Hyeong-seong x Yusuke - Je to auto plné překvapení. - část 2.

(farma)

Hyeong-seong

Způsob, který mu vrátí koncentraci? Hyeon-seong se nad tím zamyslí. Existovalo jistě mnoho řešení, nejjednodušší z nich bylo chodit do nějaké poradny, kde měli s podobnými věcmi zkušenosti a poradili mu odborně, ale po tom opravdu netoužil. Nemyslel si ale, že by to mohlo být tak snadné, jako cvakání propiskou. Opravdu to šlo? Možná by si měl zkusit najít nějaký předmět, který bude u sebe mít rád a který namátkově vždycky najde a nějak podobně použije. Třeba by to fungovalo alespoň pro nějaký základní nácvik. 

"Umím se soustředit, Kagami mě učí, jak se bránit." V ty chvíle se dovedl soustředit jenom na boj a taky se považoval docela za chytrého, možná spíš mazaného. Jenže boj s bratrem byl něco úplně jiného, než přítomnost lidí jako Yusuke, co zírali přímo na něj a on měl pocit, že tahání za svaly provádí jeho mozek ať už on sám chce nebo ne. Yusuke se mu snaží poradit, ale nic mu nevnucuje. Jsou to jednoduché věci, na které by samozřejmě přišel sám, ale když je takto slyšíte od někoho jiného a ještě navíc od někoho, o kom si myslíte, že ví, o čem mluví, berete to jinak. Jeho tátové se mu taky snažili poradit, ale kdo ví proč to bylo jiné, protože byli rodina. Možná to prostě potřeboval slyšet ještě od někoho dalšího. Když to jeden uvážil, měl jenom je a bratra. Nepustil k sobě ani kamarády. A navíc mu pořád leželo v hlavě, kde jsou jeho rodiče a proč ho opustili. Poohlédne se přes rameno, když si uvědomí, že Yusuke taky vstoupil do náklaďáku, ale nechce mu dalekohled hned vzít. Prostě si jenom šel pro pivo. Hye si o něj neřekne, pil ho jenom málo, většinou u jídla. Hodně kluků se kvůli němu mohlo přeskočit, ale i v tomhle byl jiný. Pokrčí rameny. Ne, nemyslí si to, ale těžko mohl najít všechno, co tady bylo, nejspíš ani kdyby měl o hodně víc času. K něčemu budou zámky, možná kódy. Při slovech o miliónech se mu rozšíří oči. Jeho rodina nebyla chudá, ale k milionářům měli rozhodně daleko. Rozhlédne se znovu po autě. Nebude ledajaké, možná bude dokonce pancéřované. Musí tu mít extrémní zabezpečení proti krádeži, když přiznává otevřeně hodnotu věcí tady. Zbraním nerozumí, Sugizo by nepřežil, kdyby chodili cokoliv lovit. 

"Co o tobě vím?" Zopakuje po něm, zatímco si prohlíží dalekohled zblízka. 

"Moc toho najít nejde. Mluvil jsem s doktorem, přiznal, že jste spolu nějakou dobu pracovali. Nejsi doktor, máš rád adrenalin, drahé věci… trochu mě to přiblíží. Podle mě to byly země třetího světa. Pokud jsi tam nikoho neléčil, možná jsi mu pomáhal to přežít. Jsi voják? Něco takového?" Proto si rozumí se seržantem? Znali se přece nějak z dřívějška? A seržant byl přítelem doktora. Další voják. 

"Dál vím, že máš synovce, kterého máš rád jako vlastního, takže si myslím, že nemáš svoji rodinu. Vynahrazuješ si to jím. Možná ti to neumožňuje tvoje práce." Vaří z vody, ale přijde mu to tak. Třeba se mu vysměje a řekne, že jenom podniká na burze. To samozřejmě taky byla možnost.

"Jinak se o tobě nikde nic nepíše. Ne někde, co jde najít na rychlo. Dokonce ani fotky od paparazzi." To asi přiznávat neměl, nebude si myslet, že do toho moc strká nos? Rozhlédne se okolo sebe, když Yusuke odvádí jeho pozornost od dalekohledu a chce, aby si všiml, čeho je tu nejvíc. 

"Třeba to tady není kvůli tobě, bavíš Ricka." Zamrká na něj na oko nevinně. Povytáhne obočí. Proč? 

"Protože je tady doktor. Nebo proto, že musíš jako seržant." Neví proč. Někdo ho sem poslal schválně? Yusuke ho pomalu dojde a zvolna mu dalekohled vezme, ale ne proto, aby ho vrátil na místo, ale proto, aby mu ho dal do kapsy. Hyeho oči se znovu rozšíří. Byla to jenom věcička, nejspíš mu nebude na nic, ale byl to dárek. Malá vzpomínka, kdyby se třeba už nikdy neviděli. Něco v jeho očích se ohřeje a on se upřímně usměje, zatímco se dívá před sebe a ne na něj a dokonce ani neutíká. Pak k němu oči zvedne. 

"Není, máš milióny, koupíš si jiný." Pořád se usmívá. On by si ho ale koupit nemohl.

Yusuke

Je vidět, že svým pohledem a jistými zkušenostmi, nutí Hyeho přemýšlet, jak by se to dalo udělat. To byl první krok k tomu, aby se zlepšoval. Není to tak, že by to kategoricky odmítal, a to je dobře. To ukazuje o jisté vyspělosti, nebo alespoň schopnosti poslechnout si jiný názor. Yusuke takový za mlada rozhodně nebyl. Bylo to komplikované. Překvapeně se na něj podívá, jakmile mu prozradí, že se učil bránit. 

"Hm, musím říct, že tohle je pro mě překvapení." Jsou věci, které na něm dokázal odhadnout, ale tohle by netipl nikdy. 

"Kdybys chtěl, rád bych s tebou dal trénink." Nabídne mu a je vidět, že to myslí upřímné a opravdu by o to stál. Je zvědavý, co ho jeho bratr naučil a s čím by mu třeba mohl pomoct, kdyby chtěl. 

"Jakýkoliv trénink boje je dobrý začátek. Tam se člověk musí soustředit opravdu hodně a trénuje postřeh." Rozpovídá se na to téma trochu víc. Hye ho k sobě pouští, až je sám Yusuke překvapený. Myslel by si, že to bdue trvat víc dní, ale zdá se, že našel způsob, jak se k němu dostat blíž. Koutky mu vyběhnou nahoru, jakmile uvidí reakci na obnos, který by mohl vlastnit. 

"Řekněme, že jsem celkem úspěšný." Není to skromnost, ale zná osoby, které jsou na tom ještě o trochu lépe. Tedy myslí ty, které se živí úplně stejně. On sám si dělal občas volno a ano, hlavně kvůli Rickovi. Hye už se rozhlíží a očividně se snaží odhadnout, co by tu mohlo být. Pořád se opírá a upijí svoje pivo. Dává mu dost prostoru, aby o tom všem popřemýšlel a zkusil přijít na to, o co tady jde. Podle něj má reálnou šanci, že se mu to povede. Kdyby jen našel jeho doklady na různá jména, už si všechno spojí. Neukáže mu je jen tak, ale pokud je najde, vymlouvat se nebude. 

"Nejsem doktor, i když bych zvládl nějaké základy." Prozradí mu, že to musí umět. 

"Nejsem voják, i když jsem působil na různých frontách." Dává mu kousky svého života, i když nic neříká naplno. Neměl by mu prozradit ani tohle, ale stejně to dělá. Je jasné, že Hye je blízko, otázkou je, jestli by věřil tomu, kým doopravdy je. Uznale pokývá hlavou a ne, vůbec se na něj nezlobí, že si o něm něco hledal. Samozřejmě nic nenašel, ale dostal se dost daleko. 

"K mé práci patří i to, abych nebyl nikomu na očích." Pokračuje dál v jistých nápovědách. Rozhlédne se po věcech, které jsou tu k vidění. 

"Jsou i pro Ricka a zároveň i pro mě. Záleží, jak se ráno zrovna probudím. Někdy potřebuju motorku, jindy lovecké vybavení..." Nakloní hlavu na druhou stranu. 

"Vybral jsem si místo, protože je tu doktor, ale udělal jsem to sám. Otázkou je, proč někdo s takovými prostředky zmizí na farmu, které je daleko od většího počtu lidí a na místě, kde o příjezdu každého budu dost brzo vědět." Snaží se ho nasměrovat tam, kam by se mohl dostat a pousměje se, jakmile se vzdá dalekohledu. Vzápětí se rozesměje. 

"Pravda, možná i o něco lepší." Pak trochu zvážní a podívá se mu upřeně do očí. 

"Pokud se to chceš dozvědět, bránit ti nebudu, ale říct ti to nemůžu. Přesto bych tě chtěl požádat, abys nikomu neříkal, na co nejspíš přijdeš. Nepochybuju o tom, že se ti to povede, ale byl bych rád, kdyby to zůstalo tajemstvím." Věří tomu, že Hye je člověk, který to dokáže. Zatím neustoupí. 

"Nevím, jak se vidíš ty sám, ale máš velkou cenu a potenciál. Věř mi, viděl už jsme hodně kluků, kteří ti možná byli trochu podobní, ale něco jim chybělo." Mluví upřímně a je mu vidět v očích zájem o jeho osobu. Ricko byl jiný, i když podle něj by byl taky velmi dobrý. Jen na trochu jiný druh akcí, než právě Hye. Z druhé strany, když si představí, že by ti dva třeba tvořili tým…Podle něj by jednou mohli být nedostižní a neporazitelní. Jenže to není jeho volba a neměl by tyhle mladé kluky lákat do nebezpečí, kde jim každý den hrozí v nejlepším případě vězení. 

"Láká tě něco z toho?" Zeptá se ho a ohlédne se na hromadu věcí v náklaďáku. Klidně mu to dopřeje, je to to nejmenší, co by pro něj mohl udělat.

Hyeong-seong

Yusuke celou dobu vystupoval jako někdo, kdo ví o ostatních úplně všechno a tak se Hye taky zatváří překvapeně, když vidí jeho udivený výraz zrovna nad tím, že trénuje sebeobranu. Byla to tak veřejná informace, že si o ní štěbetali vrabci na střeše farmy, ale pravda byla, že za zdi tohohle domu se to nemělo jak dostat, pokud tedy nejste spolužáci, co se chystáte napadnout někoho, kdo vypadá, že nevytáhne ruce z kapes. Když se to stalo poprvé, Kagami zakročil sám sebou, ale pak se to opakovalo. Ti kluci se ho nebáli, věděli, že nemůže být všude a pořád a tak Kagami zajistil, aby je Hye překvapil a bránil se sám. Od té doby měl víceméně pokoj. Všichni už věděli, že není tak bezmocný, jak vypadá a občas jedná nepřirozeně chladnokrevně. Jednoho dne, až ho opustí hormonální koktejl, nejspíš bude docela vážný mladý muž, kterému nepůjde nic vyčíst z očí. A protože je Yusuke stejně zvědavý jako on sám, hned mu zasvítí oči a nabídne mu, že by si dali trénink společně. Hye vypadá pořád zaskočeněji a cítí, jak mu jde obočí samo nahoru. Neodpoví hned. Nejdřív si prohlédne jeho postavu a vezme v potaz všechny věci, co tu má. Dostal by tak nasekáno, že by se nikdy nezvedl. To nebylo stejné jako se spolužáky. Na druhou stranu by nejraději pozval i Kagamiho, protože tohle by se mu líbilo. Pousměje se. 

"Tak jo, ale nevím, co čekáš." Upozorní ho, že to bude dost trapas. Tedy pro Hyeho, samozřejmě. 

"Začátek čeho přesně?" Chytne se ho za slovo a zatváří se zase trochu nevinně. Povytáhne obočí zase trochu nahoru, když zmíní vlastní úspěšnost. Nic na to neřekne, jen se tak pousměje. +Základy zvládne kde kdo.+ Zasměje se. Všichni znali povinně první pomoc, ale zajímalo by ho, jak by souhlasil doktor nebo Felix. A co jsou pro Yusukeho ty základy. Různé fronty… ani doktor ani voják… nějaká jiná podpora? Bylo tam pořád hodně možností… A jakmile řekne to s těma očima, přijde mu to najednou všechno úplně jasné. 

"Jsi špión?" Vyhrkne tak nahlas, že to asi slyšeli až někde v Tokyu a honem se zase rozhlédne. Jestli ano, pak tady budou věci, o kterých vždycky snil. 

"Pro koho? A proč? Jak si vybíráš zakázky? Kde jsi k nim přišel? Ne, nic mi neříkej, stejně neřekneš." Mává dlaní a snaží se z auta vymámit další schovávačku. Pokývá hlavou na jeho další slova, protože teď už podle něj všechno dává smysl. 

"Jistě…" Odtuší napůl nepřítomně na ta jeho slova o tom, že mu nebude bránit, pokud se to chce dozvědět. Maká na tom, aby svou teorii potvrdil a chápe, proč to Yusuke nemůže udělat sám, jenom mu ještě pořád nedochází, že se mu tady svěřuje kvůli tomu, že ho vlastně verbuje. Nemá čas se na to zaměřit. Později ale bude přemýšlet o tom, proč dovolil, aby na to kluk jako on tak snadno přišel. A ano, tátové by ho vážně zabili. 

"Nemůžeš mi od toho dát klíče? Mám tady hodně práce, teď to nestihnu…" Mumlá pro sebe. Nakonec se přece jenom přestane zabývat činností a pomalu se na něj podívá. Velmi vážně přikývne. On sám nikdy nedopustil, aby někdo přišel na to, co dělá a kde má skrýš. Nikomu to nepoví. Mrzí ho to, ale ani Kagamimu ne. Ne pokud si to nepřeje ten, kdo mu to tajemství svěřil. Vypadá pořád stejně vážně, když mu Yusuke řekne, co si o něm myslí. On že má velkou cenu? 

"Něco jim chybělo?" Zopakuje po něm. Yusuke z nějakého důvodu změní téma, když se ho zeptá, jestli ho láká něco z toho, co tady vidí. Podle jeho slov by se toho měl naučit co nejvíc, takže i když neláká, vlastně nemá na výběr. Tedy, ne že by nelákalo, kdyby měl prostor se na to soustředit, ale on má úplně jinou práci. 

"Lákají mě ty klíče." Řekne mu tvrdošíjně. Padáky, motorky, všechno to bylo moc hezké, ale pro něj byly nejcennější klíče od vozu. Chce ty důkazy, že se neplete. Nechce odtud nikdy odejít. Chce si s ním povídat a zapomenout, že je venku škola a obyčejný život.

Yusuke

"Ani já nevím všechno." Je pravda, že si nedělala zase takový výzkum této rodiny. Nejvíc zjišťoval o Hyeho otcích, aby měl jistotu, že ho z této strany nečeká žádné překvapení O klucích toho vedl dost, ale nebyly to detaily, které by mu třeba řeklo okolí. Možná to mohl odhadnout, když ví, jaký je Hyeho původ a že by se měl umět bránit. Znal japonskou společnost a tušil, jak moc mu můžou spolužáci zatápět. Přesto se v tom víc nehrabal. Čeká, jestli mu jeho návrh hodí na hlavu nebude ne. K jeho překvapení se usměje a vypadá to, že si ten trénink přece jenom dát můžou. 

"Nečekám vůbec nic, jen pohodový trénink. Nejsi můj nepřítel, nemám v plánu ti ublížit, jen bych rád věděl, co umíš." Ujistí ho, že to není o tom, aby ho dostal na lopatky. S jeho výcvikem by to zvládl u velkého množství lidí, takže o tom to vážně není. 

"Začátek pro lepší ovládání soustředění." Upřesní to, protože si sám není jistý, jestli ho chce do podrobností a jistých možnostech vůbec informovat. Ano, podle něj je skvělý kandidát, zároveň u něj začíná mít podobné obavy jako u Ricka. Jsou prostě lidé, na který mu záleží jen tolik, kolik je potřeba a pak ti, pro které by šel kamkoliv. Hye se pomalu blíží k tomu druhému případu. A je to opravdu nejspíš proto, že ho ten kluk baví a taky mu připomíná sebe samého. Pak už je čas, aby Hyeon začal znovu přemýšlet a podle Yusukeho je jisté, že se dobere správného konce. Zasměje se tiše, když to odhadne úplně přesně. 

"Samozřejmě, že nejsem, jak bych mohl." Prohodí takovým tónem hlasu, aby bylo jasné, že tentokrát lže, a ještě se na něj s jiskrným pohledem upřeně podívá. Nemůže mu to říct, pořád je potřeba, aby byl svým způsobem krytý. Navíc, kdyby došlo na jakékoliv výslechy, tak by nelhal. Neřekl mu, co dělá. Ne na přímo. Další otázky ho znovu pobaví. 

"Můžu ti říct jen to, že si teď už opravdu vybírám, co budu dělat, ale dřív to tak nebylo. Moje morálka to přežila, ale...Nevybral bych si to jako věci, na které jsem pyšný." Prozradí mu, že jeho profese má i stinné stránky a není jich málo. 

"Ale nepřišel jsem k tomu sám. Vždycky potřebuješ někoho, kdo ti ukáže cestu." Nadhodí a je zvědavý, jestli se chytne nebo vůbec ne. Kdyby viděl v jeho tváři strach z možnosti, že by si ho třeba vybral, rychle by z toho celého vycouval. Usadí se na bednu a pozoruje ho, jak dál hledá. Rozesměje se znovu a zavrtí hlavou. 

"To nemůžu, mám obavy, že bys mohl zlikvidovat půl farmy, možná celou, kdybys některé věci našel." Navnadí ho asi ještě víc. 

"Ale můžu ti slíbit, že tě sem pustím, kdykoliv na to bude čas." Nemá problém ho tu nechat šmejdit, ale radši bude u toho. Nemá v plánu ho však omezovat. Ostatně skryté schránky jsou vlastně dost dobrý trénink. Pořád se ale ještě nerozhodl! 

"Ano, moje intuice mi říkala, že jim chybí něco, co by je jednou mohlo zachránit. Možná jistý rozvaha a obezřetnost. Někdy prostě není nejlepší vrhat se do všeho po hlavě. U mladších ročníků, než jsem já, je to dost obvyklé. Ricko takový je." Ví, že jeho synovec trochu rozvahy postrádá, ale měl zase jisté nadání se rozhodnout během vteřiny a správně. Tím to celé většinou dost dobře vykompenzoval. Chvíli přemýšlí nad tím, když si řekne o klíče. 

"A co říkáš na takovou malou hru." Je vidět, že to by bavilo i jeho.

"Vymyslím ti pokaždé jeden úkol a když ho splníš, aniž by se to někdo dozvěděl, čeká tě otevření jednoho pokladu. Ten největší bude na konci, den předtím, než odjedu." Je zvědavý, jestli se chytí nebo ne. Nebudou to jednoduché úkoly a většinou půjde o to, od někoho něco získat, aby na to nepřišel. Jestli ho chytí, bude mít problém, ale je to prostě riziko, které bývá v jeho práci všudypřítomné. 

"Na splnění budeš mát vždycky dvacet čtyři hodin." Pousměje se provokativně a trochu trhne obočím nahoru, jako by ho pobízel a hecoval. Nebude to samozřejmě nic, za co by ho mohli třeba zavřít Problémy by však měl.

"K tomu ti můžu dát ještě jeden dárek, věř mi, že to je to nejdůležitější, co bys mohl potřebovat." Otočí se, ale neotvírá žádný utajovaný šuplík nebo skříň. Vytáhne malé, černé a stříbrem zdobené pouzdro. Pečlivě propracované, ale nic přehnaného. Podá mu ho. 

"Dávej mi na něj pozor, vždycky to byl tak trochu můj talisman pro štěstí. Kdysi jsem ho taky dostal." Prozradí mu a pobídne ho, aby se podíval dovnitř. Je v něm sada větších a menších paklíčků a planžet. Dá se s tím otevřít opravdu všechno.

Hyeong-seong

To Hyeon-seong tak nějak chápe, ale stejně si myslí, že toho umí moc málo na to, aby z toho Yusuke něco měl. Snažili se, kluky ve škole s bratrem většinou přeprali, pokud nebyli v přesile, ale prostě dělali, co mohli. Nikdy s tím nechodili za otci, aby jim platili nějaké profesionály, protože by taky museli s pravdou ven, jak to ve škole chodí. Svoje problémy si chtěli vyřešit sami, pokud to šlo. Když Yusuke upřesní, že jde taky o pomoc se soustředěním, začne to brát mnohem víc vážně, protože je to něco, co doopravdy potřebuje a tak přikývne a dál už se o tom nepře. Když uhodí hřebíček na hlavičku s tím špiónem a Yusuke se začne tak smát a bránit, je všechno jasné, ale upřímně… kdyby tady na vlastní oči neviděl tohle auto, nejspíš by si myslel, že je blázen trpící nějakou poruchou představy o sobě samém. Bylo to příliš neuvěřitelné, příliš jako z nějakého filmu, i když bylo jasné, že podobní lidé skutečně existovali. Jak je ale pravděpodobné, že vám jeden z nich zaparkuje na dvorku? A ještě když vy sami máte zálibu v podobných věcech? Nakloní hlavu trochu k rameni, když mu Yusuke prozradí, že si nemohl práci vždycky vybírat a že musel dělat i věci, které mu nebyly zrovna po chuti. Zamračí se, protože tohle byl aspekt, nad kterým nikdy nepřemýšlel. On i jeho bratr byli vždycky velmi fér. Tedy… myslel si to. Jak by se asi tvářil, kdyby po něm chtěl někdo něco, s čím nesouhlasí? Zvládl by to? Jak by se s tím potom vyrovnával? 

"A kdo tě to naučil? Kde je teď, vídáte se?" Zajímá ho to. Někdo takový mu přece nemohl zůstat lhostejný. Měl by tolik otázek. Uchechtne se, když dojde na tu likvidaci farmy.

"Takže je to nebezpečné..." Odtuší. Výbušniny… s puškou uděláte hodně, s brokovnicí taky, ale tohle budou jednoznačně výbušniny. 

"To bys neměl bourat." Brouká si spíš pro sebe. Ohlédne se na něj s pootevřenou pusou, když mu Yusuke slíbí, že ho sem pustí, kdykoliv to bude možné. Snad si na něj najde nějaký čas a nebudou to třeba už jenom jednou. Tady toho víc nevydiskutuje. Pokyvuje nad tím, co mu Yusuke říká o těch potencionálních minulých uchazečích. To bylo něco, co se asi nedalo popsat slovy a těžko se na to mohl někdo připravit. Buď to Yusukemu sedlo a nebo ne. Zatím asi na nikoho štěstí neměl. Pousměje se, když dojde na Ricka. Neznal ho ani trochu, ale podle toho, jak vystupoval, tak rozhodně vypadal. Trénuje Yusuke jeho nebo vůbec ne? Zkusí si říct o ty klíče, ale čeká jednoznačné Ne. Vážně ho vyvede z míry, když mu Yusuke řekne, že jedině, pokud přistoupí na pravidla nové hry. Všeho nechá a věnuje mu svou plnou pozornost. Ani si neuvědomuje, že se usmívá, když mu Yusuke vysvětluje pravidla. Slyší hlavně to slovo Poklad. Ve chvíli, kdy padne slovo Odjezd, něco uvnitř ho nepříjemně píchne a on si uvědomí, že to nechce. Teď, když si konečně s někým rozumí… Zdá se, že to bude už zítra nebo pozítří, jak ten čas poletí. Nechce vypadat moc zklamaně. Bude to muset nějak sladit se školou a vším ostatním, ale to zvládne! Ještě jeden dárek? Sleduje ho, jak vstává a něco hledá a za chvíli už mu Yusuke podává to pouzdro. Natáhne ruku a vezme si ho. Dostane to hned teď? Pořád netuší, co to je, ale zajímavé je už jenom to pouzdro, ve kterém to je. 

"Taky jsi ho dostal?" Opakuje po něm, zatímco pouzdro otevírá. Překvapí ho, co tam najde. Něco málo už vlastní, ale jsou to levné, obyčejné věci, které tajně získal kdo ví kde. Tohle vypadá profesionálně a krásně. 

"Ale nebude ti chybět? A proč ho nedostane Ricko?" Pořád mu to celé vlastně ještě nedochází. Prohlíží si opatrně všechny ty věci, které by mohly být jeho. Ano, hned by věděl, kde je začít využívat. Opatrně to uloží do vnitřní kapsy svého kabátu na prsou. Nikdo nemá šanci si všimnout, že to tam je. 

"Děkuji." Řekne mu upřímně a vzorně se ukloní.