Hromadné - Před akcí máš mít holku a ne knížku. - část 2.

(odlehlá oblast)

Moo-yeol, Chan-yeong

Ano, je toho hodně a kdyby tušil, jak o něm Yusuke přemýšlí a jak moc mu věří, že bude ráno skvělým velitelem, nejspíš by ho to i dojalo. On o tom teď hodně pochybuje a je to převážně proto, že už o jednoho člena týmu přišel. Kdyby se to mělo opakovat, jeho morálku by to hodně podkopalo. Ohledně toho vědce se ještě nerozhodl a věří, že ranní debata s ostatními přinese nějaké společné řešení. Někdy nebylo nutné vymyslet všechno sám, ale poslechnout si, co si o tom myslí většina a podle toho se zařídit. Není si jistý, kam přesně dostřelí lovecká puška, ale než na střechu, klidně by je raději umístil, kam si sami troufnou, protože upřímně řečeno… nejspíš by umřeli tak jak tak. Ti nahoře už je obětovali, takže on by jim v obraně nebránil, spíš ho rozčiluje, že není možnost, jak jim dát vědět dopředu. Nikdo z nich tam nemohl jít nebo vysílat, tuhle výhodu bohužel nemají. Přikývne, když mu Yusuke slíbí, že se pokusí ještě něco zjistit. Tu noční službu mu nezávidí, sám nebude mít moc času si odpočinout, ale ze zkušenosti ví, že člověk vydrží nějakou dobu nespat, když dojde na adrenalin. Zvedne k němu oči, ve kterých sedí otázka, jestli tohle myslí vážně, když mu řekne o tom ukládání ke spaní, ale pak se prostě z ničeho nic tiše zasměje. Tyhle řeči… jednou mu snad budou chybět. 

"Vypadni už." Popožene ho gestem dlaně, když se po něm Yusuke ohlíží a přeje mu hezké sny. 

"Jeden by ho začal mít rád nebo co…" Řekne si pro sebe velmi tiše a uloží se konečně ke spaní. Chan-yeong je další osobou, která ještě nespí a dávno by měla, ale když se do té knížky zabral, nedovede se od ní odtrhnout. Věděl, že ho zítra čekají velké věci a věděl, že by na ně měl být odpočinutý, ale necítil se ospalý a upřímně si myslel, že je mnohem důležitější být psychicky v pohodě, než vyspinkaný do růžova. Prostě musel být vyrovnaný, takže na tom usilovně pracoval. V táboře se cítil bezpečně, takže si nejdřív ani nevšimne, že někdo další vstoupil do stanu. Po tom, co se stalo Yusukemu, by se možná měl chovat obezřetněji, ale popravdě, nemyslel si, že by to nepřišlo už dřív. Tchak byl asi velký strašák pro všechny. Jemu osobně někdy stačil seržant Kim. Když zvedne hlavu a všimne si, že je to Yusuke, usměje se a odlepí ruku od brady, aby se narovnal. Pak trochu zčervená kvůli jeho slovům. 

"No… já…" Zakoktá se. Je rád, že se může bavit spíš o té knize. Vrátí k ní pohled, zatímco jde Yusuke blíž. 

"Vlastně je to historický román, jmenuje se Já, Caesar. Je to už docela staré, mám ji od babičky. Je jich víc, tahle je první." Převrací knihu sem tam. Byl to celý jeho životopis a jemu se všechna ta tažení moc líbila. Znovu se usměje, když mu Yusuke připomene, že mu bylo líto, že spolu neslouží a odloží knihu úplně. 

"Nikdo tě neshání?" Upřímně se strachuje o to, aby si někdo nevšiml, že neplní svoje povinnosti. Otázka ho trochu zaskočí, ale je logická. Když se nad tím musí doopravdy zamyslet. 

"Myslím, že jsem tak v pohodě, protože vlastně nevím, co mě čeká. Asi je to tak lepší. Obecně se považuju za statečného, takže to zvládneme." Řekne se svou typickou naivitou, ale byl to on, kdo zachraňoval ženu, která stála na mině za cenu vlastního života. Byl tak paličatý, že málem letělo do vzduchu všechno kolem a hlavně on, ale dokázal to. Podobně se bude chovat i zítra. Nikoho neopustí, půjde, kam mu řeknou. Není ten, co se strachy počůrá, to se nestane. Ví, že zítra se tam o něj nikdo starat nemůže, ale on to nechce, chce pomáhat lidem, kteří si sami nepomůžou. 

"Jo, bylo mi to líto." Řekne mu nakonec vesele. 

"Celé bychom to prokecali, nedávali bychom pozor." Velitelé vědí, proč to nemají dělat. 

"Teď taky nedáváš pozor." Připomene mu a pořád se usmívá.

Yusuke

Yusuke by rád pokračoval v jistém nadbíhání a poznámkách, které na seržanta měl, ale tahle situace...Ne, nebyl necitelný, aby mu došlo, že některé věci si bude muset nechat na později a že to rozhodně zkusí. když však viděl, jak se Moo tváří, bylo mu jasné, že teď by stejně úspěch neměl. Ona ta šance i tak byla minimální, ale se seržantovými starostmi ještě menší. Potřebuje, aby mu pořádně věřil, a to se stane, až po akci. Vážně je o tom přesvědčený. Jistě využijí i lidi, které ve vesnici žijí, ale sám není rád, že je nemůžou upozornit dopředu. Možná až to zítra dokončí a snad všichni přežijí, mohli by se domluvit na nějaké komunikaci. samozřejmě jen mezi nimi, nikdo z evidentní by k tomu mít přístup neměl. Oplatí mu pohled, když k němu seržant zvedne oči a v těch jeho se blýskne, jak kdyby ho chtěl pobídnout, aby mu to vrátil. Smích je ale to poslední, co čekal. Yusuke se usměje taky a pokrčí rameny, jak kdyby říkal to já ne, to samo. 

"Rozkaz seržo!" Zasalutuje s tichým smíchem a opustí ho. Je rád, že mu ty koutky vyhnal nahoru. To je vlastně dobré znamení a ano, příště to zkusí znovu. Jen to musí vzít trochu obloukem. Žádný problém, byl přece trénovaný na dlouhodobé akce. Když se dostane do stanu, kde je Chan, vypadá vlastně dost v pohodě. Nečekal sice hromádku neštěstí, ale s troškou obav přece jen počítal. Možná taky proto se zastavil nebo to bylo kvůli něčemu jinému? Koutky mu vyběhnou nahoru, když se zakoktá. Zas tak stydlivý nebyl, takže...Že by v tom bylo něco jiného. 

"Ale no tak, zas tak málo holek tu není a některé nevypadají špatně." Zkusí ho trochu popíchnout a zjistit, jak to ve skutečnosti je. Ne, tohle téma rozhodně nenechá jen tak vyplynout do ztracena. Obočí mu jde nahoru, když se dozví, co čte. Zhodnotí počet stránek a tiše si povzdechne. 

"To bych měl tak na deset let." Tváří se, že mu knihy moc neříkají, ale taky to nebyla tak úplně pravda. Přejde pomalu k němu a usadí se k jeho nohám, než sáhne víc než drze po knize a trochu ji prolistuje. 

"Všichni už spí." Odtuší na to, jestli ho někdo bude hledat. Zvedne k němu oči a pak přikývne.

"Jsi na tom líp, než většina, i když to nepřiznají. Ale když se tě ptám na holky, tak si zase tak jistý nejseš." Vlastně ho pochválí, ale je mu jasné, že při akci pozná, jaké to je. Ne, nedokáže si to představit, dokud tam nebyl, ale strašit ho nechce, k čemu by to bylo? Nebyl by to on, kdyby se nevrátil k citlivému tématu. Je potřeba ho přinutit, aby byl pořád ve střehu, i když jde jenom o hlouposti. Pak se tiše uchechtne, když znovu zabloudí očima do knihy. 

"Mě taky. Ale já dávám pozor pořád. Samozřejmě i teď přesně vím, kde kdo je." Tváří se naprosto vážně se svým typicky přísným výrazem, než mu koutky cuknou. 

"Aa, vypadá to, že trénuješ na generála co? Knížka plná strategie." Vtipkuje dál, než se zastaví na jedné ze stránek někde uprostřed a začne nahlas předčítat. U toho trochu stahuje obočí, protože to rozhodně zní zajímavě. Kdyby tak na to měl čas. 

"Hm, dobře." Ozve se po chvíli.

"Tohle mi rozhodně můžeš číst před spaním. Chvíli mi to vydrží, než zaberu." Zaklapne knihu, aniž by mu nějak přehodil záložku a odloží ji stranou. Chvíli to vypadá, že o něčem přemýšlí, než mu pravý koutek vyběhne nahoru. 

"Zítra žádný pitomosti, dám si na tebe pozor." Varuje ho jako starší a zkušenější, ale je to zas jen trochu humoru. Ráno je seržant svolá a Chan se dozví, do čeho jde. Má nutkání mu to říct rovnou, ale…Co když e pak nevyspí a bude zbytečně nervózní. Pak už na to nebude mít čas. Je rozhodnutý na něj po očku dohlížet, pokud to půjde. Má toho kluka prostě rád a když k tomu připočte jeho pozadí, kdo by ho s radostí nehlídal? Tohle by asi neměl říkat nahlas, dokud nezjistí, jak moc by mu to bylo proti srsti. Je tu totiž jediný, kdo se od něj nedrží stranou a ne, že by na to nebyl zvyklý, ale je příjemné, když to aspoň jeden nedělá. Proběhne mu hlavou, co by se stalo, kdyby mu řekl, kdo je nebo aspoň naznačil. Podle Yusukeho jen málokdo snese, když by se mu přiznal ke lži. Lepší bude dál hrát svou vlastní hru. Jakmile jeho mise skončí, bude stejně odvolán jinam a tady na něj velmi rychle zapomenou. Když to přežijí teda.

Chan-yeong

Yusuke se jeho koktání směje, ale Chana by nenapadlo, že je to proto, že by uvažoval o jeho preferencích. Myslí si, že je pro něj jenom legrační jeho neohrabanost při balení kohokoliv. Nebylo to tak, že by byl úplně stydlivý, ale když neměl zájem, flirtování si nevšiml, ani kdyby před ním někdo běhal nahý. Ošije se, když Yusuke pokračuje, že výběr tady přece je. Jenom on sám ale mohl vědět, že mu už nějakou dobu skoro žádná nic neříká. Skoro žádná… Sem tam se přihodilo, že mu někdo padl do oka, svoje zkušenosti samozřejmě měl, ale nemohl potkat nikoho, s kým by se cítil tak komfortně jako s některými známými mužského pohlaví. Zatím nad tím nijak zvlášť nebádal, protože byl mladý a měl na práci úplně jiné věci, hlavně kariéru, dostat se sem. To bylo na jeho věk velmi ojedinělé a měl vážně štěstí, že si ho velitel Tchak všiml. Zvědavě se na Yusukeho podívá, když mu řekne, že by tak dlouhou knihu četl deset let. Že by čtení neměl rád? Připadalo mu to zvláštní, vzhledem k tomu, kolik toho musel vědět, ale zatím ho nechává tak. Překvapí ho, když se Yusuke posadí na zem k jeho nohám a nebrání mu, když mu knihu vezme, aby si ji prohlédl. Je trochu nervózní z toho, co řekne na téma, jaké čte. Yusuke má pravdu, všichni spí, ale co kdyby ne a někdo ho nahlásil? Co kdyby se něco stalo? Není takový strašpytel, jenom nechce, aby na něj zase něco měli. Podle slov všech okolo se ale Yusuke takhle choval. Prostě si dělal, co chtěl a pak měl problémy. Zatváří se trochu plaše, když mu Yusuke řekne, že je v očekávání zítřku statečnější, než ostatní, ale pak zase zmíní ty holky. Není si jistý, proč o tom pořád mluví. Dělá mu starost, že je sám a s nikým si tady nic nezačal? 

"Proč za nimi nejdeš ty?" Řekne, ale není to nic rýpavého. Spíš si myslí, že by se měl zařídit stejně, hezký je přece dost. 

"Holky mají rády exotické typy." Dodá ještě a trochu uhýbá očima. Yusuke byl cizinec a to bylo přece vzrušující. Pousměje se a podívá se kamsi do stolu, když mu Yusuke řekne, že jemu to taky bylo líto, ale že i teď ví, kde kdo je. Musí se tomu zasmát. No jasně, celý on. 

"Na generála…" Zopakuje po něm pobaveně. Nebude říkat, že by se mu to nelíbilo, ale na důstojnickou školu nešel a kromě toho… Bude rád, když do smrti nezůstane úplně dole. Lidi jako seržant Kim mu přišli schopní, skvělí a stejně nebyl zrovna plukovníkem. Nakloní hlavu k rameni, když Yusuke začne číst nahlas a pozoruje ho při tom. Tohle by mu v životě naprosto stačilo. 

"Já tobě? Měl bys číst spíš ty mě." Řekne mu, když si přehodí nohu přes nohu a moc neřeší, jak to může vyznít. Zatváří se udiveně, když Yusuke najednou změní téma a řekne mu, aby nevyváděl pitomosti a že na něj dohlédne. Vnitřně ho to zahřeje u srdce. Vrány se navzájem hlídaly, ale on si pořád nebyl jistý, jak moc to budou ochotné udělat pro něho. Bylo příjemné vědět, že je tu někdo, komu na vás záleží. Tedy… snad. Vypadalo to tak. Kde by si pomyslel, že Yusuke už mezitím pomýšlí na svůj odchod. 

"Měli bychom jít spát…" Broukne, ale nemá se k tomu, aby se zvedl a dokonce si ani nezívne. Kolik je asi hodin? Kdyby chodil okolo s ním, komu by to vadilo? 

"Nechce se mi…" Začne opatrně. Třeba ho Yusuke nepošle do háje a vezme ho s sebou? Nebo ho okamžitě vyhodí, aby ráno nebyl ospalý. Uvědomí si, že by ho poslechl. Prohlíží si nezajímavý strop a snaží se odhadnout odpověď. Nakonec zakotví pěkně tvarovanýma očima přímo na jeho obličeji. Vypadá u toho tak nevinně, jak to jenom jde a že mu to většinou jde opravdu dobře.

Yusuke

Vidí moc dobře, že debata o tom, koho by si měl vzít na dnešní večer, se mu zase tolik nelíbí. Vlastně je roztomilý, když se ošívá a nejradši by změnil téma. O to víc se Yusukemu od toho nechce upouštět. Nepřipadalo mu, že byl až tak stydlivý, aby si nedokázal opatřit společnost, kdyby chtěl, a tak ho zajímá, co v tom je za problém. Z druhé strany asi chápe, že na to neměl příliš času, ale podle něj by mu stačilo mrknout, možná se jen usmát a měl by úspěch. otázka možná tak deseti minut. Prohlíží si ho od spodu, než mu dá chvíli na vydechnutí a věnuje se knize. Jak je dlouho, co si něco přečetl pro vlastní potěšení. Asi už si ani nepamatuje. jeho život byl velmi hektický a naplněný úkoly, které měly vždycky před vším přednost. Našel v tom svůj smysl života a v tu chvíli neměl na volno ani pomyšlení. Jen krátce k němu vzhlédne a mírně se pousměje, když uvidí jeho obavy. 

"Jen klid, nic se nestane." Má nutkání ho ujistit, že nebude mít problémy z toho, že je tady. S možnými problémy si starosti nedělá. Vždycky se našel způsob, jak vše urovnat a na to sází i teď. Navíc si před návštěvou seržanta udělal menší průzkum, aby se ujistil, že riziko je co nejmenší. Snažil se prostě eliminovat všechno, co by mu mohlo jeho úkol překazit. Vzhlédne k němu podruhé, když se mu to celé snaží vrátit. 

"Mám službu, zapomněls?" Nahodí jasný fakt, ale není to tak, že by se přímé odpovědi vyhýbal, jen ho chce potrápit. 

"Vážně? Takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Myslíš, že je to sexy?" Vrátí mu otázka a u toho se smyslně pousměje. Trápí ho jen trochu a vlastně ho to dost baví. Pak ale jen zavrtí hlavou a vrátí oči zpět ke knize. 

"Je to složitější, s holkou jsem byl naposledy na střední škole." Bez mrknutí mu trochu oklikou prozradí, jak to vlastně má a je zvědavý, jak si to celé přebere. 

"Je fakt, že tady jsem měl větší možnosti než v Japonsku." Pokrčí rameny a pak už se zase věnuje knize. Zvedne k němu znovu pohled, když mu řekne, že by měl číst on jemu a u toho se znovu pousměje. 

"To bych klidně mohl. Když tím zajistím, že se dobře vyspíš, proč ne?" Nevidí v tom nejmenší problém. Sice by neřekl, že je na jeho hlase něco extra, ale když se mu to líbí... Je rád, že Chan neprotestuje ohledně toho, že na něj dá pozor. Pokusí se ho po očku sledovat celou dobu. Snad dokáže zabránit tomu, aby se mu nic nestalo. Přece jen to bude jiné, než kdekoliv jinde, a i když si je jistý, že bude v pohodě, může se taky stát, že ne. Ani on sám si ze začátku nebyl jistý, co se může stát. Rozdíl byl v tom, že pro něj neexistovalo krytí, vždycky v tom byl sám, když se něco nepovedlo. Překvapeně se na něj podívá, jakmile mu řekne, že by měli jít spát. 

"Ty bys měl jít spát." V očích se mu blýskne. 

"Měl bych tě hezky nacpat do postele a přinutit tě, aby sis pořádně odpočinul." Je jen těžko říct podle toho, jak se tváří, jestli by toho byl schopný nebo si jen dělá legraci. Začne se pomalu zvedat, až ho převýší a nakloní se nad něj, aby se mu mohl zblízka podívat do očí. Mlčí, chce ho trochu znejistit, ale pak ho zlehka poplácá po tváři a narovná se. 

"Tyhle obličeje na mě nezkoušej, má to efekt a dost znatelný, ale já už mám trénink víš. Tak pojď, uděláme něco, co se nedělá." Na chvíli se odmlčí, jak kdyby mu chtěl dát prostor, aby si představil cokoliv jiného, než právě teď myslí. 

"Musíš se trochu naučit porušovat pravidla." Podle něj by nemělo smysl, aby ho posílal spát. Pokud se mu nechce, spíš by tam ležel a možná by vymýšlel šílené teorie, co všechno se zítra může stát. Radši dohlédne na to, aby byl pořád v pohodě. Venku ho počká, aby mohli jít vedle sebe. 

"Proč zrovna armáda?" Zeptá se ho s jistým zaujetím, a nakonec sáhne po cigaretě. No co, nikdo kolem není a on na ni má prostě chuť. Nabídne mu taky. Sice ho kouřit ještě neviděl, ale třeba si dá jen občas.

Chan-yeong

Udělá na něj obličej, když mu Yusuke připomene, že má službu. No tak to samozřejmě dobře ví a myslel tím obecně po dobu jeho pobytu tady. 

"Vymlouváš se." Napomene ho měkce. Musí se tiše zasmát, když na něj Yusuke začne vrhat sexy obličeje a ptát se ho, jestli je to vážně přitažlivé. 

"Bylo by, kdybys u toho nedělal ty nesmysly." Natáhne se a hravě ho plácne dlaní na plocho do hlavy, jako se napomínají děti. Ta poznámka by někomu mohla zamotat hlavu, ale jemu to dojde okamžitě a taky na něj patřičně vykulí oči. Nejspíš proto, že se potýká s jistými problémy ve vztazích, prostě ví o čem mluví, prostě to pozná. Musí si ho několikrát celého prohlédnout, protože by to do něj neřekl ani trochu. Někdo to nezamaskuje, i kdyby chtěl, blbě mluví, dělá gesta, ale o Yusukem si myslel, že je naprostý lev salónů, kterému padají k nohám ženy. 

"Je Japonsko přísnější?" Zajímá ho to, ale nedovede si představit, že by to bylo horší, než tady. Někdy mu přijde, že v Japonsku začínají být pokrokovější a shovívavější k mládeži a tady se svět zastavil v padesátých letech. Ohledně těchto věcí určitě. Nebo je to kvůli jeho práci, protože je tam víc na očích, než daleko v Koreji? Pousměje se, když se už zase baví o knížce. 

"Já bych se vyspal, ale všichni mí spolubydlící asi ne." Problém života ve vojenském táboře bylo nulové soukromí v ložnici, protože jste ji obývali ve více lidech. Sotva kdy ve dvou, spíš tam byli úplně všichni. Jak by to asi vypadalo, kdyby mu tam Yusuke vážně četl u postele? Trochu se zamračí, když mu Yusuke řekne, že je to jenom on, kdo má jít do postele. Vzhledem k Yusukeho službě měl samozřejmě pravdu, ale přes to! 

"Budu se bránit. Všechny probudíš a všichni budou nevrlí." Nedá se zase tak snadno. Jak by ho asi tak chtěl donutit skutečně usnout, praští ho něčím do hlavy? Yusuke ale začne vstávat a za chvíli je přímo nad ním. Mohlo by to vypadat hrozivě, ale na to mu až moc věří. Trochu se na židli zakloní a hledí mu přímo do očí, ale je na něm vidět, jak moc nad věcí pořád je. Zamrká, když se mu dostane toho poplácání a protočí očima. 

"Má to efekt, vážně?" Už zase vypadá jako natěšené štěně a pak mu Yusuke řekne, že má jít s ním a udělají něco, co se nedělá. Bez přemýšlení vyskočí na nohy, div nepřevrátí židli a všechny nevzbudí sám a knížku dobře schová, aby mu ji mezitím někdo nesebral. Nechce venku chodit s ní v ruce. Porušování pravidel neměl zrovna v povaze, ale teď nemíní couvnout. Jakmile jsou venku, na tváři ucítí chladný noční vzduch a ten ho probere ještě víc. Nadechne se a zauvažuje nad odpovědí na jeho otázku. 

"Protože mi připadá, že tady jsem nejvíc k něčemu. Že tu nejlíp využijou svůj potenciál." Jasně, mohl být třeba hasičem, ale i když je tak mírné povahy, stejně se nejvíc viděl tady. Zavrtí hlavou, že cigaretu si nedá a rozhlíží se okolo. Je pořád tma a nikde nikdo, kromě hlídek na věžích a obvyklých stanovištích, ale těm se vyhýbají. Mohl by se ho zeptat na totéž, ale podle něj by se mu dostalo podobné odpovědi. Yusukemu to tady prostě sedlo. Něco mu říkalo, že bude taky schopný blázen. To byla vlastnost, která jemu samotnému chyběla, ale přehnané odvahy měl na rozdávání. 

"Kam jdeme?" Zajímá se a od pusy mu jde dokonce pára. Teploty se během dne a noci dost střídaly.

"Viděl jsi ten odstavený autobus? Nikdo si ho nevšímá, je pokrytý prachem, ale je z něj vidět na všechny strany." Prozradí mu, co sám našel. Kapota byla pokrytá prachem, ale sedačky uvnitř byly čisté, šly sklápět a vzadu byla klasická pětka. Když se nudil, seděl u řidiče a pozoroval okolí. Nikdo si autobusu nevšímal, protože používali vojenské náklaďáky. Napadlo ho, že by se hodil pro civilisty, ale armáda se stroje nevzdá, proč by měla. 

"Tenhle autobus…" Prohodí mimoděk… vzal by ho s sebou. Nacpe se do něj hodně lidí.

Yusuke

Yusuke se zatváří pobaveně, když je obviněn z toho, že se vymlouvá. Částečně je to pravda, ale v podstatě neměl čas tady nikoho shánět. Byl tu jen krátce, a navíc měl jiný úkol. Nakonec by se nebránil, kdyby na věc došlo, ale měl prostě spoustu práce. 

"Tak trochu. Ty jsi začal s koktáním." Vrátí mu to zpátky, aby si nemyslel, že mu to jen tak projde. 

"Hm, tak já si to příště odpustím a uvidíme, jaký to bude mít efekt." Vypadá to, že Chanovi tohle špičkování vůbec nevadí. Zatím si Yusuke dával pozor, protože by vážně nebyl rád, kdyby se mu začal vyhýbat. Teď mu to vlastně docela posvětil, a tak si jisté poznámky nemusel nechávat od cesty. Je pravda, že u seržanta se nekrotil. Možná by se nad tím měl víc zamyslet, ale to si nechá na později, až na to bude čas. Třeba před spaním, pokud se toho dožije. Riziko smrti vzhledem k zítřejší akci je pořád dost velké. Po jeho plácnutí mírně přivře oči a trochu se ušklíbne. Tohle si na něj už dlouho nikdo nedovolil a jemu se tahle uvolněná atmosféra vlastně líbí. Nečekal, že se tu něco takového stane. Zamyslí se nad jeho otázkou. 

"V jistém ohledu ano, když beru v potaz veřejnost. V armádě je to stejné tabu jako bylo dřív. I když popravdě...Jen se o tom prostě nemluví. Jinak jsem měl vždycky pocit, že někdo s někým spí na každým rohu. Zas tolik ženských tam není." Když jsou chlapi dlouho pryč, nakonec přece jen někteří posouvají své hranice. Anebo toho využijí na vycházkách, ale ty taky málokdo dostane. 

"Hm, radši to nebudeme pokoušet, aby nakonec nebyla hlavní náplň mého večera předčítání všem stanům." Prohodí pobaveně. Jemu klidně číst bude, ale ostatní z toho s radostí vynechá. Zase se mu do hlavy dostane seržant. U něj ve stanu byl klid, ale ten by mu asi nafackoval knížkou, kdyby to zkusil. Stejně má nutkání to udělat. A ano, pud sebezáchovy mu tak trochu chybí. V očích se mu zablýskne a je jasné, že by ho Chan neměl hecovat. Udělá to, i kdyby z toho měly být problémy. 

"To jsou i tak, horší už to nebude." Ještě ho trochu straší, ale vypadá to na marnou snahu. Když je vblízko u něj a kouká mu do očí, musí přiznat, že jeho pohled a celkově hezký tvář má prostě sílu. Líbí se mu, klidně by mu to řekl, kdyby se zeptal, a tak si vlastně tuhle krátkou blízkost užije. Chan se nenechá jen tak snadno oblbnout a očividně to nebere jako flirt, ale spíš další dobírání. +Poslední dobou je s těmi pány těžké pořízení.+ Baví se nad tím v duchu. 

"Když vidím, jakou radost z toho máš." Málem by nad ním protočil očima. 

"Když se budeš ještě trochu snažit, nakonec mě sbalíš." Znovu je těžké odhadnout, jestli to myslí vážně nebo ne. Pak už vyjdou ze stanu a chladný vzduch je vlastně příjemný. 

"To dává smysl." Zkonstatuje na jeho odpověď. 

"A kdybys sešel do armády, co bys dělal?" Je zvědavý, jestli měl i jinou možnost nebo si prostě řekl, že bude dělat tohle a nic jiného nebylo. Potáhne si dlouze a spokojeně vydechne obláček namodralého dýmu. Vydržel bez toho i několik týdnů, ale když mohl s radostí si zapálil. Tady to šlo.

"Chtěl jsem to ještě minimálně jednou obejít, ale stejně to vypadá, že je tu klid." Všude je tma a vypadá to, že víc informací se stejně už dneska nedozví. možná až na ránem, kdy se budou chystat do akce. 

"Všiml jsem si ho, ale ještě jsem neměl čas ho prozkoumat. Můžeme to obhlédnout společně. A pokud z něj uvidíme, nemusíme ani nic obcházet." Napadne ho, jak si zpříjemnit celou službu. Věděl by ještě o jedné možnosti, ale to už byl v autobuse trochu risk. I když asi menší, než ve stanu. Podívá se na něj, když začne, ale větu nedořekne. Společně s ním se usadí dovnitř a prohlédne si ho. 

"Tenhle autobus by se mohl zítra hodit." Napadne ho pravděpodobně to samé. 

"Ale jak zařídit, abychom ho mohli vzít s sebou?" Uvažuje nahlas. Mohl by to zkusí přes seržanta, jenže má obavy, že tohle by se muselo řešit mnohem výš. Pohodlně se opře do sedačky a podívá se před sebe.

"A to jsem si říkal, že to tady bude náročnější." Prohodí jako první se zvláštním pousmáním. 

"Jsem tu jen chvíli a už mě nemlátí, trest zatím skoro žádný nemám. Seržant mi nešlape po krku a vlastně mě tu balí sexy kluk." Nechce řešit vážně téma, ale pokus dostat Chana do rozpaků si nenechá jen tak ujít. 

"Asi mě nenapadá místo, kde bych se měl líp." Ovládá dost obstojně koutky, aby mu necukaly.