Hromadné - Začínáš mě trochu děsit. - část 3.

(pláž)

Ruki, Sena

"Dojdu objednat pití." Řekne Ruki, když se na lehátku vedle Seny doslova smaží jako v pekle, zatímco Sena má i přes rtěnku snad promodralé rty a to ještě nebyl ve vodě. Ruki sice leží pod slunečníkem, na sobě má tričko a ochranný faktor padesát, ale stejně asi umře, jestli se nějak nezchladí. Steče z lehátka, postaví se na nohy a rozhlédne se, kde je část obsluhy. Každý úsek pláže má několik lehátek, které hlídají a obsluhují místní zaměstnanci. Pro ty nejbohatší je to jen pár míst a hodně zaměstnanců, aby nikomu nic nechybělo. Součástí služeb jsou donášky ledové vody na oplachování nohou od písku, výměny osušek, nošení jídla a pití na objednávku a především hlídání osobních věcí, zatímco jsou majitelé ve vodě nebo se jinak baví. Po chvíli se Ruki vrátí, nese s sebou dvě frappé a je ujištěn, že jim donesou ještě dvě lahve ledové vody. Sena se napije, ale je mu jen větší zima a tak vstane a konečně jde do vln. 

"Budu jenom na kraji." Řekne trochu dutě, aby Ruki neměl strach. On sám má strach, takže se neodváží nikam daleko, kde by k němu někdo mohl připlavat a cokoliv chtít. Plácá se spíš u břehu s růžovým nafukovacím donutem a přemítá, že tady prostě zmrzne. Ruki se s kávou v ruce šourá ke břehu, aby mu zamával a jakmile Sena zase vyleze, oznámí mu, že jde čůrat. Sena přikývne a odebere se k lehátku, kde ve stínu čeká jeho káva a taky lahve s vodou, které už sem obsluha přinesla. Na jeho osušce, pěkně pod kabelkou, aby to neuletělo, však cosi je. Nějaký dopis. V tu chvíli mu srdce spadne až do žaludku. Zmateně se rozhlédne kolem sebe, očima hledá Rukiho, ale před chvílí přece odešel. Může to být jakýkoliv fanoušek, naprosto kdokoliv. Ruce se mu silně roztřesou rozrušením, musí to být vidět snad na kilometry. Jestli je to on a odněkud se dívá, musí se v tom rochnit blahem. +Proč mě děsíš? Neměl bys mě mít spíš rád?+ Pomyslí si Sena, když vytahuje list z obálky a jakmile uvidí znaky vystříhané z novin, málem rovnou omdlí a dopis mu uletí. Nesmí ho pustit, protože je to důkaz. Někdo si dal obrovskou práci, znaky jsou maličké a srovnané do precizních sloupců. +Miloval jsem tě, ale ty sis domů přitáhl ochranku a poštval ji proti mně. Myslíš si, že není vidět, jak se na tebe dívá? Chrápeš s ním, ty couro, ale jestli tě nebudu mít já, pak nikdy nikdo. Ještě pochopíš, kdo je lepší a změníš názor, o to se postarám. Nedal jsi mi šanci, ale vezmu si ji sám. Vezmu si tebe. Už ti chystám závoj i květiny. Měl bys ho radši poslat pryč. Je všechny. Nerad bych to dělal násilím. Navždy tvůj.+ Senovi se zhoupne žaludek a těžce dosedne na lehátko. Chce pryč, chce okamžitě pryč. Nad ním se zastaví nějací lidé, asi je zná, ale vůbec neslyší, co říkají. Jenom ví, že na něj vrhají stín a když Sena nereaguje, odcházejí a cosi rozčarovaně mumlají. Honem stačil dopis složit tak, aby do něj nebylo vidět. Cítí, jak se o něj pokouší panický záchvat. Nikdy ho neměl, ale za chvíli začne hysterčit všem na očích a bude to možná i v novinách. Rozhodně se o tom dozvědí rodiče. 

"Sena-chan? Sena-chan?!" Někdo se dotkne jeho ramene a zatřese s ním a Sena tu ruku prudce sklepe, jako by byla jedovatá. Teprve potom se podívá nahoru. Je to Ruki. Vyškubne mu papír z ruky a honem si ho přečte. I on zbledne a tiskne si dlaň na ústa. Kluci nikde, ale jestli si ničeho nevšimli, tak ten hajzl musel být schovaný mezi obsluhou nebo lidmi na lehátkách a nejspíš nějak dobře maskovaný. Rozhodně si zakryl tetování, možná makeupem. 

"Kurva..." Zamumlá tiše a ví, že kluci se blíží, ale těžko sem poběží a všichni naráz, protože by vzbudili poprask. 

"Jdeme. Vezmi si věci a jdeme. Půjdeme jim naproti. Normálně, ať se nikdo neotáčí." Úkoluje Senu, ale balit mu musí sám. Sena je jako loutka na klíček. Za rameno ho strká mezi lehátky před sebou i s oběma jejich taškami na rameni a míří mezi kabinky, kde už ho můžou převzít kluci. Snad oni a nevyskočí na ně ten úchyl. Donut zapomněli tam. Nejspíš ho vezme první vítr.

Tora, Reita

Jakmile Rei uvidí, s jakým výrazem Sena dosedá na lehátko, je jasné, že to nebyl vzkaz do fanouška. Tedy ne od takového, který by mu přál štěstí do života a skvělou kariéru. Začnou jednat okamžitě a ani se na sebe s Torou nemusí podívat. Rychle úkoluje muže, aby se začali přesouvat směrem k nim. Jednoho z nich pošle pro auto, které je od nich příliš daleko. Takto to bude rozhodně rychlejší. Tora vidí, jak kluci sbírají věci a v duchu je chválí, že neutíkají rovnou pryč. Nutně je to musí vyděsit. Rei by taky letěl přímo, ale podaří se mu jej nasměrovat tak, aby nebyly příliš na očích. Zachovává chladnou hlavu, ale dobře mu z toho není. Má strach a nejen o Rukiho, ale i o Senu. Jeho brácha ho má rád, očividně hodně rád a to mu jako jediné stačí. Navíc i jemu přišel sympatický a byl nejlepší přítel někoho, na kom…Už by si to asi měl přiznat, že to není jen tak. Rei vypadá chvíli jako tank, který hodlá zničit v okruhu třiceti kilometrů a Tora jen doufá, neudělá žádnou hloupost. Dokáže rozeznat, co přesně si říká, i když jen němě pohybuje rty. Být tím stalkerem, tak se mu rozhodně nepletu pod ruky, protože je jasné, že si klidně půjde i sednout, pokud bude mít možnost ho zabít. A ne, nepřijde mu to ani vtipné. Pomalu se dostanou až ke kabinkám, kde se ukryli i Ru se Senou. Viděli z dálky, kam přesně míří, takže je počkají na druhém konci průchodu. Cestou do někoho vrazí a dotyčný se jim omlouvá s hlavou sklopenou. Rei to jen přejde zamručením, aniž by se ohlédl, ale Tora se ohlédne a za pár vteřin má jasno.

"To je on!" Křikne a vyrazí za ním. Rei nechá muže, aby pohlídali jejich poklady a sám za ním vyrazí. Už ho skoro mají na dosah, než se jim ztratí mezi obrovským hloučkem turistů. Oba dva proráží dav, aby ho ještě někde objevili, ale nedaří se. Ztratil se jako pár nad hrncem. Ani Reitovi muži nemají úspěch. Vypadá to, že se prostě uprostřed davu propadl do země. 

"Podívej." Upozorní Tora zuřícího Reitu na foťák, který leží po nohama a je napůl rozbitý.

"Myslíš, že ho pustil?" Zeptá se Rei a sáhne po něm. Nikdo v okolí nevypadá, že by mu chyběl.

"Je to naše jediná šance." Prohodí Tora a kývne hlavou zpátky. Jakmile má Rei Senu na dosah, okamžitě ho bere pod svá křídla.

"Nebyl to dobrý nápad." Prohodí tichým hlasem a je znát, jak moc se zlobí. Samozřejmě že sám na sebe, že to vůbec dovolil, a když vidí Senovu tvář, nadává si ještě víc. Měli prostě počkat a ne zbytečně riskovat. Vede ho sebou a za pár vteřin po tom, kousek od kabinek, zastaví auto, do kterého Rei Senu nacpe. Tora už chytá Rukiho za ramena a sám ho cpe dozadu. Řidič vyskakuje a místo něj sedá Tora. Kluci jsou nacpaní s Reitou vzadu, který sedí uprostřed a bere je kolem ramen a tiskne k sobě. Ten zatím úkoluje muže, aby se vrátili do Senova domu a prohlédli ho od základů, jestli se náhodou někdo nedostal i tam.

"Musel být někde mezi nimi." Naráží na lidi, kteří se kolem nich motali. Rei zatím opatrně vezme dopis, aby se na něj podíval. S každým slovem krčí obočí víc a tváří se naštvaněji.

"Na to ať velmi rychle zapomene, nikam jít nehodlám." Vrčí si pro sebe Rei a nevidí pohled Tory do zpětného zrcátka.

"Projedeme záznamy, co mají kluci. Nahrávali Senu i to místo celou dobu. Někde tam bude a my ho objevíme. Navíc něco možná vytáhneme z tohoto." Snaží se trochu uklidnit situaci a poukáže na foťák. Možná nakonec budou mí štěstí. Uměli být výbušní oba, ale Rei to dával najevo jen málokdy. Tora by na jeho místě reagoval snad ještě hůř. Projedou bránou u Senova domu a smykem zastaví na příjezdovce. Vystoupí jako první a pomůže ven Rukimu, Rei zatím vyběhne tou samou stranou, než auto oběhne a vlastním tělem chrání Senu až do domu. Jakmile se za nimi zavřou dveře, už je tu jeden z mužů jeho ochranky. Dům je zabezpečený a v pořádku.

"Sena-chan." Přitáhne Rei senu do své náruče.

"Najdeme ho, brzo." Ujistí ho. Tora zatím po očku pozoruje Rukiho, jak na tom je. Vezme ho za ruku a nakonec si ho přitáhne pod svou paži a líbne do vlasů.

"Choval ses naprosto skvěle." Prohodí s mírným pousmáním.

"Jak ti je?"

Ruki, Sena

Sena pořád příliš nevnímá okolí. Hučí mu v uších a jde prostě tam, kam ho Ruki vede, ať už je to kamkoliv. Pak spatří Reitova a Torova záda, ale místo, aby je kluci vzali pod křídla, někam se rozeběhnou a je obestoupí lidé, které najednou nepoznává. Trhne sebou, vyděšeně se na ně podívá a zarazí nohy do země. 

"Co to děláte? Kam to běžíte?" Křikne za nimi Ru, který pořád drží Senu kolem ramen, ale kluci mu zmizí někde v davu mezi lidmi. Zůstanou s bušícím srdcem stát na místě, dokud se kluci nevrátí. Ruki je propaluje pohledem, protože chce vědět, co se stalo, ale taky si všimne fotoaparátu v jejich rukou. Pokud ho viděli a on před nimi utíkal a na vrch upustil tohle, pak musel být přímo tady, jen malý kousek od nich. Možná je dělily vteřiny od toho, aby Senu unesl, než se s klukama potkají. To uvědomění Rukiho málem pošle do kolen. Byl hodně odvážný, někdy u toho ani moc nepřemýšlel, ale teď mohlo dojít k velkému neštěstí a šlo doslova o sekundy. Ten chlap byl chladnokrevný a asi tak o sto kroků napřed před nimi všemi. Málem mu vlítli do náruče a očividně s tím nepočítali ani kluci. Najednou se zase všichni pohnou směrem k autům a těžko říct, kdo je bledší, jestli Sena nebo Ru. Sena si tohle všechno, zdá se, ještě neuvědomuje, ale až mu to dojde, vůbec mu to nepřidá. 

"Jo, to byl." Musí nakonec s Reitou souhlasit. Sice mohli mít vystaráno a chytit ho ještě dnes, ale ukázalo se, že je to moc velké sousto, které prostě nepřečůrají. Co když je to vážně nějaký protřelý magor? 

"Neměli bychom fakt jít na polici?" Hlesne Ruki. 

"Ne!" Ozve se Sena skoro hystericky, i když teď vlastně racionálně ani neví proč. Prostě nechce! Ruki zvedne dlaně v obranném gestu a nepře se s ním. V tomhle stavu to nemá cenu. Krajina za oknem už utíká a Sena pomalu upustí dopis, když cítí, jak za něj Rei popotahuje. Nepodívá se na něj. Hledí někam ven. 

"Můj donut." Zahučí dutě. 

"Potřebuje něco na uklidnění." Okomentuje to Ruki. 

"Jediný, kdo se dostal k lehátkům a nevšímali jsme si ho, byla obsluha. Nejspíš měl maskování, makeup, možná paruku a tak." Řekne vlastní myšlenku. +Bože, jsme takový naivky!!+ Nadává v duchu jim všem. 

"Pak si to přečteš." Dodá Ru, když zahlédne Torův pohled v zrcátku. Je jediný, kdo zatím dopis nečetl. Už se blíží domů a on si teprve teď uvědomí, jak se k Reitovi tiskne. Odkašle si a posune se na sedačce víc k okýnku. 

"Už je mi dobře, díky." Zahučí. Brzy jsou doma a když Ru vidí, jak Reita Senu chrání až dovnitř, přijde mu to jako z filmu. Jindy ho akční filmy bavily, ale dneska jich má vážně po krk. Sena trochu zmateně přistane v Reitově náručí, ale pevně se ho chytí, zaboří do něj svoje prsty a rozechvěje se. Pak se konečně rozpláče. Potřebuje dát průchod emocím, aby se malinko postavil na nohy. 

"Promiň, nečekal jsem, že mě to tak sebere." Omlouvá se mu uplakaně. Ruki se mezitím nechá přitáhnout k Torovi. Podívá se na něj, ale kéž by měl pravdu. 

"Pěkně jsem to zpackal, Tora-chan. Myslel jsem si, že mezi kabinkami na nás neuvidí lidi a snáz Senu dostanu nepozorovaně k autu, ale málem jsem mu ho poslal do náruče. Ty to víš a já to vím taky!" Nechce se na něj utrhnout, ale byl to taky on sám, kdo chtěl jít tak moc ven a lákat vraha. Jistě, že vraha, když tak Reitovi vyhrožuje! Vysmekne se Torovi, aby neviděl, že se mu chce taky brečet nad tím, jak všechno pokazil a pokusí se přede všemi utéct do kuchyně. Cítí obrovský pocit viny. Skládají se tady klukům oba dva. To mají tady šichtu. Honem začne hledat cigarety, aby se maličko uklidnil. Tohle je vážně šílený den.

Tora, Reita

Rei i Tora můžou být jen rádi, že neslyšeli volání Rukiho, jinak by se nejspíš oba dva na patě otočili a letěli by zpátky. Tolik k tomu, když se do toho zamotají city. Rozhodně by teď neměli fotoaparát jako další vodítko k tomu, kdo chce Senu pro sebe a jde přes mrtvoly. 

"Koupím ti druhý." Ozve se Rei tichým hlasem a přitiskne Senu víc k sobě. Vůbec mu nedochází, že to samé dělá s Rukim. Tora to vidí na svém místě řidiče. Neřekne nic, ale uvnitř něj se ozve malý pocit žárlivosti, který nikdy před tím neznal. Na tu policii se kluci neozvali, ale začínají o tom uvažovat oba dva. Tohle už šlo daleko za hranice toho, co by mohli sami zvládnout. Přesto to Sena odmítl a tak se k tomu zatím nevracejí. Oba dva přikývnou, protože sdílejí Rukiho myšlenku na to, kde se jejich společný nepřítel vzal a jak se dostal tak blízko. Rei se na Rukiho nechápavě ohlédne, když se od něj odsune a trochu nakrčí obočí. Když ho tiskl k sobě, měl pocit, že jej mnohem víc hlídá. Jen Torovi se trochu uleví a dokonce se na svém místě dost nepatřičně pousměje, tak aby to neviděl nikdo jiný. Když jsou všichni v domě a v relativním bezpečí, klukům se uleví. Tady je mohou hlídat mnohem lépe, protože dům je už dost dobře vybavený a je nemožné, aby se sem kdokoliv dostal. Rei Senu přitiskne k sobě a nehodlá ho pustit do chvíle, kdy si bude jistý, že se mu nesesune k zemi. 

"To nic. Byl to pěkný nápor na nervy a ne, nebyl to dobrý nápad, promiň." Omluví se mu rovnou, protože to měl zatrhnout v první chvíli. Hladí ho zlehka po vlasech a dokonce si dovolí ho do nich políbit. 

"Pojď se na chvíli posadit." Vezme ho opatrně kolem ramen a odvede na pohovku. Sám ještě stihne krátký rozhovor s jedním ze svých mužů, kterému předá fotoaparát a nařídí mu, aby z něj vytáhl všechno, co jen půjde. Ohlédne se ještě přes rameno, aby viděl, jak Ru odchází a nechává tam stát Toru hodně zmateného. Usoudí, že by se jim do toho neměl plést a usadí se k Senovi na pohovku, kde si ho přitáhne do své náruče.

"Zjistíme, co nejvíce a pak ho dostaneme." Ujistí ho, že už to nebude dlouho trvat. Udělá pro to naprosto všechno. Tora zatím kouká za odcházejícím Rukim a vůbec nechápe, jak mohl dojít k takovému závěru. Potřeboval by asi kýbl empatie, aby to pochopil. Krátce si povzdechne, ale vykročí za ním, protože poslední, co chce udělat, je nechat ho samotného. Zůstane stát ve dveřích do kuchyně a chvíli ho jen pozoruje.

"Jestli jsme to zpackali, tak všichni, Ru-chan." Začne pomalu, než přejde až k němu a připálí mu. Sám sáhne po vlastních cigaretách a za chvíli už taky kouří. 

"Myslím, že hlavně já. Neměl jsem Reitu přemlouvat, aby to schválil, bylo to nebezpečné a on to věděl." Dodá naprosto upřímně. 

"Stojíme proti někomu, kdo v tom umí chodit a ví, jak se k němu dostat blíž. S tím ani jeden z nás nepočítal." Potáhne si a pak sáhne po Rukiho pasu, aby si ho k sobě přitáhl blíž. Plynulým pohybem ho vysadí na ostrůvek za nimi, vměstná se mezi jeho kolena, ale ne, na nic, co by to mohlo připomínat, nemyslí vůbec. Jen nechce, aby mu utíkal. Pomalu zvedne ruku a odhrne mu prameny z tváře. 

"Je čas pořádně projít to, co máme a už zbytečně neriskovat. Dostaneme ho i tak, i když možná o trochu později." Pozvedne nepatrně koutky. 

Rei zatím jen sedí na pohovce a nic neříká, jen tiskne Senu k sobě, hladí ho po vlasech a kouká před sebe ven z okna. Přemítá si v hlavě znění celého dopisu. Napadne ho jiná možnost, jak ho vylákat. Ví o jejich vztahu, a pokud mu dá ten správný podnět, možná na něj bude reagovat. Udělat terč ze sebe samého a pak si to s ním vyřídit někde mimo je všechny. Potřebuje mluvit s Torou. Říct mu, aby jim udělal společnou fotku a vyvěsit ji na Senovy profily se vzkazem, kde ho najde. V očích mu zvláštně zasvítí. 

"Teď zůstaneš pár dní doma. Musíme vymyslet, jak tě držet pod větším dohledem, když půjdeš ven." Líbne ho do vlasů a sáhne po svém telefonu, aby Torovi napsal zprávu, co po něm chce, aby to Sena neviděl.

Ruki, Sena

Sena zřetelně cítí, jak mu natékají oči od pláče, ale už je trochu klidnější a minimálně začíná pořádně vnímat, co se děje kolem. Dosedne na pohovku, prsty žmoulá v sevření mezi koleny a skosí pohled směrem k fotoaparátu, který Rei odevzdává kolegovi. Najednou by ho docela zajímalo, co všechno v něm přesně je. Něco mu říká, že se mu to nebude líbit a že to bude velmi děsivé, ale stejně by to rád viděl. Pak mu dojde, že Ruki ani Tora tady nejsou. Kam šel Ru? 

"Dobře." Zahučí dutě, když mu Rei naordinuje takové malé domácí vězení. Po dnešku mu to ani nevadí. Nechce vidět nic a nikoho a nemá náladu ani na zkrášlování. V příštích dnech na sebe oblékne tak maximálně župan a bačkůrky a bude se celý den válet v posteli se zmrzlinou. Ještě, že spí Rei s ním, protože jinak by ani neusnul ve vlastní posteli, když tam tehdy ten šílenec byl. 

"On se tě chce zbavit. Jak o nás ví? Jak je možné, že si všiml, co spolu máme, když jsme se poznali před pár dny a naše noc byla taková neplánovaná a..." Ani neví co. Copak je mohl nějak sledovat? Má dalekohled někde na stromě v okolí Senova domu nebo co? Nedává to smysl. Podle toho dopisu si stačil minimálně všimnout toho, jak po něm Rei kouká, že se k sobě víc mají, ale venku si přece dávali pozor a na pláž cestovali každý sám. Sena na chvíli dostane pocit, že by to mohl být někdo tady. Jenže o tom by přece kluci věděli, přece by věděli, že má takové tetování, jak se pohybuje, že má stejný profil. Přece si to ten chlap nemohl stříkat přes šablonu a na hlavě mít masku jak z nějakého blbého filmu? 

"Půjdeme si lehnout." Řekne a podívá se na Reitův profil. Ten něco dlouze vypisuje do mobilu, ale Senu ani moc nezajímá, co by to mohlo být. Nejspíš ani neusne, ale chce prostě jenom ležet ve tmě a hledět, nic víc. 

Rukimu to připalování hodně nejde. První dvě cigarety upustí na zem a zanadává a pak se mu to málem stane i se zapalovačem. Naštěstí se objeví Tora a cvakne se svým. Kdyby to byl Rei, asi by ho rovnou ranila mrtvice. Hodí po něm vděčnýma očima a jakmile natáhne nikotin do plic, maličko se mu uleví. Oči má ale červené, i když se to všechno snaží držet v sobě. Poslouchá Torův hlas a dívá se při tom do země. Jeden loket má opřený o paži založenou na hrudi a ve zvednuté ruce drží cigaretu. 

"Mysleli jsme si, že ho nachytáme..." Řekne tiše. On byl stejně impulsivní jako Tora, jak to tak vypadalo. Tak jako vyběhl na tu ulici, stejně tak chtěl mít z krku i tohle a ono to nešlo. Někdo byl chytřejší a vytrestal je, ale ta cena málem byla neúnosná. 

"Kdyby se mu něco stalo a byla to moje vina… Myslel jsem si, jaká to bude brnkačka, že jsme na veřejnosti, tak co. Že se nejspíš ani neukáže. Kdyby mi došlo, jak vážné to může být, že je to třeba vrah, nikdy bych nešel ani čůrat. Nikdy bych mu nedovolil vyjít ven." Hlas se mu začne zase lámat. 

"Málem jsem zabil nejlepšího kamaráda." Asi začíná přehánět a trochu hysterčit, ale nemůže si pomoct. Tora ho jako nic vysadí na ten ostrůvek a on zalapá po dechu. Rozhlédne se okolo sebe. Moc se mu tady nelíbí, daleko raději by se někde schoulil a schoval, ale takhle je nucený ho poslouchat. Zmateně se mu podívá do očí, když se Tora dostane do jeho intimní blízkosti, ale nijak se mu nebrání a pak konečně přikývne. 

"Dobře." Špitne. On už při tom ale nic navrhovat nebude. Odteď se do toho prostě nebude plést a udělají, co řeknou kluci. 

"Pojedeme domů nebo teď budeme spát tady?" Je to asi zbytečná otázka, Tora bude mít s Reitou asi dost věcí na práci celou noc. 

"Lehnu si k Senovi." Řekne nakonec. Kluci budou pracovat a alespoň budou muset hlídat jenom jednu ložnici.