Elli x Lucas - Vždyť bez tebe umírám. - část 1.

(hostinec)

Lucas

Sedí v hostinci už od brzkého rána, vlastně odešel jen na chvíli, když si skočil do svého bytu pro peníze, které mu během večera došly. Hlavou mu neběhá nic jiného, než jsou události poslední dní, kdy se objevil na ostrově. Má ho plnou hlavu, ale je tam taky to, co provedl. Bolest se pro tentokrát ani alkohol utlumit nedá a stejně to zkouší. Práskne rukou do stolu, když má panáka před sebou prázdného. Je už hodně opilý, není si jistý, jestli bude vůbec schopný vstát, ale stejně to do sebe pořád lije. Jak se zdá jeho žaludek má celkem dobrou výdrž, stejně jako hlava, která se prostě nehodlá vypnout. Ze začátku, kdy si dal prvního po událostech v domě na stromě, se mu dařilo chvilku zapudit obraz Elliho, který se na něj ani nepodíval. Má před očima obraz jeho očí, ve kterých je jen zklamání a bolest, kterou mu způsobil. Posledních pár hodin je ten pocit jen a jen silnější a už opravdu netuší, jak by se ho mohl zbavit. Je naprosto na dně, jak fyzicky, tak i psychicky, proto už mu nezbude nic jiného než vložit hlavu do dlaní. Je mu jedno, kde je a kdo je kolem. Ignoruje naprosto dění v lokále, poslal dokonce hodně nevybíravě pár slečen do háje, jako by mu na tom vůbec záleželo. Chtěl by vidět jen jedinou osobu a říct promiň, aby ulevilo temné duši, tak nějak ale tuší, že ani tohle by mu nepomohlo. Ani na vteřinu nedoufal v tom, že by mu odpustil. Tohle nebylo něco, co by se dalo jen tak smazat a vrátit se do dnů, kdy jim spolu bylo nejlíp.

Elli

Už uběhlo hodně dní od té doby, co se stalo všechno to kolem Lucase a odhalení jeho skutečné přítomnosti na ostrově. On sám si dával hodně na čas, než se nad tím vším dokázal pořádně zamyslet z části proto, že většinou není schopen udržet myšlenky pohromadě na delší dobu. Omílal si dokola všechno, co řekl Valerian a všechno, co řekl Lucas a taky to, co se všechno dělo před tím. Nakonec se vydal na cestu po místních hospodách a je to pro něj jako hod mincí. Osud zařídí, že ho buď potká a nebo ne a pak bude rozhodnuto... třeba už se vrátil zpátky na Zemi? Momentálně má za sebou dva lokály, když jednou dlaní vrazí do dveří od hostince. Tu druhou má zaraženou v kapse černých džín, protože venku je šílená zima a jeho rukavice bez prstů nejsou moc k ničemu. Ty záda by poznal všude a to už takhle ode dveří. Takže se rozhodl zůstat tady? A to proč? S trochu podmračeným výrazem v obličeji se vydá přes lokál a po pravdě se tentokrát ani nebojí jeho možných reakcí, které jsou v tomhle jeho stavu docela běžné. 

"Co jinýho bys mohl taky dělat!" Zaútočí jakmile je na doslech a vrazí si do kapsy i druhou ruku. Nesouhlasně mhouří oči na ta široká ramena.

Lucas

Myšlenky mu létají v hlavě jedna za druhou, ale v podstatě nakonec skončí jen u jedné osoby a jedné události. Nedokáže si zrovna v hlavě nic a nejspíš by to ani nebylo možné, i kdyby byl střízlivý, natož tak v tomto stavu. Jak se mu většinou povedlo, dostat se díky alkoholu do kómatu, teď se mu to nedaří. Jeho panák už je zase plný a barman mu tam už rovnou nechá celou láhev, nejspíš konečně dospěl k rozhodnutí, že chodit sem pořád dokola nemá smysl. Nejednou se mu na okamžik rozsvítí. +Jasně, že mě to nenapadlo hned.+ Proběhne mu trochu zmateně hlavou, než za sebou uslyší hlas, ten hlas, na který celou tu dobu čekal. Teď má ale v hlavě úplně jinou myšlenku a díky chlastu se jí nehodlá jen tak pustit. 

"Elli, já…" Jde z jeho úst nesrozumitelně. Zdá se už má dost nakoupeno a to se potvrdí ve chvíli, kdy se prudce zvedne z barové židle a zavrávorá. Židle s hlasitou ranou dopadne na zem a on má co dělat, aby se vůbec udržel na nohách. 

"Odjedu pryč a napíšu mu, že končím. Tak nezjistí, kde jsi a já to konečně odčiním." Snaží se mu vysvětlit svým huhláním. Je to ale přímo sebevražedná mise, ale jeho to v tuhle chvíli vůbec nezajímá. Zachrání tím jeho, očistí své jméno, i když to bude nejspíš to poslední, co udělá. Vlastně to není tak špatná myšlenka na to, v jakém stavu je. Mohl vymyslet tisíc šílenějších scénářů, které by šel uskutečnit hned.

Elli

Židle sebou hlasitě práskne o zem a několik hostů včetně barmana se dotčeně otočí. On sám zvedne obočí nahoru, když na ni hledí se rty sevřenými do úzké linky a vydá ze sebe něco jako nezúčastněné hmm... Nestávalo se, že by se takto zlobil, ale teď vypadá jako ta pověstná manželka s válečkem v ruce. Pomalu k němu zase doputuje pohledem a musí se trochu zamračit, jak se snaží chytat jeho slova. 

"Měl jsem dojem, že jsi říkal že už jsi ho na falešnou stopu svedl nebo ne?" Hledí mu upřeně do očí a neskutečně ho vytáčí, že s ním nemůže mluvit normálně. Když s ním není on sám, vždycky ho najde takhle. Pomalu se nadechne. 

"Smrdíš až sem. S někým takovým odmítám spát!" Křikne po něm. Pak pozvedne obočí sám nad sebou. Mohl mu toho říct hodně, prakticky cokoliv a z něj vypadne tohle? No, jiný už asi nebude... A to ani nemluví o lokále, který se otočí podruhé. A pak vyrazí k němu, obejde ho, natáhne jednu dlaň po lahvi a pošle ji po barové desce zase zpátky k barmanovi. 

"To snad není pravda, vždycky rvali drogy a cigára z ruky mě... to jsem to dotáhl daleko..." Brblá si pro sebe. Od kdy musí být on ten zodpovědnější? Hrůza…

Lucas

Přidrží se ještě jednou desky baru, aby trochu podpořil svou chabou rovnováhu. Až teď si pořádně uvědomuje, nebo spíš podvědomě tuší, jak mco opilý je a že by vstávat vůbec neměl. Má pocit, že dělá jednu botu za druhou, a tak to je nesjpíš po celý jeho život. Má co dělat, aby se mu dokázal podívat upřeně do tváře, najednou na to má dost kuráže. 

"Elli ty to nechápeš. Svedl, ale kdybych mu napsal, že končím odtud, poslal by někoho jiného, aby to skončil se mnou a pak by začali hledat znova tebe a to nejde." Pokusí se mu to vysvětlit znovu, ale jazyk se mu plete, takže z toho jde po chytit jen ty důležité části. Pokusí se rozejít ke dveřím, musí to prostě udělat teď hned. Zbavit se všeho zla, které napáchal za svůj krátký ale dost mizerný život. Udělá dva kroky dopředu a jeden zpátky, když na něj Elli zakřičí . 

"Já jsem ani nepočítal, že bys se mnou ještě chtěl vůbec být minutu v jedné místnosti." Vypadne z něj a vypadá to tak, že po jeho křik se mu trochu rozsvítilo světlo v hlavě, dokáže mu odpovědět už trochu zřetelněji, přesto všechno ale zkusí znovu se rozejít ke dveřím z hostince. 

"Dám to všechno do pořádku slibuji." Vede si svou a je na svůj šílený nápad naprosto fixovaný. Jak jinak, když je v pořádku, je po většinu času paličatý jako mezek a teď ještě stokrát tolik.

Elli

"Takže mě buď přivedeš nebo u toho umřeš?" Rozhodí rukama. 

"A co jsi teda chtěl celou tu dobu dělat, když jsi se mnou začal chodit?" Začal??? To je do háje jedno! 

"Kdyby to Valerian nezjistil, táhli jsme to bývali dál jako doteď a co by se teda dělo?" Tak lže mu nebo ne? Nějak to přece vymyšlené mít musel. Dá si ruce v bok. Radši mu uhne z cesty, když tak vrávorá okolo, ale vypadá to, že spíš docouvá zpátky k baru, než že by se mu podařilo dojít rovně ke dveřím. Už tady dělají slušnou aférku a začíná být čas vyklidit pole, než je někdo oba vyhodí ven na mráz. 

"Kde máš oblečení!" Vřískne na něj zase. Nezní to ani jako otázka. 

"Jdeme!" Dodá nekompromisně jako manželka, co si přišla pro ožralého chotě až do hospody mezi všechny kamarády. Jeho obličej nepřipouští nic jiného a opravdu musí nemyslet na to, kdo je u nich doma obvykle ten dominantní, protože kdyby mu měl tohle Lucas vrátit, nesedl by si týden. Teď by se stejně netrefil ani omylem. Kdyby měl Elli přemýšlet nad tím, co to tady vlastně dělá… Doma se toho mezitím stalo tolik… Tolik o čem Lucas nemá ani ponětí. Myslel si, že na to budou dva a mezitím… Proč sem pro něj přišel, v co ještě doufá?

Lucas

Když na něj Elli vybalí otázku, zastaví se uprostřed kroku, což má za následek akorát to, že znovu zavrávorá a málem upadne. Je to zvláštní pocit mít v hlavě jasno, i když je to ovlivněné alkoholem, a přitom ho jeho tělo neposlouchá. Ustojí to, jako dnes už po několikáté a shlíží na něj s opilecky smutným výrazem. 

"Sakra Elli, já nevím. Zamotal jsem se do toho ani nevím jak. Nejspíš bych nakonec zmizel. Jsem prostě srab." Rozhodí rukama v naprostém zoufalství, protože prostě neví, co mu na to jiného má říct. Mohl si vymyslet různé věci, ale zná se a je upřímný, až to hezké není. Samozřejmě nad tím přemýšlel už od prvního okamžiku, kdy si uvědomil, že je to pro něj něco nepopsatelného. Znovu na něj Elli vyštěkne, jindy by mu nejspíš ukázal, jak se s ním může bavit, ale teď není schopný mu vůbec odporovat. Cítí vinu, a to nemůže jen tak ignorovat. Neodpoví na jeho otázku, jen se pokusí sehnout ke spadlé židli, za níž se válí jeho bunda. Musí se ale přidržet země, aby se znovu dokázal zvednout a začne zápasit s oblékáním, zrovna zručný opravdu není. 

"Stejně to udělám, musím." Stojí si paličatě za svým, vypadá to ale spíš komicky, právě si totiž oblékl opačný rukáv a zamotal se do toho.

Elli

Teď vytuhne v půli kroku on a pomalu se k němu otočí čelem s totálně nevěřícným výrazem v očích. Zůstane na něj zírat a ten raněný pohled, který má teď neměl ani v tu noc, co se to všechno dozvěděl. 

"Takže jsi mě celou dobu plánoval opustit." Řekne tiše a krve by se v něm nedořezal. Sleduje ho jak se snaží obléct bundu, ale není to vtipné ani trochu. Najednou nic není vtipné a oči mu podivně vyhasnou. 

"Já jsem jí kvůli tobě opustil." Řekne mu jenom, než se mu hlas zlomí a oči naplní slzami. Připadá si jako naprostý idiot. Vždycky se zaplete s těmi nesprávnými, vždycky! Rozhlédne se po lidech okolo. Někteří se dívali a ucuknou pohledem. Najednou si plně uvědomí jejich přítomnost. Zavrtí jen pro sebe hlavou a obrátí se, aby vykročil co nejrychleji z hostince pryč. Kam půjde to netuší, protože nechce potkat vůbec nikoho. Vůbec. A dlouho. Doma na něj čeká jeho nově narozený syn a žena, který by pro něj udělala cokoliv, dokonce se i na požádání odstěhovala, by na něj čekala, kdyby sám nebyl úplný idiot. Nejspíš si tohle všechno nakonec zasloužil. I když mu život dal šanci žít sám mimo ten teror, stejně s tím neuměl naložit. Možná je to trest za nějaký minulý život, ale je to teda vážně síla.

Lucas

Konečně se z toho vymotá a podívá se za ním. Uvědomí si, co vlastně řekl a jakým způsobem. Najednou mu dojde, že jeho podvědomí se snaží ho od sebe odpudit, co nejdál, aby ho udrželo v bezpečí. Tak jako to dělal vždycky a u všech, jen proto, aby je nepotkalo to, co jeho ženu. Podruhé by to vážně nesnesl a má obavy, že by se to mohlo stát. Možná navenek nevypadal, že se něčeho bojí, ale bylo toho víc, než dost. Když ale vidí jeho vzdalující se záda, že něco uvnitř něj se naprosto zboří a ví, že bez něj nemůže být ani minutu. To uvědomění přišlo až teď, ale je silnější, než cokoliv jiného. 

"Elli, počkej." Rozběhne se za ním, ale místo toho, aby jej doběhnul zakopne o židli kousek od dveří a proletí skleněnou vyplní hlavou napřed až na ulici. Leží tam bez hnutí, nějak přemýšlí, co se to vlastně stalo. 

"Vždyť bez tebe umírám." Vyjde z něj jako poslední, než se začne pomalu zvedat. Střepy jsou všude, v podstatě se v nich pěkně vyválel, ale je vidět, že je mu to jedno. Jeho tělo to nevnímá, hlavně díky alkoholu. 

"Já to dám do pořádku a ona ti odpustí." Drmolí si pro sebe a dlaní se opře o zeď hostince, aby si ujasnit, kterým směrem co nejrychleji a co nejdál zmizet z městečka, aby mohl uskutečnit svůj dokonale šílený plán. Elli bude v bezpečí doma se svou rodinou, to přece umí zařídit.

Elli

Zrovna sahá po klice ode dveří a po tvářích už mu tečou slušné potoky slz, což ho neskutečně štve vzhledem k tomu, kolika lidem je na očích, když kolem proletí Lucasovo tělo a ozve se ohlušující řinčení sypaného skla. Zůstane stát na místě a zírat s pusou dokořán a očima doširoka otevřenýma. Konsternovaně se ohlédne zpátky do lokálu, ke začínají vstávat lidé a křičet hostinský. +Do prd....+ Prolétne mu hlavou a jen zvedne dlaně v obraném gestu. Aby tak na ně poslali defensory nebo tak něco. 

"Já to zaplatím, slibuju." Houkne přes lokál, ale hostinský se řítí směrem k nim a do toho Lucas huláká něco ve smyslu, že bez něj umírá. No, ale chlastem! Vůbec netuší, co si teď počít. Vyběhne ven na ulici, za sebou hostinského a sleduje krev, která se řine z Lucasových dlaní. Mele další hovadiny, které ho přivedou do varu ještě víc, než před tím. Ne, on nechce, aby mu Gigi odpouštěla. Miluje jí, ale úplně jinak. A to s ní je jeho kaše. Nemůže se soustředit na Lucase, musí hledat po kapsách, co má, aby zavřel pusu hostinskému a pravděpodobně se upsat na nějaký dluh, protože toho moc není. 

"Do háje..." Mumlá pro sebe, když mu cpe nějaké mince do dlaní.

Lucas

Začíná se mu trochu motat hlava a asi to nebude z alkoholu to mu začíná docházet, ale rozhodně to nebere vůbec na vědomí. Ohlédne se krátce na ty dva, jak se Elli snaží srovnat dluh. Nelíbí se mu, jak se na něj hostinský dívá a nedokáže teď určit, že je vlastně v právu. Zamračí se a hodí po tom zmetkovi z hostince pěkně naditý váček se zlatými, aby mu zavřel pusu a on nechal Elliho být. 

"Běž do hajzlu a jeho nech na pokoji." Zavrčí hodně nepříjemně, když se konečně narovná do své plné výšky, což není málo. I přes svůj stav vypadá celkem nebezpečně. No možná za to, jak moc od krve je a taky trochu výraz v jeho očích, který říká, že je schopný úplně všeho. Váčkem se i pře promile trefil přesně. Sleduje ho do té doby, než zapluje zpátky a sám se rozjede po ulici s bundou, kterou drží stále v ruce.

"Všechno bude okej, všechno to dám do pořádku." Mumlá si pro sebe, jako by se úplně zbláznil. Asi na tom i něco málo pravdy bude, jelikož nedokáže myslet na nic jiného, než že hodlá udělat tu jedinou správnou věc ve svém životě. Tedy podle jeho pokřiveného vnímání momentálně reality. Věří tomu, že pokud odstraní z cesty jeho otce, Elli si bude moct žít ten nejlepší život a nebude ho nikdy nikdy pronásledovat. A třeba…Třeba mu pak aspoň trochu odpustí.

Elli

Lekne se on i hostinský, ale váček s penězi chytne majitel hospody na poprvé a pak se odebere do lokálu. Asi jich tam bylo opravdu hodně, když nechal zbytek věcí jenom tak a už se do ničeho nepletl. Elliho by snad i zajímalo, kde k nim Lucas přišel, protože z prodeje nástrojů tady asi těžko. On sám zůstane stát na ulici a najednou není nikde nikdo, vidí jen Lucasova vzdalující se záda. Cítí se naprosto zlomeně. Cítil se tak už v Domku na stromě, ale popravdě čekal, že se stane všechno jiné jenom ne tohle... Udělá pár kroků jeho směrem a pak jen zavolá do tmy. 

"Lucasi!" Je si jistý, že ho musel slyšet, počká si, až se otočí a pak rozpřáhne ruce, aby upozornil na to, že tam pořád stojí, že tam pořád je a že to je naposled, co mu dává šanci. Přišel až za ním přes to všechno, stejně jako tenkrát po tom, co se ho bál v jeho hostinském pokoji, ale dělat to pořád dokola? To nemá cenu. A tak jen stojí, zírá na něj a čeká. Zima se začne zakusovat do jeho chabě oblečeného těla. Je tady už druhou sezónu a pořád si nebyl schopný koupit pořádné oblečení… Potřeboval by, aby někdo šel a udělal to za něho a mohl mít doma takovou ženu, ale něco ho vedlo úplně jinak. Za někým, kdo se možná ani neotočí a komu je nejspíš jedno, že bude mít rýmu. Ach jo…

Lucas

Kráčí ve stylu tři kroky do strany dva rovně po ulici, než se ozve Elliho hlas, jak volá jeho jméno. Tolikrát za posledních pár dní si to přál slyšel, toužil po tom, aby za ním přišel a zavolal ho k sobě. Ani mu nedošlo jak moc, až teď si to pořádně uvědomuje, když ten zvuk dolehne k jeho uším. Zastaví se téměř okamžitě s hlavou skloněnou k zemi a přemýšlí, co má teď udělat. Měl by dokončit, co si usmyslel a tím Elliho trvale osvobodit. Nakonec se ale přece jen otočí a rozjede se jeho směrem. Nedokáže odolávat nutkání za ním jít. Chce být u něj a s ním, ať už se stane cokoliv, i kdyby mu měl každý den nadávat a mlátit ho. Zastaví se krok před ním a zahledí se do jeho tváře, což ho bolí ještě více. +Jak jsem mu mohl tolik ublížit?+ Proběhne mu hlavou, než mu položí zkrvavenou ruku na tvář. Nenávidí sám sebe za to, co mu provedl. Zavře na chvilku oči a pokusí se představit si jej veselého a bezstarostného, tak jak ho zažil třeba v domku na stromě, nebo v jeho malém bytečku. 

"Je mi to tak strašně líto. Nikdy bych tě nedokázal opustit a odejít, ale jinak ti nedokážu pomoc rozumíš." Najednou vypadá, že to má v hlavě svým způsobem srovnané, ale nejspíš ne úplně tím nejlepším způsobem. Samozřejmě by potřeboval vystřízlivět a celé to promyslet mnohem víc, ale teď je těžké ho přesvědčit, že nemá pravdu. Pak spustí ruku podél těla, aby mu mohl posléze přehodit přes ramena svou vlastní bundu.

Elli

Slzy ho studí na tvářích, když ho skrz ně sleduje, jak se otáčí a vydává zase zpátky k němu. Vypadne z něj nějaká totální kravina, to je mu jasné už teď. Jak může někdo plácat větší kraviny, než on sám? Neucukne před ním, když se ho dotýká, jen zvedá oči nahoru k těm jeho plný očekávání. 

"A můžeme si o tom promluvit, až budeš nějak normálně při smyslech?" Zeptá se ho tiše a svěsí hlavu, když mu dává bundu kolem ramen. Smrdí cigaretovým dýmem a alkoholem nicméně se tomu musí trochu pousmát. 

"Můžeme už odejít z týhle zimy? Prosím?" Ozve se po chvíli znovu a zavrtí se na místě. Spíš než o zimu mu jde o tuhle ulici plnou lidí, před kterou před chvílí udělali scénu. Obecně mu nikdy nezáleželo na tom, co si kdo myslí, ale to u toho nebulel jako malá holka. A navíc...! Pořád se tady v noci cítí jako návnada na příšery. Zvedne oči znovu k Lucasově tváři. Jestli s ním teď nepůjde do bytu, je to v háji. Definitivně. Nakrabatí při tom čekání čelo. Vnitřně cítí, že tohle je jejich poslední šance, pokud kdy nějaká byla. Teď se buď všechno otočí nadobro skončí.