Yusuke, Woo, Jae
Woo se jen ušklíbne, když zaslechne slova o lepší variantě a trochu na něj přivře oči. "Taky záleží, co za to rozvinutí může." Doběhnou ho trochu slova jeho bratra. Předtím si z jeho podezření nic nedělal, ale teď ho napadne, že tohle není úplně věc evoluce. Nechá to prozatím být a zase se tváří bezstarostně jako jindy. Musí přijít na to, co se tu děje a proč se vyvíjí tak rychle. Podívá se na něj podruhé, když mu prozradí, že jejich počty prořídly o dva kousky.
"To je ta lepší zpráva. Otázka, kolik jich ještě je, ale není moc příjemná a co všechno už se stačilo vyvinout." Sám má v hlavě zprávy od jejich hlídek, kdy viděli něco, co nebyl ani lovec ani stopař a bylo to opravdu velké a děsivé, a to to byl jen stín mezi stromy. Chvíli pozoruje okolí a rovnou sundá další malou potvoru, než voják promluví a on se na něj znova podívá se svým docela okouzlujícím a bezstarostným úsměvem.
"Tady? V téhle pustině jich zase tolik není. Rozhodně jsi na mém seznamu číslo jedna." Pokračuje klidně dál, protože se nějak extra neohradil, a tak toho využije. No co? Žít zrovna taky nebylo jednoduché, a tak si to člověk musel nějak zpříjemnit, když to šlo.
"Pozval bych tě na rande, ale ty mi stejně řekneš, že nemáš čas a že tě ze základny nepustí a dovnitř se možná dostanu, ale ty mi řekneš, že to stejně nejde." Shrne to rovnou. Není to o tom, že by to vzdával rovnou, ale dokáže si domyslet, jaký scénář by to mohlo mít. Mávání vojákovi je pro něj jako další zábava a překvapeně se ohlédne, jakmile se dozví, kdo to je.
"Vážně? To je skvělý. Udělám to ještě jednou, už jen pro ten pocit." Vtipkuje dál a pak ho upozorní na další hlouček mutantů.
"Podívej, značkují si to tady. Je to školka, cítí pach slabších dětí." Bratr by nebyl nadšený, že mu předává všechno, co ví.
"Teď jsou jako na střelnici." Mají možnost jich pár sundat, než se dostanou dál.
Yusuke si poslechne pochvalu a ušklíbne se.
"Ještě není u konce." Odpoví mu, než linka utichne. Zajistí vědce a vyběhne do patra, aby se rozhlédl, co se děje. Zaslechl křik a rozkaz, aby ostatní zmizeli do auta a vzápětí se dozví proč. Snaží se zpátky kontaktovat seržanta, ale linka je hluchá. Stejně by mu nedovolil udělat, co má v plánu, tak se ani ptát nebude. Ještě jednou se rozhlédne a všimne si velkého monstra. V ten okamžik mu dojde, co se asi bude dít.
"Tohle nemám šanci stihnout." Kouše se do rtu, jak vymýšlí, jak se nahoru dostat co nejrychleji, než si vzpomene na koně ukryté za ostnatým drátem. Mají tu i staré motorky, ale ty nadělají hromadu hluku. Otázkou je, jestli to stihne, ale hodlá to minimálně zkusit. Naštěstí je skvělý jezdec a patří to k jeho výcviku. V zemích třetího světa to bylo většinou dost potřeba. Koně tady jsou menší a silnější, nevadí jim složitý a příkrý terén. Zvíře, které si vybral vypadá dost temperamentně, aby se nebálo i velmi složitého terénu, a tak toho hned využije a nepouští se po cestičce, ale bere to přímější cestou, ale trochu stranou, aby ho ostřelovač nepostřehl hned. Snad se ještě snaží skrze optiku najít vědce, anebo pozoruje auto, které se vydává za větším monstrem. Podaří se mu dostat, až do jeho blízkosti nepozorován a koně pošle zpátky domů. Podle něj by se mu nelíbilo, kdyby ho přivázal, a ještě by nadělal hluk. Sám se pomalu dostává za záda střelce a jeho výcvik mu pomáhá, aby byl dost tichý. Bohužel není dost a odstřelovač má výcvik, takže si ho všimne a pak je čas ukázat, jak byl jeho bojový výcvik dobrý. Možná jim dá alespoň čas, aby se poprali s monstrem a zmizeli z dostřelu. Jak se ušklíbne.
"Jasně, nebo jen něco nevíš." Protočí nad jeho naivitou očima.
"Už tu žiju dost dlouho i s nimi, abych věděl, jak se běžně chovají." Nasadí mu snad i brouka do hlavy. Ránu nedostane, což vlastně i čekal a svým celkem příjemným hlasem se rozesměje, když mu řekne, aby už to nedělal.
"Proč ne? Máš někde holku? Ta ti to stejně neuvěří." Dá mu jasně najevo, že si bude dělat, co chce a kdy chce. Pak už je čas srovná pár monster jejich pastí a je vidět, že vojáčkovi se jejich vylepšení docela líbí.
"To, že nemáme prostředky neznamená, že se neumíme bránit." Trhne obočím nahoru, se sebevědomým úsměvem na rtech. Obočí se mu stáhne, když mu prozradí, že viděl dítě.
"To ne." Zavrčí trochu.
"Tak jdeme, budeš mi krát záda." Rozejde se k němu a vloží mu dlouhou dýku, kterou měl na stehně do ruky.
"Bude se hodit." Když ho míjí plácne ho po zadku.
"Ale nepleť se mi pod nohy. Mohl bys to odnést taky." Rázně si nabije pušku a bez pardonu vykročí do ulice, aniž by se staral o to, jestli se na něj ty malé potvory rozběhnou. V jedné ruce zbraň, na krátko nemusí mít tak pevné držení a v druhé další dýku, která se bude taky hodit. Rozhlédne se a hledá směr, kterým míří stopaři. Je dost pravděpodobné, že ho dovedou k cíli. Děti stopovali nejraději.
Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan
Seok-chan neví, co by odpověděl. Necítí v sobě žádnou vinu, on v laboratořích nepracoval, nikdy nic podobného neschvaloval a jeho jednotka tady nebyla proto, aby chránila laboratoř a výzkum, ale celou dobu chránila lidi a okolí. Bohužel to vypadalo, že nejvyšší velení manipulovalo i přímo s nimi, takže byl s těmito vesničany na stejné lodi, jenomže jeho taky svazovalo povolání a rozkazy. Proto nenesl moc dobře, když je ostatní odsuzovali, i když rozuměl tomu, kde se to v nich bralo. Woo má pravdu, množily se rychle, ale stejně to vypadalo tak, že těch průzkumníků je jako mravenců, ale lovec byl trochu vzácnost. Královna bude nejspíš jenom jedna. Potrvá jim, než ty dva kusy nahradí, bylo by ideální najít hnízdo hned a prostě ho zničit. Když Woo prohodí, že tady v okolí zase tolik kluků není, má pravdu a tím spíš je to ukazatel, že Seok-chan není zase tak něco extra, ale on hned na to dodá, že je momentální číslo jedna na jeho seznamu a vážně ho tím na chvíli vyvede z míry. Podívá se na něj zaskočeně a pak s úsměvem protočí očima. Tenhle střelec asi rád vtipkuje. Jemu to vyhovovalo. S věčně podmračenými lidmi netušil jak zacházet a byl div, že si tolik rozuměl zrovna se seržantem Kimem. Bylo složité dávat pozor, když Woo dál vedl podobné řeči a on se na chvíli přistihne, že na něj dál nevěřícně zírá, zatímco vede ten svůj zábavný monolog. "Ať tě ani nenapadne snažit se dostat dovnitř, ještě tě někdo zastřelí." Varuje ho hned před podobnými kousky. Vážně si nedovede představit, jak by odtud sám odfrčel do vesnice na rande, zatímco jsou tady na misi, v neustálé službě. I kdyby o tom uvažoval, měl prostě smůlu. A kdyby se Woo snad chtěl nechat naverbovat, tady ho nenechají. Musí se znovu zasmát, když vidí, jak ho baví dráždit seržanta Kima, ale jakmile Kim něco řekne do vysílačky a opustí pozici, aby skočil do auta a jel kdo ví kam, přestane se smát úplně.
"Co to dělá?" Přeběhne střechu, aby na něj ještě chvíli viděl. Trochu tím ignoruje to, že na něj Woo mluví. On ho snad zabije sám. Musí za ním a zároveň…
"Ty děti, kde jsou?" Po žebříku doslova sjede dolů a rovnou se dostane pod nápor hejna potvor. O střílení nemůže být ani řeč, tady se musí jednat nožem. Od chvíle, kdy skočil do auta, nemá Moo-yeol ani ponětí, kde jsou ostatní nebo kde je dokonce Yusuke. Nejspíš si okamžitě všimne, co udělal a kam se žene. Otázkou bylo, jestli se pustí za ním nebo toho využije a půjde po tom střelci. V duchu ho prosí, aby to byla možnost B a aby se mu ho podařilo najít, protože jinak si byl jistý, že dneska dostane kulku. Na hlavě mu seděla helma, ale měl i jiná citlivá místa.
"Příště po nás půjdou minami." Ucedí skrz zuby a přes palbu ho stejně není slyšet, protože ta věc už je tady, narazí bokem do auta, až se zakymácí a jen tak tak, že se auto nepřevrhne a oni všichni nevypadnou ven. Kluci z ostatních aut se to snaží trefit, daří se jim to, ale je to málo. Má to moc dobrou regeneraci. Při jednom mohutném máchnutí ocasem dostane Seo-jin přes paže a vyletí z auta. Několikrát se na zemi překutálí a zůstane ležet. Kim dá všem pokyn, aby zastavili, vyskáčou z aut a snaží se vojáka na zemi obestoupit, aby se k němu ta věc nedostala a nesežrala ho. Jakmile je monstru jasné, že má problém, prostě na ně zavříská a přeskočí je a chce se schovat, aby mohlo zaútočit odjinud.
"Cože? Ty takhle myslíš?" Zlobí se na něj Kim.
"Vy dva, vemte ho auta a jeďte zpátky, zbytek okamžitě za ním!" Chce to minimálně bazuku.
"Dneska si to s tebou rozdám osobně." Slibuje příšeře. Má se tady za co mstít a jestli to někdo udělá místo něj, zabije ho taky. Chan-seong si docela hlasitě povzdechne, když si Jae dál vede svou o tom, co on ví a neví a jak se armáda běžně chová. To tedy ne, možná nějaké speciální jednotky v laboratoři, ale oni tady nic špatného neprováděli. Mračí se na něj, ale nehádá se s ním, protože to stejně nemá žádný smysl. Povzdechne si ještě víc, když dojde na dotaz ohledně holky. Kdyby se jenom trochu orientoval v tom, co to mělo s Yusukem být, klidně by mu řekl, že holku ne, ale kluka a že by se mohl divit, až se s ním uvidí, ale takhle… si nechá od cesty i tohle.
"Já jsem přece vůbec nic neřekl." Řekne mu, když na něj Jae zase pouští hrůzu o tom, že se dovede bránit i bez prostředků. Přišel si jako kdyby měl být nějaký snob, co sešel z Olympu dolů mezi obyčejný lid. Prý budeš mi krýt záda… nepochybuje o jeho kvalitách, ale profesionál se stejně profi výbavou tady byl on sám. Podívá se na tu dýku, je působivá, ale samozřejmě má svoji, každý voják měl. Zavrtí nad tím hlavou, ale prozatím si ji nechá. Nadskočí, když ho Jae plácne a vrhne po něm vážně šokovaný pohled.
"Nebudu tě poslouchat." Řekne mu hned, aby měli jasno. Vyběhne za ním, má precizně zamířeno a ulice je zatím čistá. Všichni někam běželi. Hlídá každý kout, ty záda mu tím vážně kryje, ale pak z ničeho nic ukročí do uličky, kde něco zahlédne a jeho nechá jít rovně. Něco tam je. Něco velkého. Vždycky byl odvážný, nebojí se toho.
Yusuke, Woo, Jae
Woo se na něj chvíli dívá a snaží se odhadnout, co si o tom, že monstra jsou uměle vytvořena myslí. Zdá se, že jho to předtím nenapadlo a teď o tom přemýšlí. Dál to nerozebírá, ale nepřijde mu jako někdo, kdo by s něčím podobným souhlasil. Jsou věci, nad kterými přemýšlel i on velmi často, stejně jako jeho bratr. Rádi bych se jich nadobro zbavili, ale ve vesnici nebylo tolik lidí, kteří by se do toho chtěli pustit, i když by jejich problém vyřešili jednou provždy. Musí se pousmát, jakmile vojáka, který vyfasoval místo na střeše s ním svým prohlášením rozhodí. Tady nebylo zase tolik příležitostí něco podobného zkoušet a když už, tak ho všichni znali. Zdá se, že Seok-chan něco podobného slyší poprvé, čemuž se Woo dost diví. Možná většinu nezaujal natolik na první dobrou, ale on sám si rozhodně všiml. Jakmile se usměje, ujistí ho tím, že v podobných věcech může klidně pokračovat. "No jo, na tohle v armádě nemáte čas co?" Prohodí jen tak, aniž by v podstatě čekal odpověď.
"Bojíš se, že by se mi něco stalo?" Obočí mu jde nahoru, ale úsměv pořád nemizí.
"Takže kdybych se tam dostal, to rande si dáme?" Nenechá ho ani na chvíli vydechnout. Očividně vojáka jeho chování baví, a to je dobře. Mohl by ho taky velmi rychle poslat do háje. Ohlédne se zase zpátky, aby zhodnotil situaci, když ho Seok upozorní, že se něco děje. Zamračí se trochu.
"Kruci, chtějí ho dostat?" Nelíbí se mu to. Jejich hlavní úkol vždycky byl přežít a maximálně lovce odehnat. Nebylo jich dost, aby se pokoušeli ho zlikvidovat.
"Kam to…" Nestihne to ani doříct a Seok je pryč.
"Ty jsi větší šílenec než já." Hned se ale hrabe na nohy a jde mu pomoct. V ruce už má dva dlouhé nože, které spíš připomínají menší meče. Je to účinnější, kůže těch potvor je dost silná a neprojde jí jen tak něco. Přeskočí z jedné střechy na druhou a pak sleze velmi rychle dolů a zamíří k hloučku, který na vojáka útočí, aby mu pomohl. Je dost obratný a jeho rány jsou přesné, postupně se prosekává až k Seokovi.
"Dávej si pozor, rádi tě obcházejí." Varuje ho předem a sám se snaží krýt si obě strany. Nakonec se otočí, přitiskne se zády k Seokovi a bojují tímto způsobem, dokud nezůstanou všechny menší potvory ležet.
"Počítám, že jim chceš pomoc." Prohodí.
"Děti jsou v bezpečí." Ujistí ho ještě, že v tomto ohledu si nemusí dělat starosti. Yusuke má plné ruce práce na kopci se žoldákem, který má velmi dobrý výcvik. On sám má dost zkušeností a prošel opravdu hodně věcmi, ale stejně se mu nedaří ho hned dostat. Vyhýbá se všem jeho výpadům a snaží se odrazit nůž, který je pro něj teď největším nebezpečím. Jednu ránu pěstí vykryje dobře, ale druhou nožem už ne tolik, jak si představoval. Nůž projede látkou na stehnu a zanechá po sobě roztržené kalhoty a taky dost krve. Je to jen povrchové říznutí, ale vyvede ho na chvíli z rovnováhy. Podaří se mu odstřelovače vyvést z rovnováhy, a nakonec mu dá pořádnou ránu pěstí zespodu na bradu. Tím ho odešle po zádech do vzduchu a on zůstane ležet na zemi
"No konečně." Povzdechne si a pak mu prostě a jednoduše podřízne krk. Nemůže si dovolit, aby ho později identifikoval a lítost…Už se od těch pocitů v některých případech dokázal odprostit. Neváhá ani vteřinu a hned si vezme odstřelovací pušku. Dolů by se nedostal tak rychle, kůň už je dávno zpátky, a tak zaklekne a zkoumá přes optiku okolí vesnice. Zastaví se pohledem na autě, které je převrácené a u něj vidí i seržanta s ostatními.
"Kruci." Zanadává si pro sebe, než začne odstřelovat malé potvory, které je ohrožují. Později se pustí do té velké, ale prozatím jim alespoň vyčistí okolí. Jae se pro sebe podivně směje, když se na něj Chan mračí a očividně se mu nelíbí, co říká. Je mu jasné, že on o ničem z toho neví, a tak ho na chvíli vezme na milost, i když je voják. Obočí mu jde nahoru a ušklíbne se.
"Neřekl, ale tváříš se tak." Zhodnotí bez mrknutí a bez nějakých zábran. Zavrtí nad ním hlavou.
"Ta tvoje výbava je ti na blízko k ničemu. Mají silnější kůži, tím je akorát polechtáš." Prozradí mu bez váhání a radši vyrazí. Mají hromadu práce a málo času na vykecávání.
"Brzo zjistíš, že je to to nejlepší, co můžeš udělat." Řekne si spíš pro sebe, ale to už jsou venku. Očima proběhne okolí a snaží se přijít na to, kde je největší koncentrace monster. Má pocit, že asi tuší, kde by mohla být. Chce se otočí, aby ho nasměroval, ale Chan už za jeho zády není a míří do uličky.
"Co blbneš?!" Křikne na něj, kdo ví, co by tam mohlo být, ale dítě tam podle něj není. To by snad něco řeklo nebo zakřičelo. Jestli tam je to, co myslí, nebude to hezké. Přesto nezaváhá ani vteřinu a rozběhne se k němu. Bez váhání ho strčí stranou a sám si prořízne kůži, aby okolí naplnil kovový pach krve.
"Tak pojď, ty potvoro." Snaží se ho vylákat. Bude muset být pak hodně rychlý, ale když ho nažene správným směrem, chytí se do jejich pastí.
"Najdi to dítě!" Křikne na Chana, aby nezkoušel dělat cokoliv jiného.
"Já ho zkusím nalákat do pasti." Vypadá to, jako kdyby ani nevěděl, co je to strach. Dokonce to vypadá, že se usmívá.
Moo-yeol, Chan-Yeong, Seok-chan
Ve chvíli, kdy je Seok-chan ještě na střeše, se musí usmát tomu jeho prohlášení, že tohle v armádě neznali. To by se Woo asi divil, co všechno tam dělali a flirtování k tomu taky patřilo, ale on sám nikomu nenadbíhal a vlastně to ani moc často neslyšel. Mohlo to být taky proto, že všichni věděli, že je to parťák seržanta Kima a prostě si nedovolili vůbec nic ani pohled. Mohlo by mu to vadit, ale byl trochu introvert, co se týkalo podobných věcí, takže se za něj vlastně schovával rád. "Jistě, že se bojím, že by se ti něco stalo. Mohl bys jít před soud." Nemá problém s tím říct to nahlas. Lidi mu nikdy nebyli ukradení, to bylo jedno, že se neznali, jenže Woo k tomu dodá otázku, jestli by na to rande šel. Musí se tomu znovu zasmát. Ještě nad podobnou otázkou nezačal ani uvažovat a už by měl odpovědět? Chce si prohlédnout Woo o něco víc, je totiž sympaticky milý a on je jeden z mála, co mají dost jasno v orientaci, jen o ní prostě nemluví, jenže to by mu do toho seržant nesměl hodit vidle a pak už musí za ním.
"Ano, chtějí!" Křikne ještě zezdola. Taky to nečekal, i když asi měl. Nemohou ho tady nechat jenom tak pobíhat a dovolit vědci nebo jiné skupině, aby ho odvezla do laboratoře. Ale takhle to být nemělo! Nebyli všichni, neměli plán! Dole je to doslova masakr. Snaží se střílet, ale brzy musí používat ruční zbraně. Cítí škrábance na pažích, dostanou se i přes oblečení a kdyby na sobě neměl neprůstřelnou vestu a další součást výstroje, asi by nedopadl moc dobře. +Snad nejsou jedovatí.+ Jestli jsou, nejspíš je s ním konec, protože šrámů už má víc než dost. Woo se ale po chvíli ocitne vedle něj a dělá všechno proto, aby je od něj dostal dál. Brzy ucítí jeho záda a může znovu použít samopal, takže za chvíli mají klid. Přikývne na jeho otázku o tom, jestli jim chce pomoct, jsou už ale dost daleko, měli auta.
"Musíme se tam dostat nějak rychle." Řekne mu. V nenadálé mele okolo seržanta Kima začnou po nějaké chvíli ještě lítat kulky, které nejsou od nikoho z nich. Chvíli jim to trvá, než jim to dojde, ale pak je snadné poznat směr a Moo-yeol hned ví, že je to odstřelovací puška. Jenom neví, jestli se snaží zasáhnout někoho z nich nebo o co jde. Všichni se pohybovali tak rychle, že by pro kohokoliv tam bylo velmi nebezpečné pokračovat, pokud se je tedy nesnažil postřílet všechny.
"Střílí to do nich." Všimne si jeden z jeho kluků, když menší potvory padají k zemi. Moo-yeol hned ví, že Yusuke se dostal na pozici a odstřelovače zlikvidoval. +Nesnaž se mi pomoct, někoho trefíš. Raději na něj hoď granát, ať nikdo nezjistí, co jsi mu provedl.+ Pomyslí si, ale uvnitř ho hřeje dobrý pocit a o to větší chuť má tu bestii zabít, protože Yusuke už svou část dokázal. Jakmile je Seo-jin v autě, on sám skočí za volant jiného a docela bezhlavě se pustí za bestií. Ta rychle pochopí, že nepřátel ubylo a otočí se proti němu. Auto se po jejím nárazu převrhne a on skončí pod ním, ale dobře, je tam schovaný a hledá granát.
"Končíš." Popřeje jí. Ostatní tady budou co nevidět, příšera na něj doráží, cvaká po něm zubama a v jednu takovou chvíli jí narve granát rovnou mezi zuby. Exploze na sebe nenechá dlouho čekat a on je přímo u ní. Snažil se dostat víc pod auto a krýt si hlavu, ale když mu ohlušující rána roztrhne bubínky, nevnímá vůbec nic. Cahn-yeong marně přemýšlí, jestli někdy mluvil s někým, kdo by tolik odmlouval jako malé dítě. To bylo pořád samé ale a já to mám lepší, než ty.
"Proč tě všichni tak rozčilují?" Začne na něj dorážet, protože jeho nůž mu nepřijde horší, než jiné nože, ale to Jae asi nikdy nepřipustí. Chvilku jdou společně a pak se Chan-yeong odpojí, když něco zahlédne v uličce. Je to tam vzadu, lesknou se tomu oči a nejde poznat, co to je. Natočí hlavu na stranu, protože mu to přijde jako člověk, ale je to nějaké divné a než se naděje, Jae do něj strčí, aby ho dostal stranou. Upadne a než se trochu vzpamatuje, ohlédne se po něm a vidí, jak do sebe řeže. V tu chvíli po něm vystartuje ta věc. Je divná a děsivá a Chan v těch zběsilých rysech pozná tu pokousanou ženu, na kterou se vrhly malé bestie, když sem přijeli. Ona zmutovala? Jak? Vyděsí ho to. Upřímně doufá, že nestačí jenom pokousání a dělají to nějak jinak, protože jiné vesničané nebo vojáci se nepřeměnili a dneska tu bude hodně kluků se zraněními. Nemůže teď o tom ale přemýšlet. Proběhne okolo Jae dozadu do míst, kde byla bestie. Skutečně se tam v hromadě harampádí krčí malé dítě, na které se ta věc snažila dosáhnout.
"Pojď sem." Sáhne pro malou holčičku a vezme ji na ruce, ale jakmile to příšera zjistí, ztratí o Jae zájem a jde za ním.
"Kde je ta past?" Křikne na něj. Musejí dělat návnadu.
"Zavři oči." Řekne dítěti, zatímco běží doslova o život. Jestli mu Jae nepomůže, tak asi umřou.
Yusuke, Woo, Jae
Woo se ušklíbne a mávne nad tím soudem rukou. "To by mě museli první chytit." V tomhle ohledu si dost věří. Uměl se pohybovat, aby ho nikdo neviděl, tady přece jen vyrůstal jinak, než všichni ve městech. Nepochybuje o tom, že by našel způsob, jak se tam dostat.
"Až se tam objevím, tak se nediv." Mluví pořád stejně bezstarostně. To mu vydrží do doby, než se ocitne dole a je potřeba se pořádně rvát, aby se odsud dostali živí oba dva. Boj ho trochu vyčerpá, ale jeho fyzička je víc, než dobrá a je mu jasné, že za chvilku bude zase v pořádku.
"Jsi zraněný?" Podívá se na jeho tělo a najde ránu.
"Dej mi minutku." Najde bylinky rozmělnění v masti.
"Dej si to na ty nejhorší, než vyrazíme." Je jasné, že teď nežertuje, nakonec se toho ujme sám a vypadá soustředěně a zároveň mu oči těkají nahoru k jeho tváři.
"Vážně ti to moc sluší." Koutek mu malinko povyskočí nahoru. Jakmile má hotovo, popadne ho za ruku a rozběhne se k ohradám, kde jsou jejich koně. Jsou podle něj mrštnější a nebezpečnější než motorka. Navíc je má prostě raději.
"Budeme tam dost rychle." Vytáhne své hřebce ven a vyhoupne se na jeho hřbet.
"Tak pojď." Netáhne k němu ruku a pomůže mu na hřbet, pak už společně vyrazí k místu, kde se převrátilo auto, aby zjistili, jak na tom všichni jsou.
"No vidíš, i jezdit umíš. To se mi líbí." Křikne na něj a momentálně se nestará o to, jestli se třeba bojí nebo ne. Kůň je nebojácný a cestou dokonce sundá svým kopytem další z malých monster.
Yusuke nemá problém trefit se na takovou dálku. Vybírá si cíle, kde je nejmenší riziko, že trefí někoho jiného. Ví, že tady je pro tuto chvíli neužitečnější, a tak ještě chvíli pokračuje. Tedy do doby, než se ozve rána a granát vybouchne. Zvedne se, pušku prozatím vezme s sebou a ohlédne se na tělo, které se tu válí. Krev by mohla nějaké zvíře přilákat, a tak by tělo mohlo zmizet. Když na něj hodí granát, zůstane po něm stopa. Kdyby se někdo šťoural v tom, proč granát vybuchl tak daleko, mohli by se něčemu dopátrat a to nechce. No nic, bude to muset udělat ve velkém a s výbuchem. Nechce se tu zdržovat víc, než by bylo nutné a rád by se včas dostal zpátky. Nakonec vezme granát odejde dostatečně daleko a pak ho hodí na tělo. Musí ještě popoběhnout, a i tak ho trochu vykolejí vlna a píská mu v uších. Tohle prostě nemá rád. Pak si stáhne ránu na noze a vydá se dolů do města, aby jim případně mohl pomoct. Není už tak daleko, když zahlédne pohyb nedaleko sebe. Připraví se k boji, ale není to potřeba. Najde jen koně, na kterém jel nahoru, jak pomalu umírá po tíhou zranění. Monstra ho dostali. Je mu ho vážně líto. Povzdechne si a vytáhne zbraň, aby ukončil jeho trápení i za cenu, že ho někdo nebo něco uslyší. Jae se ušklíbne a krátce ironicky zasměje, když se ho Chan zeptá, proč je takový.
"Nemám rád lidi a oni nemají rádi mě." Pokrčí rameny a vypadá to, že mu to vrásky vůbec nedělá. Obecně si myslí, že armáda je tu jen proto, aby tahle monstra vylepšila a pak zkoušela použít. To, že ohrožují jeho domov jim je jedno. Chan asi nic neví, ale stejně poslouchá rozkazy a…On by prostě nevydržel, kdyby ho někdo komandoval. Nevidí poprvé, že zmutovaná bytost není jen monstrum, které viděli před chvíli, ale je to žena, kterou pozná. Nakrčí obočí, čímž dává najevo, jak moc mu to není po chuti, ale není čas litovat jí. Normální život už jí vrátit nemůže a nedovolí, aby ublížila někomu jinému. Jeho krev na chvíli působí a odvede její pozornost.
"Je to její dítě." Prohodí spíš pro sebe tiše a v očích se mu něco zvláštního zaleskne. Trhne sebou, když žena vyrazí směrem, kde je Chan a chtěl odvést dítě do bezpečí.
"Za tím domem doprava a pak doleva. Na rozcestí se drž podél zdi, jinak tě trefí taky." Přechytne si zbraň a přebije. Počká si až vyběhnou a zamíří. Je si jistý, že ji nezabije, jen zpomalí. Zamíří velmi pečlivě a se soustředěným výrazem. Je to risk mohl by trefit vojáka s dítětem, ale stejně vystřelí. Je si jistý svou muškou. Zmutovanou ženu trefí do zad a tím ji výrazně zpomalí na pár vteřin. V ten samý okamžik se rozběhne za ní a zkouší to znovu, aby jim dal potřebný čas. Bude lepší, když jí uklidí do pasti. Jakmile se dostanou k popsanému místu, zastaví se a pozoruje je z větší vzdálenosti. Blíž by se stejné nedostal. Počítá vteřiny do toho, kdy se žena propadne do země a zůstane v jámě, vybavené hroty s jedem. Tahle past má samozřejmě pojistku, takže jindy je to jen kus země, po kterém všichni spokojeně chodí. Jakmile se tak stane, rozběhne se k nim.
"V pořádku?" Stará se možná až příliš na to, jak předtím vystupoval.
"Vezmeme tě za ostatními." Ujistí dítě, když k němu přiklekne a pak se podívá na Chana.
"Díky." Prohodí jen velmi jednoduše a vlastně trochu neochotně, než vezme dítě do náruče a vykročí ulicí.
"Pomůžu vám." Dodá ještě, aniž by se ohlédl.
Žádné komentáře:
Okomentovat