Taiji x Zyean - Vždycky to jde přepít. - část 2.

(jiná dimenze)

Zyean

Je rád, když ho Tai trochu uklidní. Yo je potřebuje, to je dobře, jinak by je vážně mohl vyhodit a co oni potom? Nejde o to, že by se mu tady tak moc líbilo, ale pořád ví, že je tu Kai a to je dost dobrý důvod, aby tu chtěl zůstat. Celý jeho život se vždycky točil kolem rodiny a hlavně jeho brášky a on si nedokáže představit, že by to bylo jinak. Tedy teď už ano, protože je tu Tai a... Ne, neměl by přemýšlet podobným způsobem, když neví, co na to jeho momentální společnost řekne, ale na to, aby se zeptal je příliš velký zbabělec. Nakrčí obočí a trochu ho plácne po rameni, když zmíní tu frontu. Mohl čekat, že se toho chytí a ještě to převede na úplně jiné věci, tedy ty, na které asi myslí oba. 

"A kdo říkal, že nestojí?" Vrátí mu to, aby bylo jasno, že se jen tak nedá. Není si vůbec tak moc jistý, jak se snaží právě vypadat a má pocit, že se mu to ani příliš nedaří, místo toho se radši znovu rozesměje. Na to, jak moc zničený byl před chvíli, se nějak moc směje. Ne, nemůže za to toto místo, může za to Taiji a je mu za to hrozně vděčný. Kde kdo by mu mohl říct, ať nefňuká, když se ještě nic neděje, ale on se ho tady místo toho snaží rozesmát. Spokojeně se pousměje, když je Taiji rozhodnutý ve městě zůstat. To mu momentálně ke štěstí stačí a taky na to, aby to uklidnilo jeho dušičku. Hned je o něco uvolněnější. Culí se nad odpojováním mikrofonu a taky nad tím, že mu něco nechce říct hned. S ním je to těžké, protože se nedokáže jen tak zastavit a už má myšlenky na něco úplně jiného, než aby si povídal. Tváře mu hoří, jen na to pomyslí, a přesto nedokáže přestat. Chtěl to udělat od té chvíle, kdy vedle sebe spali u Tory. Tak moc si ho prohlížel, ale nepotřeboval to k tomu, aby zjistil, jak moc se mu líbí. To věděl do první chvíle. 

"Ještě chvíli tě nechám v nevědomosti, já už moc přemýšlet nedokážu." Přizná se mu bez mučení, než je krásně skolen do měkkých peřin. Vzápětí se rozesměje znovu. Byl sice drobný, ale nikdy by ho nenapadlo, že se dokáže tak dobře ztratit v peřinách. 

"Mnohem, mnohem horší, než pás, protože tohle je hodně pohodlné a jeden by za chvíli usnul. To bude asi ten plán." Jeho smích znovu naplní ložnici, než začne uplácávat peřiny kolem sebe, aby byl aspoň trochu vidět. Je to hrozná komedie, co tady předvádí, ale to je přesně pro něj. 

"A myslí na takové věci andělé vůbec nebo jsi jen ty takový?" Neubrání se malému popíchnutí a tím by vysvětlil i to letiště. Třeba jim chtěl udělat pohodlí a nenapadlo by ho, že tu budou provádět takové nepřístojnosti. Tedy zatím neprovádí, ale chystají se. On se rozhodně chystá. Místo toho, aby počkal na odpověď, najde látku na Taijiho hrudi, pevněji ji sevře a přitáhne si ho k sobě. Peřiny už jim daly trochu pokoj. Musí hlasitěji vydechnout, když ucítí tělo na tom svém. 

"Našel jsem tě." Uculí se. 

"Nebo ty mě?" Narazí na to, jak se vlastně poznali. Kousne se krátce do rtu, než povytáhne bradu a ukradne si jeho rty v hravém a rozhodně ne pomalém polibku. Ruce mu automaticky sklouznou trochu níž a pak je protáhne kolem jeho pasu, za který si ho k sobě přitiskne. Nějak se nedokáže ovládat, ale to je asi dobře, protože by nejspíš studem utekl. Jak může vůbec štěně jako on myslet na někoho jako je Tai? Na tom nesejde, hlavně že je tu s ním. Ani si neuvědomí, že po pár minutách k sobě Taijiho tiskne za zadek k sobě. 

"Promiň, koukám ti na něj už chvíli a nějak jsem tomu nedokázal odolat." Přizná se mu s jiskřením v očích.

Taiji

Taiji se maličko zarazí, když Zyean zmíní, že ta fronta třeba není nic nereálného. Pár vteřin si ho prohlíží, protože on skutečně je krásný a roztomilý a sám z něj šílí, což by vysvětlovalo, že se to nutně musí dít i ostatním. Zye byl sice ve smečce podřadný člen, ale neexistovali jenom vlkodlaci nebo jenom tahle smečka a taky byly časy před tímhle divným alfou, kdy se mohl líbit kde komu. Nééé, nenechá se znejistět a místo toho klesne ke svému klínu, kde rozhodně jeden klacek frontu stojí. Radši to neřekne nahlas, protože už teď se Zyean směje až se za břicho popadá a on ho ještě potřebuje nějak funkčního. Zye se nenechá přemluvit a rozhodně mu nic neřekne, ale světe div se, Taiji občas dovede být trpělivý. Rozhodně si to dlouhé čekání plánuje zpříjemnit, takže proč by naléhal? Zye může dělat drahoty jak dlouho si myslí, že to snese. Ušklíbne se, když Zye zmíní spánek. 

"Před chvílí jsi říkal, že máš energie na rozdávání, tak se teď nepokoušej usnout." Varuje ho předem. Asi by ho znásilnil ve spaní. Zyeanova nová otázka ho překvapí a pobaví. Na chvíli se nad ním zapře o dlaně a podívá se mu do očí. 

"Myslím, že jsme všichni takoví a jenom děláme hrozná ramena. Třeba takový Inoran strašně předstírá, že ani neví, co to sex je, ale myslím si, že až se na Aoiho vrhne, otřese se celá tahle dimenze a my ostatní se od nich půjdeme přiučit. Yoshiki bude největší prase v celém nebi. Nakonec z toho vylezu jako největší neviňátko, uvidíš." Ubezpečí ho a zavlní obočím. V tu chvíli už má jeho kalhoty rozepnuté a začne mu je stahovat dolů z kotníků. Víc toho nestihne, protože si ho Zye za hrudník přitáhne k sobě a on se víc natiskne na jeho tělo. Zvolna klesne na předloktí a může si zblízka prohlížet nezvyklé barvy v jeho očích. Nestačí mu odpovědět, protože to je Zye, kdo si ho přitáhne blíž k sobě a políbí a on ucítí jeho ruce kolem pasu a později i mnohem níž. Líbí se mu to, ocení to spokojeným vydechnutím do jeho rtů i pohybem boků proti němu. Na svém malém zadku akorát do dlaní si zakládá. Když se pak od sebe na chvíli odtáhnou a Zye se mu omluví, upřímně a trochu konejšivě se na něj usměje. 

"Nemyslím si, že existuje něco, čím bys mohl tohle pokazit. Přestaň na to myslet a dělej, co chceš." Dovolí mu se svým tělem mnohé a znovu se zvedne do sedu, aby ho mohl připravit i o tričko a posléze taky o boxerky. Neubrání se dlouhým pohledům na jeho mladé tělo. Je hodně poškrábané, pokousané ze všech těch vlčích šarvátek, ale pevné a šlachovité a zejména v tom klíně se jeho očím moc líbí. Pro sebe se usmívá, ale pak sám sobě svlékne tílko a velmi pomalu ho odloží stranou. V tu chvíli už kotví pohled v Zyeanových očích a celé chvíli dodá mnohem hlubší atmosféru. Pak sáhne po jeho dlaních a položí si je na boky, aby to mohl být Zye, kdo mu sundá kalhoty. Ještě pořád na něm sedí, ale chce, aby mu je alespoň rozepl, protože to v něm vyvolává příjemné chvění a věří, že v jeho protějšku také. 

"Jsi jediná bytost na světě, na kterou jsem dokázal čekat. Jinak většinou udělám co chci a nebo odejdu. Nikdy jsem neměl potřebu čekat na správnou chvílí, na to, až bude prostor..." Trochu neobratně mu vyjadřuje svou náklonnost, zatímco z něj musí na chvíli slézt, aby se vymotal z těch úzkých džín. Asi u toho vypadá docela legračně, ale dělá to tak nějak mimoděk a zrovna moc se nad tím nepozastavuje, zatímco žvaní. Pak si k němu s hupsnutím a zhoupnutím matrace přilehne, sáhne po tom plyšákovi a jeho čenichem přejede po středu jeho hrudi téměř až do klína. 

"Vrrrr haf." Dělá si z něj maličko legraci. Co on ví, jak se to líbí vlkodlakům?

Zyean

"Vadilo by ti, kdybych usnul? To bych si dovolil co?" Rozesměje se znovu, ale celou dobu na něj kouká jiskrnýma, avšak něžnýma očima. Hrozně se mu s Taijim v posteli líbí. Pozoruje Taijiho tvář, když se dostane nad něj a pak vyprskne s dlaní před rty. Má pocit, že ho Ino snad slyší, když se mu směje, ale ta představa je…

"Tak to abychom už byli radši někde jinde. Tohle jsi mi vůbec neměl říkat, jak se mu teď podívám do tváře?" Je jasné, že jakmile Inorana uvidí, bude se hrozně smát, prostě to nevydrží a u Yoshiho už vůbec ne. 

"Oba mě nakonec sežerou, protože se před nimi nedokážu tvářit vážně. Teď už dává smysl, že si našel někoho jako je on." Má na mysli Uruhu. Něco z něj cítí, na to má příliš dobrý nos. Je to jiné, než všechno ostatní co kdy cítil. Asi za to taky trochu může jeho nově objevená podstata, která mu potichu našeptává. 

"Tak to asi na ten spánek dojde, když jsi takové neviňátko." Musí mu to nutně říct, jinak by snad ani neusnul. Během chvilky už je bez kalhot, ale i když se pořád dost stydí, stejně se nechce schovávat. Není z těch, kdo by to kvůli vlastnímu studu prodlužovat. Bude se červenat, ale klidně ho za ten zadek chytí znovu a nejspíš mu z těch kalhot pomůže. Teď ho dost zaměstnává jejich polibek. Povzdechne se pod dotekem Taijiho boků. V tu chvíli pokoji někdo znatelně přitopí a jeho tělo víc než dobře reaguje. Oplatí mu pohled, stejně jako úsměv a na jeho slova první jen kývne hlavou. Pak přijde o triko i o spodní prádlo. Krátce se podívá na své tělo a v jeho pohledu se na vteřinu objeví cosi plachého. Jde o to, jak jeho kůže vypadá. Je to už dlouho, kdy neměl ani škrábnutí. Jenže šikana jeho smečky, kterou už dlouho zažíval je prostě vidět. 

"Je škoda, že už se to nezahojí." Pokrčí zlehka rameny a trochu tím na sebe prozradí, že z nich není nadšený. Radši by si to všechno odpustil a žil v klidu. Taiji naštěstí přeruší všechny další myšlenky jen tím, že se svlékne a pak mu v podstatě dovolí, aby mu rozepnul kalhoty. Se zaujetím ve stříbrných očích asi skousne ret a celkem obratně se popere se zapínáním jeho kalhot. Musí se dlouze nadechnout a je mu vidět ve tváři, jak moc se mu nově objevený kousek kůže líbí. Dokonce si dovolí ho v těch místech pohladit prsty. Zvedne k němu oči, které se najednou o dost zvětší. Skoro to vypadá, jak kdyby nevěřil, co mu Tai říká.

"Vážně?" Zeptá se úplně pitomě ale je příliš vykolejný, aby se mu dařilo přemýšlet, a pak se spokojeně usměje. Pozoruje ho, jak se svléká, a tím ho dost obstojně připravuje o slova. 

"Pozoroval jsem tě polovinu doby, kdy jsme byli v posteli. Myslím u Tory. Moc jsem toho nenaspal." Začne se mu neplánovaně přiznávat.

"Pořád mám problém od tebe odtrhnout oči, a když jsi blízko, mám pocit, že jsem tam, kde mám být." Je vidět, že se trochu bojí, když si uvědomí, co mu právě řekl. Zasměje se, když se Tai objeví vedle něj. Nejradši by se k němu přitulil, ale už má na sobě plyšáka. Když je hodně nízko, chytne ho za zápěstí a zastaví ho těsně nad svým klínem. Neřekne nic, jen se obratně přetočí, povalí Taijiho na záda a usadí se mu na klíně. Dlaněmi se opírá o jeho hrudníka podívá se mu do tváře. 

"Vrr haf." Zopakuje po něm s blýsknutím v očích. 

"Nevím, jestli to bude lepší, než plyšák, ale zkusím to." Uculí se, než se skloní k jeho hrudníku a dopřeje mu stejné doteky, jako mu před chvíli věnoval Taiji, jen svými rty. Posouvá se celým tělem dolů až na jeho stehna, ale nezastaví se a dotkne se rty jeho chlouby. V ten moment zvedne své oči a nepřirozeně mu v nich zazáří. 

"Nevadí mi hračky, ale už jsem to nemohl vydržet." To je to poslední, co stihne říct, než ho přijme mezi své rty a nedá mu ani na chvilku pokoj.

Taiji

"Já tě usnout nenechám, ale jestli si myslíš, že by to se mnou na usnutí bylo, možná jsme tady úplně špatně." Začne ho trápit možnou uražeností, ale taky mu to nikdy moc nešlo. Zyean je hrozně hubatý, za to může to jeho mládí. Zasměje se, když vidí Zyeho reakci na Inorana. Zye nevypadá jako takový drzoun, aby se andělovi doopravdy smál, ale dokonce i on rychle pochopil jeho povahu a jisté moralizování všeho kolem a schválně si oba počkají, jak to pak sám dodrží. Ohledně Yoshikiho a Uruhy má Zye vlastně pravdu. Uruha vypadal jako někdo, kdo si podobné věci umí hodně užít a nebude kolem nich chodit po špičkách. Určitě to bude potřebovat často a na jisté úrovni a to všechno mu může Yoshiki dát. Ti dva společně vlastně vypadali jako docela nebezpečná kombinace a to po všech stránkách. Při pohledu na Zyeanovy jizvy ho zprvu nenapadlo, že by pocházely z tak temného zdroje. Myslel si, že se vlkodlaci prostě rádi škádlí jako všechny šelmy a je to nějaký obyčejný a zcela běžný důvod, ale i když Zye neřekne nic nahlas, cítí, kam se stočil tok jeho myšlenek. Tohle nebylo nevinné hraní, ale cílené ubližování, možná šikana. Taiji se přistihne, že na něj najednou hledí hodně vážně a možná by se ho na to rád zeptal mnohem víc, ale to by si mohli nechat zajít chuť. Proto přemluví vrásku na svém čele, aby zmizela. Na tohle ošklivé téma se ho zeptá později, teď je čas na něco hezkého a příjemného. Už si to nenechá vzít nikým a ničím. Pomalu se mu podívá zase do očí. 

"Je to škoda, ale na kráse ti to neubírá, věř mi." Uculí se na něj jako malý kluk. Je to škoda, protože Zye je jinak hrozně krásný a taky je to škoda, protože ho to trápí, ale… 

"Víš, prošel sis peklem a stejně jsi dokázal zůstat takový. Nezanevřel jsi na ně, nezačal jsi jim to vracet, nechováš se jako hajzl. Ne, nejsi ten, kdo by si něco podobného zasloužil, ale posílilo tě to a možná přijde den, kdy to dokonce oceníš. Mě to přirozeně vysloveně sere, takže se na to budu dívat ještě chvíli, pak se konečně objeví můj meč a způsobím vlkodlačí genocidu. Yoshiki asi nebude nadšený a není to to, co měl na mysli, ale lepší, než nic." Teď je to on, kdo žvaní, asi si se Zyeanem nějak vyměnili role. Dneska je samý proslov. To skončí ve chvíli, kdy se ho Zye dotkne mezi nohama. Slova mu doslova zaskočí v ústech a on se na něj zase honem podívá. Najednou vůbec neví, čemu patří to jeho vážně, ale ať je to cokoliv, radostně na to přikývne. Jeho oči zjihnou, když mu Zye začne vyprávět, jak se na něj od začátku díval, jak moc velkou náklonnost k němu choval a prostě se ho jenom trochu bál. Taiji si o sobě nikdy nemyslel, že je kdo ví jaký krasavec, ale chemie mezi nimi očividně fungovala na jedničku. 

"Takové pěkné malé štěně si vybere takového starého vořecha jako já." Upřímně to nechápe, ale neměnil by. Anděl musí být rád za to, co má. V další vteřině se ocitne na zádech. Vůbec to nečekal, stejně jako to, že Zye sebere tolik odvahy, aby mu vylezl na klín, ale stalo se a je to neskutečný pohled i pocit. On ví, že v něm nejsou moc velké zábrany, ale stejně je to takový slušňák. Zasměje se, když mu vrátí to ňafání a pro jistotu se pořádně nadechne, ale ani to ho nepřipraví na to, co Zyean začne dělat. Je jako profesionál, rozhodně ne jako někdo s nulovými zkušenostmi. Třeba jich má hodně, co on ví, najednou si nepamatuje ani vlastní jméno. Myslí jenom na měkké rty, které se vlhkou cestičkou posouvají dolů po jeho těle. Brzy se dostanou na těsnou hranici únosnosti. Taiji se honem podívá dolů, chce něco říct, možná najít toho plyšáka, jenže Zye ho beze strachu a studu vezme mezi rty, on hlasitě zasténá a praští hlavou do polštáře. Tohle si užije a jestli to bude pekelná jízda, je mu to úplně jedno. Je Andělem ohně a tenhle pokoj může klidně lehnout popelem. 

"Zye-koi..." Dostane přidušeně ze rtů a sevře povlečení v obou rukou. Vítej Nirváno!

Zyean

Trochu se lekne, když to vypadá, že by se mohl Tai urazit. Měl pocit, že ho zná a že by se to stát nemohl, Teď si ale není vůbec jistý. Naštěstí ho brzo jeho výraz vyvede z omylu a on se zase uklidní. Trochu se ztrácí ve vlastních pocitech, protože se zase trochu stydí, ale Tai nevypadá, že by mu jeho jizvy nějak vadily. To je dobře, asi by mu do té koupelny pak utekl zpátky, kdyby to bylo jinak. 

"Nedívej se na mě tak." Trochu nakrčí obočí, protože moc dobře vidí podtext v jeho očích. Nechtěl, aby to kdokoliv věděl, stačilo, že si s tím dělal vrásky Kai, nemusel ještě někdo další. Pár let si dokonce myslel, že si to zaslouží, ale pak ho přešlo i to, protože si uvědomil, že nikdy nic špatného neudělal. 

"To jsem rád." Přijme Taijiho kompliment bez dalšího váhání. Mluví pravdu, neuměl lhát a jeho slova ho hladí po duši. 

"Víš, možná právě proto jsem takový. Nechci, aby někdo kolem mě zažíval něco podobného." Zkouší mu vysvětlit tok vlastních myšlenek. Pak se upřímně usměje, jakmile dojde na emoce, které vidí a co mu Tai říká. 

"Kvůli mně nikomu neubližuj. Ty víš, že bych to nechtěl a Yo by nás pak srovnal se zemí oba dva. Vypadá jako typ, kterého rozhodně nechceš naštvat. Upřímně jde z něj trochu strach." Přizná se k vlastním pocitům vůči bytosti, kterou dneska viděl poprvé. Vyvolává v něm zvláštní klid a přesto ne moc příjemné mrazení podél páteře, hlavně když se zamračí. Trochu se zavrtí na jeho klíně a po poznámce o vořeších se musí nutně zasmát. 

"Ty jsi starý? Vypadáš tak maximálně na pětadvacet." Složí mu pobavený kompliment, ale myslí ho upřímně. 

"Měl by sis rozmyslet, jestli jsem na o hodně starší kluky?" Zeptá se ho s otázkou v očích, ale to už je skoro dole. 

"Máma by neměla radost." Uculí se pobaveně a pak už mluvit nemůže, jen si pohledem užívat Taijiho reakce. Zvedne k němu oči znovu, když ho osloví a ještě takovým způsobem, po kterém mu jeho vlčí srdce poskočí. Ještě nedávno myslel, že ho nic podobného nepotká, hlavně ty pocity, které má teď uvnitř sebe a ono se to děje. V tu chvíli ho pohladí po stehnech, aby to patřičně ocenil, ale nenechá ho vydechnout. Líbí se mu, jak svírá povlečení a vůbec by se nezlobil, kdyby se ho dotknul. Takto je to ale taky dobré. Když mezi svými rty ucítí cukání, které si dokáže dost dobře spojit s tím, co přijde za chvíli, v první chvíli neuhne. Tohle ještě vážně nedělal, ne s takovým koncem, ale moc to chce zkusit. Je to nezvyklý pocit a tak v půlce Taijiho orgasmu ucukne, protože se prostě lekne. Něco mu zůstane v ústech a něco má na tváři. Teď vážně patřičně zrudne, než se rozesměje. 

"I teď umím být nešikovný." Svede to samozřejmě na sebe. Zapře se dlaněmi vedle jeho boků a pomalu se začne přesouvat zase zpátky nahoru. Taijiho kůže ho láká k sobě a tak ji poslechne a dopřeje mu ještě několik polibků na hrudník. Sáhne po svém vlastním triku, aby si utřel tvář, a pak ho odhodí stranou.

"Místo alkoholu mi zhmotníš oblečení. Nebo mi dáš svoje." V očkách se mu hravě zablýskne, než se skloní pro další polibky. Položí si na Taijiho celé své tělo a ani mu nedojde, že se provokativněji pohne v bocích. Hned, jak to udělá, projede jeho tělem neskutečně vzrušující pocit, díky kterému si hlasitěji zasténá do jeho rtů. Možná by se měl víc hlídat, ale nejde to ovládnout. 

"Začínám doufat, že jsou tyhle místnosti zvukotěsné." Dodá s nádechem vzrušeného pobavení, protože jestli bude mít pocit, že ho kdokoliv venku slyšel, asi už odtud nevyleze nikdy. Nebyl hlasitý, ale není si jistý, že v určitých chvílích zvládne nesténat. Kluk v jeho věku? Rozhodně nezvládne. +Budeš mi muset něco nacpat do pusy.+ Hned, jak si to myslí ví, že tohle nikdy nahlas říct nesmí, jinak by byl obviněn z myšlenek, za které se rozhodně stydí. Obzvlášť, když si to představil.

Taiji

Zyean má samozřejmě pravdu. Nemůže nikomu ubližovat, tím spíš jako anděl, ale to neznamená, že ani jako takový, na to nemá chuť, když má před očima zrovna tohle. Chápe, proč Zye nechce, aby se na něj díval a stejně… kdo jiný by měl? A kdo jiný by s ním měl nějak cítit, než on? Musí se zasmát té jeho poznámce o Yoshikim, ale upřímně sám byl možná ještě o něco horší. V minulosti byl generálem andělských legií a jako takový jim velel do lítých bojů plných násilí, které si Zye neumí ani představit. Jeho pravá podoba je možná děsivější, než všechny démonické dohromady, ale tu nemusí nikdy vidět, když na to přijde. 

"Já vím, ale díky." Řekne mu na ten kompliment o věku a ani zasmát se tomu nemůže, protože s ním Zye zrovna provádí neskutečné věci. 

"Ty vypadáš taky zachovale." Řekne alespoň něco, aby dostál svojí povaze, když už tady má tak mladinkého milence. 

"Ty máš mámu?" Vypadne z něj úplná pitomost, protože mámu má přece každý, ale myslel to spíš tak, že o ní nikdy neslyšel, jenom o Kaiovi. Měl za to, že ti dva žijí už hodně dlouho sami. Možná ano a byla to jen taková věta do prázdna, ale Zye na ni koneckonců nemusí vůbec odpovídat. Taiji je spokojený, když má plná ústa a není v tom nic osobního ohledně upovídanosti. Ve chvíli naprosté extáze vůbec neeviduje, kde jeho tekutina končí. Trvá mu to docela dlouho, než se trochu probere ze spokojeného opojení a zabere jeho hlas. Podívá se dolů a konečně mu to dojde. Zároveň s tím si ale palčivě uvědomuje, jak moc už podobné uvolnění potřeboval a jak mu to pomohlo po tom všem, co prožili. O to Zyeana nemůže dlouho okrádat. Navíc se na něj neskutečně těší a tak dlouho neměli štěstí… Jakmile se Zye začne posouvat směrem nahoru, obejme ho rukama okolo těla a nechává je v pohlazeních klouzat níž, jak on stoupá výš. Je mu to líto, když si Zye otře obličej, měl s tím vlastní nestydaté plány, ale ještě to někdy narafičí tak, aby je mohl uskutečnit. 

"Slušelo ti to." Řekne mu ještě. 

"Dám ti svoje milerád a budu se bavit pohledy ostatních, kterým samozřejmě dojde, proč to tak je. Zejména tím tvého bratra, který už ale stejně všechno tuší. Sám tady budu chodit asi v ručníku nebo tak něco a rozhodně nepřiznám, že tady umím kouzlit, i když to všichni andělé vědí." Popíše mu, jak to bude vypadat. Je zvědavý, jak moc se Zye bude červenat, zejména až to okomentuje například Uruha. Aby mu ještě nechtěl něco názorně předvádět? To by Yoyo koukal. Zyeanovo tělo neskutečně hřeje. Je jako samet a při tom hodně pevné. Pod prsty cítí jeho jizvy, ale je to podivně vzrušující. Sjede rukama na jeho zadek. Líbí se mu, když kopíruje pohyby jeho boků a příjemně obnovují pocity v klíně, které před chvílí prožil. Zye musí být mnohem citlivější a nedočkavější. 

"To nevím, ale ostatní neslyšíme a pochybuju, že všichni spí." Možná spí, bylo to všechno vážně vyčerpávající a každý nemá vlkodlaka nabitého jako atomovou elektrárnu. A jestli spí, tak je stejně nebudou vnímat. Ať už tak nebo tak, určitě tím Zyeho uklidní a víc už nezvládne. Pevně ho sevře kolem celého těla, přitiskne rty na jeho a několik dlouhých chvil ho líbá v těsném sevření, než ho skolí na záda, ale nevzdaluje se od něho. Kolenem si nenásilně udělá místo mezi jeho stehny a klínem se otře rovnou o jeho bránu. Ještě se tam nechystá, ale proč ho dráždit prsty, když to jde něčím mnohem příjemnějším. Opakuje pohyby svých boků, vrací sám sebe do nové připravenosti a u toho si stále hraje s jeho rty. Hodně dlouho na to, aby Zye pomalu ztrácel hlavu a příliš si nevšímal toho, jak si na něj vlhčí prsty.