Mana x Kamijo - Kdybych věděl, co mě čeká, probudím se dřív. - část 1.

(nový byt)

Kamijo

Kamijo má události posledních hodin uzavřené kdesi v mlze. Matně si pamatuje, co se uprostřed rituálu událo a že se držel do poslední možné chvíle. Jeho tělo značně utrpělo, ale jen díky spojení s démonem, totiž Manou, to přežil. Zatím se stále drží ve snu, možná to není on, kdo není schopný se probudit a něco ho k tomu nutí, ale svým způsobem si to užívá. Před očima má vzpomínky na dobu, kdy byl v přítomnosti jiného démona. Vidí jeho rysy přímo před očima a zrovna si přehrává jednu ze scén, které mu v paměti zůstanou snad do konce života. Vidí jeho úsměv, který byl stejně nevypočitatelný jako povaha a taky hromadu šíleností, které by sám do sebe rozhodně nevymyslel. Nakonec ho poslal sem a nechal ho napospas svému vlastnímu osudu. Jsou jen dvě možnosti, proč to udělal. Buď pro něj Kamijo byl jen příjemným rozptýlením a prostě ho přestal bavit nebo ho nakonec podobným způsobem chránil. Jak doteď znal démony, připisoval by to spíš té první možnosti. Nehodlá se tím dál zabývat, to mu jeho sebevědomí nedovolí. Navíc je teď v přítomnosti někoho úplně jiného a s ním….Je to daleko za hranicí toho, co kdy cítil. Věří tomu, že nejde jen o jejich spojení, ale o něco mnohem většího a hlubšího. Neměl by v to ani doufat, protože Mana je démon, ale poručit tomu nejde. Upsal mu duši a udělal by to klidně znovu a rád. Něco ho tahá ze snu, kde pozoruje jejich první setkání a koutky mu u toho cukají nahoru. Vůbec se mu nechce probouzet, protože ví, že to bude bolet. V této realitě je mu zatím dobře a moc se mu to nechce měnit. Jak kdyby tušil, že nebude tak odpočinutý, jak by si přál. Po pár minutách se mu začnou pohybovat víčka a sen se rozplyne. Zrovna teď, když se mu zdálo o tom, jak si společně krásně užili. To jednoho trochu dopálí, ale nakonec je rád, když se mu podaří oči otevřít. Sám ani netuší, že má na těle o několik run navíc, které se vzal Kami ví kde. Neví, co se stalo po tom, ale tuší, že se ho Mana pokoušel léčit. Tedy myslí si to. Cítí v sobě mnohem víc jeho energie, která koluje jeho žilami. Dost možná je to tím, že jejich propojení se ještě prohloubilo. Sám si není úplně jistý, ale na tom vlastně vůbec nezáleží. Pokusí se trochu poposunout nahoru na velké posteli povlečené černě a velmi měkkými pokrývkami. Rozhodně něco, co odpovídá jeho vkusu. Dlouze vydechne a konečně zvedne oči, aby se mohl rozhlédnout kolem. Bolí ho celé tělo, ale není to zraněními, spíš jak když spíte příliš dlouho v jedné poloze. Trochu se protáhne a promne zátylek, než se pořádně rozhlédne kolem sebe. Nikde nikdo. Připadne ho trochu úzkosti, když Manu nikde nevidí a hned se pokusí soustředit a najít ho díky spojení. Pak se zarazí a uvědomí si, jak musí vypadat. Jistě dokonale, ale přece jenom by tomu rád pomohl. Plynulým pohybem ze sebe stáhne pokrývku a přehodí nohy přes kraj postele. Na sobě má jen černé prádlo a nic víc. Když se pokusí vstát, nakonec to jde, ale stojí ho to značné úsilí. Stejně se nemíní vzdát jen tak snadno. Jakmile své oči stočí na nahý hrudník, překvapeně zamrká. Jeho bledou kůži pokrývá značné množství run, které tam před rituálem nebyly. Je to zvláštní, ale líbí se mu. Něčím jako tetování, by si své tělo pošpinit nenechal, ale tohle má zvláštní kouzlo a o to víc, když mu přijde, že jejich okraje záři modře. Je to jen velmi tenký okraj, přesto je to vidět. Jednou, až budou mít chvilku času, si musí najít jejich význam, sám jim nerozumí, ale rozhodně by chtěl. Je mu jasné, že ho to bude stát roky studia a tak to zatím pustí z hlavy. 

"Mana-sama." Zkusí opatrně popustit svůj sametový hlas do pokoje a u toho už pomalu míří k oknu, aby z něj vyhlédl. Musí odsunout zatažené závěsy a zjistí, že je venku stejná tma jako uvnitř. Místnost osvětlují jen tlumené lampy. Místo nepoznává, ale na tom vlastně taky nezáleží. Nakrčí trochu obočí, protože si zkouší vzpomenout, jak to celé vlastně dopadlo, ale nejde to. Byl už mimo realitu a tak nemá vlastně na co vzpomínat. Vzdá to a zamíří zpátky, protože na stolku viděl lahev červeného vína a skleničky. To teď rozhodně potřebuje, aby se pořádně postavil na nohy.

Mana

Cítí víření Kamijovy mysli, i když Kamijo spí. Ví, že se mu zdá mnoho snů, které se starají o regeneraci jeho psychiky, ale sám do nich nevstupuje. Musel mu poslat mnoho své energie a zároveň ho nechat pít vlastní krev, aby ho zachránil, ale pořád se cítí naplněný a spokojený. Po tom posledním selhání záviselo všechno na tom, jak se podaří tento rituál a ten proběhl bez chybičky. Oba dva si napravili svou reputaci a nejlepší na tom bylo, že většinu práce oddřel právě Kamijo. Není to tak dlouho, co na tomto světě ucítil i přítomnost Shinyi a to mu dalo zprávu o tom, že je z dimenze zpět. Byl naživu, toho svého kouzelníka měl nejspíš s sebou a Mana nevnímal žádné negativní víření energií. To znamenalo, že byl nejspíš úspěšný, protože jinak by je Hyde volal k sobě a znovu by řádil. Vždycky věděl, že Shinyu by neměl nikdo podceňovat. Když se naposledy postavil Hydovi, Mana se na něj zlobil a odvrátil od něj na moment svou přízeň, ale teď si svou pověst napravil i Shinya a všechno bylo zase v pořádku, tak jak mělo být od samého začátku. Kamijovo tělo bylo zevnitř zdevastované, ale zároveň pouto mezi nimi zesílilo, Kamijo sám zesílil a runy na jeho těle toho byly důkazem. Už byl snad více démonem, než člověkem, byla toho určitě větší polovina a Mana to vnímal jako možnou cestu k jeho přeměně. To všechno ale ještě mělo svůj čas. Rozhodně o něj nechtěl přijít a proto mu nic neřekne. Kamijo by byl schopný tajně zkoušet nějaké rituály a hledat cestu, jak uspěchat čas, ale to nešlo. Dokonce ani démoni to nedokázali bez velkých následků. Teď ho potřeboval především zase postavit na nohy a to hodně rychle, protože Hyde na ně čekat nebude. Jakmile sám vyléčí Boogieho, jehož moc byla zřejmě bezbřehá a půjde jim to rychle, bude chtít knihu použít a jednou provždy ovládnout tento svět a nebude na ně dva čekat. Mana na to potřebuje být připraven a potřebuje, aby to Kamijo přežil. Nyní je v koupelně, kde je napuštěná vana, až po okraj plná rudé tekutiny. Není obyčejná, patří jiným nižším démonům, které dnes Mana odeslal zpět do jejich říše a je plná dalších důležitých přísad. Míchá obsah vany vlastní dlaní a zamyšleně si ho prohlíží, když ucítí Kamijovo probuzení a jeho tiché volání. Přivolá ho k sobě svými myšlenkami a pomalu zvedne pohled ke dveřím do koupelny, zatímco čeká, než se v nich Kamijo objeví. Jakmile se tak stane, pousměje se a pohled mu sklouzne po jeho tělo a jemně zářících runách až na ruce, ve kterých drží dvě sklenky červeného vína. 

"To si vem klidně s sebou, Růženko." Řekne mu a pokyne mu k vaně. Sám se zatím ani nepohne, jenom čeká, až si Kamijo stáhne to překážející prádlo a vleze tam. I v tomto stavu a při této činnosti dovede být elegantní a nepokazí jediný pohyb nebo nádech. Jako živoucí umělecké dílo a to Mana dovedl ocenit. Sám mu zatím sklenku podrží a potom mu ji stejně elegantně podá. Krev není ani studená ani teplá, nejspíš to není moc příjemné, ale co příjemné bude, je její účinek. Okamžitě se začne vpíjet do run na Kamijově těle a léčit ho skrze ně zevnitř. 

"Nedovedeš vysávat moc okolo sebe, ale já ano. Trochu jsem ti jí přinesl." Řekne, zatímco stále sedí u vany, jednu dlaň má smočenou do tekutiny a pohrává si s hladinou, kterou jemně čeří a v té druhé drží sklenici, ze které se napije. 

"Chci, abys věděl, že jsem na tebe opravdu hrdý." Řekne mu s pyšně pozvednutou hlavou a ta slova se mu odrážejí v očích. Ta předešlá porážka byla hořká, pořád byla v něm, ale překonali to. 

"Byli bychom mnohem lepší vládnoucí pár, než Hyde a Boogie." Řekne, když oči skloní k hladině. Vlastně tím nahlas řekl, jak moc s Kamijem vedle sebe počítá.

Kamijo

Stojí zrovna u stolku s vínem, když se mu do mysli opře příjemný pocit. Je to Mana a jeho odpověď na volání. Koutky se mu pozvednout ve svůdném pousmání a krátce se ohlédne přes rameno. Ví přesně, kam má jít a tak to trvá jen chvíli, než naplní druhou sklenici a vyjde tím směrem. Přál by si, aby tohle mohla být dovolená. Chtěl by si užít mnohem víc času po Manově boku bez Hyda a jeho plánů. Není to tak, že by byl proti tomu, právě naopak, ale pořád má pocit, že si Manovy přítomnosti užil prostě málo. Ujistí sám sebe, že jakmile bude po všem, vychutná si dny po tom mnohem více. Ne, ani na vteřinu nepřipustí možnost, že by se od okamžiku Hydova vítězství mohli rozdělit. Sám vždycky věřil v sílu vlastních přání a myšlenek, a pokud se věci nestaly tak, jak si naplánoval, našel si v tom svůj vlastní důvod. Vždycky to mělo nějaký důvod, nic se nedělo jen tak. Jakmile se opře do dveří bokem a rozhlédne se, musí nutně žasnout. Už jen ten pohled, jak Mana stojí nad vanou, je naprosto úžasný. Krátce se nadechne nosem a uvědomí si, že cítí něco jiného, než je voda a vůně z připravené koupele. 

"Kdybych věděl, co mě čeká, probudím se dřív." Zavrní tichým hlasem a bez váhání vykročí jeho směrem. Předá mu na chvíli víno, aby se ze sebe mohl stáhnout překážející kousek látky. Kde kdo by možná váhal, když by viděl krev ve vaně, ale on je už viděl opravdu hodně. Pokud Mana říká, že je to pro něj, tak je to pro něj a nebude pochybovat ani se zdráhat.

"Arigato." Poděkuje mu s úklonou a pak udělá velmi rychlý pohyb jednou dlaní, aby se kolem nich objevili drobné svíčky a rozzářily místnost vlastním plamenem. Všechno kolem na povel pohasne. 

"Omlouvám se, ale vždycky jsem byl na atmosféru." Na tváři se mu objeví úsměv, který je naprosto upřímný a oči zazáří průzračnou, skoro ledovou modří. Pomalu se uvelebí ve vaně. Po kůži se mu rozběhne zvláštní brnění, které naznačuje, kolik energie v krvi je a kolik mu z ní putuje do těla. Nechá víčka klesnout a rozechvěle vydechne. Je to příliš příjemné, než aby tomu dokázal odolávat. Otevře oči, když si uvědomí obsah Manových slov a podívá se mu upřeně do tváře. 

"Lepší odměnu bych si nemohl přát." Odpoví mu na to, že je na něj hrdý. Koutky se mu zlověstně pozvednou nahoru a pak přikývne. 

"To rozhodně byli. Tvůj trůn by měl styl a všeobecně nám to společně víc sluší." Ujistí ho se sebevědomým sobě vlastním. Zvedne volnou dlaň, ve které nemá víno a položí konečky prstů na Manovu ruku, kterou čeří hladinu. Pomalu začne stoupat po bledé kůži a zanechává na ní krvavé cestičky. 

"Jsem neskutečně vděčný za to, že tu můžu být." Ozve se jeho sametový hlas po chvíli.

"A ještě vděčnější bych byl za pohled, kdy se tvé tělo zbarví do ruda." V očích se mu ledově zablýskne. Jeho runy už září slabým modrým světlem. Začíná mít energie na rozdávání a jediná osoba, které by ji chtěl věnovat je příliš blízko. Trochu víc se ve vaně posadí, aby mu byl blíž, a znovu pozvedne ruku. Tentokrát se dotkne krvavými prsty jeho tváře, kterou zlehka pohladí a ozdobí ji. Vzpomene si na okamžik v jeho sklepě, kdy si Mana pohrál s lidmi, které mu přivedl. Nejde o krev a spoušť, kterou nadělal, ale o možnost vidět ho při to. O tu sílu, kterou z něj v tu chvíli cítil. Byl to nádherný pohled, nic lepšího snad v životě neviděl. Pak mu před očima vyvstane okamžik, kdy byli společně a kdy došlo na jejich propojení. Probouzí tím své vlastní tělo, hlavně v jistých partiích, nejde to prostě jinak, a když byl skvělý v sebeovládání, podobné pocity prostě ovládat nechce. 

"Mana-sama." Broukne svůdným hlasem. Vezme ho zlehka za bradu, víc se pozvedne a přiblíží své rty k těm jeho. 

"Možná bych ti mohl tvou starost vrátit po svém." Pošeptá mu do rtů, které palcem troch zbarví do ruda a pak ho políbí.

Mana

"Se mnou tě přece čekají samé podobné věci." Řekne mu, že to čekat rozhodně měl. Jakmile se okolo nich objeví svíčky a všechno potemní, Mana se musí slabě pousmát. Pro něj je to taková drobná malichernost, ale sdílí Kamijovu zálibu v podobných detailech a líbí se mu to. 

"Mohl bych si myslet, že mě opravuješ a moje atmosféra se ti dostatečně nelíbila." Zkusí mu trošku pohrozit, ale tón jeho hlasu žádnou vážnou hrozbu nenasvědčuje. V tomto přítmí jejich pokožka slabě září, stejně jako jejich oči. Ty Manovy jsou vidět mnohem méně vinou temně modré barvy, ale lesknou se jako oči nějakého predátora, kterým taky je. Jakmile se Kamijo uvelebí ve vaně, nemůže si nevšimnout, jak dobře mu tato koupel dělá a nejen po stránkách jisté úlevy. Vlastně nečekal, že by to na něj mohlo mít podobný vliv, lidé na to většinou reagovali spíš opačně, ale i toto byl důkaz toho, jak blízko k démonům začínal mít. Byla to otázka času, kdy si to Kamijo uvědomí a začne mu sám klást otázky, ale zatím je zřejmě příjemně unaven a ještě tolik nepřemýšlí nad vším okolo. Usměje se, když mu Kamijo za všechno poděkuje. Mana ví, že umí být vděčný a nejsou to jenom milá slovíčka. Klekne si, aby mu byl blíž a dívá se na jeho profil nebo na vodní hladinu. Mají samozřejmě mnohem víc důvodů, proč by byli lepší vládci, ale tahle hra na povrchnost ho taky baví. Chvíli po sobě nechává jenom tak procházet Kamijovy prsty a jsou oba potichu, než mu Kamijo znovu vyjádří svůj vděk. Mana se znovu pousměje. On ví, cítí to z něj, ale stejně je dobře, že ho o tom chce Kamijo sám ujistit. Není nic horšího, než přehnané sebevědomí a sebejistota. Dojde i na jisté přání, ale ještě je příliš brzy. 

"Odčerpal bych velmi rychle všechnu energii, která je obsahem této vany. Ještě chvíli počkej." Řekne mu. Cítí, jak se v Kamijovi začíná kumulovat všechna energie, jak jí začíná přetékat a uzdravovat se a vinou toho už se mu samozřejmě nechce jenom tak nečinně sedět. Jen o malou chvilku později ucítí Kamijovu dlaň i na své tváři. Cítí, jak mu drobné kapičky stékají po precizním make-upu, musí tam nutně zůstávat a nechávat za sebou rudé potůčky, ale nevadí mu to. Kamijo mu vydechne do rtů jeho vlastní jméno a Mana si je jistý, že si z vany vzal všechno podstatné, co mohl. Bylo to velmi rychlé. Myslel si, že to bude trvat mnohem déle, ale Kamijo byl jako houba, začínal parazitovat na energii ostatních a šlo mu to víc, než dobře. Třetí důkaz… Víc už jich snad ani není potřeba, ale ještě pořád si toho nevšiml. Mana možná dovede zařídit, aby to tak ještě chviličku zůstalo. Zvolna vstane a začne se před jeho očima svlékat. Trvá to dlouho, než odepne všechny ty přezky a sponky, brože a jiné věci, které všechno drží na místě, ale kdyby mu snad Kamijo chtěl pomoci, zarazí ho. Musí odpočívat a teď se může jenom dívat. Tam, kam Mana nedosáhne vlastníma rukama, si pomůže svými stínovými úponky, až před ním zůstane stát zcela nahý, ozdobený jenom černomodrými šperky a hromádkou drahé látky u kotníků. Opatrně z ní vystoupí a podá mu svou dlaň, aby mohl stejně elegantně vstoupit do vany. Je mosazná, na ozdobných nožkách, s tepanými ozdobami. Stojí uprostřed celé místnosti, která je ve stejném stylu a plná váz s černými nebo modrými růžemi. Pohodlně se opře na druhé straně, nechá paže odložené na okrajích vany a zvedne z krvavé lázně jedno chodidlo, které si opře o Kamijova prsa. Jeho kůže doopravdy brní a vibruje svou energií a v místě těch run ještě mnohem více. Vypadá to, že se Mana vůbec nehýbe, ale pod hladinou jako had projede jeden úponek a polechtá Kamija na vnitřní straně stehna, zatímco Manovi hravě zajiskří v očích.

Kamijo

"Tak to si rozhodně nechám líbit." Prohodí tiše a v očích mu zajiskří. Zní to sice povýšeně, ale na tom mu zase tolik nezáleží. On si je jistý, že by se snažil zůstat po boku Many i kdyby se podobné věci neděly. Díky nim ale ví, že tu má své místo a to je pro něj velmi důležité. Je mu jasné, že by se to kdykoliv mohlo změnit, kdyby Mana chtěl, ale budeš doufat, že se to nestane. Občas musí nechat víčka klesnout a trochu víc se podat příjemné energii, která prostupuje jeho tělem. Připadá mu, že byl přesně pro toto stvořený. Nemá soucit s nikým a s ničím a je mu jedno, kdo kvůli němu přijde o život, hlavně že mu to pomůže, že to pomůže jim oběma. Pak může být na výsost spokojený. Co se mu ale nelíbí, je fakt, že na Manu ve vaně musí čekat. Nenamítá nic, ale je jasné, že mu to není zrovna po chuti. Chápe to, jen s tím tak úplně nesouhlasí. Přesto však nic víc neřekne a snaží se z koupele vysát, co nejvíce. 

"Zrovna teď nemám rád čekání." Jindy byl celkem trpělivý a dokázal vyčkávat na vhodnou chvíli, teď ale nechce. Brzo se mu však dostane odměny v podobě Manova svlékání. Nemá v plánu od něj odvracet oči a je mu jasné, že Mana si bude jeho pohledy užívat. V jeho očích zaplane chtíč, když pozoruje jednotlivé přezky, jak povolují a později, jak odhaluje pokožku. Každý milimetr táhne jeho oči a on jimi přejíždí po celé jeho postavě. 

"Lepší odměnu bych nevymyslel." Prohodí sametově, když u něj Mana stojí nahý. Je dost blízko a zároveň pořád příliš daleko. Vlastně by se z toho za pár vteřin asi vážně zbláznil a to mu jindy byly podobné pocity cizí. S Manou je všechno jiné a vlastně i svým způsobem nové. Pořád je člověk, i když obdařený jistými schopnostmi. Jeho náklonost už dávno přerostla v něco úplně jiného. Mana to nejspíš necítí, ale jemu to nepřekáží. Jsou spojeni mnohem víc, než by je kdy pojily obyčejné city. Bez váhání ho vezme za dlaň, aby mu pomohl do vany a udělá mu víc místa naprosto sobě. Sleduje jeho štíhlé tělo, jak se noří pod hladinu a i to ho vlastně vzrušuje. Je to úžasný pohled. Nadechne se hluboce, když ucítí Manovo chodidlo na svém hrudníku. Zvedne ruce a jednu z nich umístí na kotník a druhou na spodní stranu lýtka. Promne obě části a začne jemnou masáži. Používá obratně prsty a tlačí na body, které by měly i jemu působit příjemné pocity. Sem tam připojí i své rty, když si k nim chodidlo trochu pozvedne. Koutky mu povyskočí, jakmile ucítí jeden úponek, jak se dotkne jeho stehna. Promne si rty o sebe a nepatrně pozvedne obočí. 

"Hm, měl bych začít něco dělat, aby to byla trochu fér hra." Pošeptá do jeho kůže, po které přejede rty. Pustí jednou rukou jeho chodidlo a ponoří jí do pod hladinu. Brzo začne tekutina zlehka bublat a Kamijo posívá lehké proudy vstříc Manovu tělu a hlavně správné proudy k velmi konkrétním místům. Když on stehno, tak Kami půjde rovnou ke zdroji. Možná by neměl čerpat svou nabitou sílu, ale to jsou jen lehká kouzla, která mu neuberou vůbec nic. Stačí jen správně použité vibrace z prstů, aby toho dosáhl. Přesto se s použitím magie runy na jeho těle víc rozzáří. 

"Nakonec ty svíčky ani nebyly potřeba." Dodá s nádechem pobavení a dál pokračuje v masáži jeho nožky. Posouvá ji výš po svém hrudníku a sám se víc narovnává, aby mohl rty sklouznout až ke stehnu. Hlavně trápí vnitřní stranu, aby Manovi jeho doteky vrátil se vším všudy. 

"Doufám, že si budeme hrát dál, baví mě to." Prohodí svůdně, když se mu podívá do očí a pošle trochu větší proud vstříc Manovu tělu, aby bylo jasno, že on s tím rozhodně přestávat nehodlá. Konečky prstů na jeho nožky zamíří taky dolů, až po hladinu, kde se však v blízkosti jeho klína zastaví a začne zase stoupat. Ještě je brzo na podobné doteky.

Mana

Musí si přiznat, že některé lidské tělesné prožitky jsou velmi příjemné. Jejich těla byla slabá a křehká, ale většinou jim to slušelo a byla o hodně citlivější a vnímavější. Mana by si ve své pravé podobě některé věci jen stěží užil. To proto je lidé tolik lákali, tolik je vábil tento svět. To proto je chtěli tak moc ovládat, protože jinak užiteční vlastně nebyli a nebylo jim ani moc co závidět. Jenže démoni byli rozmarná stvoření a co by asi tak měli celé dny dělat, než pokoušet tyto nebožáky? Mana nebyl zrovna démonem sexu, ale to neznamenalo, že si ho nedovedl pořádně užít. Nechává všechny možné pocity, které by jako člověk cítil, prostupovat pokožkou svého lýtka a dokonale si tu jemnou masáž vychutnává. Když se k ní přidají ještě Kamijovy rty, jemně pootevře ty svoje. Upřeně ho pozoruje a rozmarně mu nastavuje svoji nožku tam, kde je to mnohem lepší. Ta malá legrácka ho donutila k úsměvu, ale Kamijo mu to svou silou vrátí a nutno dodat, že je docela kreativní. Manovi se na něm vždycky líbilo, že nebyl odkázaný jenom na své obyčejné lidské možnosti, ale občas mu mohl některé věci vracet jako schopná konkurence. Mana se víc opře o opěru vany a povzdechne si. Stehna dá nestydatě víc od sebe, aby se k němu dostalo co nejvíc z toho magického proudu, ale pod krvavou hladinou není nic vidět, takže tím jenom dráždí Kamijovu fantazii. 

"Já jsem ti to říkal, ale ty ne, musel sis to udělat po svém. Tady vidíš, že to nemělo smysl." Řekne mu a v očích se mu blýskne zadostiučinění. Mana je přece dokonalý a i když na runy nemyslel vědomě, rozhodně měl tak jako tak pravdu. Musí ve vaně sklouznout maličko níž, aby si o Kamijova prsa mohl opřít celou nohu a nechává špičku propnutou. Kamijovy ruce už sahají hodně daleko, ale ne tam, kam by mohly. Nechává ho hrát si a sám si užívá všechnu pozornost. Jenom mnohem méně kontroluje své opravdové já. Stínové úponky se se oddělují od jeho těla, natahují se po objektu jeho touhy ať už nad hladinou nebo pod ní a začínají se omotávat okolo jeho těla a končetin v závislosti na tom, jak moc chce Mana Kamija u sebe. Nepřemýšlí nad tím, ale jeho podstata si začne tělo proti sobě přitahovat blíž. Tak jako tehdy ty oběti, než jim Mana úponky oddělil hlavy od těl nebo je jinak rozkrájel na plátky. Dnes ale nechce ničit, chce si ho hýčkat. Voda se rozčeří, když si ho celého přitáhne mezi stehna a konečně ho obejme i rukama. Okamžitě svoje rty přitiskne k jeho, ucítí, jak se jejich klíny otřou o sebe a jazyk mu pošle opravdu daleko do úst. Hladí ho po celém těle najednou, zatímco jeho samotného pořád dráždí proudy Kamijovy magie, kterou vysílá snad celým tělem. Je to velmi příjemné. Kami si chtěl sice hrát, ale on to nevydrží. Možná na podruhé nebo na podesáté, ale ne teď. Tohle jsou konec konců taky hrátky. Stínové úponky se nebojí ani takových míst jako je prostor mezi Kamijovými polovičkami. Nezajíždí dovnitř, jenom ho škádlí na povrchu, objímá ho kolem jeho chlouby, tiskne a zase pouští a ruce má celou dobu položené na jeho zádech, po kterých ho hladí. 

"Řekni, kolik lidí bys potřeboval v posteli, abys dostal tohle všechno?" Provokuje ho otázkami, ale Peklo ví, že ani jednoho, jinak bude v likvidaci zeměkoule rychlejší, než Hyde s Boogiem dohromady. Posledně nadělali docela spoušť. Dnes by mohli být trochu hodnější. Povzdechne si se rty u jeho ouška a přitáhne si ho víc na sebe.