Chan-yeong
Chan-yeong se snad i začervená a uhne očima do strany, když mu Yusuke připomene, že to byl nejdřív on, kdo se zakoktal. Ten taky nedá nic nikomu zadarmo… Zavrtí nad ním hlavou, když dojde na sexy efekty, ale to už se Yusuke rozpovídá o poměrech v Japonsku a jakmile řekne to s tím souložením na každém rohu, musí se prostě rozesmát. Neví proč, má velkou představivost. Je to jako kdyby šli na hlídku a vůbec nikdo nebyl ve své posteli. Znovu se rozesměje, když si představí, jak Yusuke sedí na plácku na nástupu, všechny stany mají rozepnuté vchody a z nich koukají hlavy lidem, které se jinak bojíte i pozdravit. Jestli to takhle půjde dál, tak všechny svým smíchem vzbudí on sám. Úplně všichni tady zase tak protivní nebyli, ale když jeden uvážil, do čeho tady byli namočení, kdo by se jim mohl divit? Už jsou venku, když Yusuke pronese tu zvláštní větu o tom, že ještě chvíli a sbalí ho. Vzhledem k tomu, co si před chvílí řekli ohledně jistých preferencí od střední školy, by Chan-yeong možná měl začít být obezřetný, ale pořád to byly jenom řečičky, jakých tady padnou tisíce a proč by Yusuke nemohl jenom proto, že přiznal, jak to má v soukromí? Chan-yeong nikdy neměl sklony k diskriminačnímu chování a kromě toho… sám by si o sobě potřeboval některé věci snad i ověřit a ujistit a kdyby byli jindy a jinde… líbil by se mu Yusuke? Asi ano… Nesmí o tom moc přemýšlet, jinak začne být vážný a bude to na něm moc poznat. Je rád, že Yusukemu jeho slova o výběru povolání připadají smysluplná. Další otázka je nasnadě, ale on asi vážně neví. "Vždycky se mi líbily uniformy. Je to práce, kterou tady uznávají. Když máš za sebou službu, lidi se na tebe už napořád dívají jinak a když jsi navíc u speciálních jednotek, sbalím už úplně kohokoliv, víš?" Řekne mu hraně vážně, když se na něj podívá a snad si i mimoděk skousne ret. Pak že neví jak flirtovat. Jejich kroky se stočí k autobusu a nakonec do něj vlezou. Yusuke skutečně přemýšlí úplně stejně a on přikývne.
"Kdyby tam k něčemu došlo, mohli bychom do něj naložit civilisty. Klidně bych řídil, umím to." Dělal to jenom párkrát a bylo to dlouho, ale tady nebyl žádný provoz, prostě šlo jenom o to trochu s tím umět, hlavně zatáčet, protože předek autobusu byl před předními koly. Pohladí volant.
"I kdyby to seržant Kim dovolil, nedostane tak na rychlo povolení, ale… nemyslím si, že by souhlasil." Kim měl obecně pověst fér chlapa, ale byl paličatý, někdy dost nemilosrdný. Byl ochotný jít pro kohokoliv kamkoliv, ale když měl pocit, že to nemá smysl, klidně by se na to pro změnu vykašlal. Jak moc by se chtěl zdržovat s autobusem, kdyby to ohrozilo jeho Vrány? Podle něj vůbec. Yusuke se pohodlněji uvelebí a sám si ověří, jak dobře je z autobusu vidět, zatímco by asi jen málokdo čekal, že v něm někdo je. Začne mu vykládat, jak se tady má skvěle a jemu jde obočí nahoru. S tím mlácením je rád, že to tak je, ale proč by měl mít tresty? To snad není nutné… a seržant Kim…
"Radši ho moc neprovokuj." Řekne mu, jenže se vzápětí málem zakucká vlastní slinou, když si Yu zase rýpne, že ho on sám balí.
"Jo?" Dostane ze sebe mezi kašláním.
"Já jsem měl pocit, že v balení druhých lidí jsem mnohem obratnější…" Drží se dlaní za hrudník a snaží se ovládnout reflex. Myslí to tak, že kdyby skutečně chtěl, vystupoval by jinak, asi odvážněji a svůdněji, ale moc mu nedochází, že to taky může vyznít tak, že na něj Yusuke nebere nebo by měl dát víc najevo, že naopak bere. Tohle bylo jako minové pole… +S tím máš dost zkušeností, no ne?+ Rýpne si sám do sebe.
Yusuke
Jakmile Chan zčervená, Yusuke se pousměje. Nebylo tak složité ho přivést do rozpaků a vypadal vážně roztomile. Asi to bude zkoušet častěji, vlastně ho to dost baví. Zdá se, že ho potom svým prohlášením rozesmál, a to je taky dobře. Tuhle náladu by si mohl udržet, než zítra půjde do tuhého. Aspoň chvíli zapomenout na to, že žádné riziko nehrozí. "Zdá se, že jsem ještě nezapomněl, jak někoho pobavit." Prohodí jen tak a je vidět, že ho to těší. Vždycky takový nebyl a často byl spíš vážný, než aby zkoušel vtipkovat. Tady se mu to celkem daří a nějak nemá potřebu s tím přestávat. Zdá se, že ani poznámky, které jsou vlastně trochu přes čáru mu nevadí. Jen je vidět, že to nebere vážně tak, jak by mohl. Cení ho za to, že se nějak neohrazuje a taky by mu mohl říct, že to už je moc a jít pryč. Vážně by ho mrzelo, kdyby se to stalo. Je rád, že má s kým trávit noční službu, a ještě se u toho dobře baví. Kdyby jen tušil, že o něm Chan přemýšlí mnohem víc a snaží se to neděl, aby se náhodou nechoval jinak, asi by ho to taky pobavilo a bral by to jako velmi příjemný kompliment. Když se rozmluví o uniformách a pak k tomu přidá i balení, Yusukemu jde obočí nahoru. No páni, tohle prostě nečekal.
"Aha, takže to děláš hlavně proto, abys s balením neměl takovou práci." Vtipkuje dál.
"Máš to skvěle promyšlené. Asi to začnu praktikovat taky. Možná budu trénovat na tobě." Je to další pokus ho přivést do rozpaků. Je vážně zvědavý, jestli to bude fungovat. Pak ale přijde s něčím, co musí nutně brát vážně.
"Umíš to? No to je skvělé." Pochválí ho. On sám taky dokázal řídit kde co. Většinou se mu to dost hodilo, ale podle něj bude užitečnější někdo jinde.
"Můžeme s ním zkusit promluvit. možná to nevyjde na tuto akci, ale na další by mohlo. Do té doby se ujistíme, že je ten autobus bez problémů pojízdný a nenechá nás někde viset." Rozvíjí dál jeho myšlenku a je rozhodnutý s tím za seržantem zajít. Tohle by jim mohlo vážně dost pomoct. Yusuke je přesvědčený, že to za zkoušku prostě stojí a když to dobře podají, bude to mít úspěch. Podívá se na něj překvapeně, ale pak se rozesměje. Skoro to vypadá, že by nad tou provokací mávnul rukou, ale zase tak lehkovážný není.
"Neboj, jen testuju hranice. Mám v praxi, poznám, kdy už je to moc." Ujistí ho, že v tomhle ohledu se o něj vůbec nemusí bát a že ví, kam strkat palec a kam už radši ne. Pak se mu v očích mihne trocha strachu, když s emu tady zakucká.
"Ale no tak, chci tě tady živého, ne že se udusíš." Směje se tiše, když ho vidí, jak trochu rudne a pak přijde protiútok.
"Vážně?" Obočí mu jde nahoru a trochu se k němu nakloní. U toho típne cigaretu do popelníku, který v autobusu je.
"Tak mi můžeš ukázat, jak by to mohlo vypadat hm?" Provokuje ho dál, aby se nedržel zpátky. Má pocit, že tohle by mohla být legrace a je vážně zvědavý, co by si na něj mohl nachystat. V nejhorším případě ho pošle do háje, ale pod něj to nehrozí.
"Víš, mám přece jen celkem dost zkušeností a můžu ti poradit, co je super a co nemá takový efekt, jak bys chtěl." Pokračuje dál, aniž by se oddálil a čeká, jestli se o to pokusí nebo ne. Tuhle zábavu by si nechal jen těžko ujít a jestli se tím budou bavit zbytek noci, bude to jen a jen lepší. Taky má pocit, že by ho tím mohl znovu přivést do rozpaků, a to je něco, co vážně chce vidět znovu. Jakmile jednou nastolí tuhle atmosféru je pro něj vlastně celkem těžké od toho upustit a může jen doufat, že si to Chan nepřebere nějak špatně. Samozřejmě by se ho ani nedotkl, pokud by opravdu nechtěl. Jsou věci, které si dokáže užít a je v tom i trochu pevnější vedení, ale nikdy nebyl vyloženě sadista, který by chtěl komukoliv ubližovat.
"Aspoň nám to tady rychleji uběhne a nad ránem tě pošlu spát, abys byl alespoň trochu odpočinutý." V očích se mu zablýskne, protože je už zase u toho ukládání, dneska se toho prostě nezbaví.
Chan-yeong
Musí se zase rozesmát, když Yusuke shrne jeho vysvětlení a svede to jenom na to, aby neměl práci při balení druhých. "No jasně, proč taky jinak? Přece se nenechám jen tak pro nic za nic zabít, jde mi hlavně o to, že mi to sluší." Plácá nesmysly, aby se mohli dál dobře bavit. Přestane mluvit a vytáhne obočí nahoru, když na něj vykulí oči, jakmile mu Yusuke řekne, že to začne trénovat přímo na něm.
"Na mě? Ale proč bych na to měl skočit, když to je moje vlastní taktika?" Co mu na tohle má říct? Naštěstí se řeč stočí na ten autobus a on přikývne. Asi nebude sám, kdo by to dovedl, ale většina kluků tady uměla řídit armádní obrněnec a ne něco tak… civilního.
"To je super nápad." Řekne mu, když Yusuke navrhne, že by za seržantem Kimem zašli společně. Sám by si na to netroufl a jeho nápad by mu připadal hloupý, ale když půjdou oba, Kim by to mohl zařídit. Kromě toho se těší na chvíle, kdy by mohli s Yusukem a nářadím ležet pod autobusem a opravovat. Byla by to změna a zábava a pro jednou by dělali něco normálního. Yusuke mu slíbí, že ohledně seržanta bude opatrnější a tvrdí mu, že pozná, kdy už je něčeho moc, ale podle něj byl na tohle Kim málo čitelný. Vedle velitele Tchaka se cítil mnohem lépe, prostě věděl, co od něj čekat, ale Kimovi se něco usadilo v hlavě a nehl s ním ani tank bez ohledu na to, kdo souhlasí a kdo ne a míval s sebou několik pádných argumentů jako jsou třeba pistole a pušky. A pak přijde ta jeho neprozřetelná reakce a Yusuke zareaguje okamžitě. Koutkem oka ho vidí, jak se k němu otáčí a típe cigaretu a smích i kašlání ho okamžitě přejdou.
"Co je?" Zeptá se ho honem, ale odpověď dostane taky hned. Předvést? Jemu? To jako tady? Oni dva? Musí vypadat jako pitomec, co nerozumí korejsky, ale Yusuke ho dál pobízí, aby se klidně o balení pokusil, že ho potom opraví co a jak.
"Co vyhovuje tobě, nemusí vyhovovat druhým." Připomene mu, ale tímhle to asi neskončí. Yusuke se nehne ani o milimetr, je vlastně dost blízko a když na něj Chan hledí jako kuřátko a není schopný slova, klidně ještě dodá, že jim to alespoň pěkně uteče. Jasně, před chvílí se bavili o tom, jak to kdo má, on se nebránil, nic nevyvrátil a vlastně sám myslel na to, že to Yusukemu sluší a… +Zatáhl jsi ho sem ty, může to vypadat od začátku všelijak.+ Uvědomí si. Proč šli zrovna sem do soukromí? Kdo ví proč ho nenapadne nic lepšího, než se ohlédnout dozadu do autobusu směrem k tomu místu pro pět… Dojde mu to, zase zrudne a po očku se na něj podívá.
"Nemůžeš mě ukládat, víš, jak by to vypadalo?" Řekne mu tiše, ale měl by asi říkat něco úplně jiného. Dvěma prsty si zajede pod lem vojenské košile, jako kdyby ji chtěl povolit, ale to asi taky nevypadá zrovna nejlíp, teď by se jeden neměl svlékat pro nic za nic. Znovu se na něj podívá a zauvažuje, jak moc vážně by to mohl myslet. Mluvil o tom, že to kde kdo dělá na každém rohu, jasně… byli tady zavření, dlouho, bez možností… Co je na tom… Napadne ho, jak je to dlouho, co on sám s někým byl. Dlouho… Myslel si, že to nepotřebuje a teď mu mozek reálně našeptává něco jiného a to i přes fakt, že Yusuke si nejspíš prostě jenom dělá legraci. Neumí si moc domyslet, co by bylo dál. Jestli by se pak dovedli bavit jenom tak i potom, jestli by si na sebe žárlili, ovlivňovalo je to nebo vůbec ne… Kdyby nebyl tady, podobné věci by bral dost vážně, neměl rád vztahy na jednu noc. Může se mu stát, že on bude mít problémy, zatímco Yusuke bude totálně nad věcí. Mravenčení v podbřišku z toho ale má a všechna výbojnost ho přešla. Nebyl moc dominantní typ.
Yusuke
Yusuke už se směje taky. Tohle bylo vlastně pitomé vtipkování, ale co jim zbývalo? kdyby tady seděli a lámali si hlavu nad tím, jak to zítra a nejspíš i příště dopadne, kam by se dostali? Nakonec by to psychicky zničilo i někoho jako je on sám, a to byl dost dobře trénovaný na podobné vypětí. "O co taky jiného? Čím líp vypadáme, tím větší úspěch budeme mít." Pohodí rameny, jak kdyby to byla ta nejjasnější věc pod sluncem.
"Pak vylezeme z téhle díry a všichni se o nás poperou." Představuje si, jak má podobné myšlenky i zbytek Vran a chce se mu smát ještě víc.
"Dokážeš si představit seržanta, jak je spokojený, když mu padají k nohám." Ne, že by ho neměl v jisté úctě, ale tohle si prostě nemohl odpustit. asi mu to i jednou řekne, až bude ta správná příležitost. Možná taky proto si to dovolí teď prohodit nahlas.
"Protože to bude v mém osobitém stylu, a to pak neodolá nikdo." Je vidět, že sebevědomí nemá málo a nebojí se ho použít. Bylo to nutné, aby takový byl. nesměl o sobě nikdy pochybovat, protože to většina lidí vycítí a najednou tuší, že je něco jinak, než se zdá. Pak se konečně přestane usmívat a kývne hlavou.
"Přece bych tě v tom nenechal. Navíc si vážně myslím, že je to dobrý nápad. Navíc tu aspoň zabijeme čas. Stejně tu není ve volnu zase tolik co dělat." Je to dost příjemná vidina strávené času, a to myslí naprosto upřímně. Rád se hrabal v motorech nebo něco dával do kupy. On sám vůbec nepochybuje o tom, že se dokáže dost dobře držet na hranici, kdy ho seržant ještě snese. Kdyby to bylo moc, dneska se na něj neusměje a rovnou ho vykopne. Takže v těch místech je ta hranice, kterou nesmí překročit a dál jen balancovat na hraně. To zvládne, je profík. Pak už je na řadě neprozřetelná poznámka Chana, kdy mu pěkně nahrál a Yu toho hned využije. Když se nakloní, jen se svůdně pousměje.
"No nic, sleduju, jak rozhozený jsi." Zareaguje na jeho první otázku a pak pokrčí rameny.
"To nevadí, chci to vidět." Jeho hlas je poznání hlubší a snaží se, aby ho ještě víc rozhodil, když už se mu ten začátek tak povedl. Koutky se mu mírně pohnou nahoru a znovu si pomyslí, že je neskutečně roztomilý. Na první dobrou by to sice řekl taky, ale teď zjistil, že to má několik dalších úrovní. Sleduje jeho oči, za kterýma snad i vidí, jak moc začíná přemýšlet nad tím, že jsou tu sami a na místě, kde hned tak vidět nepůjdou. Doufal, že se mu podaří dostat myšlenky tímto směrem a jak to vypadá, Chan se chytil. Vidí jeho pohled směřující dozadu a v očích se mu zablýskne. On sám neuhne očima z jeho tváře.
"Hm." Broukne jako první na jeho otázku, která mu dává najevo, že ho sice přivádí do rozpaků, ale proti srsti mu to není.
"Roztomile." Koutky mu cuknou, jak se snaží přemáhat úsměv.
"Já bych si to užil, přidal bych k tomu i to čtení." Vrátí se k jejich předchozí debatě.
"Znervózňuju tě?" Ptá se ho dál, aniž by se oddálil.
"Na to, že je noc, je tu najednou docela horko co?" Narazí na jeho gesto, kdy prsty zajedou pod lem košile a zase svůj černočerný pohled vrátí k jeho očím. Nakloní se ještě blíž, ale je vidět, že nespěchá. Je vážně zvědavý, jak daleko to nechá zajít.
"Provokuješ mě celou dobu." Obviní ho měkce.
"A já začínám být vážně zvědavý, kde je tak hranice, kam už bych zajít neměl. Nezná se, že by to celé vadilo, spíš naopak. Otázkou je, co se stane, když..." Odmlčí se znovu na chvilku a zvedne ruku, aby se prsty dotkl jeho brady. Přiblíží se ještě trochu víc.
"Začíná mě vážně zajímat, jestli by sis na večer vybral holku nebo ne." Šeptá mu v podstatě do rtů, ale ty poslední milimetry mezi nimi zatím nezruší.
"Možná si sám nejsi jistý, ale v tom ti klidně můžu pomoct." Nabídne mu bez mrknutí. Vlastně i trochu testuje jeho povahu, jak moc se bude bránit, až to bude. Teď, když je tak blízko si ještě víc uvědomuje, jak hezký je a jak dobře se s ním cítí a taky…Co si budou už je to vážně dlouho, co s někým byl. Jsou věci, které musel často odsouvat stranou, protože mu v tom bránil úkol. Sice ho tu má taky, ale je tu chvilka, kdy nad tím nemusí přemýšlet.
Chan-yeong
"Jasně, prostě tam přijdeme, usmějeme se a zazáříme a všichni nepřátelé to vzdají." Souhlasí na oko v pokračování vtipu. Ve skutečnosti odtamtud vylezou celí špinaví, upachtění, od krve a totálně vysílení a hezkého na nich nebude vůbec nic a to ještě budou hovořit o štěstí. Chan-yeong se vždycky nejvíc obával, aby nezavinil smrt někoho, kdo si ji nezasloužil. Bál se, aby se mu do cesty nepřipletli civilisté nebo děti a nepřišel rozkaz shora, který by nechtěl plnit. "Seržanta?" Zopakuje po něm a zamyslí se. Dneska jde o něm řeč nějak často.
"Ne, nedokážu. Sice vypadá vážně dobře, ale podle mě se na lidi kolem sebe dívá moc kriticky a tak je mu jedno, kdo mu padá k nohám. Překročí ho. Nebo ji." Opraví se. Automaticky se tu o všech baví, jako kdyby bylo jasné, že ženské vymřely. Podívá se do Yusukeho tváře, když si je natolik jistý, že jsou jeho techniky neodolatelné a je natolik přesvědčivý, že nejde poznat, jestli to myslí vážně nebo ne a tak na něj jen chvíli hledí s pootevřenou pusou a pak se pousměje a skloní oči. Spokojeně pokývá hlavou, když dojde na ten autobus a má dobrý pocit z toho, že by to mohlo vyjít. Pak už ale dojde k té chvilce mezi nimi a Yusuke je najednou velmi blízko. Chan-yeong se sice nemá potřebuje zarazit do sedačky, ale stejně cítí, jak mu z jeho blízkosti brní pokožka.
"Rozhozený…" Zopakuje po něm. Mohl by být? Asi tak vážně působí a vzhledem k tomu všemu, co se mu prohnalo hlavou, nejspíš i je. Prý, že to chce vidět? Toho, jak se změnil tón Yusukeho hlasu, si všiml. Cítí, jak se horko v okolí stupňuje. Nejspíš to je jenom hra, ale funguje to a Yusuke to moc dobře ví. Není to fér.
"Roztomile? Pro ostatní určitě." Musí se zase tiše zasmát, ale je to o poznání nervóznější, než před tím. Možná, kdyby byli někde jinde… Jenže kdyby byli, Yusuke by si ho ani nevšiml a za podobné myšlenky by mu možná rovnou dal políček na probrání.
"Ano, trochu ano." Řekne. Nemá problém mu přiznat, že z něj skutečně nervózní je. Už je ale mnohem horší se u toho na Yusukeho podívat. Zvedne obočí a přikývne. Horko… jemu je taky? Všiml si toho? Takže to na něj působí podobně nebo si pořád jenom hraje? Yusuke se ještě trochu přiblíží a on k němu stočí koutky mandlových očí. Tak on že provokuje jeho?
"Nerad to říkám, ale pleteš se." Zašeptá do ticha. To asi Yusuke neslyší často, ale Chan uměl sem tam provokovat a svatozář malinko pohasla. Hranice za kterou by neměl on jít? Takže je to jenom na Chanovi, jestli nějaká bude?
"Co se stane, když… tak podobných otázek mě napadlo asi tisíc…" Klidně mu přizná i tohle. Schválně, jestli z něj něco dostane nebo se tomu Yusuke vyhne. Podle něj přijde něco jako Žiju dneškem a neřeším zítřek. Yusuke se dotkne jeho brady a on se na něj znovu podívá. Je to vážně z očí do očí. Snaží se vypadat nenuceně, ale nedovede odpovědět. Chce pomoc nebo ne? Maličko odvrátí tvář, aby nedal svoje rty zadarmo, klopí oči, dělá drahoty a zároveň je pořád dost blízko a dostatečně klidný na to, aby mu dával naděje. Vlastně si s ním po svém hraje, ne skutečně není zase tak nevinný, jak by se mohlo zdát, ale naivní je pořád dost. Má strach spíš sám ze sebe. Aby nečekal moc. Aby mu pak nebylo líto, že je tady těch hezkých kluků víc. Zajede si dlaní do vlasů na spánku, jako kdyby tam bylo co rovnat, protože nosí krátký sestřih a když se k němu znovu pootočí, jejich rty se potkají. Neplánoval to, prostě si nějak blbě vyměřil místo nebo se Yusuke nahnul o milimetr blíž, kdo ví, ale jakmile se to stane, okamžitě mu klesnou víčka. V tomhle byl marný a romantik navrch.
Žádné komentáře:
Okomentovat