Hromadné - Hledají kořist, ale není to jen tak. - část 1.

(vesnice)

Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan

Samozřejmě, že musel Moo-yeol přemýšlet o slovech, které mu Yusuke řekl ještě před svým odchodem. Uměl věci úspěšně házet za hlavu, ale u některých to nebylo obezřetné a tohle byly jedny z nich. Dost o tom jeho nesouložení pochyboval. Nevěří mu to. Byl jenom chlap a Chan-yeong byl místní miláček a krasavec. Holky z něj šílely. Byly zavření sami v tom autobuse… ať si tyhle povídačky nechá pro někoho jiného. Ale ano, načasování ovlivnit nemohl a ano, díky němu měli informace. Jenom proto na to potom už neodpověděl a šel si po svých, jenom proto ho nedonutil dělat před ním dřepy do odumření svalové hmoty, jenom proto se ho okamžitě nezbavil a nevyhnal ho z Vran. S nikým jiným by takovou trpělivost neměl. Jenom za to jeho Pane, co pronesl s despektem, by si zasloužil jízdenku zase o kousek dál. Moo-yeol to ale nakonec strávil a když se ráno sešli na schůzi před akcí, Yusuke kolem něj prošel a ubezpečil ho, že nepodnikne nic, co by jim podrazilo nohy. Snad se na to mohl spolehnout. O dvě hodiny později už jedou v několika autech směrem k vesnici. Seok-chan mu dělá řidiče jako vždycky a má na očích taky mladého a Yusukeho nechal ve druhém autě, zatímco zástup velení dostal Seo-jin, ostatně asi tak jako vždycky. Jedou víceméně pohromadě, někdo jako střelec, někdo s dalekohledem a každý má svou úlohu. S sebou vezou taky vědce, který vypadá jako by jel na safari. Na prsou třímá kufřík a v autě si ho veze Seo-jin. Chudák… on by ho ale nevydýchal. Raději ho sleduje z dálky. Na svém tajném úkolu maká taky radista a i když se Moo-yeol rozhlíží sebelíp čarostřelec nikde není. Může být kdekoliv a na několik kilometrů, nemělo smysl ho hledat. Moo na podobné akce jezdil většinou jenom v kšiltovce, ale to si dneska nemohli dovolit. Všem kladl na srdce, aby měli plnou výstroj, helmy především a on není výjimkou. Sem tam se ohlédne na Chan-yeonga, ale nenechává se rozptylovat Yusukeho přítomností a mapuje okolí skrze hledí své pušky. Hodný kluk… Udělá někdy nějakou chybu? Nejspíš ne, to proto ho má nadporučík Tchak pořád po ruce. Vesnice se blíží, už je na dohled, ale pořád se nic zvláštního neděje. Nedostali žádný speciální rozkaz řešit vesničany, ale oni jsou o krok napřed, takže je musí nahnat do úkrytu dřív, než se něco semele. Snad nebudou moc odmlouvat. Jakmile vjedou mezi první domy, je nepřátelství okolí naprosto zřejmé. Kim přiloží ústa k megafonu a začne nabádat občany, aby je následovali ke krytu a ničím se nezdržovali. Nikomu se do toho moc nechce. Na střeše obchodu si všimne mladého kluka s loveckou puškou. To bude jeden z těch, o kterých se bavili. Vypadá nedůvěřivě, ale zvědavě. Moo-yeol se ohlédne na Yusukeho a několika znameními mu dá najevo, aby se tam vydal a přemluvil především mladé obránce, které by ti starší mohli následovat. A pak dostane ze zadního auta varování. Něco se sem rychle blíží, víří to prach a není to skrze něj pořádně vidět, ale je to velké a nevypadá to ani na zvíře ani na auto. 

"Je tady!" Křikne na všechny a odvolá Yusukeho z úkolu, protože vědec jim pořád překáží. Všichni vyskáčou z aut a potřebují se přesunout na vhodné pozice a rozhodně u toho nemají být civilisté. Chan-yeong nutí lidi kolem sebe, aby ho následovali a docela se mu to daří. Okolo sebe, především na střechách už mají víc lidí, jako byl ten mladík. Oni shora musí vidět, co sem běží, už to zažili, takže se Kim spoléhá na to, že lidi začnou nahánět i oni. On na ně nemá čas, musí rozdělit rozkazy všem svým chlapům a postarat se hlavně o to, aby neumřel nikdo z nich. Kdo si chce hrát na hrdinu, klidně může. V duchu nadává nad faktem, že sem měli jet hlavně proto, aby vyčistili okolí, ale bylo až moc zřejmé, že tu věc sem někdo nahnal a to okamžitě po jejich příjezdu. Nemělo tu nic být, měli to tu prohledat a pak se vydat po okolí a zajistit ho. Čekali, že se s tím utkají, ale nečekali to pět minut pro příjezdu. Celé to bylo zinscenované, někdo si byl jistý, že se tomu neubrání a ta věc bude nahánět civilisty, požírat je a vědec s ostřelovačem budou mít dost času ji v tom zmatku chytit. 

"Kurva, daří se jim to." Ucedí pro sebe. Neobětovali jenom civilisty, nejspíš počítají se ztrátami i v jejich řadách.

Yusuke, Woo, Jae

Yusuke už se dál nehrabe v tom, co mu seržant řekl a co mu na to sám odpověděl. Atmosféra před akcí byla už tak dost napjatá a on sám se potřeboval soustředit. Ještě před nastoupením do aut se krátce podíval na Chana, ale ten vypadá dost soustředěně a kontroluje svou výstroj. On sám nasedne do druhého auta jako střelec. Díky svým předchozím zkušenostem, které má v papírech, stejně jako odstřelovačským zkouškám, kterými prošel, je to logické, i když je nováček. Sám má ještě pár věcí navíc, díky svým tajným zásobám, ale není to nic, co by si vzal na misi, kde by nebyl pod takovou kontrolou. Složitější zařízení by mu našli, takže to ani nepokoušel, nemělo by to smysl. Sám celou cestu kontroluje okolí a snaží se najít pohyb navíc. Nic však nepostřehne. Nečekal, že by se mu to povedlo. Všude to vypadá víc, než klidně. Jakmile ale dorazí do vesnice, je jasné, že už něco tušili a jsou připraveni. Yusuke si uvědomí, že musí mít někde někoho, kdo jim dopředu hlásí jakýkoliv pohyb. Všimne si i obrany na střechách domů a většinou jde o mladší ročníky. Ti starší nahání ostatní do úkrytů. Musí uznat, že organizaci mají dobrou. Nejspíš jim nic jiného nezbývalo, když se útokům museli bránit sami. Jeden ze střelců na střeše je i Jae. Optikou pozoruje příjezd vojáků a už teď se tváří spíš naštvaně. Nemá rád, když se tu promenádují a myslí si, že to tady snad i osvobodili. Na sobě má přilehlé kalhoty, které se v porostu ztratí, stejně jako triko tmavší barvy na něm lehkou bundu, která ukrývá menší zbraň a pár nožů. 

"Pitomci, poradíme si i bez nich, tak jako tolikrát předtím." Sykne a krátce se podívá na kluka vedle sebe. 

"Jsi hrozně negativní. Chtějí nám jen pomoct." Protočí očima Woo, který už sice brášku zná, ale stejně si nedopustí to komentovat. 

"Bráško, brzo ti dojde, jak to je. Chrání si jen svoje krky." Zavrtí nad ním hlavou Jae a pozoruje vojáka, jak se snaží přesvědčit několik mužů na střechách. Pak ale přeostří a dostane znamení, že se jejich největší nepřítel blíží. 

"Je to tady. Ať mi nikdo nevykládá, že je nepřitáhli oni." Poukáže na fakt, jak rychle se tu objevili po příjezdu vojáků. 

"To nemůžeš vědět." Přesvědčuje ho Woo, ale je to marný boj, brácha byl vždycky proti nim. Zatím je ale nelovil, a to byl úspěch. 

"Buď tady, jdu dolů." Požádá ho Jae a se svým typicky zvláštním výrazem, který mnohým nahání hrůzu sleze ze střechy. Pochybuje se tiše, je lovec, který má vždycky úspěch a ví, jak se schovat a jak se pohybovat, aby nebyl viděn. Woo má pokyny a úkoluje ostatní gestem dlaní, které mají domluvené. Trhne sebou, protože se někdo dostává na střechu. Ohlédne se přes rameno, převalí se na záda a namíří pušku směrem k žebříku. Svým oblečením a kápí částečně přes hlavu skoro splývá se střechou. Nikdy jeden neví, co se vynoří. Spatří vojáka, který je dost mladý. Prohlédne se ho s mírně přivřenýma očima a pak se usměje. Vypadá jako bezstarostný kluk, který se dobře baví někde u piva. 

"Od západu to dneska fouká, musíš s tím počítat z té strany do kopce nezastaví." Převalí se zpátky a zamíří stranou od příchozího monstra. 

"Běhají s nimi menší potvory, je lepší je vyřídit první jsou jak opice, dostanou se všude." Nemá stejný problém jako jeho brácha, je rád, že jim někdo pomůže. Pak zamíří a jednou ranou malou příšeru sundá. 

"Jedna." Prohodí si pro sebe pobaveně. Skoro to vypadá, že je to pro něj jen hra. Je to však zdání. Vyrůstal v tom a ví, co by se mohlo stát, kdyby se netrefil. Společně s bratrem jsou nejlepší střelci a ani za svůj boj by se nemuseli stydět. 

"Na východu máme pasti. Varuj je, abych do nich nezahučeli taky. Lovím rád, ale lidi mi nikdy nechutnali." Zavtipkuje bez zaváhání a sundá další malou potvoru. Yusuke zatím obsazuje to nejlepší místo a snaží se odhadnout, kde kdo je. Potřeboval by se dostat víc stranou, aby měl na dohled vědce nebo alespoň našel ostřelovače, který jim tu má zavařit. Vědec udělá chybu a podívá se směrem do kopce. 

"Vím, kde je. Ten tupec ho prozradil." Zahlásí na frekvenci, kterou jim dopřál jeden šikovný kluk. 

"Máme ho v zádech." Jae mezitím obejde budovy a dostává se za zády vojákům. Potřebuje se utvrdit v tom, že tohle mají na svědomí oni, aby mohl své lidí poštvat proti nim. Chtěli se dostat neslyšně k jednomu vojákovi a zatáhnout ho stranou, aby mu dal pocítit malý, soukromý výslech. Vytipoval si ho, protože je očividně nejmladší. Zkontroluje okolí, jestli je nikdo neuvidí a pak vystoupí zpoza domu a loveckou puškou namířenou před sebe. 

"Potřebujete návnady hm!" Štěkne po něm a pak zahlédne pohyb. Jeden malý mutant se vynoří zpoza dalšího domu a odrazí se, aby sundat vojáka, se kterým Jae mluvil. Stačí mu jen vteřina, než zamíří a sundá ho pod nohy mladíčkovi, který tu snad nemá ani co dělat. 

"Zalez dovnitř dělej." Křikne na něj a sám vyrazí ke dveřím za jeho zády. 

"Za chvíli budou všude." Pokud to neudělá, než ho sám dojde, popadne ho za paží a táhne s sebou.

Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan

Profesionální armáda okamžitě zaujímá své pozice, rychle si nachází vhodné krytí a gestikuluje na sebe na dálku domluvenými znameními. Je potřeba, aby se někteří z nich dostali na střechu a rozhlédli se po okolí nebo tam dostali ty, co zůstali dole a nestihli utéct. Seržant Kim tam chce někoho spolehlivého, takže pošle Seok-chana, kterému se to ale vůbec nelíbí. Seok-chan byl zvyklý svého seržanta chránit a mít ho pořád na očích. Neexistovalo místo, kde by nebyl vedle něj a teď by měl lézt po střechách, zatímco ho nechá dole? Dobře, ale jenom proto, aby z dálky sejmul cokoliv, co by se k němu dostalo blíž. Rychle šplhá po žebříku nahoru, jako kdyby tam ani žádný nebyl a jemu stačilo jenom vyletět. Na tohle měli všichni skvělou fyzičku. Ví dobře, že tam nahoře někdo je, doufá, že si s ním rovnou promluví, přemluví ho ke spolupráci a společně ty dole ochrání. Ani se není čemu divit, když se ocitne na střeše, podívá se před sebe a ten kluk už leží na zádech a míří na něj puškou. Seok-chan na něj upře nezvykle mandlový pohled, ale nezaváhá a za chvíli už stojí pevně na nohou. Hlaveň po chvíli uhne a on si vnitřně vydechne. Čekal odpor, minimálně slovní, ale tenhle kuk se s ním přátelsky baví a rovnou ho informuje o všem, co už zjistil. Seok-chan si rychle pospíší k němu, zaklekne a podívá se skrz hledí po okolí. Má pravdu, je tam houf malých potvor, které před tím neviděl. Když ta věc útočila poprvé, byla sama. Velká, mrštná a smrtící, ale byla jenom jedna. I tak na ni skoro neměli. 

"Viděli jsme přibíhat tu velkou. Teď není nikde vidět." Vypadalo to, že tohle monstrum je chytřejší, než to předešlé. Dovedlo se ukrýt a poslat za sebe slabší kusy. 

"Jsou každé jiné, není to jeden druh." Odtuší spíš pro sebe, protože se nebaví jenom o těch, které jsou tu dnes s nimi. Tak kde se potom berou? Jak je to možné? Nechá svého kolegu, aby se díval do dálky, zatímco se on skrze hledí dívá pod ně a taky hledá Kima. Má ho rychle a začne jejich četu krýt palbou shora. Dole už to taky duní a kolem pobíhají zmatení civilisté. Jedno malé monstrum se prosmýkne obranou a skočí po nějaké ženě. 

"Kruci, má ji, pokousal ji!" Upozorní na to a snaží se ji nezastřelit. Přikývne, když ho neznámý varuje ohledně pastí a hned pošle ostatním vzkaz skrze vysílačku. Seržant Kim v duchu poděkuje neznámému za pomoc a spolupráci, protože přesně v něco takového doufal. Za chvíli dostane další zprávu, tentokrát od Yusukeho. Pozice střelce je prozrazena a je to přesně tam, odkud ty mrchy přiběhly. 

"Je tady kvůli tomu, aby se vědci nic nestalo. Pokud si všimne, že po něm někdo z nás jde, trefí ho." Informuje ostatní a především Yusukeho, protože to je jeho úkol. Vážně nechce, aby ho zastřelil odstřelovač v den jeho první mise. Není si jistý, jak chce tohle Yusuke zahrát, ke střelci se nedostane, je příliš daleko. On sám je přímo v centru dění, okolo něj zuří peklo a on dělá, co může, aby všechny ochránil. Přesně tak, jak by správný velitel měl. 

"Nahnal je sem, aby vědec mohl jedno z nich ulovit." Kousek od něj padne malé monstrum a udělá několik otoček. Střílel někdo na střeše a když se tam podívá, je tam Seok-chan a vedle něj někdo další, kdo mu mává. +Vtipálek… ale díky.+ Chan-yeong je jenom několik metrů od své skupiny, ale není s nimi v těsném sevření. Míří podél stěny domu se zbraní namířenou, protože měl pocit, že tam někoho viděl utíkat, možná dítě. Jaké je ale jeho překvapení, když se proti němu objeví místní a míří na něj. Je mu to vidět na obličeji. Zbraň neskloní ani jeden. 

"Návnady?" Stačí jenom zopakovat, ale pak se všechno semele moc rychle. Kdyby ho tenhle chlap nevyrušil, ta věc by po něm neskočila, mohl za to on! Naštěstí ho ten cizinec nenechá napospas a mutanta složí k zemi a pak mu nařídí, aby vlezl do domu. Chan-yeong, ale nemá v plánu poslouchat jeho rozkazy, má svoje. Ten kluk ho nenechá a popadne ho za loket. Snaží se mu vysmeknout. 

"Nech toho, nikam nejdu!" Křikne po něm, ale proletí dveřmi jako nic a to je dobře, protože jen co se zabouchnou, proletí za nimi snad celé stádo mutantů. 

"Proč je jich tu tolik?" Vydechne do ticha a tmy domu. 

"Musím ven, musím jim pomoct!" Vrhne se sebevražedně ke dveřím.

Yusuke, Woo, Jae

Yusuke se snaží orientovat v prostoru, aby si udělal přehled o tom, kde kdo je a kdo je potencionálně v nebezpečí. Do cesty se mu několikrát postaví drobné monstrum, které možná není tak smrtící jako to velké, ale rozhodně mu přidělá pár vrásek, než se ho zbaví. Jednou sám, podruhé mu pomůže někdo ze střechy. Vážně jim pak s radostí poděkuje. Když vidí mrtvé potvory, kousanec od nich by vážně neschytal rád. Woo mezitím na střeše zkoumá armádního vetřelce a nemůže si ho neprohlédnout, když k němu nakonec přiklekne a obhlíží situaci. Být tu jeho bratr, tak ho s radostí odešel ze žebříku dolů, protože to je prostě jeho místo. Někdy jeho pohnutky úplně nechápal, z druhé strany mu bylo jasné, že chce jen chránit jejich domov. Nebyl zlý, jen se nebál udělat věci, které byli potřeba. Woo byl jiný, nedokázal by pravděpodobně ublížit člověku, pokud by mu nešlo vyloženě o život a stejně by se snažil, aby mu případně ublížil, co nejméně. Bratr ho trénoval od malička a díky tomu se ubránil čemukoliv, ať už šlo o monstra nebo lidi, kteří se k vesnici zatoulali a chtěli je okrást. Bratr k nim byl nekompromisní, Woo se jim snažil nabídnout domov. Woo pak pozoruje okolí a hledá další, které by mohl trefit. 

"Je jich víc, už se stihli rozvinout. Jsou to stopaři a lovci, otázkou je, co se schovává v jejich doupatech." Nevidí žádný důvod, proč by mu neměl říkat, jak to je. 

"Lovci většinou čekají, než se stopaři vrátí, ale bývá jich víc. Netuším, proč byl jenom jeden. Je to divný nebo zatím čekají." Podívá se na mladíka vedle sebe a široce se pousměje. 

"Ale jestli sem budou chodit kluci jako ty, tak si je klidně dám ob den. Jinak jsem Woo." Neodpustí si poznámku, u které je jen těžko říct, jestli je na odlehčení atmosféry, nebo to myslí vážně. Pak se zase podívá před sebe a trochu se pozvedne. 

"Řekni jim, ať si dávají pozor z druhé strany. Nejspíš se je budou snažit oběhnout a nahnat dopředu." Předává mu dál své zkušenosti, přebije si a pokračuje v odstřelu těch malých. Velkého nikde nevidí, je zvědavý, kdy se dostane do hry taky. Přesto se neubrání tomu, aby zamával jednomu vojákovi, který se podívá jejich směrem. 

"No co, optimismus je nejlepší." Yusuke se drží stranou a snaží se vymyslet způsob, jak se zbavit vědce a zároveň neohrozit nikoho z lidí kolem. 

"Něco vymyslím, nech to na mě. Dávej bacha jsou úplně všude." Prohodí se starostí v hlase a zamíří k domu, za jehož rohem viděl mizet vědce. Zapluje za dveře, je to malý krámek, kde by snad mohlo být to, co potřebuje. Jeho mozek šlape na plné obrátky. Je výhoda, že ví, kde střelec je, ale dostat se k němu bude problém. Najde to, co hledal a schová si to pod vestu. Teď je čas najít vědce. Není daleko, k jeho úlevě a vykukuje zpoza dalšího domku. Všechny vrány jsou dostatečně daleko, aby nehrozilo, že někoho omylem trefí, tedy kromě něj. Nahne se do okna, vybije okenní tabulku a postaví do něj zrcadlo, aby oráželo paprsky přímo tím směrem. Jakmile dostane vědce sem, bude lehké se ho zbavit. Střelec totiž neuvidí nic, dostane paprsky rovnou do optiky. Teda snad. 

"Všichni pryč, tady je další, vyřídím ho." Křikne tak, aby ho slyšel hlavně vědec a pustil se za ním s vidinou kořisti. Yusuke proskočí druhým okem a vrátí se dveřmi, aby se dostal za vědcova záda, když zahýbá za roh a dostane se do místa se zrcadlem. Yusuke se rychle rozhlédne a pak ho prostě přetáhne po hlavě pažbou své zbraně. Rovnou ho popadne a zatáhne do domu. 

"Vědec je z krku, ale střelec tam pořád je." Zahlásí seržantovi. 

"Teď ale nemá koho hlídat, tak snad nebude mít důvod střílet." Stáhne ještě nenápadně zrcadlo z okna a odtáhne vědce úplně stranou. Hodlá ho svázat, dát mu roubík a pásku na oči. Co s ním, to musí vymyslet potom. 

Jae se jen ušklíbne, když vidí překvapení ve tváři vojáka, který stojí proti němu. Svým způsobem mu věří, že o tom nevěděl, ale to neznamená, že v tom nikdo od nich nemá prsty. Jen se zvláštně uchechtne, jakmile ho popadne za loket a mladík se mu snaží bránit. Nedává mu možnost se mu vysmeknout. Zavře za nimi dveře a krátce se zaposlouchá. Je to přesně tak, jak si myslel. Ty malé potvory se kolem dveří proženou. Zamyslí se nad jeho otázkou a pak pokrčí rameny. 

"Hledají kořist, ale není to je tak." Odtuší bez váhání a je jasné, že to dává za vinu celé armádě. 

"Navíc, tohle ještě není konec, někde budou jejich lovci." Dodá ještě, a když ho vidí, jak se žene ke dveřím a nejspíš rovnou mezi hlouček mutantů, protože nad ním očima a rychle do doběhne, aby ho mohl přitisknout za paže ke dveřím. Bez mrknutím přitiskne své rty na jeho, ale trvá to jen chvíli. 

"Super, už mě vnímáš?!" Sykne na něj s nádechem pobavení. 

"Jestli chceš umřít hned a být úplně k ničemu, tak prosím s radostí se podívám." Zatím ho nepouští. 

"Měl bys mé plné sympatie, kdyby ses pro to rozhodl, už jen kvůli faktu, že jsou tu kvůli někomu z vás." Dodá ještě v očích mu zasvítí něco zvláštně děsivého. 

"Ale pokud jim chceš vážně pomoct, tak pojď se mnou a vyřídíme jich dvakrát tolik." Pravý koutek se mu zvedne, než si prohlédne jeho tvář. 

"Tohle jsem si celkem užil." Prohodí a pak ho pustí. Zamíří ke schodům do patra a k jednomu z oken. 

"Běž k těm pákám na zdi a až ti řeknu zatáhneš za tu první." Instruuje ho a sám si přebije a namíří z okna. Vidí houf mutantů, jak míří opačným směrem, než by bylo potřeba. Zamíří na toho prvního a vystřelí. Samozřejmě nemine a otočí tak celý houf do východní uličky, kde je potřeboval mít. 

"Tak teď." Zavelí a pokud to udělá, spustí se mezi domy houpačka s kládou, na které jsou naražené hroty. 

"Hm, večer bude co opékat." Ušklíbne se pobaveně. 

"Pokračujeme?" Zeptá se ho a kývne na něj, aby se šel podívat, co udělal.

Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan

"Rozvinout?" Zopakuje po Woo Seok-chan. 

"To je snad ta lepší varianta." Prohodí. Evoluce mohla být neúprosná, ale oni se spíš obávali, že je někdo vytvářel uměle nebo jde o druh nějaké nové nákazy. Tohle spíš připomínalo film o Vetřelcích a pokud to byl jenom jakýsi druh, půjde nastudovat a pak se mu postavit. Kdo ví proč ho to vnitřně trochu uklidní. Woo a lidé z vesnice už si pro jednotlivá stádia vývoje našli svoje označení a jak už zkušenost napovídala, někde musela existovat královna nebo jakékoliv samice, které plodily ty ostatní. Očividně nebylo složité tvořit stopaře, ale bylo mnohem složitější vytvořit lovce, protože jednoho už zastřelili a další byl v laboratoři, ale kromě toho, který tu běhal dnes, žádného dalšího nikdo neviděl. +To proto je tolik chcete chytit?+ Napadne ho. Dávalo by to smysl, ale pravda může být úplně jiná. 

"Je jich o dva míň. Nemyslím si, že je jich zase tolik." Prozradí mu nahlas. Pak k němu obrátí svůj obličej, protože se na něj Woo zrovna dívá, představuje se a nejen to, nejspíš mu právě složil kompliment. Seok-chan byl jeden z těch vždycky vlídných chlapů kolem, takže se taky usměje. 

"Kluků jako já je všude plno, budeš mít hodně práce." Nikdy se nepovažoval za někoho nějak zvlášť výrazného. I v četě se držel hodně při zemi a kdyby nebylo seržanta Kima, nejspíš by si ho prostě nikdo ani nevšiml. Samozřejmě měl kvality, pro které si ho sem vybrali, ale to nebyl jediný. Přikývne a předá novou informaci od Woo i svému veliteli. To zamávání samozřejmě dobře vidí a pro sebe se usměje. Moo-yeol na něj neodpověděl, nejspíš tam dole stihl vrtět hlavou a protáčet očima, ale takový už prostě byl. 

"Ten je z nich nejdůležitější." Upozorní Woo na přítomnost důležitého velitele a pomáhá mu v jeho práci. Moo-yeol opravdu doufá, že Yusukeho něco napadne, protože ty potvory vážně všude byly. Přímo vedle něj stojí Seo-jin, oba jsou pod silným náporem nějaké smečky, která se sem přihnala kdo ví odkud a chvílemi má pocit, že se odtud snad nedostanou. Do vysílačky dostane hlášení, že velká příšera zamířila z úkrytu sem a je jen kousek od nich. 

"Do auta!" Křikne na pár chlapů kolem sebe a stihnou to jen tak tak, protože to rychlé monstrum nejde dohnat jinak, než autem. Běží moc rychle. A on si ho nemíní nechat uniknout. V uchu mu zazní Yusukeho hlas, že vědec je mimo hru, ale když tak prohodí, že odstřelovač snad nebude mít do koho střílet a on je zrovna v autě v patách té bestii, dostane nepříjemný pocit, že pokud ji složí, bude na řadě on sám. Nic mu neřekne.

"Dobrá práce." Prohodí a vyhodí jeho linku. Ještě by mu do toho kecal a zachraňoval ho. Chan-yeong se mezitím ocitne za dveřmi společně s Jae a přikývne na jeho slova o tom, že bestie tady hledají kořist. Ne, není to jenom tak, to on moc dobře ví, ale Vrány tady nejsou proto, jsou tu aby lidi zachránily. Jenže nějak nemá čas mu to vysvětlovat a tak se vrhne ke dveřím, ale nedoběhne. Cítí, jak ho Jae chytá a zády přibije ke dveřím. Nečekal by, že má takovou sílu, on sám měl dost fyzičku, ale než ho zpacifikuje díky svému výcviku, už má jeho rty na svých. Jae to udělal moc dobře. Musel vědět, že by ho Chan-yeong mohl přeprat a tak ho odrovnal něčím úplně jiným. +Taková lest!+ Zlobí se na něj v duchu. 

"Nejsou tady kvůli někomu z nás." Odmlouvá mu. Měl by ho kopnout mezi nohy, ale to by pak neposlouchal zase Jae jeho. Má jít s ním? Vyřídit je ale chce. Přikývne, aby ho konečně pustil a nad tou poznámkou, že si to užil, protočí očima. 

"Už to ale nedělej." Řekne mu. Vždyť se v noci líbal s Yusukem, pro pána!! Vyběhne za ním schody, očima najde páky a přikývne. Nezná jeho plán, ale je místní, proč by svým lidem škodil? Na znamení stiskne páku, něco se stane a Jae vypadá se svou prací spokojeně. Dojde k němu a vyhlédne z okna. Působivé. Usměje se na něj a přikývne, tady si najednou přijde užitečnější, než dole. 

"Tak jo, ale bylo tam dítě. Než jsi mě zastavil. Bylo samo." Nepustí to z hlavy, chce ho zachránit. Jasně mu to sedí v očích, Jae mu to nerozmluví.