Hromadné - Hledají kořist, ale není to jen tak. - část 3.

(vesnice)

Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan

Seok-chan měl z věcí jako jsou soudy docela respekt, ale Woo si s tím očividně starosti vůbec nedělal. Už teď je mu jasné, že divit by se neměl, něco mu říká, že Woo to skutečně udělá, ale tolik riskování proto, aby mu dokázal, jak praštěný umí být? Nebo se mu on sám doopravdy tolik zalíbil? Jeden by se z toho červenal, tenhle pocit prostě nezná, ale pak už nemá čas na to něco říct. Když je po krátkém ale intenzivním boji a Woo se ho zeptá, jestli je zraněný, prohlédne si svoje tělo a musí přikývnout. Ještě díky adrenalinu nevnímá bolest a pálení, ale na rukou a místech kde je jenom látka má šrámů hodně a některé jsou dost hluboké. Není to nic vážného, ale musí ho napadnout, jestli z toho může něco být nebo ne, když je to od těch monster. Přikývne a chce si převzít mast, ale Woo ho nakonec nenechá a udělá to sám a on je vlastně rád. Potřebuje to vydýchat a nejspíš by to mazal někam úplně jinam. Dívá se někam nad jeho hlavu a postupně se úplně uklidní. Ucítí na sobě sem tam jeho pohled a když k němu stočí svoje mandlové oči, chvíli se pohledem potkají. Vypadá zaskočeně a zároveň potěšeně, když mu Woo znovu řekne, že mu to sluší. 

"I teď?" Hlesne, ale to už Woo schovává mast a bere ho za ruku, aby si pospíšili. Musí to vypadat docela komicky, místní táhne za ruku vojáka s výstrojí jako v nějaké praštěné reklamě na něco romantického. Je opravdu hodně překvapený, když doběhnou zrovna ke koním. Na podobném zvířeti nikdy neseděl a navíc toho měl s sebou opravdu hodně. Jenže seržant Kim ho potřeboval a tak si nechá pomoct nahoru a snaží se držet a u toho nepoztrácet ani svoje věci. Když se kůň dá do cvalu, má pocit, že se svět rozpadl na kusy. Nevnímá nic moc kolem, než to zběsilé houpání a myslí si, že to není pohodlné ani jemu ani tomu koni, ale důležité je nespadnout. Zpátky půjde klidně pěšky! To Wooovo volání snad ani nevnímá. Seržant Kim zůstal uvězněný pod autem a v bezvědomí. Granát vybuchl příliš blízko a připravil ho o sluch, snad jenom dočasně. Nepamatuje si nic z toho, jak se k němu jeho jednotka seběhla, když se zbavila všech menších potvor, nic o tom, jak se pokoušeli zvednout zničené auto alespoň tak, aby ho z pod něj dostali, nic o tom, jak ho naložili do toho druhého. Omámeně si uvědomoval přítomnost sebe samého na světě a pak zase upadal mimo sebe. Ze tří aut jim zbyla dvě a kromě menších zranění na tom byli podobně jenom on sám a Seo-jin. Považoval by to za úspěch, že to odnesli jenom oni dva jako velitelé, od toho tu přece byli. Velení se ztráta vozu nebude líbit, ale bude samozřejmě pochopitelná. Toho monstra se zbavili, vědec ho nezískal a ve vesnici je zatím klid. Neví ani nic o tom, že se sem přiřítili Seok-chan a Woo na koních, ale už bylo po všem. Seok-chan si samozřejmě velmi rád přestoupil do auta, zatímco Woo vedl oba koně krokem zpět a pomáhal jim skrz terén a hlídat. Všechny nestvůry byly pryč. Dva z nich ale ještě klid neměli. Jae a Chan-yeong právě bojovali o záchranu dítěte. Původní monstra utekla nebo byla mrtvá, ale zmutovaná žena k nim vlastně nepatřila a tak nevěděla, že má za nimi utíkat a kam. Bloumala by tu tak jako tak. Prý Jae nemá rád lidi a oni zase jeho. Jenže Chan neměl čas ani protáčet očima. Zrovna zběsile utíkal s dítětem v náručí, za sebou měl příšeru a uvědomění, že je to matka dítěte, ho děsilo ještě víc. Ta malá ji musela vidět. Co se v ní asi odehrávalo? Maminka je mrtvá, je z ní monstrum. To samo o sobě vydalo na celoživotní trauma. Doufal jenom, že se na ni přes jeho rameno nedívá. Bylo mu úplně jedno, co Jae vzadu dělá, bylo mu jedno, že na ně skoro střílí, hlavní bylo, aby to přežili. Ani neví, jak to jeho mozek udělal, že si v tom chaosu zapamatoval správnou cestu, ale povedlo se mu to. Asi nebyl úplně pitomý a uplatnil by se i někde na univerzitě, ale teď byl rád za rychlé nohy. Něco za jeho zády se stane, to monstrum zakvílí a pak už ho neslyší a tak si dovolí ohlédnutí. Není tam. Udýchaně se zastaví u protější domovní zdi a postaví holčičku na nohy. Je v šoku ani nebrečí. On sám má pocit, že se už nikdy nenadechne a plíce mu jednoduše shoří. Jae je za chvíli u nich. Chan-yeong přikývne a narovná se. Chudák dítě. Za ostatními… jediné, co bude chtít je jeho máma. On se o ni ale starat nemůže a tak ji prostě musí nechat s Jae a přestat na ni myslet, jinak se tady zblázní. Zachránil ji a to je hlavní. 

"Ještě, že jsem tě neposlouchal." Vyrazí ze sebe. Jae mu poděkuje, ale nezní to moc věrohodně a pak vezme dítě a odchází. Slyší moc dobře jeho souhlas s pomocí a pro sebe úlevně pokývá hlavou, ale pak si prostě sedne na zem a hledá malou lahev s vodou. Nikde nikdo není, jen ticho a klid. Musí si vydechnout a najít svoji jednotku. +Kde je Yusuke...+ Napadne ho.

Yusuke, Woo, Jae

Woo ví, že by si některé věci měl asi odpustit, ale dneska má pocit, že mu to prostě nejde. Seok už ani neprotestuje a nesnaží se mu to vymluvit. Svým způsobem je to jen dobře, asi by to jinak nenechal jen tak. Nějak si v jeho přítomnosti nemůže pomoct. Taky nemůže přestat myslet na to, že jakmile se dneska rozloučí, už ho neuvidí a příjemné mu to prostě není. Nezbude mu nic jiného, než najít způsob, jak se dostat nepozorovaně na základnu a tam ho nějak najít. Je to dost sebevražedná mise, ale co si budou…O ty se s bráškou pokoušeli v jednom kuse. To prostě patřilo k žití tady. Je rád, že se nechal bez protestů ošetřit a je pravda, že jen díky tomu si ho může dlouze a nerušeně prohlédnout. Líbí se mu, to ví, ale teď to dostává trochu jiný rozměr. +No kruci.+ Pomyslí si trochu vyděšeně, ale nahlas zatím nic neřekne. 

"I teď." Přizná mu to bez váhání a jeho úsměv je příjemný, ne vůbec přehnaný jako předtím. je mu jasné, že na koni neseděl, cítít jeho pohyby, které se zrovna nepotkávají s pohyby koně, ale stejně se bezpečně dostanou až na místo posledního výbuchu. Všimni vypadají dost pocuchaně a tak jim začne bez váhání pomáhat a taky po očku hlídá tohle místo, aby je nic nepřekvapilo. Napadne ho, kde je bráška, ale ví, že je dost schopný a hlavně zvyklý, aby tohle přežil. Přeostří na seržanta, který nevypadá moc svěže a ušklíbne se.

"Zdá se, že naše párty pro vás moc nebudou co?" Neodpustí si poznámku k ostatním vojákům a nenápadně mrkne na Seoka. Je tady ještě hromada práce a tak se do ní společně s nimi pustí. Jae sleduje pohyby zmutované ženy, který míří přesně tam, kde potřebuje. V duchu se modlí, aby Chan s malou nespadli dolů taky. naštěstí se to nestane. Přehodí si pušku přes rameno a vydá se směrem k nim. Nespouští z nich pohled celou dobu, ale ostatní smysly má napnuté, kdyby se náhodou objevil ještě něco dalšího. Podle ticha kolem to vypadá, že je všude klid. V dáli se ozve tlumený výstřel, ale to taky může být cokoliv. Dojde až k nim a obočí mu jde nahoru, než nad ním zavrtí hlavou.

"Měl jsi štěstí." Odtuší, ale koutky mu nenápadně cuknou nahoru. Jsou věci, které mu narovinu neřekne a neudělal by to ani u nikoho jiného. Vezme holčičku do náruče a vyrazí s ní do bezpečí. Nejspíš jim tu už nic nehrozí, ale nepotřebuje, aby se tu ještě někde potulovala. Dojde k nedaleké budově a zamíří k padacím dveřím, kde jsou schody do sklepa a tam se schovává pár žen.

"Postarejte se o ni. Za chvíli se vrátím, až si budu jistý, že je tu opravdu bezpečno." Oznámí jim a pak je zase zavře. Zamíří zpátky k vojákovi, který už sedí na zemi a v ruce má lahev s vodou.

"Dneska večer si dej spíš panáka." Poradí mu a natáhne k němu ruku, aby mu pomohl vstát. Zabere víc a tím odešle Chana do své náruče. Ustojí to bez větších problémů a krátce si prohlédne jeho tvář. Po takové akci to chtělo vždycky patřičné uvolnění, měl to tak i někdo jako je on a zároveň chápe, že tohle se teď určitě nestane. A ne, teď nepřemýšlí nad tím, že by ho voják odmítl. Nad tím prostě nepřemýšlí nikdy. 

"Dobrá práce." Prohodí tišeji a tentokrát to vypadá upřímně. Ještě pár vteřin si prohlíží jeho tvář, než se sloní a prostě ho políbí. nějak měl chuť to udělat a tak se stalo. Vždycky si dělal, co chce a teď to nebude jinak. 

"Jak to vypadá?" Ozve se za nimi hlas a Jae sebou trhne a ohlédne se. Vidí dalšího vojáka s pro něj nepříjemně černo černým pohledem. 

"Tsech, jdeš trochu pozdě." Zavrtí nad ním hlavou a poněkud neochotně Chana pustí. Yusuke se ušklíbne, ale má toho plné zuby. Cesta dolů s poraněnou nohou nebyla nic příjemné a to, co musel udělat před chvíli už vůbec ne. A co víc, najde tu tohohle…Ani neví, jak by ho nazval a ne, nelíbí se mu, co právě viděl. Má pořád potřebu Chana chránit a nepřešlo ho to ani trochu. 

"Jdeme za ostatními." Není to rozkaz, spíš oznámení, co by rád udělal a sleduje, jak místní si místní mladík odfrkne. 

"Fajn, to už mě nebudete potřebovat. Jdu se postarat o důležité věci." Je už zase nepříjemný až hrůza a dělá to hlavně ten arogantní voják před ním. Je si totiž jistý, že všechnu práci tady oddřeli oni a ano, možná ti vojáci, kteří byli kolem výbuchu. Tohohle tu celou dobu vůbec neviděl. Podle něj se určitě někde schovával.

"Jsi v pohodě?" Zeptá se Yusuke starostlivě Chana a rozejde se jeho směrem. 

"Viděl jsem výbuch a pak už jen hromadu dýmu." Snaží se zjistit, co se stalo a rovnou vykročí směrem, kde naposledy viděl auta. Má obavy, že výbuch byl až moc ničivý. Sám kulhá, ale nebolí to tolik. zažil už horší věci, jen bude potřebovat pár stehů. Podle něj je to ale jen maličkost, proti tomu, co se muselo stát tady.

Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan

Po cestě zpět má Seok-chan plné ruce práce s ošetřováním svých dvou kolegů. Seo-jin vypadá, že má zlomenou ruku, ale možná bude jenom hodně pohmožděná. Až mu někdo řekne, že kvůli tomu nemůže s nimi do akce, nejspíš to tady srovná se zemí sám a už tu nebudou žádné základny, laboratoře a nestvůry. Svým dětinským představám se musí Seok-chan zasmát pro sebe a zavrtět nad sebou hlavou. Řešení se najednou zdálo být tak snadné… Seržant Kim vypadal ale hůř, už jenom proto, že nevydržel při vědomí, z uší mu před tím tekla krev, která už sice přestala, ale nevypadalo to, že by je slyšel a jak měl po autem ruce před obličejem, aby si chránil hlavu, obě utržily popáleniny. Snad mu to auto ještě navíc nic nezlomilo nebo nerozdrtilo. Nikdo z nich ale neumřel, což mohli považovat za skvělé. Tedy… chyběl jim benjamínek, Chan-yeong a taky Yusuke. Před tím byly viděni pořád spolu, takže Seok-chan doufal, že jsou spolu taky teď. Jestli se něco stalo jim oběma, bude to hodně zlé. Jeden nováček a druhý prostě ten nejmladší a ten, co měl být nejopatrovanější. Kluci říkali, že ani jeden s nimi nebyl, když vyrazili za nestvůrou. Nedivil by se, kdyby Kim vydal Yusukemu vlastní rozkazy, o kterých nikdo další nevěděl, ale kde je potom Chan? Toho by s ním nikdy nepustil, tím si byl jistý. Sem tam se podívá na Woo, který se pořád drží poblíž něho a když skloní oči, trochu se pousměje. Neví, jestli ho ještě někdy uvidí, ale i to jedno setkání bylo hezké a dost ho ovlivnilo. Moc se mu nestávalo, aby v něm někdo zanechal pocit, že si ho bude pamatovat napořád. 

"Jsme zvyklí, neboj se." Ubezpečí ho, že když to bude potřeba, přijedou zas. Chan-yeong zatím sedí podél zdi s vodou a přebírá se vším, co se za posledních pár desítek minut stalo. To Jaeho pousmání mu neušlo. Štěstí… ano, vypadalo to, že ho měl ve svém životě hodně, ale taky odvahy a kupodivu i vnitřního klidu. Prostě měl dělat tuhle práci, však to Yusukemu říkal. Nečekal, že by se Jae vrátil. Překvapeně k němu zvedne oči, když mu říká, že dneska by si měl dát spíš panáka. Myslel si, že odejde s tou holčičkou a bude se věnovat svým věcem a lidem. Monstra to tady dost zřídila a místní už začínají vycházet ven, rozhlížet se a řešit všechno, co se stalo. Možná by bylo nejlepší, kdyby Chan-yeong našel svoje lidi a vypadl odtud. Mohli mít stejný názor jako Jae a on byl sám. Nemuselo by být moudré tady zůstávat. Trochu se pousměje se. 

"Já moc nepiju víš." Odtuší měkce. Jae k němu natáhne ruku a tak mu podá tu svou, aby se mohl zvednout na nohy, ale nečekal, že zabere tak moc, až ho to vyvede z rovnováhy a on mu skončí v náručí. To bylo dneska už podruhé, co byl Jae tak blízko. 

"Říkal jsem ti, ať…" Chtěl doříct To neděláš, ale Jae mu skočil do řeči, když pochválil jeho dnešní výkon a pak ho prostě políbil. Zase. Chan-yeong je z něj tak vyvedený z míry, že se ani nebrání, ale pak kousek od nich zaslechne známý hlas. Jae se ohlédne a vypadá zase namíchnutě, ale pustí ho a on sám nedovede potlačit nadšený výraz. 

"Yusuke!" Žije, nic se mu nestalo. Yusuke nevypadá stejně nadšeně, že se potkali, jenom mu nařídí, že jdou za ostatními a Chan-yeomg zvážní. Všimne si té zraněné nohy. 

"Nejdřív tě ošetřím." Stáhne obočí a začíná zase projevovat své paličaté odmlouvání, které se sice projevuje velmi klidně, za to neochvějně. Jae zní, jako kdyby se ho dotklo, že ho Yusuke odstrkuje a Chan by k tomu rád něco řekl, ale to už jde Yu k němu a ptá se ho, jestli je v pohodě. 

"Jsem, ale jenom díky němu." Řekne mu upřímně, jak to bylo. 

"Viděl jsem dítě a zachránili jsme ho, ale sám bych to nedokázal." Chce, aby na sebe nevrčeli. 

"Výbuch? Slyšel jsem ho, ale nevím, co se tam stalo. Tady se taky bojovalo." Ohlédne se na Jae, ale následovat musí svou jednotku. 

"Slyšíte to?" Zastaví se a zvedne prst do vzduchu. 

"Míří sem auta. Odtud…" Zbytek jednotky se zraněnými a taky s Woo už je jenom kousek odtud a brzy jsou i vidět. Naštěstí za nimi Yusuke nikam kulhat nemusí. Chan-yeong se k nim hned rozeběhne, vypadají dobře, ale… 

"Máme zraněné!" Křikne na ty dva a mává rukou. A jaké… Seo-jin drtí zuby bolestí, ale mračí se, aby na něj nemluvili, protože mu přece nic není. Seržant Kim vypadá v bezvědomí nebo nemá sílu otevřít oči. Seok-chan má velkou radost, když Chana vidí a posléze i Yusukeho. Vážně hodně se mu uleví.

Yusuke, Woo, Jae

Woo se rozhlíží a tak trochu už počítá škody, které monstra napáchala. Nebylo toho málo a bude jim zase nějakou dobu trvat, než to dají všechno do pořádku. zraněných vojáků je mu vážně líto, ale byl doktor a neměl s ošetřováním skoro žádné zkušenosti. Jae na tom byl mnohem lépe a dokázal zašít ránu. Dokonce to vypadalo, že ho to podivně baví. 

"Snad budou brzo v pořádku." Prohodí a je znát, že to myslí upřímně. Ohlédne se zrovna ve chvíli, kdy se na něj Seok podívá. Pousměje se taky a vážně doufá, že se ještě někdy potkají, i když...Možná by mu mohl napsat. Přece jenom tady na konci všeho mají svoje způsoby, jak se dorozumět a ptáci se nad základnou proletují v jednom kuse. Přimotá se k němu ještě na chvilku a položí mu ruku na předloktí. 

"Počkej ještě chvilku. Mám malý nápad a vlastně bych nebyl rád, kdyby to u tohohle setkání zůstalo." Je znát, že je přece jenom rozumný a že svůj plán, jak se dostat na základnu ještě rozmýšlí. Je potřeba najít správný způsob, není to tak, že by to vzdal úplně. Vytáhne z kapsy malou, rudou stužku. Není zrovna nápadná, ale jejich cvičení opeřenci ji bez obtíží najdou, stačí je jen vypustit správným směrem. 

"Jestli si to třeba rozmyslíš, dej ji někam trochu výš, aby byla vidět. Najdu si tě." Mrkne na něj znovu a sklouzne po jeho předloktí. 

"Pořád si stojím za tím, že jsi číslo jedna." Dodá ještě a když vidí, že jeho pomoc tady není potřeba, vyhoupne se na hřbet koně a zamíří zpátky k domům. Je potřeba začít pracovat a obnovit pasti a taky se poohlédnout po bráškovi. Nepochybuje o tom, že je v pořádku, ale přece…Rád se ujistí. Jae se na druhém konci ušklíbne, když na něj Chan upírá překvapený pohled. 

"No co je?" Vyjede po něm, ale není to tak nepřátelské jako jindy, spíš to zní skoro až pobaveně. 

"Tak to bys měl začít, jinak ti z toho hrábne." Pokračuje dál ve svém osobitém vtipkování, které by si kde, kdo mohl přebrat úplně jinak. Ten polibek vzápětí si užíval, ale to by je další voják nesměl vyrušit a ano, pořád ho nesnáší. Yusuke se pousměje, když Chan vyřkne jeho jméno a pak se podívá na toho kluka opodál, když mu Chan prozradí, že mu pomáhal. 

"Díky." Ukloní se mu hezky po Japonsku, ale Jae jen protočí očima a vytáhne na něj prostředníček.

"Kvůli tobě jsem to nedělal." Odsekne mu ještě, aby náhodou nevypadl ze své obvyklé role. Nejhorší na tom je, že by to pro toho mladičkého vojáka udělal zas. To jednomu vážně způsobí na pár dní hezkou migrénu. 

"Ale no tak. Něco vydržím." Zastaví Yusuke Chanovy ruce, aby si to šetřil na později. 

"Ale věř mi, vážně se na to těším." Neubrání se menší poznámce. 

"Já ho i viděl, ale pak už jsem neviděl nic." Vypadá najednou dost ustaraně a pak se ohlédne k místu, odkud slyší hluk. 

"Půjdeme jim naproti a zjistíme, jak to dopadlo." Něž se však stihne rozejít, už jsou auta u nich. 

"Kruci a kdo?" Vykřikne zpátky a začne pomalu kulhat k autu. 

"Ty mi pak musíš říct, jak je možné, že vleze do akce, a ještě někoho sbalíš." Zvládne se po cestě ještě snažit přivést Chana do rozpaků, ale to netuší, kdo tím zraněným je. Zatváří se překvapeně, když mu oznámí, že seržant je na tom nejhůř. Nedává na sobě nic znát, ale zasáhlo ho to mnohem víc, než vůbec čekal. Jae zamíří k domům hned, jak se ti dva vydali na cestu. Chůvu jim k tomu dělat nebude, to se ví. Stejně se krátce ohlédne s velmi zvláštním výrazem, který u něj není zase tak častý. 

"Holku nemáš, ale kluka očividně jo." Zamručí si pro sebe a nechá to být. Není mu po nich vůbec nic a taky ho to ani trochu nezajímá. Má hromadu práce s tím, aby kontroloval své lidi a oddechne si, když uvidí svého brášku, jak se na koni vrací. 

"Kam si myslíš, že jsi šel?!" Seřve ho hned, jak je dost blízko, aby nemusel řvát na celé kolo. Woo se uchechtne, seskočí z koně a rovnou bratra obejde, i když vypadá, že z toho dostane epileptický záchvat. 

"Jsem rád, že jsi v pořádku." Řekne mu, aby je náhodou nikdo neslyšel a vyrazí vrátit koně. Pak se dostane zpátky na střechu, kde pro něj celá tato akce začala a usadí se tam s nohama přes okraj. Vidí akorát odjíždět armádní auta. Vytáhne malou placatku a přihne si. 

"Ne, že bych si přál monstra, ale mohli byste jezdit častěji." Prohodí si pro sebe a ne, vůbec se nelekne, když se za jeho zády ozve hlas. 

"Tyhle hororové scénáře si nech pro sebe laskavě." Jae se usadí hned vedle něj. 

"Náhodou, já si tam rozhodně vybral." Woo očividně nemá problém říct, bratrovi úplně všechno. 

"Hm." Zamručí Jae trochu mimo a Wo se toho hned chytne.

"Aháaaa, takže ty taky, no to je skvělé." Směje se na celé kolo, až mu z očí tečou slzy. 

"Běž do hajzlu." Sykne po něm Jae a radši se zvedne, aby šel pryč. 

"Ale no taaak bráško, za to se nemusíš stydět. Domluvím ti rande chceš?" Zalyká se Woo a ví, že tohle si nějakým způsobem odnese, ale za tu zábavu to stálo. Naposledy se podívá směrem k základně, ale už se taky musí zvednout a pomoct ostatním obyvatelům, aby se mohli dneska večer alespoň trochu klidně vyspat.