Yusuke
"Tak samozřejmě, to je ta nejlepší zbraň. I kdyby nekopali za můj tým." Nahodí ten nejsebevědomější výraz, který jen dovede a že ho umí dost dobře. Stejně má co dělat, aby mu koutky necukaly. Je to těžké se držet, ale napůl to zvládne. Na narážku na seržanta jen pokrčí rameny. "Přijde mi to jako nej nepravděpodobnější, že by si to užíval." Zhodnotí to rovnou. Docela mu přišlo, že ho přílišná pozornost chvílemi i obtěžuje a si jistý, že kdyby e jich kolem něj vyrojilo třeba dvacet, nesnese to. Nakonec na jeho konstatování kývne hlavou.
"To by k němu celkem sedělo. Zajímalo by mě, jestli by ho někdo dokázal pořádně vytrhnout z toho jeho směru." Zamýšlí se nad tím a nemá daleko k tomu, aby se do toho pustil mnohem víc, než už začal. Bral by to jako skvělou výzvu a taky výborné trénování svých schopností. Podvědomí mu ale našeptává, že by to možná nebylo jen o tom. Byl jiný, jemu se to líbilo a lhal by, kdyby řekl, že nepřitahuje. Někdy bylo prostě komplikované být sebou samým. Když se Chan usměje, udělá to taky. teď ho stejně nemůže vidět, protože sklápí oči. Je zvědavý, jak bude reagovat na jeho blízkost a autobus už v tuto chvíli nechává plavat. Vyřeší to, nezapomene na to, ale pro tuto chvíli už to tady nemá místo. Pozoruje každý záchvěv v jeho tváři a odhaduje, jak se teď cítí, když se k němu naklání. Nechvěje se, ale stejně vypadá, že na něj Yusukeho blízkost působí.
"Trochu bych řekl, že ano." Pokračuje dál, aby jen tak nemlčel a nesnažil se ho dostat jen svým pohledem. Někdy to šlo a někdy to bylo mnohem komplikovanější.
"Názor většiny hm? Ale proč by ne. Nečekají pak jiné věci, a to je někdy vážně dobře." Opáčí mu bez přemýšlení a dál pozoruje jednotlivé rysy, které se občas pohnou a dají mu znamení, že zatím nic není zase tak špatně. Chan si očividně není jistý, co si má myslet. Yusuke and tím zase tolik nepřemýšlí a dělá to, co mu v tu chvíli přijde nejlepší. Dost často se mu to osvědčuje a nepochybuje o tom, že teď to bude stejné. Na chvíli se ztratí v jeho očích, když mu řekne, že se plete. Skoro ho přeslechl a dochází mu, že i na něj jeho blízkost prostě působí. Jak jen to dělá, že se ani nesnaží a jde mu to. Další slova mu jen potvrdí, že and tím Chan vážně nepřemýšlí a nechává svou vlastní přirozenost mluvit za něj.
"Nepletu, to jen ty o tom nevíš. Jakmile si to začneš uvědomovat, jsme my ostatní úplně v háji." Je to další kompliment, který mu věnuje. Vlastně to jde vážně snadno, protože Chan stojí za každé slůvko. I kdyby to nebyla hra, zasloužil by si to. Nakloní hlavu mírně na stranu, jak ho donutí nad jeho slovy přemýšlet. Nezlobí se, vlastně to bylo logické, že s emu takové věci prohání hlavou.
"Tohle se mi děje tak nějak samo. Přiznám se, že o tomhle jsem nepřemýšlel." Není to tak, že by nechtěl, ale jen z principu by si k němu další vazbu tvořit neměl. Jakmile dokončí misi a jestli to tady přežije, prostě zmizí. Chtěl by mu ještě něco říct, ale úplně neví co. Docela si s ním dokáže představit něco složitějšího, než je zábava na osamělé večery a zároveň se to na místě jako je tohle zase tolik nedalo. Museli by se schovávat, pokud by se to nesetkalo s pochopením, a to většina nesnese. Zároveň není ten typ, co něco naslibuje a pak to nedodrží. Když ho vezme za bradu, nebrání mu v dalším pohybu. Vůbec mu nechce ubližovat a sleduje, jaks i vjíždí dlaní do vlasů. Přesto ho nepouští. Udělal dobře. Možná se přece jen trochu přiblížil, ale tentokrát to nebylo schválně. Když se Chan pohne tváří zpátky, jejich rty se potkají. Yusuke bez přemýšlení jemný dotek změní v polibek, který je první jen opatrný. Skoro to vypadá, že má strach, aby se nelekl a neutekl. Vidí zavřená víčka, v duchu se nad tím pousměje, a aniž by ho pustil, pokračuje dál v prolnutích. Jeho rty jsou sladké a měkké a jemu se vůbec nechce přestávat. Dlaní z jeho brady sklouzne trochu dozadu a dolů a nechá ji ležet částečně ze strany na krku. Placem si zlehka pozvedává jeho bradu, aby mu příliš rychle neutekl. Je to vlastně jen obyčejný polibek, který rozhodně vede, ale netlačí ho nikam dál. Po chvíli se odtáhne a mírně se pousměje.
"Jsi vážně sladký. Myslím, že teď bych z tebe jen tak neusnul." Prohodí tiše. Posune ruku zase trochu zpátky a pohladí ho palcem přes spodní ret.
"Kdybys jen tušil, co se mi právě honí hlavou, asi bys hodně rychle utíkal." Uculí se s hranou nevinností.
Chan-yeong, Moo-yeol
V názoru na seržanta Kima se očividně shodují. Kdyby před něj někdo klekl a podával mu růži, asi by mu ji nacpal rovnou do krku a šel dál, ale jestli je někdo, kdo s ním zatřese? Těžko říct. Všiml si, že tady má někoho, kdo je mu hodně blízko a podle něj na něj taky trochu jinak kouká, ale o tom nahlas mluvit nechtěl. Prostě to nebyla jeho věc. Yusuke mu potvrdí, že na něm nervozita skutečně vidět je a on jenom pokývá hlavou. Nebrání se, proč by měl? S tou většinou ho to ale zaujme dost na to, aby se na něj podíval. "Nečekají jiné věci?" Tohle se dalo vyložit jakkoliv. Ani on by neměl čekat jiné věci, je to logické. Nejspíš jasná odpověď na vlastní dilema. Opravdu upřímně a mile se usměje, když si Yusuke dál stojí na tom, že se neplete a že kdyby Chan-yeong chtěl, padali by mu všichni k nohám. Nebude lhát, že mu často neříkali, že je hezký, ale myslel si, že to je spíš tak doma a od lidí, co ho znají.
"Naštěstí nejsem typ, který by toho zneužíval…" Zamrká na oko. Yusuke mu upřímně řekne, jak vidí věci kolem sebe a on znovu jemně přikývne. A pak dojde na ten polibek a je to vážně jako v nějakém filmu. Jemu to tak rozhodně připadá. Stalo se to skoro náhodou a v ten okamžik se pro něj čas zastavil. Cítí Yusukeho prsty na své bradě a posléze i jeho dlaň, která ho drží za šíji a neucukne mu. Opakuje jeho prolnutí, teď je to on, kdo nepřemýšlí a prostě se nechává vést. Překvapí ho, když se od něj Yusuke oddálí, musí otevřít oči a trochu zaskočeně se podívat, kde vlastně je, ale jenom se dozví, že je sladký a znovu se usměje. Nejspíš se i trochu červená, ale to v té tmě asi není moc vidět.
"Ty ani nemáš spát." Připomene mu tiše, skoro šeptá. I když… po službě mu možná zbude alespoň hodinka, než pojedou. Pokud je seržant Kim nepožene na schůzku v šest ráno a nepustí je rovnou do náklaďáku. Ucítí jeho palec na svém rtu a oplácí mu dlouhý pohled do očí.
"A co se ti prohání hlavou?" Vážně to chce vědět a utíkat určitě nebude, ale pak se ozve několik rychlých, v téhle chvíli doslova ohlušujících ran na plech a on na místě vážně povyskočí, jak se strašně lekne. Má pocit, že omdlí, protože venku před autobusem je postava, ve které poznává seržanta Kima. Jestli nechtěl, aby tohle někdo viděl, tak právě on. Nemyslí si, že by Kim chodil a někomu o tom vykládal, ale rozhodně jim osobně nedá pokoj a on sám… prostě ho nechtěl mít v zádech.
"Vypadněte odtamtud, honem!" Slyší ho a tak se bez debat zvedne a vystoupí. Chce mu něco říct, zastaví se a nadechne se, ale Kim ukáže palcem přes rameno a vykáže ho do stanu.
"Odchod. Hned." Z jeho tónu i výrazu je jasné, že teď nemá náladu na vysvětlování. Chan-yeong se ještě ohlédne na Yusukeho, ale toho Kim zastaví a tak musí odejít sám. Po tomhle už nejspíš neusne nikdy. Tváře mu hoří, tohle byl vážně trapas. Jenže on skutečně zapomněl kde je a cítil se… no jako v nějakém snu. Kim si založí ruce v bok a vytáhne obočí úhledně vysoko, když se na Yusukeho podívá.
"Skončila ti služba?" Prohodí medově. Nejradši by mu vrazil.
"Chceš noční, abys stačil oběhnout kluky kolem? Co to bylo?" Ne, nechce aby odpovídal, chce aby byl zticha.
"Má dávno spát, jestli se mu něco stane, je to tvoje vina." Oznámí mu a v tuhle chvíli mu není líto nic, i kdyby umřeli všichni kolem. Zavrtí nad tím hlavou.
"V šest nástup na našem místě, schůzka." Oznámí mu suše.
"Tohle si vyřídíme, jestli ještě bude s kým co vyřizovat, až se vrátíme." Dodá a se skeptickým výrazem míní vyrazit k velitelskému stanu. Prostě nemohl spát, nešlo to, chvíli se tam převaloval, asi hodinu se mu něco zdálo a pak se rozhodl jít na vzduch a jestli si Chan myslel, že o tom autobusu neví, tak se sakra spletl. Věděl, že tam chodí, ale že je na kluky? Zajímavé.
Yusuke
Kdyby Yusuke tušil, že tu má Kim pro někoho slabost, asi by se hodně divil. Toho si zatím ještě nestihl všimnout, ale je pravda, že na to tu byl příliš krátce. Zatím ho zvládal spíš jen otravovat a vyvádět z míry. Sice to nedával najevo, ale podle něj to taky bylo. "Víš, jak to je. Jednou si na jednom místě a pak tě převelí a mě se to dělo víc, než často." I kdyby tam byl z jiného důvodu, asi by stejně nic dlouhodobějšího neměl. S tím, jak často se přesouval nad tím ani nepřemýšlel. Jak se Chanovi povedlo, že nad tím přemýšlí zrovna teď? Usměje se uvolněněji a přikývne.
"To nejsi a to je vlastně dobře." Ujistí ho, že je to něco, čeho si dokáže vážit. znal spoustu těch, kteří si to vyloženě užívali. Sám by o sobě řekl, že je někde na pomezí toho. Uměl toho využít, když vyloženě potřeboval. Chan mu polibky opětuje a jeho to svým způsobem překvapí. Mohl mu ucuknout, nechal by ho, ale to se nestane. Otázkou pořád zůstává, jestli jen testuje své hranice, nebo je v tom i něco jiného. Nechce nad tím přemýšlet, jen si užívá měkkost jeho rtů.
"To je pravda a ty mi v tom dost dobře pomáháš." Ušklíbne se pobaveně, aniž by mu přestal oplácet pohled a vážně se zamyslí nad jeho otázkou. Nadechne se, aby mu odpověděl, ale pak sebou trhne. Nejde o to, že by se tak lekl. Spíš se jeho vytrénovaný mozek nastartoval do pozoru a kdyby vzápětí neviděl seržanta, asi by se začal bránit a něco by se přihodilo. Uklidní se a čeká opravdovou bouři. Sám pozoruje Chana, jak rychle vystoupí a vzápětí už mizí. Sám se dostane z autobusu a zůstane stát před seržantem, který mu dává, co proto. Je jasné, že odpověď nečeká a bránit se taky nebude. nemělo by to smysl. Nedokáže se cítit provinile, protože ví, že Chan by stejně neusnul. Vždyť mu to říkal. Moo mu ale věřit nebude, a tak se o to ani nepokouší. Nejradši by mu odsekl, že tolik hezkých kluků tu není, aby měl na noční rušno a taky to, že on sám ho vyhodil ze stanu, ale nakonec se rozhodne mlčet. Zítra musí jít do akce, chce vidět, co se bude dít a nehodlá dostat trest v podobě toho, že by zůstal na základně.
"Jestli se vrátíme." Zareaguje až na to, když seržant vykročí ke svému stanu. Zamíří podobným směrem, aby ještě jednou obešel tábor. Pak ale v dáli zahlédne pohyb. Překvapeně stáhne obočí a rychle vykročí za seržantem, kterého stáhne k sobě a za jedno z aut. Jeho případně nadávky utne prstem na rtech a kývne hlavou směrem, kde někoho viděl.
"Čekáme návštěvu?" Zašeptá k seržantovi a znovu opatrně vyhlédne. Čeká, až neznámý se svým doprovodem projde pod světlem a všimne si, že něco nese. Zaostří a všimne si oblečení, která na sobě má a nejspíš i zbytek vybavení.
"Žoldák." Odtuší.
"A podle kufru i odstřelovač." Promne si tvář, protože tohle bude horší, než čekali. Jestli budou mít v zádech tohle, mají se vážně na co těšit.
"Tady nám ani odpočinek nepomůže." Přemýšlí, jestli mají nějakou možnost ho zlikvidovat hned nebo třeba zítra, ale moc růžově to nevidí. Ten druhý vypadá na pracovníka laboratoře.
"A ty se mi divíš, že jsem chtěl mladému zpříjemnit noc, když nemohl spát." Protočí očima. Jestli to vypadalo špatně předtím, teď už to vypadá vyloženě bezvýchodně. Tohle trochu mění situaci a začíná vážně přemýšlet nad tím, co mají vlastně v plánu. Mají to na ně, nebo na někoho jiného, kdo toho uvidí víc, než by měl. Napadá ho i možnost, že využijí krev nějaké oběti, aby přilákali monstra? Jsou to pitomé myšlenky, ale kdo ví, co by se zítra mohlo stát. Podívá se na seržanta, jakoby čekal, co si o tom on sám myslí.
"Není někdo, kdo by nám pomohl a dalo se mu věřit?" Hodilo by se jim nějaké dobré krytí, ale má obavy, že takové štěstí mít nebudou.
"O co jim krucinál jde?" Je vidět, že mu to není po chuti a snaží se vymyslet způsob, jak všechny udržet naživu. Sice Vrány pořádně neznal, ale rozhodně by se nerad díval, kdyby to kdokoliv z nich odnesl.
"Možná bys mě měl potrestat ještě dneska. Abys to vůbec stihl." Je vidět, že tohle nebylo na odlehčení situace, jen zkonstatoval něco, co je realita.
Chan-yeong, Moo-yeol
Když Chan-yeong míří do svého stanu a do své postele, ještě přemýšlí o Yusukeho slovech. Mluvil o tom, že by ho mohli brzy někam převelet a že potom nemá nic smysl. Nemluvil o tom, že se nechce vázat a další věci. Podle něj šlo tohle všechno řešit, časem určitě… Udělá mu to svým způsobem radost a klidně si nechá plést hlavu alespoň na tu chvilku, co půjde snít. Na rozdíl od neklidného seržantova spánku, on usne sice jenom na chvilku, ale za to hodně sladce a s úsměvem na rtech. Mezitím seržant Kim ještě jednou trhne hlavou směrem k pokračování ve službě, když si Yusuke přece jenom neodpustí větičku a konečně ho vykáže pryč. Tenhle autobus zamkne a budou mít po legraci. Vykročí k budovám naproti, aby se začal připravovat na všechno, co je s vycházejícím sluncem čeká, ale z ničeho nic ho někdo popadne zezadu a strhne stranou. Jednak se vážně lekne a jednak ho napadne cokoliv včetně ohrožení, takže se vzepře a napne svaly, aby se uvolnil, ale je to… "Zase ty?!" Vyjede po něm ostře, jenže Yusuke už si cpe prst na rty a jsou tam kde nedávno byli, když sledovali to auto.
"Co je zase tentokrát." Zamračí se a vyhlédne směrem, kterým mu ukazuje. I on během chvíle moc dobře ví, na koho se dívá, Yusuke by to ani nemusel vyslovovat nahlas.
"Ne, nikoho nečekáme. Máme dost vlastních profesionálů. Tenhle tu bude tajně, za jediným účelem, o kterém oficiální složky nemají nic vědět. Podle mě si ho najala laboratoř." Mohlo tu být tisíc důvodů na koho přesně, ale podle něj chtějí sestřelit nebo uspat tu věc. Pokusí se ji za každou cenu dostat. Pokud u toho budou potřebovat návnadu, použijí ji. Vědí, že byly rozkazy, které nemohli vydat, třeba úmyslně obětujte člena čety nebo pár civilistů, to oficiálně nemohli, proto tu byl tenhle. Moo-yeol se nadechne nosem. Jejich plány zbavit se vědce právě vzaly za své. Tenhle ho bude mít pořád v hledáčku a zajistí jeho bezpečí a oni nemají šanci zjistit, kde je.
"Budeme doufat, že tam není kvůli nám. Uděláme, co musíme, žádné hrdinství." Kvůli těm lidem tam nemíní přijít o další profesionální vojáky, v tomhle tkvěla jeho nemilosrdná stránka a jestli mu lidi jako Chan-yeong budou překážet, poradí si s nimi po svém.
"Ne. Poručík Tchak tady není." Byl jediný, komu by mohl všechno svěřit a o kom si byl jistý, že by udělal maximum a taky měl dostatečnou hodnost, aby to vůbec k něčemu bylo. Proč ho poslali pryč zrovna teď? Všechno dávalo smysl. Podívá se na jeho profil, když mu řekne, aby ho raději potrestal ještě dneska.
"Neraď mi podobné věci, mohl bych to chtít udělat. Když vidím to tvoje nasazení, mohl bys tady zatím loupat cibuli nebo tak něco, takže ještě slovo a sedíš doma." Trefí se do černého, tím si je jistý. Někdo by si mohl říct Jo, nezastřelí mě, ale Yusuke vypadal jako někdo, kdo by tady zatím zešílel. Nemíní se ho vyptávat na jeho románek s Chanem, vlastně moc nechápe, proč zrovna tenhle něžný obličejík, ale jestli jim to bude nějak komplikovat akce, tak se mají na co těšit.
"Nečekal jsem, že vymyslíš tak kreativní způsob, jak se odtud dostat co nejdřív. Zatím jsi prý hlavně štval nadřízené. Teď sis vymyslel tohle. Ze všeho nejvíc tě naštve, že tě nepřevelím ani za nic a jeho pošlu někam, kde na něj neuvidíš. Nezkoušej mě štvát." Řekne mu vážně. Neměl nic proti tomu, když si kluci někde tajně vrzli, ale svatbu tady nikomu strojit nebude. Mezitím už je ten žoldák pryč a oni mohou ven z úkrytu.
"Věnuj se úkolu, ne tomu, kde je. Kdybych vás z toho autobusu nevykopl, tohle bys neuhlídal, protože bys místo hlídkování souložil. Uvědomuješ si to?" Připomene mu ještě, aby se na chvíli zase rozloučili, než dojde na tu schůzku.
Yusuke
Yusuke doufá, že Chan nedostane nějaký extrémní trest. Přece jen se mu jen nechtělo spát a tak tu s ním zůstal. V podstatě si vzal dobrovolnou službu a Yusuke ho hodlal poslat spát hned, jak by viděl první známku únavy. Kdyby jen tušil, že jim Kim chce autobus zamknout, asi by se od srdce zasmál. Takové staré zámky má v malíku a rozhodně by s tím poradil. Asi by ho odemkl jen proto, aby ho popíchl a ne, ani by tam nemusel být. Málem by protočil očima, když po něm seržant tak vyjede a zatím nechápe, pro to Yusuke udělal. +Si myslíš, že mě to baví? Baví, ale tohle je důležité.+ proběhne mu hlavou pobaveně. Asi to někdy udělá jen tak, aby ho malinko vytočil. V rámci mezí samozřejmě. Vyslechne si jeho myšlenku a pak přikývne. myslí si to samé. "Bude to ještě horší než jsme čekali. Budeme si muset krýt i záda." Prohodí tiše a povzdechne si. V tuto chvíli by bylo jednodušší, kdyby hrál jen sám za sebe. Kdyby to byla jen tato mise a pak by zmizel šlo by to, i když by mu to asi úplně jedno jako jindy nebylo. Jenže tady potřebuje ještě zůstat, takže se bude muset hodně snažit, aby to celé dopadlo, co nejlíp a on mohl pořádně zjisti o co tu jde. Trochu se ušklíbne, když se dozví, že ten, který by je mohl krýt tady není. Odveleli ho schválně, nebo je to jen náhoda? Možná tuší, že zrovna on by jim pomáhal, a tak ho uklidili na chvíli stranou. Samozřejmě to nesmí být moc nápadné. A teď se tu roztahují, jak kdyby jim to tady patřilo. No asi částečně patří. Je to k vzteku.
"Jen to ne." Zaúpí znatelněji. Je fakt, že seržant by to mohl udělat a zároveň by tím přišel o jednoho člověka. S tím, co se na ně hrne, je každá ruka dobrá. tak snad ví i on. Naznačí mu pusu na zámek, aby bylo jasné, že zítra chce vážně do akce. Zůstane na něj zírat, když proti němu začne používat Chana. Ještě chvíli je jasné, že bude držet pusu, ale začíná to být i na něj moc.
"Od začátku se tomu věnuju a dost pořádně." Připomene mu.
"A ne nesouložil bych, tím sem si jistý. Není mi náct, abych sám sebe neuhlídal." Má potřebu se trochu bránit.
"Kdybych byl na hlídce tak právě nejspíš obcházím základnu a je malá pravděpodobnost, že je chytnu. Stejně tak bychom měli smůlu, kdybys mi ještě trochu nadával rovnou u autobusu. Tohle bylo vyloženě štěstí." Má nutkání se bránit.
"Vlastně nebýt mě, máte smůlu úplně. Mohl bych se na to vykašlat a nechat se zavřít. Nikomu nic neříct a zachránit si zadek. Bylo by to vlastně dost jednoduché." Bez pardonu mu připomene, díky komu ty informace mají, a ne nestydí se mu to omlátit o hlavu. Obecně nesnáší, když ho označují za někoho, kdo se neumí ovládat, a navíc tohle přesně sedí k jeho profilu, který byl pro tuto příležitost vytvořen.
"Věř mi, až budu chtít vážně souložit, nebude to při stráži. Možná jsem idiot, ale teď mi malinko křivdíš. Ještě s klukem, který na tohle rozhodně stavěný není. Jdu pokračovat." Zasalutuje s trochu ironickým výrazem.
"Pane." Utrousí ještě oslovení, které by měl používat. Otočí se na patě a zamíří dělat to, co měl už předtím a pokračuje ve své hlídce. Jeho vztek postupně vyprchá a vrátí se k tomu, aby si mohl v hlavě přebrat všechno, co se v noci stalo. Hlavně se zastaví myšlenkami u akce, která je čeká. Kdyby měl všechno své vybavení bylo by to jednodušší, ale tady si musel poradit jen s málem. Nic víc, kromě odposlechu by sem nepropašoval. I kdyby přišel na způsob, jak se tady zásobovat, bude to trvat minimálně týdny, než to sem dostane a na to není čas. Po tom všem je dokonale probuzený a když dojde na ranní schůzi, zůstane opodál opřený s rukama založenýma na hrudi. Z jeho pohledu není nic vyčíst. Shodnou se na dalším postupu a když se rozhlédne po tvářích ostatních, je jasné, že tuší, co je čeká. Ne, strach tam není, ale je znát, že počítají i s tou nejhorší variantou. Yusuke si uvědomí, že jestli má s někým jít do této akce, tak jsou to právě Vrány. Nevěří mu, ale on si je jistý, že se to změní. Když prochází jako poslední kolem seržanta, podívá se mu do tváře.
"Na mě se můžeš spolehnout." Prohodí tiše a zmizí ve stanu. Je čas připravit se opravdu na všechno. Dneska se všichni kolem dozví, co všechno pár odhodlaných mužů dokáže. Snad to bude stačit.
Žádné komentáře:
Okomentovat