Takeshi, Ju-ken
"Chceš si mě nechat hm?" Prohodí tiše spíš pro sebe. Vlastně u to dost lichotí a kde komu by to zvedalo ego dost nahoru, ale on zůstane pěkně při zemi. Potřebuje se soustředit a zdá se, že se Senou to nebude tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ani pro něj ne. Dostane ho jeho gesto s košilí, kterou mu obstará. Přistihne se, že opomněl velmi důležitý detail a Sena mu ho připomněl. Ano, potřebuje ho u sebe, aby některé detaily nepřehlížel teď, když má hlavu plnou starostí.
Ju-ken v první chvíli na Hakueova slova o důvěře nic neřekne. Potřebuje se nad tím víc zamyslet. Má pravdu, vždycky chtěl, aby si věřili, i když v trochu jiném kontextu, než právě teď. Nakonec přikývne.
"Věřím ti, jinak bych tu nebyl." Ujistí ho bez dalšího váhání. Jednou už se rozhodl a nebyl ten typ, který svá rozhodnutí měnil, pokud to nebylo opravdu nutné, jako třeba s Aquim. Obhajuje si to v hlavě hlavně tím, že ho chtěli zabít a nejspíš by se to stalo, kdyby nebyly zrovna společně. Aqui podle něj nikomu nic neudělal, jen věděl příliš. Podívá se na svého bratra s pozvednutým obočím až u dveří, když mu řekne, že to Takeshimu dluží. On mu vlastně dlužil taky dost. Tentokrát už nic neřekne, jen se podívá stranou a usměje se. Ať to bylo, jak chtělo, Hakuei byl férový a toho si vážně cení.
Takeshi odstoupí ode dveří a tváří se, že si nevšiml pohledu na Senu. Jen trochu pokrčí rameny.
"Někdy se štěstí usměje i na mě." Prohodí větu, která se dá pochopit několika způsoby, ale Sena ví. Neovládne pozvednutí jednoho koutku, protože to je přesně Haku. Kde kdo by s ním neměl trpělivost, ale to by nebyl Takehsi.
"Tato partie má jednu výhodu. Ve výsledku může vyhrát jeden nebo oba. Kdo ví." Tváří se, že jde o naprosto normální rozhovor a vlastně by se tím i bavil, kdyby nebylo okolností. Zatváří se neutrálně, kdy dojde na vzácné kousky.
"Ani ty o mě nevíš všechno. Někdy si o tom o sklenky můžeme popovídat." Pokračuje dál ve své vyrovnané notě a sám je následuje do nitra bytu.
"Ano, známe se. Troufal bych si říct, že dobře." Natáhne Ju-kenovi dlaň a krátce si prohlédne jeho tvář. Ju nahazuje zatvrzelý výraz, který u něj Takeshi několikrát viděl. Dělá to vždycky, když si není jistý nebo se rozhoduje.
"Rád tě vidím a celého." Pokyne i jemu, aby si vzal sklenici, ale Ju odmítne stejně jako Haku.
"Dobře tedy, zbude víc pro mě a mé rozjímání." Zatváří se spokojeně.
"Klidně se můžeme posadit." Nabídne jim ještě místo k sezení a sám se usadí do křesla, které tu má nejraději. Ju zůstane stát opodál. Pro Takeshiho, se to bez sklenky neobejde a dokonce dojde i na doutník.
"Popravdě." Odmlčí se na chvilku, když se na něj podívá.
"Nejsem. Mám k tomu pár důvodů, abych nebyl a ty bys měl být ten první, kdo to ví." Pomalu přeostří na Ju-kena, který mu má odpovědět.
"Dobře." Odtuší Ju jako první a úšklebek na sebe nenechá dlouho čekat.
"Na to, že je jednou nohou v hrobě vlastně hodně dobře, ale to jsme my všichni." Teď se trochu pozná, že jsou příbuzní. Očividně se ani jeden nebojí říct věci tak, jak jsou.
"Výborně, nic bych si nepřál slyšet raději." V Takeshiho hlase se dost nečekaně objeví stopa ironie.
"Ano, přijdou na řadu o chvilku později. Jistě pochopíš mou otázku, proč ses rozhodl zaměřit se zrovna na něj." Podívá se Hakueovi přímo do očí.
"Jestli je to jen hra, rád bych tě požádal, abys z toho mého syna vynechal. Sám moc dobře víš, co se může stát. Možná je ti to jedno, ale mě rozhodně ne. Oba jsme viděli, jak takoví kluci můžou dopadnout." Znovu nastane krátké ticho.
"Chtěl bych tě v prvé řadě požádat o laskavost, Haku-san." Krátce se zadívá na dno své sklenice, než k němu zvedne už trochu unavený a starostlivý pohled.
"Pošli ho domů, prosím." Nejsou to slova hlavy policejního oddělní, který je vždycky nad věcí. Teď je především otec, který má strach o svého syna.
Sena, Hakuei
Na tu partii Hakuei vůbec nic neřekne a místo toho přesune svůj pohled na Senu. Dívá se na něj dlouho a důsledně, snaží se ho vyvést z míry a čeká, kdy uhne očima. Zatím se to neděje. Není to hladový pohled, nesvléká ho, jen chce najít hranici jeho trpělivosti. Vidí mu na očích, jak moc ho štve, ale Sena je zkušený. Nenechá se rozhodit snadno. Neodpoví ani na nabídku skleničky a předávání zkušeností. Momentálně má svých na rozdávání. Vzápětí na to se uchechtne a nechá na chvíli Senu být. "I kdyby z něj viděl jenom polovinu, pořád by to bylo dost." Narazí na Ju-kenovy rozměry, ale sám vypadá podobně, jen je štíhlejší a trochu menší. Sena se trochu ušklíbne, asi mu chce dát najevo, že pro něj není vtipný. Kyselý, studený čumáček. Co z něj Takeshi má? Hakuei se rozhlédne a vybere si druhé křeslo, které tady je. Ju-ken mu zůstane stát tak trochu za zády jako opravdová ochranka. Nevyžaduje to, nevadilo by mu, kdyby si taky sedl, což třeba J běžně dělal a všechny tím vyváděl z míry, ale Ju měl jisté naučené policejní manýry a jakousi morální slušnost, kterou zase J postrádal. Sena se přesune k pohovce vedle Takeshiho křesla a dá tak najevo, že on žádná služka není, ale zároveň je Takeshimu dost blízko, kdyby bylo cokoliv potřeba. V Hakueiově tváři se proběhne Výraz Jistě a na krátko sklopí oči, když Takeshi nepřímo namíří na Showa. Sedí s nohama rozkročenýma a předloktí má opřená o stehna, zatímco dlaně mu volně visí dovnitř a prsty jsou propletené. Jeho ruce zdobí několik náramků a prstenů. Přesto zatím mlčí. Ušklíbne se, když Ju-ken označí jeho sídlo za hrob.
"To trochu přeháníš." Napomene ho, ale je to spíš žertík. Sena se nesměje ani teď, jenom ho pořád propaluje tím divně modrým pohledem. Protivná Barbína, leze mu na nervy. Takeshi tu Ju-kenovu poznámku okomentuje nečekaně kysele a Hakuei k němu musí zvednout zvědavý pohled. To je poprvé, co ho takhle vidí. Nediví se tomu, sám syna nemá, ale dovede si představit, že kdyby měl, vystřílel by pro něj cokoliv. Jestlipak ho teď Takeshi nenávidí? Je to jedna z těch věcí, na kterou se ho nikdy nezeptá, ale bude ho pálit do konce života. Proč se rozhodl zaměřit přímo na něj? Zaměřit??? Rozhodí dlaně na chvíli od sebe. Co mu na to sakra má říct? A jemu, že je to jedno? Takhle s ním většinou mluvili lidé, kteří ho neznali a nechali se ovlivnit jeho vnější maskou a vystupováním. Je to jasná známka toho, že Take ztrácí nervy. Pak najednou otočí a je samá slušnost a žádost. Hakuei ještě pořád mlčí, jenom na něj znovu upře svoje jediné oko. Čekal toho hodně, ale tohle ne. Je to poprvé po hodně dlouhé době, co musí oči trochu poraženecky sklonit a vnitřně ho zamrazí. Pošli ho domů… pošli ho domů… To je to jediné, co doopravdy nechce.
"Dobře." Řekne nakonec po dlouhé chvíli ticha a vstane.
"Ale nezaručuju ti, že mě poslechne." Podívá se na Takeshiho najednou velmi vážně, skoro přísně a jako by ta důvěrná stránka mezi nimi zmizela. Jako by si najednou byli dočista cizí. Chtěl mu toho říct hodně, všechno vysvětlit od chvíle, kdy se poznali až kam to zašlo v chatě pod horou Fuji, ale jako kdyby to všechno postrádalo smysl. Takeshi o žádné řeči nestál. Nestál o něj ani o to mít mafii v rodině… chtěl Showa. Tak to bylo. Hakuei sám nejlépe věděl, co a jak a proto s Showovým stěhováním tolik váhal, ale jaký mělo smysl vysvětlovat Takeshimu, že mu vyložil na misky vah všechno a poctivě včetně jeho možné kariéry? Nijak… Byli dospělí. Museli se podle toho chovat. Takeshi ví, že svoje slovo splní, skutečně to Showovi řekne. Ale pokud odmítne, násilím ho od sebe nevyžene, to prostě neudělá. Pak se prostě beze slova obrátí na patě s úmyslem odejít. Sena popravdě takový vývoj událostí neočekával. Něco je špatně. Něco je jinak. Cítí to vnitřní brnění, ale neví, co by měl udělat a tak vrhne zoufalým pohledem po Ju-kenovi a jemně zavrtí hlavou. Takhle ti dva přece nemohou skončit!
Takeshi, Ju-ken
Takeshi se tváří, že pohledy na Senu nevidí. Je mu celkem jasné, že probíhá tak trochu souboj, kdo z koho. Taky ale Senovi věří a ví, že má dost zkušeností na to, aby se nenechal vyvést z míry. Mělo by ho překvapovat, jak moc do něj vkládá, ale z druhé strany…Proč by neměl? Kdyby chtěl být hodně negativní, mohl by si pomyslet, že mu nic jiného nezbývá, jenže o tom už to dávno není. Takeshimu po Hakueově poznámce vyběhne koutek nahoru. To prostě nešlo ovládnout, přitom krátce přeostří na Ju-kena, který se jen ušklíbne, ale nic zlého v tom není. Dojde na další úšklebek na Ju-kenově tváři, když dojde na to, že přehání. Krátce pokrčí rameny. "Lepší trochu přehánět a pak být příjemně překvapený." Nedělá si z jeho zdánlivého napomenutí vůbec nic. Očividně by to klidně řekl znovu, kdyby k tomu měl možnost. Takeshi se snaží ovládnout svůj výraz, kterým by víc dal najevo, jak moc ho to zasáhlo. Měl by se před nimi obrnit tak, jak to dělal celé roky, i když s Hakueiem to zase tak nebylo potřeba. Není schopný srovnat sám sebe, nikdy to nebylo tak osobní jako právě teď. Opětuje Hakueovi pohled a ani na vteřinu neuhne. Je to jakési svolení, aby viděl, jak moc mu na tom záleží. Už zase vkládá důvěru v něco, co nejspíš není možné. Často se mu to vyplatilo, ale najednou má pocit, že je něco jinak. Je to takové vnitřní tušení. Je vidět překvapení v jeho tváři, když s ním Haku nakonec souhlasí. Pošle ho domů, vážně na vteřinu uvěří tomu, že se jeho syn vrátí a možná se všechno zase urovná. A pak dodá něco, co v něm zase rozdmýchá všechny pochybnosti. Ju-ken opodál vypadá stejně překvapeně jako Takeshi a zatím nic neřekne. Sám mluvil se Showem, věděl, že se rozhodl sám a že ho Haku posílal domů. Bylo to zvláštní, když si společně povídali, ale z druhé strany se tomu nedivil. Přestěhoval se do domu, kde pro něj bylo všechno cizí, a i když to nedal najevo, vnímal pohledy všech kolem. Muselo ho to vnitřně ničit. Všichni samozřejmě věděli, čí je to syn a taky mu to dávali najevo. Nikde ne napřímo ani před Hakeuiem, ale dělo se to. Neměl ale pocit, že by Show svého rozhodnutí litoval. Takeshi se nadchne, aby mu poděkoval, ale Haku už se zvedá a odchází. Nechápe, co se stalo, že to celé dopadlo podobným způsobem a zdá se, že není jediný. Ju-ken opravdu váhá, jestli se do toho vložit anebo ne, ale přijde mu to hrozně nefér. Přece ví, jaký jeho bratr je a že to, co se stalo, nebyl prvoplánový úmysl. To Show se rozhodl a ví taky důvod. Bez dalšího váhání natáhne ruku, aby Hakueovi sevře zápěstí a donutil ho se zastavit. Podle něj by si ti dva měli promluvit, vyřešit to a pak se vrhnout na věci, které zasáhnout celé město a ne jen je dva.
"Proč mu neřekneš, jak to celé bylo?" Zeptá se ho nahlas a získá si tak pozornost i Takeshiho, který za nimi chtěl nejspíš jen zavřít dveře.
"Co jak bylo?" Ozve se chraplavý hlas, ve kterém je znát jistý zvědavost.
"Nejsi přece žádný mafiánský strýček, který láka děti do auta na bonbóny a nezáleží mu na tom, co se stane. Proč mu neřekneš, jak moc nechceš, aby šel domů?" Je to napůl vtip a napůl to Ju-ken myslí vážně. Druhou část, ale už říká tiše, protože to je na jeho bratrovi, co se rozhodne pustit ven. Pak stočí oči na Takeshiho a u se mračí.
"Víš to moc dobře. Haku se očividně bránit nechce, tak to udělám já." Pustí Hakueovo zápěstí. Možná by se měl držet stranou, ale stejně jako Sena tohle vidět prostě nechce.
"Haku Showa posílal domů, nechtěl ho brát s sebou, protože ví, co by se mohlo stát. Tvůj syn je ale rozhodnutý žít takový život. Můžeš být na mě naštvaný, jak chceš, to je fuk, ale on si to nezaslouží a myslím, že to ani není důvod, díky kterému by to celé mělo dopadnout takto." Protočí nad nimi očima v sloup.
"Navíc jsou tu věci, které jsou mnohem důležitější, než to co se tu právě děje." Vážně tu hodlá Takeshiho moralizovat? Zrovna on? To je prostě postavené na hlavu. Chvíli je ticho, než se Takeshi pohne ze svého místa a vykrčí k Hakueovi, aby mu položil ruku na rameno.
"Budeš tak laskavý a povíš mi, jak to celé bylo? Má pravdu, z časti. Ten vztek není mířený proti tobě, ale proti mně samému." Najde trochu ztracené rovnováhy.
"Posaď se prosím, pokud si myslíš, že jsme schopní s některými věcmi pohnout." Stáhne ruku z jeho ramene a něco v jeho očích se změní. Je tam pořád stopa jakéhosi zoufalství, ale taky vřelost, kterou pro něj vždycky měl.
"Tak ho namiř ještě proti vlastním lidem, Takeshi-san." Ozve se ještě Ju-ken.
"Na oddělení je někdo, kdo práská, co nemá." Když už jsou v tom, tak na něj vysype rovnou všechno, s tím si servítky nikdy nebral.
Sena, Hakuei
Chvíli to vypadá, že Ju-ken vůbec nic neudělá, ale pak se konečně pohne a zastaví Hakueiův odchod. Sena si nepatrně vydechne, i když ještě zdaleka není nic vyřešeno a vyhráno. Hakuei se doopravdy zastaví a mírně stočí pohled na ruku, která ho vězní. Nijak se však bratrovi nevysmekne, jenom na jazyku převalí, co by mu odpověděl. Proč? Protože to podle něj nemá vůbec žádný smysl a doprošovat se Takeshiho nebude. Takeshi není připravený něco poslouchat, nechce nic poslouchat. Je naštvaný a právem, ale Hakuei nebyl jen tak někdo a proto tohle setkání nemohlo skončit jinak. Takeshi se toho samozřejmě hned chytí a začne se vyptávat. Hakueiovi nepatrně cuknou koutky, když Ju-ken pronese to o strýčkovi s bonbóny, ale může si to dovolit, protože je ke zbývajícím dvěma zády. Pomalu k němu zvedne jediné oko, aby mu tím pohledem nějak vysvětli, že tu diskuzi považuje za zbytečnou, protože tu není odpovídající posluchač, ale Ju-ken se všechno rozhodne vzít do vlastních rukou. Hakuei zůstane stát zády, poslouchá a upřímně žasne. Čekal by, že Ju-kenova oddanost Takeshimu a policejnímu oddělení zůstane do jisté míry zastoupena v pokusu zachránit situaci tak, aby se s Takeshim nepohádal, ale ono to vypadá, že jeho hlavním a jediným důvodem je snad poprvé v životě on sám. Že mu záleží na něm jako na bratrovi a na tom, co s ním bude a jaké na něj okolnosti vrhají světlo. Nemůže tomu uvěřit. To je Ju-ken skutečně na jeho straně? Naprosto se vším? Doopravdy si to myslí? Sena je zaskočený zdá se úplně stejně, ale cokoliv může zachránit Takeshiho vztah s Hakueiem, použije to a je za to vděčný. Teď si nikdo z nich nemůže dovolit rozkmotření. Sice by spolu nejspíš spolupracovali i tak, ale skutečně by si nevěřili, někde by to v nich bylo, už by jim na sobě tolik nezáleželo jako teď a co kdyby Takeshi potřeboval, aby pro něj Hakuei skočil do ohně? Senovi se sice nelíbí, jak s Takeshim Ju-ken mluví, ale je to nutné zlo.Hakuei pomalu zvedne ruku a promne si tvář. Je skoro dojemné, když se za něj bratr takto postaví. Pomalu se otočí čelem k nim všem a jeho tvář je vyrovnaná a nic neříkající, ale je to naučená maska. Takeshi se zvedne, vykročí k němu a Hakuei sebou mírně trhne, když vidí jeho zvedající se ruku. Tohle není chvíle, kdyby mu chtěl dovolit, aby se ho dotýkal. Takeshiho slova jsou však náhle smířlivá, je vidět, že je volí pečlivě, aby ho neurazil a přiměl si nakonec promluvit. Převalí si v hlavě Takeshiho slova o tom, na koho je mířen tento vztek. Tak docela mu ještě nevěří. Tohle je přesně ta chvilka, kdy by mohl panovačně a uraženě odejít, ale Ju-ken by se snažil nadarmo a to není fér. A tak se vrátí na své místo a velmi pomalu znovu dosedne. Sena si nepatrně vydechne podruhé. Ju-ken to nevydrží a ozve se znovu a Sena k němu honem zvedne modrý pohled. Potřeboval by, aby mluvil víc, dál, prozradil to všechno. Hakuei se zatváří podobně, ale na malou chviličku se mu ve tváři proběhnou emoce, které Senovi stačí na to, aby mu něco došlo. On to ví. On to všechno ví. Je klíčem ke všemu a kdyby mu Takeshi s Ju-kenem podrželi pistole u hlavy, možná by to z něj v tuto chvíli vymlátili. Proč to nechce říct? Proč to neprozradí hned? +Na co kruci čekáš?+ Vynadá v duchu Hakueiovi. Hakuei mírně pootevře rty. Ju byl moc impulsivní, on sám by si to ještě nechal pro sebe. Zatím si staříka opatrně měří pohledem a dělá hloupého. Senu ale nepřechytračil, to ví, i když se na něj nepodívá a vnímá ho jen periferně.
"Potkal jsem se s ním při odchodu ze tvé kanceláře..." Začne vyprávět o něčem úplně jiném a elegantně od toho tématu odvede řeč. Je si jistý, že se Takeshi chvíli nechá vodit jako beránek.
"Nedalo mi to, chtěl jsem ho pozlobit a trochu poznat. Poznat syna mého nejlepšího nepřítele..." Mluví pomalu a volí si každé slovíčko. U toho si zamyšleně promne spodní ret palcem.
"Je to chytrý kluk, asi se bál a stejně měl dost odvahy. Hezky jsme si popovídali…" Na chvíli se odmlčí. Detaily o tom, jak ho vozil ve svém autě po okolí raději vynechá.
"Asi to na mě udělalo taky dojem, nějak jsem si nemohl pomoct a přišel se podívat na jedno jeho přelíčení. Byl skvělý..." Začíná se dostávat do okamžiku, kdy Take vstane a konečně mu vrazí, protože přiznává, že za ním chodil. Naprosto vědomě a úmyslně… Navíc byl někde, kde Takeshi kvůli své práci a času nikdy nebyl…
Takeshi, Ju-ken
Ju-ken si není jistý, jestli to mělo vůbec nějaký smysl to zkoušet. Nepochybuje o tom, že se toho Takeshi chytí, ale pochybuje, že bude Haku chtít něco vysvětlovat. Jenže nevidí jinou možnost, než získat spojence na této straně. Někoho, komu by mohli svým způsobem věřit. Takeshiho znali oba dva už dost dlouho, a jestli by za někoho z oddělení dal ruku do ohně, byl to právě on a vlastně i Hyde. Takeshi má ale mnohem delší prsty a mohl by toho hodně zařídit. Když se na něj Haku podívá, vidí pochybnosti v jeho výrazu. Asi tuší, co si myslí a vlastně by se nejspíš zachoval stejně, ale on teď je ten, kdo má trochu odstup. Jen zlehka kývne hlavou, aby potvrdil svá slova a ujistil ho, že tomu vážně věří. Je tu taky fakt, že je to jeho bratr, není zlý, ať si myslí, kdo chce, co chce. Ju-ken to vždycky věděl a nikdy by to nezpochybnil. Ať dělá, co dělá je to jeho život, který se rozhodl žít a podle toho se chová. Prostě vněm pořád vidí toho kluka, kterého se snažil chránit a jinak to nebude. Když nad tím teď tak přemýšlí, uvědomuje si, jak se mu ulevilo, když je po jeho boku. Celou dobu, kdy byl od něj daleko, ho něco tížilo a teď to spadlo. Jistě, všechno to dělal kvůli Aquimu, ten první impuls byl rozhodně on, teď si však uvědomuje, jak moc se za těch pár dní změnilo. Téměř neznatelně pozvedne koutky, když vidí, jak si Haku mne tvář a konečně ho pustí, aby jim dal prostor. Vyčkává, stejně jako Takeshi, který už zblízka pozoruje Hakueovu tvář a čeká, jestli tady zůstane nebo ne. Ví, že by ho potřeboval, chce s ním mluvit o spoustě věcí a nejspíš se k části z nich dostanou, ale první musí vyřešit rozpor uvnitř sebe samého. Sám ví nejlépe, že jinak se nebude soustředit na nic jiného. Napůl stočí hlavu za Hakueiem, který se odejde posadit a sám ho následuje do svého křesla. Krátce se podívá na Senu s trochu smutným pousmáním. Tohle zrovna dobře nezvládl. Měl by ve svém věku vědět, co v podobných chvílích dělat, ale pokud přijdete o syna, nikdo a nic vás na to nepřipraví. Ju-ken se pohne společně s Hakuem a zůstane stá za ním opírajíc se rukama o opěradlo. Jestli to mělo nějaký důvod, aby tu byl, tak to bylo právě tohle a jeho role nejspíš skončila. Přesto se postaví za svého bratra a bude tu, dokud to bude potřeba. Krátce se podívá na Senu a snaží se něco si přečíst v jeho výrazu. Když se potká se Senovým pohledem, trhne obočím nahoru, jakoby ho vyzval, aby se taky pořádně zapojil. Nevěří mu, že je tu jen jako doprovod a rád by věděl, co ví on. Podle něj by se jim hodil taky, ale zdá se, že tíhne až příliš k Takeshimu. Toho nepřemluví, dokud si to Take nebude vyloženě přát. Stejně by ho zajímalo, co na něm ti kluci vidí, no nic. Takeshi vypadá vyrovnaně, když Haku začne mluvit a popisuje mu, jak se s Showem poznali. Ví, že nebyl v jeho silách tomu zabránit a stejně v něm hlodá pocit, že mohl. Jakmile Haku zmíní přelíčení, na kterém nebyl, stejně jako na mnoha dalších akcích, jeho obočí se lehce stáhne. Neubrání se tomu, aby svůj pohled neodklonil do strany, a čelist malinko sevře. Když k Hakueovi vrátí pohled, jen krátce kývne hlavou. Koutky mu malinko povyskočí, protože věděl, že Show umí být skvělý. Nebyl na akcích, ale vždycky viděl alespoň video. Zajímalo ho to, ne že ne. Jen…
"A co bylo dál?" Zajímá se znovu.
"Rád bych věděl, co ho přimělo k tomu, aby odešel a vydal se tímto směrem." Odmlčí se znovu a snaží se ovládnout svou mysl a pocity. Jeho vnitřní boj prozradí jen prsty zatnuté v pěst. Po chvíli se přece jen uvolní.
"Pak se vrátíme k tématu vnitřních věcí u nás. Pokud nás někdo zradil, jsou v ohrožení desítky lidí v programu a taky někteří tví lidé, Haku-san, kteří jsou pod naším dohledem." Myslí tím samozřejmě ty, které dostali za mříže a ví, ke komu patří.
"Pokud vím, tak Aquiho našli velmi rychle, to znamená, že jde jen o úzký kruh lidí na oddělení, kteří by s tím mohli mít něco společného. Jestli je to tak, je ohrožena celá společnost, kdyby se některé informace dostali ven." Je znát, že jakmile se dostanou k tématu práce, dokáže se obrnit mnohem víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat