Zyean
"Skončím se trochu opláchnout." Prohodí sotva slyšitelně a vykročí směrem k otevřeným dveřím.
"Za chvíli jsem zpátky." Dodá ještě, když se v nich ohlédne. Jeho jindy živé a jiskrné oči jsou najednou podivně posmutnělé. Prostě si nevěří. Jakmile dveře cvaknou, přejde k vaně, kde se sesune k zemi s pokrčenými koleny. Předloktí si o něj opře a položí si na ně čelo. Cítí, jak se do něj snaží dostat příjemné atmosféra tohoto místa, ale jeho mysl i tělo se brání. Připadá si prázdný a stejně se do něj nic navíc nevejde. Do hlavy se mu tlačí vzpomínky. Vybavuje si jako by to bylo včera, kdy s Kaiem pobíhali po lese. To bylo ještě všechno v naprostém pořádku. Moc si přeje vrátit se do té doby. Vidí mámu, jak jim hrozila vařečkou, když jí ujídali ze stolu připravené jídlo. Jsou to všechno jen drobnosti a přesto jsou teď neskutečně silné. Kdy se to všechno tak hrozně pokazilo? Zvedne hlavu, opře si bradu o předloktí. Po tvářích mu steče několik slz. Kouká upřeně na dveře, ale vidí úplně jinou scénu. Vidí Manu, démona, který ho napadl a pak zase tu záři, kterou si pomatuje jako poslední. Uvnitř sebe ucítí zvláštní pocit, který doteď neznal. Vůbec si neuvědomuje, že tou bolestí mu začnou zářit oči. Jsou pořád stejně stříbrné, jako byly i před tím, ale teď se třpytí vlastním světlem. Podivně ho brní v konečcích prstů a celé se to stupňuje, čím bezmocněji si připadá. Vstane, aby ten pocit nějakým způsobem utlumil. Přejde k zrcadlu opodál a podívá se na svůj odraz. Vidí své oči, které prostě nepoznává.
"Už dost prosím." Prohodí šeptem, ale nic se nestane.
"Nic z toho jsem nechtěl. Co když se někomu něco stane, když tomu nedokážu zabránit?" Pokračuje a znovu žádná změna. Roste v něm vztek a zároveň zoufalství, protože s tím není schopný nic udělat.
"Už DOST!" Křikne na svůj odraz v zrcadle a v tu chvíli se v něm nahromadí energie, kterou není schopný ovládnout. Bezmyšlenkovitě udeří pěstí do zrcadla. Sklo se zachvěje, ale nic se nestane. Zůstane v celku a není na něm ani jediná prasklina. Ustoupí kousek od umyvadla se zrcadlem, zapře se o něj dlaněmi a v předklonu svěsí hlavu mezi paže.
Taiji
Taijiho mysl je podivně prázdná, když kráčí směrem k pokoji. Zároveň je ale taky nezvykle vážný a tichý. Poslední roky toho zase tolik nenapřemýšlel, ale má témat asi tak na příštích deset generací lidských životů. Zye jde vedle něj trochu jako stroj a jakmile jsou oba v pokoji a dveře se za nimi zavřou, Taiji začne ihned hledat cigarety. Pokoj má snad všechno, na co by si jeden mohl vzpomenout. Tedy jeden Yoshiki. Všechno stavěl podle sebe, takže to tady podle toho taky vypadá. Taiji by si vymyslel úplně jiný pokojíček. Asi by ho víc měla zajímat Kniha Mrtvých nebo jak přivolá svůj meč, ale nedovede myslet na nic pořádného a tak se prošacuje, najde cigarety a rovnou si jednu vloží do koutku. Jako anděl s plamenným mečem by neměl mít s ohněm žádné problémy a stejně hledá ze zvyku zapalovač jako celé ty poslední roky. "Jasně." Řekne Zyemu a nechá ho, aby s vzdálil. Mezitím si prohlédne všechno, co je k vidění, vyzkouší si matraci – na jeho vkus moc měkká – a pak se posadí k oknu, za kterým nic není. Vypadá to, jako by shora hleděli na mraky. Kopečky bílé páry kam až oko dohlédne. Brzy mu začne být dlouhá chvíle. Od vedle se žádná tekoucí voda neozývá, Zye možná jenom potřeboval na záchod. Bylo by slyšet tohle? Nevidí tady ani žádný alkohol, ale brzy přijde na to, že když se hodně soustředí, dovede si ho vytvořit. Tahle dimenze je velmi nestabilní, tvořená na rychlo a on by v ní neměl dělat žádné změny, aby na ně nepřivolal pozornost, ale nedovede si pomoct. Je to jako stavět si z písku. O deset minut později sedí v jeho obličeji pobavený úsměv, když vytváří jednu drobnost za druhou. Třeba modely miniaturních kytar. Nic z toho není k potřebě, ale něco ho nutí čistit si podobným způsobem hlavu a taky trochu provokuje Yoshikiho. Kdy sem asi vletí, aby mu vynadal, že dělá zase samé hlouposti, které je všechny ohrožují? Nebo narušení dimenze ucítí první Inoran? Třeba ho teď Aoi dost zaměstnává… Když jsou u toho, přesune se v myšlenkách zase k Zyeanovi. Už je tam nějak moc dlouho a on přemýšlí, čím by mu udělal radost. Mohl by stvořit cokoliv. Nenapadne ho nic lepšího, než bílý plyšový vlk s modrostříbrnýma očima, který se celý jemně třpytí jako čerstvě napadaný sníh. Položí ho na jeho stranu postele. Je to bílé… co když si bude myslet, že je to Yoshikiho pozornost? Zamračí se a natáhne se, aby vlka poslal zase pryč, ale v tu chvíli zaslechne z koupelny jeho hlas a upřímně ho vyděsí. Vyskočí na nohy a jde za rychle za ním. Jak si mohl myslet, že je v pořádku? +Ty jsi někdy, jak když jsi na světě první den...+ Vynadá si v duchu, než rozrazí dlaní dveře a uvidí ho stát před zrcadlem. V jeho odrazu vidí stopy po slzách i jeho zářící oči a v tu chvíli ví, že by mohlo být zle. Teď nepotřebují žádnou nahromaděnou energii, dokud nebudou číst v knize, jinak by je Hyde mohl najít. Zye couvá, opírá se o umyvadlo a on je dvěma kroky u něj. "Zye-chan, co tady vyvádíš." Řekne mu konejšivým tónem hlasu, přitáhne ho k sobě a doufá, že se vinou nějaké spontánní reakce neproletí až do Asmodeovy říše. Nic se naštěstí nestane, ale jakmile se ho dotkne, všechno to lezavé brnění Zyeanovy kůže přeskočí i na něj a citelně rozechvěje jeho tělo. Je to vlastně velmi nepříjemné. Zye je jako nestabilní reaktor jaderné elektrárny. Neví, jak to ví, ale ví to.
"Pojď si odpočinout." Řekne mu a vyhýbá se slovům jako Uklidni se, ale přesně to teď potřebuje, aby Zye udělal.
"Mám tam cigára, umím vyčarovat alkohol, prostě pohodička." +Mámu nahradit neumím...+
"Mám dojít pro Kaie? Chceš být s ním?" Zeptá se ho, zatímco ho vede z těsného prostoru koupelny a rovnou k posteli.
Zyean
Zyeanovo tělo se celé jemně chvěje. Nedokáže si poručit, aby se uklidnil. Nikdy nebyl v takovém rozpoložení, jako právě teď. Jde hlavně o to, že se sám sebe bojí a taky své reakce. Říkají, kým je a on má prostě strach, že nedokáže to, co by měl. Co když je všechny zklame? Co když zklame Kaie? Hrdlo se mu sevře a srdce rozbuší, když si uvědomí, kdo je vedle a jak moc mu záleží na tom, aby nezklamal právě Taijiho. Nezvedne oči k zrcadlu, nechce je vidět, jak moc září, i když to cítí. Měl by být rád, že konečně přišel na to, proč jeho dosavadní život vypadal tak, jak vypadal, ale nejde to. Trvá to chvilku, než se rozhodne zase oči zvednout a podívat se na sebe. Má pocit, že se nepoznává. Svírá pevně okraje umyvadla a mračí se na sebe. Ne to není on. Copak tak vypadá kluk, který chce jen lítat po lese, možná mít někoho opravdu rád? Ne, to určitě ne. Prudce sebou trhne, když se za ním ozve Taijiho hlas. Trvá to jen vteřinu, než se ocitne u něj v náruči. První se napne. Nejde o to, že by k němu nechtěl, ale není rád, že ho tak vidí. +Jak si toho mohl nevšimnout, když jsi křičel?+ Proběhne mu hlavou, protože tyto místnosti rozhodně nejsou zvukotěsné. Nakonec ho přemůže touha být u něj. Jeho nitro se samo začne uklidňovat a jeho nově nabitá energie jen tiše plápolá, už očividně nehrozí žádné výbuchy. Nechá se ovládnout pocitem, že bude nejradši u něj a spontánně ho objeme kolem pasu. "Promiň." Broukne sotva slyšitelně a chce se mu zase brečet. Měl by být silnější, jenže jak si má poručit?
"Já nejsem unavený." Trochu mu odporuje a ne, nelže. Má v sobě hromadu energie, jen neví, co s ní. Navíc má neodbytný pocit, že tím Taijiho obtěžuje. Přece by se o něj neměl starat, má svých starostí dost. Přesto všechno se rozejde do pokoje. Koutky mu pobaveně povyskočí, když zmíní cigára a alkohol. Jakmile se ale dostanou ke Kaiovi, jen zlehka zavrtí hlavou.
"Nechci mu přidělávat starosti, ani tobě." Zvedne k němu oči a zase je rychle sklopí. Najednou se za ně stydí, jak kdyby to bylo něco, co provedl sám a za co by měl být trestaný. Pomalu se usadí na postel a krátce přejde dlaní po měkkém povlečení. Je to vlastně krásné, něco ho tady uklidňuj a on si není jistý, jestli je to Taijiho přítomnost nebo to, co je kolem. Složí ruce do klína a chvíli si pohrává se svými prsty.
"Nějak se s tím neumím srovnat." Prozradí mu, co se uvnitř něj odehrává.
"Z jedné strany jsem rád, že vím, proč to celé bylo, z druhé…Co když nedokážu nic z toho, co bych měl?" Sype to ze sebe, aniž by si kdy pomyslel, že to půjde tak snadno.
"Myslíš, že to půjde přepít?" Trochu hystericky se zasměje a hned si to zase zakáže. On přece nikdy hysterický nebyl, ať se dělo, co se dělo.
"Možná spíš tu cigaretu." Připomene si svou malou závislost, kterou si nedokáže odpustit. Kradmo se rozhlédne po pokoji a uvědomí si, že ta postel, na které sedí, je vlastně pro ně oba. Tváře mu trochu zrudnou, než si všimne plyšáka. Očka mu zasvítí, ale úplně jinak, než jeho energií. Na tváři se mu objeví upřímný, skoro klukovský úsměv.
"Ten je krásný." Nikdy neměl slabost pro podobné hračky, ale ten vlček je vážně úžasný. Ještě jednou ho převrátí v rukách a pak konečně pomalu zvedne oči k Taijimu. Skoro ani nedoufá, že…
"To ty?" Zeptá se ho opatrně, jakoby si nebyl jistý, že se trefil. Vstane pomalu, udělá několik drobných kroků k němu i s plyšákem v ruce a velmi opatrně ho líbne na rty.
"Díky." Vydechne trochu víc a má pocit, že zase rudne. Vůbec si nedokáže uvědomit, co to bylo za pocit, který ho přepadl. Takové neplánované nutkání, že to udělat musí, že prostě chce.
Taiji
Nechává se jím objímat okolo pasu. Cítí z jeho hlasu pláč, je jím prosycený, i když ven Zye nic nepustí. Jemně ho pohladí po zádech a pozvedne obočí nad tou jeho neúnavou. Není to tak, že by mu nevěřil, jenom toho mají hodně za sebou a cítí se vyčerpaní všichni, i oni andělé. Po té energetické explozi by si jeden myslel, že to Zye bude potřebovat zase někde načerpat, tak jako oni. "Abys to nepřehnal..." Zamumlá k němu. Mlčí, když Zye vede obvyklé řeči s přiděláváním starostí. Nechává dlaně zasunuté v kapsách kalhot a pozoruje jeho záda, když kráčí v jeho stopách. Zye dosedne na postel a Taiji ucítí, jak ho začíná prostupovat klid. To je ta jejich andělská moc. Je jich tady hned několik a na bytosti okolo to nutně musí mít vliv. Naslouchá jeho slovům a moc dobře ho chápe. Není se čemu divit. Nikdo se nikoho o podobné síly neprosil. I v něm se to před dlouhými lety zlomilo a schoval se před svými povinnostmi. Ještě pořád mlčí, zatímco u malého stolku chystá cigarety a alkohol.
"Vždycky to jde přepít. Sice jenom dočasně, ale mě to docela uleví." Řekne mu. Měl by mu říkat přesný opak a nejen z pozice anděla. Alkohol nic neřešil, ale bylo po čertech příjemné na chvíli na všechno zapomenout. Vykouzlí si k tomu malý tácek a pomalu vykročí k němu a posteli. Ve stejnou chvíli Zyeanovi padne do rukou ten vlk a začne se nad ním rozplývat. Taiji se spokojeně usměje.
"Hmm… jo. Zjistil jsem, že tady můžu kouzlit úplně stejně jako Yoshiki. Je to sice jeho dimenze, ale je hodně nestabilní a dá se tu vytvářet, co tě jen napadne. Nestavím tady celé světy a chrámy, jenom drobnosti, ale stejně o tom asi ví. No a co?" Pokrčí rameny a odloží to všechno na postel. Zye mezitím stihne vstát a jak se Taiji narovnává, dostane se mu toho políbení. Málem se začervená dokonce i on a honem si přitiskne dva prsty na rty. Podívá se na něj a všimne si jeho rudých tváří. Sáhne po cigaretě, připálí si ji a pak mu ji podá. Pak připálí i sobě. Nakonec vezme do každé ruky jednoho panáka a taky mu jednoho podá.
"Jestli se tady nesmí kouřit, tak má starouš smůlu." Zahuhlá s cigárem mezi rty.
"Na to, ať se těch otrapů rychle zbavíme, nebe zase rychle zapomene kdo jsem a kde jsem a ty můžeš lítat po lese. Bude nás to asi chvíli něco stát, ale když se budeme snažit, nebude to na dlouho. Světu se uleví. Uděláme dobrý skutek." Řekne mu, naznačí přípitek, vytáhne cigáro a pošle panáka tam. Rovnou začne nalévat druhé kolo.
"Jestli ti to nechutná, můžu vyčarovat cokoliv jiného." Nadhodí a dosedne na postel. Natáhne po něm ruku a přitáhne si ho na klín. Obloukem se v myšlenkách vrátí k Zyeanovým obavám.
"Víš, Zye-chan, dějiny jsou plné různých válek, vyvolených a obětí. Nikdo se nikdy těch lidí neptal, zda o něco z toho stojí, ale svému osudu neutekli. Obrátilo jim to životy vzhůru nohama, vytrhlo je to z toho, co sami chtěli nebo připravilo o rodiny. Nemyslím si, že se tomu dá utéct a i kdyby ano, budou umírat nevinní a možná taky za chvíli nebudou žádné lesy, po kterých svobodně běhat. Chápu, že z toho máš strach a stejně tak chápu tvoje obavy ze selhání. Dokonce i já je mám. To proto jsem chtěl, aby na mě nahoře zapomněli… Jsi jenom kluk, co chce normálně žít a ono to najednou nejde. To chce všechno čas." Broukne.
"Yoshiki je docela tvrďák. Není moc empatický a pro svoje vyšší cíle dokáže obětovat kohokoliv. Je to anděl, ale moc slz za nikoho neuroní." Řekne mu pravdu.
"Vlastně to tak musí být, někdo takový být musí. Můžeš se sebrat a někde se schovat, dokonce ti v tom můžu pomoct, ale připrav se na to, že ti stejně povolí nervy, až uvidíš svět umírat. Nebo svou rodinu." Je to všechno trochu na nic.
"Nechtěl jsem mluvit o takových věcech… vlastně jsem tě chtěl svlékat, kouřit… cigarety ne tebe… vlastně tebe..." Už se mu dívá do očí a vůbec se nečervená. Nějak se nedovede ovládat.
Zyean
Na to přehánění jen zavrtí hlavou. Opravdu se necítí vůbec unaveně. Pak si jistě na chvíli zdřímne, pokud se mu povede usnout, ale teď nechce. Potřebuje to nějak vstřebat. S alkoholem ho Tai trochu zaskočí, ale neměl by se divit. Už ho trochu zná, aby tušil, že mu něco podobného nabídne. Nebude se bránit, potřebuje trochu otupit smysly, aby si opravdu odpočinul. Nakonec se bude pár skleniček hodit, ale Zye nikdy nebyl ten typ, který by se opil do němoty. S Taijim ani nechce, pak by se asi hrozně styděl, kdyby vyváděl nějaké šílenosti, což by u něj hrozilo. Rozhodně by se nezastavil, alkohol ve větší míře u něj jeho energii jen podporuje. "Nejde o to, abych to přepil, spíš to trochu odlehčil." Sdělí mu svou vlastní vizi, proč alkohol ano. Musí se trochu uchechtnout, když Tai drží svou povahu a ukazuje Yoshimu tak trochu vztyčený prostředníček. Už jen díky tomu se Zye cítí mnohem lépe. Ne, že by byl škodolibý, ale malá rebélie ještě nikomu neuškodila.
"Aby nás odsud nakonec nevykopl. Kázeňský přestupek." Pokusí se sám trochu zavtipkovat. Nebyl by to první Zyenův prohřešek podobného ražení, ale za to mohla jeho nadbytečný energie. Vždycky za to mohla a teď už ví důvod. Je to zvláštní, začíná se mu trochu ulevovat. Možná nakonec nebude tak těžké přijmout utajovanou část sebe samého. Překvapeně zamrká nad reakcí Taijiho po tom polibku. Chtěl mu jen poděkovat a teď si sám není jistý, jestli to byl dobrý nápad. To nutkání ale nešlo ovládnout. Jen doufá, že mu za to nevynadá. Kousne se do rtu a radši se zase věnuje cigaretě, kterou mu nabídne.
"Je vážně skvělý, díky." Ujistí ho znovu, že se mu plyšák líbí, i když na tyhle hračky nikdy nebyl.
"Většinou jsem dostával klacky." Zavtipkuje úplně pitomě znovu, ale je to jeho obrana proti rozpakům, které cítí. Cigareta to zase všechno trochu utlumí, je za ni vážně vděčný. Tiše se zasměje, nad Taijiho poznámkou, ale vůbec nemá nutkání cigaretu típnout, prostě si ji potřebuje užít, stejně jako panáka, kterého mu podá. Pošle ho do krku po Taijiho vzoru a u toho poslouchá jeho slova.
"Doufám, že tě nechají tam, kde jsi byl." Prohodí něco, na co by vlastně vůbec neměl myslet, ale pokud on má běhat po lese, chce, aby Taiji zůstal ve městě. Představa, že by se musel vrátit…Ne, nad tím přemýšlet vůbec nechce. Nechá si znovu dolít a pak překvapeně vydechne, když se ocitne na Taijiho klíně. V jedné ruce svírá cigaretu a panáka a v druhé pořád toho plyšáka. Teď ho trochu nejistě tiskne k sobě a hrozí, že si ho s takovou brzo zničí. Nadechne se, aby Taijimu řekl, že mu to nemůže dělat, jestli ho nechce přivést do hrobu, ale ten ho zaskočí svou řečí. Poslouchá ho pečlivě a vlastně sedí i celkem v klidu. Jak kdyby ho Taijiho blízkost a barva hlasu dokázala uklidnit i přes obsah slov. Najednou se nebojí.
"Jenže my ho nemáme." Ozve se velmi tiše a u toho mu kouká do očí. Čas je to poslední, co by si zrovna teď mohli dopřát. Nakonec jen zavrtí hlavou.
"Nechci utíkat, nemůžu je tu nechat. Kai utíkat nebude." Věří tomu, že jeho bráška bude bojovat, zná jeho povahu a je stejný dobrák jako on sám. Zye by to nakonec stejně nevydržel a spíš by ve výsledku udělal nějakou hloupost, kdyby se tam zničehonic vmotal. Bude lepší, když bude o všem vědět. Nadechne se, aby ho o něco požádal, ale Tai dostojí své povaze a znovu ho málem odešle z jeho klína na zem. Místo toho, aby se styděl, mu v očkách hravěji zajiskří.
"Ty víš, jak zakončit takovou řeč. Měl bys mít povinné proslovy." Dokáže si představit, jak stojí uprostřed hloučku andělů a něco podobného na konci vypustí. Už to nedokáže ovládnout a rozesměje se.
"Mají andělé sněmy? Chtěl bych tě vidět na něm řečnit." Rozesměje se znovu. Pak rychle vyprázdní svou sklenku, plyšáka odloží stranou a típne cigaretu, aniž by mu přestal koukat do očí. Protáhne paže kolem jeho krku a skoro nevinně se uculí.
"Nejspíš mi nezbude, než ti to dovolit. Nepotřebuju na sebe poštvat půlku nebe, že jsem ti něco odmítl." Tváře mu červenají a alkoholem to není a zároveň má pocit, že teď padne i poslední zábrana, kterou měl.
"Pak bych tě chtěl o něco požádat, ale to počká. Všechno na chvíli počká, já teď prostě nemám čas." Uculí se znovu, než sebere poslední kousíčky odvahy a políbí ho. V jeho nitru se v ten okamžik rozprostře naprosto dokonalý, uklidňující pocit a zároveň se v něm nakumuluje víc energie. Je to příjemné, jak mu prostupuje žilami, ale není to tak, že by měl vybouchnout. Je to živočišná energie, která postupně splývá s jeho podstatou.
Taiji
"Normálně by mu to bylo podobné, ale dneska trochu hřeším na to, že nás potřebuje. Jestli je to Asmodeus a má velkou pomoc, pak se mu bude hodit každá ruka. Je dost možné, že už ve chvíli, kdy se odtud budeme chtít dostat." Prohodí spíš jen tak do prostoru, ale nemá při tom ani nejmenší ponětí, že Hyde už moc dobře ví, kde jsou a chystá pro ně nepříjemné překvapení. Nad těmi klacky protáhne obličej a je na něm znát, že se snaží ovládnout smích.
"Jo? To by tady na tebe měla stát docela dlouhá fronta, ne?" Nebyl by to on, aby neměl v rukávu nějaký sexistický vtípek. Jenže pak Zye prohodí něco, co ho donutí být chvíli vážný a malinko pookřát. Zůstane se dívat do jeho tváře a jeho oči výrazně změknou. Zye totiž myslí na něco, na co si Taiji ani nevzpomněl, ale vlastně má pravdu. Byl archanděl a mohli ho poslat kamkoliv a kdykoliv. A on by musel poslechnout. Mohli si vzpomenout, že se má vrátit na nebesa nebo ho odvolat někam úplně jinam a nemuseli by se vidět celá staletí. Tak dlouho vlkodlaci pravděpodobně ani nežijí.
"Jestli zjistím, kde mám ten meč a porazím toho parchanta, tak budu mít doufám dost velké zásluhy na to, aby mi dali alespoň na chvíli pokoj." Řekne. A je to. Stačí, aby se prachobyčejně zakoukal jako jakýkoliv smrtelník a začne hory přenášet jen, aby mohl být s ním. Kdyby byl Yoshiki chytřejší, napadlo by ho to hned a Taiji by se vůbec nebránil a nevymlouval. Stačila jedna jediná Zyeanova větička a Taiji najednou ví, že udělá všechno proto, aby se toho démona zbavil a ten meč, ten povolá ještě dneska!! Tomu se říká motivace a navíc si ji ještě sám vůbec neuvědomuje. Samozřejmě moc dobře ví o rozpacích, které v Zyeanovi vyvolal tím posazením na vlastní klín, ale předstírá, že si toho nevšímá a místo toho pokývá hlavou na to o čase, stejně jako na to o Kaiovi. Ne, Kai nevypadá jako někdo, kdo by utekl, i když si všiml, že odsud chtěl pryč, když se dělo to okolo knihy. Jenže to si rozmyslí. Všechno se mu to rozleží a pak půjde bojovat a jeho bratříček půjde za ním. Ach jo, tenhle svět se nikdy nezmění… To všechno se ale stalo před tím, než plácl tu rádoby svůdnou poznámku a teď čeká, jak na to jeho protějšek zareaguje. Naštěstí mu nepřistane tlapka přes půl tváře. Pak zajiskří v očích i jemu.
"Mají. Občas jsem se něco pokoušel říct, ale odpojili mi mikrofon a tak..." Trochu kecá, žádné mikrofony tam nebyly, ale rádi mu skáčou do řeči nebo ho tlačí z pódia na stranu a tak. Když vidí, jak Zye odkládá všechno, co má v rukou a u toho se mu dívá do očí, už vlastně zná odpověď a v jeho žaludku se něco spokojeně zhoupne. Hned na to ucítí i jeho ruce okolo krku a pak zavrní jakési hmmmm.
"Víš, že nejhorší věty jsou přesně tyhle? Řeknu ti to pak… Pak si o tom promluvíme… není to tak, jak si myslíš… Můžeš mě požádat klidně hned." Řekne mu, ale i kdyby nepožádal, Tai není z těch, co by si s tím celý sex dělali hlavu a měli z toho půlku. Za pár vteřin zapomene, že vůbec něco chtěl. Pak už se Zyeanovy rty nedočkavě přitisknou na jeho, on ho pevně sevře v pase a oplatí mu polibek se stejnou náruživostí. Cítí, jak jím projede Zyeanova energie, ale ne jako něco nekontrolovatelně neovladatelného, ale spíš příjemně nabíjejícího. Plynulým pohybem jde na záda a na bok a tím je oba odešle do měkkých peřin. Yoshiki si dal s tou postelí záležet, ale peřiny jsou tak nadýchané, že v nich Zyeana málem ztratí a musí ho z nich trochu vyhrabávat.
"Kruci, on snad věděl, co tady budeme chtít dělat a tohle je jeho verze pásu cudnosti nebo co.!" Na oko se zlobí, ale u toho zvládá rovnou rozepínat Zyeanovy kalhoty.
"Proč nám teda kouzlil letiště?"
Žádné komentáře:
Okomentovat