Aoi x Takeshi x Uruha - Banány, mám rád banány. - část 3.

(nákupní třída)

Uruha, Takeshi

Takeshi má chvíli pocit, že to bude trochu jako mezi mlýnskými koly. Oba dva se na něj chvíli zlobí a jemu dojde, že to nebude tak jednoduché. +To bude zábavný výlet.+ Pomyslí si pobaveně, ale nahlas to neřekne, to by asi nebylo nejlepší. Hrozí, že by se oba dva zamknuli v apartmánu a on by nejspíš skončil u baru a mohl by přemýšlet, co všechno se tam děje. Pravý koutek se mu nepatrně pozvedne při jeho myšlenkách. Uru vypadá jako kočka, kterou chtějí vykoupat, když dojde na jídlo a vážně doufá, že to Aoi nepropálí. Stačí jen vidět jeho výraz a je mu jasná, že tady se úspěchu nedočká. 

"To není pravda." Prskne po Aoim, který doplní přesné množství jídla, které stihl sníst. 

"Předtím byla ještě svačina a ráno snídaně." Brání se, co to jen jde a odvrací od nich pohled, takže nevidí Takeshiho starost v očích. Nic neřekne, jen je vidět, že v hlavě spřádá jasné plány. Uru je uražený i v autě. Propaluje pohledem Aoiho vlasy a je jasné, že ho nafouklost jen tak nepřejde. Tedy jen do doby, než se přesunou na nákupní třídu. To je něco na něj. Takeshi s úsměvem sleduje, jak se rozhlíží a očividně už si vybírá. Jeho konto dneska zapláčeš, ale bude rád, když budou oba dva spokojení. Uru oblétává každou výlohu a vypadá to, že zapluje do prvního obchodu, než si to zase rozmyslí a přeskočí k další. “Ráj na zemi.“ Broukne si pro sebe Takeshi chraplavým hlasem. Uru tady bude nejspíš pobíhat kolem, než mu z toho přeskočí. Aoi zatím vpadá, že ho to zase tolik nezajímá, ale on se chytne, vážně tomu věří. A taky, že ano, stačí jedno auto na podstavci. +Tak na tebe.+ Pousměje se Takeshi a když ho od auta táhne pryč, nakloní se k jeho oušku.

"To vyřešíme doma, ano?" Slíbí mu v podstatě dáreček, která si později vybere. Kupovat ho tady, museli by řešit dovoz a navíc by se autu mohlo po cestě něco stát. Jakmile konečně vstoupí do prvního obchodu, Takeshi zamíří rovnou na pohodlnou sedačku a s klidným srdcem si objedná kávu. Dokonce mu k tomu přidají i popelník a jemu dojde, že tohle místo je vlastně skvělé. Pozoruje oba dva a je jasné, že pánové mají pozornost prodavaček víc, než kdokoliv jiný a jemu…To vlastně nevadí. I on na sobě cítí pohledy, protože přišel se dvěma kluky a byla to jeho karta, kterou obsluze věnoval. To vždycky přitahuje pozornost. Uru se probírá nabízenými ramínky a odkládá si jeden kousek za druhý. Kdyby to nebyly tak krásné věci, asi by se cítil hloupě, ale nemůže si pomoct. Ženy, které kolem něj skáčou vlastně tak troch ignoruje, stejně jako komplimenty. To trvá jen do doby, než se před ním objeví tác s jednohubkami. 

"Jste laskava, ale…" Snaží se bránit, ale dívka skoro vrká a snaží se ho krmit. Uru vypadá skoro zoufale. Zkouší se zlehka pousmát a odmítat nabízené jídlo, ale nejde to. Nejradši by jim řekl, ať to zkusí u Aoiho, ale přistihne se, že se mu příčí představa, že by ho někdo krmil. Nakonec přece jen otevře pusu, aby si jedno sousto vzal. S úsměvem poděkuje a radši uteče do kabinky, kde se zavře a sjede podél stěny do podřepu. Žvýká jen velmi ztěžka, cítí, jak bledne a obrací se mu žaludek. Podaří se mu jednohubku polknout, i když to trvá snad deset minut. Asi to dopadne tak, že vyleze z kabinky a nic si ani nevyzkouší. Aoi ani netuší, co mu provedl. Nakonec si kece na zem v kabince a zaboří tvář do dlaní. Když se ozve klepání, prudce sebou trhne. 

"Ne, ne, ještě jsem neskončil, děkuji." Prohodí na jednu z obsluhujících trochu přidušeným hlasem. Ramínka ale z vrchní stěny kabinky nemizí, takže ten kdo to sleduje, si všimne, že se ani nepřevléká. Takeshi po chvilce vstane taky a zaujatě zamíří k prádlo, které je kousek dál. Představí si, že by pánům koupil stejné kousky, ale pochybuje, že by je tím pobavil. Spíš by byl lynčován. Nakonec se přesune k Aoimu, který už má taky pár kousků u sebe. 

"Máš skvělý výběr, už se moc těším, až to na tobě uvidím." Vezme jeho bradu mezi své prsty a nakloní se pro krátký polibek. 

"Jen vybírej. Přece jen ti dlužím omluvu. A navíc…Já si to užiju taky." Pousměje se.

"Můžu s tebou do kabinky?" Nadhodí provokativně s blýsknutím v očích.

Aoi

+Kterou jsi ani neochutnal.+ Domyslí si v duchu na Uruhovu adresu a nijak mu nepřekáží, že tam nebyl. Je mu to úplně jasné. Pak už ale nemá v hlavě nic jiného, než auto a to, co mu o něm Takeshi pošeptal do ouška. Ne, že by snad uvěřil tomu, že by podobné auto někdy mohl vlastnit, na to se příliš zdráhá, ale zároveň ví, že Takeshi je dost velký maniak na to, aby to doopravdy udělal a s tím uvědoměním mu doma přijde jako něco, čeho se nikdy nestačí dožít. Mají před sebou zbytek cesty kolem světa a pak budou dohánět to, co teď zameškali. Aoi by si dovedl představit, že to auto pojede s nimi rovnou a zůstane usazené někde na lodi. On bude trávit dny tím, že bude sedět za volantem a hrát si na to, že řídí. Pak už jsou ale v obchodě a Aoi potutelně pokukuje po Uruhovi, když se k němu blíží slečna s jednohubkami. Nechápe, jak je to možné, ale podaří se jí mu jednu vnutit a Aoi se vyloženě nafoukne. Tak od ní si to vezme a od něho ne? Dá si na chvíli ruce v bok, ale Uruha odkráčí do kabinky a tak mu nezbude, než si sám chvíli vybírat. Nemá při tom ani ponětí, co přesně Uruhovi způsobil a co se teď děje v kabince. Kdyby měl, nejspíš by sám sobě nafackoval. Uměl být škodolibý, ale většinou šlo jenom o řečičky a ne o podobné činy. Probírá se hlavou úvahami o něm a chvílemi zalétne očima ke kabince. Skoro se lekne, když na něj najednou promluví Takeshi přímo za jeho zády. Rozhodně sebou viditelně trhne. S úsměvem se ohlédne přes rameno a pak se podívá, co si to vlastně vybírá. Všechno je to černé, občas trochu bílé a jeden vzor je leopardí. Tolik k rozmanitosti jeho šatníku, ale nutno dodat, že střihy jsou skutečně originální a už má v oku, co mu sluší. 

"Díky." Řekne mu přes rameno a trochu zčervená, když ho Takeshi přede všemi políbí. Co se jim asi honí hlavou? Že má dva? Nebo že jsou placené coury? Všechno je to docela nepříjemné, ale až dosud odejdou, už si na ně nikdo ani nevzpomene. Přece tady nežijí…Musí si vzpomenout na Uruhova slova o tom, jak to chodí u nich doma a zamračí se pro sebe, ale to už si Takeshi plně krade jeho pozornost. Tak on má pocit, že mu dluží omluvu? Nakonec je tu přece jen především s ním a ne s Uruhou? Obměkčí to jeho pohled i jeho předchozí nafouknutí a několikrát pokývá hlavou. 

"Tak dobře." Dovolí mu dokonce něco, co by nikdy před tím neudělal, Honem se podívá, kde jsou ty holky a jestli jim věnují nějakou větší pozornost, ale obě se motají okolo Uruhovy kabinky. Nejspíš se jim opravdu hodně líbí. Uru už je tam dost dlouho, ale taky si toho s sebou hodně nesl a tak Aoi vykročí ke kabince co je na úplně druhé straně uličky a oba do ní vklouznou. 

"Tobě nevadí, že je tady s námi Uru?" zajiskří Aoimu v očích. Co když bude mezitím hotový a bude se po nich shánět, není to trochu hloupé? Jenže o tomhle uvažoval celou tu dobu, co se domníval, že budou všichni bydlet v jedné kajutě. Jak to budou celou cestu řešit? Zahrne si nervózně pramen vlasů za ucho a sáhne po jednom ramínku, jako že se jde doopravdy převlékat. On samozřejmě jde!! U toho se pořád culí a cítí horkost ve tváři. 

"Ale honem." Pobízí Takeshiho. Víc, než ty dívky a další možní zákazníci, má strach z toho Uruhy. Nechce ho zrovna takhle stavět do blbé pozice. Honem si přetahuje triko přes hlavu a vypadá u toho asi dost nedočkavě, ale zároveň sáhne po ramínku. Spíš tak, aby se jako neřeklo. Není si jistý, co by měl dělat. Má si kleknout a udělat to tak? Jenom ústy? Nebo chce Take vážně stihnout všechno? Pro pána… Nejsou tu kamery? Bloumá očima po stropě. Takeshi je prý trpělivý muž, ale najednou jsou samá rychlovka. V moři, tady…

Uruha, Takeshi

Uru jen dál dřepí v kabince. Nechce se mu vůbec vylézat ven. Jen představa, že by měl mezi rty dát další sousto. Není si vůbec jistý, co by se mohlo stát. Možná by to nakonec vyzvracel a to vážně nechce. Měl radši i tu jedinou jednohubku odmítnou. Dneska toho prostě snědl příliš, i když to bylo jen pár soust. Jenže jeho žaludek nebyl zvyklý dát si tolik a jeho hlava už vůbec ne. Krátce vzhlédne k ramínkům, který mu visí nad hlavou a přemýšlí, co z toho si má vybrat. Přemluví se k tomu, aby pomalu vstal. Trvá to několik minut, než se rozhodne svléknout si svršek. Hned se ujistí v tom, že to neměl dělat. Pozoruje svůj nahý hrudník a hromada démonů se stahuje kolem něj. Vnímá propadlé břicho a vykukující žebra. Pořád mu přijde, že to není ono. Stydí se za své tělo a zároveň je přesvědčený o tom, že když se nají, bude to ještě horší. Nejradši by dlaní praštil do zrcadla před sebou. Se slzami v očích se k němu otočí zády a vezme si aspoň jeden top, který si přetáhne přes hlavu. Pokud si odtud nic neodnese, Takeshi bude vědět, že je něco špatně a bude se ptát. To nechce, proto se posledními zbytky vůle donutí otočit zpátky a snaží se vnímat spíš kus látky, než sebe samého. Poupravuje ho, vlasy si trochu posouvá do obličeje a nakonec se přece jen rozhodne, že by si zrovna tohle odnést mohl.

Takeshi oproti Aoimu vůbec nevnímá pohledy lidí kolem. Je mu úplně jedno, co si myslí a pokud je to nějaká varianta o tom, že si vydržuje mladé kluky, vlastně ho to těší. Klidně ať si to myslí, jemu to nepřekáží. Možná by se hodilo, aby jim nadnesl, že si je vlastně vůbec nevydržuje a že tu s ním jsou dobrovolně. To by byly teprve hodnotící myšlenky. Baví se tím odjakživa, takže mu na tom nic zvláštního nepřijde. Vyčkává se zdánlivým klidem, jestli mu Aoi v jeho prosbě vyhoví. Tak trochu počítal, že mu to odmítne, ale to se nestane. Je u vidět na očích, že je příjemně překvapen. Sám počítal spíš s tím, že se bude v rámci své malé, velké obsese jen koukat, ale Aoi zdá se přemýšlí o něčem úplně jiném. Vážně ho tak zkazil? Jenom dobře. Jeden koutek se potěšeně pozvedne. Následuje Aoiho s rukama v kapsách a na jeho otázku musí jen zavrtět hlavou. 

"Je přece dospělý, ledacos už viděl." Pokrčí nenuceně rameny. Ne, nestyděl by se, kdyby jim do té kabinky opravdu vlezl, ale z druhé strany…Mohlo by jim štěstí přát a nemusel by vidět úplně všechno. Nechá Aoiho, aby sáhl po prvním ramínku, a doufá, že se brzo svlékne. Sám ho nechává, aby si rozmyslel, co se tu bude vlastně dít a pak se v tom krásně začne motat. Aoi je vyloženě roztomilý a tak Takeshi neváhá dlouho a přistoupí k němu. 

"Nikdy bych neřekl, že budeš po mě podobné věci žádat. Je to krásný dárek, děkuji." Pohladí ho po tváři, než se k němu nakloní, aby ho mohl políbit. Druhou dlaní zatím zamíří do Aoiho klína a začne ho provokovat na těch správných místech, aby si to náhodou nerozmyslel. Už stačil zjistit, že Aoiho je potřeba trochu vyprovokovat, aby padly zábrany. Jakmile ucítí v jeho klíně patřičnou odezvu, přesune ruku na zapínání jeho kalhot a během vteřiny už jsou povolené. Přece jen už má roky praxe a teď to jde samo. Bez dalšího otálení stáhne jeho kalhoty pod boky a znovu se vrátí dlaní do jeho klína. 

"Neboj, pospíším si." Ujistí ho, že to rozhodně nebude na dlouhé hodiny pozorování. Na to tady bohužel není prostor, a i kdyby stokrát chtěl, obchod koupil a užíval si přehlídku v Aoiho podání, ráno jim jede loď, teď není čas na nějaké protahování. Je mu to skoro líto, ale ten nápad si napíše, uskuteční ho doma. Jakmile dostane další odezvu Aoiho těla s blýsknutím v očích protáhne paži kolem jeho boků a chytne ho za ten na druhé straně, aby ho mohl plynulým pohybem otočit zády k sobě. Dává pozor, aby si neublížil a nespadl, kvůli kalhotám, které spadly kamsi ke kotníkům. Velmi zlehka se natiskne na jeho zády a dlaní rovnou zapluje do jeho klína, aby mu zase vyhnal všechny protesty z hlavy.

Aoi

Tahle odpověď ho zrovna neuspokojila, ale je velmi Takeshiovská, takže ji měl čekat. Jeho další slova ho okamžitě vykolejí, ale vzápětí mu Takeshi poděkuje a tím ho sice stále vyvádí z míry, ale zároveň mu dodává pocit, že místo zmatení mu Aoi dává něco mnohem hezčího. Je to jenom psychologie, Aoi už ví, jak dobře ji Takeshi ovládá, ale stejně to funguje a místo, aby začal vyšilovat, utíkat nebo se mračit, je najednou spokojený a klidně pro něj udělá, co mu na očích uvidí. Takeshi na nic nečeká, přitiskne rty na jeho a v tu ránu ucítí i jeho dlaň v klíně. Je mu za ni vděčný ze dvou důvodů. Tím jedním je to, že je to samozřejmě příjemné, ale tím druhým je fakt, že podobné přímé jednání potřebuje, aby jeho hlava nezačala moc vymýšlet. Takeshi ví samozřejmě i tohle a brzy se ozvou první Aoiho tiché povzdechy do jeho rtů. Cítí, jak látka kalhot povolí a dopřeje mu víc místa, ale jeho klín ho ihned vyplní. Aoi se zatváří trochu rozpačitě, když ho Takeshi ubezpečí, že si s tím pohne. Ví, jak rád se dívá, ale zároveň je rád, že ho takto kazí a trochu převychovává podle sebe. Jeden by si myslel, že to není možné, ale ono trochu je. Aoi by se asi hodně divil, kdyby ho Take klepl přes prsty a řekl mu, že jedině na hotelu. Ještě, že to nedělá, protože místo, aby si Aoi užil trest a později ještě lepší sex, nejspíš by o sobě okamžitě začal pochybovat a hrozně by vymýšlel. Netrvá to dlouho, Takeshi ho přiměje udělat čelem vzad a Aoi se dlaněmi opře o zrcadla. Jsou ze všech stran. Kruci! Tohle tedy nedomyslel. Není vůbec připravený na to dívat se sám na sebe, jak souloží a ještě to vidět ze všech možných úhlů. Už teď by na sobě našel celulitidu nebo kdo ví co ještě uvidí. Určitě bude z nějaké strany vypadat příšerně a momentálně je asi horší, než Uruha, ale Takeshiho ruka už se zase činí a jeho ústa opustí sten hlasitější, než by měl. Hned si jednu dlaň připlácne na rty a nechá ji tam. Uši má našponované, jestli někdo nejde nebo se někdo někde nezasměje, ale asi ne. Po chvíli si musí opřít čelo o zrcadlo. Tohle je hrozné a zároveň naprosto skvělé. Jakmile se ho Takeshi dotkne i vzadu mezi polovičkami, najde si trochu lepší polohu, když ukročí dozadu a víc na něj vystrčí svoje pozadí. Už je touhou zcela pohlcený, chce to a možná by se neprobral, ani kdyby se ho slečna zeptala přímo u ucha, jestli něco nepotřebuje. Nakonec vzadu neucítí jenom Takeshiho prsty, ale i jeho samotného a dovolí si přece jen otevřít oči. Nejdřív se podívá jenom na svůj vlastní odraz v zrcadle a zaskočí ho, jakou temnou touhu a chtíč vidí v černi svých očí. Pak natočí tvář do strany, opatrně klouže pohledem po bočním zrcadle, nejdřív po vlastní těle a nastaveném pozadí a nakonec i po tom Takeshiho. Jeho klín není vidět stále, ale objevuje se a zase mizí a je to skoro příliš. Aoi musí protočit očima, jak silně to na něj působí, na chvíli je zavře a prostě zakloní hlavu. Při tom se neustále kouše do druhého předloktí, aby nesténal na celou kabinku. Ten pohled z hlavy nesmaže už nikdy, nejspíš se mu o tom bude dlouhé týdny zdát a nakonec to nevydrží a podívá se znovu. Hodně mu to pomáhá dostat se na vrchol, ale oni naštěstí vážně spěchají, takže to nevadí. Nikdy by si nepomyslel, že to bude on, kdo bude Takeshimu navrhovat něco tak perverzního jako jsou zrcadla v ložnici. Na stropě a tak…

Uruha, Takeshi

Musí postupovat opatrně a zároveň nesmí moc otálet, jinak by si to Aoi mohl velmi rychle rozmyslet. Byl trpělivý, ale zrovna teď by si nerad nechal ujít chvíli, kdy si tuto kabinku užijí. Sám po očku pozoruje zrcadla, ale jen ve chvílích, kdy má Aoi zavřené oči. Je to krása vidět ho, jak si to užívá. Zrcadla mu dávají pocit, že je jen pozorovat a zároveň se může dotýkat. To je něco pro něj. Věnuje mu jen klidný úsměv, když zahlédne jeho rozpaky, ale nepřestává s provokováním jeho těla. Jakmile má k sobě Aoiho zády, už mu nic nebrání pokračovat úplně jinak. Používá obě své ruce, aby jej mohl trápit vepředu i vzadu a nadmíru spokojeně poslouchá, jak se Aoiho hlas ozve a rozezní v kabince. Vzápětí ho utlumí a to ho vzruší ještě víc. Musí se hlídat oba a už jen to, že může kdokoliv přijít, dělá tuto chvíli ještě lepší. 

"Je to krásný pohled, hm." Pošeptá mu do ouška, když se tiskne k Aoiho zádům a prohlíží si jejich odraz, tedy hlavně obraz svého milence. Se stejnou radostí sleduje, jak se Aoi podívá do zrcadel znovu. V tu chvíli už se pomalu dostal do jeho nitra svou chloubou a začíná s pravidelnými pohyby. Teď už zase tolik nepospíchá a první je oba trápí jemným kroužením, než se začne pohybovat v pravidelném a mnohem přímočařejším pohybu. Vnímá, jak mu začíná být čím dál větší horko a je jasné, že bude mít rozhodně co dělat, aby to vůbec ustál. Zatím však nikdo neklepe na dveře, což jim dává ještě pár minut. 

"Nutně potřebuju něco podobného častěji." Pošeptá mu do ouška a znovu se podívá do zrcadla. Doufá, že se aspoň na pár vteřin potkají očima. Jednou paží ho objímá v pase a tou druhou zatím jen zlehka hladí v klíně. 

Uru se mezitím ve své kabince trochu vzpamatuje. Už si pár věcí vyzkoušel a některé si opravdu vezme. Má to rozdělené na dvě hromádky a jednu z nich odevzdá obsluhující dívce, která se na něj nepřestává usmívat a on má čím dál větší nutkání odtud prostě utéct. Poděkuje jí s jemnou úklonou hlavou a pak se pomalu vydá ke kabince, kde by měl být Aoi. Kde je Takeshi, to netuší. U něj je však dost pravděpodobné, že někde telefonuje. Už zvedá ruku, aby na dveře kabince zaklepal a zeptal se Aoiho, jak na tom je, když se zevnitř ozvou dost jednoznačné, i když velmi tlumené zvuky. V ten okamžik mu dojde, kde Takeshi vlastně je. Zarazí se uprostřed pohybu s rukou napůl ve vzduchu. První se jen uculí a vzápětí mu před očima proběhne představa, jak to uvnitř asi vypadá. Není to vůbec špatné, dokud mu nedojde, že si dokáže přesně představit jen Aoiho. Stačí jen jediný obraz, jak se jeho tělo opírá o zrcadla a jeho tváře zrudnou. Má najednou problém popadnout dech. Té představy se jen tak nezbaví. Rychle zacouvá a tváří se, že si vybírá další kousky. Místo toho jen stojí u stojanu, opírá se o konstrukci a snaží se to rozdýchat. Ještě chvíli a musel by s tím něco začít dělat. +Prostě na to nemysli.+ Přemlouvá sám sebe, než popadne první věci, které mu přijdou pod ruku a zapluje zpátky do své kabinky se skoro koktáním, že si jde vyzkoušet ještě tohle. Uvnitř kabinky dosedne na židličku, nechá víčka klesnout a tiše si povzdechne. Už zase to vidí a je to k zbláznění. Shlédne do svého klína, který se víc než rychle probudil k životu. Takto ven nemůže! Kousne se do rtu, než se dotkne sám sebe. Musí být hodně rychlý. 

Takeshi už není daleko od svého vrcholu. Po celou dobu šeptá udýchaně Aoimu do ouška spoustu komplimentů. Jakmile si je jistý, že už déle nevydrží, vrátí znovu ruku do Aoiho klína a pomůže mu na společný vrchol. Oba už jsou hodně zadýchaní a lehce orosení potem. Na jeho tělo to mohlo být možná už příliš a stejně by si to nedokázal odepřít. Stačí jen pá pohybů, než přitiskne rty do Aoiho kůže mezi lopatkami, aby utlumil svůj hlas. Je přesvědčený, že tato chvilka nakonec zůstal jen jejich. Snad vteřinu po tom se ozve zaklepání na dveře kabinky a ženský hlas s otázkou, zda je všechno v pořádku a nepotřebují nic.

"Potřebuju tak možná troch víc kyslíků." Prohodí šeptem s nádechem pobavení směrem k Aoimu, aniž by ho přestal tisknout k sobě, trochu se zkoncentruje a odpoví. 

"Všechno je v tom nejlepším pořádku, děkujeme." Ujistí dívku. 

"Jen nám dejte ještě chvilku." Když to řekne takto, je to skoro usvědčující. Opatrně vstoupí z Aoiho nitra a sáhne po kapesníčcích, aby mohl očistit sebe i jeho. 

"Teď je čas, aby sis něco vybral." Pobídne ho pobaveně, než se doupraví a usadí se na volné místo, aby se mohl dívat. Samozřejmě, že nikam nepůjde.