho rameni, kterou začne pomalu olíbávat. 

"Ta postel je měkká a pohodlná a čeká jenom na nás." Šeptá sametovým, svůdným hlasem mezi jednotlivými polibky. Boky se zlehka ohne do stran, aby se otíral o jeho pozadí, a u toho ho tlačí právě do té ložnice a dál mu šeptá do kůže. 

"Potřebuju prostor a pohodlí, abych tě mohl pořádně obdivovat." Trvá to chvíli, než to celé vysloví. To už je rty na jeho krku a pod ouškem. 

"Každou jednotlivou linii si potřebuju pořádně prohlédnout, dotknout se a hýčkat ji." Dlaněmi mezitím sklouzne z bříška na jeho stehna, která jemně promne, aby svým slovům dostál. Vezme ho zlehka za vzdálený bok a pomalu otočí čelem k sobě a zády k posteli, ke které už stačili dojít. 

"Hm." Zapřede spokojeně, když si ho znovu prohlédne. Přitáhne si ho za pas k sobě s tichým povzdechem, když se jejich těla dotknou. 

"Ukážeš se mi v celé kráse?" Pobídne ho, aby se položil a on si ho mohl prohlédnout. Slušelo by mu to naprosto kdekoliv, ale ta postel a její styl to celé ještě podpoří. Vystoupá dlaní nahoru, aby mu mohl promnout zadní stranu šíje a velmi zlehka si ho přitáhne k polibkům.

Mana

Během svého váhání ucítí na svých zádech dotek Kamijova těla. Maličko se o něj zapře dozadu a nechává si do ouška šeptat to, na co sám myslí. Nepodsouval mu svoje myšlenky, jen jsou si v jistých ohledech opravdu velmi podobní. Nastavuje mu svou šíji, prohlíží si postel a představuje si, co všechno by se na ní mohlo dít. Nakonec se nechá tlačit Kamijovými boky dopředu, dokud nejsou až u ní a zvolna se otočí čelem k němu. Mírně nakloní hlavu k rameni, protože při té žádosti ho napadne jenom jediná věc. Vzít na sebe pravou podobu, ale to by si asi Kamijo příliš neužil a ještě by tento dům srovnal se zemí vinou své velikosti. A tak mu vyhoví, prostě se posadí a pomalu se vytáhne nahoru na postel. Rozpřáhne ruce, aby se dlaněmi mohl dotknout povlečení, pohladí ho sem a tam a posune se ještě kousek dozadu, aby měli místo. Pořád při tom sedí. Nožky nechává mírně pokrčené a tentokrát ho nezve tak okázale mezi stehna. Počká, až se Kamijo jako šelma přesune k němu a nastaví mu svoje rty k polibku, ale ještě se nenechává položit na záda. Vnímá jeho touhu, která zatím zůstala neuspokojená, i když si Kamijo díky poutu jistě trochu užil i ten Manův orgasmus. To ale není stejné… Obejme ho oběma rukama okolo krku a přitiskne se víc k jeho tělu. Vinou té démonické touhy se v místnosti náhle setmí, ale není to stejné, jako když zapadne slunce. Tohle spíš vypadá, jako by něco uprostřed vysávalo všechno světlo a vtahovalo jej do sebe. Knoty na svících se samy od sebe zapálí a plamínky vyšlehnou vysoko a na stěnách se objeví podivné stíny. Vypadají, že žijí vlastním životem, plazí se kolem a probouzejí, ale není tady nic, na co by se mohly vrhnout a co by mohly pohltit. Je to Manova síla, co se nehlídaná utrhla ze řetězu, ale Kamijo byl jeho součástí a ony si ho již nevšímají. Místo toho nacházejí dírky ve stěnách, škvíry mezi dveřmi a protahují se pryč, aby se dostaly z této místnosti a dál, kde by mohla být nějaká oběť. Jak Manova touha roste a víc se oddává svému milenci, tak sílí i ony, živeny jejich společnou silou a brzy budou řádit někde po okolí. Některé věci Mana není schopný uhlídat, ale ani nechce. Tento svět jim zanedlouho bude patřit a on se už nemusí skrývat. V tu chvíli už skutečně leží na zádech, přijímá Kamija mezi svoje stehna a ani na chvíli ho nechce pustit ze svého sevření. Špičkou nožky mu vyjíždí po lýtku nahoru a dolů a svým jazykem, který je démonicky pozměněný prozkoumává neprobádaná území jeho úst. Podobně by mohl zajíždět kamkoliv, ale to si asi mnohem raději užije právě Kamijo. V ložnici už to vypadá, jako by se částečně propadli do jiné dimenze, ale není to tak. Jenom realita se ohýbá okolo nich, jak s ní Mana podvědomě manipuluje. Zatím ale jen natolik, že všechno zůstává, jak má a nic se neponičí. 

"Tak už to udělej. Dovoluji ti vzít si, co tolik chceš." Řekne mu roztouženě a sám se trochu živí na Kamijových emocích. Není to složité se v nich ztrácet, když jsou na sobě napojeni. Něco takového zažíval i Shinya bez pouta, protože se uměl dostat do lidí díky svým schopnostem. Bylo to trochu jako být neustále na drogách. Jeden se mu nemohl divit, že nebyl schopen přestat. Přesune obě dlaně na jeho pozadí a jakmile ucítí jeho chloubu, zatne do něj nehty a prudce ho pošle proti sobě. Kamijo mu nemůže ublížit, ale Mana asi právě trochu ublížil jemu, protože se mu prsty smeknou po troše krve.

Kamijo

Nechce se mu příliš pouštět Manovo tělo, když se o něj tak hezky opírá. Vnímá vůni jeho kůže, která se mu dostává až do nejzazších koutů mysli. Je zakořeněná příliš hluboko, než aby ji odtud dokázal někdo dostat. Nakonec přece jen povolí své sevření, aby Mana mohl začít klesat na postel. Jen ten pohled ho přiměje dlouze vydechnou. Oči klesají společně s jeho tělem a stojí ho to veškeré přemáhání, aby se na něj hned nepoložil a neudělal to, co chtějí snad oba. On tedy určitě. Po jejich začátku ve vaně to ani nejde jinak. Překlekne si pomalu na postel, zapírajíc se dlaněmi o jeho kolena a nakloní se, aby si mohl ukradnout jeho rty k dalším polibkům. Nespěchá ani tentokrát, i když ho to stojí naprosto všechno, aby si dokázal udržet svůj styl a zatím ven nepustil nic nezřízeného. Sám si první ani neuvědomí, co všechno se kolem nich v pokoji děje. Jen periferně zahlédne svíčky, které tancují a podporují to, co se právě děje na posteli. Zapírá se jednou rukou vedle Manova těla. Druhou už trochu nenasytně vyjíždí po jeho kůži na nožkách, než se konečně dostane mezi jeho stehna. Zapře se oběma dlaněmi kousek od Manovy hlavy a nechá boky, aby se několikrát pohnuly proti Manovu klínu a způsobily mu zatmění před očima. Jen krátce se po tom zážitku rozhlédne kolem a zahlédne stíny, jak proplouvají pryč. Věří tomu, že velká většina tvorů by teď brala nohy na ramena. On ne, jeho to v podstatě fascinuje a rozhodně nika utíkat nechce. No co, ať si stíny dají, na co mají chuť. Je mu to dokonale jedno, dokud nestahují přímo jeho a duši, která už nejspíš dokonale zčernala. Nebo vždycky černá byla? To spíš. Slova jako slitování v jeho hlavě nemají místo, s ním ho taky nikdy neměl a po nikom ho nežádal, tak proč by? Cítí se jak kdyby část mizících stínů s ním má jakési spojení. Nechá se tím na chvíli pohltit a skoro hravě se ušklíbne. Vlastně by je rád viděl v akci, ale momentálně nemá nejmenší chuť vstávat. Pak přijde pobídka, kterou už by snad ani nepotřeboval, přesto je rád, že ji slyší. 

"Bude mi potěšením." Zavrní odpověď a další slova se ztratí v delším zasténání. S podobnou rychlostí a dravostí prostě nepočítal. Málem ho to odešle do vesmíru a on skoro dojde k vrcholu. Ani bolest, kterou ucítí na své kůži, ho od toho neoddálí. Je to jen příjemné dokreslení, i přes fakt, že si u toho mírně sykl. Nikdy nikomu nedovolil, aby s jeho tělem dělal podobné věci, ale Manu by o to pravděpodobně i prosil. Svěsí krátce hlavu mezi lopatky, než ji po chvíli zase pozvedne a podívá se Manovi do očí. Ty jeho už jsou zastřené temnotou. Začne skoro s línými pohyby proti jeho klínu. Nevydrží to dlouho, za chvíli už se proti němu pravidelně pohybuje. Prudké přírazy střídají krouživé pohyby, které všechno trochu zpomalí. Jeho vrchol už však není daleko. Teď je čas si trochu pomoci a snad se mu podaří Manu dostat do úplně stejného rozpoložení. Klesne na lokty, je mu tak blíž a k tomu má ještě volné ruce. Pohne prsty několika naučenými pohyby a vzápětí se objeví tlumený, mlžný opar. 

"Mana-sama." Zavrní měkce sametovým hlasem a nechá magii, aby se proběhla po jeho těle a způsobovala mu příjemné brnění na kůži. Trvá to jen chvilku, než její veškerý vliv zamíří k Manovu klínu. V očích se mu zablýskne, ale už nic neřekne. Jeho rty opouští jen melodická zasténání. Jeho tělo se začíná zlehka třást, protože výš už vylétnout nemůže. S posledním přírazem se z jeho těla uvolní část jeho moci. Je to příjemné, pro něj určitě, ale pro okolí už tolik ne. V jejich pokoji to odnáší jen nábytek, který se tlačí proti zdím. Sám cítí, že tohle zasahuje mnohem dál i do okolních bytů a posouvá věci různými směry, dokonce i auta na silnici z ní vyjíždějí a způsobí i pár dopravních nehod. Nakonec přijde nárazová vlna, která tentokrát nechá zdi na svém místě, ale rozhodně je cítit. Celou dobu si drž pohled do Manových očí a teprve až se přes něj přenese ta největší vlna, klesne tváří na jeho hrudník a chvíli zhluboka oddechuje. Na jeho rtech hraje spokojený úsměv.

Mana

Velmi dobře vnímá všechno, co v Kamijovi vyvolal. Ví, že ho to bolí, ale stejně tak dobře ví, že se ta bolest okamžitě proměnila v slast a že byl jen malý kousek od vrcholu. Bylo by roztomilé, kdyby na něj díky tomu skutečně došel, ale zároveň bylo na něco podobného ještě brzy. Kamijo nejednou prokázal, že dovede být velmi vytrvalý a teď tomu nejspíš nebude jinak. I kdyby Kamijo sebevíc chtěl udržet toto líné tempo, on je rozhodnutý mu to komplikovat a brzy ho štve do intenzivnějších pohybů. Pomáhá si rukama i svými boky, aby ho hecoval a probouzí v něm spalující touhu nejen tím, co pro sebe znamenají, ale pomáhá si i svými schopnostmi. Kamijo už je velmi odolný, není to snadné dostat se mu do hlavy, ale na druhou stranu spolu mají to pouto a to Manu pouští mnohem dál, než by se mohlo zdát. To všechno má svou okamžitou odezvu, když Kamijo znovu sáhne po své magii a přivolá si na pomoc brnění, které zaplaví Manovo tělo. Je to něco neskutečného, nesmírně příjemného a Mana to po něm asi bude chtít pokaždé, když se budou milovat. Všechno je stonásobně intenzivnější a je to asi poprvé, co se Mana začne propadat do prožitku tak moc, že přestane skrytě dominantně řídit, co se bude dít a skutečně se poddá všemu, co s ním chce Kamijo dělat. Dokonce i stínové úponky nějak zaostávají a vypadají, že si to užívají i ony, když jen tak nečinně povlávají okolo jejich těl a jemně se chvějí. Je to poprvé, co někomu tak moc věří, že je ochotný se mu v jistém smyslu plně poddat a odevzdat. Vždycky je všechno kolem nich učilo, že tohle se nesmí nikdy stát, jinak to bude pro démona konec, ale on to teď riskuje a nevelí mu hlava, ale něco docela jiného. Je to pro něj vlastně okamžik života a smrti, který by mohl Kamijo okamžitě zneužít a kdyby Mana dokázal přemýšlet, bylo by mu jasné, že Kamijo to ví a uvědomí si to. Jak snadné by nakonec bylo zbavit se tak silného démona? Jakmile se Kamijo dostane na vrchol a způsobí malou zkázu okolo sebe, nechá se jím polapit i on sám a veze se na vlně exploze Kamijových emocí. Všechny stíny, které se během jejich milování uvolnily, se teď mají na čem pást, protože při nehodě došlo i k nějakým zraněním a jedné ztrátě života. Nestalo se nic tak velkolepého jako posledně, ale očividně se ještě pořád mají hodně co učit pokud nechtějí, aby si podle jejich sexu polovina démonů v okolí řídila hodinky. Sám se propínal proti jeho tělu a dovolil si všechno, co jenom chtěl, takže neviděl jeho nekonečný pohled do vlastní tváře, ale jakmile se Kami opře čelem o jeho prsa, konečně svoje tělo povolí, klesne do peřin a zaboří mu prsty do vlasů. Líně otevře oči a porozhlédne se okolo nich. Ten nábytek je už zase málem vzhůru nohama, porcelán roztříštěný na zemi, vázy praskly a všechny květiny se válejí na koberci. Je to malá spoušť, ale stěny jsou na místě a střecha taky. Podobně to asi vypadá i v okolních bytech v rámci celého bloku. Večer bude ve zprávách něco o podivném zemětřesení, které si nikdo nevede vysvětlit. A oni se pro jistotu budou zase stěhovat. Povšimne si, že má za nehty trochu Kamijovy krve z toho, jak ho před tím poškrábal. Spontánně si vsune prst mezi rty a ochutná. Pak se konečně podívá do Kamijovy tváře nad sebou a udělá obličej jako když je v noci přistižen při mlsání Nutelly. 

"Asi tě budu muset podrápat víc." Řekne mu a už vidí to nadšení, protože Kami byl na sebe jako na největší poklad. Jen žádné poškození!