Issey x Hyde - Co je s mojí konkubínou? - část 2.

(císařovy komnaty)

Issey

Ví, že by měl něco říct, možná tohle všechno nějak vysvětlit, ale potřebuje se nejdřív vnitřně uklidnit, než se k Hydovi otočí čelem. Hyde to nevydrží a prolomí ticho jako první. Jako tehdy, když se viděli poprvé, to si taky zrovna nehlídal pusu a říkal, co měl na srdci. Naštěstí velmi pokorně a mile. A to nemá ani ponětí o tom, co se mu prohání hlavou a jak o něm po celý čas smýšlí. Čekal toho hodně, ale ne něco podobného. Konečně se otočí a jedno úhledné obočí má docela vysoko. 

"Mohl jsi ho poslat přímo za mnou a tomuhle všemu by byla učiněna přítrž hned, aniž by tady tenhle plevel bujel dál." Řekne mu přísně, ale ve skutečnosti se na něj nezlobí. 

"Už nikdy nic nedělej za mými zády, rozumíš? Nikdy. Vůbec nic." Varuje ho. Pokud to Hyde dodrží, bude mít pohádkový život. Pokud ne, pošle ho za těmi, které vyhání dnes. Musí. Žádné nebo, možná, příště se to nestane. Nejde to. A on si je jistý, že Hyde je ten typ, který by se vydal vlastní cestou, kdyby si myslel, že musí. Vlastně mu neodpoví a zase se otočí k oknu. Hyde se ho nelekne a pomalu přejde do jeho těsné blízkosti. Periferně vidí, jak natahuje krk, aby viděl z okna. Poslouchá Hydova další slova, tahle už troufalá jsou a pořádně. Zajímalo by ho, jestli jeho počínání vážně nechápe, nebo si dělá dobrý den i z něj. Nakonec se pootočí bokem a podívá se pořádně do jeho skloněné tváře. Přísahal by, že vidí, jak mu jemně cukají svaly okolo úst. Tak jemu to připadá vtipné? Co by s ním měl udělat? Ale koneckonců… prožil si se správci peklo a ti byli teď spravedlivě potrestáni. Musí to být úleva a satisfakce. 

"I ta nejlépe postavená konkubína musí vědět, kde je její místo." Řekne. Částečně je to varování pro něj a částečně vysvětlení toho, kam zmizela Yuriko a proč.

"Pokud to neví a začne toho zneužívat nebo ztratí pokoru, čeká ji spravedlivý trest. Ten trest byl zpochybněn a s ním i veškeré moje jednání a rozhodnutí. Stali se z nich mí nepřátelé. Lidé, co mi neslouží, ale svéhlavě si dělají, co chtějí za mými zády a myslí si, že jim to projde. To se nikdy nestane." Trochu mu vysvětlí svou politiku a už zase hledí na nádvoří. 

"Ten muž bude ušetřen, ale Hydo… neplním přání na požádání." Dá mu ještě jedno varování, aby pamatoval na to, co mu řekl na začátku o těch věcech za zády. Pak se ležérně opře ramenem o rám okna, aby viděl ven i na něj. 

"Věděl jsem, že když Yuriko zmizí a ty se dostaneš do mojí blízkosti, půjdou po tobě. Myslel jsem si, že když zůstaneš bezcenným, časem zapomenou, ale zdá se, že byla velmi oblíbená a dosáhla daleko. Víš, co je na tom nejhorší? Že se za ni takto mstili, ale pro mého syna neuronili ani slzu. Není mi líto nikoho z nich." +Snad jen jejich rodičů nebo dětí, kteří za to nemohou, ale ten trest musí být děsivý.+ Kdyby nebyl, brzy by se to stalo zas.

"Tyhle palácové intriky nikdy neskončí." Povzdechne si.

"Teď už ale není třeba předstírat divadlo." Jeho pozornost se přesune přímo na Hyda a okno je zapomenuto. 

"Škoda všech těch zranění." Řekne mu, aby ho úmyslně uvedl do rozpaků, ale tak snadné to asi nebude. Na někoho stačila jenom jeho císařská přítomnost. Ostatním kolena rozklepaly podobné řeči. Co bude muset udělat s ním? Může ho okamžitě pozvednout mezi favority. Může ho klidně vystřídat na místě Yuriko. Už slyší svou ženu a první milenku… Pro sebe se pousměje, ale zatím se ho ani nedotkne. 

"Co chceš vlastně ty?" Je to trochu záludná otázka. Dobře vycvičená konkubína mu řekne, že nic. Že je šťastná, že mu může sloužit a to je celý její život. On ale touží po někom, kdo bude ambiciózní a při tom nepřekročí míru. Kdo by dýchal skutečně pro něj i když mu dá moudrost, vzdělání a postavení.

Hyde

Hyde se kousne do rtu, aby mu neodporoval. Z jedné strany ví, že kdyby Kanta poslal za císařem, bylo by to celé jednoduší, ale jak měl vědět, co se stane? Císař si od něj držel odstup a Hyde nevěděl, co je tím důvodem. Z jedné strany ho bránil a z druhé byl od něj příliš daleko. Věděl, že nemá právo chtít od něj vysvětlení a proto mlčí. Kdyby Kanto nedošel až k císaři, což by bylo pravděpodobné, odnesl by to on a možná i jeho rodina a to Hyde nechtěl. Všichni dole věděli, že jsou přátelé, pokud by to měl nějak nazvat. Kdyby šel přímo za císařem, bylo by nejspíš dost jasné, co se bude dít. Podle Hyda to bylo tak padesát na padesát a to nechtěl riskovat. Nakonec přece jen pomalu zvedne oči a pak krátce přikývne.

"Hai, můj pane, už nikdy nic podobného neudělám." Slíbí mu něco, co bude těžké dodržet, protože harém si v podstatě žil svým vlastním životem. Jakmile se tam vrátí, budou se mu všichni stranit a vlastně bude mít pořád terč na zádech. Měl ho od samého začátku, aniž by pořádně věděl proč. Znovu skloní hlavu, protože ho císař uzemní a jemu už jeho myšlenky rozhodně vtipné nepřijdou. Udělá si v hlavě poznámku, že se musí začít chovat tak, jak by měl. Poslouchá další jeho slova a musí mu být vidět i na tom kousku tváře, jak je mu z toho úzko. Sám si není jistý, jestli je něčeho podobného vůbec schopný. Uměl o sobě pochybovat, i když to tak většinou nevypadalo. Jenže on tu byl příliš krátce a nebyl si jistý, jestli to zvládne. Jde hlavně o to, jak moc by ho nechtěl zklamat. Má vůbec nějakou reálnou šanci, aby byl ve svém věku takový? Ostatní konkubíny, které byly tak vysoko, byly starší a v harému si prožily svoje. On se snažil všechno pochopit, co nejrychleji, ale pořád byl ještě kluk. Ovšem tady je to každému jedno, a jestli chce přežít a možná se mít i dobře, musí se začít snažit. 

"Hai, bylo to troufalé a omlouvám se, ale nemohl jsem o to nepožádat." Ujistí ho, že si moc dobře uvědomuje, že by podobné prosby vůbec neměl říkat. Nedovolil by si to před ostatními, ale tady měl na vteřinu pocit, že by vážně mohl a že možná zachrání jednoho muže a jeho rodinu. Muže, který se těchto tahanic nikdy neúčastnil. Zvedne k němu oči, když zmíní, že pro Ichira neplakali. Sevře se mu srdce a je mu vidět na očích, jak moc ho to mrzí. Dál mlčí, protože nechce otevírat rány. Trápí ho to, a vždycky bude. Znovu sklopí oči, ale císař se ho očividně snaží dokonale vyvést z míry. Neovládne se a podívá se mu přímo do očí, v těch jeho se zablýskne. Má na jazyku hromadu poznámek, které by rozhodně jeho ústa neměl opustit a stejně…

"To ano. Nezastanu tolik práce a nemůžu se hýbat, jako jindy." Pokrčí zlehka rameny a skoro to vypadá, že jeho slov a nepochopil. Jenže rozvernost v očích jasně říká, že je to spíš jen malá nevyřčená provokace. Neměl by mu je vracet, ale přece se jen tak nenechá přivést do rozpaků. To, že se mu z něj chvějí kolena, ještě neznamená, že mu nedopoví po svém. Následuje otázka, která ho rozhodně z míry vyvede. Měl by honem začít vymýšlet přijatelnou odpověď. Ví, co by měl říct a co ho učili, aby řekl. Jenže mu to nejde přes pusu. 

"Nic, můj pane." Odpoví mu podle vzoru, ale je jasné, že ještě nekončí. 

"Nic co bych chtít měl nebo by se ode mě čekalo." A je to tady, měl se zdržet, ale nedokázal to. 

"Chtěl bych si zaplavat v řece bez oblečení, když je ještě slunce nízko anebo v noci při úplňku. Chtěl bych se ráno probudit a vědět, že se nemusím ohlížet přes rameno a přemýšlet nad tím, kdy udělám krok špatným směrem." Brouká svým melodickým hlasem a poposune se o krok blíž k oknu. Hledí z něj ven a zároveň cítí, jak blízko císaři je. 

"Ale poslední dny je jen jediná věc, kterou bych si opravdu přál." Prohodí s hlavou na stranu a nechá špičku jazyka na pár vteřin uvězněnou v koutku. 

"Vidět úsměv muže, kterého jsme nedávno maloval. Ne naučený ale upřímný, přesně takový, jaký jsem měl možnost spatřit na papíře." Po očku se na něj podívá a skoro nevině se pousměje. Otočí se k němu čelem, takže už je dělí jen několik málo centimetrů. 

"A úplně to netroufalejší přání je to, abych to byl já, kdo mu ho způsobí." Nakloní hlavu mírně k rameni a natáhne prsty k jeho čelu. Dotkne se ho jen velmi lehce bříšky prstů těsně nad mezerou mezi obočím.

"Vrásky při mračení se prostě hrozně špatní kreslí…Můj pane." V očích mu provokativně zajiskří.

Issey

Uspokojí ho, když z jeho rtů uslyší souhlas. Intuice mu napovídá, že Hyde bude často balancovat na pomyslné hraně poháru jeho trpělivosti, ale pro tuto chvíli mu to takto stačí. Toho muže přikáže osvobodit později. Teď už se nechce nechat nikým rušit a ono mu taky neuškodí, když se trochu lekne a pro příště si dá větší pozor na to, co dělá. Jeho činy byly nakonec ušlechtilé, ale ani on nemohl vědět, kde je pravda. To nepochopení mu nevěří ani na chvilku, ale byla to obratná odpověď a on se musí pousmát. Protokol nedovoloval jinak, než aby byl Hyde zcela nedotčený a stejně vypadá jako hřích osobně a jako by toho zažil už spoustu. On se opravdu vůbec nestydí a nebojí? Chlapci na jeho místě kolikrát přímo omdlévali z toho, co by je mohlo čekat, ale Hyde vypadá jako někdo, kdo toho má už hodně za sebou. Nemá a Issey tu jeho masku shodí, pro to se rozhodl právě teď. 

"Ano, ano ty pohyby… pamatuji se, že jsem tě viděl tančit." Řekne mu. Bylo to tu noc, co spolu také mluvili kvůli smrti jeho syna. Za normálních okolností uměl Issey umění ocenit a Hyde měl velmi zvláštní pohyby. Velmi specifické. Byl trochu jako zaříkávač a při tom to působilo sexy. Nejspíš se ho to pokoušeli odnaučit, ale očividně bezúspěšně. On bude v různém vštěpování rozhodně úspěšnější. Vždycky je! Uvědomí si, že se pro něj v tuto chvíli plně rozhodl a dokonce to není na truc tomu, co se stalo. Jeho zájem nakonec celkem přirozeně vyplynul z několika prostých vět. Dnes se asi budou vyvádět z míry vzájemně, protože to jeho nic ho přiměje vytáhnout obočí nahoru. Netrvá to ale dlouho a Hyde svou odpověď rozvine a osvětlí. To první přání je velmi… originální. Issey pro něj vlastně má pochopení. Hyde nežije svobodný život. On sám vlastně také ne. Podobné věci nesměl jenom tak provádět snad ani jako dítě, aby ho nepotkal podobný osud jako Ichira. A později už na podobné věci neměl ani pomyšlení, protože přišly všechny ty povinnosti a nakonec taky jeho vláda. Zároveň ale moc dobře ví, že je schopný mu to zařídit. Stačí jenom, aby si společně někam vyjeli. Zatím na to neřekne nic. To druhé přání je trochu naivní. Pokud nejste někdo naprosto bezvýznamný, vždycky se před druhými lidmi musíte mít na pozoru. Je to přání malého dítěte, ale tím Hyde ještě stále částečně je a vlastně mu to dodává jisté kouzlo. Přivře na něj maličko oči, když si ho měří, ale ne ve zlém, spíš jako by zaostřoval svoje myšlenky. A pak přijde ještě třetí přání. V tu chvíli už Hyde stojí těsně vedle něj a on by mohl cítit vibrace z jeho pokožky, kdyby ji neschovávalo kimono. Issey okamžitě pochopí, kdo má být tím mužem. Není si jistý, jestli je to promyšlený kompliment, i když přesně od toho tady konkubíny jsou nebo k němu Hyde skutečně cítí nějaké sympatie, ale ten dovětek s ním vnitřně zahýbá. Hyde mu totiž neřekne, že jde o jeho vlastní krásný úsměv, o ten, který vídal Ichiro a který dovedl předat ze svých vzpomínek papíru. Ten, který si Issey ani neuvědomoval a nejspíš ho měl jenom pro své děti. Jeho skutečná a velmi soukromá tvář. Pár lidí ji vidělo, ale málokdy. Jeho tvář se trochu zamračí a pootočí se víc bokem. Teď trochu hájí sám sebe a stahuje se víc za své hradby. Kdyby byl tohle kalkul, musel by ho snad přetrhnout. Hyde se nenechá odradit, ještě pokračuje a dokonce se ho dotkne na čele. Issey se ani nepohne. Neodežene ho, ale ještě chvíli to trvá, než k němu stočí svoje oči. Dlouze se zadívá do těch jeho jako by se snažil přijít na to, co je pravda a co ne. 

"V čem jsou jiné, než vrásky od smíchu?" Vrátí mu to tichým hlasem. On samozřejmě zná rozdíly, ale na papíře to vyjde nastejno, pokud jde o techniku kreslení vrásek. Nakonec se však přece jen pousměje. 

"Můžeš se o to pokusit." Udělí mu svoje svolení a zároveň tak dá najevo, že má doopravdy v plánu trávit s ním svůj volný čas.

Hyde

Hyde se trochu zarazí, když mu císař připomene jeho tančení. Sám moc dobře věděl, jak mu za něj správci spílali a že to není to, co by se od něj čekalo. Myslel to jako kompliment nebo se mu to snaží vracet? Prohlíží si jeho tvář jen chvíli a snaží se odhadnout, co tím opravdu myslel. Stačila jen vteřina a zvládl se klidně nafouknout jako balónek a nezáleželo na tom, kdo proti němu stojí. Měl by se umět lépe ovládat, ale ještě nepřišel na to, jak to udělat za každé situace. Pořád tu byl ještě moc krátce. 

"A já byl přesvědčený o tom, že se pohledům na mě vyhýbáte." Dovolí si poznámku a pak se nenápadně kousne do jazyka. Začíná příliš pokoušet své štěstí a má pocit, že s tím dneska jen tak neskončí. Doufá, že císařům momentální zájem ještě chvíli vydrží i přes jeho prostořekosti. Někteří mu tvrdili, že stačí jeho úsměv a hlas, ale začíná silně pochybovat, že by mu to tady stačilo. O moc víc toho stejně neumí, tak bude doufat…Ostatně doufá od první chvíle, kdy ho odtáhli z jeho domova. Císař mlčí poměrně dlouho a Hyde se snaží odhadovat, která odpovědět ho zaujal a po které ho odešle zpátky do harému a on tím propásne svou jedinou šanci na lepší život. To by si mysleli všichni ostatní, jenže on není ten typ, který by za tím viděl prioritně svůj zájem. Tedy viděl, ale ne takový, jaký by viděli ostatní. Něco uvnitř něj chce poznat toho muže, který právě stojí kousek od něj. Ale ne to, co vídají ostatní. Chce vidět něco hodně soukromého, co se mu tolik zarylo do paměti. Trochu se zarazí, jakmile se k němu císař otočí víc bokem. Je mu jasné, že se dotkl míst, která jsou zakázaná. Jenže si Issey naběhl sám, když se ho ptal na jeho přání. Hyde podobně věci neuměl příliš tajit, ne pokud se ho někdo zeptal na přímo. Je vlastně dílem náhody, že se ho zeptal zrovna on a mohl mu říct pravdu. Taky si je jistý, že mu na první dobrou nevěří. Ani se mu nediví po tom všem, co se událo za poslední dny a co se kolem něj děje.  Už ví, že tím směrem se musí posunout trochu dál, pokud ho chce skutečně poznat. Už jen to, jak se mu brání, ho tím směrem dost pošťuchuje. Jen na to musí velmi opatrně a vyčkávat. Jenže trpělivý Hyde nikdy moc nebyl. Ve svém věku snad ani být nemohl. Ještě chvíli se ho dotýká na čele a užívá si, že se mu nebrání. Nakonec konečny prstů téměř neznatelně sklouzne po jeho tváři. Užívá si ten dotek a nikam nespěchá. Neřekl mu přece, že nesmí, tak proč by to neudělal. Prohlíží si jeho tvář a přemýšlí, jak moc odpovědět. 

"Pokusím." Pozvedne své vlastní koutky v hříšném pousmání a odpoví na věc, která je pro něj momentálně jednodušší. 

"Jsou jiné, ne v technice, ale v zachycení okamžiku. Pokud máte upřímný úsměv můj pane, není tak těžké zachytit rozzářenou tvář a ten správný odlesk v očích." Nechá víčka klesnout a nepřestává se usmívat. 

"Mám to před očima. Je to jako slunce v kapce ranní rosy. Hezké, jednoduché kouzlo a naprosto přirozené." Pomalu oči otevře, než vztáhne ruku ke svým vlastním pramenů a osvobodí je z ne příliš drahé ozdobné spony. Ví, že mu to s ní sluší, ale nemá je rád. Odloží ji na okenní parapet, než se na něj znovu podívá. Pořád se mu chvějí kolena, má pocit, že i dlaně. 

"Pokud jsou od starostí a zloby, je jen těžké odhadnout, jak moc vážně věci to jsou. Možná trochu podle hloubky, ale stejně si netroufnu říct, jestli jsou to niterní obavy, starosti ohledně běžných věcí, které nesnesou odkladu. Anebo je to jen tím, jak vás jedna konkubína hrozně štve." Koutky mu zacukají a v očích se mu zablýskne. 

"V tom je to složitější. Samozřejmě by kde kdo mohl říct, že na tom nezáleží, ale mě ano." Pokrčí drobnými rameny. Nakonec se s ním mluví vlastně hrozně snadno. Dal mu své svolení a možná v tom měl být císař opatrnější, hlavně co se Hyda týká. Ale něco příjemného a hřejivého se mu usadilo v nitru a jen tak to asi nepůjde pryč.

Issey

"Vyhýbal jsem se..." Připustí. 

"Mělo to svůj důvod." Teď už to může prozradit. 

"Věděl jsem, že když Yuriko zmizí a ty se místo toho ocitneš poblíž mě, bude s tebou konec dřív, než s tím stačím něco udělat. Jak vidíš, i císař se může splést. Málem se to stalo tak jako tak." Povzdechne si a na čele mu znovu vyskočí vráska. Tohle opravdu nechtěl… Když mu Hyde potvrdí, že se pokusí o setrvání v jeho přízni, konečně se na něj zase usměje. Je to decentní úsměv, ale jeho oči jsou upřímné. Hydovo vysvětlení jasně dokáže, že Hyde není žádný hlupák. Nevysvětluje mu to, co zjevně sám ví ani nezůstal mlčet, protože by měl Issey pravdu. Naprosto upřímně mu na rovinu vyloží, jak to vidí očima zkušeného malíře a nejspíš má pravdu. Issey nikdy nemaloval, ale hezké věci musí jít nutně od ruky lépe, než utrpení a hořkost, pokud v tom nemáte nějakou zvláštní zálibu. Existovali takoví lidé, ale Issey toho byl za svůj život přejedený. A pak Hyde začne popisovat dokonce jeho vlastní úsměv. Jakmile zavře oči, Issey se důkladně zadívá do jeho tváře. Teď může zkoumat každý její drobný detail, když se Hyde nedívá. Kdyby neměl to výrazné obočí a maličko chlapecké rysy, snadno by si ho kde kdo spletl s dívkou. Byl skutečně jedinečný a přirozeně krásný. Velmi přírodně, decentně a při tom tak, že to nemohl nikdy nikdo přehlédnout. Prostě nepotřeboval žádná vylepšení. Ani vlasy, ani oblečení a už vůbec ne šperky. I když s nimi to musí být doslova vražedná podívaná. Issey se později postará o to, aby ten pohled podstoupili i jeho dvořané. Něco mu už teď říká, že jeho první milenka moc nadšená nebude, ale ta vždycky věděla, kde je její místo a jeho žena byla přímo ukázkový typ šlechtičny, která do ničeho nemluví a když, tak jen velmi decentně. Zkrátka to bylo pod její úroveň. Stačí odvrátit pohled ve chvíli, kdy Hyde oči zase otevře a periferně vidí, jak si rozpouští vlasy. Nakonec musí skoro vyprsknout smíchy. 

"Víš, je zvláštní, že bys mě měl štvát, ale vlastně jsem na to zatím vůbec nepomyslel." Řekne mu. Měl hlavu plnou úplně jiných myšlenek, jako každý správný chlap, když vidí něco hezkého. Konečně se zcela odvrátí od okna a zajde do nitra svých vlastních komnat. 

"Dnes ani v nejbližších dnech se do harému nevrátíš." Řekne mu rozhodně. Nechá ticho chvíli plynout a pak se s trochu rošťáckým pohledem ohlédne přes rameno. 

"Nevím, co se ti prohnalo hlavou, ale jsi ve stavu, kdy bych tě zabil jenom dotekem svého malíčku." Připomene mu. Zastaví se u vysoké skříňky plné poliček, ve které stojí dekorace, sošky a také tajuplné skříňky nebo svitky a knihy. Těká po ní očima a vypadá, že u toho přemýšlí. Jeho mozek řeší dvě věci najednou. A pak že to žádný chlap nedokáže. 

"Hlavním a oficiálním důvodem bude tvoje léčba. Pravidelná a poskytovaná profesionálními lékaři. Zároveň… tě chci poznat trochu víc." Znovu se ohlédne a teď je ten pohled snad i chlapecký. 

"Po téhle palácové čistce ti už neublíží ani po tvém návratu. I když jsem schopný poskytnout ti zde komnaty, vrátit se budeš muset." V tomto křídle paláce s ním směla žít jenom jeho žena. Dokonce i nejvyšší konkubína se vracela do harému, i když někdy trávila dlouhé dny ve svých druhých komnatách zde. Ještě nikdy se nestalo, aby konkubína, tedy v podstatě otrokyně, trvale žila přímo v tomto křídle. Ale už jenom to, že o tom Issey takto mluví, dává Hydovi jasně najevo, jak vysoko ho chce ihned pozvednout. Rovnou na ty nejvyšší příčky. Přeskočí měsíce, možná roky vzdělávání a budování nějakého vztahu a on by Yuriko nejradši napsal děkovný dopis. 

"Čeká tě toho hodně..." Dodá a jednu skříňku vezme do dlaní. Spousty nekonečných hodin vzdělávání. Jeho konkubíny musely ovládat všechno, i politiku. 

"Nebo bys byl raději, kdybych otevřel dveře a nechal tě nadobro odejít? Mohl bys dělat, cokoliv chceš, beze strachu z toho, že to někdo uvidí nebo uděláš chybu. Mohl bys plavat nahý za úplňku." Konečně se k němu otočí čelem. 

"Myslím to vážně, Hydo. Teď máš na výběr. Dveře nebo já?" To jeho já není snadný život a je plný dělení se o jeho čas, kterého je tak málo… Kdyby se ale Hyde rozhodl. Nechal by ho jít. Něco už by si vymyslel…