Yoshiki
Stočí oči za teletem, zatímco si Shinya sedá vedle něj. Chvilku zvažuje jeho slova, ale když se na to zvíře dívá, má dojem, že oni by usnuli ve stoje po několika hodinách nahánění a tele by pořád vesele běhalo. Ten dotek ho zaskočí, ale velmi příjemně. Okamžitě se probere z vlastních myšlenek a podívá se do tváře vedle sebe. Shinya vypadá velmi plachý, ale jako by si některé věci nedovedl odpustit a to bylo moc dobře. Yoshiki byl rád, protože v něm nemusel tápat. To poslední, co by chtěl zažít, by bylo, kdyby po něm nějak vyjel, Shinya by to odmítl a třeba by ho obvinil z obtěžování. Nikdy by nechtěl, aby to bral takhle. Usměje se na něj. "Děkuji." Řekne jenom, protože vítá všechny jeho doteky a vydrží na něm pohledem o něco déle. Shinya je opravdu velmi blízko, už tak párkrát byl a teď v tuhle chvíli se naplno projevuje Yoshikiho nespoutaná a vlastně velmi rebelská povaha. Má chuť dělat všechno, co by nikdy neměl a ani si z toho nedělá moc velkou hlavu. Vždycky razil heslo, že nic není nemožné a když nebude myslet na negativa, žádná si nepřivolá. To byla jeho životní filozofie a zatím vycházela. Po Shinyových dalších slovech se rozhlédne okolo. Shin má pravdu, ale on byl vždycky městský typ. Tohle byla hezká dovolená, ale jako Sugizo by žít nemohl. Na to příliš miloval všechen luxus, večerní restaurace, všeobecný ruch a drahé věci. Možná neměl být zrovna učitelem, ale něčím úplně jiným, ale co už. Neměl se špatně.
"To je pravda." Řekne mu na to o zmizení. Kdyby tady nebyli, nejspíš by neměl příležitost udělat krok směrem k Shinyovi a jenom by chodili okolo sebe. Těžko můžete ve škole svému studentovi říct Moc se mi líbíš, pojďme na večeři. Jako v knížkách… Shinya je velký snílek. Náctiletí někdy byli takoví, hodně četli, představovali si… Znovu se rozhlédne.
"Víš, že máš asi zase pravdu? Možná to jenom nedovedu tak docenit. Otevřít oči..." Zamumlá.
"Tím nechci říct, že by se mi tady nelíbilo, jenom mě napadlo, že bych se tu bál žít." Pokusí se mu vysvětlit svoje myšlenky.
"Možná se jen nedokážu zcela oprostit od toho, na co jsem zvyklý..." Vážně v jeho společnosti uvažuje nad zvláštními věcmi.
"Lidé už se vůbec nedívají nahoru na hvězdy, že?" Dodá k tomu a znovu se na něj usměje. Když dojde na romantiku, pocukne obočím a v jeho očích se odrazí něco plamennějšího. A pak dojde na to, že se Shinya vážně lekne a začne se zakoktávat, obhajovat a všechno svádět na popletený jazyk. Po chvilce přijde dokonce u vysvětlení.
"Nevypadáš pitomě. Vlastně vypadáš dost odvážně. V podstatě jsi mi na rovinu řekl, co se v tobě odehrává a oba dva víme, kdo jsme, co bychom měli a neměli a nejspíš i jaké by to mohlo mít následky." Jde otevřeně rovnou k věci. Je na čase si to pořádně vyříkat. Teď jsou tady sami a mají na to klid.
"Nejsem si úplně jistým tím, jestli si je tak reálně uvědomuješ i ty, jsi ještě hodně mladý..." Pousměje se. Shinya je na hranici chlapce a muže a kdo ví, na které straně vah je mistička plnější? Kromě toho pro něj by tento incident neskončil zdaleka tak zle jako pro Yoshikiho, kterému hrozil konec v práci i v životě a nejspíš i vězení. Vlastně mu tím ale říká, že tahle náklonnost je oboustranná. Je to vzrušující dobrodružství, které mu kouzlí úsměv na tváři a dobrou náladu. Nechce ho tu povalit do trávy a udělat všechno, ale nebránil by se, kdyby se Shinya nebránil… V duchu se zasměje vlastním myšlenkám a kráva je mu v tuhle chvíli úplně ukradená. Posune se maličko blíž k němu, až se ho dotkne bokem. Teď je to on, kdo zvedne ruku a trochu odhrne Shinyovy vlasy za ucho.
"Nikam ti netrčely, prostě jsem se tě chtěl dotknout." Obhájí svoje jednání.
"Jsi opravdu nádherný." Řekne tiše.
Shinya
Potěšeně se pousměje, když mu Yo poděkuje a taky si připadá trochu zahanbeně, protože ten dotek měl samozřejmě úplně jiný podtext. Prostě toho jednoduše zneužil, aby si mohl na chvíli užít jeho kůže. Byla stejně hebký jako na dotek a tak celou dobu bude přemáhat nutkání, udělat to znova. Pomalu se na něj podívá, když s ním dvakrát souhlasí. To bylo mnohem víc, než v co doufal. Znovu mu věnuje upřímný úsměv."Možná na to nejsi. Ne, každému se to musí nutně líbit. Někdo třeba odpočívá právě v městě." Pokrčí rameny. Nedokáže si představit, že by Yo nedokázal něco docenit. Podle něj je tu úplně jiné vysvětlení a to mu právě nadhodil.
"Není přesně dané, že tohle je to, při čem by se měl každý cítit spokojeně, jinak to neumí docenit. To je to samé když čtu. Přestávám myslet na cokoliv jiného, ale to přece neznamená, že to mají všichni tak." Zlehka pokrčí rameny.
"Sugizo tady žije a vypadá spokojeně, ve městě by se mu třeba tolik nelíbilo." Krátce znovu sklopí oči ke svým dlaním a promne prsty o sebe. Přijde mu, že moc mluví a nejspíš to není dobře. Máma mu vždycky říkala, že kdo moc mluví, by mohl být otravný a to je to poslední, co by chtěl. Byl většinou zvyklý jen naslouchat ostatním a sám si hodně věcí nechával pro sebe. Teď má nutkání pořád mluvit a sdělovat Yoshimu své vlastní myšlenky a názory. Zvláštní, přesto to není nepříjemné. Přikývne, protože si myslí to samé. Málokdo se zastaví, aby vzhlédl k temnému nebi. On sám to dělal často, když se seděl u okna ve svém pokoji. Stávalo se mu občas, že při lampičce seděl v okně, na nohách měl položenou knížku a koukal na hvězdy. Občas se přistihl, že si něco přeje, občas jen přemýšlel, jestli v nich je opravdu něco napsáno. Byl prostě nepoučitelný, co se snění týkalo.
"Koukám na ně hrozně rád, ale neznám je, jen pár z nich." Přizná se, že zůstalo jen u toho kukání a zatím se nedostal k tomu, aby se zajímal o jejich názvy. Skoro na něj vytřeští oči, když mu řekne, že je odvážný. Být to kdokoliv jiný a mít Shinovy myšlenky v hlavě asi se upřímně rozesměje, on je pořád kouká.
"Já určitě nejsem odvážný." Snaží se mu to vyvrátit. Yo má pravdu, řekl mu své myšlenky, ale odvaha v tom není vůbec žádná.
"Prostě jsem se neuhlídal a řekl je nahlas, aniž by mi to došlo." Pokračuje ve vysvětlování a pak se najednou odmlčí a už zase kouká do trávy.
"Tuším, co by to mohlo znamenat pro tebe." Kousne se do rtu a už očka nezvedne. Počítá s tím, že teď mu Yo řekne, jak moc to není reálné a vydají se zpátky ke statku.
"Mrzelo by mě, kdybys měl jakékoliv potíže." Povzdechne si a odvrátí od něj tvář, protože je mu z toho smutno. Ty naděje v něm, které se probudily…Nevěřil, že by to bylo možné, ale stejně se nechával unášet představami, jak pohádkový by pobyt zde mohl být. A je to tady zase, sní o něčem, co nikdy mít nemůže. Trochu sebou trhne, když ucítí Yoshiho bok na tom svém a prudce se na něj podívá. Srdce mu málem vyskočí z těla. Pokud by ho chtěl odehnat, tak co pro pána dělá tak blízko? S mírně pootevřenými rty na něj kouká, jak kdyby ho viděl poprvé a u toho se mu tváře barví do jasně rudé. Bude asi díky nim vidět na kilometry. Ani si neuvědomí, že se po jeho slovech uculí a v očích mu zasvítí jiskřičky, které rozzáří celou jeho tvář. Je to tak příjemné, když cítí letmý dotek prstů na své tváři a chce víc. V tu chvíli znovu vypínání racionální uvažování. I když se nejistě usměje nad jeho komplimentem a zašeptá tiché, mnohokrát děkuji, zvedne dlaň a velmi opatrně ji položí na Yoshikiho, kterou má blízko své tváře. Malinko ji sevře, než si do ní přitiskne svou tvář a nechá víčka klesnout. Vůbec netuší, co dělá, ale rozhodně s tím nechce přestávat. Skoro to vypadá, že se ho v životě nikdo nedotýkal, jak moc ten okamžik chce prodloužit. Dokonce se začne s jemnými pohyby hlavou o jeho dlaň jemné otírat. Stočí tvář natolik, že se dotkne rty jeho hebké kůže a v ten okamžik jimi projede příjemné brnění. Neovládne sám sebe, aby s nimi zlehka nepohnul v něčem vzdáleně podobném polibku. Jakmile mu plně dojde, co právě udělal, velmi opatrně se podívá Yoshimu do očí.
"Já…" Vydechne tiše a vzápětí měla přijít omluva, víc však není schopný říct.
Yoshiki
Usmívá se na něj, když Shinya dál rozvíjí svoje myšlenky a snaží se mu vysvětlit svůj pohled na všechno, co mezi nimi padlo. Ty Yoshikiho poletují někde úplně jinde, než jsou sociologické rozbory. Týkají se jeho rtů, když mluví, jemných vrásek kolem očí, které tvoří úsměv, drobných gest dlaněmi… "Taky je neumím pojmenovat." Řekne konečně něco a pořád se usmívá.
"Jsem mizerný učitel. Vůbec nedělám, co bych měl." Má tím na mysli tuhle chvilku i fakt, že něco nezná. Nakloní hlavu k rameni, když mu Shin řekne, jak to celé bylo.
"Opravdu?" Řekne. Takže by mu nic neprozradil, kdyby to nebylo silnější, než on sám? To by byla docela škoda, protože Yoshiki by se nejspíš dál držel zpátky. Nejspíš by nic jenom tak nezkusil, kdyby neměl pocit, že nešlape někam úplně vedle, takže to bylo opravdu dobře, že se Shinya nedovedl tak dobře ovládat. V tomto případě rozhodně ano.
"Museli bychom být velmi, opravdu velmi opatrní. I kdyby mi snad bylo jedno, co se mnou bude, a jedno mi to není, už bychom se nikdy neviděli a to po dobu mnoha let." Řekne mu tiše a upírá na něj zrak. Připadá si jako nějaký ďábel, co ho svádí na scestí, rozhodně ne jako někdo, kdo je v právu. Nejspíš s ním lomcuje touha a hormony, protože jinak by vzal rozum do hrsti a neničil by tomuhle chlapci život, když už má snahu zničit ho sobě, ale nejde tomu poručit. Ne, on vysloveně chce udělat něco, co se nesmí, protože tohle pravidlo bylo úplně k ničemu. V jiných zemích by byl Shinya dospělý a mohl by se rozhodnout podle sebe. +A v jiných by ho za to popravili.+ Doplní si v duchu, ale tam oni nežijí a on je schopný sebrat se a při náznaku potíží odjet do Ameriky, kde začne nový život. Znamenalo by to vzdát se své země, celé roky bojovat o občanství někde jinde a ještě čelit tomu, že jsou homosexuálové, ale on byl na tohle blázen vždycky. Jestli i Shinya, to trochu pochybuje, ale stejně toho nenechá. Tohle všechno byly velmi předčasné myšlenky. Shin nemá ani ponětí, s jakou osobností si zahrává. Když vidí, jak se výraz v Shinyově tváři změnil poté, co se ho dotkl, není v něm opravdu vůbec nic, co by ho chtělo poslat pryč. Ucítí hřejivé teplo Shinyovy dlaně, která přikryje jeho vlastní a za chvíli je svědkem toho, jak otírá svoje neskutečné rty o Yoshikiho pokožku. Yoshiki snad ani nemrká, aby mu nic z toho neuniklo. Shinya je opravdu velmi spontánní. Maličko přivře oči, když se mu dostane toho polibku a pak si to Shinya uvědomí a začne zase váhat.
"Tady kolem není nikdo a nic, co by nás mohlo rušit. Je to jako bys prošel brankou do tajemné zahrady, kde můžeš být na chvíli kýmkoliv a dělat cokoliv." Už zase mu našeptává jako Had z Ráje. Na vezmi si jablko, klidně si kousni, je sladké… Následky? Jaké následky? Jenže on chce, aby Shinya přestal s váháním a stal se sám sebou. Pak se sám sebou stane i on sám a výsledek by mohl být sladký koktejl s příměsí chilli a pepře. Pak se pohne a natočí se k němu celým tělem. Svou váhu při tom opírá o jednu dlaň v trávě.
"Shin-chan. Jsi to nekrásnější nedospělé stvoření, které jsem kdy viděl. Mám chuť kvůli tobě dělat vážně šílené věci, možná bys raději ani neměl chtít vědět jaké. Nebojím se toho. Ale zároveň vím, že… Když si něco dovolím, povolíš, ale já nevím, jestli budeš dostatečně rozhodnutý, o všem. Vážně ti nechci ublížit." Ani zneužít ani ohrozit jeho pověst, ale v podstatě se na to všechno chystá. Povzdechne si.
"Naše životy a tenhle svět nejsou jednoduché." Trochu rozpačitě se usměje, ale pak se neovládne, natáhne se a skloní pro polibek. Tomu se říká ovlivňování.
Shinya
Vůbec by ho ani na vteřinu nenapadlo, jak se na něj Yoshi kouká nebo spíš, co vnímá kromě jeho slova. Sám prostě povídá, aby se zbavil rozpaků a možná by bylo lepší, kdyby mlčel. Na moment se zarazí, když dojde na to, co by Yoshi dělat měl nebo neměl. Není natolik sebevědomý, aby si myslel, že mluví o něm. Prostě si to převede na úplně jiné věci."V tom je to přece lepší ne?" Zatváří se na vteřinu nechápavě. Většina učitelů, která se tolik nedržela psaných pravidel, naučila mnohem víc. Ukazovala jim věci, které by jiní odsunuli stranou, že nejsou vhodné. +Ani tohle není vhodné.+ Napadne ho hned a vzápětí zrudne.
"Většinou si nechávám všechno pro sebe, je to jednoduší." Přizná se mu a zase se trochu stydí za svou povahu. Nebyl jako někteří kluci, kteří si dokázali říct o cokoliv. Ani doma to neuměl. Když se ho máma zeptala, co chce k jídlu, odpověděl, že cokoliv, na co má ona chuť. Tak to bylo prostě všude. Skoro vyděšeně se na něj podívá. Je jasné, že by nechtěl, aby od něj musel být daleko.
"To by bylo hrozné." Znovu mu neplánovaně přizná, co se uvnitř něj odehrává. Je sice hodně mladý, proti Yoshimu si připadá neskutečně pitomě a přesto si dokáže představit, jak špatně to může skončit. Možná to má díky těm knížkám, které ne vždycky končili dobře.
"Jestli…" Nedokáže to ani vyslovit. Chtěl mu říct, že se nic z toho nemusí stát a on na něj prostě bude dál jen koukat, jak to dělal doteď. Jenže tak to nechce a nedokáže se přinutit k tomu, aby to řekl nahlas. A už vůbec ne ve chvíli, když mu Yo ochotně půjčuje dlaň, aby si jí mohl dostatečně užít. To teplo, které z ní sálá je doslova návykové. Nedokáže prostě přestat a ani ve chvíli kdy Yo promluví. Omluvu ze sebe dostat nedokáže a asi ani není potřeba. Yo umí hezky mluvit, našeptává mu věci, na které by ani neměl pomyslet, ale on si nedokáže poručit a má jich plnou hlavu.
"Je tu to tele." Vzpomene si s tichým chichotáním a u toho mu v průzračně modrých očích rozverněji zasvítí. Je jasné, že pokud se přestane hlídat úplně, uvidí podobných výrazů mnohem víc.
"Chci být sám sebou a zároveň…" Vydechne sotva slyšitelně. Mohl by dodat, že má prostě strach. Ne z toho, co by mohl udělat, ale spíš z toho, co by si pak o něm Yo pomyslel. Hodně mu na tom záleželo, nechtěl prostě nic pokazit. Přesto jeho dlaň nepustí. Cítí se pod jeho dotekem v naprostém bezpečí. Zmlkne a nechá ho mluvit. S každým jeho slovem Shinův výraz ještě víc zněžní a je jasné, že ještě vteřinu, padne mu kolem krku a řeknu mu, ať si s ním dělá, co chce.
"To nejsou." Zareaguje jako první na poslední větu.
"Ale kdyby byly, tak bychom si nevážili toho dobrého, co se stane." Prohodí, když si vzpomene na jistou pasáž z knížky. Samozřejmě romantická a jeden z hlavních hrdinů nakonec zemře. V posledních minutách lituje toho, co nestihl udělat. Shin tak dopadnout nechce. Nikdy nechtěl.
"Nemůžeš mi ublížit." Prohodí, než natáhne svou dlaň, aby se dotkl jeho tváře.
"Vlastně můžeš, ale jen tím, že bys mě odehnal. To by mě bolelo." Ujistí ho, že nechce, aby se Yo držel stranou.
"Celou dobu se jen bojím toho, že něco zkazím. Ne tebe, ani toho, co by se mohlo stát." Konečně je schopný víc mluvit. Paradoxně se zvládne sotva nadechnout a přestane dýchat úplně, jakmile se Yoshiho rty začnou přibližovat. Vyjde mu svými rty o něco odvážněji vstříc a nechá víčka klesnout s prvním prolnutím. Jeho vnitřnost, mu dávají pocit, že je na horské dráze. Je to ta vteřina před tím, než se vozík spustí skoro střemhlav dolů. Prostě na chvíli levitují, ale nevypadá to, že by se chtěly vrátit zpátky. Ani si neuvědomí, kdy se to stalo, ale pustí jeho tvář i ruku, kterou si přidržoval na té své a protáhne mu paže kolem krku, aby mu mohl být o kousíček blíž a víc se ho dotýkat. Jeho polibky jsou opatrné, je znát, jak moc nezkušený je a že si teprve na celou situaci zvyká, ale je hodně poddajný. Dokáže se rychle přizpůsobit a kopírovat pohyby Yoshiho rtů, i když pořád stejně opatrně.
Yoshiki
To měl Shinya pravdu. Asi to bylo jednodušší. Yoshiki si pro sebe nenechával vůbec nic. Když ho něco rozzlobilo, řekl to, když se mu chtělo plakat, plakal, i když společnost tvrdila, že muži plakat nesmí, když se mu zachtělo Shinyi, řekl mu to. Říká mu to právě teď. Shinya načne kousek věty v reakci na jeho slova o možných následcích jejich vztahu, ale vypadá to, že to bere dostatečně vážně. On není ten, kdo by je nechtěně prozradil, to bude spíš Yo, až se přestane ovládat. Shinya neudělá nic neunáhleného, tím si je jistý. Pousměje se, když zmíní to tele. "A taky ptáci nad hlavami a hodně hmyzu, budeš si asi muset zvyknout na publikum." Zavrní a zní to docela hravě.
"Nikdy to nedořekneš..." Připomene mu s něžným úsměvem. Na místo toho ze Shinyi vypadne něco velmi moudrého, až to Yoshikiho zaskočí. On by si nějaké ty špatné náhody klidně odpustil, ale možná má Shin pravdu. Je moudřejší, než se zdá, nejspíš moudřejší, než Yoshiki. Pak kdo z nich dvou nakonec není ten dospělý. +Začínáš mě maličko děsit.+ Zasměje se v duchu. Co by na tuhle jeho myšlenku asi Shinya řekl? Jeho oči změknou, když mu Shinya otevřeně řekne, že tento vztah chce a že by bez jeho blízkosti byl smutný. Yoshiki je stejně přesvědčený o tom, že mládí jde po hlavě do všeho a plně si neuvědomuje, co to znamená opravdu zničený život a celá budoucnost. Bude muset dávat pozor za ně za oba, protože Shinya bude ten typ, co když se zamiluje, nebude vnímat vůbec nic jiného. Ta představa dělá Yoshikimu opravdu hodně dobře, asi to potřebuje k životu. Není však žádný vztahový upír, co svůj protějšek jenom vysává. Uměl být dříč a tvrdě si jít za svým a všechno, co bude mít, tak bude mít i Shinya. A on bude. S málem se nikdy nesmíří. Pak už ale nemůže promluvit ani jeden z nich. Yoshiki se nechává pohltit a ovládnout tímto polibek a je přesvědčený o tom, že tady je nikdo vidět nemůže. Jakmile ucítí kolem krku Shinyovy ruce, je to až příliš na to, aby přemýšlel nad tím, co dělá. Ne, nechce mu všechno, ale chce mu být blízko, trochu si ho užít. Okamžitě ho vahou svého těla skolí do trávy pod sebe, opatrně si přilehne k němu po jeho bok a nechává ho, aby ho pořád objímal kolem krku, zatímco on má jednu ruku pod jeho pasem a druhou jemně mne jeho bok. Jen to, nic víc, zatímco hýčká jeho rty a hraje si s nimi. Jsou plné a sladké, roztomile nezkušené a plné očekávání. Cítí, jak se mu Shinyovo tělo chvěje pod rukama, jak se mu snaží odpovídat a on sám se jej nesnaží převálcovat, ale rozhodně ho pevně vede. Po chvíli se odtáhne, aby mu dal možnost se vůbec nadechnout. Je krásný slunečný den, tohle je vážně romantická chvilka a on má nos plný jeho vůně. Chvíli si prohlíží rysy jeho tváře, než očima sklouzne i kousek níž na jeho hruď. Když ho začne svlékat, Shinya možná rovnou umře rozpaky a on si není jistý, jestli se pak udrží. Povzdechne si.
"Kdybys jenom tušil..." Prohodí tiše a pak si prostě podepře tvář dlaní. Volnou rukou začne z trávy okolo sebe otrhávat sedmikrásky, zvonečky a pomněnky a zdobí s nimi Shinyovy vlasy, tvář i hrudník. Jsou to takové malé, roztomilé nesmysly. Když byl ve městě a sám, byl ten typ, co si byl schopný pustit porno k obědu a koukat na něj stejně znuděně jako na reklamy. Tohle se Shinya nesmí nikdy dozvědět!
"Vyprávěj mi něco, chci tě poznat." Řekne mu. Musí se nějak zaměstnat, než ho znásilní. Kdyby spolu šli někam na kávu, bavili by se přesně o tomhle. Kdyby šli na kávu, byli by tam lidé a on by tak moc neblbnul.
Žádné komentáře:
Okomentovat