Hromadné - Nebyl jsi s ním, když tě potřeboval.- část 4.

(tajný apartmán)

Sena, Hakuei

Co bylo dál? Jak máte říct otci vašeho milence přímo do tváře, že s tím klukem chrápete a proto se tak nejspíš rozhodl? Ale ono to Showovo rozhodnutí asi přišlo o chvilku dřív. Všechno to začalo už ve chvíli, kdy si Show poprvé sedl k němu do auta. Jejich rozhovor zašel velmi daleko a Hakuei si myslel, že ho přitlačí ke zdi, když ho vezme do svých lázní. Nestalo se to. Místo toho v něm vzbudil jenom větší zvědavost a odvahu. Už tehdy to byla velmi intimní chvilka a to se viděli v podstatě poprvé. Hakuei ho přiměl se svléknout, ale ne proto, aby ho viděl nahého, ale proto, aby odhalil až na kost všechno, co v něm je a Show necouvl. Potřebuje si všechny vzpomínky přerovnat v hlavě, aby mohl Takeshimu odpovědět po pravdě a proto mu odpovědi chvíli trvají. Takeshi mu do toho navíc vstoupí ještě s tím druhým tématem a on se rozhodne odpovědět nejprve na něj, než se vrátí k tomu Showovu. Zvedne oči a podívá se do těch Takeshiho. Musí se uchechtnout. Nemá ani trochu v plánu prozrazovat, co se dozvěděl. Teď ještě ne. Takeshi by to běžel impulsivně řešit, Ju-ken možná taky a nikdo z nich na to není připravený ani vyzbrojený. Kdyby jim to teď prozradil, nadělal by víc škody, než užitku. Legrační bylo, že Aqui mlčel taky, tak jak ho požádal a to dokonce i před Ju-kenem. Na toho kluka byl spoleh a jeho zájem už si vysloužil. Pokud tohle celé přežijí, rozhodně by si jeho i svého bratra ponechal a žil s nimi. Usnadnilo by jim to všechno. 

"V ohrožení je jakýkoliv náhodný kolemjdoucí, který se k tomu všemu nachomýtne, já vím, nemusíš mi to vyjmenovávat." Řekne a cítí na sobě Senovy modré oči. 

"On ti to neřekne." Shrne Sena Takeshimu, co je nad slunce jasnější. 

"Ne, dokud nebude mít svůj vlastní pitomý pocit, že je čas. Bude riskovat všechno, než aby tě nechal dělat svou práci a zakročit včas." Prohodí a Hakuei se na něj nevěřícně podívá. Sena pak promluví přímo k Hakueiovi. 

"Je škoda, že Takeshimu po tom všem ani trochu nevěříš, protože kdyby ano, věděl bys, že dovede jednat v souladu s tvými kroky." Udeří na něj a Hakuei se doopravdy rozzlobí. Tohle se ho tedy dotklo. 

"To není pravda." Zaduní nebezpečně. Takeshi byl jedním z lidí, kterým věřil nejvíc na světě. Byl to paradox, ale bylo to tak. Jenže mezi nimi leželo téma Show. A to věci dost měnilo. Sena kope do vosího hnízda a on ho asi brzo chytí pod krkem. 

"Take-chan teď bude následovat moje rozkazy? Vážně, Sena-koi?" Řekne mu líbezně a přiblíží se, když se předkloní. Sena se nelekne, ale dobře mu není. 

"Strč si ty oslovení za klobouk. Rozčiluj s nimi lidi, co nejsou zvyklí. Já už musel žít vedle větších pitomců, než jsi ty." Prskne Sena a vyskočí na nohy. Hakuei taky vstane a vypadá jako leopard před skokem. 

"Co kdybys mu to dořekl?!" Připomene Sena Hakueiovi Showa a zadoufá, že ho Hakuei díky tomu nezastřelí. Tohle v plánu nebylo, ale nějak ho musel přinutit začít jednat. Když se toho ostatní chytí, třeba ho ještě přimějí mluvit. Hakuei se pohne trochu jako tygr, který chce v kleci vyrazit z jedné strany na druhou, upraví si lemy košile ve výstřihu a přinutí se zase posadit. On je přeci gentleman za všech okolností. Žádné nevychované zvíře. 

"Když jsem za ním přišel na to přelíčení, chtěl jsem mu naznačit, že se schyluje k něčemu velkému, že by měl utíkat domů a zavřít se tam a už nikdy nevystrčit nos, než bude po všem. Tak vyděšený výraz jsi v životě neviděl, ale nebylo to proto, co čeká město." Řekne a v oku se mu blýskne. Pořád čeká, kdy přijde ta rána. Možná ho podvědomě hecuje. 

"Chtěl se mnou ještě mluvit, ale mě najednou nikde nepřišlo bezpečno, dokonce ani v autě ne, tak jsem ho vzal do jednoho mého útočiště." Přijde to určitě teď. 

"Čím víc jsme toho napovídali, tím to bylo horší. Ten zájem u jednoho i u druhého…" Panebože, zpovídá se tady tchánovi z toho, jak do detailu randí s jeho synem. Tohle je prostě hrůza.

"Pak se to prostě zvrtlo." Řekne na rovinu a Senovi se rozšíří oči, zatímco táhle zalapá po dechu. 

"Nic víc už dodávat nemusím, ne? Odmítl se vrátit domů. Prostě nechtěl." Jeho hlas je najednou tišší, vážnější. 

"Nechtěl žádný čas na rozmyšlenou, žádné zkoušení… navrhoval jsem mu, že může stát mimo rodinu, ale je paličatější, než ty. Varoval jsem ho, že si zničí kariéru, jakmile to na nás praskne, ale chce si to vyzkoušet na vlastní kůži. Když to nepůjde, chce dělat pro nás. Máš pravdu, je to moje vina, protože jsem na něj promluvil. Je to moje vina, protože jsem ho vytáhl na popovídání, které se nám stalo osudným. Je to moje vina, protože jsem nedokázal zalhat, že je mi ukradený a prostě ho vykopnout. Nechci ho vykopnout. Neudělám to. Půjde sám dobrovolně nebo nepůjde vůbec." Najednou před Takeshim stojí jako skála a vysílá tím signál, že pokud bude muset Showa chránit před jeho otcem, udělá to. 

"Jsi manipulátor a vrah. Jsi moc chytrý, charismatický a inteligentní, ale pořád jsi psychopat, Haku-san. Ti jsou vždycky někde ve vedení, často taky oblíbení. Proto ti propadl. Víš to o sobě. Měl bys zařídit jeho návrat domů." Řekne Sena víc, než upřímně. Hakuei se ohlédne po Ju-kenovi a udělá obličej. Tak on je psychopat?

Takeshi, Ju-ken

Takeshi zatím jen mlčí a vyčkává, co se nakonec dozví. Už začíná pomalu ale jistě tušit, kde je pravda. Rád by to slyšel přímo od něj a ujistil se v tom, že s tím stejně nic neudělá, i kdyby stokrát chtěl. Nejde o Hakueie jako o osobu, on sám v podobných věcech nemá čistý štít. Jde spíš o prostředí, ve kterém Show je. Mohlo ho to stát život a Takeshi s kdysi dávno zařekl, že ho od podobného osudu ochrání. Nepovedlo se a ano, viní z toho sebe. Obočí mu jde trochu nahoru a stočí své oči na Senu, když řekne nahlas to, co si nejspíš už pomyslel. Nadechne se, aby Hakueie oslovil a řekl mu, že teď není příliš vhodná doba, si některé věci nechávat pro sebe. Ne v případě, kdy se na to můžou všichni připravit a společně to vyřešit U nich už nesou žádné barikády, které by měli obcházet, ne pokud je spojuje společný nepřítel, který chce ničit jejich společnost. Až tohle celé skončí, mohou se klidně vrátit k běžným tahanicím, jak to bylo do teď. Takové ty, které oba dva bavili a vlastně si je užívali. Když už jsou oba dva na nohou, začne vstávat i Takeshi. Ju-ken už je však taky blízko a stojí svému bratru za zády. 

"A ty jsi najednou expert na to, jak se ti dva k sobě chovají?" Ozve se Ju-kenův hluboký hlas a propálí Senu pohledem. 

"Ještě před chvíli byl Takeshi úplně mimo ze svého syna. Ať ho znám, jak dlouho chci, Haku má plné právo být obezřetný, může nás to zničit všechny. Já sám jsem u toho byl, když Aquiho našli v ochranném domě. Našli ho na místě, které mělo být to nejbezpečnější a to během dvou dnů. Pořád mi chceš tvrdit, že je to bezpečné?" Zamračí se na něj a ani si neuvědomí, že má tendenci strkat Hakueie za svá záda.

"Aqui žije, oba dva žijeme a můžeme mluvit jen o štěstí. Kolik myslíš, že ho ještě máme? Nebo mi chceš říct, že je ti jedno, jak dopadne on a stovka dalších?" Trochu se uklidní a víc se narovná, ale klidněji nevypadá. To už zasáhne i Takeshi.

"Budu ti věřit Haku-san, že víš, co děláš a připravíme se na všechno." Rozsekne to nakonec on sám, protože je mu jasné, že nemá smysl na něj tlačit. Sáhne po Senově dlani a líbne ji na hřbet. Pak přeostří na Ju-kena. 

"Vím, že chceš bránit bratra, ale Sena má do věcí velmi velký náhled a přehled o tom, co se v posledních letech dělo. Podobným způsobem se vůbec nikam neodstaneme." Kontroluje trochu situaci a naštěstí Haku už se usadí a tak Ju taky trochu couvne a postaví se za něj. Takeshi se posadí a stáhne Senu zpátky na pohovku s pohledem upřeným do jeho tváře, mírně se na něj pousměje a kývne hlavou. Bylo skvělé, o co se snažil, ale je mu jasné, že pokud Haku nechce, nehne s ním nic. Podívá se na Hakueie a v očích se mu blýskne překvapení, když mu řekne, že ho chtěl poslat domů. Jen těžko snáší všechno, co mu Haku říká. Možná kdyby byl víc doma, nic z toho by se nestalo a Show by neměl potřebu odcházet. Proč se to tak pokazilo? Nespouští z něj oči a je jen těžko říct, co si o tom všem myslí. Dokonce mlčí i ve chvíli, kdy Sena Hakueovi řekne, že je psychopat. Úplně nepatřičně mu to vyžene koutky nahoru, ale jen do chvíle, než se ozve Ju-kenův hlas.

"On je psychopat? To říká ten pravý." Vrátí mu to i s úroky.

"Stačí se jen podívat na to, co říkáš a komu to říkáš. A s kým spíš." Narazí na to, co je nepřehlédnutelné. To už se do toho vloží Takeshi.

"Prosím, tohle nikam nevede ani nepovede." Pokusí se trochu zklidnit Ju-kena, který přešel na Hakueovi stranu zdá se velmi rychle. Ostatně nejspíš se nemůže divit, bratr mu vždycky neskutečně chyběl. 

"Pokud se Show rozhodl sám, vím, že s tím příliš neudělám. Přesto tě požádám, abych ho mým jménem poprosil, aby se vrátil domů. A pokud odmítne, dej na něj pozor i za mě. Pokus se ho udržet v bezpečí, jak jen to bude možné." Je znát, že má o svého syna strach. Skoro to zná jako požehnání, ale má vůbec na výběr? 

"Je teď na tobě, abys ho chránil a udržel ho na živu. Mě se to nepodařilo tak, jak jsem chtěl a doufám, že ty budeš úspěšnější. Nechci si ani domýšlet, jaké by to bylo jít na pohřeb svého vlastního syna." Sáhne Hakueovi do svědomí a nakládá mu na jeho ramena zodpovědnost za něj. 

"Můžu jen doufat, že víš, co děláš." Podívá se mu upřeně do tváře a pak pohled odkloní a sáhne po své sklence. Musí se s tím smířit, ale nebude to hned. Přesto však k Hakueovi necítí vztek. Jak by mohl, když na něm vidí, jak moc mu na Showovi záleží a podle něj to bude vzájemné, jinak by neodešel. Ne takovým způsobem. 

"Je něco, co mi můžeš říct, abychom byli připravení? Něco co bych mohl zařídit já a mohl tak zmírnit dopady toho, co se na nás valí? Nežádám tě o důvěru a informace, které říct nechceš, ale taky bych rád věděl, čemu se mám vyhnout?" Musí mu věřit, jinak se nikam nedostanou a třeba s emu jeho důvěra vrátí.

Sena, Hakuei

Sena po pravdě nečekal protiútok zrovna ze strany tohoto obra. Věděl od Takeshiho, že Ju je bývalý policista, nyní hledaný a částečně prohlášený za mrtvého, ale myslel si, že vzhledem k tomu, že je to jen krátká doba, pořád bude stát spíš při Takeshim. Spletl se v něm. Buď jak buď, on ho dřív neznal a teď už je pro něj stejný mafián, jako ti ostatní. Nic na to nařčení neřekne, ale je mu vidět na očích, že se drží, aby nebyl drzý. Někdy trochu postrádal pud sebezáchovy a má pocit, že vedle Takeshiho může všechno, i když je to proti těm dvěma asi trochu naivní. 

"A právě proto, jak rychle vás našli, bys měl být obezřetnější a chtít před tím varovat víc lidí. Nemyslíš si, že když jsem s Aquim strávil tolik času, že můžou jít taky po mě?" Připomene mu svoje přátelství s ním a taky to, že je v tom pěkně namočený. 

"Tohle všechno neříkám proto, že se bojím o svůj život, ale proto, abyste si vy dva zabedněnci uvědomili, že tohle nejsou jenom vaše bábovky na vašem soukromém písečku! Hrajete si s námi ostatními!" Začíná ztrácet nervy. Jak může někdo být tak pitomý a stát v čele gangu nebo být tak vysoko u policie? Sena sice neměl žádnou policejní akademii ani vysokou školu, ale někdy si připadal chytřejší. 

"Jediný, komu je to jedno, jsi ty!" Prskne po Ju-kenovi a maličko se schová za Takeshiho. Hakuei zatím mlčky poslouchá tu přestřelku mezi nimi, dokud Takeshi nevstane a nepokusí se je nějak smířlivě uklidnit. To je celý on, ale podle Hakueie je někdy nejlepší dát si prostě do zubů. Ne snad, že by měl Ju složit Senu pravým hákem k zemi, to by po něm asi ani nic nezbylo, ale když se dva hádají, třetí… si jde třeba na cigáro. A poslechne si všechny detaily. Na chvilku všechno ztichne, když pokračuje vyprávění o Showovi, ale jen do chvíle, kdy je Haku nazván psychopatem a Ju vylétne podruhé. Hakuei se po něm pobaveně ohlédne. Tohle si přál celý život. Aby byli na jedné lodi, spolu, proti všem. Teď se to děje. Sena dotčeně zamrká, když to tvrzení Ju-ken otočí proti němu. Něco pravdy je na jeho nezdravé odvaze, ale to druhé ho tedy dorazí. A taky vytočí. Zbledne a je na něm vidět, že je zle. Ne, on se s ním prát nebude. On ho prostě někde otráví. Klidně to udělá! Sice slíbil Takeshimu, že svou mafiánskou minulost hodí za hlavu a ode dneška bude mít čistý štít spořádaného občana, ale to se ještě stihne zamést pod kobereček. Cosi zlého se objeví v jeho pohledu. Skutečně by to udělal. 

"Podobné věci už nikdy neříkej." Vyznělo to, jako by byl Take někdo nehodný, jenom kvůli věkovému rozdílu mezi nimi. Hakuei celý čas Senu bedlivě pozoruje a v tu chvíli ví, že Ju měl pravdu. Ne, tenhle taky není zrovna klasický hodný kluk. V té jeho krásné paličce to bude taky pěkně přeskakovat. A kromě toho Takeshiho miluje. Sice to nechápe, ale je to tak, jinak by teď nepředvedl tuhle dokonalou reakci. Měli by se k němu přidat všichni. Hakueiovi trochu opadne úsměv, když ho Takeshi požádá o tu malou laskavost, ale bez okolků na to přikývne. Vadí mu spíš to, že Showa bude muset vyšťourat z pevnosti a zařídit jejich setkání. Rád by vzal Takeshiho k sobě, ale teď to nejde. Pak si poslechne staříkova slova o tom, jak musí Showa udržet v bezpečí. +Hmm, tak to doufám taky...+ Pomyslí si. Z tohohle má obavy i bez toho, aby mu to Takeshi naložil na bedra a jakmile začne mluvit ještě o možném Showově pohřbu, začíná toho na něj být trochu moc. Sotva spolu začali. Opravdu si nechce představovat jeho smrt a pohřeb. Málem by protočil svým jediným okem, ale samozřejmě Takeshiho chápe. Jen už to nějak nechce poslouchat. +To kdybych věděl.+ Rozesměje se alespoň v duchu, ale copak v téhle nepřehledné situaci může kdokoliv vědět, co dělá? To všechno je risk, sázka na karty, snaha být dobrý taktik, stratég, být nějak o krok napřed, ale legrace to není. Je vážně hodně nahlodaný, že to Takeshimu řekne. Možná, že má Sena nakonec pravdu, Takeshi by ho poslechl a nějak by na tom mohli pracovat, ale… +Ne. Nejdřív to proberu s J, ten taky nic neví. Podle toho, co mi k tomu řekne, se rozhodnu…+ Na názoru pokrevního bratra mu hodně záleželo a navíc… by ještě před tím rád, aby zkontaktoval toho policistu. Ne, dneska ještě ne… Pomalu se podívá Takeshimu do tváře. Jak by mu to měl říct a nic neprozradit? Jak ho varovat a neriskovat, že si všechno domyslí? Ne, tohle by ho ve snu nenapadlo a Ju-kena taky ne. 

"Drž se při zemi. S nikým nic nekonzultuj a předstírej, že tě teď zajímá jenom tvoje oddělení." Zní to přesně opačně, než asi Takeshi čekal. Místo spolupráce se všemi se trochu zavřít v kanceláři. 

"Prostě dělej jako vždycky. Jo a… najmi si koronera, tenhle už se nevrátí..." Dodá, odkašle si a vstane. Má se k odchodu. Dneska už nechce říct ani slovo navíc.

Takeshi, Ju-ken

Ju se na chvíli zarazí, když mu Sena řekne, že by mohli jít po něm. Je znát, že mu to rozhodně není jedno a že úplně nedostal z hlavy své vlastní přesvědčení a důvod proč šel k policii. Zavrtí nad tím první jen hlavou. 

"Jsi s člověkem, který dokáže zařídit, aby se ti nic nestalo." Kývne hlavou k Takeshimu. Asi jako jediný na této straně. Stoprocentně to nemá jisté nikdo, obzvlášť po tom, co se tu děje. Vrčí na něj a zároveň obhajuje Hakueiovo rozhodnutí. Takeshi dokázal zařídit, aby byl Sena v bezpečí, i přes fakt, že nebude znát všechny detaily. 

"Není mi to jedno a nikdy nebylo." Vyjede na něj podruhé. Rozhodně se ho nebojí, i když po něm vrhne zlý pohled. 

"Proč bych to neměl říkat? Protože je to pravda? Bojíš se toho, že ti na něm záleží víc, než by možná mělo. Srovnej si první bordel v sobě." Je už pěkně v ráží, ale nakonec ho Takeshi svým způsobem uklidní. Stačí mu jeho hlas a obsah slov. Má pravdu, tohle vážně nikam nepovede, ale musel to říct, protože Sena dorážel na jeho bratra a to se prostě nedělá. Ani když byli každý na jiné straně, tak by to nedopustil, jenže v tu dobu u něj nebyl a ano, bude si to ještě asi pár let vyčítat. Takeshi se vděčně podívá na Senu a krátce ho pohladí po tváří s pokřiveným pousmáním. Bylo od něj hezké, co říkal, ale podobným způsobem se tu mohli vážně jen hádat a to nikomu neprospěje. Budou to muset vyřešit postupně a on vlastně Hakueovi věří, že ví, co dělá. Kdyby si měl někoho vybrat z druhé strany, byl by to on. Takeshi vyčkává, jestli Hakuei něco řekne. Nestane se tak a přesto si myslí, že tuší co se mu odehrává v hlavě. Je mu jasné, že to vypadá, jak kdyby svou starost přehodil na něj, ale z druhé strany, tak to přece bývá. Pokud se pro Showa rozhodl, je na něm, aby se o něj postaral a pokusil se ho ochránit. Show byl sice dospělý, ale ještě pořád si podle něj úplně neuvědomoval důsledky svého chování. 

Ju-ken ustoupí zase k Hakueovi a už si zase zakládá ruce na hrudi v trochu odmítavém postoji, Senovi to jeho prskání asi chvíli neodpustí. Hakuei se nakonec rozhodne jim přece jen něco říct. Takeshi si ho vyslechne a pak přikývne. 

"Dobře. Budu dělat kroky podle sebe a vynechám z toho zbytek oddělení." Souhlasí s ním a dá mu najevo, že mu věří. Pokud to Haku říká, má k tomu své důvody a on nemá proč je zpochybňovat. Ju-ken jim to vlastně víceméně potvrdil svým prohlášením, jak rychle je vyšťourali. Bude tam někdo, kdo jim dodává informace, někdo hodně vysoko. 

"Dej na sebe pozor, Haku-san a ty taky." Dodá ještě k Ju-kenovi a v očích je mu vidět starost. Zarazí se trochu, jakmile dojde na Rukiho. 

"Nechceš mi říct, že i on už je s vámi? Sbíráš speciální kartičky?" Pozvedne obočí, ale to už Haku vstává. Dovolil si trochu vtipu, ale když si uvědomí, kdo všechno s ním je, nešlo to jinak. Nejradši by ho tady zastavil, ale ví, že pokud se rozhodl, nemá to nejspíš smysl. Víc z něj stejně podle něj nedostane. Pozoruje je, jak odchází, Ju pustí Hakueie první do dveří a u nich se ještě ohlédne na Senu. Pár vteřin se na něj mračí, než jeho výraz povolí. 

"Dám na něj pozor." Oznámí mu, i když si není jistý, že ho Aquiho bezpečí zajímá. Možná, že ano a nechce, aby si myslel, že na něj nikdo nemyslí. On to dělá každou vteřinu, každého dne. Nakonec kývne Takeshimu a zavře za nimi dveře. Cestou do auta mlčí a očividně má spoustu myšlenek v hlavě. 

"Byl to dobrý nápad sem jít." Prohodí, když se usadí za volant a na chvíli koukne do zpětného zrcátka. 

"Pár věcí mi došlo a mělo mi to dojít dřív, mnohem dřív." Narazí na jejich vztah před pár lety, než vyrazí na cestu zpátky. 

Mezitím v pokoji se Take podívá na Senu. Vezme ho za ruku a přitáhne si ho pomalu k sobě. 

"Díky za tvá slova, můj poklade." Prohodí, než ho hřbetem dlaně pohladí po tváři.

"Bohužel zatím jsme v situaci, kdy musím vyčkávat. Zatím můžu udělat pár kroků a hlavní je to, abys zůstal v bezpečí. Pravděpodobně budu muset zařídit nové místo, o kterém nebude nikdo vědět." Rozhlédne se po pokoji, aniž by ho pustil. Nakonec mu to tady bude ještě chybět, ale Senův život je důležitější.

Sena, Hakuei

Sena maličko nakloní hlavu na stranu. Ne, nezpochybňuje Takeshiho možnosti a zkušenosti, ale tady není v bezpečí nikdo. Byli mocnější muži, opevněnější a stejně jim to nebylo k ničemu. Uhne pohledem do strany, protože by nahlas nikdy neřekl, že nevěří v Takeshiho ochranu, ale musí být realisté. Všichni… A nepochybuje o tom, že to Takeshi je. Pomalu k němu pohled vrátí, když si Ju-ken nedá říct a chytne jeho slova za úplně jiný konec, než byla myšlena. 

"Ne… prostě nikdy neříkej, že jsem psychopat pro to, s kým spím..." Řekne tiše, ale zní to nebezpečně. 

"Kromě toho… jdeš s podobnou poznámkou pozdě. Je to sotva pár minut, co jsme si celkem jasně řekli, jak to máme a já si nic nalhávat nemusím." Hakuei zavlní obočím a natáhne k Takeshimu pravici. 

"Skvělý výběr, gratuluju. Nemusíš ho schovávat, spíš on schová tebe." Řekne mu a mrkne svým jediným okem. Sena vypadá, že rozkrájí polovinu planety jenom za blbý pohled na Takeshiho. 

"To udělej." Řekne ještě, když Takeshi souhlasí, že se bude od kolegů držet dál. Už je skoro u dveří, když dojde ještě na Rukiho. Usměje se a otočí se k nim na chvíli čelem. 

"Tentokrát v tom nejedu. Vlastně jsem z toho neměl radost, když se tam objevil. Hodil se mi ve své původní práci, ale… je to to samé jako se Showem… nebo někým jiným." Podívá se krátce na bratra vedle sebe. Není si jistý, jestli Sena nebo Take vědí o jeho lásce k Aquimu a on se dnes záměrně vyhýbal tomu, aby to prozradil. To je Ju-kenova věc. Pak konečně projde dveřmi a opustí byt. Než nastoupí do auta, odehraje se podobná scénka jako když sem přijeli, když Ju pročesává okolí, jestli je to bezpečné. Teprve v něm si úlevně vydechne a na chvíli zavře oči. To by měli… a nakonec to ani tak nebolelo. 

"Už brzy se to taky dozvíš." Řekne tiše. 

"Dřív, než oni." Slíbí mu. Dnes si získal jeho důvěru. Možná to bylo rychlé a trochu bláhové, ale je to prostě tak. Krev není voda. 

"Hmm..." Zahučí, když Ju řekne, že bylo dobře, že sem přišli. A pak oko zvedne, aby se v zrcátku potkal s jeho pohledem. Ví, o čem mluví. A opravdu upřímně se na něj usměje. Pak už je čas jet domů. 

Sena je vyprovázel pohledem ke dveřím, dokud za nimi nezmizeli a ta Ju-kenova poslední věta mu ještě teď zní v mysli. Váží si jí a ne že ne. Mrzí ho, že s Aquim nemůže být, ale on byl tam a Sena zase tady a jinak to nešlo. Ten obr ho ochránil, když po nich šel vrah, takže má vysoké šance, že se mu to podaří zase. Ucítí dotek na své dlani a nechá se pomalu přitáhnout zpět k Takeshimu jako před tím, než k tomuto všemu vůbec došlo. Usměje se na něj a spontánně mu zajede dlaní do vlasů na spánku. Padlo tady toho vlastně docela hodně, když se nechal Ju-kenem tak vyprovokovat. 

"Ano." Souhlasí. Hakueie sem nejspíš nikdo nesledoval, ale opatrnosti nebylo nikdy dost. Kromě toho by se asi obecně mel často stěhovat. 

"Měl by sis odpočinout, bylo toho hodně. Co bys řekl na masáž?" Řekne mu a sám zatáhne za jeho ruku, aby ho odvedl s sebou do ložnice. Oba toho mají plné zuby a než půjdou spát, rád by s ním strávil pár chvil. Kdo ví, jak jim čas dovolí, aby spolu byli? Takeshi bude muset být nenápadný, rozkřikne se, že se rozvádí, takže bude střídat kancelář, hotely, možný nový byt… nebudou spolu asi moci být každý den. Budeš mi sem muset přinést nějakou práci, jinak se budu hrozně nudit a když se nudím, dopadá to všelijak.“ Řekne mu po cestě k ložnici, kde se s ním zastaví a začne ho připravovat o sako. Ví, jak se starat o vlivné muže. 

"Něco mi říká, že až tohle skončí, komisař na vraždách bude dost nevýznamná pozice, kterou můžeš klidně přenechat někomu jinému. Co ten Hyde? Slouží tam dlouho..." Už mu umetá místečko někde mnohem, mnohem výš.