Yusuke
Je mu jasné, že nemůže od kluka jako je Hye, který očividně nikde netrénoval očekávat žádné zázraky. Jenomže to není jen o tréninku, ale taky o jisté intuici, která mu pomůže odhadnout protivníka. Je to dost podstatné, i když se to dá taky naučit. Pousměje se, když Hye začne věci zase brát vážněji. "Všechno souvisí se vším. I když si hodně lidí myslí, že na boji nic není. Vlastně je to jako šachy, jen rychlejší a víc to bolí. Tedy pokud nemáš protihráče, který ti vrazí figurku do oka." Zavtipkuje, ale pak kývne a tím potvrdí jejich společný trénink.
"Určitě najdeme čas, který bude vyhovovat nám oběma." Pak už dojde na fakt, kým ve skutečnosti je a je vidět, že tím Hyeho vlastně trochu zaskočil. Je fakt, že je to první osoba, která není zainteresovaná a ví o tom. Je to zvláštní pocit, ale příjemný. Je fajn se chvíli před někým neschovávat a předem nepromýšlet scénáře. Yusuke se trochu zamyslí, když mu Hye připomene jeho mentora a tiše si povzdechne. Vzpomínky se mu prohánějí před očima a jsou vlastně docela příjemné. Je to velmi podstatná část jeho života, na kterou by nikdy nechtěl zapomenout.
"Zemřel, už je to docela dlouho." Pokrčí nenuceně rameny a na chvíli se podívá na plechovku ve svých dlaních.
"Hodně lidí by řeklo, že to byl starej protivnej chlápek, který neměl nikoho rád." Rozpovídá se mnohem víc. Jméno mu neprozradí, ale to vlastně není potřeba.
"Z jeho tréninku jsem si odnesl hromadu modřin a pár zlomených kostí, ale nakonec mi došlo, že bez toho bych nedošel daleko. Doba už hodně pokročila. Na spoustu věcí funguje technika a já za ty roky našel už dost způsobů, jak se podobným zraněním vyhnout. Dal mi ale skvělé základy. Když jsem skončil s tréninkem a měl za sebou první mise, teprve v tu dobu jsme šli na pivo." Uchechtne se krátce nad tou vzpomínkou.
"Nechtěl se mnou jít dřív, než se ujistil, že přežiju v terénu." Podívá se na Hyeho a jen zlehka pokrčí rameny.
"Nebylo mu to jedno, jen to dával trochu jinak najevo, ale byl mi blíž, než moje rodina, do doby, než se narodil Ricko." Odpoví mu na otázku, kterou předtím tak nějak přešel. Žije sám a neměl by k sobě nikoho vázat, to si uvědomuje, ale někdy je to prostě těžké. Hyeonovi se nová hra líbí, jakmile mu vysvětlí, o co půjde a Yusuke se ani nediví. Tohle je velké lákadlo, ještě víc, když jste v jeho věku a povolí vám to někdo dospělí.
"Mám pocit, že se nebudeme nudit." Odtuší, než mu věnuje své paklíče, které pro něj mají opravdu zvláštní hodnotu. Přikývne.
"Dostal jsem ho před první misí a pak už se mnou bylo pořád. Mám už nějaké kousky lepšího vybavení, ale víš…Jsem přesvědčený, že tuhle klasiku nikdy nic nenahradí. Když se to pořádně naučíš, dostaneš se skoro úplně všude a pěkně si tím procvičíš prsty. Nikdy nepodceňuj umění kapsářů." V očích se mu blýskne a je mu jasné, že kdyby ho slyšeli Heyho tátové, bude po smrti během vteřiny.
"Ricko..." Přemýšlí, jak by mu to vysvětlil.
"Myslím, že by s tím práskl během pěti minut." Zasměje se.
"Tomu bych spíš věnoval svou první zbraň, jestli mi rozumíš. Myslím, že by to zase tolik neocenil." Dá mu svůj náhled na věc a zároveň je v tom jistý náznak, že by s Rickem rád v tomto ohledu počítal. Když se mu Hye ukloní, usměje se znovu a krátce a němu přistoupí, aby mu dal ruku na rameno.
"Hye-chan, nemáš vůbec za co. Udělal jsem to rád a když vidím, jak se ti to líbí, bylo to vlastně to nejmenší, co bych mohl udělat. Jsou věci, které bych ti nabízet neměl, ale je možné, že to na konci svého pobytu udělám. Je pravdou, že moje práce je nebezpečná, a tak trochu osamělá. První ti to přijde skvělé, protože nejsi na nikomu závislí, ale pak si uvědomíš, že máš většinu života za sebou a nemáš nic. Ale je mi jasné, že ti můžu říkat cokoliv a stejně by to pro tebe bylo skvělé a zajímavé."
Uchechtne se.
"Stejně jako tehdy mě." Pokrčí rameny, než dojde k chladícímu boxu a podá mu pivo. Usadí se na box a podívá se na něj.
"Co máš v plánu jednou dělat?" Zeptá se se zaujetím.
Hyeong-seong
Hye šachy uměl, hrával je s tátou Toshiyou, ale nepovažoval se za nějak výjimečného hráče. Zvedne koutek a podívá se kamsi do neurčita, když dojde na figurky vražené do oka, protože to trochu znělo jako jeho styl. Neměl fyzicky na to, aby se utkal s kýmkoliv chtěl, takže byl schopný použít cokoliv, co měl po ruce na jakékoliv nejcitlivější místo. V tomhle neměl moc zábrany. Tuhle odpověď o mentorovi Hye nečekal. Podle toho povzdechu si nejdřív myslel, že se třeba rozešli ve zlém, ale že by byl po smrti? Yusuke nevypadal tak starý. Byl nemocný nebo to bylo při nějaké misi? Chtěl by se zeptat, jestli je to Yusukemu líto, ale on se rozpovídá sám a hned mu prozradí něco o tom, jaký jeho mentor byl. Vytahuje obočí nahoru, když dojde na zlomené kosti a prohlédne si Yusukeho obličej. Mělo to tak být v pořádku? On si to tak úplně nemyslel, i když o tom nic nevěděl. Chápal, že na podobnou práci musel být Yusuke zocelený, ale stejně… dobrovolně se mrzačit? Vždyť to nemuselo dopadnout dobře, kosti mohly špatně srůst nebo doživotně bolet a zlobit. Potom byly křehké… jaký mělo tohle smysl? Nahlas se ale nezeptá, protože se ho nechce ničím dotknout. Cítí na sobě, že protahuje obličej pořád víc a víc, když se dozví, co všechno musel Yusuke udělat proto, aby ho vzal na svou úroveň nebo alespoň někam poblíž. On si připadal, že jsou s Yusukem v pohodě hned od začátku. S někým takovým by nejspíš nevydržel, pokud by tedy mě na výběr. "A tobě se to takhle líbilo?" Zeptá se ho.
"Nechtěl prohlubovat vazby, kdyby se ti náhodou něco stalo?" Ujišťuje se, že to pochopil správně. Stejně mu to připadalo divné. To další uvědomění je pro něj ještě víc intimní, protože mu Yusuke právě říká, že mu tenhle člověk byl blíž, než rodina. Nedovede se v tom zorientovat.
"Chovali se k tobě špatně?" Vyptává se ho. Jeho samotného rodina odložila do dětského domova, i když nevěděl proč. Možná by se k němu taky chovali špatně a možná prostě jenom neměli jinou možnost. Začne si nervózně okusovat ret. Byla nevlastní rodina lepší, než vlastní? Určitě mohla být. Kdo ví, jak by to bylo, kdyby se některé věci staly jinak. Nemůže při tom vědět, že ve chvíli, kdy o tomhle oba dva mluví, projde venkem seržant Kim a na chvíli se u náklaďáku zastaví, takže tuto číst o Yusukem slyší. Viděl auto otevřené a byl zvědavý, jestli je v něm Yusuke sám nebo ne. Překvapilo ho, že to tak není a tak se na chvilku zaposlouchal a jak potichu přišel, tak se rozhodl zase stejně potichu odejít. To zjištění ale bylo zajímavé a důvěrné. Vlastně asi to jediné, co o Yusukem věděl kromě toho, že přeřízne všechno, co se mu líbí.
"A oni ho k tobě pustí?" Snaží se Hyeon-seong zjistit víc o Yusukem a Rickovi. Samozřejmě, proto je tady s ním, ale myslí to spíš jako otázku k vysvětlení, že to tak je. Pak už se téma změní na jejich novou hru a on s úsměvem přikývne, když mu Yusuke řekne, že se nudit nebudou. Tu radu ohledně kapsářů si vezme k srdci. Bude s nimi trénovat. Možná je ukáže Kagamimu, aby si to taky zkusil. Zasměje se víc, když si představí netrpělivého Ricka. Skutečně tak vypadal. Podle něj by to ocenil jenom jinak. Nevzal by to prakticky, spíš emocionálně. Někam by si to schoval a nepoužíval.
"Divím se, že ji ještě nedostal, je starší, než já, ne?" Nadhodí. Ricko by se s tím zastřelil nebo co? Pak dojde na to poděkování a úklonu a když se narovná, Yusuke stojí před ním a dává mu ruku na rameno. Konečně mu dojde, kam tím vším Yusuke míří. Možná to na konci svého pobytu udělá… udělá… Srdce se mu divoce rozeběhne. Znamenalo by to otočit svůj život vzhůru nohama a brzy odejít z domu. Chce to? +A co JK?+ O ničem netuší… mají vůbec šanci? Pokud Hyeho kdy doopravdy chtěl? Skloní oči, protože tato věta v něm rozvířila mnoho emocí a otázek a potrvá mu, než se na ně začne rýsovat odpověď, ale kruci, to je přece to, co odpřirozena vždycky dělá… Yusuke mu nabízí to pivo.
"Dáváš mi ho moc brzy." Připomene mu, ale natáhne po něm ruku. Zatím ho neotevře.
"Já nevím, dává mi osud jakkoliv na výběr?" Má smysl řešit jiné varianty? Celý jeho mozek na něj křičí, že nemá.
Yusuke
Yu vidí, že ho svým prohlášením o figurce pobavil. Sám si dokáže představit, že by se něco podobného stalo. Za svou kariéru už toho viděl opravdu hodně a tohle bylo vlastně takové docela nevinné. Přece jen už měl trochu pokřivené vnímání reality a je to znát, i když není v jistém ohledu žádný psychopat. Tedy byl o tom přesvědčený. Je jen těžko říct, co by na to řekl odborník. Když se řeč stočí na Yusukeho mentora, tváří se, že se ho to zase tolik nedotýká. Jistě. Za ty roky už si zvykl, že kolem něj není, ale stejně mu to pokaždé přišlo líto. Měli sice zvláštní vztah, ale pořád mu ten člověk dal ten nejlepší život, který by si dokázal představit. Jednou toho nechá a bude si užívat důchodu, ale teď je nadmíru spokojený s tím, jak to je. "Vím, že to zní celé poněkud zvláštně, ale byli jsme si opravdu blízko. Musíš si uvědomit, že dost často můj život závisel na tom, jak se on rozhodne a jestli zvolí správnou cestu, jak mi pomoct. Vždycky to dopadlo dobře, a dokonce byl ochotný ohrozit misi jen kvůli tomu, aby mi pomohl." Promne si bradu.
"Mentor je vlastně někdo, komu naplno důvěřuješ a víš, že ti pomůže i za cenu vlastního života. Většina lidí si tohle nedokáže představit ani u vlastní rodiny. Je pro ně potom jednodušší k mentorovi přilnout a plně mu důvěřovat." Nastíní mu, jaké vztahy mezi sebou mají a jak moc důležité to je.
"I když se držel stranou, stejně si myslím, že mu na mě záleželo i když se bránil." Odtuší s nádechem pobavení.
"Ne, rozhodně se mi to nelíbilo a vím, že kdybych někdy šel do toho dělat někomu mentora, řešil bych to úplně jinak. Neříkám, že trénink nebyl tvrdý, ale podle mě jsou způsoby, jak se věci naučit, aniž by tě to stálo zdraví. Vem si to, že v dnešní době máme už simulace bolesti. Nic se ti nestane, ale můžu tě vyzkoušet, jestli při zajetí něco řekneš." Pokrčí rameny. Nechce ho děsit, ale tak to prostě je. Výcvik byl náročný a zároveň se snažil cílit na věci, ve kterých kluci vynikali. Pak si povzdechne.
"Moje rodina je velmi tradiční a myslím tím opravdu hodně. Já byl od malička zvědavý a jakmile jsem přišel do puberty, tak jsem byl i hodně…sebevědomý a myslel jsem si, že ničemu nerozumí. Otec se mě snažil přivést k rozumu tresty, ale bylo to spíš horší. Můj bratr byl pro něj dokonalým synem a já…" Pokrčí rameny se zvláštním úsměvem.
"Se ani nesnažil." Nezdá se, že by mu to působilo jakoukoliv bolest, možná někde hodně hluboko. To, že to slyší ještě někdo navíc ho ani ve snu nenapadne a vlastně…By mu to ani nevadilo.
"S bratrem se vídám čistě...Nevím, možná z povinnosti, ale když jsem poprvé viděl Ricka v době kdy se učil chodit a viděl jsem, jak nebojácný je…" Pousměje se nad tou vzpomínkou, která mu vyvstane na mysl.
"Je to ten syn, kterého bych si přál, kdyby na to došlo." Prozradí mu i něco navíc.
"Možná taky proto pořád čekám s tou nabídkou. Chtěl jsem mu dát dětství plné zážitků, které by mu doma nedovolili a taky…Co si budeme, vím co ta práce obnáší a nejsem si jistý, jestli mu to chci udělat. S tím samým bojuju i u tebe." Přizná se mu bez mučení.
"A ne, jeho rodiče nejsou vůbec rádi, že se mnou tráví čas. Ricko se ale dost často moc neptá." Koutky mu cukají a je vidět, že ho to těší. Tím vším mu asi i odpověděl, proč zbraň ještě nedostal. Zatím mu dal jen jistý nenápadný trénink, aby byl schopný později zvládnou všechno.
"Dávám ti ho akorát. Není to závazek." Ujistí ho, že tím mu vlastně nic neslibuje.
"Hye-chan, volba je jen na tobě a já ti nebudu mít za zlé, ať se rozhodneš jakkoliv. Tu nabídku ti dám." Rozhodne se během chvíle.
"Ale není to nabídka, která nemůže počkat rok, dva…" Tohle není odvětví, které je příliš omezené věkem. Je samozřejmě lepší, aby byl co nejmladší, ale není to podmínka.
"Zeptám se až budu odjíždět. Ty máš vlastně tři možnosti. Řekneš ano a zbytek zařídím já. Řekneš ne a nechci už o tobě slyšet a já zmizím. Řekneš ne, ale chci zůstat v kontaktu. Není problém, budu rád, i když to občas bude chvíli trvat. Řekneš nevím, ještě není ten čas a může se to klidně stát později nebo vůbec." Snaží se mu říct, že tohle rozhodnutí nemusí udělat hned a definitivně.
"Anebo můžeš říct ano, vyzkoušet si trénink a pak si to rozmyslet. Nebudeš ve vězení." Chce po něm, aby se uklidnil.
Hyeong-seong
Ano, to by si asi uvědomit měl, ale ještě se do podobných situací neuměl vžít. Poslouchá všechno jeho vysvětlování a snaží si představit sám sebe v podobných situacích. Vždycky si myslel, že misi nemůže ohrozit vůbec nic, takže pokud jste nebyli dost dobří, tak vás tam mentor nechá bez ohledu na to, jak moc vás má rád. Jak to potom vysvětlovali, když něco pokazili? Všechno ale bylo úplně jinak, tohle nebyl akční film a život měl přece jenom nějakou hodnotu a to se mu vlastně líbí. Nakonec jenom pokývá hlavou a nechá téma mentora být. Je rád, že Yusuke nesdílí nadšení pro bývalé metody, protože neví, co by si jinak počal, kdyby se pro podobnou dráhu rozhodl. A pak trochu zbledne. Simulace bolesti? Jestli by při výslechu vydržel? Jednou se s Kagamim dívali na dokument o cizinecké legii a tam v jedné předstírané misi padli vojáci do zajetí. Museli si pamatovat, co smějí říkat a co nesmějí, byli po dlouhém pochodu, vyčerpaní a hladoví a oni je úmyslně stresovali, nenechávali spát a trápili je zvuky a dezorientací. Všechno to byli profesionálové a přesto prošli asi tři, jinak to každý popletl a dřív nebo později pod tlakem něco prozradil, většinou spíš ze zmatení. Jak by něco takového mohl vydržet on?? Teď v tomhle věku a z pohodlí domova mu to připadá nemožné, ale možná je ve skutečnosti silnější, než si sám o sobě kdy myslel. O tom ale zatím nemá ani ponětí. Dovede si představit, co Yusuke myslí tím hodně tradiční. Podobné případy vídal ve škole a nikoho v těch rodinách nezajímaly sny jejich dítěte. Zajímala je rodinná pověst a co tomu řeknou lidi. V podstatě jste v ničem neměli na výběr, takže když potom přišel takovýhle Yusuke, který se všemu vzepřel, byla to pro rodinu vážně katastrofa a pořádná ostuda. Muselo být složité vyrůstat vedle dokonalého bratra, kterého moc nemusíte, jakkoliv Yusuke tvrdil, že mu to nevadí. Podle něj to uvnitř vadit muselo a on byl o to raději, že měl Kagamiho, i když pokrevně příbuzní nebyli. Rozuměli si, byli opravdoví bratři. Chápe, proč se Yusuke nesnažil rodině zavděčit. Nikdy to neměl v plánu. Je neměl v plánu. Vzpomene si na tátu Toshiyu a jeho složité dětství. Sem tam se o tom zmínil. Když ale Yusuke začne mluvit o Rickovi, všechno v jeho obličeji se změní a je vidět, že ho má upřímně rád. Nevěděl, jaký vztah má ke své rodině zrovna Ricko, jestli by vyměnil otce za Yusukeho, ale byl vážně rád, že se mají a rozumí s"Chceš dělat mentora i jemu? To jde?" Zaujme ho možnost, že by jich bylo víc. Dost ho ale překvapí, když Yusuke řekne, že s nabídkou váhá, protože má strach i o Hyeho. Udiveně se na něj podívá. Vlastně se neznali, mohl by mu být úplně ukradený, tak proč? Uvědomuje si, že má asi i pootevřenou pusu. Ricko se neptá a asi je mu jedno, jestli potom bude mít problémy.
"Doba, kdy nejsi doma, pro něj asi musí být složitá." Řekne mu. Pak se řeč na plno stočí k němu a Yusuke mu přednese nekonečně možností, jak by věci mohly v budoucnu být. Z nějakého důvodu se dneska rozhodl, že mu nabídku učiní, ale kdy a jak není jenom na jednom z nich. Hyeho to doopravdy vnitřně uklidní, protože mu připadá, že toho má ke zvážení hrozně moc a taky ví, že to nechce tak, že by rodinu nechal za sebou a oznámil jim, že jde dělat, co sám chce. Chce o tom s nimi postupně mluvit, pokud to půjde. Dva roky mu připadají jako neskutečně moc, ale zároveň ještě nevychodil školu a nedovede si představit, že opustí všechno hned. A co ten JK… pořád mu to leží na srdci. Co by s nimi pak bylo? Yusuke s nikým nerandí, jak by to dělal, kdyby ano? JK mu chtěl pomáhat… jak by tohle pak bylo možné? Říkali si, že se spolu vloupají do té kanceláře. Možná je čas někam si zalézt a trochu přemýšlet. Na jeden náklaďák toho bylo až až. +Chtěl jsi do něj, je to Pandořina skříňka, otevřel jsi ji.+ Připomene si. Nelituje.
Yusuke
Yusuke mu dává potřebný čas, aby si všechno probral v hlavě. Je mu jasné, že tohle si jen tak někdo nedokáže představit, a i když ano i tak je to jiné, jakmile dojde přesně na věc. On sám už zažil různé situace a z některé vypadly docela bezvýchodně. Naštěstí se zatím dokázal ze všech dostat. Jenže je to taky o tom, že celý život počítá s tím, že se to třeba jednou nepovede. Nebyl natolik egoistický, aby si myslel, že se mu to stát nemůže. Pozoruje ho celou dobu a dívá se na jednotlivé reakce. Ta ohledně bolesti ho docela dost zajímá. Hye z toho má očividně strach, a to je dobře. Sice se jím nikdy nesměl nechat ovládnout, ale bez něj by si nedával pozor. Byla to důležitá součást jeho práce. "Nebudu ti lhát, je a vždycky to byla nebezpečná práce. Je reálná šance, že se jednou prostě nevrátíš. Ani já po těch letech si nemyslím, že by se to nemohl stát. Je zvláštní zařizovat své věci pro případ, že by se to stalo." Mírně pozvedne koutek, ale není to veselé pousmání. Mohl by mu vykládat, jak je to skvělé, ale ve výsledku je to nevděčná práce. Nikdo se nikdy nedozví, co všechno dokázal a kolik lidí tím případně zachránil. Pokud se jednalo o zbraně hromadného ničení, ty počty se neúprosně zvyšovaly.
"Pravdou je, že je to příjemný pocit, uvědomit si, co by se mohlo stát, nebýt tebe." Pokrčí rameny. Jemu samotnému ten pocit docela stačil. Příjemný bonus byla finanční odměna, která rozhodně nebyla malá. Samozřejmě k tomu bylo i něco navíc, co ostatní nevěděli.
"Nemůžu ti říct, že to zvládneš anebo ne. Každý jsme jiní a vydržíme různé věci. Je potřeba to vyzkoušet." On sám si myslí, že by Hye mohl vydržet hodně, ale taky se může plést. Je to však velmi důležitá část jeho práce. Téma jeho rodiny je hodně ošemetné. Dřív to bylo tak, že chtěl něco dokázat čistě proto, aby dostal od svého otce uznání. Teď už mu na tom nezáleží ani trochu. Poznal, jaký jeho otec je a že by se toho stejně nikdy nedočkal. Nehodlá kvůli tomu plýtvat časem. Je to spíš naopak a svým chováním se ho vždycky spíš snažil štvát. Když Hye položí otázku, kterou si sám v hlavě pokládá už nějakou dobu krátce si povzdechne.
"Ano i ne." Odpoví mu první trochu neurčitě.
"Z jedné strany si nedokážu představit, že by to dělal kdokoliv jiný a z druhé…Měl jsem vždycky obavy, jestli bych dokázal zachovat chladnou hlavu, kdyby šlo do tuhého. Ale poslední týdny si myslím, že bych to zvládl. Ale ne, není problém, kdyby mentoroval vás oba. Tohle je vždycky na uvážení jednotlivce. Navíc Ricko už dokázal, že toho zvládne hodně, taky i situaci doma. nemá to jednoduché." Vysvětlí mu to zběžně a zatím mlčí o myšlence na tým, který by z nich podle něj dokázal udělat. Pousměje se, když na něj zůstane Hye koukat s otevřenou pusou.
"Tohle jsi nečekal hm?" Trochu si do něj rýpne.
"Možná taky proto ti tu nabídku dávám. Opravdu dlouho se mi nestalo, že bych v podobném rozpoložení byl. Podle mě je tento aspekt vážně důležitý." Pozoruje ho dál a vidí, jak nad vším přemýšlí a že si pravděpodobně uvědomuje, jaké následky by jeho rozhodnutí mohlo mít.
"Víš co, Hye-chan." Usměje se na něj a mimoděk ho pohladí konečky prstů po tváři.
"Ber to tak, že jsi získal všehoschopného přítele, který dokáže zařídit opravdu hodně a…Připraví ti zábavu na číst léta. Zatím není nutné řešit cokoliv navíc. Věř mi, že až se rozhodneš poznáš to sám a přijde to úplně přirozeně." Nechtěl ho tím zatěžovat příliš brzo, i když se mu to povedlo. Netuší, že tohle gesto nezůstalo bez povšimnutí a byl to JK, který měl zrovna volno a hledal Hyeho, aby s ním konečně promluvil. Vidí jen z dálky, co se děje v autě, neslyší, co si říkají, ale má chuť tomu chlápkovi rozbít hubu, ať už je to kdokoliv. Zatím jen naštvaně odkráčí stranou. Je to už vážně dlouho, kdy naposledy takovým způsobem žárlil. Možná, že to ještě nikdy nebylo.
"A teď k úkolu. Vím, že zítra sem přijede chlápek, který vám vozí zásoby. Na jeho plátěné bundě je knoflík s japonským znakem, má ho až u krku." V očích se mu blýskne, ale zatím neodstoupí, jen se mírně nakloní.
"Oba víme, že je možnost, kdy mu ho vezmeš, a niž by si toho všiml." Podívá se mu upřeně do očí.
"A já vím, že ho zítra večer budu mít. Já si totiž nikdy nevybírám špatně." Zní to hodně sebevědomě, ale teď si to může dovolit. Hodně lidí tím dokázal vytáčet, ale podle něj to u Hyeho nehrozí. Na to si už dost dlouho povídali.
Hyeong-seong
Znovu si prohlédne zkoumavým pohledem Yusukeho tvář, když ho upozorní na to, že musí počítat s tím, že by se nemusel vrátit, ale svýma mladýma očima to nedovede vnímat tak osudově. To se podle něj mohlo stát kdykoliv, i kdyby si sedl do špatného autobusu a měl nehodu. Pokud mu to bylo souzeno, tak nepřežije další dny a pokud ne, možná umře ve stáří i s takovým životem. Nebyl si jistý, jestli to byl správný přístup nebo ne, ale podle něj, kdyby uvažoval jenom o tom, že umře, vůbec by se na to nehodil. Kdo se bál, nesměl do lesa a tady to platilo dvojnásob. A jako všechno, mělo i tohle svou druhou stránku, tu mnohem opojnější, když Yusuke mluví o tom, kolik lidí zachránil. Vidí mu to na obličeji, jak se mu začne zvedat koutek, dělá mu to vnitřně dobře. Kdyby ne, byl by nemilosrdný psychopat, který slouží zlu, ale naštěstí to tak nebylo. Když dojde na Ricka a na to, že si Yusuke není jistý svými reakcemi, nemůže se mu divit. Kdyby tam byla jeho rodina, Kagami nebo tátové, má v tom docela jasno. Udělal by všechno pro to, aby byli první, kdo se dostane do bezpečí. Podle něj by se to ale nemělo lámat, neměli by vás nutit, aby to tak nebylo, byla to lidská přirozenost. A proto… podle něj bylo důležité pracovat co nejdál od nich, na věcech, které s nimi nijak nesouvisely. Vždycky po vás mohl někdo jít a chtít se vám skrze ně mstít, ale když půjde studovat na policejní akademii, bude to stejné. Dobře, bude to asi trochu lepší, ale i tak… Konečné důsledky mu stejně dojdou až jednou v budoucnosti, až bude mnohem dospělejší a vyzrálejší, ale až taky nebude cesty zpět. Asi bylo dobře, že s tím člověk začínal tak mladý, jinak by to snad nemohl dělat nikdo. Podle Hyeho muselo být velmi těžké učit dva lidi najednou, oběma se věnovat na plno, ale Yusuke očividně nesnášel malé výzvy. Je mu Ricka líto, že má vlastní rodinu a není to s ní dobré. Byl sice bohatý a hezký, ale podle něj to na něj muselo mít vliv. On svou rodinu tajně hledal, ale ta nová byla skvělá. Nechce je vyměnit, chce jenom vědět proč. Zavrtí hlavou na znamení, že tohle skutečně nečekal a nejspíš i cítí, že se červená. Vůbec neví, co by na to měl říct, ale těší ho to. Vždycky bylo příjemné cítit se výjimečně. Hlava mu z toho všeho jde kolem a když ucítí dotek na své tváři, kupodivu sebou ani necukne ani nepocítí nutkání utíkat. Uchechtne se na ta slova o všehoschopném příteli. Jak se to stane, že vám do života z ničeho nic vstoupí někdo takový? Kdyby jen tušil, že není jediný, kdo si s něčím podobným láme hlavu… Málem by zapomněl, že ho čeká ještě ten úkol. Ožije a vrátí se do reality. V očích je mu to okamžitě poznat. Poslouchá zadání a nepotřebuje si zapisovat, tohle nezapomene. Má mu ho sebrat. Toho muže dobře zná, ví kde se pohybuje a jak tráví volno ve městě, takže první úkol je vlastně docela jednoduchý. Je to zahřívací kolečko a jemu je jasné, že tak snadné to do budoucna nebude. Má okrást jejich dodavatele. Rozesmál by se. Snad to pro něj není cenné… stejně nebude mít nikdo šanci poznat, že to byl on, prostě ho z nepozornosti ztratí. Odhodlaně přikývne. "Tak zítra." Řekne mu a pomalu vykročí z auta ven. Sejde na dvůr a ještě se po něm ohlédne. Upřímně se usměje a zamíří rovnou do domu, protože je pozdě a on se potřebuje vyspat. Čeká ho škola, taky tenhle úkol a taky by se měl přestat někomu vyhýbat. V kuchyni ani ve společných prostorách ho nevidí a bojí se zamířit do domku, který sdílí s Felixem, takže se ten večer nakonec už nepotkají. Kdyby jenom tušil, že tak jako ho on viděl s Tae, viděl ho teď JK zase s Yusukem. Asi by se musel plácnout do čela…
Žádné komentáře:
Okomentovat