Ricko x Tae - Život toho nabízí spoustu. - část 1.

(městečko)

Tae

Tae se podvědomě a vlastně i trochu schválně farmě vyhýbal. Nemohlo to trvat věčně, protože díky Sugizovi a jeho koním měl rozpracovanou svou práci do školy a termín odevzdání se blížil. Jenže tam teď prostě jet nechtěl a potřeboval nějakou chvíli pro sebe, aby si všechno srovnal v hlavě. Čas strávený s Rickem ho rozhodil víc, než čekal a seržant...Jsou věci, které prostě musí hodit za hlavu, jinak se brzo zblázní. Kagami mu volal a ne jednou. Měl o něj starost. Tae se nad tím musel pousmát, byl vážně skvělý přátel a taky proto ho nechtěl zatěžovat hloupostmi, které pro něj sice byli důležité, ale ostatní by si určitě klepali na čelo. Řekl mu, že ho trápí nechlazení a tím se vyhnul dalším otázkám. Slíbil Kagamimu, že za pár dní se zase vrátí a tím byl celý hovor ukončený. Tedy až po tom, co ho ujistil, že nic vozit vážně nepotřebuje. Ve škole se Kagamimu vyhýbal, ale k jeho štěstí měl kamarád jiné starosti. Viděl ho, jak se drží poblíž Doo-hyuna a hlavně to, jak na něj kouká. 

"I tebe někdo dostal." Baví se nad tím tiše, ale vidět se s nimi nechce. Vyhne se tedy jistým chodbám a taky jídelně. Radši se pojede najíst do města, tam není riziko, že by někoho mohl potkat. Dneska je moc hezky, a tak ho vyjížďka na kole vyloženě baví. na sobě má jednoduché triko světle modré barvy a pohodlné světlé kalhoty. Nic extra, a tak mu to vyhovuje. Na uších má sluchátka, protože tady není skoro vůbec žádný provoz a nehrozí, že by se mu cokoliv stalo. S úsměvem si to šine po hlavní ulici a rozhlíží se po okolí. Vždycky to tu měl rád, i po tom, co e stalo v minulosti a jak na něj někteří koukali. Dokázal to hodit za hlavu a nepřemýšlet nad tím. Večer se mu občas jisté události připomněly a nedaly mu spát, i tak se s tím v podstatě smířil. Když sesedne z kola, nechá si sluchátka na uších, než vejde do příjemného bistra a objedná si oběd. S hudbou se mu vždycky líp žilo a většinou si často broukal. Teď to nejde má plnou pusu, ale stejně si sluchátka nesundal. je to jednoduší, když neslyší šeptání okolí. Některé drbny by měli vyloženě zavřít. Zatřepe hlavou, aby vyhnal podobné myšlenky a radši rychle dojí. Projde se ještě trochu po městě. Na náměstí je trh, tam by se taky mohl podívat a něco hezkého si koupit. S úsměvem zaplatí za svůj oběd a vydá se do středu městečka. Kolo vede vedle sebe a už se zase usmívá. Hraje jeho oblíbená písnička. Úsměv ho nepřechází, i když do něj sem tam někdo vrazí. Někteří to s radostí dělají a jde hlavně o ty, kteří si myslí, že by ho měli zavřít. Nechodí na podobná místa schválně, jen prostě chce normálně žít a tohle k tomu patří no ne? Když do něj někdo šťouchne už asi po páté, protože očima v sloup. Zase tolik lidí tu vážně není. Nadechne se, skoro to vypadá, že dotyčnému už vážně něco řekne, ale nakonec si napočítá do deseti a nechá to být. Stejně by to nemělo smysl. Jednou se stane, že na to všichni zapomenou a on bude mít konečně klid. Vybírá si zrovna jednu starou knížku u stánku, který vypadá spíš jako vetešnictví. Sluchátka má zrovna kolem krku a když zaplatí, chce se otočit a vykročí zase dál. Znovu se s někým střetne, ale tentokrát za to může on sám. Chytí se dotyčného za předloktí a hned se začne omlouvat. 

"Je mi to vážně líto, vůbec jsem si..." Odmlčí se, když se konečně podívá dotyčnému do tváře a vzápětí zrudne. 

"Zase ty?" Viděli se vlastně podruhé, ale kruci, tohle je vážně pitomá náhoda. Málem by nad tím protočil očima v sloup. V podstatě se mu vyhýbal, Ricko měl být na farmě, tak co tu dělá? Konečně ho pustí a začne se země sbírat svou novou, starou knížku a tašku s pár věcmi, které si nakoupil. Je tam cdčko, něco na zub a náramek z kůže, který se mu líbil, ale chtěl si ho ještě trochu upravit. 

"Prostě promiň, nechtěl jsem tě porazit." Dodá ještě ze země, aby dostál své většinou dost milé povaze.

Ricko

Od chvilek u jezírka už Ricko Tae nepotkal. Ne, že by se po městě a okolo školy neuměl zabavit po svém a najít dost hezkých obličejů, ale stejně mu tenhle kluk vrtá hlavou už jenom proto, co se stalo a jak nestandardní to bylo. Jeho strýc byl teď hodně zaneprázdněný, protože když si nemohl vykroutit krk za seržantem, pro změnu naháněl Hyeon-seonga a dával mu jisté úkoly, které sám dobře znal. Ricko se musel smát pokaždé, když je viděl a když šla Hyemu pára z uší, jak vymyslet jejich splnění jen co vypadl z náklaďáku. Ani na vteřinu ho nenapadlo, aby snad žárlil na svoje vlastní místo vedle Yusukeho nebo asi myslel, že ho vyměnil co se týkalo tréninku. Nikdy se s ním oficiálně nedomluvil na tom, že ho bude následovat v jeho práci a Yusuke mu tu nabídku vlastně ani nikdy nedal. Podle Ricka mezi nimi ale visela nevyřčená, protože to, co spolu dělali, to dávno přesahovalo hranice adrenalinových sportů a dovolených. Byl to tajný trénink, Ricko to prostě věděl a teď to vypadalo, že si Yusuke vybral ještě někoho. Možná to dělal proto, že si nebyl jistý Rickovou odpovědí, možná proto, že si nakonec myslel, že Ricko se na to nehodí nebo se jenom bavil. Možná si vzal do hlavy nemožné, že by je trénoval oba dva. Ricko zatím moc nepřemýšlel nad tím, jestli by to chtěl a co by si o tom vlastně myslel ani o tom, jaký by byl Hyeon-seong parťák. Zatím neměl potřebu za ním chodit, pokoušet se s ním nějak skamarádit a zjišťovat, jestli by si vůbec sedli. Konec konců jeli sem na dovolenou, Yusuke nahlas nic neřekl a jakkoliv mohl Ricko vypadat netrpělivě, opak byl někdy pravdou. Brousil okolo, sledoval to z dálky a byl si jistý, že to je přesně to, co Yusuke chce. Aby se naučil, že se všechno nedozví hned a že všechno nebude hned. +Nemysli si, vydržím to.+ Vezme si do hlavy a místo toho se baví zjišťováním informací o Tae. Není to vůbec složité, drbe ho celé město, jsou toho plné noviny v knihovně a stačí se postavit někam na veřejné místo a zeptat se a všichni mu všechno ochotně vypráší. Chudák kluk, nevypadalo to, že by něco doopravdy zavinil, taky ho za to neodsoudili. Tedy soudy. Ostatní rozhodně ano. A to se mu potvrdí i ve chvíli, kdy vidí jeho incidenty na ulici. Dělají to schválně, je to do očí bijící a jeho to začne po chvíli štvát. Rozhodne se vykročit k němu, říct mu ahoj a ukázat ostatním, že je tu někdo, kdo se s ním kamarádí. Už stojí skoro za jeho zády, Tae si zrovna něco vybírá a on mu chce poklepat na rameno a podívat se, co to je, ale on se začne otáčet, vrazí do něj a oba málem spadnou. Ucítí jeho dotek na předloktí a na dvě vteřiny vypadá obličej Tae doslova andělsky do chvíle, než si uvědomí, na koho přesně se dívá a přepne se do módu Harpyje pralesní. 

"Zase já?" Zopakuje po něm a poklidně ho sleduje, jak sbírá své věci ze země, protože není žádná dáma, aby to dělal za něho. Je si jistý, že ho tím naštve ještě víc a už teď se zubí od ucha k uchu. „Já vím, že ne.“ Řekne mu blahosklonně a počká, až se narovná. 

"Co to čteš? A posloucháš? Ten náramek jsi koupil pro mě?" Nenechá ho vydechnout. 

"Můžeš mi ho klidně ukázat hned, chci vidět, na co se podle tebe hodím. Byli jsme spolu sice jenom jednou v jezírku, ale připadalo mi, že se ti tam se mnou líbilo." Mluví samozřejmě dostatečně hlasitě na to, aby některým drbnám a otravným spolužákům vypadla sanice z kloubů. Už jenom proto, že je pro ně cizinec a má na sobě hodně drahé oblečení, hodinky a tak dále. 

"Dlouho jsi se nebyl podívat na svoje koně, Kagami říkal, že jsi nemocný, ale už vypadáš docela zdravě, takže bychom mohli jet na vyjížďku někam dál. Říkal jsem si, že klidně i na noc nebo tak něco. Stejně mají všichni svou zábavu, chci nechat Yusukemu trochu prostoru k dýchání a tebe o něj zase připravit." Povídá vesele dál a dostane taškou přes rameno, protože na jednu stařenku je těch perverzností už moc. 

"Au." Řekne jenom, když se trochu přikrčí, ale víc si jí nevšímá a ona podmračeně odejde.

Tae

Kdyby jen Tae tušil, že někdo na něj rozhodně nezapomněli, asi by se hodně divil. Měl za to, že nad ním Ricko mávl rukou a už o něj ani pohledem nezavadí. Neměl by mu to za zlé, u jezírka se choval vážně divně a místo toho, aby si to užil na něj nebyl zrovna příjemný. Mohl by se hájit tím, že se mu všechno najednou dost rozpadlo a když doufáte, je pak těžké myslet na něco jiného. Tedy pro něj to tak určitě je. V tomhle ohledu byl nenapravitelný a velmi rychle se upnul jen na představu, co by mohlo být. Možná taky za to mohl fakt, pod jakým tlakem dlouhodobě je. Na farmě na něj nikdo skrze prsty nekouká, ale je to asi jediný středobod jeho malého světa. Jenže to jsou všechno přítele a ne někdo, kdo ho měl víc, než rád. S tím, co si po městečku povídají, si tady jen těžko někoho najde, a to už vůbec nezačíná o orientaci. Nakonec by se možná mohl Rickovi omluvit. Asi mu nedokáže vysvětlit proč tak vyletěl, ale ano, omluvit by se měl. Koutky mu trochu povyskočí, když si tohle rozmyslí a při dalším vražení do jeho ramene znovu protočí očima. Neměl by sem raději chodit, ale pořád byl dost paličatý na to, aby to dělal. Přece se nenechá úplně vystrnadit z města, kde se narodil. A proč? Protože byl jeho otec sadista a násilník, který neznal nic jiného, než ubližovat lidem. Jistě, Tae pak reagoval přehnaně, to ví a nikdy se za to nepřestane cítit provinile, ale stejně…Bránil mámu, která na tom byla špatně a vlastně taky sebe. Ne nebude se obhajovat, nemá to smysl. Je čas se ukázat znovu na farmě, to místo mu prostě chybí. Zároveň se zařekne, že ať se tam děje cokoliv, už nebude takový a vrátí se ke svému původnímu chování. To mu vydrží přesně tři vteřiny, než se otočí a vrazí přímo do Ricka. Jeho reakce není taková, jak si před chvíli rozmyslel a málem by se za své chování začal stydět, kdy Ricko otevře pusu a ještě na něj zírá z vrchu, jak sbírá své věci. Obočí se mu trochu stáhne a podezřívavě na něj přivře oči. Vypadá to, že aspoň někdo se tady dobře baví. 

"Cože?" Stihne akorát říct, na to, že mu koupil náramek a pak tady Ricko začne na plnou pusu říkat, co dělal, tedy vlastně nedělali, ale zní to tak. Rychle se rozhlédne po okolí a začne pomalu ale jistě rudnout. 

"Chystám se tam." Pípne trochu a znovu se trochu rozhlédne. Všichni pořád zírají a někteří z jejich školy si šeptají a obdivně zírají na Ricka. Ani se jim nediví, vypadá vážně dobře a k ještě to doladí svým sebevědomím. Musí si přiznat, že na i něj to působí. Ne nahlas samozřejmě. 

"Mě? Proč mě?" Vytřeští na něj oči. Tak to vypadá, že se ho na tohle léto asi nezbaví. Možná kdyby byl na něj protivný, tak si to Ricko rozmyslí, ale vlastně nechce. Koutky mu na chvilku vběhnou nahoru, protože ho svým způsobme pobaví, než jeho hlasitá společnost dostane kabelkou. 

"To už si snad děláte legraci ale?! Mlátit cizí lidi." Trochu Ricka odsune stranou, aby na tu ženskou viděl a očividně si zlobí, co si to dovolila. Ani mu nedojde, že teď brání on jeho. Pak se podívá na Ricka a přiloží mu dlaň na rty. 

"Už radši nic neříkej." Varuje ho, i když mu koutky cukají a špatně se mu to maskuje. Krátce se rozhlédne kolem sebe, a nakonec si povzdechne, než ho popadne za ruku a vede stranou od všech. Nebo spíš jen někam, kde nebudou tolik na očích. 

"Ty ses prostě rozhodl, že mě úplně rozebereš hm?" Znovu na něj podezřívavě přivře oči. Chvíli si ho prohlíží, než výraz v jeho tvář povolí. Sáhne do malé tašky a vytáhne koláček, který mu nabídne. Ten se naštěstí z tašky nevyspal a zůstal v obalu pěkně v celku. 

"Na náramek to ještě nebylo víš?" Zdá se, že mu plně došlo, e se mu Ricko na trhu snažil pomoct. 

"Díky, ale nemá to smysl." Kývne hlavou k lidem opodál. 

"Jsou přesvědčení, že bych tady neměl být a já…" Odmlčí se na chvíli, než se trochu posmutněle ohlédne přes rameno. 

"Si to začínám myslet taky." Dodá nakonec s mírným pokrčením rameny. Nakonec bude pro všechny lepší, když se hned po škole odstěhuje. Nechce tu nechávat mámu samotnou a tohle místo má vážně rád jen…Nemyslí si, že tohle chování dokázal vydržet věčně. 

"Kde ses tu vzal?" Zeptá se ho zvědavě. +Nehledal tě, tak si zase nemysli něco, co není.+ Upozorní sám sebe v duchu.

Ricko

Ricko si samozřejmě moc dobře všimne, jak je Tae rudý jako rak a udělá mu to radost. Kdyby nezčervenal, bylo by mu všechno to Rickovo plácání úplně ukradené, jenže je to naopak. Mohl by mu zkoušet nalhat, že je to jenom stud nad tím, co Ricko říká, ale to by se mezi nimi nesměly dít ty věci v jezírku, takže se z toho Tae nevykecá! Vede si dál svou a koutkem oka sice zaznamená, že se o něm mládež baví, ale nemá na ně vlastně čas. Je ten typ, co by s Tae jel na výlet i za cenu jeho ultraprotivnosti, protože ji uměl prostě nevidět. Jeho dobrou náladu zdánlivě nemohlo prolomit vůbec nic. Když dostane kabelkou, málem si toho ani nevšimne, ale Tae vyletí jako čertík z krabičky. 

"To nic, Yusuke mě mlátí mnohem víc." Řekne vesele a samozřejmě je to úplně jinak, než jak to vyzní, ale tohle bylo jako motýlí pohlazení. Nechá se klidně posunout a brebentil by dál, ale Tae mu naznačí, aby už neříkal vůbec nic a tak přestane a s jiskrami v modrých očích čeká, co bude. Tae nic neřekne, ale vezme ho za ruku a někam ho vede a on počká přesně pět vteřin, než přehodí prsty tak, jak se vedou milenci. Poklidně kráčí vedle něj, za nimi slyší holčičí vzdychání, nesouhlas dospělých nad tím, že jsou na veřejnosti a kluci navrch a taky některé závistivé komentáře kluků okolo, co nechápou, kde k němu Tae přišel a řeší, že mu jde hlavně o peníze, když nikoho a nic nemá. Ricko vytáhne obočí nahoru, když dojde na to rozebírání. 

"Jak se to vezme." Neví, jak by odpověděl. To asi záleží na tom, co přesně tím Tae myslí. Natáhne volnou ruku pro koláček a podívá se na něj. Musí obal roztrhnout zuby, aby ho nemusel pouštět, protože mu něco říká, že by ho pak špatně chytal. Dvěma prsty vysune koláček z obalu a ochutná ho. 

"Díky. Stejně se říká, že láska prochází žaludkem." Prohodí a vesele se zubí na ten náramek. 

"Jasně, prstýnky až na obřadu." Chvilku ho poslouchá.

"Tak tady nebuď. Život toho nabízí spoustu." Pro něj je to jednoduché. Je zvyklý cestovat, má peníze a Yusukeho, ale… už si díky němu zažil i hodně perné chvíle na místech, kde raději nechcete být. Když vás honí drogový gang v Mexiku nebo se vás snaží chytit v Kongu… tohle rodičům zatajili. Prostě jeli na gorily, no a co? 

"Všichni si teď myslí, že máš bohatého milence, všichni vědí, že nejsem odtud. Tady si vilu stavět nebudu. Máš výmluvu." I kdyby to nikdy nebyla pravda, Tae to klidně říct může a všem zavře pusu. Dotáhl by to dál, než oni jenom díky tomu. 

"Na farmě říkali, že jsou dneska trhy. Všichni mají svůj program, tak jsem se chtěl podívat alespoň sám. Myslel jsem si, že marodíš a najednou vidím, že jsi zdravý, takže…" Zastaví se a podívá se mu do očí, ale jeho ruku zatím nepustil. 

"Můžeme se tam vrátit, něco ještě koupit nebo můžeš vidět svoje koně, nebo mi ukážeš vlastní pokoj u sebe doma, což jsi minule odmítl, ale chápal bych i to, že chceš zase vidět jezírko." Výmluvně se podívá někam dolů, jako kdyby tam byla hladina a pod ní někdo bez prádla. 

"Nebo nasedláme a vyrazíme hned?" Má nekonečně dlouhý program a možností, že by je mohl přebírat vidlemi. 

"Nebo nám Yusuke půjčí cokoliv ze svého zázračného náklaďáku a…" Větu nedořekne. Cosi mu pročísne ofinu a škrábne ho to na čele. Naprosto ho to vyvede z míry. Zvedne ruku a dotkne se rány prsty. Krev… 

"To byla… kulka?" Instinkt velí podívat se směrem, kterým přiletěla, ale to by mohlo být po něm. Strhne Tae k zemi, překulí se i s ním a snaží se je oba mrštně dostat za nějakou překážku. Jsou tu ulice, lidi, ten dotyčný se prozradil a nejspíš znovu jen tak nevystřelí, ale stejně… +Chtějí Yusukeho, už pochopili, že jsi jeho slabina.+ Napadne ho. 

"Utíkej." Popadne ho za ruku a rozeběhne se s ním ulicí. Šikovně kličkuje, používá terén i věci kolem sebe a strká ho co nejvíc před sebou, aby to nekoupil za něj. Kde je střelec, to netuší, možná je ani nesleduje. Na farmu nesmí, dotáhl by je za ním. 

"Kde nás teď nikdo nenajde?!" Křikne na svůj doprovod.

Tae

Kdyby jen Tae tušil, jak nad ním Ricko přemýšlí, asi by se hodně divil. Už jen proto, že by s ním jel na výlet, i kdyby se ho snažil svým chováním od sebe odehnat. Ostatně u jezírka nebyl zrovna příjemný a stejně tu teď stojí a vypráví mu, co všechno by spolu mohli dělat. Hledí na něj vlastně dost překvapeně s očima doširoka otevřenýma a mrká jako panenka. Jak kdyby nedokázal pochopit, jakou řečí vlastně mluví. +Kde ses tu vzal?+ Ptá se ho v duchu pořád dokola a zároveň má strach, že by to mohlo být nějaká hra. Nebylo by to poprvé a on to vážně znovu zažít nechce. Hned po tom, co vynadá oné paní, která ho mlátí kabelkou se podívá na Ricka, když to komentuje takovým způsobem. 

"Cože? To snad ne?!" Samozřejmě si to přebere úplně jinak, hlavně proto, co se u nich v rodině dělo. Tohle není věc, kterou by dokázal brát na lehkou váhu. Hodlá se na všechno vyptat a zjisti, jak zlé to je. Jeho pohled se od té chvíle trochu změní a je v něm vidět jistá starost, která mnohem víc odhaluje, jaký ve skutečnosti je. Když ho vezme za ruku, má v plánu ho vzít trochu stranou. Ricko však velmi rychle změní jejich držení a on dokáže jen s mírně pootevřenými rty koukat před sebe. A ano, už se zase červená. Vůbec neví, co si o tom má myslet, ale není ten typ, co by se na to později napřímo nezeptal. Jen…Možná si to chce sobecky trochu užít, než se dozví pravdu. Jedno obyčejné, možná trochu zamilované odpoledne. Ricko nemusí být, stačí, že to tak bude vypadat. Je vážně k pláči, když si myslí něco takového, ale prostě by to zažil rád. Jen trochu víc sevře své prsty, aby ho držel malinko pevněji a tím asi dá souhlas k hodně věcem. Možná by jednou taky nemusel and vším tolik přemýšlet. Pozoruje ho, když si do něj vezme koláček a krátce se uchechtne, jakmile ho otevře zuby. Asi mu i dochází proč to tak je. 

"Tu ruku bych ti dal, kdybys řekl. Ostatně už to ví celé město." Vypadá pořád trochu nejistě, ale v očích se mu začínají objevovat veselé jiskřičky. Znovu na něj vytřeští oči, když dojde na větu, která obsahuje slovo láska. Jenže tím to celé nekončí a Ricko ho vážně hodlá rozebrat do puntíku. 

"Nevydržel bys se mnou ani měsíc. Unudil by ses k smrti." Prostě by ho neměl brát vážně, to bude nejlepší. Stejně je jeho pohled výrazně něžnější. Už jen proto, že mu Ricko celou dobu zvedá náladu. Zůstane na něj zírat dost podobně, protože mu právě nabízí jistou možnost, která…By vlastně byla přijatelná a ulehčila by jeho svědomí. Ne pro tyhle lidi, kteří na něj zírají skrze prsty, ale pro mámu, která by nesla špatně, že odjíždí. Bylo by to asi snadnější, kdyby jí řekl, že jde s někým, na kom mu záleží, aby žili společně, než kdyby jí řekl, že odjíždí proto, jak se k němu chovají. Dost z toho, co se mu stalo ani máma neví. Jeho nevlastní táta taky ne, určitě by kvůli tomu udělal pěkný rozruch. Nestíhá ani z poloviny jeho nápady, zasekl se na té možnosti, že by odtud mohl odjet. 

"Počkej." Zastaví příval jeho slov, když mu druhou ruku položí na předloktí. Nadechne se a ve vteřině by ho asi objal, možná mu tu pusu dal, jako poděkování za to, jak se právě teď cítí. Než však stihne cokoliv, otočí se situace během vteřiny. Nestačí ani mrknout a už je na zemi společně s Rickem.

"Cože? Kulka?" Nechápe vůbec nic a jeho výraz se střídaná mezi nevěřícným a vyděšeným. Dokonce má pocit, že se ani nepostaví na nohy. Do hlavy se mu probojuje hlas Ricka, že mají utíkat. Ani neví, jak se ocitl na nohách, ale stalo se a už utíká za ním. No spíš se nechává na půl táhnout ochromený strachem. Ricko krvácel, je zraněný a někdo po nich střílí. Jeho mozek to pořád nedokáže plně pochopit. 

"Co?" Je jak po lobotomii a v první chvíli vlastně ani neví, kde bydlí. A pak mu probleskne hlavou jistá myšlenka. Rozhodne se během vteřiny a adrenalin konečně začne dělat své. Strhne Ricka doleva do boční uličky, kterou proběhnou a míří cestičkou směrem ven z městečka. Na konci dům, který vypadá udržovaně, ale Tae ví, že je dočasně prázdný. Paní, která tu žije, jela navštívit sestru, jež náhled onemocněla a jeho máma se jí stará o kytky. Když nestíhá, jde sem on sám. Proběhne s Rickem na verandu, zašmátrá nad rámem dveří a najde klíč ke dveřím. Chvíli se starým zámkem zápasí ale nakonec se podaří. Zavře za nimi a zamkne a má pocit, že až teď začal dýchat. Ohlédne se na Ricka s vyděšeným výrazem a pak se mu oči rozšíří ještě víc. 

"Jsi zraněný, musím tě ošetřit." Zní trochu jako stroj, který pojede, dokud mu nedojde šťáva. Je to to jediné, co ho dělí od toho, aby začal hystericky řvát, no vážně. Vezme ho za ruku a vede ke křeslu v zadní části místnost, kde jsou okna daleko. Posadí ho tam, než odejde pro lékárničku. Usadí se na područku křesla a pozoruje ránu na jeho čele. Chtělo by to pár stehů. Zvládl by je, ale nemá tu potřebné vybavení. Všechno dělá tak nějak automaticky a beze slova. Je vidět, že se mu ruce mírně chvějí.