Sena
Dlouze si prohlíží Takeshiho profil. Je na něm vidět, že o něčem rozsáhle přemýšlí a on ho nechce vyrušovat, ale když začne, Senu mírně zamrazí. Kdyby měl všech pět pohromadě a dostál by svému obvyklému já, prostě by se s Takeshim rozloučil, vyhledal by ochranu Kenza nebo Shiraseho nebo by možná zkusil štěstí u Hakueie samotného a už by se nikdy neviděli. Protože to vypadalo, že Takeshiho loď se potápí. Z vlivného muže se během jediné noci mohla stát prázdná schránka bez moci a co on? Mohl by zamávat svému postavení, nákladnému životu, nejspíš i celé téhle zemi, protože útěk z města by ani nestačil. Sena byl dost drsná povaha na to, aby to udělal, protože mu vždycky záleželo hlavně na jeho vlastním blahu. Přesto se od něj nechá políbit a poslechne si, co mu chce říct zase on. A pak mu Takeshi zakáže návrat k Shirasemu… tedy zakáže… Věří mu, že podobný byt existuje. Zatím. Dokud je Takeshi stále hlavou kriminálního oddělení a dokud ho někdo nezastřelí, ale tohle riziko tady bylo vždycky. Pak přijde otevřená nabídka k jejich partnerství. To bylo zvláštní, protože Takeshi byl ženatý a jeho napadne, že po tom, co se stalo, to tak možná nebude na dlouho. Očima mimoděk zabloudí po pokoji, ale žádné tašky ani kufry nevidí. "Stoprocentní bezpečí mi teď nezaručí nikdo." Řekne mu poměrně chladně a získává tím čas, aby si rozmyslel co chce. Rozum velí jasně, ale asi poprvé v životě mu do toho kecá taky srdce a je to vážně na nic. Přikývne na jeho slova, že musí varovat svoje oddělení. Senovi to nevadilo. Nikdo se zatím neměl jak dozvědět, že je ta informace od něj. Začnou ho hledat až v noci, poté co se k Shirasemu nevrátí. Nevrátí?? Navíc to není nijak tajná informace a policie si taky zaslouží mít náskok a vyzbrojit se. Její členové nemusí umírat na ulicích jen proto, že je nikdo nevaroval. Upřímně se diví tomu, že to Hakuei neudělal, ale možná se zdráhá, protože by musel mluvit s Takeshim. Musel by se mu postavit a řešit, že mu odvedl syna. Hakuei nebyl zbabělec, ale tohle bylo poprvé, co Sena slyšel a vlastně viděl, že se něčemu vyhýbá, protože jinak Takeshimu pomáhal, když to nebylo proti jeho plánům.
"Aquiho ti nikdy nedá." Řekne Sena trochu odměřeně a dívá se na něj s bradou hrdě zvednutou.
"Aqui ví něco, kvůli čemu celá země převrací všechno vzhůru nohama. Hakuei nikdy nebude riskovat, že se to dozvíš taky, pokud nebude chtít." Je to prosté a jasné a Takeshi to samozřejmě ví. Skloní oči. Nechce se mu zmizet ze scény, je rád středem pozornosti. Uchýlit se do bezpečí, stát se policajtovou milenkou… Zní to jako nudný život. Mohl by to být krásný nudný život.
"Proč mu nezavoláš hned a nepozveš ho sem? Stejně se sem už nevrátíme." Řekne mu, odvrátí tvář a vstane. Tím, že použil množné číslo mu v podstatě sdělil, že spolu zůstanou, i když si pořád není jistý, že právě neudělal největší chybu svého života. Je z toho trochu rozmrzelý, ale zároveň uvnitř svého srdce cítí narůstající radost. Ještě nikdy nebyl s nikým, kdo ho doopravdy miloval. Pro koho nebyl jen drahým diamantem. Najde svou kabelku a cosi v ní chvíli hledá. Pak se vrátí k Takeshimu a podá mu to. Mezi prsty se mu zaleskne zlatá kartička. Podobnou dostal i Show. Je to Hakueivo aktuální a velmi soukromé číslo. Mění se velmi často, ale Sena ho vyflirtoval na té schůzi od jeho strážců a možná ho ještě nestačili zase změnit. Neměl tušení jak často a proč to Hakuei dělá. Třeba budou mít alespoň trochu štěstí. Usměje se na Takeshiho a jemně pokrčí rameny.
"Není zač." Řekne mu. Ne, jeho bude škoda, když nebude v terénu.
Takeshi
Sena nad jeho návrhem očividně přemýšlí. Sice mu to způsobuje podivně nervózní pocit, který zatím nepoznal, ale přesto mu nechává dostatek prostoru, aby si to promyslel. Není to jednoduché rozhodnutí, to si dokáže uvědomit, a přesto doufá, že se nakonec rozhodne v jeho prospěch. Celé to dopadlo úplně jinak, než původně plánoval. Není sice z těch, kdo by se hroutil, když plány nevychází, podle jeho přestav, Showův odchod je pro něj však velká rána. Pravděpodobně ta největší, kterou by mohl dostat. Pokývá jen krátce hlavou na slova o bezpečnosti. V tom má Sena pravdu. Sám je však teď na žebříčku nebezpečné společnosti hodně vysoko, hlavně díky tomu, co se chystá udělat. Senův tón mu však našeptává, že ani tentokrát to nedopadne pro něj dobře. Ovládá svou mysl i výraz ve tváři, aby nebylo patrné, jak ho to dostává na kolena. Už nechce ukazovat svou slabost a má poměrně málo času na to, aby se zase vrátil zpátky. Zvedne k němu pohled a prohlédne si jeho tvář, když zmíní Aquiho. Pokud je to tak, nemá nejmenší šanci, aby ho dostal pod svou ochranu. Není tu žádná reálná naděje, že by mu ho Hakuei vydal. "Nemůžu jim ho tam s klidným svědomím nechat, Sena-chan. Budu tedy muset vymyslet jiný způsob, jak ho odtud dostat. Jestli ví něco, co převrací celou zemi…Je to jen o důvod víc. Musím zjistit, co se na jejich oddělení stalo, že ho našli a jak se mu podařilo zmizet. Doneslo se mi, že by v tom mohl mít prsty Ju-ken. Zmizel ve stejnou dobu a jeho tělo se nenašlo. Je velká pravděpodobnost, že je s ním. Jestli se mu podařilo přesvědčit jeho bratra a jsou tam společně, možná by byla naděje, že ho obrátím zpátky na svou stranu." Prozradí mu, co všechno ví a co se mu prohání hlavou. Je vidět, jak moc věří tomu, že by ho sena nezradil, i když pořád ještě nedošel k rozhodnutí. Nadechne se, aby mu řekl, že je ještě příliš brzy, aby mu volal a zval ho, dokud všechno nepromyslí, ale pak mu plně dojde obsah jeho slov. Zvedne k němu oči a chvíli ho jen tak pozoruje. Nakonec dojde na upřímné pousmání.
"Postarám se o tebe, Sena-chan." Slíbí mu něco, co se pokusí za každou cenu dodržet. Nejradši by ho znovu přitáhl k sobě, ale jen ho pozoruje, jak pro něco jde a za chvíli se mu v dlaní zaleskne kartička.
"Nejspíš máš pravdu, je potřeba to vyřídit hned." Souhlasí s ním, než pomalu vstane a přitáhne si ho velmi pomalu za pas k sobě.
"Arigato." Poděkuje mu.
"Jsi jako hvězda, Sena-chan. Myslím, že jen díky tobě najdu zase ten správný směr." Prozradí mu, jak to cítí a pak se krátce nakloní pro jeho rty.
"Věřím tomu, že společně najdeme způsob, jak to celé vyřešit." Ne, podle něj to bez něj nedokáže, už jen když vezme v potaz svou psychickou stránku. Díky Senovu souhlasu má pocit, že se zase škrábe nahoru, i když to jde jen velmi ztěžka. Tím, že tu bude sedět, vůbec nic nevyřeší, je čas začít jednat. Pustí jeho pas a sáhne po telefonu. Vyťuká do něj číslo a pak mu kartičku vrátí. Chvíli se nic neděje, než to Haku zvedne.
"Haku-san, tady Takeshi." Začne tím nejjednodušším.
"Popřál bych ti hezký večer, ale oba víme, že hezký ještě pár dní nebude." Mluví naprosto klidně a vyrovnaně. Ten přerod od zlomeného muže proběhl rychle, ale není čas na další negativní pocity. Je čas se tomu postavit čelem.
"Mám pocit, že je pár věcí, které nutně potřebujeme probrat." Odmlčí se na chvíli a už sahá na stolek pro cigaretu, kterou si vloží do koutku a připálí.
"Hlavně jednu věc bych s tebou rád probral a jistě oba víme, o co jde. Pokud budeš souhlasit, měl bych místo, kde se můžeme sejít." Nabídne mu i tuto možnost.
"Vlastně bych tě chtěl požádat, zda bys přijel právě teď." Odmlčí se na chvíli. Stojí ho to hodně, aby potlačil náznak vzteku, který se v něm stupňuje. Pořád je ale mířený spíš k němu samotnému, než k Hakueiovi.
Sena, Hakuei
"Já doufám." Řekne mu a konečně se usměje. Potřebuje někoho, kdo se o něj bude starat, nedovede bez toho žít. Je sice dost autonomní jednotka, ale taky je rád rozmazlován. Počká, až si Takeshi převezme vizitku a nechá se jím přitáhnout blíž. Je mu jasné, že se mu do toho vůbec nechce, ale tím spíš je potřeba udělat to hned, než se začne vymýšlet tisíc a jeden důvod, proč to ještě odložit. Znovu se na něj kouzelně usměje, tentokrát velmi upřímně a přikývne na jeho slova.
"Nechci tě vidět na kolenou. Měl bys vědět, že to nesnáším. Přitahuje mě moc a peníze a ty jsi policejní náčelník. Jestli jím nezůstaneš, rozvedu se s tebou." Dělá si z něj dobrý den, ale musí ho nějak motivovat. Sice ani nejsou manželé, ale… no a co. Zatím! Opětuje jeho polibek a znovu přikývne. Odteď nenásleduje cestu mafie, ale tu údajně správnou. Je to zvláštní pocit. Už nebude Pouštní Růží. Bude pro ně navždycky zrádcem, co otočil strany, ale na tom mu už nemusí záležet. Je to vlastně podivně osvobozující a možná si tím vyžehlí i celý trestní rejstřík. Prostě se na něj tak nějak zapomene. Stejně mu nikdy nic nedokázali. Jen aby na něj zapomněla Čína a všichni nájemní vrazi.
"Měl bych odejít?" Zeptá se ho ještě, ale Takeshi už vytáčí číslo. Nemůže opustit byt, je to nebezpečné, ale může se zavřít vedle. Hakuei to kupodivu zvedne, ale tohle číslo je jen pro speciální případy a navíc netuší, kdo je na druhé straně. Jakmile pozná hlas na druhé straně, v jeho žaludku sebou něco nepříjemně škubne. Vnímá to naštvání, ví moc dobře, o čem chce Takeshi mluvit, jenom nečekal, že bude mít tak dlouhé prsty, aby se dostal na jeho osobní telefon a ještě ho bude zvát na soukromé schůzky uprostřed noci. Show nespí, je ve vedlejší místnosti s J a dívají se spolu na televizi. Když si J jde pro pivu, Hakuei mu rychle poví, co se děje a kam má namířeno. Požádá ho, aby Showa nějak zabavil, něco mu napovídal a hlavně na něj dohlédl a pak vyrazí na cestu. Nebylo moudré takto impulsivně kamkoliv cestovat, navíc sám, ale má svoje cestičky a způsoby a navíc snad nikdo nebude čekat, že se někam vydá. J se to celé nelíbí, ale nakonec je to právě Ju-ken, koho požádá, aby ho odvezl a dělal mu zvenčí jištění, kdyby uvnitř bytu k čemukoliv došlo. Zároveň si tím otestuje trvání jeho loajality. Cestují úplně sami a hodně narychlo. Kdyby Takeshi chtěl, snadno by na něj nastražil past a zbavil se ho nebo ho vzal do vazby a nutil k výslechu ohledně všech důležitých věcí, ale Hakuei si je jistý, že o to tady nepůjde. Stařík bude hrát fér do poslední chvíle… Snad…
Takeshi, Ju-ken, J
"Myslím, že jeden rozvod mi stačí. O důvod víc pro to udělat maximum." Je to to poslední, co řekne, než dojde na telefon. Zavrtí hlavou, aby bylo jasné, že Senu u sebe chce. Není nic, co by před ním chtěl tajit. Pokud Sena nebude chtít odejít sám, vyhánět ho nehodlá. K Takeshiho překvapení Haku souhlasí. Nemyslel si, že by ho odmítl úplně, ale překvapení pro něj je, když se opravdu rozhodne přijet dnes. Když odloží telefon, přistihne se, že teprve vydechl. Odejde se usadit do křesla a dopřeje si další skleničku.
"Hra začíná." Prohodí tiše a koutek se mu malinko pozvedne. Cítí se mnohem lépe, než když sem přišel. Nejde o to, že by v hlavě neměl žádné starosti, ty tam jsou pořád a ještě dlouho budou, ale dokáže se od nich odprostit a mít nadhled. Zlobí se, toho se taky jen tak nezbaví, ale nesmí se tím nechat ovládnout.
Mezitím v jiné části města nevypadá J příliš nadšeně, že Haku odjíždí bez něj, ještě k tomu na takovou schůzku. Je vidět, že mu to rozhodně není po chuti a taky mu to řekne. Nakonec mu nezbude, než s ním souhlasit a pohlídat jeho nový pokládek. S Showem si celkem padli do noty, ale to na věci nic nemění. Sám si ještě odchytí Ju-kena, který se právě chytá, aniž by u toho Haku byl.
"Jestli se mu cokoliv stane, vrátím ti to tisíckrát." Vyhrožuje mu klidně a ani na chvíli ho nenapadne, že by neměl. Ju se jen ušklíbne a nic na to neřekne k překvapení jeho i J. Má v hlavě mnohem víc věcí a hlavně tu, kam pojede a proč. Pokud ho Takeshi uvidí, bude jasné, kam zmizel. Neudělal by to jinak, ale moc se mu nechce ukazovat se zrovna staříkovi na očích.
"Proč tak rychle?" Zeptá se Ju-ken v autě, když přejíždí ne moc rušnou ulici. Jen krátce těkne očima ke zpětnému zrcátku. Sám nevěří, že by na ně Take něco ušil, na to ho zná až příliš dobře, ale stejně si myslí, že to není dobrý nápad.
"Stejně mu ho nemáš v plánu vracet, tak proč riskuješ?" Nemůže zůstat jen tak mlčet. Jakmile dorazí před budovu, zaparkuje o kousek dál a je první, který vystoupí. Rozhlédne se po okolí a předem rozvažuje, kde by mohlo případné nebezpečí být. Vnímá drobné detaily, ale nakonec usoudí, že je všude čisto. Teprve v tu chvíli otevře Hakueovi dveře. Následuje ho až ke dveřím do apartmánu a s pozvednutým obočím se ho zeptá, jestli má jít s ním nebo tu počkat. Ani nestihne dostat odpověď a dveře před nimi se otevřou. V nich stojí sám Takeshi.
"Jen pojďte dál." Pobídne je a vypadá to, že ho vůbec nezaskočila Ju-kenova přítomnost. Opak je však pravdou a díky tomu se mu zodpoví pár otázek. Show očividně není jediný, kdo se vydal jinou cestou, než by kdy čekal.
"Něco k pití?" Nabídne jim oběma a zatím to spíš vypadá, jako přátelská návštěva.
"Věci a situace se nám malinko komplikují." Dodá ještě chraplavým hlasem, než se ohlédne přes rameno a na chvíli zakotví očima v Hakueově tváři.
"A já už nějakou dobu přemýšlím, jak z toho ven." Doplní ještě, než se i se sklenicemi otočí a vykročí směrem k nim.
"Jak se daří mému synovi?" Zeptá se Hakueie napřímo a jen z očí je patrné, jak moc se mu to nelíbí.
Sena, Hakuei
Sena se po Takeshim prudce ohlédne, když dojde na slova o rozvodu. Tak přece to došlo tak daleko? On ale nedovede smutnit a konejšit ho, že je to hrozné, ale přežije to. Jemu naprosto nestoudně zazáří oči a má co dělat, aby se nadšeně neusmál, protože pro něj to znamená jediné – žádná žena, žádné překážky a naprosto volný Takeshi k volnému promenádování po jeho boku, aniž by je kdokoliv mohl obvinit ze zahýbání. To, že není děvče a Takeshi má jisté postavení je věc druhá, ale stejně je to pro něj obrovské plus a on nedovede jinak, než se z toho radovat. Nechá ho telefonovat, otočí se čelem k baru a zatímco si nalévá vinný střik, hlavou mu víří nadšené myšlenky o tom, co a jak by mohlo ode dneška být. Pro něj je to prostě skvělá zpráva a Show promine, ale zakládá vlastní rodinu, tak ať mlčí. Už je to velký kluk! Jakmile je hovor u konce, pomalu se k Takeshimu otočí čelem. Ano, hra začíná a pro ně jsou karty rozdané dost špatně, ale Caesar taky zvítězil jen spár legiemi proti statisícům. Než Hakuei dorazí, bude to chvilku trvat a on se rozhodne, že se alespoň převlékne a udělá si trochu pohodlí. Zrovna moc věcí si s sebou vzít nemohl, aby nebyl nápadný, ale něco málo přece jenom má a taky si tu něco nechal od minule. Takeshi taky nic neměl a vysvětlil mu, že všechno nechal v domě. Budou začínat doslova od nuly, protože se ani jeden z nich nemůže pro nic vrátit. To bylo mrzuté. Hakuei by to na nich ale neměl poznat, takže se Sena postará o to, aby Takeshimu doručovací služba ještě teď přivezla alespoň čistou košili a budou vypadat jako ze škatulky a maximálně spokojení. Ono se to nezdálo, ale i tyto drobné znaky dělaly v kouzlu osobnosti a jisté auře obrovsky moc. V tu dobu už je Hakuei na cestě. Sedí mrzutě na zadním sedadle, je dost nízko, takže ve zpětném zrcátku asi skoro není vidět a když se ho Ju-ken zeptá, má chuť mu říct, že mu po jeho důvodech nic není, ale není to úplně fér jednání. "Myslel jsem, že sis vždycky přál, abychom si věřili." Řekne a není to rýpání. Tohle je jeden z těch testů a pokud to tak má být, musí se Ju-ken postavit Takeshimu úplně stejně jako on sám. Prostě odkrýt karty a udělat ze sebe definitivně jeho muže. Další otázka je ještě víc na tělo a Hakuei sjede na sedačce ještě o kus níž. Už nemá kam dávat kolena a má je proto hodně daleko od sebe.
"Protože mu to dlužím." Řekne něco, co Ju-kenovi asi nic moc nevysvětlí, ale jak by mu teď v krátkosti vysvětlil pikantnost jeho a Takeshiho vztahu? Sám byl tak trochu Staříkův syn a pokud nemusel, podrazy mu nedělal. Bylo to prostě fér přijít a vyříkat si to, i když pro to obrovsky riskoval. Pro Showa obrovsky riskuje. Aby Take viděl, že to myslí vážně. Ju-ken by se mu mohl vysmát, ale ze stejných důvodů dělá podobné pitomosti… Jakmile zaparkují, sleduje ho skrz okénko, jak chodí okolo auta a kontroluje vzduch. Je to divné, ale věří mu a když vystupuje, nedá najevo nejmenší pochybnost o tom, že by si to raději prohlédl osobně. Ne, Ju ho nepodtrhne, jinak J udělá s Aquim krátký proces. Je to Hakueiova dokonalá pojistka a J byl dost velký blázen na to, aby ho neobměkčily ani Aquiho velké oči. Jakmile se společně zastaví přede dveřmi do bytu a Ju-ken se na něj tak podívá, nadechne se, aby mu řekl, že tohle je na něm. Nebude ho nutit. Vejde nebo odejde za roh. Jenže někdo je rychlejší a oba dva se tak na Takeshiho podívají v podstatě zároveň. Těžko popsat emoce, které Hakueiem projedou, ale navenek se neukáže nic a on udělá ten jediný krok dovnitř. Ani Takeshi není sám a Hakuei se musí pobaveně ušklíbnout.
"A heleme se, jsi můj poslední kousek do sbírky. Mohlo mě napadnout, že když tě nemám já, má tě on." Řekne Pouštní Růži. Sena ho propaluje pichlavýma očkama, nebojí se, je to na něm vidět.
"Navíc zrovna vyhrávám." Neodpustí si popíchnutí, protože Sena je vyhlášená straka. Měl by si Takeshiho spíš udobřovat, ne mu lákat to, co tady má.
"Nikdy jsem si nemyslel, že jsi sběratel vzácných kousků." Řekne konečně Takeshimu.
"Ju-ken." Namíří palec přes rameno.
"Asi se znáte." Dodá a čeká, kdy mu přiletí dobře mířených pár facek. Zasloužil by si je. Drink gestem dlaně odmítne. Dneska by se ještě mohlo střílet a on hodlá mít čistou hlavu a pevnou ruku. Co by mu tak řekl na řešení téhle situace? Prostřílet se? Ach, ti civilisté. Otázka na Showa na sebe nenechá dlouho čekat.
"Jdeš dost k věci, nejsi ve své kůži?" Pokračuje s drzostmi, ale nemůže si pomoct, skáče mu to z pusy samo.
"Civilisti počkají, chápu." Myslí tím možnou válku v ulicích a rozhodí rukama.
"Jak se má Show, Ju-chan?" Ohlédne se na svůj doprovod. Sena přeskakuje pohledem z jednoho na druhého. Tenhle Hakuei bude tedy oříšek. Už teď mu chce něco provést.
Žádné komentáře:
Okomentovat