Reita
"Potřebuju vymyslet něco, co ho za mnou vyláká. Sena se o tom nedozví, nechám mu na tu dobu zablokovat všechny sítě s tím, že po něm potřebujeme pátrat." Vysvětlí mu první část plánu.
"Musím vymyslet něco, co ho naštve a vyláká ven za mnou. Nelíbí se mu, jak se na něj koukám, tak tomu dám ještě vyšší stupeň, aby bylo jasné, že když se zbaví mě, bude mít cestu volnou." Mluví celkem klidně, uvnitř tolik klidný není. Nejde o jeho život ale o přání, aby to vyšlo. Nechce prostě vidět, že tady budou dřepět a Senu to rozebere. Ostatně co slyšel od Tory, tak i nejspíš Rukiho. Byli to mladí kluci, tohle se jim dít nemělo a on s tím chce nadobro skoncovat.
"Nechci do toho Senu vůbec tahat. Tady bude dost mých lidí, aby nebyla možnost, že se sem dostane. Chtěl bych na tu dobu poslat domů i personál, jen pro jistotu. Když vymyslím něco, co mu jasně ukáže, že mu ho chci vzít, nepochybuju o tom, že se mě bude chtít zbavit. Možná něco, že odlétáme pryč. Zařizuju pasy nebo něco podobného." Napadne ho, možná by ho myšlenka na Senův odchod dostala ven.
"Že ho odvážím já a chci, aby tam se mnou zůstal." Senovi fanoušci by se z toho mohli brzo oklepat nebo jim to později nějak vysvětlí, důležité je, aby zabrala správná osoba. Pomalu očima shlédne na Rukiho holé nožky a krátce si povzdechne.
"Možná bych s tebou chtěl probrat ještě jednu věc." Začne pomalu, ale celkem jistě. Už se rozhodl a nebude to dál odkládat. Odloží plechovku na ostrůvek, udělá rychlý krok k němu a vysadí ho na linku, aniž by tušil, že něco podobného už vlastně včera někdo udělal.
"Nastydneš." Vysvětlí mu to rovnou a podívá se mu do očí, aniž by ustoupil. Má to ještě jednu velkou výhodu, Ru mu neuteče. Jediný jeho pohyb je to, že stáhne ruce z Rukiho pasu to by vypadalo vážně divně. Tedy ne divně, ale asi tak, jak by ani jeden nechtěl. Viděl přece jak na Rukiho Tora kouká. Vlastně měl pocit, že tak jeho bratr ještě na nikoho nekoukal, ale co on ví, nebyl s ním pořád, poslední dobou trávili dost času od sebe.
"Byl jsi na mě naštvaný a já bych rád věděl, co se stalo a za co bych se měl omluvit. Jestli jsem cokoliv udělal, co tě rozčílilo, nechtěl jsem, opravdu." Jeho oči i tvář jsou upřímné.
"Vážně bych nebyl rád, aby mezi námi zůstalo něco viset ve vzduchu." Ujistí ho upřímně a popostrčí mu krabičku blíž ke stehnu. Určitě cigaretou nepohrdne, protože začíná mít pocit, že tohle nebude úplně příjemné téma. Někteří by se tomu rádi vyhnuli, on potřebuje podobné věci dořešit a srovnat, jinak by toho měl plnou hlavu.
"Bylo by mi líto, kdybych to nemohl případně napravit. Záleží mi na tom." Nepatrně pozvedne koutky a než si to vůbec stačí uvědomit, pozvedne ruku a trochu Rukimu poupraví neposedné prameny.
Ruki
Ruki se nad tím na chvíli zamyslí a není si jistý, jestli se Sena nechá oklamat tak snadno. Proč by měl mít zablokované sítě? Jak by to pomohlo pátrání? Ruki by do toho šťoural, vyptával se a chtěl znát všechny mechanismy, ale možná, že Sena se po tom tolik pídit nebude. Jednak Reitovi věří, nejspíš ho má rád a jednak začíná být unavený a pod tlakem a to pak nechcete řešit víc, než doopravdy musíte a cokoliv, co jde, přenecháte jiným. Ta Reitova myšlenka není úplně špatná. Kdyby byl Sena a chtěl by, aby to znělo bezstarostně a zároveň prozradil dost, jak by to napsal? "Problém je, že ten chlap už ví, že po něm jdete, takže by mohl být podezřívavý, že se Sena tolik chlubí s tím, kam pojede. Pokud na sítě napíšu, že pojede na dovolenou a kam, být on, nesežral bych vám to. On teď předpokládá, že budeš chtít Senu schovat, takže bych měl napsat spíš něco ve smyslu, že se na několik dní odmlčí, protože se chystá na krátkou dovolenou, ze které nebude moci pracovat, ale později všem prozradí, co pěkného to bylo a někdo naopak z tvého okolí by měl někde propálit, kam přesně nebo kdy poletíte. Jestli má na tebe pifku, už tě určitě sleduje stejně jako jeho, takže někdo z kluků by měl udělat úmyslnou chybu, za kterou dostane na oko hrozně vynadáno, ale tak, aby se on chytil. Možná to vyjde a možná ne, ale připadá mi to důvěryhodnější. Až na ten odlet dojde, měl bys někoho namaskovat, aby vypadal jako Sena a opravdu ho mít s sebou. Sena má tolik oblečení, že si nevšimne, když mu něco seberu a brýle, čepice i kapuce nosí dost. Stačí, aby byli stejně vysocí a z pod věcí mu koukaly růžové vlasy." Rozvine Reitův nápad. Je spokojený s tím, co ho napadlo a že je užitečný. Tiskne v dlaních kávu a vypadá o dost líp, než před chvílí. Třeba si tím vyžehlí to, co dneska málem způsobil. Alespoň před vlastním svědomím. Reita ho ale nenechá na obláčku dlouho, protože zmíní ještě něco. V tu ránu je Ruki zase ostražitý a jeho původní výraz je zpět. Reita k němu vykročí, Ruki couvne, narazí do linky, vidí jeho ruce, jak se natahují, málem se polije a doopravdy panikaří.
"Kruci, co to..." Nedořekne to, protože za pár minut už sedí na ostrůvku, jen s tím rozdílem, že se mu Rei netlačí mezi nohy jako Tora. Třeští na něj oči, zvažuje, jestli ho nepolít zbytkem kávy a těkne pohledem ke svým bosým nohám.
"Nejste vy náhodou bratři?" Vyjede po něm, i když Rei nemůže chápat, o čem mluví. Jakmile se Rei zeptá nahlas, jeho rozhořčení je zase zpátky. Jak se může takhle pitomě ptát? Slíbil si, že mu to bude jedno a ohledně toho ucítí už jenom bohorovný klid, ale není.
"Ty jsi se mnou flirtoval! A ne jednou! To jsi zapomněl nebo jsi takový alibista, že budeš předstírat, že se to nikdy nestalo? Možná je mi málo, možná nic nevím na rozdíl od tebe, ale všimnu si, když má někdo dvojsmyslné narážky a hází po mě pohledy. Potom jsi mě poslal s Torou pryč a když jsi volal, už bylo jasné, že jsi v ložnici s mým nejlepším kamarádem a já nemám být naštvaný?" Skoro na něj křičí a kdyby šel někdo kolem, slyšel by to.
"To je úplně jedno, jestli jsem si na něco myslel nebo ne, teď už rozhodně, že jo?" Kmitne obočím, protože Reitův vztah se Senou je jasný a nevyvratitelný a on koneckonců skončil o pár chvil později s jeho bratrem. A už zase to vypadá, jak když jím vzal za vděk, ale tak to není.
"Tora-chan působí jako ten problematičtější z vás dvou, ale něco ti řeknu. Na dvě strany nic nehraje." Tak!!! Seskočí bosýma nohama rovnou na zem, aby ho tím patřičně naštval
"A budu tu stát tak dlouho, dokud nedostanu zápal plic!" Ha! Tohle od Seny jistě nezná. Ruki nikdy krotký nebude, prostě nikdy!
"Už není co napravovat, každý máme svoje." Pohodí hlavou. Krucinál, nikdy neměl v právu přiznávat mu, že si na něj myslel, i kdyby to bylo jen deset minut. Projde okolo něj s úmyslem vrátit se do ložnice.
Reita
Mlčí, dokud Ruki mluví. Má samozřejmě pravdu a Rei musí začít svůj plán trochu přehodnocovat. Chtěl z toho Senu nebo další osobu úplně vynechat, ale možná to nepůjde tak snadno. Stojí u něj s hlavou mírně dolů a pozoruje jedno místo. Je znát, že nad tím hodně přemýšlí. Není to nesmysl, jen se to musí udělat úplně jinak. Chce to mnohem víc plánování a promyslet to do detailu, aby nebylo na první pohled znát, že to má úplně jiný cíl. Ano, bude muset někoho vzít sebou a převléknou ho za Senu. To nebude tak snadné, ale pokusí se najít nějakou ideální volavku. Někdo, komu zaplatí za to, aby se vrhl do nebezpečí. Tomu se chtěl Rei vyhnout, ale zdá se, že to nebude možné. "Tvůj plán zní tak, že by měl vyjít." Kývne hlavou jako první.
"Zní to hodně dobře a myslím, že bychom ho takto mohli zmást. Ještě to proberu s Torou a vymyslíme, kdo by to mohl propálit. Nebude vůbec na škodu, když to utrousí i před někým z personálu. Na ty musíme taky opatrně. Ani jeden z nás zatím neví, jestli to není někdo z jejich příbuzných." Osvětlí mu, co s Torou probírali a koho ještě prověřují. Je to spousta lidí, zabere to samozřejmě nějaký čas.
"Když k tomu dodá, že je to tajné, bude to mít ještě větší úspěch. Někdo ze zaměstnanců to určitě nevědomky vyslepičí doma, a pokud je to někdo od nich, budou vědět. Díky, že nám pomůžeš." Prohodí jako první upřímně. Je znát, že odtud nepůjde spát, ale rovnou do místnosti, kde má všechny potřebné podklady. Začne volat a plánovat, aby všechno klaplo do puntíku. Jestli tohle nevyjde, tak už jim vážně nezbude nic jiného, než čekat, když neznámý udělá chybu. Pak už totiž bude vědět, že na něj můžou ušít boudu.
"Nebude to hned, ale věřím tomu, že se nám to vyplatí." Kývne hlavou, aby sám sebe ujistil, že to tak bude. A pak dojde na další věc, kterou bylo potřeba vyřešit.
"Však víš, že jsme. Proč?" Nepochopí jeho narážku ohledně jeho a Tory, ale vysvětlení se mu nedostane. Spíš dojde na pěknou držkovou. Tak tohle opravdu nečekal. Ru je k nezastavení a on se o to vlastně ani nesnaží, jen na něj vykolejeně zírá. Rty mu jdou nepatrně od sebe.
"Já…" Zvládne jen říct, ale Ru pokračuje a není možné ho zastavit. Vlastně ani moc nechce. Má pravdu v tom, že s ním asi vážně flirtoval. Omlouvat to tím, že to šlo tak nějak samo a že si to ani pořádně neuvědomil, by bylo vážně pitomé. Není to tak, že by byl zvyklý hrát to na dvě strany, ale v tu dobu se mu pravdu líbili oba. Ani na jednoho z nich si moc nevěřil a pak se to celé zvrtlo. Měl za to, že svou omluvou to všechno vyřešil, ale zdá se, že ne.
"Promiň. Nevěděl jsem, že tě to tak trápí. Nevypadalo, že by ti na tom záleželo a pak to s Torou…" Ne, prostě mu nedošlo, že by se za to měl omlouvat.
"Ru…" Nejradši by zase řekl chan, ale včas se zastaví.
"Já nic nechtěl hrát na dvě strany." Nakrčí obočí, protože tohle se mu neposlouchá snadno. Vlastně to celé tak nějak vyplynulo, ale to zní taky hrozně. Není si jistý, co by měl na to říct. Vůbec nechápe, že se mu taky vlastně líbil a teď mu to i přiznává. Kdyby to celé bylo jinak…Jenže ono není. A přesto tam nedokáže jen tak stát, když kolem něj prochází a chce odejít. Automaticky ho chytí za zápěstí, aniž by tušil, co mu vlastně chce říct.
"Ru, počkej prosím." Trochu s ním trhne a možná malino víc, než měl původně v plánu. Hned ho zachytí, aby náhodu neskončil na zemi, za to mu tak trochu skončí v náruči. Je to zvláštní pocit, rozhodně příjemný. Přece se mu nemůžou líbit oba, to je hloupost. No očividně není, ale oba mají někoho jiného a on by Senu nepodvedl, jen ta chvíle je…
"Opravdu bych se ti chtěl omluvit. Mrzí mě, že jsi kvůli mně byl naštvaný. To jsem nechtěl. Já…." Odmlčí se ještě na chvíli a pak ho pomalu pustí, i když trochu neochotně.
"Neměl bych to říkat a vím, že mi to jednou omlátíš o hlavu anebo to řekneš Senovi a nejspíš bych si to zasloužil, ale kdybych si měl v tu chvíli vybrat mezi vámi dvěma, měl bych velký problém. Nestává se mi to, pokud se mi někdo líbí, nekoukám už po nikom jiném. Možná proto jsem udělal, co jsem udělal." Přizná se mu nakonec k tomu, jak to vnímal v tu chvíli.
"Nezlob se, prosím." Zvedne dlaň a pohladí ho konečky prstů po tváři, jen opravdu lehce, skoro to nejde cítit.
"Záleží mi na tom, aby mezi námi bylo všechno v naprostém pořádku."
Ruki
Normálně by měl radost z toho, že se Reitovi jeho příspěvek k plánu líbí a ocenil ho, ale to by nesměli řešit to druhé téma. Na otázku ohledně bratrství mu vůbec neodpoví, protože to teď nemá žádnou váhu ani cenu mu to vysvětlovat. Ať se klidně poptá Tory a rovnou jednu chytne za to, jak tady Rukiho vysazuje. Když se mu v závěru svého proslovu dostane obyčejného Promiň, kdo ví proč ho to popudí ještě víc. Když mu to Rei celé vysvětlí, vlastně je to k pochopení, prostě se to tak seběhlo, ale kdyby Tory nebylo, Ruki by se v té zakoukanosti plácal dál, musel by je se Senou mít před očima a obecně prostě nebyl připravený na to mít rád někoho, kdo mu city neopětuje. Na to byl příliš složitý, vztahům se vyhýbal a když by ho pak navrch ještě někdo takto odmítl, měl by zaděláno na slušné komplexy pro polovinu života. Vůbec nečeká, že by Rei mohl jeho odchod zastavit. Nějak si nemyslel, že by k tomu ještě byl důvod. Chtěl to na něj vychrlit, když se tolik ptal a pak prostě utéct a někde se zavřít, ale to mu vůbec nevyšlo. Málem zakopne o vlastní špičky, udělá několik zmatených krůčků a přistane mu doslova v náručí. Do nosu ho okamžitě praští Reitův parfém. Je to jiné, než v náručí u Tory, hodně jiné, ale o nic méně matoucí. Reita se mu znovu omluví a pak ho prostě pustí. Ruki se trochu ošije, ale zůstane stát na místě, vážně se mu dívá do obličeje a čeká, až mu všechno dopoví. Musí sklopit oči, když Rei přizná, že se mu v tu dobu líbili oba. Není na tom nic k neuvěření, protože se tak i choval a pak si prostě vybral. Ruki mimoděk zavrtí prsty u nohou, zatímco si je prohlíží. Má Toru, chce mít Toru a stejně je to takový hořký pocit, když jste ten, kdo nakonec prohrál. Zavrtí hlavou, když mu Rei řekne, aby se už nezlobil, ale jakmile se ho dotkne na tváři, honem gestem jeho ruku odežene a ucukne mu. "Jasně… proč by nemělo..." Řekne velmi tiše a zvedne k němu oči. K úsměvu se ale nepřemůže. Ne proto, že by byl ještě naštvaný. Díky tomuhle rozhovoru je mezi nimi alespoň čistý stůl. Spíš proto, že je mu to celé tak divně líto. Nejradši by běžel za Torou a prostě se u něj schoval, ale to by vyvolávalo otázky. Tady už být ale taky nemůže, Reitova přítomnost je příliš hmatatelná a on by se nerad v něčem začal ztrácet. Ne v citech, spíš v nějakém divném volání divočiny. Jako kdyby mu pudy velely něco jiného, než srdce. Neví, nechápe to a nechce to chápat. Tora opravdu není žádná náhražka a on rozhodně nebude a nemůže zkoušet nic s více najednou. Leda by s tím Tora souhlasil a Sena neexistoval a to se stejně nikdy nestane a navíc jsou to bratři a to už je fakt úchylné. Je unavený, přemýšlí nad totálními pitomostmi. Od Reity a jeho dlaní se ale bude držet sakra daleko. Udělá od něj mimoděk krok vzad. Může si jen představovat, jaké by to bylo s ním, ale nic takového dělat nebude. +Ani v jiném životě, ty nejsi můj osud, miluju někoho jiného.+ Řekne Reitovi v duchu, protože proč by to měl poslouchat nahlas, když o sebe navzájem stejně nestojí?
"Dobrou noc. Později se vyspi. Zombie ještě nikoho nezachránila." Otočí se na patě a už doopravdy uteče. Možná ho tam nechá stát zmateného, ale teď už spíš ne. Cesta nočním domem je vlastně strašidelná. Odkudkoliv by na něj mohl vyskočit ten vrah, stejně jako z kabinek. Je rád, když je zpět v Senově pokoji. Skočí k němu pod peřinu a zkontroluje, jestli dýchá. Teprve po tom se stočí do klubíčka na své polovině a konečně usne.
Žádné komentáře:
Okomentovat