Hromadné - Začínáš mě trochu děsit. - část 4.

(Senova vila)

Tora, Reita

Rei hledí trochu starostlivě na Senův profil. Je to těžké i v jeho pozici a nedokáže si představit, jak se musí cítit on. Ve své praxi zažil různé výbuchy zoufalství v podobných chvílích, ale u Seny je to pro něj velmi těžké udržet chladnou hlavu. O to víc ho chce uklidnit. Mírně mu vyběhnout koutky, když s ním souhlasí a chce zůstat doma. Je rád, měl by o něj příšerný strach. Krátce si povzdechne, protože on sám přemýšlí nad tím samým. 

"Nejsem si jistý, ale je možné, že na tom večírku byl. V ten den, kdy jsme ho viděli poprvé. Nikdo z nás si ho nevšiml, možná proto, že jsme si nebyli jistí, co hledat. Asi jsem se na tebe tak chtivě díval celou dobu, promiň." Pokusí se to trochu odlehčit, ale asi mu to příliš nejde. Podle něj je to jediné vysvětlení, kdy je mohl spatřit tak zblízka. Začíná to vypadat, že je to někdo, koho Sena zná nebo někdo z blízkosti personálu, jinak si to nedokáže vysvětlit. Chvíli jen mlčí a svírá jeho tělo, tedy kromě chvíle, kdy píše Torovi zprávu. Potřebuje nutně svůj plán uskutečnit. Nejspíš vezme bráchu s sebou, aby mu kryl záda. Pokud to odskáče on, Tora dotyčného dorazí, tím si je jistý. Jiná možnost podle něj není. Někdy se to prostě musí vyhrotit, aby jedna strana udělala chybu, a on to nebude, to by si nikdy neodpustil. 

"Půjdeš si lehnout." Opraví ho měkce. 

"Já se půjdu podívat na fotky, projedu záznamy z pláže, abych zjistil, kterou skulinou proklouznul. Pošlu za tebou pak Rukiho a před dveřmi budete mít pořád někoho. Jakmile dodělám práci, stoupnu si tam přímo já a střídat mě bude Tora." Ujistí ho, že budou pořád pod dohledem. 

"Budu mít pořád na očích kamery s tvou ložnicí." Doplní ještě, aby bylo jasné, že ho z očí jen tak nepustí. 

"Tak pojď." Pomůže mu vstát a vede ho s paží kolem jeho boku do ložnice, kde počká, až projde koupelnou a uloží ho do postele. Sedne si k němu, chvíli oho hladí po vlasech a šeptá konejšivá slůvka. Tora si jen krátce povzdechne. Nenapadlo by ho, že by si to Ru mohl tak vzít na sebe, ale děje se to.

"Ano, to mysleli, ale nestalo se. Nemá smysl se trápit nad tím, co se mohlo stát, Ru-chan. Není to příjemné nad tím přemýšlet, ale dobře to dopadlo. Už víme, že musíme být opravdu opatrní a nikdo už nebude nic riskovat." Pokouší se ho uklidnit, ale ví, že mu to moc nejde. Nikdy na to nebyl. Zamračí se, když se Rukiho hlas začne lámat a počká asi vteřinu, než ho přitiskne k sobě. 

"Ne, ty jsi ho málem nezabil. To on. Nemůžeš za to, že nějakýmu magorovi přeskočilo v hlavě." Prostě mu nechce dovolit, aby si to myslel. 

"Už nedovolím, aby ses takto cítil. Věř mi." Ujistí ho, i když to možná není v jeho silách. Hladí ho po vlasech a pak ho do nich i políbí. Mírně se odtáhne a pousměje, když s ním Ru konečně souhlasí. 

"Pro dnešek zůstaneme tady, my s Reiem se podíváme na záznamy a na ten foťák." Osvětlí mu, co má v plánu. Pro ně to bude dlouhá noc, ale to pro kluky asi taky. Kývne hlavou. 

"Přesně to jsem ti chtěl navrhnout, asi budu žárlit, ale dneska máš propustku." Usměje se na něj, obejme ho v pase a pomůže mu dolů. Ještě ho chvíli nechá u sebe, když se trochu skloní a na jeho vkus hodně něžně ho políbí. 

"Zkus si odpočinout, oba dva potřebujete sílu. Ráno budeme určitě vědět víc." Nechá ho típnout cigaretu, sám udělá to samé a osobně ho odvede ke dveřím do Senovy ložnice. Tam se potkají s Reiem, který se s krátkým polibkem rozloučil se Senou. 

"Měl jsem ten samý nápad." Pousměje se na Rukiho a pak kývne hlavou na Toru. Oba se vydají do technické místnosti, kterou si zde zařídili a tam prosedí několik hodin. Něco z toho vytáhli, stejně jako ze záznamů. Je hodně po půlnoci, než pošel Rei Toru trochu se prospat. U dveří do Senovy ložnice jsou dva kluci. On sám je půjde vystřídat, ale první zamíří do kuchyně. S Torou svůj plán probral a nakonec s ním souhlasil. Jen by potřeboval pomoc Rukiho a doufá, že ho Tora přemluví, aniž by Sena cokoliv tušil. V přítmí sáhne do lednice a vytáhne si colu, trochu cukru ho udrží na nohou. Před sebou na stole má telefon, kde si projíždí fotky, které kluci vytáhli.

Ruki, Sena

Možné bylo ledacos, teď už ano, to Sena věděl. To, že tu ten neznámý možná chodil mezi jeho přáteli kdo ví jak dlouho i to, že ho Rei nevnímal kvůli Senovi a tomu, že se mu líbí. Rozhodně ho z toho ale nijak neobviňuje, jak by mohl? Jeho láska je pro něj důležitější, než to, že pak nemá takový postřeh. Nemělo by to tak být, když jde o jeho život, ale k čemu by mu bez lásky byl? A ten úchyl ať se jde bodnout! Sena se zarazí a podívá se do Reitových očí docela přísným pohledem, když ho Rei opraví a řekne mu, že si s ním lehnout nepůjde, ale Rei má samozřejmě pravdu. Není tady na dovolené, ale v práci a je toho hodně, co musí udělat. Senovi je to líto, chtěl by, aby si Rei odpočinul a taky by ho chtěl držet za ruku a slyšet jeho dech, ale nedá se nic dělat. Nakrčí obočí a na chvíli sklopí hlavu, ale nenaléhá na něj. Pak jenom přikývne. Ano, sám by neusnul a pokud tam má být někdo s ním, tak jedině Ruki. I na tohle přikývne a nechá se Reitou odvést do ložnice. Nechce ho příliš zdržovat, takže tu koupelnu hodně zkrátí, ale i tak si ještě chvíli užijí vedle sebe. Sena může jenom tak ležet, poslouchat jeho hlas, ale spánek nepřichází. Naštěstí mu ale za víčky neběhají zážitky dnešního dne. Jakmile Rei odejde, nejspíš se to změní, ale nahlas neřekne nic. Ruki mezitím sedí na lince jako hromádka neštěstí, ale jakmile ho k sobě Tora přitiskne, ruce mu vystřelí nahoru, pevně ho sevře, prsty zaboří do jeho mikiny a tvář do hrudi a znovu se rozpláče. Je to ale úlevný pláč, protože Tora má pravdu. Tohle nikdo z nich nechtěl. Životy jim ničí nějaký magor, co si je vybral a oni se jen ze všech sil snaží bránit. Jak by něco z toho mohla být jeho vina? Potřeboval slyšet něco podobného a zvolna se při tom uklidní. Ruki konečně zvedne oči a zadívá se do těch Torových. Usměje se na něj a přikývne. Jeho hradba před světem. Pohladí ho dlaní po prsou i svalech na pravé ruce a cosi zálibného se na chvíli blýskne v jeho očích, ale pak znovu přikývne a pomalu sklouzne z linky dolů. U Senovy ložnice se potkají s Reitou. Sena už je uvnitř, možná dokonce spí. Ruki ani neměl pocit, že se tolik zdrželi? Ruki jim oběma popřeje rychlou a nenáročnou šichtu, i když je to nesmysl a vklouzne do tiché ložnice. Sena nespí. Ruki rychle proběhne jeho koupelnou, vleze si k němu a dlouho do noci si povídají o všem, co společně zažili. Vlastně toho spolu i docela dost nacestovali, i když jenom po Japonsku. Když nakonec usnou, jsou snad tři ráno. Rukimu to ale nevydrží dlouho. Budí ho noční můry a ve všech z nich cizí ruce vytrhávají Senu z jeho sevření a vtahují ho do kabinek. Když je pak Ruki otevírá, nikdo v nich není. Nejspíš si už do smrti bude kupovat oblečení jenom na internetu. Když se na posteli rozlámaně posadí, Sena tiše oddechuje. Je rád, že jeho nic podobného nepronásleduje. Asi toho bylo tolik, že spí velmi hluboce. Ještě potišeji se vykrade na záchod, ale v puse má jako v polepšovně a potřebuje cigáro. Nakonec se protáhne dveřmi na chodbu. Před nimi stojí jeden z Torových kolegů. Tiše ho pozdraví a koutkem oka sleduje, jak dává někomu hlášení. Nejspíš Reitovi a samozřejmě o tom, že Ru opouští ložnici. 

"Jdu jen do kuchyně." Ujistí ho. Jindy by se na něj mračil a nic mu neřekl, ale legrace už skončila. Bos doťapká až ke kuchyni. Nevzal si pantofle a měl, nohy mu úplně mrznou. Zaskočí ho, že se tady svítí a když uvidí Reitu, musí nutně zauvažovat, jestli je tu proto, že mu to kolega hlásil nebo je to náhoda. Jsou čtyři ráno, Rei do sebe lije colu a vypadá unaveně. 

"Ahoj." Zahučí Ruki a na ostrůvku hledá cigára a zapalovač. Jsou Tory. Takže jeho.

Reita

Rei se přistihne, že už chvíli sedí u ostrůvku a kouká dopředu před sebe. Vybavuje si dost obstojně obličeje obou kluků a to, jak moc je zážitek z pláže dostal. Povídali si o tom i s Torou a bylo oběma jasné, že s tím musí skončit, co nejdříve, jinak se z toho zblázní. Z jedné strany nechce zbytečně riskovat, z té druhé, je potřeba s tím rychle něco udělat a to on může. Podle toho dopisu ano. Jestli dotyčný věděl, jak se na Senu dívá a očividně žárlí, mohl by si z Reie udělat cíl. Jiná možnost není. Svůj život bude riskovat bez váhání, ale ten Senův ani Rukiho už nechce. Je potřeba to trochu promyslet. Ideálně vytipovat vhodné místo a domluvit se s Torou, kde bude on. V případě, že se něco nepovede, bude v záloze a toho zmetka prostě oddělá. Pak už kluci budou moct žít normálně a ne se pořád ohlížet přes rameno. Přejede prstem po displeji telefonu a posune další fotku. Je to vážně z blízka, ten někdo musel být kousek od Seny. Je to vážně děsivé. Posouvá dál a dál a snaží se odhadnout z drobných detailů, kdo by to mohl být. Budou si muset detailně posvítit na ty, se kterými se Sena vídal pravidelně a hlavně členy jejich rodin. Když se objeví fotka se Senovým úsměvem, musí se mírně pousmát taky. Ne, nikdo si nezaslouží žít se strachem a Sena už vůbec ne. Sám sáhne po cigaretě, kterou si vloží do koutku. Na jedné z fotek si zakroužkuje několik detailů, na které se chce později podívat zblízka. Ohlédne se, když se zničehonic ozve Rukiho hlas. Letmo se podívá na hodiny a pak zas zpátky na něj. 

"Asi už pomalu dobré ráno." Pozdraví ho nazpátek, a když vidí, s jakou automatikou si bere Torovy cigarety, málem se rozesměje. Místo toho k němu natáhne ruku se zapalovačem, aby mu připálil. 

"Nemůžeš už spát?" Zeptá se opatrně, aby zjistil proč je tady. Spíš se ptá na noční můry. Ani by se nedivil, kdyby oba nějaké měli. Ten zážitek se nutně musel podepsat na každém. Není vyloučené, že až se Rei dostane do postele, bude mít živé sny.

"Dáš si taky?" Kývne hlavou na colu, než se začne zvedat ze židle. 

"Nebo kafe nebo čaj?" Zkusí další dvě možnosti, když přechází ke kuchyni. 

"Panáka bych tu taky možná někde našel." Sice to není jeho kuchyň, ale určitě kvůli tomu nehodlá nikoho budit, aby jim něco připravil.

"Ru-kun." To oslovení mu nějak nejde přes pusu a málem mu řekl chan, ale včas se zarazil. 

"Vlastně jsem s tebou chtěl mluvit." Připravuje mu, co si poručí, než se s tím vrátí k ostrůvku a pomalu se usadí. Nepatrně zvedne koutky, jakmile se mu podívá do tváře. 

"Prosím, to co si tu řekneme, si nechej pro sebe. Nechci Senovi přidělávat starosti, ale všichni víme, že to musí, co nejdříve skončit." Začne mluvit a u toho z něj nepouští o

"Chci ho vylákat znovu." Vybalí to na něj rovnou. 

"Ale tentokrát na svou vlastní osobu, Sena bude doma v bezpečí." Studuje jeho tvář, aby zjistil, co si o tom myslí. 

"Potřebuju, abys na Senovy účty napsal příspěvek, kde bude jasné, kde jsem. S Torou už jsem o tom mluvil a věří, že to zvládneme." Vysvětlí mu podstatnou část. Prsty si pohrává s plechovkou, kterou lehce protáčí nad stolem, u toho pokuřuje. 

"Znáš ho nejlíp, víš co a jak by napsal. Když to udělám já, pozná to." Krátce sklopí oči do desky pod svýma rukama. 

"Je to nejrychlejší a podle mě nejlepší možnost, jak se ho co nejdříve zbavit. Je vždycky o krok napřed, musíme to celé otočit v náš prospěch." Když znovu vzhlédne v jeho očích je vidět odhodlání. 

"Pomůžeš mi?" Pozvedne nepatrně obočí a pak típne dokouřenou cigaretu do popelníku vedle sebe. 

"Celý dům v tu dobu samozřejmě bude hlídaný, kdyby náhodou. Nedovolím, aby se vám něco stalo." Ujistí ho rovnou.

Ruki

"Hmm..." Zahučí na tu opravu. Však neříkal dobrý večer… Dosedne na barovku vedle Reity a jakmile si periferně všimne, že se k němu blíží ruka se zapalovačem, otočí k němu tvář a nechá si připálit. Vypadá hrozně zdrchaně, vlasy má rozcuchané do stran a pod očima trochu kruhy. Je na první pohled jasné, že toho moc nenaspal. Zavrtí hlavou na jeho otázku, ale příliš se nemá k tomu, aby mu začal vyprávět, co ho děsí, zatímco Sena spinká jako miminko. 

"Dám si kafe." Řekne na jeho nabídku a je rád, že Reita vstane a obslouží ho. Sám má nohy jako kus ledu a pocit, že neudělá už ani krok. Nakonec se přece jen zvedne a najde v Senově kuchyňském baru ještě lahev s Baylis. Než se káva připraví, otevře ji a jakmile ji má před sebou, trochu do ní nalije pro lepší chuť a trochu prokrvení. Pak ji zase posune kousek stranou. 

"Díky." Zahučí znovu, ale jakmile mu Rei řekne, že s ním chtěl mluvit, vnitřně to s ním škubne, strne a s očima upřenýma do hrnku čeká, co přijde. Je toho mezi nimi docela dost. Naposled jistý nevyjasněný flirt a Rukiho silná reakce do telefonu. Už pár hodin uvažuje nad tím, že by se mu měl omluvit, ale neví odkud začít a pak mu vždycky přijde lepší se k tomu prostě už nevracet a předstírat, že se to nikdy nestalo. Reita má Senu, on má zase Toru a myslí to s ním zatraceně vážně. Dnes mu s ním bylo dobře, Tora ho uklidnil a schoval a Ruki při tom nemyslel na nikoho jiného a tak to má být. Ta věta začíná dost dvojsmyslně na to, aby k němu pomalu zvedl vytřeštěné oči, když slyší Neříkej to Senovi, ale pak to skončí tím, že tohle peklo musí skončit a Ruki si zase vydechne. Kruci písek už si vážně myslel, že se budou bavit o něčem úplně jiném. Není asi moc ve stavu, aby dokázal nějak jasně uvažovat, ale Reitu nepřerušuje. A pak mu pusa prostě klesne dolů. Chvíli na Reitu zírá jako na přízrak, než mu pořádně dojde, co mu to tady říká. Celé se mu to nelíbí. Podle něj měli po tomhle incidentu všechno nahlásit policii. Ochranka by měla sedět tady a hlídat Senu a čekat, až to vypátrají ti, co jsou na to oprávnění zákonem. Jestli Rei toho hajzla nedejbože zraní nebo zabije, může za to taky jít sedět. Co si myslí? On se dneska dost nepoučil? Promne si obličej oběma dlaněmi, ale pak zjistí, že Tora by u toho samozřejmě měl být taky a to se mu nelíbí už vůbec. Nechce, aby riskoval svůj život, ale taky je mu jasné, že Tora na něj ohledy asi moc nevezme a udělá, co bude považovat za správné. Tyhle dva mu byl teda vážně čert dlužný. Jistě, má to pokračování… Tora už o tom ví a souhlasí. On jim má zase udělat komplice, tentokrát Senovi za zády. Nezbude mu, než se podívat Reitovi do očí, protože na sobě cítí jeho pohled, slyší jeho otázku a už nejde víc předstírat, že o něm neví. On sám tomu nevěří vůbec, nemyslí si, že je to dobrý nápad a už by se ani nedivil, kdyby jim na to ten vrah neskočil a přišel naopak sem, ale na druhou stranu, pár vět jako Sena by dokázal napsat. 

"Sena pozná během dvou vteřin, že někdo napsal na jeho účet a nebyl to on, začnou mu chodit reakce a on začne jednat, blokovat a hlavně vám v tom zabrání." Musel by to udělat teď nebo třeba zítra v noci a ještě mu sebrat telefon, všude vypnout zvuk a tak podobně… A ten vrah by se musel chytit taky hned. 

"Co tam chceš napsat? Půjde jenom za ním. Bude sledovat dům. Když napíšu, že prostě nemůže spát a jede někam na kafe, hravě si ověří, jestli Sena vážně vychází z domu. Ty ani on na to nemáte postavu." Vážně by ho zajímaly detaily tohohle dokonalého plánu.